Přepis: Jak to vidí Richard Hindls – 16. září 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Dobrý den přeji, Zita Senková, vítám vás u poslechu pořadu Jak to vidí. Mým hostem je ekonom a statistik, profesor Richard Hindls. Dobrý den.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Přeji dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
O čem budeme hovořit? O zdraví veřejných financí, o nové vlně pumpování peněz do ekonomik eurozóny či o tom, jak je náš rozpočet připraven na případnou recesi. Připojte se k poslechu. Evropská centrální banka snížila svoji klíčovou úrokovou sazbu, od které se odvíjí cena úvěru pro podniky i domácnosti. Zároveň od listopadu obnoví nákupy dluhopisů, a to v objemu 20 miliard eur. Tato opatření interpretuje jako významný krok k oživení ochabujícího hospodářského růstu v eurozóně. Je to pane profesore Hindlsi krok správným směrem?

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Tak Evropská centrální banka, stejně jako spousta dalších institucí, ve vzduchu cítí určité napětí, které přináší nejrůznější vlivy jako je brexit a vztahy mezi Čínou a Spojenými státy, teď nám přes víkend vystřelila zase ropa, určité starosti, a mohl bych pokračovat všeobecně známé věci, tak ona hledá prostě nějakou cestu, jak tu ekonomiku trošku oživit, rozhodla se teda jít cestou, která už tady i v minulosti byla, když jsme vycházeli z těch krizí, to znamená nakupovat dluhopisy od listopadu, či-li za měsíc, za měsíc a půl. V objemu 20 miliard eur měsíčně každý měsíc. A tím oživit ekonomiku, vlastně dát šanci těm jednotlivým národním ekonomikám, prostě k růstu, a částečně eliminovat to riziko. Také je tam zajímavá věc, že vlastně ke stejnému dni, kdy se začnou ty věci dít, tak se také bude měnit management, Mario Draghi odchází a bude nahrazen Christine Lagardeovou, takže i ta věc je taková vlastně jakoby trošku na rozloučenou. To může mít také své určité příčiny, protože Mario Draghi byl známý tím, že poměrně dlouhodobě držel sazby dole. Snažil se ekonomice pomoct, teď je dokonce ještě snížil, někdy se také tak mezi řádky říkalo, že to je proto, že on je Ital a Itálie se trápí se svým deficitem, a i se stavem ekonomiky a italských bank prostě a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
To by mě zajímalo, promiňte, s čím přispěje, jako francouzská Christine Lagardeová.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Francouzi také mají poměrně vysoké saldo, Francouzi už krátce potom, co vstoupili do eurozóny a začali se jaksi pohybovat v tomhle prostředí, tak ty základní kritéria přestali dodržovat, takže Francie má poměrně velmi vysoký dluh, a bude se také asi snažit něco s tím udělat, má také trošku nejistou politickou situaci uvnitř země, tak uvidíme, co všechno tohleto přinese, ale v každém případě ta snaha o podporu ekonomiky je asi správná, protože ty signály, jakkoli možná nejsou úplně ještě dramatické nebo drastické, tak přece jen tady jsou. Třeba i Německo, nejbližší partner dneska Francie, tak se také trápí a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Mimochodem, když jste se zmínil o Německu, tak tamní nejčtenější list Bild ostře kritizoval ještě šéfa Evropské centrální banky Draghiho kvůli nízkým úrokovým sazbám, označil ho za hraběte Dragilu, který německým střadatelům vysává jejich konta. Jaký bude tedy odkaz pana Draghiho? On byl ve funkci Evropské centrální banky osm let, zapíše se jako zachránce eura nebo jako ničitel úrokových sazeb? 

