Přepis: Jak to vidí Paulína Tabery – 17. června 2021

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí, je dnes socioložka Paulína Tabery ze sociologického ústavu Akademie věd dobrý den.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Dobrý den.

Vladimír KROC, moderátor
Jsme rozděleni pohledem na klimatickou změnu. Co nás v té souvislosti znepokojuje nejvíc, kolik skeptiků je v populaci, jak Češi a Češky přistupují k pandemii. Také tato témata dnes probereme. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc.

Vladimír KROC, moderátor
Jak, kdy a proč jste provedli průzkum pro Český rozhlas, rozděleni klimatem.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Rozděleni klimatem, jsme vlastně na něm pracovali celý minulý rok. Jsme připravili koncepci a data se sbírala na podzim, v září a začátkem října 2020. A je to takový navazující výzkum, narozdíl výzkum Rozděleni svobodou který, který Český rozhlas realizoval v roce 2019. A my jsme využili toho, že bylo možný se částečně do těch samých lidí a opět jsme použili i v tomto výzkumu rozdělený na rozdělení na, na ty třídy jednotlivé, které jsme měli v předešlém výzkumu.

Vladimír KROC, moderátor
Dobře. Probereme ten název výzkumu je možná trochu zavádějící. Ve skutečnosti společnost klima nerozděluje tolik, jak by se mohlo třeba z médií zdát.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Nerozděluje. Ono, jak v čem samozřejmě. My jsme tam nějaké rozdíly našli, ale je fakt v těch, úplně základní otázka, když se zeptáme, jestli existuje změna klimatu a jestli způsobuje člověk, tak došlo v těchhle odpovědích k překvapivě velké shodě, a dokonce i mezi těmi jednotlivými třídami. Takže my jsme potom museli nějakým způsobem zkonstruovat, jsme se snažili hledat jako nové rozdělení té společnosti a zkonstruovali jsme jiný pohled na to podle toho, jestli ty lidé jako vnímají tu změnu, a jestli jsou si vlastně jak, jak rychle ji chtějí řešit, takže jsme se na to museli dívat jinak. Nicméně v některých těch jako v oblastech, vlastně v těch obecných postojích, ten rozdíl nebyl tak velký. Nicméně ten výzkum měl ještě další dvě části, a to byla Uhlíková stopa a potom postoj k jednotlivým politikám a tam už nějaké k diferenciaci zřejmě docházelo.

Vladimír KROC, moderátor
Na existenci klimatických změn se shodne 93 % Čechů a Češek. Háček je v tom, že si každý pod tím pojmem představí něco jiného. Je to tak?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je to tak. My jsme právě tu klimatickou změnu dali potom do takové mezi takové ostatní otázky, to znamená jak, jak je, jak je, jak třeba je trápí sucho nebo znečištění ovzduší, a tak dále. A tam se ukázalo, že ty konkrétní problémy, lidé, lidi trápí více než dopady klimatické změny, která je pravděpodobně dost, dost abstraktní. A vlastně skrze, dopadá jenom skrze nějaké dílčí, dílčí faktory na ty lidi. A ono se to projevovalo i v tom, že když jsme se ptali jako, jak lidi, lidi zasáhne to znamená, jestli zasáhne celosvětově, v republice nebo je osobně, tak to, že zasáhne osobně mělo vlastně smysl nejméně lidí. To ten celý svět vnímal nejvíc, což je to pravděpodobně vnímáme z médií, že teda děje se něco, a, a má to důsledek.

Vladimír KROC, moderátor
Je tady to číslo, to znamená, že 86 % Čechů věří, že změna klimatu ovlivní svět, ale jenom 39 % nebo jenom 39 % říká, že to pocítí sami. To je takovéto uvažování, jestli si to dá tak zjednodušit, bližší košile než kabát ve smyslu, jo, něco se děje, ale mně se tolik netýká. To, co se mě týká, to je třeba to sucho, ale teď zrovna zapršelo, takže to v pohodě.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je to tak. Já si, já si myslím, že je velmi velmi těžké vztahovat velmi jako velké a komplexní globální věci k tomu, co se, co se děje právě, právě teď v České republice. A navíc ono to není zcela lineární. Přesně jak říkáte, ono naprší více. Prostě počasí je ta globální změna, na klimatu se neprojevuje lineárně, to znamená každý rok je to přesně tak, že to stoupá a, a to, a tak dále, že to je prostě stejné. To znamená ty projevy nejsou úplně stejné, nejsou stejně ani na různých místech planety, to znamená je velmi těžké to rozpoznat, nicméně to, co lze rozpoznat je nárůst teplot celosvětově. Byť třeba lokálně se to, se to nutně projeví v tom daném okamžiku.

