Přepis: Jak to vidí Václav Malý – 1. února 2019

1. únor 2019

Hostem byl světící biskup pražský Václav Malý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Hostem ‚Jak to vidí‘ je světící biskup pražský Václav Malý. Buďte vítán.

Václav MALÝ, biskup:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řeč dnes bude například o novele insolvenčního zákona a procesu oddlužení či o očekávání generace mileniálů. Dobrý poslech. – Dosavadní vstupní podmínky pro oddlužení se radikálně zmírní. Lidé, kteří chtějí vyhlásit osobní bankrot, už nebudou muset prokazovat, že jsou schopni věřitelům do pěti let zaplatit alespoň 30 % dluhů. To znemožňovalo vstup do oddlužení třeba matkám samoživitelkám nebo důchodcům, jelikož nedokázali prokázat, že ze svých nízkých příjmů zvládnou 30 % splatit. Jak vy, pane biskupe, hodnotíte novelu insolvenčního zákona, kterou poslanci přijali?

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že je to zodpovědné a výborné rozhodnutí, protože to číslo zadlužených lidí je hrozivé, v podstatě 10 % našeho obyvatelstva, a to myslím, že je varující, tudíž vytvořit nějaké schůdné podmínky pro to, aby tito lidé nezůstali doslova na ulici po celý svůj další život, je dobře. Ony ty důvody toho, já jsem se to dočetl, jsou různé. Samozřejmě jsou někteří, kteří si nezodpovědně půjčí, například na Vánoce, aby někoho mohli obdarovat nebo aby měli lepší dovolenou, nemají na to, aby ji zaplatili, tak to je naprosto nezodpovědné z mého hlediska, ale na druhé straně se někteří do toho dostanou tím, že třeba přijdou nenadálé události. Přijde nějaká vážná nemoc, pracovní neschopnost a teď se ti lidé ocitnou opravdu v takové finanční nouzi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rozvod, alimenty...

Václav MALÝ, biskup:
Rozvod, alimenty nebo rodina, která má více dětí... Přijdou také nenadálé události. Musíme to také hodnotit podle jednotlivých případů, protože nelze všechny strkat, promiňte, že to tak nehezky řeknu, do jednoho pytle. Ale na druhé straně je to samozřejmě varující a zároveň také by si měli lidé dobře uvědomit, od koho si půjčují a dobře si ty smlouvy přečíst, protože někdy právě ty půjčky nabízejí nesolidní instituce. A to je další záležitost, že tu je dost vysoká negramotnost. Ten člověk potom bez nějaké rozvahy podepíše nějaký papír, a najednou zjistí, co všechno podepsal, čím vším se zavázal. Je dobře, že tento zákon vznikl, a doufejme, že počet dlužníků se sníží, protože je to hrozivé číslo. A představte si, že 95 % těchto lidí, kteří jsou v exekuci, tedy asi 860 tisíc, je nejenom v jedné exekuci, ale v několika exekucích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Právě když se podíváme na tu statistiku, tak počet osob v exekuci je aktuálně 863 tisíc. Celkový počet exekucí v Česku je 4,67 milionu a vymáhaná jistina celkem představuje 239 miliard korun. Vy jste se zmínil, pane biskupe, o finanční gramotnosti. Proč je pořád tak nízká?

Václav MALÝ, biskup:
Já myslím, že třeba ve sdělovacích prostředcích by mělo být více toto zdůrazňováno – jak v tisku, tak třeba i ve vysílání rozhlasu, ve vysílání televizí, ale aby to bylo názorné. Protože někdy myslím, že mluví odborníci, ale samozřejmě oni jsou v tom doma, a tak mluví rychle. Já vím sám podle sebe, jak jsem se to musel a musím se to učit, protože to vyžaduje pozornost a vyžaduje to opravdu, že člověk je najednou v pozici žáka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Žáka... Vidíte, možná školství a maturita z matematiky by pomohly.  

Václav MALÝ, biskup:
Myslím, že na školách se už na toto dbá. Aspoň, co je mi známo, tak ta finanční gramotnost se zdůrazňuje už i u žáků základních škol, což myslím, že je dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do novely insolvenčního zákona se nakonec nedostaly senátní návrhy. Senátoři třeba definovali nepoctivý záměr. Myslíte, že má ta aktuální novela ještě nějaké rezervy? Nebo jinými slovy, co je podle vás zapotřebí jaksi k vyčištění toho prostředí dluhového, exekučního byznysu?

