Přepis: Jak to vidí Václav Bělohradský – 23. ledna 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a dobrý poslech přeje Zita Senková. Dnešním hostem je filozof a sociolog profesor Václav Bělohradský. Dobrý den.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká témata chceme dnes rozvíjet? Co si slibovat od nové francouzsko-německé smlouvy? S jakými znalostmi by měli mladí lidé opouštět školní lavice? A jak měřit demokratičnost? Inspirativní poslech. – Francie a Německo se v Cáchách zavázaly k těsnější spolupráci a společnému postupu. Prezident Emmanuel Macron a kancléřka Angela Merkelová podepsali dohodu v den 56. výročí uzavření takzvané Elysejské smlouvy, která upevňovala spolupráci mezi Francií a tehdejším Západním Německem. Tehdy ji podpisem ztvrdili pánové Konrad Adenauer a Charles de Gaulle. Současní politici německo-francouzského motoru Evropy, jak se říká, se dohodli na užší spolupráci v ekonomických otázkách, obraně, zahraniční politice či v integraci příhraničních regionů. Jak vy, pane profesore, hodnotíte tuto dohodu? Například BBC napsala, že dohoda vpustí do centra EU závan čerstvého vzduchu.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Nevím. Já neznám její kompletní obsah, ještě jsem ho nestudoval, ale je to pro mě špatné znamení. Dokonce jeden italský politik hned v reakci na to řekl, že to je vyhlášení války všem ostatním členům EU.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsou asi přehnaná slova?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Jsou to silná slova, ale chtěl tím něco říct. Že vlastně tady vznikne jakási dualita, a teď budou jednat s těmi ostatními státy z hlediska této dohody.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
I kdyby to nebyla pravda, tak opravdu bilaterální dohoda tohoto typu v EU, která už tolik pokročila... Co znamená, že bude užší spolupráce v ekonomických otázkách? Vždyť přece celá řada ekonomických cel a tak dále je přece v kompetenci EU. V čem to bude spočívat? Uvnitř EU je bilaterální dohoda v podstatě rozbíječská, nebo je alespoň tak vnímaná. Bilaterální dohoda v této EU, která už tak pokročila, nebo by chtěla pokročit nebo alespoň se interpretuje jako sjednocený proces... Je to vlastně velmi negativní zpráva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A neexistují, pane profesore, mezi zeměmi běžné bilaterální dohody?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Ne uvnitř EU.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Žádná země? ČR má spoustu, nebo nemá, bilaterálních dohod?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
V některých oblastech, které se ovšem netýkají ekonomie a tak dále. Přece jsme uvnitř EU. Nebo alespoň nikdo si neumí představit, co ta bilaterální dohoda znamená. Vy jste zmínila Adenauer, de Gaulle. Ano. Ale ta atmosféra byla tehdy jiná. Zaprvé, proces evropského sjednocování je především smíření mezi Francií a Německých. Zadruhé. Idea de Gaulla byla samostatnost Evropy v poměru ke Spojeným států. On přece vystoupí z integrovaného vedení NATO, on začne nukleární zbrojení, oni budou velmoc a tak dále. To byla atmosféra. A najednou dneska, v roce 2019... Po celou tu době nesporně Francie a Německo, Německo ve smyslu spíš ekonomickém, Francie spíš ve smyslu politickém, byly jakousi osou té EU, ale v roce 2019 už Francie a Německo žádnou osou být nemůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je nějaká osa?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Právě to osové myšlení. Možná si vzpomínáte z německých diskuzí, především Němci považovali osové myšlení, vytváření os za největší hrozbu pro EU, že se právě musíme zbavit toho osového myšlení. Vytvoříme osu Berlín-Madrid, co já vím... Ne, toho se musíme zbavit. A já v tom naprosto souhlasím, že v roce 2019 taková osa už je něco, co je vlastně neslučitelné s tím duchem sjednocování tak jako dneska. Ovšem já neznám konkrétní obsah té smlouvy. Jestli vůbec nebude zčásti tajná... Doufám, že ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ty hlavní body jsme asi řekli hned v úvodu. Podle vás jak může ta dohoda ovlivnit poměry v EU?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Já jsem si dneska ráno na satelitu v italských novinách přečetl zprávu, že poprvé v dějinách země je většina pro vystoupení z EU, 56 %. Není úplně jasné, jestli jenom z eurozóny nebo i z EU, ale v každém případě z eurozóny.  