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Já si nemyslím, že by to šlo až takhle do těch krajních poloh, jestli zachránce nebo ničitel. On vlastně od toho roku zhruba 2011, vlastně přišel už po té těžké krizi, v roce 2008-2009, ale na svém začátku, na začátku své kariéry měl tu další, tu fiskální krizi, která se táhla potom 2011, 2012, 2013. Jemu už se právě tenkrát kladlo za cíl, aby napumpoval do ekonomiky peníze, on to také tenkrát udělal, vlastně celé to období bylo charakteristické snižováním úrokových sazeb a pumpováním peněz do ekonomiky. Je pravda, že po tom roce 2013, potom celá Evropa a vlastně možná i trochu celý svět se dostal do pohybu, zlepšila se ekonomická situace, ale nedostala se třeba Evropa do těch čísel, která měla před rokem 2008. To se úplně nepovedlo, a když se dneska podíváme na tempa růstu v eurozóně třeba, nejsou příliš vysoká, jsou někde kolem 1 % tempa růstu hrubého domácího produktu a jsou třeba výrazně nižší, třeba trojnásobně nebo dvaapůl násobně, než jsou tempa u nás, takže on měl takové období, které by se dalo označit jako růstové, nicméně, že by zase ta ekonomika v těch posledních řekněme čtyřech letech byla taková světová extratřída, to se úplně říct nedá, a ty problémy, které tam jsou už trvají nějakou delší dobu, musel řešit Řecko, musel řešit italské banky a znovu říkám, on je Ital. Musel řešit takový ten první náraz v červnu tuším 2016, po ohlášení referenda v Británii o brexitu, tak to všechno byly věci, které nijak ekonomice nepřidávají. No a za těch dalších řekněme 4-5 let, nebo 3-4 roky, se k tomu přidaly další problémy, které on musel řešit, ale celkově bych řekl, že Evropská centrální banka, jako orgán, který má dohlížet na euro a na zdravou politiku v Evropě, finančně ekonomickou, tak si myslím, že svoji roli splnil. Já si nemyslím, že by on si odnesl nějaký přídomek ničitele nebo spasitele, takhle asi ne, ono v ekonomice ty extrémní polohy jsou velmi složité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
To je spíš pro titulky.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Ale teď udělal takový krok na rozloučenou, já to tak trošku vnímám, s tím, že prostě pustí peníze, snížil úrokové sazby, snaží se ekonomiku oživit, no uvidíme, co to udělá, to se dozvíme už za pár měsíců, také zejména co to udělá, pořád to musíme připomínat, s německou ekonomikou, pořád je to vlajková loď evropské ekonomiky a Německo je na pokraji technické recese, tak uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
A lze, pane profesor, už nyní říct nebo nějak predikovat, jestli budou tato opatření nová, Evropské centrální banky, dostatečná na to, aby podpořila ekonomiku eurozóny. Co ji vlastně může, lidově řečeno, nakopnout?

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
On asi už víc v tuhle chvíli udělat nemohl, nebo on, nebo Evropská centrální banka. Ty sazby jsou velmi nízké, to samozřejmě potom sráží cenu dluhopisu prostě a podobně, úrokových sazeb, nakopnout by mohlo určité uklidnění, které ve světě, já tomu trochu říkám v současné době stokrát nic umořilo osla. Ono je každý den, stále se něco děje, jak se říká, každý den je nějaký problém vlastně, nikdo teď nevidí do situace kolem brexitu. A to už nikdo není schopen dneska predikovat, nikdo pořádně nevidí, co se stane nakonec z těch vyjednávání mezi Čínou a Spojenými státy, stále se hovoří o tom, že Itálie, sice teď má novou vládu a přislíbila, že bude zodpovědnější ve vztahu k fiskálu, ve vztahu ke svému rozpočtu, i ke svým povinnostem v Evropské unii nebo eurozóně, ale víme, jak to v Itálii často chodí, tak těch věcí je poměrně mnoho, teď se v sobotu k tomu přidala ropa, což může být jednorázový otřes, ale určitě to trošku zamíchá i dneska akciovými trhy a podobně, tak to všechno, takové stokrát nic umořilo osla, trošku mi to přijde v té ekonomice, ale zase na druhé straně, já se spíš řadím k těm optimističtějším ekonomům a nezdá se mi, že by svět padal do nějaké hluboké krize, kterou jsme tady zažili před kolika, deseti, jedenácti lety, tak se mě to úplně nejeví, protože ty fundamenty firem jsou relativně zdravé. Je pravda, že se ta ekonomika trošku přehřívá, u nás také. Je také pravda, že ta nasycenost trhu, spotřeby, je už poměrně velmi vysoká, že se zvětšují rozdíly mezi bohatými a chudými, ale pořád se mi nezdá, že by to mělo vést k nějaké fatální krizi, spíše tady bude určité zaškobrtnutí, určité zpomalení ekonomiky a to je ta reakce, kterou Evropská centrální banka v pátek vyslala jako signál, nebo kdy to bylo, v pátek jako signál vůči trhům a vůči národním ekonomikám, národním bankám. