Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 17. dubna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu ‚Jak to vidí‘. Mým dnešním hostem je ekonom a statistik profesor Richard Hindls. Dobrý den.

Richard HINDLS, ekonom:
Dobrý den přeju.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme například inflaci, mzdy či politiku „oko za oko“. Inspirativní poslech. – Česká ekonomika byla loni s růstem o 2,9 % třináctou nejrychleji rostoucí ekonomikou v EU. Růst našeho HDP byl vyšší než průměr celé unie. Nejrychleji rostly loni Irsko, Malta a Polsko, nejpomaleji Itálie, Dánsko, Velká Británie a Německo, na které je česká ekonomika výrazně navázána. Co to znamená, pane profesore, že rostou, kdybychom to hodně zestručnili, spíše nové členské země, tedy až na výjimky jako Irsko nebo Malta?

Richard HINDLS, ekonom:
Je tam určitě jeden faktor, že některé ty země, zrovna Polsko nebo Malta, přece jen rostou z nižšího základu, takže ony každý ten přírůstek... Někdy se tomu mezi ekonomy říká čínská tempa růstu, protože i Čína rostla z poměrně nízkého základu. Když si vezmeme, že Čína je dneska druhou největší ekonomikou světa a před nějakými 40 lety měla jenom 3 % celosvětového HDP a kam se odpíchla... Čili ta nízká srovnávací základna může být příčinou. Druhá věc je, že některé tyto země mají poměrně nevyčerpané zdroje růstu. Jsou to země jako Polsko, které více industrializují, přecházejí od svého původního strukturálního zaměření na trochu modernější systém a tak dále. Takže tohle to může být dobré. Jiná zpráva je o tom, že celkově ta ekonomika přece jen trochu zpomaluje. A to se bude týkat zřejmě všech zemí. Vy jste jmenovala Německo téměř na konci toho pomyslného žebříčku... A to je takový ten hlavní důvod toho, proč zpomaluje i naše ekonomika – protože ta návaznost na německou ekonomiku, je to náš největší partner, je značná. Samozřejmě, že to během tohoto roku asi nebude mít nějaké dramatické změny, ale budeme velmi sledovat, kterým směrem se ty změny pohnou. Jestli se třeba ekonomice Německa podaří se z toho, čím prošla zejména v závěru minulého roku, trochu dostat nebo jestli stále bude pokračovat ten určitý problém, který tam je. Myslím, že jste jmenovala i Itálii. Itálie něco slíbila EU kolem svého deficitu v rozpočtu. Už to trochu nedodržuje; ukazuje se, že možná nezíská taková tempa růstu, jako právě při tom deficitu očekávala... Tak uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Uvidíme také, co Veliká Británie, pokud tedy dojde k brexitu.

Richard HINDLS, ekonom:
To je podle mě taková záhada. Já si myslím, že dneska už to není schopen predikovat vůbec nikdo, včetně Britů samotných. Já jsem to říkal už poměrně dávno, aspoň mezi svými přáteli, že si pořád vnitřně myslím, že Británie neodejde, že ten vývoj bude takový, že se nakonec udělá nějaká dohoda... A nejsem asi sám, kdo si to myslí. Jistě je spousta těch, kteří si myslí pravý opak, ale na mě to pořád dělá nějaký dojem, že nakonec... Nevím, jak se to udělá technicky, ale...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze říct, pane profesore, pokud je vám to známé, jestli už nyní lze vyčíslit třeba nějaké škody, které napáchalo už jenom to dvouleté vyjednávání, ty nekonečné debaty, nejistota a tak dále? Už to se nějak podepsalo v ekonomice?

Richard HINDLS, ekonom:
Pokud jde o ty odhady, jak by to bylo, až by to bylo, tak ty bych bral jako velmi vágní, protože to je hodně těžké ocenit. To samozřejmě bude také záležet na momentální ekonomické kondici nejen Británie, ale celé EU.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spíš jestli se promítly do ekonomiky právě tyto debaty...

