Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 13. září 2019

Václav KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský Václav Malý, dobrý den.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Dobrý den.

Václav KROC, moderátor:
Naše témata fotbalová reprezentace jako záminka Kubánců k emigraci, 30 let od první díry do železné opory, první biskup vysvěcen se souhlasem papeže i čínských úřadů a připomínka Svaté Ludmily. Dobrý poslech vám přeje Vladimír Kroc. Kubánský tým po víkendovém zápase Ligy národů v Kanadě opustilo pět fotbalistů mezi hráči, kteří se rozhodli emigrovat, byl i reprezentační kapitán Yordan Santa Cruz, za posledních 17 let využilo turnaj v zahraničí k útěku dohromady 44 fotbalistů. Proč se stále z ostrova svobody prchá?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak to je pro mě nová zpráva, co jste tady řekl, ten režim na Kubě pořád ještě je sevřenou pěstí. I když v posledních letech došlo k jistému uvolnění, dokonce Kubánci mohou i cestovat, pokud mají peníze, ale pro mnoho Kubánců to je v podstatě nedosažitelné. Zároveň ta moc má velkou obavu z lidí, protože to ujařmení, po celá desetiletá, tak se může tedy obrátit proti nim. Proto pořád je to policejní stát, vše je pod přísnou kontrolou, sice se rozdělila funkce prezidenta a prvního tajemníka komunistické strany Kuby, ale to je pořád ještě jenom kosmetická úprava. A zároveň pro církev je tam trošku volnější prostor, protože spoléhají na to ti mocní, že církev teda hlásá pokoj, smíření, tak je jistou zárukou pokojného uvolnění, a kdyby došlo k nějakému převratu, tak se počítá s církví, že ona se bude tedy zastávat všech těch, kdo by měli být pronásledováni. Je to také kalkul, to není nějaká láska k církvi, sice Raúl Castro navštívil papeže Františka, o něm mluvil jenom v superlativech, ale to je jenom navenek, protože vevnitř toho systému se v podstatě nic nezměnilo. Ty represe trvají proti těm, kdo se postaví proti režimu, ale já bych řekl, že to jsou represe zneklidňující. Co tím myslím. Fidel Castro v roce 2003, a já jsem potom Kubu navštívil, tehdy nechal odsoudit k mnohaletým trestům ty, kdo se postavili proti němu. Dneska je to spíše takové šťouchání, ale velmi nepříjemné. Každou chvíli ti disidenti nebo oponenti jsou zavření na 48 hodin nebo na 24 hodin nebo na 96 hodin. A samozřejmě to pořád vytváří takovou nejistotu a neklid, protože Raúl Castro si uvědomil, kdyby nechal zavírat ty oponenty na dlouhá léta, takže to vyvolá zase obrovský protest ve světě, takže je to zase takový kalkul. Uvidíme, co se bude dít v dalších letech, je pravda, že teď je dovoleno malé podnikání. Já když jsem tam kdysi byl, tak Fidel Castro to povolil, aby měli takové nějaké bary malé. Pak to zakázal, a naopak, dneska se to zase podporuje. Takže je to cik cak a samozřejmě je také otázka, nakolik Venezuela bude dodávat lacinou ropu na Kubu, protože Kuba žila právě z toho, že Chávez a po něm Maduro, venezuelští prezidenti, že posílali obrovské množství velmi laciné ropy na Kubu.

Václav KROC, moderátor:
Teď má Venezuela ale vlastní starosti, takže to už asi příliš neplatí. No každopádně jsem se chtěl zeptat, ono ten krach toho režimu se prorokuje už dlouhá léta, čím to, že stále drží?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak já myslím, že je to především strach, bohužel, došlo k jistému uvolnění za prezidenta Obamy, a teď zase za prezidenta Trumpa, je to mnohem tedy striktnější. Já myslím, že je třeba právě tu Kubu trochu více otevřít, aby tam jezdili tedy turisté, kteří se také budou trochu zajímat o tu situaci. Ti lidé se dovedou veselit, víte, je to trošku jiná povaha, já jsem tam třeba tehdy byl v nějaké kavárně, kde byly jenom holé stoly, ale tam někdo hrál na harmoniku a ti lidé tancovali. Já byl jako překvapen. Ta bída, v krámech nic, a na druhé straně se dovedou radovat, já myslím, že to také souvisí s tou povahou hispánskou, že to je něco jiného než třeba u nás, a že ti lidé se dokonce dovedou usmát, byť tedy žijí v bídných podmínkách. Ano, prorokuje se už velmi dlouho, zatím nic, ale to já tedy nedovedu odhadnout, protože já jsem se tam setkával s velmi dobrými lidmi, a samozřejmě ti byli velmi kritičtí vůči tomu režimu.

