Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 8. listopadu 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem pořadu ‚Jak to vidí‘ je profesor Richard Hindls, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické Praha. Dobrý den, vítejte.

Richard HINDLS, ekonom:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč bankovní rada České národní banky pokračuje ve zpřísňování své měnové politiky? Jaký dopad měly intervence centrální banky proti posilování koruny, které přišly před pěti lety? Jakým tempem asi prostou ceny zboží a služeb v dalších měsících? Připojte se k poslechu, dobrý den. Ministerstvo financí v nové prognóze zhoršilo odhad růstu ekonomiky v letošním roce na 3 % a pro příští rok na 2,9 %. Pro zbytek letošního roku a ten příští očekává úřad obdobnou dynamiku ekonomického růstu jako letos. Také centrální banka zhoršila výhled výkonu české ekonomiky o desetinu procentního bodu. Podle banky by česká ekonomika měla letos růst o 3,1 % a příští rok o 3,3 %. Banka zároveň počítá s tím, že do roku 2020 by koruna mohla posílit až na 24,2 koruny za euro. Jsou to překvapující čísla, pane profesore?

Richard HINDLS, ekonom:
Nejsou úplně překvapující, nejsou to čísla, která by měnila nějak dramaticky ten odhad nebo ten vývoj, ještě existuje třeba také prognóza makroekonomická predikce Hospodářské komory, která je o něco optimističtější, ale zase jsou to rozdíly desetin procentního bodu. Spíš je to určitý signál, že zdroje, které ekonomika má, se svým způsobem vyčerpávají, že vlastně jsme narazili na práh zaměstnanosti, už prakticky dneska, kdo chce, tak pracuje, to není úplně běžný jev ani okolo nás a my jsme na tom možná úplně nejlépe v Evropě, takže nepracují jenom ti, co v podstatě pracovat nechtějí. Narazili jsme na určitou, řekněme, mez nebo na určitý práh vnějších podmínek vnějšího vývoje, které mohou ohrozit určitým způsobem vývoj české ekonomiky, protože česká ekonomika je malá, je hodně závislá na vnějších vztazích surovinově i obchodně, a tak samozřejmě to, co se děje ve světě, to všechno může nějakým způsobem podvázat ekonomiku. A tohle to má svůj odraz v tom, řekněme, snížení tempa o 0,2, 0,3 procentního bodu, ale pořád tak, jak jste ta čísla říkala, se pohybujeme někde kolem 3 % růstu výkonu, a to určitě není málo. Je to o nějakých možná tři čtvrtě procentního bodu, možná celý bod více, než je průměr v Evropě. Takže z tohoto pohledu si asi nemáme na co stýskat. Ta rizika tady jsou, jsou vnitřní, také přehřátý nemovitostní trh, možná už nesmyslné ceny nemovitostí v Praze, nedostatek bytů. Chystá se rekodifikace stavebního zákona. Tak, jak je v současné době napsán, je velkou brzdou pro developery, pro výstavbu... A když se k tomu přidají některá vnější rizika, neustále určité napětí v clech mezi Amerikou a Čínou a možná i dalšími zeměmi, potíže Itálie, italských bank, teď už trochu i německých bank, tak to všechno vytváří určitou bariéru, určitou limitu, která vedla k tomu snížení, ale není to dramatická záležitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je z těch vnějších možných faktorů největší možnou hrozbou? Já jenom připomenu, že největší ekonomice v EU, což je ta německá, se zatím stále velmi dobře daří, nicméně ubývá například objednávek, klesla výroba aut a obrat k horšímu se rýsuje zejména v průmyslu, který je stejně jako ten český výrazně zaměřen na vývoz, to alespoň uvádí ve své analýze mnichovský Ústav pro hospodářský výzkum. Co by znamenalo oslabení německé ekonomiky konkrétně pro nás?