Vladimír KROC, moderátor
Vy už jste připomenula, že výzkum postojů ke změně klimatu navazuje na ten předloňský projekt Rozděleni svobodou. Tam se tedy rozeznávali 6 skupin obyvatel, a u toho jste zůstaly, můžeme připomenout, jaké to jsou skupiny?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
My jsme identifikovali 6 sociálních tříd na základě toho, jaký ten, jaký jsou ekonomicky zajištěné třídy na základě toho, jak mají sociální kontakty a na základě toho, jakým kulturialidský kapitál, a to znamená jaké aktivity ve svém životě dělají. A identifikovali jsme nastupující kosmopolitní třídu, to byl, to byla jedna z těch vyšších středních tříd, potom zajištěná střední třída, potom opět vyšší střední třída, 3 takové nižší střední třídy, to byla ohrožená tradiční pracující a třída místních vazeb, ta se vyznačovala právě tím sociální kontakty, a pak byla strádající třída, to byla vlastně třída, která všechny ty vlastnosti, které jsme měřili, vlastně postrádala nebo měli na něj /nesrozumitelné/

Vladimír KROC, moderátor
No a rozdíly mezi jednotlivými třídami jsou v otázkách klimatu snad až překvapivě malé. Je to tak?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
V těch obecných rozhodně. Tam je to překvapivě malé. Nicméně jsme se potom dívaly ještě na, na uhlíkovou stopu, to, znamená to je taková ta individuální spotřeba, jak zatěžuje planetu a tam už to tak, tak malé nebylo tam, tam se ukázalo, že skutečně jsou rozdíly v tom, jak spotřebováváme a čím zatěžujeme. To nižší třídy to mají promítnuty do spotřeby energie, to znamená topení, elektřina, a tak dále. U těch vyšších tříd je mnohem více zatí, zatížení dopravou a typicky i třeba nastupující kosmopolitní, létání. To znamená ta spotřeba se, se mění. U jídla je to překvapivě stejné. Tam ten ty rozdíl nebyl tak velký, ale vlastně je to tak, že pokud si můžete dovolit čistější energii, což jsou ty ekonomicky lépe zajištěný a vyšší střední třídy, tak potom vlastně tu svoji stopu nějakým způsobem navyšujete tím životním stylem.

Vladimír KROC, moderátor
Přestože je podle 2 a 80 % dotázaných řešení krize, nezbytné změnit lidské chování, tak část z nich by ho raději začala měnit až někdy v budoucnosti, jak tomuto postoji rozumíte?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, je to takové to odkládání, protože máme nějaký životní styl, na který jsme nějakým způsobem zvyklí a něco z toho se bude muset samozřejmě změnit. Jako je. 1 věc, abysme se v tom výzkumu ale snažili, snažili ukázat, že 1 věc změny nějaké individuální trajektorie. Ale druhá věc ty úplně systémové změny. A ty individuální traktory se mohou změnit a kolegové spočítali, že vlastně kdybychom to individuální změnili, tak se dostaneme třeba na 77 % vlastně ty ty individuální průměrné uhlíkové stopy, ale kdyby se změnily ty zdroje, ten systém, to znamená ty politiky, a to je kdybychom /nesrozumitelné/ znečištění zdrojů, tak to klesne na 50 %, to znamená my asi tušíme, že se bude muset něco změnit, nechce se nám ani do individuálních změn a ty systémové jsou ještě těžší, protože změnit závislost na jistých typech energii, je mnohem těžší a samozřejmě na to, on ono to není není jenom o životním prostředí, když si to tak představíme, ale je to samozřejmě o pracovních místech, je to o celé restrukturalizaci některých, některých odvětví, a to je samozřejmě velmi náročný úkol a samozřejmě si říkáme jako, jestli to zvládnem, jestli by se to nedalo odložit a jak rychle to zvládnem. A to jsou velmi legitimní otázky.

