Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 19. března 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem je profesor Richard Hindls, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze. Buďte vítán. Dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom:
Dobrý den. Děkuji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Budeme hledat odpovědi například na to, proč automobilky zažívají pokles tržeb, a ohlédneme se také za ekonomikou během protektorátu. Inspirativní poslech. – Příštím slovenským prezidentem bude buď favorizovaná Zuzana Čaputová, nebo Maroš Šefčovič. Postoupili do druhého kola. Výsledky se dozvíme 30. března. Dnes ale můžeme hovořit o slovenské ekonomice. O čem podle vás, pane profesore, vypovídá úspěch a 40 % pro mladou právničku?

Richard HINDLS, ekonom:
Myslím si, že je to podobná situace jako v řadě jiných evropských zemí. Hledají se neotřelé tváře... Nejde o to, jestli je to žena nebo muž, ale prostě lidé, kteří úplně nejsou v politice... Ostatně ani pan Maroš Šefčovič vlastně není úplně klasický politik, protože léta působil v evropských strukturách, byť to sice je politická funkce, ale trošku na jiném území (eurokomisař) ... Z tohoto pohledu si myslím, že nejenom na Slovensku, ale ostatně to vidíme u nás, vidíme to ve Francii, jak se dostal prezident Macron nahoru a jak teď naopak zase jeho cesta už vede směrem dolů, v Itálii je nová garnitura... Když se podíváme, tak všude jsou... Nebo všude to možná úplně není... Ale prostě hledají se neotřelé tváře, nabourávají se ty tradiční struktury. Myslím si, že teď je to i na Slovensku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká je to podle vás zpráva pro finanční trhy, pro zahraniční investory, postup těchto dvou kandidátů?

Richard HINDLS, ekonom:
Myslím si, že v zásadě dobrá, protože oba dva prokázali určitou politickou kulturu, vyspělost, oba dva působí velmi sečtěle... Pokud se ptáte na zahraniční investiční aktivity, tak oba se hlásí k Evropě, hlásí se k takové té otevřené západní demokracii... Takže z tohoto pohledu si myslím, že ani jedna z těch dvou postav, ani jeden z těch dvou kandidátů, není, myslím si, pro ekonomiku, nebo vůbec v zahraničním vnímání, nějakým velkým problémem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rezonovala nějaká ekonomická témata v té předvolební kampani? Byť asi ten hlavní motiv je volání po změně, řekněme.

Richard HINDLS, ekonom:
Asi ano. Asi možná spíš než ekonomická spíše sociální témata... Nebo to se asi nedá od sebe úplně oddělit, protože (za chvíli se k tomu možná dostaneme) Slovensko má přece jenom trošku větší regionální rozdíly (ostatně bylo to vidět i v těch volbách), než máme my. Má přece jenom, řekněme, o něco málo slabší výkonnost, než tady máme my nebo než má Západní Evropa... Na druhé straně je to velmi kultivovaná ekonomika. Bratislava, dokonce se dneska udává, má v takovém tom měřítku hrubý domácí produkt na hlavu dokonce možná lepší postavení než Praha. V Bratislavě je i poměrně draho... Z tohoto pohledu si myslím, že ekonomika není úplně to klíčové. Oni se oba dva v tomto v zásadě shodují. Spíš si myslím, že budou teď útočit nebo tlačit na ty vrstvy, ve kterých budou hledat potenciální voliče. Tam můžou být velké rozdíly mezi kraji... Nejbohatším krajem je, jak už jsem říkal, Bratislava a nejchudším je naopak Prešov. A ty rozdíly jsou větší třeba mezi Bratislavou a Prešovem než třeba mezi Prahou a některými regiony u nás. Z tohoto pohledu si myslím, že ta témata tak silně ekonomická nebudou.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Slovenské ekonomice se loni povedlo zrychlit tempo růstu. Podle expertů se i nadále nachází v dobré cyklické pozici. Ze zemí skupiny V4 ekonomika rostla nejpomaleji v ČR.