Richard HINDLS, ekonom:
Myslím si, že jsou to odchody některých firem z Londýna nebo z Británie, afilací, které už nechtějí zůstávat v Británii, aby si nezkomplikovaly celní podmínky, aby si nezkomplikovaly trh práce, pokud tam třeba zaměstnávají lidi kdoví odkud. Možná, že to už někde vyčísleno je, že odchod těchto firem něco znamená, a bude to něco znamenat i pro britskou burzu, která je největší v Evropě. Takže tohle všechno může mít nějaký dopad. Ale zahlédl jsem nějaká čísla toho celkového odchodu a to bych zatím bral jen velmi okrajově.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme zpět k nám do Česka. Růst inflace činí 3 %, což už je docela dost. Co s tím může dělat, pokud tedy něco bude dělat, Česká národní banka?

Richard HINDLS, ekonom:
Já si myslím, že dřív nebo později přece jen asi přistoupí ke zvýšení úrokových sazeb. Myslím si, že ještě bude vyčkávat nějakou dobu, protože je to složitější z několika pohledů. Zaprvé Česká národní banka... V pondělí jsem měl možnost být na večeři s Jiřím Rusnokem, kde se o tom také hovořilo, předevčírem. Oni tvrdí, a můžou mít pravdu, že v druhé polovině roku by se měla inflace přece jenom trošku zpomalit a vrátit se k tomu svému inflačnímu cíli kolem 2 %. Teď je to o jeden procentní bod výše. To zpomalení ekonomiky jako hlavní příčina, drobné zpomalení, není to žádný zásadní problém... To drobné zpomalení ekonomiky by mohlo ochladit inflaci. Druhá věc je, že teď proti sobě stojí ty dva kroky. Na jedné straně banka zvýšením úrokových sazeb může trochu zbrzdit inflaci, ale ona tím zároveň podváže ekonomický růst. A o ten nám také jde. Takže si myslím, že ta pozice bankovní rady v rozhodování teď nebude jednoduchá, ale přesto si myslím, že k určitému kroku ještě v prvním pololetí asi bankovní rada přistoupí, že se přece jen rozhodne zvýšit úrokové sazby. Ještě pořád má kam, i když loni se zvyšovalo mnohokrát, často za sebou. Ale bohužel takový ten vývoj je. Když se podíváme na růst mezd, tak loni asi osmiprocentní, možná o no něco více než osmiprocentní růst mezd začal zpomalovat už trochu. Přece jen pro ty firmy už je to velká zátěž. Osobní náklady, které musí vynaložit na zaměstnávání svých lidí a na shánění svých lidí, protože trh práce je stále přehřátý... Tyto věci ty firmy už trochu jakoby pociťují a začaly ochlazovat. Míra nezaměstnanosti stále klesá, teď se hovoří o jakémsi dnu, ale že by to dno mohlo být někde kolem 2,2-2,3 % nezaměstnanosti. To jsou, řekněme, úvahy, ale jsou to všechno faktory, které ukazují, že ten trh práce je přehřátý. Ty mzdy jdou rychleji než produktivita práce. To je samozřejmě trochu problém. Začínají se zpomalovat a banka do toho bude muset zasáhnout. Lidé dostávají víc peněz než předtím, samozřejmě ne všichni stejně a ne všichni takto chápou to, co říkám, to asi každý ví... Ale přece jen ten trh už nějakým způsobem reaguje tak, jak reaguje. Ceny rostou, rostou ceny potravin, narůstají ceny energií, to se promítá i do ostatních věcí a toto asi banka bude muset řešit. Včera se objevily indexy růstu cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací. A to jsou takové předstihové indikátory, které říkají, že zhruba do dvou, třech měsíců ten růst, který je vidět třeba v cenách průmyslové produkce, se promítne i do cen spotřebitelských. To jsou ceny, o kterých se tady bavíme. A ten růst tam stále je. To znamená, že zejména tlak cen energií v průmyslu, ve stavebnictví a podobně může znovu tu inflaci vrátit zpátky někam ke 3 %. Já bych si nebyl úplně jistý, že ten sestup ke 2 % bude tak rychlý, ale centrální banka má, myslím, dost informací, a tak uvidíme, jak to bude vypadat ve druhém pololetí. To ochlazování růstu, o kterém jste mluvila na začátku, tam asi svoji roli sehraje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jde vlastně o nejvyšší meziroční nárůst od října 2012. Ta březnová inflace předčila odhad analytiků.