Vladimír KROC, moderátor
No a je tedy nebo převažuje poptávka, po té změně myslím v tom společenském, v tom veřejném kruhu?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Ta poptávka je relativně vágní. Tak jak máme vágní, vágní vlastně ty, ty představy tak, tak vágní je ta poptávka. Nicméně my jsme se ptali těch politikách, jako, které ty politiky by lidé nějakým způsobem podporovali nebo nepodporovali. A ukázalo se to asi překvapivý, že nejvíce podporují ty politiky, se kterými mají nějakou tu zkušenost, to znamená taková ta zelená úsporám, dotace na zateplení, dotace na MHD, znamená něco s čím máte zkušenost víte, že to funguje, tak vlastně potom ta polit, vyšší je ta podpora politiky. Co je pro mě osobně vlastně zajímavé v tom výzkumu, je trocha naděje, podíváme se právě na, na jídlo a, a tu uhlíkovou stopu, a to jak spotřebováváme, jaké vlastně produkce potravin. A zajímavé je, že tyto politiky, my jsme se zaměřili na hovězí maso, na omezení dotací na hovězí maso a anebo přímo zdanění hovězího masa. A to jsou politiky, které měly nejnižší podporu, to znamená, že vlastně máme několik oblastí, kde myslím, že si uvědomujeme, že energie, elektřina a topení evidentně nějakým způsobem zatěžuje, ale myslím si, že třeba v potravinovém, celém tom řetězci máme relativně asi malou představu o tom jaká zátěž to je, a které třeba potraviny to jsou.

Vladimír KROC, moderátor
Skeptiků a kritiků klimatické změny dnes, to překládám, že to jsou ti, kteří tvrdí, že se nic nemění, že se nic neděje, tak těch je v celé populaci 26 %. Kdybychom to srovnávali s okolními zeměmi, máte to srovnání, je to hodně málo?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Nemáme to srovnání. A tam jde o to, že ta my jsme ty skeptiky a typologii, tuhle tu druhou změnu jsme udělali na základě 2 otázek a ta první otázka byla teda, jestli si myslí, že ta změna je způsobená jakoby člověkem, že to teda nějak existuje a potom, jak rychle to chce řešit. A vlastně ty skeptici, ty kritičtí to jsou ti, který jako si spíše myslí, že to neexistuje a hlavně by to neřešily buď v budoucnu, anebo nikdy. Takže je to je to typologie kterou, kterou jsme právě v tomto výzkumu nějakým způsobem začali více prozkoumávat, kolegové na tom ještě pracují ve STEMu, ale v tomhle to použili poprvé, takže nemáme to srovnání a muselo by se to asi udělat stejně, kdybychom chtěli dospět ke stejnému procentu ve stejný typologii, takže.

Vladimír KROC, moderátor
Tu hostem pořadu jak to vidí socioložka Paulína Tabery z CVVM.

Vladimír KROC, moderátor
Potřebu něco změnit naléhavěji vnímají ženy. Máte pro to nějaké vysvětlení.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je to otázka, kterou se mě vždycky ptají. Nemám na to úplně uspokojivé vysvětlení. Myslíme si, že je to proto, že částečně ženy jsou více znepokojeny prostě jakýmkoliv problémem, a proto nám i odpovídají. Ono je to velmi systematické totiž celé výzkumu, takže to nasvědčuje tomu že, ženy takhle odpovídají bez ohledu jakoby na, na ten typ té otázky, to znamená, že jsou skutečně více znepokojené. Ale nedá se říct, že by to bylo jenom životní prostředí. My to vidíme i v jiných otázkách, jako otázka bezpečnosti, a tak dále, ženy jsou prostě o něco, o něco více více znepokojeny.

Vladimír KROC, moderátor
Já jsem si tady vypsal názor, může to mít spojitost s větší senzitivitou žen v okolí životního prostředí, jak jste stejnými slovy řekla, nebo naopak větším důrazem, části mužů, na ekonomickou stránku věci, tak to interpretuje sociolog ředitel ústavu STEM Martin Buchtík. Souhlasíte s ním?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je to tak. Přesně tak.

Vladimír KROC, moderátor
Jedná se v této oblasti o mezigenerační konflikt?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Ani ne. Ne, ne jedná se o ten, o ten konflikt. Jako jsou tam, jsou tam některé věci, který u mladších lidí vidíme, nějakou tendenci, postoj, ale není to systematické, takže nedá se říct, že by nějaká generace to pociťovala, pociťovala, jinak než ten druhá.