Václav MALÝ, biskup:
Samozřejmě, aby se omezily ty sankční úroky, protože to je, myslím, docela nemravnost, že na tom vydělávají lidé, kteří kladou takové podmínky a bohatnou. Tohle by mělo být opravdu hlídáno. Potom náklady na to exekuční řízení. Tam je také třeba určité kázně. To ještě není úplně, podle toho, jak jsem informován, vychytáno. Myslím, že na tyto dvě oblasti by se měli také zodpovědní lidé soustředit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Poslanci schválili zdanění státních náhrad, které církve dostávají v rámci restitucí. Komunisté tak prosadili jednu ze svých hlavních podmínek pro toleranci menšinové vlády. Jako argument pro zdanění se uvádí přemrštěnost církevních náhrad. Jaký je váš pohled, pane biskupe?

Václav MALÝ, biskup:
Já nejsem odborník, ale přirozeně jsem o tom informován, i když ty podmínky vyjednávali za katolickou církev jiní. Je třeba říci, že to je plichta, že ustoupily tehdy i stát i církve z těch nároků a že se hledala zlatá střední cesta. Když už tedy ten zákon o majetkovém vyrovnání byl schválen, tak taky najednou začíná právní nejistota, najednou se to zpochybňuje. Je to čistě účelové, protože přirozeně, když se něco týká katolické církve, potažmo dalších křesťanských církví, tak lidé mají často předsudky a zní to kladně pro mnohé ucho našich současníků. Samozřejmě komunisté hrají tuto kartu. A je jedna právní záležitost, která, doufám, bude spravedlivě právně vyřešena, pokud se to dostane k Ústavnímu soudu... Ale potom je taková mravní záležitost, ten způsob, jakým to bylo schváleno.  To nebylo z přesvědčení většiny těch, kteří pro to hlasovali...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nebyli to jenom poslanci KSČM.

Václav MALÝ, biskup:
Nebyli to jenom poslanci KSČM, byli to poslanci hnutí ANO, poslanci SPD... Ti lidé hlasovali jenom z pragmatického důvodu. Komunisté vydírají současnou vládu, kladou si různé podmínky, získávají neuvěřitelný prostor svého manévrování, ač při posledních volbách dostali nejméně hlasů za posledních x let. Vydírají tu vládu a ta vláda se vydírat dá, což je velmi nemravné. Jistě, že musejí poslanec i politická strana přemýšlet trochu dopředu, na druhé straně je třeba také, aby poslanci hlasovali podle svého svědomí, podle toho, o čem jsou opravdu přesvědčeni. Tohle je taková arogance a je to taková ta mravní mlhavost. A já myslím, že to není dobrý příklad pro zdravý vývoj společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co bude znamenat, až se ten spor podle očekávání dostane k Ústavnímu soudu? Jaký to může mít dopad, už jste to trochu naznačil, na společnost, na vztah státu a církví?

Václav MALÝ, biskup:
Doufejme, že pokud se to dostane k Ústavnímu soudu, a ty strany s tím kalkulují, což už je samo o sobě nemravné, takhle v osobních rozhovorech lecjaký poslanec a představitel těch politických stran řekne, víte, on to shodí Ústavní soud... Já nevím, já to nemohou předjímat, ale doufejme, že Ústavní soud, pokud se to k němu dostane, rozhodne podle práva. Jednou bylo rozhodnuto, je to čistě takový politický ideologický kalkul a nebude se nic měnit. Ale samozřejmě může Ústavní soud také rozhodnout jinak a potom to tedy pro církve bude opravdu zátěž, protože zdanit těch 59 miliard, to je poměrně veliká částka, a přirozeně teď církve počítají pro svou budoucnost, zvykají si na hospodaření při ubývající státní podpoře a to je docela čára přes rozpočet. Já mohu říct zodpovědně, nejsem ekonom, ale jsem informován, že jdeme do těžší situace než předtím, protože se musíme naučit hospodařit, teď ty výnosy nemusí odpovídat plánům a my tady musíme plánovat na mnoho let dopředu. To není od voleb do voleb. A to potom znejistí ty vypracované plány, kdy se potom počítá už konkrétně i s těmi finančními náhradami.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se církev, pane biskupe, připravuje na to, řekněme, nové období, na ty nové podmínky hospodaření, a vůbec?