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Mimochodem ropa, její zdražení, mohlo by tedy podlomit nějak světovou ekonomiku, ta severomořská ropa Brent dnes podražila o 19 %.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Včera jsem zaslechl, jestli dotaz, nebo takovou polemiku někde, nevím v televizi nebo na webu, už nevím, jestli se přiblíží ropa ke 100 dolarům za barel, to nevím. My jsme na ty ropné šoky, na jedné straně zvyklí, a na druhé straně na ně nejsme zvyklí. Já teď připomenu říjen roku 1973, je to dávno, jomkippurovou válku, kdy ropa mezi, konflikt mezi Izraelem a okolními zeměmi, vytáhla ropu naraz, prakticky ze dne na den o víc než 100 procent nebo o 100 % její cenu. Německá ekonomika, do té doby evropský tygr, který se stále ještě v té době 20 let, 30 let po válce, zotavoval z následků druhé světové války, se najednou zastavila, stalo se něco, co u německé ekonomiky skoro nikdo nepředpokládal. Růst kapitálu, nebo tenkrát hmotných zdrojů investice, zastavil nebo dokonce byl mírně záporný, to se nestalo. O 8-10 let později, a to byly větší věci jako je ten jeden útok teď v sobotu. O osm let, o 7-8 let později Irán, Irák válka, znovu zdražení ropy o nějakých 100-120 %, a pak se to pomalu vrací zpátky. My jsme dneska na čtyřměsíčním maximum, pokud jsem si stačil všimnout, i s tím zvýšením, ale já si myslím, že to bude spíš otázka politická, jak se vyřeší ten konflikt, který v Saudské Arábii takový vlastně jednorázový, zatím stále ještě jednorázový konflikt nastal, a nemyslím si, částečně to asi zahýbe těmi trhy dneska, ale nemyslím si, že by tohle mělo nějaký dlouhodobější vliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Mimochodem dánská centrální banka snížila základní sazbu na mínus 0,75 %, což je rekordní minimum, nejenom pro Dánsko, ale i vůbec pro rozvinuté ekonomiky. O čem toto svědčí?

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Severské země mají zvláštní postavení, nejenom Dánsko. Severské země mají zvláštní postavení v evropské ekonomice, oni mají poměrně vysoký vliv státu a přerozdělování, na rozdíl třeba od britské ekonomiky nebo ekonomiky Spojených států nebo Izraele, oni žijí takovým vlastně hodně rozpočtovým způsobem, mají velmi silnou sociální ekonomiku nebo sociální aspekty v ekonomice, a samozřejmě případné dopady určitého zpomalení, řekněme stále říkejme zpomalení nebo mírné recese, které tady stále je, na tyhlety země, které více přerozdělí, má poměrně velký vliv. Tak tomu bych přisuzoval to rozhodnutí, že prostě určitá, já bych to nazval ostražitostí, je to určitá ostražitost, ostatní úrokové klesají všude, je to důsledek toho, že se všecky ty národní ekonomiky, i centrální ekonomika evropská, snaží ekonomiku ovlivnit, je to důsledek toho, že nám začala klesat v Evropě inflace, byť u nás je ten vývoj úplně opačný, u nás inflace začala růst, v evropských ekonomikách, a v eurozóně, už se pohybuje někde třikrát níže, než je tomu třeba u nás, takže snaha stimulovat ekonomiku, pustit do ní peníze, donutit jednotlivé hráče, ať už to jsou domácnosti nebo firmy, k vyšší aktivitě, je citelná, je pochopitelná, a projevuje se v tom snižování sazeb, až tak třeba, jak mluvíte o Dánsku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Ve studiu je se mnou ekonom a statistik, profesor Richard Hindls. Vláda dnes bude schvalovat rozpočet na příští rok. Je vůbec náš státní rozpočet, pane profesore, připraven na případnou ekonomickou krizi, respektive jak dobře.