Vladimír KROC, moderátor
A co je pro účastníky výzkumu z těch klimatických změn nejvíc znepokojující?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Nejvíc znepokojující? Já si myslím, že to bylo sucho. Ty dopady, dopady, dopady sucha. A pak tam byla 1 věc, že, byl tam 1, jeden jako v těch odpovědích, v těch rozhodných pro velký důraz na migraci. Ono ne v celkovým tom /nesrozumitelné/, jako když máte škálu spíše, ale ta rozhodnost byla, byla právě u migrace relativně velká, takže se zdá, že to jsou, to jsou 2 věci, které..

Vladimír KROC, moderátor
Jenom, abych to pochopil, je to myšleno tak, že klimatická změna způsobí migraci

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
ano přesně tak

Vladimír KROC, moderátor
problém který, který právě řeší zřízené spoje.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Přesně tak. to je Jakoby, které z důsledku klimatické změny znepokojily.

Vladimír KROC, moderátor
Nevím, jestli to otázka na vás. Odpovídá to realitě? Skutečně asi hrozí takové nebezpečí, jen tak na 10%?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, to určitě ano. O tom, o tom se mluví, že skutečně to může způsobit, protože v některých oblastech nebude, nebude jako život, takže to může způsobit migraci.

Vladimír KROC, moderátor
Čím blíž se otázky dostávají životnímu prostoru k respondentů, tím větší optimismus lidé projevují. Dá se to chápat jako paradox?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, ono to souvisí s tím o čem, o čem jsme, o čem jsme mluvili. Že my máme jakoby, my zkušenosti sbíráme různými způsoby z médií, anebo, nebo vlastní zkušeností. A v tom okolí, to vnímáme tak, takovou komplexní věc hůře a jenom v některých projevech. Nicméně tam je zajímavá věc, když jsme, když jsme se dívali na ty jednotlivé jakoby dopady čím se, čeho se jednotlivé třídy jako obávají, nebo kde kladou důraz, tak přijde jako přiznání Místních vazeb, nebo Tradičních pracující třída, vlastně měli měli takový větší obavy z těch konkrétních věcí, které oni vidí ve svém, ve svém okolí, to znamená, že už nějaká zkušenost tady je. Teď máme obavy z toho sucha nebo, nebo, nebo další ty obavy, které se, konkrétně právě i o ohledně půdy, a tak dále, které se, konkrétně projevují. A třeba ta třída místních vazeb, to jsou lidé, žijící většinou na venkově, to znamená, že to jsou ti, který už pociťují nějakým způsobem, že se mění, nebo že vidí nějaké dopady.

Vladimír KROC, moderátor
Když se vrátím ještě k té otázce migrace, znamená to, že změna klimatu tedy není jenom environmentální ale sociální problémy, je tak i chápán?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Je to tak. Je to tak nejenom migrace, ale je to tak i u dalších věcí, když jsme mluvili o celé té restrukturalizaci vlastně průmyslu a o nových zdrojích a o nějakým jako i vlastním životním stylu to všechno jsou v podstatě, jsou ty věci, věci, které se týkají sociálního života lidí.

Vladimír KROC, moderátor
Zjišťovali jste, odkud ti respondenti zejména berou informace?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Zjišťovali jsme to.

Vladimír KROC, moderátor
Ale pokud se nepletu, tak jste tam zařadili otázku, jak Češi Češky vnímají pandemii.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Ano. My, byl tam jeden blok, protože to proběhlo minulý rok na podzim, tak byl tam i blok otázek právě, právě na pandemii. Tam je otázkou, ono to bylo sbíráno v září, říjnu, takže my jsme ta data zveřejňovali tedy hned v listopadu, protože tohle jsou otázky, který se strašně rychle jakoby mění v čase. To znamená, některé ty bodové odhady odpovídají prostě tomu, kdy to bylo, kdy to bylo jakoby sbíráno. Ale byly tam trendy, které se potom projevovaly ve všech dalších datech které, které jsou sbírány, to znamená, že my tam, my jsme tam viděli jako zasažení vlastně skrze všechny ty třídy, protože ta společnost byla tak samozřejmě zasažená, to znamená omezení aktivit, školní ,školní výuka a distanční, a tohle všechno, to zasáhlo vlastně do života všech těch tříd. Není to tak, že by, že by byly zasaženy jenom ty nižší třídy, tohle skutečně zasáhl všechny třídy. Samozřejmě to, co víme je, že ekonomicky to potom zasahuje vlastně zejména, zejména ty nejchudší mnohem tvrdším způsobem.