Richard HINDLS, ekonom:
Německá ekonomika také včera, tam je také jakási skupina poradců NRW, která včera nebo předevčírem také publikovala svůj odhad. Ten se zhoršil oproti předchozímu odhadu o nějakých téměř tři čtvrté procentního bodu, to už je více než u nás, a také ten absolutní údaj je nižší než u nás. Ten růst německé ekonomiky je nižší než u nás. Stejně tak i v Mnichově uvažuje tímto způsobem. Pro nás by to pochopitelně nebyla moc dobrá zpráva, protože my jsme na Německu hodně závislí, je to také náš geografický velmi blízký soused. Máme svým způsobem i podobnou strukturu hospodaření, jsme hodně závislí. Třeba naše největší firma škodovka je v podstatě v německých rukou a ten tok v automobilovém průmyslu je v podstatě u nás velmi výrazný. Nezapomínejme, že to byly právě automobily, které tahaly zhruba před 10 lety ekonomiky z krizí. Vzpomeňme na šrotovné, které se pak v takové podivné míře dostalo k nám a na Slovensko, ale v Německu to byl velký faktor. To by pochopitelně mělo poměrně výraznou odezvu. Německo se také trápí, trápí se se svými dvěma největšími bankami, které nemají výkon, nevykazují zisk, dokonce se hovoří u Commerzbank a Deutsche Bank o jejich sloučení. Deutsche Bank výrazně zeštíhlila, byla to největší evropská banka, patřila někde do první světové desítky nebo patnáctky, dneska už se potácí někde v druhé padesátce. Takže tohle všechno může vliv, připočteme-li k tomu italské banky a teď ten trošku podivný rozpočet Itálie, který počítá s poměrně velkým deficitem, který se zase nelíbí EU, a tak hrajeme nějaké role v Evropě. Řecko je na 185 % dluhu, Itálie na tom není o mnoho lépe... Takže jsou taková ohniska v Evropě a možná se pobavíme i o těch světových ohniscích, která samozřejmě nenechají v klidu ekonomii ani akciové trhy a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, když jsme evidentně na vrcholu toho hospodářského cyklu, potřebujeme mít schodkový rozpočet?

Richard HINDLS, ekonom:
Svým způsobem ano a svým způsobem ne. Pokud se budeme bavit o tom, že zhruba těch 40 nebo 50 miliard letos naplánovaných v sobě obsahuje výdaje na důchody, tak o tom už asi nikdo dneska nepochybuje, že ty důchody trochu zaostaly. Asi nikdo o tom zvlášť nediskutuje. Také růst platů ve veřejné sféře není úplně v pořádku, protože samozřejmě proti sobě stojí veřejná a privátní sféra a přetahování lidí a tak dále. Tam si myslím, že ten problém úplně není. Na druhé straně už se také říká, že ten letošní naplánovaný deficit 50 miliard zdaleka 50 miliard nebude, že bude někde na 10, na 15 miliardách, uvidíme za měsíc nebo za dva. Ale na druhé straně je celá řada neefektivních věcí, kde by se ten schodek snížit dal. Určitě fungování státní správy, tam je obrovské množství rezerv, už jsem tady zmínil rekodifikaci stavebních pravidel, tam také jsou stavební řízení velmi podvazujícím článkem. Máme problémy s investicemi, ty souvisí s tím stavebním zákonem, protože se nerealizují nebo nejsou to investice dostatečně efektivní. Stát vydává zhruba 80 miliard ročně na svoje investice a pak jsou investice v privátní sféře. Tak z tohoto pohledu těch 50 bylo opravdu hodně, ale teď se zase ukazuje, že to 50 nebude, na příští rok je 40, na ten další také. Uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mělo by se změnit nastavení naší ekonomiky?

Richard HINDLS, ekonom:
To je strašně těžká otázka a taky moc pěkná otázka, protože my ještě pořád v sobě absorbujeme takovou tu podivnou strukturu ekonomiky, kterou jsme měli vlastně v těch, řekněme, 60., 70., 80. letech, těžká orientace na energetická a surovinově náročná odvětví, energetika, těžké strojírenství, hutnictví... Svět se mezitím posunul, dneska dominují technologie, dominují služby. Samozřejmě ten těžký průmysl musí existovat, ale už se dneska provozuje mnohem efektivněji, než jsme ho provozovali my tenkrát. My jsme měli strašně velkou surovinovou náročnost, stálo nás to strašně peněz v energiích... A to se nedá změnit ze dna na den. Navíc my jsme v pořád v takové situaci, že taková ta rozhodující přidaná hodnota, která potom zvyšuje produktivitu práce a vlastně i mzdy, se odehrává často nejen na našem území, protože vlastníci těch nejvýznamnějších firem jsou povětšinou cizí firmy nebo ty firmy konsolidují v zahraničí a podobně, takže nám tady vlastně zůstává ta menší část té přidané hodnoty, a tudíž také menší část hrubého domácího produktu, a tudíž také menší část produktivity práce.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak ta otázka by svým způsobem měla znít: Jak dlouho potrvá změna nastavení ekonomiky?