Václav KROC, moderátor:
A troufáte si odhadnout, co by nastalo, kdyby skutečně ten současný kubánský režim padl?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No není vyloučeno i násilí, víte, někdo když je ponižován, ujařmován, po dlouhou dobu, v podstatě už je to třetí generace, tak to je velmi nebezpečné, a potom také jsou emigranti kubánští ve Spojených státech, kteří přirozeně by mohli také do toho zasáhnout, a zároveň tam může dojít také k napětí mezi tou kubánskou emigrací ve Spojených státech a mezi těmi lidmi, kteří jsou na místě, protože ti Kubánci, kteří jsou ve Spojených státech, tak tam mají vzdělanostní elitu, ti lidé dovedou podnikat, a samozřejmě, najednou by možná někdo přišel z venku a říkal, my víme, jak na to. Takže to mi sami říkali Kubánci tehdy, že i s tímto je třeba počítat, takže je to opravdu naprosto nepředvídatelné, proto tedy to jisté uvolnění pro církev, teď zemřel havanský kardinál, s veškerou slávou byl pochován, ale to je všecko jenom taková ozdoba vevnitř toho systému, ideologicky se v podstatě nic nezměnilo.

Václav KROC, moderátor:
11. září to bylo 30 let od chvíle, kdy Maďarsko otevřelo východním Němcům svoje hranice s Rakouskem, čehož deseti tisíce z nich využili k útěku na západ. Budapešť tak, řečeno slovy německého exkancléře Helmuta Kohla, odstranila první cihlu z berlínské zdi. Co se to vlastně v roce 1989 ve východní Evropě dělo?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak především se dělo hodně v Polsku, kde byla v létě 1989 jmenována první nekomunistická vláda v čele s Tadeuszem Mazowieckim, což byl katolický intelektuál. To byl myslím veliký zlom, potom v Maďarsku vypustili z ústavy vedoucí úlohu komunistické strany a přirozeně byl pohyb i z východního Německa, protože Maďaři měli odvahu otevřít hranice s Rakouskem, čehož využili stovky východoněmeckých občanů, tehdejších východoněmeckých občanů, kteří honem putovali do Maďarska a z Maďarska do Rakouska. A nakonec si my pamatujeme, jak také mnoho východoněmeckých občanů s trabanty zakotvilo v Praze, odešli na velvyslanectví Německé spolkové republiky, tehdy potom přijel tehdejší ministr zahraničí z Německé spolkové republiky Genscher a v podstatě vyjednal, že tito lidé mohli opustit Německou demokratickou republiku, ale museli jet vlakem přes území Německé demokratické republiky. Já si dobře pamatuji, jak jsem mnohým těm trabantistům ukazoval cestu k tomu velvyslanectví. To bylo něco neuvěřitelného, nevídaného, to očekávání těch Němců, zároveň strach a bylo tedy těch lidí víc, co jim tu cestu ukazovalo. To byla změněná atmosféra a to myslím, že také i působilo na obyvatelstvo tehdejší Prahy, že si najednou uvědomili, něco se děje.

Václav KROC, moderátor:
Kde se stala chyba, že zdaleka nejsme tam, kde jsme si, možná naivně, tehdy představovali, že za 30 let budeme?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak ono se to těžko nějak vyjadřuje, já bych řekl, že především od začátku chyběl takový pevný rámec transformace. Aby bylo jasné právní vědomí, a že dodnes, i v tom právním vědomí, a právní kultuře, kulháme, příkladů je poměrně dost za těch 30 let. A zároveň tedy k demokracii patří, že člověk o tu svobodu nějak také usiluje uvnitř, že nejde jenom vytvořit vnější zákony, dobré zákony, ale tu svobodu člověk musí mít v sobě. A ta davovost, ta přece jako je pozorovatelná i dnes, že lidé stále očekávají od nějakých jednotlivců, nebo na ně delegují svoji zodpovědnost, místo aby si uvědomili svoji důstojnost, svoji jedinečnost, zároveň demokracie, to je úkol a poslání pro každého z nás na celý život. To není jenom nějaká struktura vnějšího systému, ale to musí být jako v nás. A to myslím, že jsme ještě nedorostli, a samozřejmě do toho přichází ty různé tlaky, ta vlna emigrantů do Evropy, zároveň roste strach, co se ve světě děje, lidé jsou bombardováni různými katastrofickými zprávami, takže ten strach potom nějak tak svazuje, i jistou vnitřní svobodu. Myslím, že je důležité, že tohle nekončí a že nemůžeme očekávat, že se ta vnější situace, ta atmosféra, změní sama sebou, tu spoluvytváříme každý z nás. Já teda jinak hodnotím kladně, celých těch 30 let zásadně, i když jsou mnohé, mnohé skvrny, a mnohé stíny, ale opravdu žijeme v demokracii, můžeme se vyjádřit, nikdo není pronásledován, děti nejsou rukojmími svých rodičů, jako to bylo před rokem 1989, když rodič se nějak projevil proti ideologii tehdejší doby, tak samozřejmě děti nemohly studovat, to si lidé neuvědomují. A potom já vím, že teď jako píchnu do vosího hnízda, dobře si uvědomuji, že ta sociální situace se nedá měřit podle Prahy, ale přece celkově ta životní úroveň se zvýšila. A víte, já procestoval hodně zemí světa, a vždycky jsem šťastný, když se vracím sem, jak si tady žijeme, ve srovnání s mnohými zeměmi světa, dobře.