Václav MALÝ, biskup:
Bylo přijato dost nových zaměstnanců, což už samo o sobě je zátěž, protože to jsou lidé, pokud možno, odborníci, týká se to lesů, týká se to zemědělské půdy, týká se to rybníků, týká se to správy nemovitostí, a to samozřejmě vyžaduje i odborníky. A ono ne vždycky je snadné získat odborníky, protože někdy ty požadavky – především třeba v Praze – jsou na finance velmi vysoké. To je tedy konkrétní příprava, že se hodně hledají lidé, dobří hospodáři. Samozřejmě nikdy není stoprocentní záruka, že se trefíte při tom výběrovém řízení, že opravdu bude vybrán ten nejlepší. Zatím se zdá, že se to poměrně daří. Ale samozřejmě například teď v těch lesích je kůrovec. To zasahuje i lesy, které byly vráceny církvím. Takže tam se musí kalkulovat teď, co s tím, jaký bude předpokládaný výnos. Třeba výnos byl odhadnut na nějakou částku, sumu, a najednou to přestane fungovat. Takže ono to opravdu není snadné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Papež František bude od 3. února na návštěvě Spojených arabských emirátů, kde se zúčastní mezinárodního mezináboženského setkání na téma lidské bratrství. Dokazuje to, pane biskupe, podobně jako třeba návštěva papeže v Egyptě, že hlava katolické církve přikládá velký význam tomu mezináboženskému dialogu?

Václav MALÝ, biskup:
Je to výborné rozhodnutí papeže Františka, že jede do středu muslimského světa. Dobře víme, jak to ve světě vypadá – jaké je napětí mezi příslušníky různých náboženství. Je tedy dobře, že se papež v příštích dnech vydá do těch Spojených arabských emirátů. On se tam také setká s Muslimskou radou starších, což jsou významné postavy muslimského světa v čele s al-Tajíbem, což je nejvyšší představitel sunnitské univerzity al-Azhar. Je to univerzita v Káhiře, která je respektována v celém sunnitském světě. Takže ty osobní kontakty jsou vždycky důležité, nejen o sobě slyšet. A dokonce papež už se několikrát s tímto al-Tajíbem setkal. Navštívil ho i v Římě. Setkali se nejen při návštěvě papeže v Káhiře. Myslím si, že je to dobře. Je to takový konkrétní příklad i pro souvěrce muslimů, že je možno podat si ruku, opravdu vést rozhovor, žít vedle sebe, i když samozřejmě můžou být různé teologické duchovní pohledy. Zároveň je třeba říci, že v těch emirátech v rámci toho muslimského světa není takový ten tvrdý wahhábistický islám, jako je v Saúdské Arábii. Na druhou stranu je potřeba říci, že je tam svoboda kultu, ale není tam náboženská svoboda v tom plném slova smyslu. Svoboda kultu znamená, že se křesťané mohou zúčastňovat svých bohoslužeb, mohou dokonce mít i své školy, ale na druhou stranu ke sdělovacím prostředkům nemají přístup nebo k tomu, aby šířili křesťanství.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak vypadá to soužití? Jak početná je komunita křesťanů v těch arabských emirátech?

