Přepis: Jak to vidí Martin Kovář - 26. října 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu ‚Jak to vidí‘. Dnešním hostem je profesor Martin Kovář, historik, prorektor Univerzity Karlovy. Dobrý den, vítejte.

Martin KOVÁŘ, historik:
Děkuji za pozvání a přeji všem dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by znamenalo uplatnit vůči Saudské Arábii zbrojní embargo? Je správné a užitečné porovnávat minulost a současnost? A jakou budoucnost mají národní státy? Připojte se k poslechu. Třídenního ekonomického fóra v Rijádu označovaného za pouštní Davos se měli zúčastnit představitelé ze 140 firem, zhruba 40 jich účast odřeklo kvůli vraždě saúdskoarabského novináře Džamála Chášakdžího, kritika nejenom reforem korunního prince Mohameda bin Salmána. Přesto ale byly podepsány kontrakty za desítky miliard dolarů, byť jich mohlo být asi ještě více. Každopádně zatímco vysvětlení vraždy novináře zdaleka není uzavřeno, hledají zástupci EU způsob, jak mluvit s Rijádem, najít možnou společnou linii. Vše se točí kolem dodávek zbraní pro Saudskou Arábii. Země tady zastávají různé pozice. Třeba Francie se docela drží zpátky na rozdíl od Německa. Z Rakouska se včera ozvalo volání po celoevropském zákazu dodávek zbraní pro Saudskou Arábii. Jak vy to vidíte, pane profesore?

Martin KOVÁŘ, historik:
To je jednoduchá i složitá otázka zároveň. Jednoduchá v tom, že obchod je důležitý; nadnárodní korporace, velké zbrojařské firmy, nenalhávejme si, že mají často vliv na utváření mezinárodněpolitických vztahů než národní vlády. Ta složitá věc se týká jednoho z bytostných problémů EU, a to je společná zahraničí politika EU. O tom se mluvilo už v Římských smlouvách ve druhé polovině 50. let minulého století. A dodnes je společná zahraniční politika spíš chiméra nebo iluze nebo cosi, k čemu se v různých evropských státech a z Bruselu vzhlíží, ale co ve skutečnosti neexistuje. Francouzský postoj, rakouský postoj, německý postoj, nepochybně bude třeba nějaký český postoj... Navzdory existenci EU všechny členské státy v tomto případě jednoznačně akcentují své národní zájmy, a proto mi přijde rozumné rakouské volání po společném postoji a postupu EU vůči Saudské Arábii, ale myslím, že to je deklarace pro deklaraci, abychom to tak řekli. Nemyslím si, že by ve Vídni byli tak naivní, aby se domnívali, že něco takového je možné, byť by to jistě bylo pěkné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rakousko, jenom připomenu, předsedá v tomto pololetí Radě Evropy, respektive předsednictví v Radě Evropy.

Martin KOVÁŘ, historik:
Skoro bych řekl, že mají v agendě něco takového říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Očekává se to od předsednické země.

Martin KOVÁŘ, historik:
Očekává se to, pojďme společně postupovat, ale opravdu to není reálné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč jsou ty zájmy tak rozličné? Protože každý sleduje, jak jste už asi možná i odpověděl, ty své národní zájmy? Co by znamenalo v praxi to zbrojní embargo?

Martin KOVÁŘ, historik:
Ono to není nic nového. Vzpomeňme si na postoj evropských států, vy jste zmínila Francii, třeba vůči Iráku v době Saddáma Husajna, a pak velké rozpaky na francouzské straně, kde se měli Francouzi připojit k tažení proti Saddámu Husajnovi. Ty vztahy jsou dané historicky v těch zemích, jsou tam tradiční vztahy často nepřerušené, kontakty politické, obchodní. Z toho se takříkajíc strašně těžko vycouvává a jakkoliv je to nepříjemné v současně době v souvislosti s úmrtím toho novináře, tak velký byznys a národní zájmy, je mi líto, že to musím říct, jsou pro ty státy důležitější než jeden zavražděný novinář. Jenom podotýkám, nebylo tomu nikdy jinak. Nenamlouvejme si, že to je něco nového.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdy vůbec mluvila EU unisono, jedním hlasem? Třeba, jestli si vzpomenete na nějaký konkrétní příklad...

