Přepis: Jak to vidí Václav Bělohradský – 28. března 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnešním hostem ‚Jak to vidí‘ je filozof a sociolog profesor Václav Bělohradský. Dobrý den, vítejte.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká témata budeme rozvíjet? Krizi autorit, plutokracii i ptáka s očima vzadu či predátory. Dobrý poslech. - Britská dolní sněmovna včera odmítla všech osm alternativních poslaneckých návrhů, jak postupovat při odchodu z EU, a to včetně brexitu bez dohody. Poslanci se shodli pouze na posunu toho původního termínu odchodu z unie, což měl být zítřejší den 29. březen. Ministerská předsedkyně Mayová naznačila, že je připravena odejít z funkce po přijetí dohody, kterou vyjednala s Bruselem. Na co, pane profesore, poukazuje bezradnost Spojeného království?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Já snad mohu jen říct, že je mi to líto. Je mi to líto, protože nejstarší evropský parlament, parlament parlamentů se někdy říká, s výjimkou Islandu, je to příliš malá země, aby si na ni lidé vzpomněli, prochází takovým ponížením. Pro mě v této době, kdy jste zmínila krizi autorit, i parlament je určitá autorita, jehož prestiž klesá velmi rychle ve všech zemích, včetně těch nejdemokratičtějších. Je mi líto, že i ten britský parlament, který byl pro mnohé z nás, kteří se považujeme za liberály, vzorem parlamentního režimu, se tak beznadějně zmítá ve své vlastní nerozhodnosti. Jistě je to vina také EU, která místo, aby vyšla vstříc zemi, která chce odejít, a udržela s ní dobré styky, které potřebujeme, vždyť je to permanentní člen Rady bezpečnosti, vítěz druhé světové války, takže je to pro nás klíčová země, nenašla způsob, jak umožnit Velké Británii odejít se ctí, a ani britský parlament nenašel způsob, jak udržet čest parlamentu a autorit. To je pro mě smutek.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by měl podle vás Brusel ještě více udělat?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Domnívám se, že neudělal nic pro to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Já tu dohodu neznám, nestudoval jsem ji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dva roky spolu jednali.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Dobře, ale já nemám pocit, že by se EU chovala jinak, než... V podstatě trestné kopy. To je vlastně trestání toho člena, který chce odejít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Z čeho vycházíte, pane profesore, že se Brusel chová...?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Vycházím z toho, že, jak v divadelní hantýrce se říká, krále hrají ti druzí, kteří se k němu chovají, jako kdyby byl král, a podobně i ten brexit mají hrát ti druzí. Když se někdo rozhodne odejít, tak se k němu musím chovat tak, aby odejít mohl, abych mu to neztěžoval. Nemám pocit, že se EU tak chová. Ale nechci se přít o obsah, tam jsou tisíce stran a já jsem to skutečně nestudoval. Ale je mi to líto, zraňuje mě to. Zraňuje to mé přesvědčení, že parlamentní systém je nejlepší způsob vlády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co říkáte nejnovější zprávě o tom, že ČR už není pro investory nejatraktivnější zemí v regionu střední a východní Evropy? Po třech letech ji na té špici 15 zemí vystřídalo Estonsko. Vyplývá to z konjukturálního průzkumu Česko-německé obchodní a průmyslové komory, který zjišťuje náladu mezi investory a manažery.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Zaprvé Estonsko je vlastně Skandinávie. Tam je mnoho těch pozitivních kvalit, které jsou typické pro skandinávské země, průhlednost, všichni podstatě umí anglicky, je tam vynikající kvalita vzdělání, na nejvyšší úrovni...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Digitalizovaná státní správa...