Richard HINDLS, ekonom:
To je právě v těch příčinách. V roce 2012 inflace celková za ten rok byla 3,3, na to už jsme v té době nebyli zvyklí. Předtím v roce 2008 byla 6,3, ale to byl ten předsignál před tou krizí, která potom přišla. Jinak my jsme byli v posledních letech zvyklí spíše na inflaci, která se blížila k 1 %. Dokonce jsme byli, nejenom my, ohrožováni deflací, to znamená poklesem cen. Teď se ta situace po tom ekonomickém růstu změnila, ale právě ten, řekněme, přehřátý trh práce a také nemovitostní bublina... To je potřeba zdůraznit, že růst nájmů, cen bytů, novostaveb i starších bytů, nejen v Praze už dneska, to všechno tlačí tu inflaci nahoru. Banka má ten nástroj. Jak ovšem bude účinný, je těžko říct, protože z druhé strany ty peníze, které mezi lidmi jsou, a znovu říkám mezi některými, berme to jako průměr, není už moc dobře kam odkládat, protože banky, které poskytují retailové bankovnictví, to znamená, termínované vklady, spořicí účty, na to nereagují, nebo reagují velmi nepatrně, protože jejich likvidita je tak značná, že, a nemyslím to úplně pejorativně, o naše peníze „nestojí“. Takže i to zvýšení, které by mohlo přinést rozhodnutí bankovní rady centrální banky, a to všichni, kteří to teď poslouchají, dobře ví, se tak nepromítá do spořicích účtů, do termínovaných vkladů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se platů, mezd, týče, tak rostly v posledních letech výrazněji než dříve. Máme také k dispozici nejnovější čísla z Ministerstva práce z informačního systému o průměrném výdělku za rok 2018. A tam se mimo jiné dočteme, že například platy učitelů každoročně stoupaly v těch posledních letech v průměru o jeden až dva tisíce korun. Loni si učitel vydělal o čtyři tisíce více než loni a za sedm let se třeba plat učitele na prvním stupni základní školy zvýšil v průměru o deset tisíc, a téměř polovinu z toho ale představuje to zvýšení v tom loňském roce.

Richard HINDLS, ekonom:
Učitelé, a vůbec pracovníci ve školství... Učitelů je zhruba 180 tisíc a dalších zhruba 60 tisíc tvoří nepedagogičtí pracovníci, lidé, kteří dále působí ve školství... Takže už jsme skoro na čtvrt milionu lidí. Školství je odvětví, kde se vláda zavázala ve své programovém prohlášení k růstu platů z léta roku 2017, kdy řekla, že do roku 2021 bude průměrný plat ve školství 1,5násobek průměrné mzdy z toho roku 2017. To znamená, že ten růst tam je enormní. A ta zátěž při 240, 250 tisících pracovnících ve školství na státní rozpočet je tam samozřejmě velká. Ale ony rostou mzdy v celém veřejném sektoru, rostou mzdy v podnikatelském sektoru... To znamená, že nejde, aby v jednom rostly a v druhém nerostly. Ta zátěž je tam poměrně značná, v tom školství. A zcela oprávněně, podle mého názoru, je ten růst platů ještě o něco rychlejší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Který sektor je naopak neustále podfinancován?

Richard HINDLS, ekonom:
Neřekl bych, že podfinancován...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo kde se ty mzdy nehýbou tak nahoru?