Václav KROC, moderátor:
Hostem Dvojky a pořadu Jak to vidí je dnes biskup Václav Malý. V Číně byl vysvěcen první biskup se souhlasem papeže i čínských úřadů. Je to výsledek vloni podepsané prozatímní dohody Vatikánu s Čínou. Je to dobře?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak je to snaha současného papeže Františka a státního sekretariátu Vatikánu, normalizovat tu situaci v Číně, ale je to velmi těžké. Je to jedna katolická církev, nicméně dvě části, protože část těch římských katolíků v Číně odmítá uznat systém Číny, protože za kulturní revoluce byla církev, ale nejen církev, ale všechny ostatní církve, i taoisté, budhisté, zlikvidováni, teprve po skončení kulturní revoluce mohli zase křesťanské církve navázat na svoji působnost, ale pod velkým oficiálním dozorem. V katolické církvi existuje tzv. čínská vlastenecká katolická asociace, to znamená, to jsou kněží a biskupové, ty biskupy jmenoval dosud stát, bez dotazů, do Říma, protože v katolické církvi, když má být jmenován biskup, tak musí být jmenován papežem. Kdežto tady ho jmenovala čínská vláda. A teď jde o to, aby ta část, která odmítla a odmítá dosud, nějak se podrobit těmto pravidlům, tak aby se vytvořila možnost obě tyto části sjednotit. Je pravda, že v poslední době ti, kteří měli být jmenováni vládou jako biskupové, že si tajně žádali o souhlas v Římě. Mě by samotného zajímalo, jakými kanály, my to tady asi nebudeme zkoumat, ale teď jde o to, že podle té dohody každý tedy biskup, který má být jmenován, tak musí mít také souhlas Říma. To je pokrok, nicméně kněží a biskupové, kteří mají tedy působit v této katolické asociaci, musí být podrobeni tzv. občanské registraci, to znamená, že dosud tam podepisují glejt, kde je řečeno, že čínská katolická církev stojí na principech nezávislosti, autonomie a samosprávy. Jenže to je proti církevnímu právu katolické církve, protože to je instituce univerzální, a v jejím čele tedy stojí papež, takže to je veliký otazník, a podle poslední instrukce, kterou jsem teď četl, Vatikánu, je doporučeno těm kněžím, kteří dosud tedy ten státní souhlas nemají, aby při podpisu této registrace zároveň dali k tomu prohlášení, že budou věrni principům katolické církve, tedy církevnímu právu. Zároveň je tam řečeno, že Vatikán respektuje i ty, kteří toto odmítnou a tuto registraci nepodepíší. Takže je to velmi složité, je to kritizováno, ta situace je poměrně dost nepřehledná, ta snaha je dobrá, ale samozřejmě je veliký svízel a veliký otazník, jestli toto může dobře jako fungovat.

Václav KROC, moderátor:
Právěže kritici, zvlášť tady z těch konzervativních katolických kruhů, právě tu dohodu mezi Vatikánem, Pekingem, označují za kapitulaci církve před komunistickou vládou. Vy to tak nevidíte?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Já si také kladu ten otazník, ale chápu tuto snahu, protože já kdysi, když jsem byl v Číně, tak jsem se setkal i s těmi neoficiály, i s těmi oficiály, jenom s některými, a někde v těch provinciích to fungovalo, že spolupracovali, někde to nefungovalo. A chápu tedy papeže Františka a jeho tým, že chtějí tu situaci normalizovat. Ale s Číňany je těžké jednání, a samozřejmě je to kompromis, který ve mě vzbuzuje otazník, protože já třeba osobně bych toto nepodepsal, ale je pravda, to jenom řeknu něco ze své historie, protože jsem měl potíže vůbec získat, v roce 1976, státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, nakonec jsem tedy podepsal, abych dostal ten souhlas, že tedy respektuji socialistické zřízení tehdejší Československé republiky. To vidím jako veliký kompromis, bylo to veliké vykoupení, ale tohle je tedy mnohem závažnější. Takže je dobře, že v té instrukci Vatikánu teď je, že naprosto nikoho nenutí a respektují, pokud to mnozí odmítnou.