Richard HINDLS, ekonom:
Ono je potřeba vždycky vidět i tu výchozí základnu. Pravda je, že Slovensko se zvolna, zvolna přibližuje k té naší ekonomice. Pozná se to i na platech. Dnes se udává, že průměrná mzda na Slovensku představuje nějakých 75 až 80 % české průměrné mzdy. Bývalo to méně. Zejména v 90. letech. Pokud jde o ten hrubý domácí produkt, tak Slovensko má ta tempa rozkolísanější. Je pravda, že jejich tempo růstu je teď o něco vyšší, než je naše. Je také ale pravda, že v těch těžkých dobách kolem r. 2008 ten pokles slovenské ekonomiky byl prudší, než byl pokles naší ekonomiky. Naopak zase před r. 2008 tam ta tempa byla o něco vyšší. Z tohoto pohledu si Slovensko vede docela dobře. Má velkou řadu společných rysů s naší ekonomikou, stejně tak jako třeba s maďarskou nebo polskou (když už jste tady zmínila V4). Jsou to průmyslové země. Pokud bychom počítali ukazatel podílu průmyslu na hrubých přidaných hodnotách, nebo chcete-li na HDP, tak prakticky v první šestce, nebo sedmičce v Evropě jsou všechny tyhle ty země. My máme ten podíl přes 30 %. To je poměrně hodně. Ale Slováci ho mají také kolem 30 %, Maďaři ho mají kolem 30 %... Čili jsou to průmyslové země. Je tam výrazný vztah k Německu u všech těchto čtyř zemí... Ostatně kdo dneska v ekonomice v Německu nehraje... To Německo už je tak silným hráčem, že je to pro všechny... Je tam velký podíl automobilů a průmyslu na Slovensku. Podobně jako u nás je to hlavní tahoun...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
I proto tedy asi ta orientace na Německo...

Richard HINDLS, ekonom:
Ano, samozřejmě. Co se týká nějakého postavení v Evropě, tak takové zajímavé srovnání je: Pokud bychom počítali... Vy jste se zmínila o, řekněme, růstu hrubého domácího produktu na Slovensku... V tom přepočtu hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele jsme my někde na konci třetí desítky, někde těsně ke 40. místu, Slováci jsou někde kolem 45. místa, Maďaři kolem 55. místa a Poláci někde kolem 50. místa. Čili jsme poměrně blízko u sebe. Je vidět, že ta historická propojenost tady zůstává. Obchod mezi čtyřmi zeměmi, V4, je poměrně velmi intenzivní, byť všude dominuje Německo, samozřejmě. Ve všech těch čtyřech zemích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co je tím tahounem ekonomiky? Je to automobilový průmysl?

Richard HINDLS, ekonom:
Je to automobilový průmysl, je to zpracovatelský průmysl... Na Slovensku je to velmi podobné jako u nás. Dominují tam především technologie. Dneska tam těch automobilek přibývá... Je to dáno pochopitelně tím vším, co je nám společné v té V4: Je to stále ještě relativně levná pracovní síla... A velmi kvalifikovaná. Myslím si, že stejně tak jako u nás, tak na Slovensku jsou velmi zdatní lidé, velmi dobře vzdělatelní atd. Takže z tohoto pohledu je pracovní trh na Slovensku přitažlivý. Ta pracovní síla není příliš drahá. Tak proč ne...?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co predikuje Národní banka Slovenska?  