Martin KOVÁŘ, historik:
Nikdy, ale uvedu jiný příklad, který je podobný. Rada bezpečnosti OSN se shodla, aby žádná z velmocí nevetovala ten zásah naposledy v Korejské válce v roce 1950 v červnu a potom až v první válce v zálivu. A od té doby nikdy. Takže to myslím, že je moc pěkná ukázka toho, jak je těžké najít shodu, byť EU, tam není institut veta, ale najít shodu je strašně obtížné. Prostě dostaneme se k tomu na konci třeba v souvislosti s Československem – národní zájmy jsou pořád nesmírně silné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zastavila bych se ještě u přístupu Spojených států vůči Saudské Arábii, protože tam vidíme různou zajímavou křivku, jak se to vyvíjelo a vyvíjí. Nedávno Donald Trump podepsal velké kontrakty v Rijádu, zatančil si také s představiteli tamního režimu. Když se ale podíváme, jak reagovala třeba americká administrativa na válku v Jemenu, na blokádu Kataru nebo na únos libanonského premiéra. Co tam lze vypozorovat?

Martin KOVÁŘ, historik:
Záleží vždycky na tom, jaká je administrativa v Bílém domě. George Bush mladší říkal k Saúdům – můžeme vidět věci různýma očima, různými pohledy, ale „first we are friends“, jsme přátelé. Ať jsou, jací jsou, jsou to naši spojenci v tomto regionu. Vzpomeňme si, kam vedla jedna z prvních cest Donalda Trumpa po zvolení – do Saudské Arábie, do tohoto regionu. Takže tohle fundamentálně určuje politiku Spojených států vůči této oblasti. Izrael jako klíčový spojenec. Dnes za Donalda Trumpa zcela evidentně. Za Baracka Obamy byly vztahy poněkud křehké, řekněme to tak. I vzhledem k osobním animozitám mezi izraelským premiérem a americkým prezidentem. Dneska jsou Američané, pokud jde o izraelskou politiku, zpátky na svých postojích a Saúdové jsou přátelé. To říká všechno. To neznamená, že přímo Bílý dům nebo státní department nebo některé části americké administrativy nemohou čas od času vyslat signál, že nejsou nadšení z toho, co Saúdové dělají, jak si počínají, jak to funguje, ale nad tím vším většinou před závorkou je, jsme přátelé. Tohle je Amerika a Saudská Arábie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Odvíjí se to od sympatií nebo antipatií vůči jednotlivým státníkům? Zmíním třena jenom to, že německá kancléřka Angela Merkelová nepatří mezi oblíbenkyně Donalda Trumpa na rozdíl třeba od Kim Čong-una, severokorejského lídra...

Martin KOVÁŘ, historik:
To je věc, která se velmi podceňuje. Dnes ta velká politika je technicistní, je tak trochu sterilní, ale přesto i v dnešní době osobní sympatie, antipatie... Včera jsme se o tom bavili s vysokým představitelem EU... Osobní sympatie a antipatie prostě hrají i v té velké politice, kde by posluchač očekával, že půjde výhradně o ideje, zájmy, významnou roli a promítají se nepochybně do americko-německých vztahů a jistě ovlivňují i vztahy Spojené státy – Izrael. To je přece úplně příznačné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže tam funguje ta chemie, jak se říká.

Martin KOVÁŘ, historik:
Chemie, plné porozumění pro Bibiho Netanjahua, s Barackem Obamou a s paní Clintonovou to porozumění, ta chemie tam nebyla, mimo jiné proto ty vztahy vypadaly tak, jak vypadaly. Skoro bych řekl, bez ohledu na vztah Bushova klanu a Donalda Trumpa, že Saúdové zůstávají přáteli Bílého domu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co myslíte, pane Kováři, jaké vyústění bude mít celá kauza kolem zavražděného saúdskoarabského novináře?

Martin KOVÁŘ, historik:
Es tut mir sehr leid, žádné. Prostě vy jste říkala, mnoho dohod bylo podepsáno, jistě jich mohlo být podepsáno víc. Některé z těch plánovaných, co se nepodepsaly, se podepíší v tichosti, v klidu za zavřenými dveřmi v nejbližší době. Evropa se nakonec, řekl bych, spokojí s tím, že z některých zemí bude znít káravý hlas. Paní Merkelová pohovoří o ostrých telefonátech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Už jeden proběhl.

Martin KOVÁŘ, historik:
Už jeden proběhl. Ale myslím si, že na reálnou politiku to nebude mít skoro žádný dopad.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nemůže to teoreticky, nevím, možná i prakticky, vést k tomu, že se třeba ještě prohloubí to napětí mezi Evropou a Amerikou? Že z Evropy možná zaznívá větší snaha nějakým způsobem třeba potrestat Saúdskou Arábii za to, co se stalo, zatímco Amerika je vstřícnější?