Václav MALÝ, biskup:
V těch arabských emirátech je křesťanů asi jedna desetina. Ty emiráty mají asi deset milionů obyvatel. Více než milion tvoří křesťané, jsou tam římští katolíci, jsou tam zároveň příslušníci těch starobylých východních křesťanských církví a jsou tam protestanté. Mohou mít dokonce, jak už jsem řekl, školy. Dokonce je tam i více kostelů, katedrála sv. Josefa, kde se také papež s někým setká, ale na závěr té návštěvy bude mít na stadionu velkou bohoslužbu. Čeká se, že přijdou také křesťané z jiných arabských zemí. Ono je to docela zajímavé. Já jsem si to tady vypsal. Když je to záležitost toho Arabského poloostrova, tak je dobré trochu o tom něco vědět. Celkem jsou na Arabském poloostrově čtyři miliony křesťanů, v Saúdské Arábii je asi jeden a půl milionu křesťanů. Saúdská Arábie má 33 milionů obyvatel... Tam se nedá mluvit o svobodě kultu. Křesťané tam nemohou veřejně projevit svou víru. Pokud vůbec, tak ji mohou projevit jedině po domácnostech. A i tak je to velmi hlídáno. Zajímavé je, že největší prostor je v Ománu, který má asi čtyři a půl milionu obyvatel, kde dokonce křesťané mohou pít alkohol, konverze je tam bez trestu. Jak víme, tak v některých muslimských zemích když muslim nebo muslimka odpadnou od islámu, tak je čeká dokonce někdy i trest smrti. Takže ten Omán je v tomto takovou nejsvobodnější zemí (i když ani tam nelze mluvit o demokracii, to je třeba si uvědomit). Docela tvrdé je to v Kuvajtu, kde je asi 450 tisíc křesťanů, kde platí zákon o rouhání, za který je až trest smrti, a kde jsou také křesťanské školy, ale nesmí tam být vyučováno náboženství. Zároveň nejsou dovolené smíšené sňatky. To znamená, aby si vzal muslim křesťanku nebo naopak. V Bahrajnu je asi 14 % křesťanů. Tam jsou také šíité, takže je tam poměrně napětí mezi sunnity a šíity. V Jemenu, to je bohužel dneska zpustošená země, kde je válka, tam je jenom několik tisíc křesťanů. V podstatě všechny křesťanské kostely jsou v důsledku války zničeny. A potom ještě přichází v úvahu Katar, kde je asi 300 tisíc křesťanů a kde se dokonce mohou stavět nové kostely. Takže je to velmi pestré, různorodé. V různých zemích je také různý postoj ke křesťanům – od takové perzekuce až po poměrně volný prostor. A co je vážnou otázkou: Ti křesťané, to jsou většinou pomocné síly ze zahraničí – Filipínky, Indky, tedy lidé z Dálného východu. Bohužel jsou často vykořisťované, to znamená v pozici takových těch služek, lidí takového nízkého, promiňte, typu nebo statutu. Takže to je i z humanistického hlediska nedůstojné. Proto je dobře, že papež přichází posílit křesťany; nejen římské katolíky, ale i křesťany ostatních křesťanských církví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tři desítky osobností v čele s francouzským filozofem Bernardem-Henrim Lévym vyzvali k záchraně Evropy a varovali před narůstajícím vlivem populismu. Manifest zveřejnily některé evropské deníky, historici a spisovatelé z dobré dvacítky zemí, včetně třeba Milana Kundery, Salmana Rushdieho, Orhana Pamuka nebo Adama Michnika, se obávají brexitu nebo výsledků květnových voleb do Evropského parlamentu. V dokumentu se například píše potřeba bojovat za evropskou myšlenku nebo také to, že se podle signatářů nachází Evropa ve větším nebezpečí, než kdy byla za posledních 70 let. Jak vnímáte nejen tento dokument, ale i apel signatářů a celkovou situaci?

Václav MALÝ, biskup:
Já s tím apelem naprosto souhlasím. Braňme Evropu před bořiteli, braňme Evropu před žháři, před těmi, kdo chtějí ničit duši a ducha Evropy. To všechno je obsaženo v tomto poměrně krátkém manifestu a je dobře, že byl otištěn i v našem tisku – alespoň, pokud vím, v Hospodářských novinách a v Lidových novinách. Ty podpisy jsou od významných osobností duchovního a literárního světa Evropy. Oni tam v podstatě říkají, že dneska Evropa začíná být opuštěna. Politika Trumpa, amerického prezidenta, je v tomto smyslu nezodpovědná, protože on se v podstatě vzdává Evropy. V podstatě tlačí na takový izolacionismus Spojených států amerických. Zároveň se teď jedná o brexitu... To je všechno oslabení té evropské myšlenky. Ale přece Evropa, to je prostor demokracie. A na konci toho manifestu právě říkají, že musíme právě bránit demokracii... Jakmile se začne zdůrazňovat nacionalismus, jenom výlučnost těch jednotlivých států, tak to oslabuje to společenství. Neznamená to ztratit sám sebe. Bohužel i v našich krajinách často zaznívá takové negativní hodnocení Evropy jako takové a EU. Oni tam přiznávají, že to nefunguje úplně bezvadně, ale na druhou stranu, my žijeme v demokratickém prostoru a chraňme tento demokratický prostor. Jakékoliv oslabení oslabuje i ten demokratický prostor.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak my sami Evropané posilujeme to, co tady máme? Protože Amerika je daleko, my žijeme tady, na starém kontinentě...