Richard HINDLS, ekonom:
Slováci mají samozřejmě některé ukazatele horší než my. Především se to týká dluhů. Zatímco my jsme někde těsně nad 30 %, Slováci jsou na 50 %. A blíží se... Nebo neblíží se... Oni se spíše teď vzdalují... Ale jsou mnohem blíže té hranici maastrichtského kritéria. Mají trošku problémy se zaměstnaností. To se tam proti nám jeví jako poměrně výrazné. Samozřejmě jsou tam velké regionální rozdíly... Východ, Bratislava nebo to okolí Bratislavy, a naopak východ už tady dneska zmíněný... Jsou tam větší rozdíly ve mzdách, než jsou u nás. Třeba proti Bratislavě nebo proti průměru. Je tam charakteristický také poměrně slušný vývoj v oblasti cen. To si myslím, že je také velmi podobné v těch zemích... Ty údaje se pohybují zhruba kolem dvouprocentní inflace. Slováci jsou relativně spokojeni s eurem. Ukázalo se, že euro jim stabilizovalo zejména příjmy. Samozřejmě také zvýšilo výdaje... Ale Slováci podle průzkumů, které jsem se někde snažil dohledat, si relativně na euro nestěžují. Takže Slovensku se v zásadě daří. Je to jediná eurová země z těch čtyř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Právě... Nakolik je to srovnatelné... Jestli bychom neměli spíše srovnat Slovensko s ostatními členy eurozóny.

Richard HINDLS, ekonom:
Tam bude samozřejmě Slovensko stát někde pořád v takovém středovýchodním evropském bloku. Asi nebude takovým hráčem jako Francie, Německo, stále ještě Británie. Ta není v euru, ale je velkým hráčem na evropském ekonomickém poli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale už takovým trošku oslabujícím hráčem...

Richard HINDLS, ekonom:
Čert ví, jak to tam dopadne. To mně přijde už jako úplná záhada. A pak jsou to takové ty země jako Itálie, Portugalsko, Španělsko... Třeba z pohledu těchto zemí má Slovensko lepší ukazatele třeba v nezaměstnanosti, má lepší ukazatele v dluhu. Má zhruba 50procentní dluh... Dokonce si Slováci před Vánocemi schválili na r. 2019, na letošní rok, nulový deficit. Nám se to nedaří. My zatím slibujeme mínus 40 miliard deficitu... Slováci si schválili na příští rok nulu čili vyrovnaný rozpočet. Pokud k tomu dojde, je to ekonomicky velmi dobrý výsledek. Jsou na tom v tomto ohledu lépe než Řekové, Italové, Španělé... Ani v té eurozóně by se asi úplně neztratili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Slovenská ekonomika prý profitovala také z dynamického vývozu automobilů, protože nové modely produkované na Slovensku už slibují přísnější emisní standardy, tudíž nedošlo k propadu produkce jako v jiných zemích, protože prodeje aut v Evropě se meziročně snížily na milion a sto tisíc vozů. A klesly už pátý rok po sobě.

Richard HINDLS, ekonom:
Na Slovensku, a nejen tam... Asi se možná budeme více bavit v této souvislosti o Německu, o Francii, což jsou automobilové velmoci... A my na ně hodně navazujeme... A Slováci taky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je za tím poklesem?

Richard HINDLS, ekonom:
Za tím poklesem je celá řada věcí. Jak technických, tak ekonomických. Primárně si myslím, že určitá nasycenost automobilového trhu je logická. Tam ten cyklický vývoj být musí. Nekupujeme si každý týden nové auto, a tak se prostě ten trh zasytí, přijdou nové technologie, nové výrobky, nová nabídka, a tak se to po určité době zase zvýší, obnovuje se vozový park... To je přirozená věc. Druhá věc je, že loni, tuším v srpnu, byla přijata složitější metodika nebo náročnější metodika na emise – tzv. WLTP. A ta samozřejmě postavila ty továrny, ty výrobce automobilů, do takového úplně jiného světla. Takže všichni se snažili prodat ještě do té doby, než to nařízení začalo platit (a myslím, že začalo platit od září 2018) ... A to samozřejmě vedlo k určitému útlumu, protože to znamenalo přejít na náročnější metodiku měření emisí apod.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čistá mobilita bude hrát čím dál větší roli...