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Tady se nabízí dvě odpovědi. Na ekonomickou krizi, zvlášť pokud by byla masivní, není připraven dostatečně nikdo nikdy. To jsme viděli v tom roce 2008 a můžeme zapátrat na konci 90. let na krizi ve východní Asii, korejský tygr, a já nevím co všechno, potom už takovou tu technologickou krizi, akciovou krizi už na počátku tohoto století ve Spojených státech, která se pak přelila do té masivní krize, on tu krizi také skoro nikdo neumí předpovědět, jsou to jenom signály, symptomy, jakési lakmusové papírky, ale přímo, že by někdo řekl, jak se to bude vyvíjet, je velmi obtížné říct. Na druhé straně naše veřejné finance jsou velmi zdravé. My máme dneska nejnižší nezaměstnanost v Evropě, třetí nebo čtvrtý nejnižší dluh v Evropě, kolem 30 %. Držíme i těch 40 miliard, které jsou proponovány pro rozpočet v roce 2020, představuje nějakých 0,7 nebo kolik, hrubého domácího produktu, čili že je to výrazně lepší hodnota. Na druhé straně máme trošku potíže s inflací, tak říct jednoznačně, že jsme nebo nejsme připraveni na krizi nebo na nějakou recesi, to je velmi obtížné říct. Z druhé strany existuje něco, čemu se říká střednědobý rozpočtový cíl, to je vlastně taková hodnota, teď to bude možná trošku složitější, která říká, jak by měl strukturální deficit v ekonomice vypadat. Tam my máme velmi přísné podmínky, to znamená neměl by přesáhnout 1 %, a teď nám dokonce bylo, tenhleten cíl, zpřísněn na 0,75 %. A mnoho nescházelo a měli by jsme ho zpřísněný až na 0,5 %. Důvodem je především situace kolem důchodů u nás, nebo důchodové reformy. A to nás určitým způsobem zavazuje k tomu, abychom se drželi tohoto střednědobého rozpočtového rámce nebo rozpočtového cíle, a jakoby měli svoje finance zdravé. Z tohodle pohledu já si úplně nemyslím, že by česká ekonomika nebo český státní rozpočet, nedokázal úplně čelit řekněme té recesní záležitosti. Pokud by ovšem přišla samozřejmě krize velká, a to já nepředpokládám, že se tak stane, rok 2008-2009, tak samozřejmě, pak už je tahle debata úplně někde jinde, to si myslím, ale já si nemyslím, že jsme takhle, že ta situace je taková, o tom už jsem hovořil před chvilkou, a myslím si, že ten náraz, ať už by to bylo v podobě dalšího propadu německé ekonomiky, nebo zhoršení vztahu ve světovém obchodu, ten si myslím, že by, ten náš rozpočet v tuhle chvíli ustát měl. Je to jeden z nejlepších řekněme finančních ukazatelů dneska v Evropě, tak, jak je konstruováno u nás. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Nejvyšší kontrolní úřad k tomu vydal stanovisko, respektive ke státnímu závěrečnému účtu za loňský rok, a podle kontrolorů je rozpočet na případnou recesi připraven nyní hůře, než tomu bylo před deseti lety. A přijímají si kontroloři kvazi mandatorní výdaje rozpočtu, ty loni vzrostly, vyžádaly si více než tři čtvrtiny všech příjmů státního rozpočtu.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Tohle je zase velmi složitá debata. My jsme vložili velké prostředky do důchodů, vložili jsme velké prostředky do platů státních zaměstnanců nebo ve veřejném sektoru. To samozřejmě, a důchody jsou největší položka, státní, výdajová položka státního rozpočtu, a to samozřejmě zvyšuje nároky, tlak, na státní rozpočet. Na druhé straně tahleta část státního rozpočtu byla dlouhodobě silně poddimenzovaná. Stejně jako třeba platy učitelů. Byla silně podfinancovaná. A to, že se určitým způsobem ty peníze do ekonomiky vrací, samozřejmě podpoří spotřebu v těch domácnostech, takže ono zase jednoznačně říct, my nedáme peníze a tím ušetříme, zhoršila by se situace na té výdajové stránce, to, čemu se v té výdajové rovnici říká výdaje na konečnou spotřebu, zejména domácností a vládních institucí, takže z tohoto pohledu ten vysoký podíl především mandatorních nebo řekněme mandatorních výdajů, kde jsou platy a mzdy, tak ten samozřejmě na to nějakou roli má. Vedle toho je potřeba ale říct, že v tom roce 2008, o kterém se v té zprávě, já jsem tu zprávu četl, NKÚ, kde se hovoří, že jsme na tom hůře než v roce 2008, je potřeba srovnat také ty výchozí parametry. My jsme tenkrát to strukturální saldo měli výrazně horší než ho máme dneska, a podmínky, které jsou nám dneska kladeny, jsou na nás výrazně přísnější, než byly v tom roce 2008, a my je plníme. A znovu se vracím k té větě, kterou jsem řekl před chvílí, pokud by ta krize byla samozřejmě razantní, přešla by do nějaké situace, která tady byla před deseti lety, tak samozřejmě nám těžko něco, těžko by ten první náraz ten rozpočet ustál, ale v té situaci, jak jsme dneska, tak si myslím, že by to ustát měl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Podle ministerstva financí má Česká republika v současnosti jedny z nejzdravějších veřejných financí v Evropské unii, s tím tedy souhlasíte?