Richard HINDLS, ekonom:
Já jsem se včera zrovna o tom s několika lidmi bavil... Nevím. Mně se jakoby zdá, že se některé věci v té společnosti zastavily i v nadstavbě, že jsme tak někde pořád posledních 10, 15 let tam, kde už jsme byli. V té produktivitě už se dokonce říká, že už se přestáváme přibližovat tomu vyspělejšímu západnímu světu, nebo, řekněme, evropskému západnímu světu. Je to právě tím, že existuje takový produkční řetězec, na začátku máte nějaký vývoj, výzkum, nějaký nápad, potom ho musíte realizovat, dosadit ho do projektu, ten projekt dosadit do výroby a z té výroby potom do marketingu a do prodeje. A mně se někdy zdá, že v tomto takovém řetězci je to na začátku a na konci bez nás, to znamená, ten vývoj a výzkum probíhá někde jinde. To je to nejcennější, když na něco přijdete. A ten konec, kdy se prodává, je už taky trošku bez nás. A u nás je práce mezi, a to je ta práce, která má nejmenší produktivitu, nejmenší přidanou hodnotu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To je ta takzvaná montovna?
 
Richard HINDLS, ekonom:
Montovna se hodně říkalo v 90. letech. Já si myslím, že lidé u nás jsou velmi vzdělaní, velmi šikovní v těch firmách. Já si vůbec nemyslím, že by oni sami vnitřně nedokázali konkurovat, a dokonce si myslím, že v řadě případů máme lepší pracovní sílu, než má možná Německo, než má možná Francie, určitě než Itálie. Já si v tomto velmi našich lidí vážím. Myslím si, že dokážou velmi mnoho... Ale prostě jsou zasazeni do nějakého procesu, ve které ta přidaná hodnota není, protože co si budeme povídat, ty technologie vznikají někde jinde, a i u těch firem, které jsou u nás úspěšné, ten vývoj probíhá v jejich mateřských zemích. A vlastně podmínky prodeje a marketingu, to, co potom vlastně ukončuje celou tu hodnotu toho produktu, probíhá také někde jinde, nebo ta obchodní politika také probíhá někde jinde. A nám zůstane ta práce. Zase si nemyslím, že by to bylo až tak s tou montovnou. V jistém slova smyslu se to slovo stalo trochu pejorativním pojmem, ale jsou na tom asi některé jiné evropské země hůře... Ale prostě je to dáno tím, že je u nás pracovní síla levná – porovnejme vývoj mezd, co dostanete za korunu u nás a co za ni dostanete venku, a to má pochopitelně odraz, jak už jsem říkal, v nižších mzdách, v nižší produktivitě, v nižším výkonu a nějakém přerozdělení toho hodnotového procesu. Tak to dneska v ekonomii je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Promítne se potřeba firem inovovat právě to technologické vybavení do investic, a tím pádem do hospodářského růstu?

Richard HINDLS, ekonom:
Teď je období pro investování. To je to, co se teď říká – pojďme ten růst, o kterém jsme tady mluvili na začátku, jakkoliv se teď trochu snižuje, neprojíst a neprooblékat, pojďme ho proinvestovat. To je určitě dobrá technologie nebo dobrá idea. Na druhé straně je to hodně spojeno s vývojem, s výzkumem, zejména tedy v průmyslových odvětvích. U nás třeba teď index průmyslové produkce trochu klesá, takže je vidět, že ten výkon je nižší, než byl. Teď je otázka, co proinvestovat a do čeho. To, že budete jezdit po dálnicích, které se opraví jenom proto, aby se po nich dalo vůbec jezdit, tak to je taková investice/neinvestice, ale nové technologie a výzkum a vývoj... Jsem rád, že se teď do výzkumu a do vývoje hodně přidalo. Dneska už je rozpočet pro vědu a výzkum někde na 36-37 miliardách. To je možná o 10 miliard víc, než tomu bylo před pár lety. Tak to je určitě dobře. Teď je otázka, co se za to udělá – jestli to budou opravdu silné technologie nebo pár článků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V prognóze Ministerstva financí se píše také to, že v příštím roce převezme roli toho hlavního tahouna hospodářského růstu spotřeba domácností. Co to bude znamenat?