Vladimír KROC, moderátor
Ale ptát se teď na nějaká konkrétní fakta nebo nebo postřehy asi nemá smysl, protože jste řekla, už je to svým způsobem starý pověření.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Svým způsobem starý průzkum je to tak. To není ono, o tom životním prostředí můžeme mluvit, protože to se tolik nezmění, nezmění za rok a jsou to nějaký postřehy, které jsou trvale trvalejší, ale tady, tady to co můžeme ,to co můžeme jenom říci je, že skutečně byly ty třídy zasaženy všechny. To je docela dobře, dobré vědět, že ta společnost byla zasažena napříč sociálními třídami, byť různým způsobem, ale některé ty dopady byly jako zase, byli zase velmi stejné. Jako školy byly zavřený pro všechny, omezení pohybu pro všechny. Takže je dobré vědět, že ta společnost jako skutečně pocit, pociťovala docela, docela dost podle těch čísel.

Vladimír KROC, moderátor
Paulína Tabery ze sociologického ústavu Akademie věd je dnešním hostem.

Vladimír KROC, moderátor
Data dokládají, že motivátory nižších sociálních skupin bývají ekonomické. My Jsme o tom mluvili možná kdybychom to přeložili nějak do češtiny, zkrátka jde v první řadě o peníze a to motivuje lidi, aby se třeba začali chovat jinak. Co z toho může všechno vyplývat?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, je ty, je to tak, že my jsme, my jsme, když jsme se zabývali klimatem, tak jsme si říkali jako co je, co je, co je samozřejmě tou, tou motivací za tím že zastáváte nějaký postoj. A když jsme se dívali na postoj k politikám, to znamená proč nějaké dotace někdo, někdo podporuje a někdo ne, tak jsme zjistili, že takovou překvapivou, my jsme tomu říkali názorová koalice, kdy ta nastupující třída kosmopolitní zastávala ty proenviromentální politiky velmi podobně jako ta strádající a ohrožená třída. A říkali jsme si čím to, čím to tak je a ono jsou tam samozřejmě 2,2 roviny toho. Jedna je ta hodnotová. To znamená, myslíte si, že je to správně protože, protože vaše hodnoty jsou takto nastavené. A druhá je ta ekonomická, to znamená vy víte, že když by byly dotace, tak že je to pro vás ekonomicky výhodné, protože dosáhnete na nějaké věci, na které byste sám prostě bez těch dotací nějakým způsobem nedosáhl, to znamená ty dotace jsou vlastně výhodné nebo takto vnímají, vnímají ty, ty nižší třídy pro ně a ta nastupující kosmopolitní třída tak to zase vnímá velmi hodnotově. Ale u té lze, samozřejmě ono to není tak jako jednoznační, třeba u té ohrožené třídy, tam jsou oba ty motivátory. To vidíme, že tam u nich hraje roli ten kulturní kapitál ale samozřejmě i to, že to bude i pro ně ekonomicky výhodné.

Vladimír KROC, moderátor
Jsme obecně ochotni uskrovnit se v zájmu celku, v zájmu budoucnosti? /nesrozumitelné/

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No ono to, ono to uskrovňování je takový jako taková věc, která potom je na individuální odpovědnosti. A teď bych chtěla jenom říct, že uskrovnit se, je fajn, ale že to není řešení celého toho, celého toho, ale je to součást. Nicméně není to jako celkové řešení. A protože to by potom znamenalo, když se uskromníme, tak to celý jako bude vypadat fajn a je to vyřešeno, ale není tomu samozřejmě tak. A ještě důležitý je uvědomit si, jestli se můžeme v něčem uskromnit a tím mířím právě na to že, že třeba většina uhlíkové stopy u těch nižších tříd pochází z těch energii, kde právě dnes, jakoby pokud máte třeba dálkové topení a tak vy nemáte vlastně možnost příliš změnit ten zdroj a už vůbec ne zdroj toho dálkového, dálkového topení, pokud to zdroj z uhlí, to znamená to uskromnění má nějaké limity a my jsme částečně ochotní se uskromnit, ale ne tolik. My jsme se tam třeba ptali a tam jsou nějaké věci jakoby třeba létání u těch vyšších tříd, jestli by se byli ochotni uskromnit a tam příliš jako velký efekt jsme neviděli, což ale jsme vysvětlili si taky tím, že to je dotazováno v pandemii, takže vlastně už jsme se všici rozhodně trochu uskromnili. A my jsme tam dali tu otázku, ať se zamyslí nad svým předešlým chováním, tak samozřejmě už je to, už je to nastavené jinak.