Richard HINDLS, ekonom:
Určitě taky. A pak si myslím, že tam hrají určitou roli ty všeobecné ekonomické faktory. Určité zpomalení ekonomik dneska v Evropě, a nejen v Evropě... Nakonec není to tak dlouho, co Evropská centrální banka snížila odhad růstu, snížil se odhad růstu pro letošní rok v Německu... Všechny tyhle faktory, samozřejmě takové ty globalizující faktory, tlačí i na auta. Další věc je pořád takový ten ve vzduchu se vznášející opar celních válek nebo celního boje... Na jedné straně Čína – USA (a už jsme to tady probírali mockrát, tak to teď nechme), ale také se objeví tu a tam údaj o tom, že Amerika uvažuje o zvýšení cel na dovoz evropských aut... A když si uvědomíme, že dneska dva klíčoví hráči v Evropě skupina Volkswagen, kam patří naše Škoda a PSA, Peugeot Citroën, kam už teď patří i Opel, paradoxně do Francie, a trošku se přetahují o to první místo, spíš pořád patří tomu německému koncernu, ale bylo i období, tuším v září, kdy Francouzi prodali těch vozů víc, a teď by hrozila jakási cla, řekněme, už se o tom teď hovoří méně... Je to takový určitý boj. A když tohle všechno sečteme – cyklický vývoj, celní válka, možná (případná celní válka), zpomalení ekonomického růstu – tak pochopitelně ta auta nějakým způsobem... A do toho ty emisní limity, případně zákaz jízdy vozů třeba do některých center velkých měst, dieselové motory, nástup hybridních motorů a případně elektrovozů... To všechno může způsobit takový, řekl bych, určitý pokles. Ale určitě se automobilový průmysl neztratí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hledá nebo nachází nějakou odpověď automobilový průmysl na všechny tyto hrozby? Mimochodem zasáhne nejspíš i brexit, pokud k němu jednoho dne dojde... Německá automobilka BMW zvažuje přesun části výroby motorů a produkci malých vozů pryč z Británie, pokud Spojené království odejde bez dohody.

Richard HINDLS, ekonom:
Musíme k tomu přistupovat citlivě. Vzpomeňme si, že to v roce 2008, 2009 byl automobilový průmysl, který vytahoval Německo z té kaše, ve které byla celá Evropa, a nejen Evropa. Bylo to tenkrát šrotovné, na které u nás nakonec ani pořádně nedošlo, ale v Německu hrálo velkou roli... Takže si myslím, že všechny ty politické elity musí kolem automobilového průmyslu našlapovat po špičkách, protože je to tahoun. Dneska v ekonomice je auto fenomén doby, o tom není pochyb. Je tu obrovitá konkurence z východní Asie, ty vozy jsou možná o něco levnější než ty evropské vozy, která také zasahuje do evropského automobilového trhu. Tak opatrně a po špičkách. Automobilismus je dneska fenomén doby, a i když má teď nějaký vývoj, hybridy, elekromotory, tak se to někde určitě zase ukotví, a ty ekonomiky k tomu musí přihlédnout. Po pravdě řečeno, u nás největší firmou je Škoda Auto z hlediska obratu, na Slovensku těch velkých automobilek je několik a stále přibývají, ostatně u nás také ta výroba se v zásadě zvyšuje, a tak si myslím, že opatrně a po špičkách... Ten automobilový průmysl je fenomén dneska.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Šéf koncernu Škoda, jak píší dnešní Hospodářské noviny, říká, že zajišťují pro Česko čtvrtinu exportu, tak by byli rádi podpořit v přechodu na elektromobily. Jak se dále můžeme dočíst, v prodeji elektromobilů je Česko jednou z nejslabších zemí EU.

Richard HINDLS, ekonom:
Nemá pro to ani dobře připravenou infrastrukturu. Nejsem takový odborník z hlediska technologie těch vozů, ale spíš se hovoří o těch hybridních motorech, které částečně používají klasická paliva, částečně elektrickou energii. Tak asi tady si myslím, že abychom úplně zůstali na chvostu, nám nehrozí, protože Škoda je Volkswagen Group, takže pokud se něco v této oblasti bude dít, tak ta iniciativa přijde z Německa sem. Takže si nemyslím, že my bychom zůstali někde na konci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vy jste se zmínil o obchodních vztazích mezi Čínou a Spojenými státy a obchodní válkou. Čínský prezident Si Ťin-pching míří do Evropy. Ve dnech 21. a 26. března má navštívit Francii, Itálii a Monako. Jak oficiálně sdělil Peking, tak cílem cesty je posílit obchodní vztahy se starým kontinentem. Jak to číst, pane profesore?