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Ano, navíc ta státní správa je velmi efektivní. Uznáváme tyto kvality, ale spíš to, co mě v té zprávě zarazilo, jsou důvody. A ty důvody jsou například neefektivní státní správa – nebo – nízká úroveň státní správy, špatná struktura vzdělání, což mě velmi překvapilo. Ačkoliv jsem si všiml, že naše univerzity... Třeba i České vysoké učení technické není na špici. Mezi těmi největšími vzdělávacími institucemi je dost na chvostu. Ale pak mě třeba zaujalo, že státní správa funguje špatně vůbec, že všechno dlouho trvá a je tu nejistota. To mě překvapilo. Ale já si všímám na tom jedné věci, kterou, aniž bych předstíral, že jsem odborník na státní správu, vidím jako turista, téměř. Když jsem pracoval v Itálii, tak jsem jezdil často autem, protože nebylo pořádné vlakové spojení, a jezdil jsem přes Freistadt, kde Rakušané začali stavět dálnici se dvěma tunely, velmi moderní, až na hranice Česka, a odtud měli stavět tu dálnici dál Češi. Kus už jí je mezi Českými Budějovicemi a Táborem. Zatímco Rakušané to postavili přibližně za 2,5 roku, tak té české je pořád jen ten kus, není to snad ani 30 kilometrů. Vím, že jsem mluvil s lidmi ve Freistadtu, kteří tam stabilně pracují, a ti vyprávěli, že se za to trochu stydí, že na té české straně nebyli schopni navázat na to, ačkoliv ty bylo dohodnuto. Takže já bych řekl spíš než kvalita státní správy, která mi připadá... Ovšem je to ovlivněno tím, že jsem také Ital a v Itálii je státní správa opravdu problém. Ale to, co bych nazval... Kultura dohody, ta kultura dohadování a smlouvání. To vyžaduje určitou kulturu. Dohodnout se rychle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč to nejde? Myslíte správu, řekněme, veřejných statků?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Správa veřejných statků samozřejmě taky. Ty obrovské hádky a takové podcenění veřejného statku oproti soukromému statku... Takový příklad – mnoho lidí říká, že squatteři ohrožují soukromé vlastnictví a tak dále. Neohrožuje to soukromé vlastnictví taky ten, kdo tu budovu nechává chátrat, nechá ji zpustnout, a ohrožuje tím dokonce kvalitu života lidí kolem a tak? Takže takové to obsesivní pojetí soukromého vlastnictví, které má vždycky přednost před tím veřejným, to samozřejmě hraje nějakou roli. Ale všichni se smáli a varovali, když prezident Miloš Zeman řekl: Učme se od Číny, jak stabilizovat společnost. A všichni mysleli policajty a tak, ale on měl na mysli infrastrukturu. V Číně postavili nejdelší mosty na světě, velmi moderní. Jsou tam vlaky, které jezdí pomalu rychlostí 400 kilometrů... Toto je také stabilizace společnosti. Totiž to, že já musím jet do Brna vlakem tři hodiny a něco, destabilizuje společnost. Abych jel 200 kilometrů tři hodiny, to mi připadá... To snad v Bangladéši... Ale oni ten handicap brzy překonají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem doprava. Čína a vaše Itálie... Ta se stala prvním členem skupiny nejvyspělejších zemí G7, která se připojí k čínské globální infrastrukturní iniciativě nové Hedvábné stezky. Co tomu říkáte?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
To se v Itálii dlouho připravovalo. Dokonce na univerzitách jsme dostávali speciální granty, když jsme otevřeli nějak vztah k čínské univerzitě a tak. Nesmíte zapomenout, že Itálie má staroslavné vztahy k Číně. Marco Polo... Milion je jednou z prvních knih... Mnoho jezuitů, Matteo Ricci, například, vytvořilo školy a velmi důležité tradice v Číně. Vztahy Itálie a Číny byly vždycky velmi silné i kulturně. A je třeba ještě k tomu říct, že ten koloniální kořistnický vztah třeba Britů k Číně nebo třeba i Němců v době císaře Viléma... To v Číně nikdy nebylo. Ta spolupráce s Čínou nebo ty cesty do Číny byly vždycky neseny v jiném duchu, buď obchodním jako za Marca Pola a tak dále a celé té tradice, nebo pak v křesťanském duchu, jezuitů... Ten jezuita Matteo Ricci například se nesnažil tolik lidi konvertovat na křesťanství, ale... Naučit je například matematiku nebo geometrii. On byl první, který působil v tomto duchu, takže je tu velká tradice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pak je tady ale jiný Matteo, pane profesore, Salvini, současný ministr vnitra. Ten varoval, že Čína chce kolonizovat italské trhy. Řekla bych, že vůbec to rozhodnutí Itálie posílit vazby na Čínu docela rozděluje současnou italskou vládní koalici.