To je pro mě otřesné, protože Itálie byla nejvěrnějším stoupencem procesu sjednocování, protože ona tím řešila své zásadní problémy, sever-jih, jakýsi nepokoj uvnitř politického systému, kde byla jakási nesystémová komunistická strana, která měla 30 %, a tak dále, a ekonomická zaostalost... Takže z různých důvodů oni byli věrni členové. A že dneska je veřejné mínění z 56 % proti, to je pro mě dost katastrofální zpráva. Tu vaši otázku bych zjednodušil takto: To, co nejvíc chybí v EU, je důvěra. Přispěje tato bilaterální dohoda k růstu důvěry? Myslím, že ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze zaslechnout i hlasy, že po odchodu Británie z EU, pokud se tak vůbec stane, se výrazně může snížit vliv států, které nemají euro a že skutečným jádrem EU se stane eurozóna. To by se samozřejmě dotklo i ČR.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
To taky už dneska samozřejmě. Ale problém je v tom, že Británie byla členem Rady bezpečnosti OSN, a teď už zůstává jediný, a to je Francie. To je jediný permanentní evropský člen Rady bezpečnosti. Takže to je spíš klíčové, že Francie bude hrát teď tu roli, kterou kdysi hrála také Británie, to znamená, také Británie byla permanentním členem. Eurozóna je samozřejmě středem EU nebo je to alespoň ta privilegovaná část EU, ale myslím, že je také v obrovské krizi, téměř neřešitelné. V té podobě, ve které existuje, tak ten jih eurozóny je odsouzen k neustálému utrpení, a jednou lidé řeknou ne tomu utrpení. Prostě euro je nerovnovážná měna a je třeba s tím něco udělat, a ne zavírat oči před tím problémem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pan Březina se ještě vrací k německo-francouzské dohodě a ptá se, proč tato smlouva vadí (možná už jste na to odpověděl, pane profesore) ... Třeba mezi Českem a Německem či mezi státy V4 nikoliv (tento typ dohody).

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Já neznám její úplný obsah. Ale z historických důvodů. Tím, že Německo a Francie byly země, které byly osou evropského sjednocování, tak dohoda mezi Francií a Německem, která znovu připomíná tu osu, je něco jiného než dohoda mezi Českem a Bavorskem nebo Českem a Německem. Ale těžko si lze představit, že ostatní členové EU budou vnímat tu dohodu jinak než jako znovuustavení té osy, o které jsme si všichni mysleli, že už je překonána. Ta měla logiku v určité fázi evropského sjednocování, ale dneska je evropské sjednocování otázkou nás všech, nás všech členů, a ne nějaké osy Francie – Německo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jinde než v r. 1963, kdy byla podepsána Elysejská dohoda, zatímco se nahodil ten francouzsko-německý motor nebo dostal nový impuls, možná, tak ty tradičně přátelské vztahy mezi Itálií a Francií výrazně ochlazují. Zrodila se diplomatická roztržka mezi Římem a Paříží. Italský ministr vnitra Matteo Salvini nazval Emmanuela Macrona mizerným prezidentem, kritizoval přístup Francie k problémům v Libyi. Ještě před panem Salvinim se do Emmanuela Macrona pustil místopředseda italské vlády a lídr strany Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio, který označil Francii za příčinu migrace z Afriky do Evropy.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Tenhle ten problém má určitou historii. Hned, jak byla zvolena nová vláda, tak Macron ji nazval morem, který se šíří v Evropě. A na to reagoval specificky Di Maio. Ale je skutečně pravda, že francouzská politika v Libyi Itálii hluboce urazila, protože Itálie měla určité privilegované styky s Libyí, Berlusconiho vláda se dokonce snažila vystavět jakousi konsolidaci těch vztahů k výhodě celé Evropy, a Francie naopak tím, že přispěla k pádu Kadáfího, tak to všechno zničila, čímž přispěla k rozkladu toho státu (Libye je dneska v naprostém rozkladu) a k té uprchlické vlně. Ale oni ještě přidávají jeden argument, který je složitý a zajímavý, a to je tzv. koloniální frank. Oni tvrdí, že koloniální frank je nástroj k vykořisťování a zbídačování Afriky... Já to neumím posoudit. Ale koloniální frank skutečně existuje. Je to čtrnáct zemí Afriky, jsou to bývalé kolonie, které používají ten koloniální frank. Osobně bych se přikláněl k názoru, že je to ambivalentní – že to není jenom kamionu prospěchu těch francouzských zemí. Nejsem schopen to přímo posoudit, ale tato otázka je velmi důležitá. Jak vidíte, v tom konfliktu se otevírá celá řada velmi zatuhlých problémů...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... z historie, nevyřešených...