Richard HINDLS, ekonom:
Já to čtu tak, že pořád, byť se teď některé věci zlepšily a je tam ten 90denní odklad, který už asi končí mezi USA a Čínou, jsou tady náznaky zlepšených vztahů v té obchodní, celní válce, zatím stále říkám přestřelce mezi Spojenými státy a Čínou... Já si myslím, že ta cesta signalizuje to, že si Čína hledá partnera i jinde, protože EU je velkým hráčem... Samozřejmě není tak silným hráčem jako Spojené státy, ale je to velký hráč. A Čína si asi hledá některá další odbytiště pro svoje výrobky. Ona je velmi aktivní v Africe, hraje dominantní roli na východě Asie, a nejenom tam. Já čtu tu cestu tak, že Čína se snaží také dobře vyjednávat s Evropou, protože nevíme, co se všechno může v těch vztazích mezi Čínou a USA stát. Je to dneska druhá největší ekonomika. A cesty čínských představitelů jsou logické stejně jako představitelů EU nebo Spojených států. Prostě je to dneska hráč číslo dvě s obrovským potenciálem a stále přes zpomalení i s vysokým růstem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by znamenal vznik třetí největší banky v Evropě? V Německu se hovoří o fúzi bankovních domů Commerzbank a Deutsche Bank. Ty potvrdily spekulace médií o tom, že by se měly spojit. Co by to znamenalo?

Richard HINDLS, ekonom:
Dokonce jsem někde četl, že by to byla druhá největší banka po HSBC z Británie a BNP Paribas, možná, a tak zatím bych v tom byl opatrný. Obě banky potvrdily zahájení těch jednání a hlásí se k tomu. Ta jejich výchozí pozice – jak Commerzbank, tak Deutsche Bank – není úplně stejná, a to z několika důvodů. Commerzbank už má dneska velký podíl německého státu ve svém hospodářství, akciovém portfoliu, čili je víc závislá na německém hospodářství, na německém státu, zatímco Deutsche Bank... Jejím hlavním akcionářem je firma Cerberus Capital Management ze Spojených států. To je obrovitá investiční společnost, která je jedním z hlavních vlastníků Deutsche Bank. Takže Deutsche Bank by se tou fúzí dostala trochu do područí německého státu, německé vlády. Nemají ani stejnou výchozí pozici z hlediska těch problémů, protože Deutsche Bank je neustále obviňována z nejrůznějších nekalých praktik. Čas od času se objeví, že má někde problém s praním špinavých peněz a podobně. Takže ta fúze, si myslím, je ještě na začátku. Jsou to rozhovory. Chrisitan Sewing, generální ředitel Deutsche Bank, se k tomu staví zatím vlažněji než Commerzbank... Uvidíme. Ale v každém případě ty německé banky jsou hodně dole. To je pro mě velké překvapení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Před 80 lety nacisté obsadili zbytek První republiky a vyhlásili Protektorát Čechy a Morava. Jak se nacistická okupace podepsala na tehdejší ekonomice? O co měly německé společnosti největší zájem?