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Myslím, že ne. Italská vládní koalice je rozdělená. To pětihvězdičkové hnutí, které bylo největší stranou, neustále ustupuje ze slávy. Taková ta brutalita, jednoduchost té politiky, kterou představují Salvini a Liga severu, ta prostě vítězí všude. Doba je brutální, jak jste si jistě všimla. Mluví se jiným způsobem, než se mluvilo před lety. Za chvilku se objeví v Evropě znovu antisemitismus. Ostatně se o tom již mluví. Je tu jistý evidentní rasismus, který se vrací do Evropy. A v tom duchu se také musíme dívat na tu italskou vlnu teď takového sovranismu. Dokonce se má, a je to otázka týdnů, jestli se nemýlím, nevím přesně, odehrát v Itálii, a teď nevím přesně, ve kterém městě, sjezd všech evropských sovranistů, a to slovo sovranista je od sovrano neboli svrchovanost, tedy těch, kteří chtějí, a jestli jste viděla ten film Brexit, tak tam je to heslo Take back control, dostat zpátky kontrolu, a to jsou ti sovranisté, ti, kteří chtějí dostat zpátky kontrolu nad, řekněme, vlastním státem, vlastním teritoriem, kterou EU transcendovala v tom smyslu, že spousta těchto věcí se spravuje přímo z Bruselu. Tak ti chtějí zpátky tu kontrolu. Uvidíme, jak ten sjezd dopadne. Je tu možnost, že vyhrají volby v Evropě tyhle ty sovranistické síly...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co to přinese? Co by to znamenalo pro Evropu?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
To neumím odhadnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A vědí to ti sovranisté, co by..., pokud by zvítězili...?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Víte, oni mají obrovskou podporu Spojených států, která je dneska největším nepřítelem EU, samozřejmě. Neumím odhadnout... Británie, brexit, teď sovranisté, otevřené nepřátelství prezidenta Trumpa a těch sil, které za ním stojí, proti EU... Neumím to odhadnout. To nejhorší, co by se mohlo stát, je, že eurozóna se promění v jakousi neúnosnou politickou měnu, kterou je třeba opustit. To my víme, že euro je politická, a ne ekonomická měna... Že je jisté politické rozhodnutí... A dokud bude trvat politická vůle udržovat euro jako měnu, bude trvat i ta měna. Ale když ta politická vůle nějakým způsobem pomine... V Itálii... Mohlo by se to možná stát v Řecku... Mohlo by se to ovšem stát za jistých okolností i ve Francii, kde ti sovranisté mají významné postavení v tom veřejném mínění... Nevím. Neumím předvídat a nebudu předstírat, že... Ale byl by to bum... Byl by to výbuch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nezdá se vám, pane profesore, příliš silné tvrzení, že Spojené státy jsou nepřítelem EU?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Samozřejmě, že se mi to nezdá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A z čeho vycházíte?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
No, propánaboha, to je přece evidentní! To už začalo za Bushe mladšího, kdy Donald Rumsfeld formuloval jasně, že... Rozdělil na staré a nové členy... Ti noví jsou proameričtí, kdežto ti staří jsou... Nepřátelství s Francií, když bylo přepadení Iráku, že jo... A to narůstalo stále víc a víc. A dneska... Hrozí dokonce, že budou cla na dovoz z EU. A bylo to přece symbolické, že Donald Trump mluvil ve Varšavě... Jediná evropská země, kde se zastavil před cestou... Teď nevím, na kterém z těch jednání... Zastavil se ve Varšavě, tam dal projev, že jo... Řekl: My se od vás učíme, jak bojovat za vlast, boha a rodinu. Toto jsou hesla, na kterých není EU založena. To jsou opravdu opačná hesla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příčiny a následky různých událostí, počínaje vznikem Československa až po ty současné postoje, k migraci nebo k EU, analyzoval francouzský politolog českého původu Jacques Rupnik. Výběr jeho esejů vyšel pod titulem: Střední Evropa jako pták s očima vzadu. Kniha je mimochodem nominována na cenu Magnesia Litera 2019. K jakému poznání, pane Bělohradský, dospěl přední analytik? On píše třeba o národní identitě, o nacionalismu, komunismu, ale třeba také o paralelách Masaryk nebo Havel, věnuje se rozdělení Československa v r. 1992... Co jste si jako čtenář z toho odnesl?