Václav MALÝ, biskup:
Víte, zrovna jsme mluvili o zákoně o zdanění církevních finančních náhrad. Co k tomu vedlo? Naprostý pragmatismus, žádné mravní zásady – a to je oslabení demokracie. Především ji musíme pěstovat v té naší společnosti. Je to zastupitelská demokracie. Je třeba posilovat občanskou společnost, je třeba se při volbách zodpovědně rozhodovat pro ty, kdo mají nějaké zásady, kdo mají nějakou vizi, a nejen pro ty pragmatiky, kteří vidí jenom od voleb do voleb... Nemůžeme dělat kdovíjaké divy, ale nás může, i pro budoucnost, zachránit jedině to společenství. Dneska jsme ve světě drceni vznikajícími velmocemi, viz Čína, a Evropa jako taková může obstát jedině tehdy, když bude spojena. To neznamená zestejněna, neznamená to ztratit pel a pestrost národních tradic. Na druhé straně je třeba společně vést třeba bezpečnostní politiku, společně nějak tak koordinovat zahraniční politiku, hledat co nejlepší struktury a instituce pro to, aby demokracie fungovala, a samozřejmě výchova nás občanů jako takových. Tím to, myslím, můžeme posílit. A ne se pořád vyhrazovat, ne pořád jenom kritizovat a ne pořád vytvářet společenství jenom některých států a vyhrazovat se proti těm druhým. Je třeba jít do středu, tam, kde se rozhoduje, a nejenom pořád střílet a z dálky kritizovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem někteří považují za vymezování se vůči ostatním státům EU novou smlouvu mezi Německem a Francií. Jak to vidíte vy?

Václav MALÝ, biskup:
Myslím si, že to je dobře, že tohle budou tahouni EU, že je třeba dávat pozor, aby příliš nedominovali. Na druhou stranu cítí zodpovědnost za to, aby se ta Evropa sunula někam kupředu. Jistěže jsou hospodářské zájmy jak Francie, tak Německa, to je celkem pochopitelné...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co zodpovědnost ostatních, všech, členských zemí?

Václav MALÝ, biskup:
Zodpovědnost těch ostatních je vstupovat právě do styku i s těmito státy; hlásit se nejen o slovo, ale spolurozhodovat, ale někdo vždycky tím tahounem musí být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tady od sametové revoluce, připomeneme si na podzim 30 let, a nejenom my v ČR, vyrostla nová generace – říká se jí mileniálové. Je jim 20, 30 let. Brzy budou dominovat na pracovním trhu. Jaké má představy tato mladá generace?

Václav MALÝ, biskup:
O tomto jsem docela četl – jak se mění ta psychologie... Jsou to lidé, kterým nevadí, když mění zaměstnání. Jsou to lidé flexibilní, kteří samozřejmě vyžadují určitou pracovní kulturu. Tam je nějak oslabena loajalita vůči podniku, vůči firmě, protože mají na zřeteli především svůj zájem, svůj profesní růst a chtějí především být motivováni uznáním a zároveň i smysluplnou prací. To je samo o sobě dobré, ale jistěže tady někdy převažuje jenom ten osobní zájem a že někdy jistá věrnost vůči tomu kolektivu, věrnost vůči té firmě v životě také hraje důležitou roli. Je to taková ta generace stálých změn. Myslím si, že to stojí za zamyšlení, že to může vést ke kladným výsledkům, ale také to někdy může posilovat egoismus.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mileniálové například preferují společensky odpovědné firmy, týmovou práci, otevřený přístup, ale třeba i dobrou organizovanost a strukturu, hledí na to, jaké možnosti profesního i osobního rozvoje jim zaměstnavatel poskytne. Tady je to asi dvousměrné – jednak jestli se nosí věrnost firmě, ale také věrnost firmy vůči zaměstnavateli... Ani ne věrnost, ale možná ocenění, docenění...

Václav MALÝ, biskup:
Máte pravdu, že to hraje významnou roli. Ale jenom tam tak cítím jistou tendenci jenom k osobní spokojenosti. Někdy ale život nemůže být založen jenom na osobní spokojenosti, někdy člověk musí přijmout i některé podmínky, pokud nejsou způsobeny lajdáctvím nebo špatnou organizací, i když nejsou optimální. O tohle mi jde. Ta věrnost, velikost a důstojnost člověka spočívají v tom, že se dovede s podmínkami poprat a že dovede vytáhnout z těch podmínek i ty druhé, nejenom sám sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Od čeho se třeba pro vás odvíjí spokojenost v zaměstnání, práci?

Václav MALÝ, biskup:
Přirozeně ne vždycky prožívám osobní spokojenost, ale na druhou stranu musím říci, že i v církvi, které sloužím a ve které sloužím, převažují pro mě ty klady, že se setkávám s konkrétními lidmi. Je to oáza, když potkáte někoho, kdo přemýšlí, někoho, kdo má otevřenou dlaň, aby dával druhým. To je krása...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Světící biskup pražský Václav Malý a jeho pohled na svět. Děkuji vám za to. Na slyšenou.

Václav MALÝ, biskup:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů ČRo Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Zita Senková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.