Martin KOVÁŘ, historik:
Nedá se to úplně vyloučit, ale myslím, že mezi Evropou a EU, silným evropskými státy a Washingtonem je dnes tolik napětí a tolik neporozumění, že tohle je jenom jeden kamínek do mozaiky, který, myslím si, nemůže ty vztahy nijak dramaticky vyostřit. To si zas obě strany ohlídají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Po britském referendu o vystoupení z EU před více než dvěma lety panovaly obavy, že ten brexit by mohl rozeštvat celou zbylou sedmadvacítku. Dokonce se spekulovalo o dalších možných exitech, o tom, že Britové odstartují..., celá ta situace kolem vystoupení z EU, že by mohla odstartovat proces rozpadu EU. Ale nyní zdá se, že během těch více než dvouletých vyjednávání, jako kdyby ten brexit stmelil EU.

Martin KOVÁŘ, historik:
Jean-Claude Juncker to zčásti přímo, zčásti mezi řádky řekl: Postupujme nekompromisně vůči Británii, aby všechny ostatní potenciální odpadlíky přešla chuť.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Odstrašit je.

Martin KOVÁŘ, historik:
Odstrašit je. Je to tak. Myslím, že to není šťastné, ale z pohledu Bruselu tomu naprosto rozumím. Čili dneska žádný stát nemluví o vystoupení z EU, žádná vláda, byť některé jako třeba italská vláda nebo maďarská jsou velmi kritické vůči Bruselu, ale o exitech se nemluví, není to myslím na pořadu dne. Jiná věc je, jak soudržná teď sedmadvacítka už bez Británie bude. Nakolik se podaří, teď schválně volím ostrá slova, Bruselu nevyštvat třeba Maďary z toho klubu, protože vzpomeňme si na hlasování v Evropském parlamentu. Orbánovo Maďarsko je na černé listině, Polsko je na hraně černé listiny a tak dále. Čili teď, myslím, daleko víc záleží na tom, aby nevznikla nějaká ghetta v rámci EU, aby se některé státy necítily ostrakizované, vystrkované na okraj. To by mohlo potenciálně mít, myslím si, nebezpečné důsledky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co je tím současným tmelem EU?

Martin KOVÁŘ, historik:
Řekl bych, že to je obava z toho, že nikdo neví, jaké scénáře by mohly nastat, kdyby neexistovala. Nejsme třeba úplně spokojení, zní z řady evropských států, ale představa, že se tohle pouto rozpadne a zavládne jakási nejistota, je, myslím, dostatečným tmelem, zatím, pro to, aby to vydrželo pohromadě. Francouzsko-německý motor takzvaný, byť po odchodu Británie... A právě proto je škoda, že Bitové odcházejí, protože německá dominance teď bude evidentní. Jeden bývalý český ministr zahraničních věcí to tento týden moc hezky komentoval – říkal: „Ona ta orlice a ten kohout... Jak to asi může dopadnout?“ To, co řekl Saša Vondra, se mi moc líbilo. Navzdory té stále zjevnější německé dominanci myslím, že to pouto je v obavě z toho, co by nastalo, kdyby se ten koncept rozložil a nefungovalo to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co český lev v této konstelaci? Abych zůstala u těch symbolů přirovnání ze zvířecí říše...  

Martin KOVÁŘ, historik:
Český lev po mém soudu, podíváme-li se reálně na Evropu a na svět kolem sebe, nemá jinou šanci a jinou možnost než být v EU. Už jsme se o tom tady bavili na konci léta. Iluze, že budeme jakousi nezávislou entitou ve Střední Evropě... Ostatně ČR se vede skvěle ekonomicky, z hlediska bezpečnosti, mezinárodněpolitického ukotvení. Navzdory skuhrání nemalé části občanů ČR... Jak říkal Harold Macmillan Britům na počátku 60. let: „Never had it so good“ – nikdy jste se neměli tak dobře. To je prostě reálný fakt.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V Bavorsku se rodí nová vláda po zemských volbách, ve kterých Křesťanskosociální unie CSU ztratila po 70 letech absolutní většinu, přesto je nejsilnější formací s více než 37 %. Bavorsko volilo doprava i zeleně. Ztráty zaznamenala i sociální demokracie v Bavorsku. Píše se v Německu hodně o tom, že nastává soumrak lidových stran. Pane profesore, sdílíte tento názor, tuto skepsi na vývoj na politické scéně v Německu?