Richard HINDLS, ekonom:
Když vynecháme to školství, které dlouhodobě, jak já říkám, a teď už to tak není vidět, bylo trošku „sponzorem“ státního rozpočtu, protože skutečně platy ve školství přes sliby několika vlád po sobě nijak zvlášť nerostly, tak podfinancovány jsou určitě služby. Podívejme se třeba na sociální služby, sociální péči... Já to dobře pozoruji, protože mám maminku, která je v tom věku a potřebuje pomoc. Vím, že tyto služby jsou velmi náročné, ti lidé jsou nesmírně obětaví a podle mě to ocenění, kterého se jim dostává, je asi trošku pod tu úroveň nebo zásluhu té práce, kterou vykonávají. Nechci teď být osobní, ale vidím tam, že určitě nějaké místo pro zvyšování mezd je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na post ministra průmyslu a obchodu míří Karel Havlíček, který vystřídá Martu Novákovou. Úřad je jednou z dvanácti nejstarších ministerských institucí, založen byl už 2. listopadu 1918. Pan Havlíček už pojmenoval své priority. Například se chce věnovat hlavně evropským fondům, jejich čerpání, plánuje změnit řízení státních podniků, které spadají pod ministerstvo, chce zároveň sloučit agentury CzechTrade, CzechInvest a zřejmě také CzechTourism pod jednu střechu... Například v energetice vidí jádro jako dominantní zdroj. Jak hodnotíte jeho cíle?

Richard HINDLS, ekonom:
Já se s Karlem Havlíčkem znám. Jeho dráhu známe už delší dobu, a dokonce si myslím, že z mých rukou přebíral docentský titul, když jsem ještě dělal rektora, když obhájil..., prošel tím řízením. On je velmi schopný v této oblasti, je podnikatelsky aktivní; myslím si, že má široký přehled o tom, co se v průmyslu děje... A ty jeho plány? Přeju si, aby se aspoň jejich velká část podařila splnit. Uvědomme si, že průmysl je u nás naprosto klíčovým odvětvím. Teď nejde jen o ten resort samotný, jak funguje, ale obecně. Podílí se více než 30 % na hrubém domácím produktu a to je vysoce nadstandardní podíl mezi ekonomikami. Takže ty plány, které tam jsou... A můžeme se bavit ještě i o internetu, o efektivnosti a produktivitě práce, které stále ještě za tou, řekněme, vyspělejší částí Evropy zaostávají... Takže těch úkolů tam není málo. Pořád jsme v takovém tom trošku řetězci, kdy naše ekonomika proto, že je hodně vlastněná zahraničními vlastníky, tak nečiní nebo nekoná ty nejdůležitější fáze, ty nejziskovější fáze, které přinášejí největší přidanou hodnotu, to znamená prodej a na začátku vývoj, kdy se do toho řetězce zapojuje spíš v těch procesech výrobních. Tady si myslím, že jeho role bude určitě nemalá. On se stává politikem, což znamená, že to rozhodování bude muset brát na sebe, určitou odpovědnost těch politických rozhodnutí. Tak to v politice chodí. Ale myslím si, že je to člověk, který dobře ví, do čeho šel a kde se nachází.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je největší bolest našeho průmyslu, jeho slabina?

Richard HINDLS, ekonom:
Myslím si, že nízká produktivita práce, řekněme, a nízký podíl těch nejnovějších technologií. Přece jenom když se podíváme na ten řetězec, o kterém jsem hovořil, tak to rozhodující, to znamená vývoj, inovace, se rodí někde jinde. Přijdou potom k nám v těch produktivních systémech. Takhle u nás funguje celá řada zejména zahraničních firem. Dividendy ve výši zhruba tří set miliard potom samozřejmě odtékají ven, protože i ta prodejní fáze, ta finální fáze, kde jde o marketing a prodej toho výrobku, je zase v rukou nebo v rozhodování těch vlastníků. Je to logické. Jste-li vlastník, tak rozhodujete, a ty nejlepší části toho procesu si ponecháte. Protože u nás, jak už jsem říkal, je podíl průmyslu enormní – nebo – je vyšší, než je průměr, tak samozřejmě v růstu produktivity práce my stále nejsme na té úrovni, abychom doháněli... Neříkám zrovna Německo, ale řekněme tu vyspělejší část Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jakou roli hrají pro náš export, a vůbec pro naši ekonomiku asijské trhy? Pro EU je například Čína po Spojených státech druhým největším obchodním partnerem. Ten obchod mezi EU a Čínou narostl za posledních dvacet let na trojnásobek. V posledních letech se staly hlavní komoditou tohoto obchodu IT technologie.