Richard HINDLS, ekonom:
Spotřeba domácností je strašně citlivá věc. Spotřeba domácností z hrubého domácího produktu, teď nechci unavovat technickými pojmy, představuje zhruba polovinu u nás. Jsou země, kde je ta spotřeba ještě mnohem vyšší, protože jsou založeny, ty země, spíš na nižších daních a tak dále. Ve Spojených státech je vyšší podíl výdajů na konečnou spotřebu v domácnostech, na HDP, než u nás. U nás je tak vprostřed, těch 50 %, a spotřeba domácností, to je odborný pojem, ale to je to, co projíme, prooblékáme, prochodíme k doktorům, projezdíme v dopravních prostředcích a platíme si to, a spotřeba v domácnostech je vždycky lakmusovým papírkem. Když se podíváme na to, co se tady dělo, máme 10 let od první krize a nějaký sedm, šest let od té druhé krize, tak je vidět, že vždycky spotřeba ještě v době, kdy už se ekonomické přestává dařit, tak ji ještě jakoby drží nad hladinou a potom prudce spadne. To tady bylo 2009. Začala padat 2008, už padala ekonomika, 2009 pak spotřeba. A potom naopak, když se ekonomika dostává na světlo, na sluníčko zase a dostává se jí trošku lepšího výkonu, tak zase je to spotřeba, která je opatrná. Jak tak uvažujeme, tak nepůjdeme hned utratit ty peníze, které máme, je to velmi citlivý údaj.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bankovní rada České národní banky nepolevuje v tempu zvyšování úrokových sazeb. V reakci na přehřívání ekonomiky a vývoj kurzu koruny zvyšuje základní úrokovou míru o 0,25 procentního bodu. Celkově jde o páté zvýšení základní úrokové sazby v tomto roce a není prý vůbec vyloučeno, že by to šesté mohlo přijít v prosinci. Naposledy rostly sazby národní banky podobným tempem na jaře 1996. Proč k tomu banka přistupuje?

Richard HINDLS, ekonom:
Je to čtvrté zvýšení za sebou, v podstatě tak, jak bankovní rada zasedá. Nejsem si úplně jistý, jestli letos přijde ještě jedno, ale určitě si myslím, že to z 2. listopadu zdaleka není poslední zvýšení. Teď jsme na úrovni reposazby 14denní, dvoutýdenní, jsme na úrovní 1,75, jak jste říkala. Já si myslím, že se určitě brzo přehoupne přes dvojku a možná brzy i k trojce. Když se podíváme na vývoj té základní úrokové sazby, tak on je velmi zajímavý. On se vlastně zhruba za těch 20 let velmi barevně vyvíjel a vlastně ukazoval na to, co se u nás děje. Já jsem si někde našel, že vůbec nejvyšší sazba byla stanovena 4. června v roce 1997 a byla 39 %. Ono tam došlo trochu ke změně konstrukce toho zvyšování nebo snižování, tuším, v roce 2005... Ale je to údaj, který je nesrovnatelný s dneškem. To bylo období, kdy se ekonomice přestalo dařit, kdy se vyčerpaly takové ty prvotní zdroje z počátku 90. let, kdy byla vysoká úroková míra i v komerčních bankách, teď nemyslím konkrétní banku. Ale ten vývoj, to, co jsme tady prožili za těch posledních zhruba 30 roků, se odráží právě v tom vývoji té reposazby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to reakce na vývoj kurzu koruny, která v těch posledních měsících je slabší vůči euru a dolaru?