Richard HINDLS, ekonom:
Já bych to celé nazval obrovskou krádeží. V podstatě politicky je ta okupace naprosto nepřijatelná, dodneška jsme se s tím všichni úplně nevyrovnali, i z hlediska ekonomického, byť se o tom hovoří trochu méně než o Mnichovské dohodě a o těch útrapách, které následovaly... I z pohledu ekonomiky to byla v podstatě loupež, krádež. Československá ekonomika, když se podíváme na jednotlivé části té ekonomiky, prakticky utrpěla velké ztráty ve všech ohledech. Už tím nástupem a odtržením Sudet došlo k odtržení velké části průmyslu, protože celá řada zejména ve zpracovatelském průmyslu byla právě v Sudetech, a často v rukách i německých bank. Tenkrát už to existovalo tak, že německé banky vlastnily tyto podniky i v Sudetech, a přitom my jsme o tuto část přišli. V roce 1937, po zhruba 8, 9 letech, se československá ekonomika dostala na úroveň před velkou hospodářskou krizí v r. 1929, 1930... A jen jsme se dostali do té, řekněme, dobré výchozí pozice, přišel ten další těžký úder. To jsou firmy. Řada vlastníků musela předat svůj majetek do německých rukou. Arizovalo se. Řada podniků patřila židovské populaci, která tenkrát čítala několik set tisíc obyvatel v Československu, a řada z těch lidí musela buď okamžitě odejít, nebo odešla do koncentračních táborů. Jejich majetek se dostal do rukou Němců. Byl tady problém i s finančním trhem, protože byl nastaven kurz mezi německou říšskou markou a československou korunou v poměru 10:1.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ze 7:1.

Richard HINDLS, ekonom:
Ano. Znamenala podhodnocení, znehodnocení české měny, což vyvolalo inflaci. O těchto věcech se málo hovoří. Inflace za to šestileté období válečných útrap vzrostla o skoro 19 %. To je poměrně hodně u nás na území toho Protektorátu, zbytku Československa. Došlo také k tomu, že se v těch podnicích výroba orientovala především na válečný trh a stoupl podíl německých investic. Zatímco před válkou německé investice představovaly poměrně velmi malý podíl, možná 7-9 % našeho hospodářství, tak v těch válečných letech, kdy naopak poklesl vliv Británie a Francie, logicky, se dostalo do popředí Německo, a to si z nás udělalo takovou výrobnu zbraní. Na druhé straně je pravda, že se po určitých začátečních problémech v ekonomice začala zvyšovat, tenkrát se tomu tak říkalo, hrubá průmyslová produkce. Tento ukazatel se začal v roce 1941, 1942 zvyšovat právě se začátkem války proti Rusku, proti Sovětskému svazu, což vyžadovalo další zbraně... Byly tady po nástupu Heydricha zpřísněny ekonomické podmínky vzhledem k možná trošku větší efektivitě apod. Těch útrap bylo poměrně hodně. Bylo tady možné platit říšskou markou, na našem území, ale ty peníze, které potom skončily v sejfech tenkrát už potom Národní banky Protektorátu Čech a Moravy, odcházely do Německa. Čili my jsme pak měli na konci války velká aktiva v Německu. Kdybych to měl nazvat jedním slovem, byla to loupež, krádež v podstatě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se vyvíjela průmyslová výroba za protektorátu?

Richard HINDLS, ekonom:
Zezačátku trochu špatně, protože tu byly i sabotáže. Na druhé straně potom Německo přišlo s určitou snahou, zejména po nástupu Heydricha, byť tu naštěstí nebyl dlouho, s určitými aktivitami vzhledem k dělnictvu, vzhledem k odborům ve snaze vylepšit podmínky dělníků a podobně. Byl to takový, často se tomu tak v historických dokumentech říká, cukr a bič. Tenkrát tady tak německá reprezentace vystupovala. Podařilo se potom kolem roku 42, jak jsem říkal, zvýšit průmyslovou produkci právě díky některým opatřením té nové politické reprezentace po nástupu Heydricha, díky vyšším nárokům na boj v Sovětském svazu a podobně. To všechno mělo nějaký vliv. Ale v zásadě, když se potom podíváme na výsledek v roce 45, tak ta ekonomika byla rozbořená, a teprve v roce 47 se uvádí, že po těch válečných útrapách se československá ekonomika dostala někam na předválečnou úroveň. Takže my jsme to měli vždycky nahoru, dolů, jednoduché to určitě nebylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesor Richard Hindls, emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze, a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji hezký den.

Richard HINDLS, ekonom:
Také hezký den přeju.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude geolog Václav Cílek. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.