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
... a u kterých všichni doufali, že jsou minulostí. Ale ony se náhle vrací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná ta minulost ovlivňuje mnohem více tu současnost, než si myslíme...

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
K našemu překvapení. Ano. Řekl bych, že se i vrací, a vidíte to v médiích (na jejich rozbouřené hladině), třeba rasismus – takové to rasistické smýšlení, rasistické cítění, taková zamaskovaná teorie bílého muže, který se nesmí nechat... Zánik civilizace bílého muže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... středního věku, se ještě dodává...

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Ano. Je to velmi zvláštní. Ten náhlý návrat. Nebo on není náhlý. Někdo to svádí na ta média, ty emoce a to všechno... Ten nový styl laciného komunikování v těch různých blozích... Ale já myslím, že ne – že je tady nějaká hlubší příčina. My jsme příliš věřili v pokrok, ale toho pokroku bylo méně, než se nám zdálo. S holokaustem za zády jsme měli pocit, že už se nikdy nemůže nic takového vrátit. Celá moje generace rostla na tom, že už nikdy nemůže být něco takového. Ale to naše přesvědčení je možná méně pravdivé, než jak to vypadá... Možná opravdu v té Evropě je ještě pořád spousta takových negativních sil, které se mohou náhle projevit...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jsme hovořili o tom, jak to jiskří mezi Římem a Paříží, tak by mě zajímalo, pane profesore, nakolik rozbouřené jsou ty vnitřní italské vody... V médiích se píše, že italský ministr vnitra Salvini si asi brousí zuby na post premiéra... Co je na tom pravdy? Co se odehrává na té vnitropolitické scéně?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Ministr Salvini je jedním z těch hlavních organizátorů, jestli se to tak dá říct, nebo spíš podporovatelů té internacionály nacionalistických stran, která s podporou některých amerických politických myslitelů vzniká v Evropě. On navštěvuje Orbána a věří v to, že na konci května, kdy budou evropské volby, tam zvítězí ta nacionalistická internacionála a tu EU radikálně změní. Proto on má tento aktivismus. Ale ta politika toho ministra vypadá vůči uprchlíkům a tak dost krutě. Ale současně je tu jeden bod, který je třeba připomenout. Existuje jakýsi humanismus, který bych nazval humanismem zavřených očí nebo „humanismus dívat se jinam“. Tam byla celá řada takových, řekněme, opuštěných budov, kde ve strašných podmínkách žili imigranti, a taková ta levice se dívala jinam. Nechtěla toto vidět. A on jakoby řeší, a je to tedy nepopulární, i toto – zavírá tyhle ty ilegální, ale současně i nehumánní, nevím, jak to nazvat, nějaké ty opuštěné budovy a někam přemisťuje ty imigranty, a vypadá to jistým způsobem krutě, jako deportace. Ale současně ten problém existuje... Nesmíme nikdy zapomenout, že ten humanismus zavřených očí nebo to, dívat se jinam, taky nic nevyřeší. Já samozřejmě nesouhlasím s takovým postojem... Vnímám to, že existuje jakýsi laciný humanismus, který spočívá v tom, že se prostě dívám jinam. Například nedávno policie objevila snad stovky imigrantů, kteří byli neuvěřitelným způsobem vykořisťováni. Pracovali deset hodin denně za čtyři eura, žili v nelidských podmínkách... Policie to začala řešit. Tu situaci muselo znát hrozně moc lidí. Ti se ale dívali jinam...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co podle vás záměrně přehlížíme? Protože máme tady kategorii, řekněme, mediálních témat nebo témat, která rezonují v tom veřejném prostoru, v médiích, což ale nemusí vždy znamenat, že je to to hlavní... Nad čím podle vás třeba zavíráme oči?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Vaše otázka se dotýká jednoho z největších problémů mediálních studií, abych tak řekl. Pánem situace je ten, který rozhoduje o tom, co nevidíme. To, co vidíme, je vedlejší. To, co v každé té situaci, je rozhodující, v ní nevidíme. A kdo je pánem toho, co nevidíme? Já na to neumím odpovědět, ale řekl bych ano, problém je dneska v tom, kdo je pánem toho, co nevidíme... A odpovědět na to neumím. Ale je to jistě největší otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pak je známé Orwellovo: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost; kdo ovládá současnost, ovládá minulost.“ Tím se dostáváme k výroční zprávě kontrarozvědky, která kritizovala výuku moderních českých dějin. Ve zprávě doslova píše: „Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin a proruským panslovanstvím je do jisté míry zasažena i výuka českého jazyka, resp. literatury.“ Tolik citace. Ředitel BIS Michal Koudelka v rozhovoru pro Právo řekl, že BIS nechce a nikdy nechtěla říkat, co se má nebo nemá učit; nechce tvořit osnovy, přepisovat učebnice, pouze upozorňuje představitele státu na rizika z jakékoliv oblasti našeho života. Podle něj jen občan, který bude chápat naši historii ve všech souvislostech, bude schopen čelit stále většímu informačnímu chaosu a zvládne rozlišit desinformace od reality.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Tato věta mně připadá opravdu svým způsobem nesmyslná. Nikdy nebude občan chápat všechny souvislosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takhle to vidí pan Koudelka. A vy?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