Václav KROC, moderátor:
On je tady ještě jeden pohled, protože už dřív protestovali proti dohodě mezi Vatikánem a Pekingem, právě ohledně jmenování biskupů, katolíci v Hongkongu, a tamní akademici, právníci, obránci lidských práv upozorňují na to, že jak oni říkají, kolaborující biskupové nemají morální kredit a důvěru věřících, což je asi taky problém.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
To je taky problém, ale zase je to různé, a já musím říci, byl jsem tam, to už je dávno, v roce 2005, že nelze říci, že všichni, kteří tehdy měli ten státní souhlas, tak že byli kolaboranti. Bylo to velmi různé, a i mezi těmi biskupy jsou lidé důvěryhodní a lidé méně důvěryhodní, teď myslím, že přece tím, že také je dotazován potom Vatikán, jestli dá souhlas, tak že se bude nějak přesvědčovat o charakteru těch případně jmenovaných nových biskupů. Ale samozřejmě, je to veliký otazník, a uvidíme, jak to bude dál. Já si teda moc iluze nedělám, protože když vidím, co se děje v Hongkongu, kde jsem také byl, tak člověk najednou tu situaci sleduje trošku jako z jiného úhlu pohledu, než jenom z těch novinových článků

Václav KROC, moderátor:
Je naděje, že by protestující nějakým způsobem uspěli? Že to nakonec Peking ty protesty nepotlačí násilně.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No, já myslím, že tam hrají tedy hlavně ekonomické důvody, protože jak je známo, Hongkong, to je bankovní a ekonomické centrum, takže s ohledem na to, velmi tedy váhají, jinak by to už zlikvidovali. Bude záležet na výdrži těch lidí v Hongkongu a vidíme, že ne při všech těch demonstracích je těch lidí tolik, jako třeba bylo ze začátku, takže je to veliký otazník. Velmi bych jim to přál.

Václav KROC, moderátor:
Poznamenal jsem si tady takovou zajímavost, že bohoslužba v Kenžském městě Kiharu se proměnila v chaos, když se při ní začali prát dva členové kenžského parlamentu a v Keni je prý obvyklé, že politici vedou kampaň i v kostelech, kdy tedy o nedělích je velké množství lidí. Proč to celé cituji, chci se zeptat, patří politika na kazatelnu?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Politika na kazatelnu nepatří, na kazatelně se má vykládat evangelium, biblické texty nebo liturgické texty, a samozřejmě s tím souvisí povzbuzování k určitým životním postojům, jistě, že je důležité třeba před volbami říci, ne podporovat nějakou konkrétní stranu z kazatelny, ale říci rozhlédněte se a dejte hlas těm, kdo jsou důvěryhodní, kdo neslibují nesplnitelné a podobně. Ale rozhodně tedy tam nepatří nějaká konfrontace nebo řešení určitých politických problémů. To myslím, že pro to jsou jiné prostory, to by měli využívat samozřejmě věřící, měli by to využívat i kněží, ale mimo prostory kostelů.

Václav KROC, moderátor:
V pondělí si připomeneme Svatou Ludmilu, ona po sňatku přijala křest prý přímo od Svatého Metoděje. Kým je pro věřící dnes?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Tak já bych ji viděl jako aktuální osobnost, i když žila tedy už v 10. století, tedy hodně, hodně v minulosti, jednak, že se věnovala výchově svých synů Spytihněva a Vlastislava a potom vnuka Václava. A to je myslím důležité, výchova tedy potomstva, což s tím někdy jsou mnozí na štíru. Potom, že se uměla dozdát lesku, byla vyhnána na ten hrad Tetín, kněžna, a najednou se stala jenom jako jednotlivkyní bez nějakého vlivu, ale ona to dovedla unést, a myslím, že je velmi důležité, že prožila kreativní stáří, jak já to nazývám, že se neuzavřela sama do sebe, do svých vzpomínek, což je nebezpečí stárnoucích lidí, ale že se rozhlédla kolem sebe a činila co mohla. A z tohoto důvodu se mi zdá, že je dobré připomínat i tuto vzácnou ženu, i když žila za jiných podmínek a už je to velmi dlouho, a že bychom o ní měli trochu něco vědět.