Richard HINDLS, ekonom:
Je – a je to překvapení, protože my se pořád pohybujeme pod hranicí 26 korun. S tím se moc nepočítalo, s tím ukončením intervencí asi ano... Ale teď se to tam vlastně jakoby... A jednou ze snah zvýšení úrokové míry znamená zvýšení (já se to pokusím vysvětlit) takzvaného úrokového diferenciálu, to je rozdíl úrokových měr, které jsou u nás v porovnání s tím, co se děje v zahraničí, a pokud jsou ty míry vyšší, tak jako každý člověk hledá vyšší zhodnocení svých prostředků, tak je hledají i ty národní ekonomiky. A pokud dojde ke zvýšení v některé zemi oproti jiné zemi, tak ten úrokový diferenciál přitáhne investory k tomu, aby si tu měnu nakupovali. Proto se hovoří o tom, že by to mohl být nástroj k tomu, aby koruna posílila, aby z těch dnešních 25,70 nebo něco podobného se dostala..., nevím, jestli k těm 24 to půjde tak rychle, ale někam výš, než je dneska... Tady je peněz stále hodně, a tudíž cena té koruny je nízká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Před pěti lety zahájila Česká národní banka umělé oslabování kurzu naší měny nad hranici 27 korun za euro, dosáhla toho prodejem korun a nákupem eur. Intervence skončila loni v dubnu, a ani po pěti letech se ekonomové nedokážou shodnout na tom, jestli to bylo a pro koho prospěšné – jaký to mělo, zda pozitivní nebo negativní, dopad na ekonomiku. Jak to vidíte vy zpětně?

Richard HINDLS, ekonom:
Já jsem byl vždycky proti intervencím. Za prvé si myslím, že se tímto způsobem, pokud to není vyloženě nutné, a taková ta situace zase nebyla před pěti lety, že se takto do ekonomiky zasahovat dramaticky nemá, pokud to není úplně nutné. Znám i lidi, kteří změnili za těch pět let názor, znám lidi, kteří byli, řekněme, shovívaví k těm intervencím, a dnes, už po těch pěti letech, když je vidíme, ty výsledky, tak už je svým způsobem už nepřijímají v takovém měřítku, jako je přijímali před pěti. To, že je koruna teď slabší, tak je podle mě důsledek těch intervencí. Nakolik pomohly samozřejmě intervence vývozcům, protože koruna byla slabá a tak dále, ale řada vývozců nebo řada těch, kteří operují v mezinárodním obchodě, a jsou to často výrazní hráči, tak se zajistila tím, že začala účtovat v eurech, aby se vyhnula těm kurzovým rizikům. To je tady dneska už u řady firem. Myslím si, že to, co se teď odehrává, je trošku důsledek těch intervencí. Těžko už dneska někdo určí, nakolik se intervence podepsaly na zvýšeném výkonu ekonomiky, protože ony ty ekonomiky rostly všude. Vlastně od roku 2015, 2016. Tak teď těžko od sebe oddělit to, co byly intervence, a to, co byla dobrá politika vlády, to, co bylo v zahraničí, to, co se sem k nám dostalo, nebo od nás dostalo pryč. Tak, jak jste to říkala, ekonomové se asi vždycky budou dělit na ty, kteří to budou podporovat, a na ty, kteří ne, a neexistuje laboratorní způsob, kterým by se to mohlo nějakým způsobem ověřit. To ekonomie většinou neumožňuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když bychom graficky znázornili všechny výkyvy během posledních pěti let, tak získáme grafiku, která... Jak na tu upozornil server Aktuálně.cz, tak ta křivka nápadně připomíná Hradčany.

Richard HINDLS, ekonom:
Před těmi pěti lety se říkalo, když to doznívalo, že to je „W“, tak já si nemůžu vybavit, jak vypadá W a jak vypadají Hradčany, možná je to něco podobného. Je to možné, ekonomika taková je, ona svůj cyklický průběh má. Ekonomům a politikům ten hospodářský cyklus není nijak příjemný. Nakonec to všichni prožijeme na své kůži, když se něco podobného v ekonomice stane. A teď, to není tak dávno, co to bylo, ale z druhé strany zase ten cyklický vývoj má určitý očistný mechanismus. To, řekněme, nedobré odpadne a zůstane něco lepšího. Na všem je něco špatně a na všem je něco dobře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Američané zlomili monopol na moc republikánů Donalda Trumpa, které připravili o většinu ve Sněmovně reprezentantů. Překreslili tak politickou mapu země. Republikáni si nicméně udrželi senát. Jaká bude nyní Amerika, pane profesore? Donald Trump si včera pochvaloval fantastický úspěch.