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Ano, určitě, tak my jsme, co se týká deficitu, teď nevím, třetí nebo čtvrtí, co se týká dluhu, jsme třetí nebo čtvrtí, deficit máme, plní ten střednědobý rozpočtový cíl, takže, ale znovu říkám, dneska ekonomika je velmi variabilní těleso, a je to věc, kde nemůžete moc předpovídat, a musíte být připraveni úplně na vše, takže na vše není nikdo úplně připraven, stejně jako my nejsme připraveni na všechny situace v životě, ale na ten rámec, který je dneska, nějakým způsobem připravení jsme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Když jsme hovořili o té nové vlně, řekněme jakéhosi pumpování peněz do ekonomik eurozóny, jak se tato nová opatření Evropské centrální banky promítnou nebo dotknou zemí, které jsou členy Evropské unie, ale nikoli eurozóny, jako Česká republika například.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Tak ono se, samozřejmě, ekonomika evropská se teď dělí na ty dvě, nejsou to půlky, ale řekněme na ty dvě části s eurem a bez eura, ovšem oni nejsou od sebe oddělitelné ty věci. My nemáme euro a to opatření se týká tedy především Evropské centrální banky ve směru k eurozóně, a nepřímo i k nám, ale my jsme třeba velmi silně závislí na německé ekonomice a jakákoliv, a to je dokonce bych řekl průčelí. Máme slabou korunu, která nám umožňuje zlepšovat vývoz, když se podíváme na poslední data Českého statistického úřadu, tak na růstu zhruba dvou, dvou a čtvrt nebo dvou a půl procentním růstu českého hrubého domácího produktu, se vývoz podílí dvěma pětinami na tom přírůstku, to znamená my těžíme ze slabé koruny a z proexportní politiky, kterou máme. A Německo je náš partner číslo jedna. Kdyby se dneska něco s Německem stalo, jakože už se trošku děje, tak samozřejmě potom ta opatření, která by mohla Německu, by mohla pomoct i nám. Německo tři nebo čtyři roky mělo vyrovnaný rozpočet. Byla to chvála. Před týdnem přibližně, paní Merkelová začala v Bundestagu hovořit o tom, že je asi konec dob, kdy budeme mít, nebo Němci budou mít vyrovnaný rozpočet, je to o kapitálových výdajích, v tom bych řekl, že náš rozpočet ještě by mohl přidat, protože my v kapitálových výdajích na tom úplně dobře nejsme, Německo se o to teď snaží, i za cenu deficitu rozpočtu, tak asi ten vliv by na nás měl dopadnout nějak taky. Uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
V pátek skončil prodej čtvrté emise státních dluhopisů pro občany. Právě dnes začíná prodej další. Proč to vlastně stát dělá, pane Hindlsi?

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Tak my máme určitý dluh, který už jsem tady říkal, že není nijak dramatický, máme deficit v rozpočtu, o kterém tady už také byla řeč. A ministerstvo se snaží, podle mého názoru, o dvě věci. Za prvé o vyšší zapojení českých domácností, protože tahle emise je jenom pro domácnosti, pro české občany, tak se snaží tímhletím krokem, trošku možná v uvozovkách "marketingově" zatáhnout do toho problému i české domácnosti. Nabízím dokonce lepší podmínky pro sebe, pro stát horší, pro ty české občany lepší, než by mohlo obchodovat s dluhopisy na jiných trzích. Druhá věc je, že z toho dluhu, nebo z toho problému, který my máme, tak dneska zhruba 45 % toho dluhu drží zahraniční investoři. To znamená výrazně větší část než drží především české domácnosti. Ten dluh drží české domácnosti obecně, drží ho české banky a české podniky, a zahraniční investoři. A tahleta snaha podpořit vstup českých domácností, za poměrně výhodných podmínek, tady citelná je. Já jsem se už ráno díval na tu emisi, ještě tam nejsou vypsané podmínky na webu ministerstva financí, ale už je tam vypsaná ta pátá emise, která začala dneska, v tuhle chvíli, a ty podmínky se, ty úroky se snižují. Je to výraz toho, že se obecně úrokové míry snižují, o tom tady hovoříme, a dneska je to tedy tak, že třeba ten fixní výnos, který byl ještě v té čtvrté emisi 1,5 %, už je dneska napsán, pokud jsem to ráno stačil všechno u snídaně načíst, 1,25 %. To znamená ministerstvo