Václav KROC, moderátor:
Ostatně teď bude o víkendu na Tetíně pouť připomínající Svatou Ludmilu, ale u jejího hrobu v Tetíně prý mělo dojít k zázrakům, ale prý ty zázraky byly původně připisovány Svatému Michalovi, jehož jméno nesl kostel, který v Tetíně nechala zbudovat snacha Drahomíra.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Já bych byl velmi opatrný vůči těm zázrakům, protože myslím, že důležité byly ty postoje Svaté Ludmily, proto se potom stala svatou, že se to stalo známým, a jestli tedy ty zázraky byly nebo nebyly, já bych to nechal otevřené.

Václav KROC, moderátor:
A jak silný byl ten její kult tehdy, ve středověku a později?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
No ten kult se rozšířil například i v Rusku, v pravoslavné církvi, ten kult dodneška existuje, což je zajímavé, a samozřejmě byli ve spojení s tou svatováclavskou tradicí, toho Svatého Václava ani husité nepopírali, takže to se v podstatě nese po celé naše dějiny. Takže především ve spojení tedy se Svatým Václavem.

Václav KROC, moderátor:
Takže Svatá Ludmila pro dnešek, jako aktivní stáří.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Ano, já to nazývám kreativní stáří.

Václav KROC, moderátor:
Kreativní stáří, budu si to pamatovat. Než se rozloučíme, máme necelé tři minuty do konce pořadu. Obvykle máte nějaké kulturní typy. Jaké jsou Vaše zážitky z posledních dnů, týdnů.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Zajímavá výstava italského sochaře Alberta Giacomettiho, to mě opravdu oslovilo, já to znal dosud jenom z knih, ve Veletržním paláci v Praze, potom jsem viděl výstavu Nezlomní v Obecním domě v Praze, což je zajímavé, to jsou umělci, kteří už za doby první republiky, nebo potom především od 50. let do konce 80. let, šli trošku tak jako mimo ten hlavní proud, ať už to byla Toyen, ať už to byl Medek, Josef Čapek, Štyrský, a také Nepraš, Sion, Němec, Sozanský, Kolíbal, Kolář, to všecko jsou jména, která tam jsou zastoupena a je to zajímavá výstava, doporučuji. Potom jsem viděl velmi zajímavou hru od židovské autorky Hadar Galron Tajemství, ve Švandově divadle v Praze, hrálo ji divadlo z Mladé Boleslavi. Měla nedávno také v jedněch novinách rozhovor, takže to je docela dobré představení, a pak jsem tedy viděl, nebo slyšel koncerty Dvořákovy Prahy, protože tento festival teď, v těchto dnech a týdnech, probíhá v Praze, takže je bohatá kulturní nabídka a je z čeho žít, já mám kulturu rád, protože jednak si odpočinu od té všednosti, a jednak mě to také inspiruje zase třeba k dalším myšlenkám.

Václav KROC, moderátor:
Já vím, že závidět se nemá, ale trošku jsem si zazáviděl, když jsem se od Vás dozvěděl, že Vás čeká cesta do Austrálie, za krajany, je pracovní?

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Ano, je pracovní, protože já v rámci biskupské konference mám na starosti krajany katolické církve v podstatě na celé zeměkouli, takže se snažím zodpovědně tuto službu naplňovat, proto příští týden pojedu do Austrálie tyto krajany povzbudit.

Václav KROC, moderátor:
Ubývá jich nebo přibývají mladí, kteří nějakým způsobem se, nevím jestli stěhují, alespoň třeba na čas k protinožcům.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Ono na čas se tam někteří stěhují, někteří mladí tam už zůstávají, ale v podstatě jich ubývá, je to taková přechodná fáze, takže je velikou otázkou, kolik těch komunit ještě přežije do dalších desetiletí a kolik jich tak postupně zanikne.

Václav KROC, moderátor:
Já Vám popřeji šťastnou cestu, budeme se těšit na zážitky z Austrálie zase v příštím vydání pořadu Jak to vidí. Dnes Vám děkuji za čas a ať se daří. Mějte se hezky, na shledanou.

Václav MALÝ, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský:
Děkuji za příjemné chvíle s Vámi a posluchačům přeji klidný a pokojný víkend.

Václav KROC, moderátor:
Hostem byl římskokatolický duchovní, pomocný biskup pražský Václav Malý. Vladimír Kroc přeje příjemný poslech dalších pořadů.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.