Vladimír KROC, moderátor
Ale proč, když mluvíte třeba o tom létání. Člověk může uvažovat i tím způsobem, že si, říká to letadlo stejně poletí, jestli tam budu sedět já, anebo ne. Čili, do jaké míry to určuje mojí uhlíkovou stopu?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, určuje to samozřejmě tím, že pokud by se všichni řekli, že nepotřebuji letět tím letadlem, tak to letadlo by skutečně neletělo.

Vladimír KROC, moderátor
Aerolinky zkrachují.

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Ano, aerolinky zkrachují, přesně tak. To jsou přesně, to jsou přesně ty věci, o kterých o kterých jsme jako, to je strukturální věc, co se stane, co bude s těmi pracovními místy a jakým způsobem s těmi zacházet. Ale Jinak k tomu uskromnění, jako většina lidí potom nacházela jako prostor právě u /nesrozumitelné/ kromě těch energií, jako že tam si dokáže představit, jakože by to nějakým způsobem udělala. Nicméně právě to je ten pro, prostor, kde je to relativně jakoby nejtěžší. Pokud nedosáhnete na ty nejnovější technologie, tak je to relativně nejtěžší to potom srážet tu spotřebu.

Vladimír KROC, moderátor
Podle Osama Okamury, architekta z fakulty umění a architektury technické univerzity v Liberci, řešení klimatické krize nelze hledat jinde než ve městech. Proč?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, to nevím.

Vladimír KROC, moderátor
Jsem to pojal tak, že většina energií je tam./nesrozumitelné/

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Přesně tak, ono celk, celkově, celkově, když se podíváte ve světě tak rostou, rostou megapole a ty města spotřebovávají a přivádějí hodně, hodně energie, takže je to i z, z hlediska jakoby architektury nebo z hlediska z tohoto pohledu to tak, to tak samozřejmě je.

Vladimír KROC, moderátor
Do nedávné doby byla velká část Čechů spíše klima skeptická. To se tedy zřejmě výrazně změnilo. Máte pro to nějaké vysvětlení?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, nevím, nevím, jestli se to, se to výrazněji změnilo, protože takhle, takhle jako aspoň měřením jako, jak my jsme tvořili ty, ty jednotlivé třídy, tak to nemáme srovnání úplně v minulosti, ale je rozhodně to začíná být tématem. Je ,jako já jsem se dívala do mezinárodní výzkumů, právě jako nemáme srovnání s tím konkrétně výzkumnými třídami, ale máme jiná srovnání. A tam je ještě pořád třeba pokud si vezmeme Eurobarometr, což je evropské šetření, tak Češi jsou ještě pořád jako pod průměrem nebo níž než průměr jako v tomhle tom. Ale ono samozřejmě ten klimoskepticismus, my to měříme nějakými otázkami, takže jako je to, je to otázka, co to vlastně přesně znamená, aby člověka můžeme označit za klimaskeptika, a když ho jako jako můžeme označit. Takže. takže je tam, je tam nějaký problém měření, ale obecně se dá říct, když máme ty skóry v Eurobarometru, tak i západní národy to pociťují. Třeba jmenují téma klimatické změny jako jako jedno z důležitých témat lidských.

Vladimír KROC, moderátor
A nejdou se, či zkrátka popírači ti Češi čistí, nebo jak to říct. Ano jsou skálopevně přesvědčeni, že nic takového neexistuje?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
No, to se dají. To jsou právě, my jsme, my jsme nazvali kritičtí, to jsou lidé, kteří jako říkají, že taková změna není a že se to tudíž nemusí řešit.