Richard HINDLS, ekonom:
To je dobrá otázka. My se často bavíme o tom, jak obchodujeme se svými nejbližšími sousedy. Německo, Slovensko, Rakousko a případně i některé další země Evropy. A možná, že se pořád zdá trochu málo intenzivní ten vztah české ekonomiky a těch geograficky vzdálenějších ekonomik. Tam určitě patří Východní Asie. Přestože Východní Asie také nemá úplně, řekl bych, na růžích ustláno ve všech obdobích. Víme dobře, že se hovořilo třeba o Koreji na konci minulého století jako o tygru, a pak přišla taková ta krize kolem let, tuším, 1997, 1999, kdy tyto ekonomiky zpomalily... Podívejme se na Čínu. Čína za loňský rok vykázala nejnižší růst za posledních, tuším, asi 27 let. Včera, nebo dnes ráno se objevil odhad na první čtvrtletí tohoto roku, který je také o něco nižší – je něco přes 6 %. Nám se pořád o těchto tempech může jenom zdát... Ale prostě ty ekonomiky zpomalují, už to není takový výkon. A ten náš vztah k těm ekonomikám je poměrně slabý. Výměna zboží třeba s Čínou je někde mezi 1 a 1,5 % zahraničního obchodu ČR. Takže je to velmi malá výměna. My do Číny posíláme zhruba desetkrát méně v hodnotě toho vývozu, než z Číny dovážíme. Z Číny přichází stále takový ten levný dovoz, což možná spotřebitele uspokojí... I když někdy ten pohled na čínské výrobky bývá různý (ale nechme to teď být), tak nás jako spotřebitele ta Čína v tomto uspokojuje dobře. Jako horší už se asi tohle to jeví zaměstnavatelům, kteří potom na náš trh dostávají hůře své výrobky... Jsou přece jen dražší než třeba výrobky vyráběné masově v Číně... A teď nechme stranou nějaké licenční, autorské problémy.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Samostatná kapitola... (?)

Richard HINDLS, ekonom:
Samostatná kapitola.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když se podíváme na to, kdo je z těch asijských, pokud bychom zůstali geograficky..., investorů největší, tak tam jsou to, myslím, Jihokorejci, Japonci a Tchajwanci, a až pak je, daleko, Čína...

Richard HINDLS, ekonom:
Když se podíváme vůbec na ten rozsah toho dovozu, tak naším největším partnerem, zejména v oblasti investic, je Německo. A pokud bychom měli třeba porovnat investiční aktivity vůči, řekněme, Číně, tak ten náš investiční vztah s Německem je zhruba osmkrát intenzivnější než s Čínou. Před Čínou zhruba na jakémsi možná polovičním rozdílu je Korea. Už jste to tady zmínila... Čína stojí až za Německem, dokonce za Lucemburskem, za Francií, za Jižní Koreou... Čili ta intenzivní výměna tady s tou Čínou není. A ještě je tam jeden problém: Číňané třeba skupují investice, ale spíše bych očekával v těch, řekněme, investičních aktivitách příchod nových technologií, vznik nových pracovních míst. Ono se to spíš omezuje na, řekněme, investice do nemovitostí a možná do Slavie Praha, abych přiznal svoji fotbalovou polívčičku, ale nejsou to ty investice takové ty nejproduktivnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měnový fond snížil odhad globálního ekonomického růstu na nejnižší hodnotu od poslední finanční krize. Christine Lagardeová, šéfka Mezinárodního měnového fondu nedávno vyzvala zákonodárce na celém světě, aby se zdrželi kroků, kterými by se sami poškodili – jakými jsou třeba cla ve stylu oko za oko... Lagardeová hovořila o křehkosti ekonomiky. Co si pod tím představit, pane profesore?

Richard HINDLS, ekonom:
Ta křehkost je moc hezké slovo. Většina – zdrcující většina – ekonomů neočekává nějakou významnou recesi, nějaký propad ekonomiky. Takhle to není. Hovoří se stále spíše o tom zpomalování a hledají se příčiny. Ty příčiny už jsme tady pojmenovali. Je to už zmíněný brexit, je to, jak já stále ještě říkám, obchodní přestřelka mezi Čínou a Spojenými státy a možná mezi některými dalšími (EU apod.).