František Palacký napsal dějiny, aby byly užitečné pro český národ, ne aby byly pravdivé, samozřejmě. A vždycky to slovanství k něčemu sloužilo atd. To komentovat nechci. Ale co mě v tom jeho, řekněme, vysvětlení zaujalo, byl důraz na to, že on hájí demokracii... Ale ten problém je v tom, že jako bychom už tedy věděli, co to je, ta demokracie. My to ale přece ve skutečnosti nevíme. Jeden z klasických pojmů pro kritiku demokracie je tzv. vojensko-průmyslový komplex. Tento výraz se považuje za typicky levicový. Není to demokracie, je to ve skutečnosti vojensko-průmyslový komplex, oligarchie, která ovládá. Tato kritika je klasická. První, kdo ten výraz použil, byl prezident Eisenhower, když v r. 61 opouštěl úřad. Varoval před tím vojensko-průmyslovým komplexem, který ovlivňuje například demokratické procesy. Oni vědí, co je to demokracie, zatímco ta demokracie se neustále definuje znovu, neustále se mění... Vezměme si například, kdo je extremista. Pamatuju si, že v nějaké zprávě bylo mezi extremisty zařazeno i hnutí ProAlt. Bylo kritické vůči Kalouskově vládě, specificky škrtům atd. Jsou to tedy extremisté? Kdo je to vlastně extremista? Tak tedy po určitou dobu byl Martin Luther King extremista, a dneska mu bustu v senátu Spojených států, nebo kde... Na tom Koudelkově vyjádření mě překvapilo takové to „my víme, co je to demokracie“. Ale my to právě nevíme... Status quo je často v rozporu s ideálem demokracie. Jsme na straně toho ideálu nebo toho status quo?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tady jde spíše o to, jak učit dějiny. Kdybych se odpíchla od jedné z vět pana Koudelky, jak podle vás, pane profesore, zvládáme nebo co nám pomůže rozlišit desinformace od reality? A teď zůstaňme u výuky těch moderních dějin. S jakými znalostmi by měli mladí lidé opouštět školní lavice?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Třeba narození Spasitele považují židé za fake news. A měli s tím velké problémy. Po tisíce let byli pronásledováni za to, že tuto zprávu považovali za fake news. Je mnoho zpráv, které člověk odmítá jako fake news. Například mnoho mých kolegů profesorů na amerických univerzitách odmítá jako fake news větu, že ve Spojených státech je demokracie. Říkají, že jsou to oligarchické systémy. Co je to fake news? Jsou naše dějiny fake news? Ve velké míře ano. Myslím si, že tak jak Palacký napsal ty Dějiny, tak to je jistým způsobem fake news.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Snad ne...?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Role husitství, tak jak on ho vypíchnul, přece byla užitečná v té době... A všichni s tím souhlasíme. Ano, on pojal určitým způsobem to vyprávění... Prostě rozdíl mezi fake news a news je velmi jemný. Není pravda, že se to dá vždycky rozlišit. Vezměme si například ideologie vůbec, na čem jsou postaveny... To znamená na příchodu nějaké doby. Přišla doba taková... Je to fake news, nebo opravdu přišla doba, v níž jsou lidé vyhořelí, jak existuje titul slavné knihy? Jsme najednou osamělí. Je to pravda, nebo je to fake news?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak tedy učit moderní dějiny?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Svoboda veřejného mínění je předpokladem... Já na to nemůžu přijít sám, ale v rozhovoru s vámi nebo s někým jiným v tom, že mě lidi okřiknou... Toto je jediná cesta k rozlišení. Je to součástí svobodného dialogu mezi lidmi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Svobodného dialogu, ale také dialogu, který se opírá o fakta, nebo ne?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Co to jsou fakta? To je další příklad. „Opírá se o fakta“... Opírá se o určitou zkušenost se světem, kterou já sděluji druhým. Co to jsou fakta? To je něco, co někde vědec změřil, například. Vezměme v úvahu v našem dialogu míry. Máme jakousi úctu k měření, k tomu, že něco vidíme, zkušenost, a já to sděluji. Ale fakta nejsou něco, před co se tady postavím a „hele, fakt“... Fakta někdo vytvořil, v laboratoři třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nestal se fakt tím, že se něco stalo?  