Richard HINDLS, ekonom:
Nejsem zas takový znalec amerických poměrů. Pokud bych se měl podívat na to, jaký dopad to bude mít do oblasti ekonomie, ekonomiky, tak si nemyslím, že velký. Ono se zas tak moc nestalo. Samozřejmě každé americké volby jsou očekávány s velkým napětím. Demokraté posílili v jedné části těch sněmovních orgánů, na druhé straně v senátu posílili republikáni. To, že ty dvě komory teď mají rozdílnou barvu, rozdílné procentní zastoupení, tak pochopitelně může Trumpovi zkomplikovat některá rozhodnutí nebo prosazování těch rozhodnutí. Často se to spojuje se zdravotní reformou, kterou on nějak začal negovat. Ta, co tam byla z dob prezidenta Obamy..., tak tam se říká, že to teď možná bude mít trochu komplikovanější s prosazováním těchto reforem. Že by to zase nějakým výrazným způsobem ovlivnilo americkou ekonomiku, to se mi nezdá. Jednak ta změna není příliš velká, jednak ta Trumpova taková často impulsivní rozhodnutí nebo ta hodně mediálně zdůrazňovaná rozhodnutí nejsou zase tímto výsledkem voleb kdovíjak ovlivnitelná, navíc Amerika je velmi liberální země s obrovským podílem privátů. Už jsem tu říkal, jak obrovskou roli tam hraje osobní spotřeba nebo dneska, jak se říká, spotřeba v domácnostech, jakou roli tam hrají rozdílné daňové podmínky v jednotlivých státech té konfederace, a tak si nemyslím, že by to mělo mít nějaký dramatický dopad. Ten výsledek není nijak zvláštní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je takovým tím hlavním tahounem hospodářského růstu ve Spojených státech? To tempo růstu ekonomiky se od Trumpova nástupu výrazně zrychlilo, a nejenom díky daňové reformě.

Richard HINDLS, ekonom:
Já si pořád myslím, že rozhodující pro to, že je dneska Amerika velkým hráčem, je to, že je zaprvé strašně veliká, ale že to jsou mozky. Já si pořád myslím, že v Americe dominují technologie. To, že tam Amerika dokáže zaplatit a soustředit to nejlepší, co dneska ve světě je, a že taky bojuje proti tomu plagiátorství z Číny, anebo z dalších zemí. Tomu já docela rozumím. Ale kdybych měl říct jedním slovem, co stojí za americkou ekonomikou... My se tady bavíme o pár procentech deficitu, ale Amerika má víc než stoprocentní dluh. My máme zhruba jednu třetinu HDP, Amerika sto procent. Já bych řekl jedním slovek, jsou to mozky, jsou to technologie, jsou to lidé v americkém hospodářském prostředí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se týče toho zadlužování toho státu, tak to kritici nejenom z Demokratické strany, asi pochopitelně, ale i někteří republikáni Trumpovi vyčítají, že ta jeho politika vede k dalšímu zadlužování.

Richard HINDLS, ekonom:
Ano, on velký dluh už převzal – on už na té stovce byl, když začínal, není to tak dlouho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Za tři roky by to mohlo být 108 %.

Richard HINDLS, ekonom:
Jsou země, které mají ještě dvakrát tolik, Japonsko. My jsme v takovém období, že se stalo jakýmsi etalonem, že žijeme na dluh. Dobře to úplně není a Amerika s tím více než stoprocentním dluhem je takovým zvláštním příkladem. Ale ona má obrovský výkon, má obrovsky liberální prostředí v ekonomice a na druhé straně, bych řekl, dokáže řídit dobře tu svoji ekonomiku. A jak už jsem říkal, jsou to lidé, kteří rozhodují ve Spojených státech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řekla bych, ve všech těch komentářích se objevuje jedno společné, že v Americe ukázaly ty kongresové volby, že tam opravdu funguje demokracie.

Richard HINDLS, ekonom:
Určitě si myslím, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesor Richard Hindls a jeho postřehy. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Richard HINDLS, ekonom:
Pěkný zbytek týdne přeji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na zítra je připraven rozhovor s německým novinářem a spisovatelem Hansem-Jörgem Schmidtem. Příjemný poslech přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.