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Především Jacques Rupnik přispěl zásadním způsobem spolu s Milanem Kunderou a spolu s A. J. Liehmem k tomu, že na západě začali lidé vnímat střední Evropu jako civilizační kontext... Že přestala být východní Evropou... Možná si vzpomínáte, jak si Milan Kundera stěžuje na to, jak ho čtou – jako někoho, kdo svědčí proti komunismu a který bojuje... Přitom on jednoduše patří po bok romanopisců, jako byli Hermann Broch nebo jako je Karel Kraus (to není romanopisec) nebo jako jsou Hašek nebo Kafka... On patří do tohoto civilizačního okruhu. A Jacques Rupnik k tomu velmi přispěl. Jeho Jiná Evropa... To byl pořad BBC. Vzpomínám si, že se líbil princi Charlesovi, napsal mu dopis, kde ten pořad pochválil... A pak světově vlivná kniha, která se jmenovala Jiná Evropa. To je jedna věc. Druhá věc je filozofie toho názvu. Ten název je fantaskní životopis. Jsou tam různí živočichové, kteří neexistují, ale jsou nějak v představách... A jeden z nich se jmenuje Goofus. To je pták, který má oči vzadu, protože ho nezajímá, kam letí, ale odkud letí. A když si představíme střední Evropu jako takového ptáka, tak musím říct, že je to tragický let, protože letíme od něčeho, co bylo vždycky lepší než to, kde jsme přistáli. Ta rakouská říše ačkoliv v sobě obsahovala rozpor mezi předlitavským liberálním právním státem a zalitavským despotismem, nesporně... Když nám nezabili Ferdinanda v Sarajevu, tak by zcela jistě nějaký začátek občanské války byl v té říši... Uherská část aby se od sebe vzdalovala... Ale přesto to byla asi tak nejlepší vlast ve střední Evropě, jakou jsme mohli mít. A to, kde jsme přistáli, ta různá Československa pod protekcí, pod ochranou Francie, která ovšem v roce 38 končí... Pak byly protektoráty, strašný rok 48, kdy jsme ztratili to, co jsme... Pak byl rok 68, a zase okupace... A tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je, jestli vůbec někam letíme...

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Letíme. To musíme. To je vítr dějin, který se zastavit nedá. Ale je to poslední šance (jak cítíme v knize Jacquese Rupnika), jak konečně přistát někde, kde je to lepší, než odkud jsme vyletěli... To je Evropa. To je sjednocená Evropa. Přes všechny její rozpory, které já samozřejmě vidím, a sám jsem její kritik. Ale je to opravdu poslední šance doletět někam, kde to je lepší, než odkud jsme vyletěli před sto lety.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale ten kurs už jsme přece nabrali... (?) Nebo už jsme se uhnízdili?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Ano, ale protivítr je silný a odsouvá nás... Nebo odvane... Ten silný vítr nás vane někam jinam. A je nebezpečí, že... Ostatně někde jsem četl, jak prudce klesá prestiž nebo autorita EU mezi českými občany... To je ten vítr, který ohrožuje ten let tohoto ptáka, který má oči vzadu (v krásné představě Jacquese) ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co udělat pro to, pane Bělohradský, abychom nejenom udrželi ten kurs, ale odolali i těm protivětrům?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Nechci být nadutý, ale v Česku se to nezachrání. Ten protivítr vane v zemích, které jsou mnohem silnější a důležitější než Česko, bohužel. Je to v první řadě Francie, v druhé řadě Itálie... Dovolím si ještě říct, že i kdyby v Itálii, jak se to ostatně stalo, vládly protievropské strany, tak se ještě tolik nestane. Kdyby vládly ve Francii, tak EU se začíná hroutit. Vítězství sovranistů ve Francii je začátek rozpadu EU. O tom není pochyb. Takže co pro to udělat? Těžko říct. Dá se 450 milionů lidí, nebo kolik nás je... Co můžeme udělat?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale to je docela velká síla (tento počet) ...

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Je. Ale já věřím v tu evropskou tradici... Ta naše evropská jedinečnost je v té... Když se podíváte na mapu, tak vidíte tu masu Ruska, že jo... Pak třeba vidíte i mapu Spojených států... Je to obrovské území... A teď vidíte tu Evropu, kde každý centimetr je jiný stát, každý centimetr čtvereční na mapě už je jiný stát... Ta jedinečnost Evropy je ta schopnost na malém území žít ve velké rozdílnosti, a to ne destruktivní, ačkoliv bohužel v dějinách to tak často bylo... V té konstruktivní rozdílnosti. A když Němci porušili tenhle ten politický styl, který nejdřív sami představovali, protože Německo bylo samo... A dneska se stalo federálním... Ale předtím bylo velmi rozdílné (Prusko, Bavorsko, Sasko) ... Snad toto převládne, a musíme přispět k tomu, aby to převládlo, ten smysl pro rozdílnost na malém prostoru. Maximální rozdílnost na malém prostoru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsme hovořili o ptákovi, který má oči vzadu, tak o jiném zástupci fauny psal vám určitě dobře známý italský filozof Niccolò Machiavelli. Ten měl za to, že se vůdcové ve společnosti dají rozdělit do dvou skupin – na lvy a na lišky. Ty jsou mazané, lstivé, dokážou vyjednávat a lvi jsou sice silní, ale pohodlní, nechtějí se dělit o kořist a hrozí násilím. Éra koho je ta dnešní globalizace? Lišek nebo lvů?  