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
To znamená, že v diskuzi mezi námi už něco nezpochybňujeme. Že je vztah mezi kouřením a rakovinou, to už nezpochybňujeme, ale debatujeme o tom, jak přestat kouřit. Je to, jak vidíte, otázka dialogu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme tedy k měření, protože existuje vůbec možnost nebo je relevantní změřit demokracii, demokratičnost? Alespoň podle indexu demokracie, ten vypočítává časopis The Economist, žilo v roce 2018 v plně demokratických systémech 4,5 % lidstva. Podle ekonomistů se může jen 20 zemí světa pochlubit úplnou demokracií a jsou to státy jako Norsko, Island, Švédsko, dále jsou tam kromě 14 zástupců Západní Evropy také Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Uruguay, africký Mauricius a nově také Kostarika. ČR označuje The Economist, tento náš systém, za demokracii s nedostatky.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Který systém nemá ty nedostatky? Například jste jmenovala Norsko... V této zemi, mám na mysli Česko, je spousta lidí, kteří jsou velmi kritičtí ke způsobu, kterým Norsko například kontroluje vztah rodičů a dětí. Nechci to tady teď probírat, ale jsou lidi, kteří to kritizují, považují to Norsko za druh totalitního systému, alespoň v této věci. V každém případě americká demokracie... My považujeme téměř za součást naší ústavy, že člověk má právo na lékařskou péči. Toto například ve Spojených státech není. Možná si vzpomínáte, já v mém věku určitě dobře, na tu komunistickou kritiku demokracie, že je pouze formální, že nám dává to, že bohatí a chudí mohu stejně cestovat, ale ten chudý nemůže, protože na to nemá. Takže, co je to měřit demokracii? Je to otázka zase dohody, co budeme považovat za ryzí demokracii a co ne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Já jenom doplním, že ten index, o kterém hovoříme, hodnotí volební proces a pluralismus, občanské svobody, fungování vlády, politickou participaci obyvatelstva a politickou kulturu.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Ale co je to volební proces? Například ve Spojených státech obrovské korporace dneska mohou investovat do voleb na základě výnosu soudu, tuším z roku 2010. Jsou to svobodné volby, když může bohatá korporace investovat? V Holandsku, možná jste slyšela pana Kopeckého, že říkal, že si šel koupit vládu. Je to to jistě přehnaná formulace, ale tyto věci se mohou stát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na základě čeho vy byste osobně, pane profesore, ohodnotil demokratičnost a lze to opravdu nějak změřit?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Já jsem v tomto tradiční. Já myslím, že má dvě základní. První je rovnost... Protože je vztah mezi rovností a pravdou. Ve společnosti nerovných lidí se nikdy nedobereme rozdílu mezi fake news a news, mezi pravdou a lží, protože nerovní lidé, to znamená, že mnoho hlasů není slyšet. Takže první je ta rovnost. A druhá je otevřenost veřejného prostoru, který s sebou nese i negativní zkušenost, protože moje víra tady bude třeba vyvrácena, někdo se bude mé víře vysmívat, něčemu, o čem já jsem hluboce přesvědčen. Ale já to musím vydržet. Takže otevřenost veřejného prostoru a rovnost, aby všechny hlasy byly slyšet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak je na tom česká demokracie z hlediska těchto kritérií, kterými vy byste hodnotil demokracii u nás?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Osobně si myslím, že je tu tendence k uzavírání veřejného prostoru, k takové cenzuře veřejného prostoru...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ze strany koho?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
To jsou nejrůznější tendence, i třeba nacionalismus uzavírá veřejný prostor. A druhá, ta rovnost je... Snad ano. Řekl bych, že ta rovnost je v ČR přece jen ještě důležitá a fungující, v naší demokracii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže to není až tak špatné z vašeho pohledu?

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Naše demokracie je stejně špatná jako demokracie všech ostatních zemí, pokud jsou demokratické.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tolik názory profesora Václava Bělohradského. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den, na slyšenou.

Václav BĚLOHRADSKÝ, filozof a sociolog:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejšího vydání 'Jak to vidí' bude hudebník profesor Jiří Hlaváč. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.