zpřísňuje ty podmínky. Výrazně dominantním dluhopisem, který dneska, v tomhletom bazénku těch dluhopisů, protože stále české domácnosti netvoří žádný velký bazén ani moře nebo jezero těch dluhopisů, tak nejvýraznějším hráčem je ten protiinflační dluhopis, kde Vám ministerstvo říká, že roční míru inflace, indexu spotřebitelských cen, měřeno od července do července, vám navýší v té úrokové sazbě o půl procentního bodu. Takže vlastně budete mít zpátky svoji inflaci a ještě dostanete 0,5 % nad to. To se také stalo největším lákadlem těch dluhopisů republiky, ale pořád se bavíme o vkladech českých domácností nebo jednotlivců v řádů jednotek miliard. Zahraniční investoři, někde jsme na 10-12 miliardách, zahraniční investoři drží z našeho dluhu 600 nebo 630 miliard. Takže je to stále, jenom za první čtvrtletí letošního roku, zahraniční investoři investovali 25 miliard. To je dvakrát více než celý český dluhopis, takže z tohoto pohledu je to dobrá snaha, české domácnosti mohou dostat relativně dobré podmínky, a navíc částečně řešit i situaci, kdy komerční banky, teď myslím s malým "k", české komerční banky, prakticky ve spořících a termínovaných vkladech nenabízí téměř nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Mimochodem v České republice se diskutuje také o tom hodně, kdo, jaká je vlastně malá a střední firma, jaká jsou pravidla pro udělování evropských dotací. Mám samozřejmě na mysli dopad kauzy, jak víme, trestní stíhání všech obviněných v kauze Čapí hnízdo, bylo minulý týden po téměř čtyřech letech vyšetřování zastaveno, vedoucí městský státní zástupce Martin Erazím zdůvodnil své rozhodnutí tím, že společnost splnila podmínky malého a středního podniku a na podporu z unijních peněz měla nárok. Jak Vy to vidíte?

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Tak malý a střední podnik je poměrně přesně definovaný, jak z hlediska účetních pravidel, tak z hlediska řekněme svého fungování a i z hlediska vztahu k Evropské unii a k dotacím v Evropské unii, tam právě existuje určitý jiný výklad v našem právním systému a v systému Evropské unie, tím vznikl ten problém, který je. On ten problém stále ještě existuje, protože pořád je tady ta zpráva z Evropské unie, OLAFU, která možná je, jsem ji neviděl, tak ji nechci komentovat, ale která hovoří možná trošku něco jiného, z tohoto pohledu se zdá, že převládl ten názor českého právního systému, a já nemám důvod tomu věřit nebo nevěřit, já to akceptuji tak, jak jsem to slyšel, ale je pravda, že dneska malé a střední podniky tvoří jádro té české ekonomiky. Protože je tady několik velkých gigantů, teď je nebudu jmenovat, ale všichni víme, jsou to firmy, které mají obrat třeba sto, dvě stě, tři sta miliard korun, a pak je tady masa těch řekněme menších a středních podniků, které jsou z hlediska fungování ekonomiky mnohem variabilnější, přeci jen líp se řídí malá firma než velká firma, které jsou ovšem také mnohem zranitelnější, teď se můžeme vrátit o deset minut zpátky a bavit se o tom, co nás čeká a nečeká, ale ty firmy jsou zranitelnější, a proto tady existuje nějaký program pro podporu malých a středních firem, pro podporu malého a středního podnikání, aby se mohly lépe jaksi zapojit do toho evropského prostoru a lépe čelit případným změnám. Velká firma, která má obrat 200, 250, 300 miliard, ustojí takový náraz, i když jsme u automobilek v roce 2008 viděli také opak. Ale to už byl velmi silný signál. No a to je důvod, proč se těmto firmám snaží pomáhat, samozřejmě ten, neznám přesně ten nález, a ani se o něj nebudu zajímat, ale ten rozdíl mezi českým a evropským právem může určitým způsobem existovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Ekonom a statistik Richard Hindls a jeho postřehy. Děkuji Vám za ně. Mějte se hezky. Na slyšenou.

Richard HINDLS, český statistik a ekonom: 
Také přeji hezký týden.

Zita SENKOVÁ, moderátorka: 
Mým zítřejším hostem bude Tomáš Kraus. Už nyní se na vás těší Zita Senková. Hezký den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.