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Tato metafora byla v politické vědě často přebírána. Tak například Vilfredo Pareto...Epocha, věk lišek, věk lvů... Já jsem samozřejmě na straně lišek, protože liška, to je buržoazie. To jsou měšťané... To jsou lidé, kteří rádi dělají kompromis; kterým jde o to, aby oba vydělali na nějaké dohodě, a ne aby, jak se říká ve slavném komiksu, seděli sami na hromadě trosek... Ve dvou, na nějakém bohatství. Dělit bohatství... Ta logika dělení podle dohody... To jsou ty lišky. To slovo kompromis, které v české politické kultuře má podobně jako pragmatismus... To jsou velmi pozitivní slova. Pragmatismus a kompromis jsou pozitivní slova. To jsou dvě nohy, po kterých chodíme... To jsou nohy demokracie. Kompromis a pragmatismus. Pragmatický kompromis, racionální. A ne fanatismus – morální nebo náboženský... Takže já jsem na straně lišek. A bojím se ovšem, že ta epocha lišek odchází a nastupuje epocha, doba takových fanatiků... Že ten fanatismus se začíná prosazovat všude možně... A taky éra strašného pokrytectví. Například vychází najevo, a je to bolestné, to strašné pokrytectví církve v té otázce zneužívání dětí... Všichni o tom trošku věděli... Já jsem byl v Itálii osobně mezi svými přáteli... Lidé, kteří studují... Vzpomínali na to, že méně či více to tak bylo vždycky. O té věci se vědělo. Ale že to pokrytectví bylo tak rozsáhlé, jak papež František ukázal nebo dovolil, aby se vidělo... To mě docela překvapilo. Podobné věci jakoby... To je velký problém. Te rozpad těch autorit souvisí právě s tím pocitem pokrytectví, které vládne... A i ty lišky se najednou ocitají jakoby ve stínu toho pokrytectví, že je symbolem... A není to pravda.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Éra predátorů nastala?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
To snad ne. To je takové... Já bych spoustu věcí, které vidíme kolem sebe a které se nám nelíbí, vysvětlil jako reakci na strašné pokrytectví. I ta demokracie je pokrytecká, do velké míry, protože ta moc korporací přece je tak evidentně neslučitelná s vůlí lidu, když mi dovolíte takovou formuli použít, že je to až urážlivé. A podobně je to pokrytectví všude. Pokrytectví je v reklamě... Reklama je něco strašně pokryteckého. Snaží se vás přesvědčit, že když budete používat nějaké mýdlo, tak si vás vezme šéf vašeho podniku (Rozhlasu) ... (smích) A tak dále. To strašné pokrytectví... I ve způsobu komunikace. Současně i ty sítě zvyšují ten pocit pokrytectví a toho... Když projížděl Prahou Michael Ignatieff, tak řekl věc, která mě zaujala. V diskuzi, kterou vedl tenkrát Jiří Přibáň řekl: Ještě nikdy přežití demokracie nezáviselo tak úplně na epistemologickém statutu slova fakt. Co je vlastně fakt? Umět se smířit s tím, co je faktické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ostatně hovoříme, že jsme už v době postfaktické... Tento termín se zažil v posledních letech...

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Ano. To je velmi důležitý termín, který používal americký filozof Farhad Manjoo... On tím ale chtěl říct: My se musíme dohodnout. Když spolu budeme diskutovat, tak musíme se nějak dohodnout na tom, co jsou hodnoty – vaše hodnoty, moje hodnoty – a o ně se můžeme přít, a co budou fakta. Toto je HDP ČR... Toto je počet mrtvých na silnici... Toto je počet mrtvých v důsledku alkoholu... A teď se budeme bavit, jestli je důležitější individuální svoboda anebo jestli stát má právo nějak omezovat... Ostatně vy jste o tom diskutovala s přítelem Cyrilem Höschlem v otázce toho očkování. Je důležitější právo člověka odmítnout to očkování anebo veřejný statek, kterým je imunita?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Témata se neustále vracejí. Vracíme se k tomu nejdůležitějšímu.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Dobří ptáci se vracejí... Nebo dobří holubi se vracejí. A platí to i o tématech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Já vám děkuji, pane profesore Václave Bělohradský za váš dnešní prostor, čas, pohled a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Na shledanou. Rád jsem tady byl...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude mediální teoretik Jan Jirák. Příjemný den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.