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste se o tomto zmínil, tak mě docela zajímalo, jak ta jednání pokročila... Ono se hovořilo o tom, že ta lhůta vyprší, pokud se nepletu, koncem března...

Richard HINDLS, ekonom:
Myslím si, že už vypršela, že to bylo 1. listopadu, nebo na začátku listopadu, kdy k tomu 90dennímu vyjednávacímu moratoriu došlo. Teď už jsme v polovině dubna... Stále si nemyslím, že by se něco dělo. Mezitím se také hovořilo o výrazném navýšení cel na auta z Evropy do Spojených států, a také se to nestalo... Jedna věc je, co se v politice říká, a druhá věc je, co se v politice koná. Zdá se, že ti dva největší hráči Čína a Spojené státy jako dvě největší ekonomiky se trošku zalekly samy od sebe, je tam větší vstřícnost cítit mezi tím, co se hovoří na obou dvou stranách... Všechna tahle ta rizika samozřejmě podvazují ekonomický růst... Navíc sám o sobě je ekonomický cyklus přirozenou věcí a my jsme už trošku za tím vrcholem, takže teď se spíš ta politika bude uchylovat k nějakému udržování toho růstu. Ostatně není to jenom Mezinárodní měnový fond, co jste citovala. Je to také Evropská centrální banka, která se také nevyjadřuje nijak zvlášť přesvědčivě o tom, jaký by ten ekonomický růst měl být... Dokonce dokud ještě pan Draghi je guvernérem Evropské centrální banky, tak hovoří také o tom, že se bude snažit znovu do ekonomiky, do bank dát levné úvěry, aby se podařilo rozhýbat zejména investiční fázi ekonomického procesu... To všechno tady dneska je. Musíme se s tím naučit žít. Klíčová informace ovšem podle mě, já ji sdílím, je to, že se přece jenom hovoří o recesi. Hovoří se o zpomalení růstu... Německo si sice už málem minulý rok, na konci roku, sáhlo na recesi, a může se tam ještě nějaký pokles objevit, protože Německo je především závislé na zahraniční poptávce, a ta se snížila tím, že ekonomiky zpomalí, ale nezdá se mi, že by to bylo až tak kritické. To slovo křehkost je dobře vystihující, protože nehovoří o recesi. Hovoří jenom o tom, že rizika tady jsou. A ten ekonomický růst je na nich poměrně hodně napojen. Tak uvidíme, co se s tou věcí může stát...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co mimochodem říkáte na to, že Peking v rámci iniciativy tzv. nové Hedvábné stezky získal na svoji stranu Řím?

Richard HINDLS, ekonom:
No, Itálie, a už jsem to tady zmínil před, nevím, patnácti minutami, měla zase nějakou takovou přestřelku s EU kvůli svému deficitu, který si naplánovala v rozpočtu na 2,4 %. Potom po, řekněme, nějakých negociacích v Bruselu dosáhla toho, že ten deficit slíbila 2,4, pokud si dobře pamatuji. Ale teď už se zase ukazuje, že Itálie hledá cesty z toho, jak svoji ekonomiku oživit. Nechme teď stranou ty problémy italských bank (to ostatně není jenom v Itálii); nechme teď stranou to, že Itálii se nepodařilo úplně rozvinout své investiční aktivity, že má stále velký podíl špatných, rizikových úvěrů... Ona hledá prostě cesty. EU se na ten její krok, pokud jsem zaregistroval..., dívala tak trošku jakoby zvláštně...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
No, neměli v Bruselu radost...

Richard HINDLS, ekonom:
No, neměli radost. Ale prostě Itálie hledá cesty. A Čína velký hráč je. Ať je to, jak je to, tak Čína velkým hráčem je. A určitě ve vztahu k Itálii je věčným hráčem, i třeba ve vztahu k naší ekonomice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesor Richard Hindls a jeho názory a postřehy. Já vám za to děkuji a přeji vám hezký den.

Richard HINDLS, ekonom:
Taky děkuju. A přeji hezké Velikonoce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Děkuji. Na slyšenou. Zítra si nenechte od půl deváté ujít názory biologa a ekologa profesora Davida Storcha. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky přeje Zita Senková.

Richard HINDLS, ekonom:
Na shledanou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.