Vladimír KROC, moderátor
Ale to není tolik těch 26 % ?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Ne ne ne, to bylo asi jenom 9 % populace, těch 26 % to už je i s lidmi, který jsme nazvali jako skeptičtí, což byli lidi, který říkail, že asi to spíše není a že jako nemusí se to nutně řešit teď, ale to nejsou lidé to jsou, to jsou lidé, kteří byli jako vlastně měli velmi, řekněme, mělké postoje k tomu. Jsou velmi jako nerozhodní o tom co, co se vlastně děje, ale ne ne ne rozhodně právě proto jsme je nenazvali jako popírači nebo, nebo něco takovýho. A to jsou lidé, který prostě jenom, jenom neví, neví jako, jak pevný postoj k tomu k tomu zaujmout.

Vladimír KROC, moderátor
Je něco, co Vás osobně v těch výsledcích výzkumu něco překvapilo?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Překvapilo? Ani nepřekvapilo, mě tam, tam spíš zaujal, zaujala, já jsem byla spíš zvědavá na některé otázky. Jako překvapilo mě, že tam ta shoda pan, panuje tak velká. Zároveň překvapilo, jak málo je to strukturované to téma, to znamená, jak málo se některé ty věci propojují, což je samozřejmě potom jako důležitý i pro média veřejné služby, vůbec jako začít strukturovaně o tom diskutovat.

Vladimír KROC, moderátor
Ale jako, čí je to úkol, novinářů, politiků?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Vlastně všech, kteří jsou jako v, v, v, ve veřejném prostoru a bylo by fajn, kdyby se o tom jako strukturovalo, teda se diskutovalo řádně do hloubky, to znamená jako, jako, myslím si že, že debata typu, jenom existuje a to neexistuje a bude to špatně, bude nás to stát málo, myslím, že by to mělo jít jako dál a říct jako co vlastně, co všechno zatím je, jestli jako, jako, jak, jaké obavy lidí zatím jsou, protože jsou to naprosto legitimní obavy jako v tom, že se, že se, že se to změní, pracovní místa, to všechno s tím samozřejmě souvisí. A myslím si, že to je, že to je právě úkol jako každého, kdo vstupuje do veřejné, veřejné debaty. Ale když říkáte na co jsem ještě byla zvědavá, tak mě právě zaujalo to maso. Já jsem si tak říkala, jako když jsme, když jsme to tam dávali, tak jsem si říkala, zdanění masa a omezení dotací, to bude jako zajímavé téma, protože mám pocit, že o tomhle se příliš jako nediskutuje ve veřejném prostoru. Tam ještě byla zajímavá věc, my jsme to maso měly dvěma položkami jedno bylo zdanění a jedno bylo omezení dotací, a to zdanění právě ono tam trocha metodologická vize, že když řeknete, že to zdaníte, tak máte prostě samozřejmě větší odpor, protože, a to tam je vidět na té, na těch odpovědí, protože uvalujete na něco daň, zatímco to omezení dotací, tam tak velký ten odpor nebyl.

Vladimír KROC, moderátor
Co jste si z toho výzkumu vzala Vy sama pro sebe?

Paulína TABERY, Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění
Sama pro sebe. No já jsem, jako asi nejdůležitější zápis jsem, jsem si vzala to, že je důležité mluvit o obouch těch oblastech. Nepříliš, a to jsme se s kolegy shodli v týmu, nepříliš jako trvat na tom, na tom, že to je individuální problém, který nějakým vlastním omezením jako velmi efektivně vyřešíme, ale zároveň realizovat tu vlastní roli, to znamená jako, a bylo by dobrý kdybychom o tom nemluvili jako provinění, jako že to řeší jen ten, že to, že něco spotřebováváme není provinění, ale bylo by fajn kdybychom se zamysleli nad tím jestli, jestli všechno to, co potřebujeme, potřebujeme, ale to už je spíš jako pro, pro lidi, kteří jsou střední a vyšší střední třída. Samozřejmě, některý lidé, pokud vám říkají si nemohou omezit, tak je to prostě pravda.

Vladimír KROC, moderátor
To bylo v pořadu Jak to vidí, vedoucí centra pro výzkum veřejného mínění Paulína Tabery, děkuji za rozhovor. Mějte hezky. Nashledanou. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.