Martin KOVÁŘ, historik:
CSU vyhrála volby, ale nechtěl bych nikdy takové vítězství utrpět. 37 % je katastrofa v Bavorsku. To je bezprecedentní propadák a taková míra ztráty důvěry, že pravděpodobně dojde ke střídání v čele CSU a tak dál. Není vlastně ani příliš překvapivý nárůst Zelených, a to ze dvou důvodů. Zaprvé, napravo je příliš těsno, CSU a AFD (Alternativa pro Německo) především, a nalevo je sociální demokracie, která je v celoněmeckém kontextu, v Německu jako takovém, už druhé období součástí vlády velké koalice, přičemž sociální demokraté navzdory tomu, že o to usilují, nemají velkou šanci ovlivnit vládní agendu, všichni to vnímají oprávněně jako vládu Angely Merkelové a němečtí sociální demokraté jsou, byť s lepšími preferencemi a v lepších pozicích a v lepším postavení, ale ve velmi podobné situaci české sociální demokracie. Za mě buď němečtí sociální demokrati pochopí, že nelze dělat donekonečna kompars paní Merkelové…

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč nejsou aktivnější? Nemusí dělat kompars.

Martin KOVÁŘ, historik:
Protože se rozhodli být ve vládě a protože paní Merkelová tu vládní agendu umí dělat tak, že ať dělají, co dělají, tak vždycky to pozitiva smlsne Angela Merkelová a nikdy ne ti sociální demokraté. Ostatně v českém kontextu s tím máme velmi dobrou zkušenost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč ty strany neumějí prodat to, co udělají dobře, to, co prosadí?

Martin KOVÁŘ, historik:
Zaprvé je to leadershipu, o vedení těch stran, a sociální demokraté nemají, ač je paní Merkelová unavená a čtvrté období, řekl bych, jednoznačně za zenitem své politické kariéry, ani v náznaku viditelnou figuru takové síly a takové přesvědčivosti, jako je paní Merkelová, a tím, jak se CDU posunula do středu politického spektra, tak jim přebrala velikou část agendy. A nalevo moc není místo, protože... A vracíme se k Bavorsku. To je ten důvod, proč Zelení uspěli: Protože zatímco sociální demokracie je středová, tak Zelení tu levou část spektra obsadili a jsou neokoukaní, jsou velmi úspěšní, jsou moderní. Podařilo se jim na rozdíl od sociálních demokratů představit se veřejnosti jako alternativa vůči CSU.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem zeleného premiéra by mohlo mít dokonce Hesensko. Tam se chystají zemské volby, které se považují za další asi takový poslední test pro velkou vládní koalici v Berlíně. Kdysi to byla „červená země“, vládla tam s výjimkou let 87 a 91, sociální demokraté ve Wiesbadenu, pak se k moci dostala CDU... Nyní se ale všechno může změnit. Bude to v případě ztrát CDU v Hesensku a sociálních demokratů další, řekněme, uvolněný šroub v takové už rozviklané židli v Berlíně pod velkou koalicí?

Martin KOVÁŘ, historik:
Pokud hesenské volby skončí tak, jak naznačují průzkumy veřejného mínění, a není, myslím, důvod tomu nevěřit, tak to určitě bude další rána do té potápějící se lodi kancléřky Merkelové. Nicméně paní Merkelová už několikrát prokázala mimořádnou odolnost a mimořádnou životaschopnost. Čili pokud se snad někdo domnívá, četl jsem to i v německých novinách, že po porážce v Hesensku skončí vláda Merkelové nebo ona sama, nebo dokonce vláda velké koalice, nevsadil bych si na to. Jsou to prostě jenom další zemské volby. V Německu jsme na začátku, máme první polovinu mandátu, navíc i odpůrci Angely Merkelové v CDU moc dobře vědí, jak vypadají průzkumy veřejného mínění. V těch posledních v CDU 25 %, to je neslýchané. Čili myslím, že i pro samotnou CDU teď otázka předčasných voleb, i proto ty kritiky paní kancléřky, není na stole, protože bez ohledu na to, že by se třeba vyměnilo stranické vedení, myslím, že by nedopadly pro CDU, nemluvě o sociálních demokratech, dobře. Čili bavili jsme se o tom, co drží pospolu EU, já jsem řekl obavy. Co drží pohromadě německou vládu? Obavy z toho, jak by dopadly volby a co by nastalo, kdyby se ta velká koalice rozpadla. Čili bude podle mě trvat, navzdory výsledkům v Hesensku, ale bude křehčí a křehčí, a jak to skončí, dneska nikdo neví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle ekonoma Vladimíra Benáčka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je možné přirovnat odchod českých zemí z Rakouska-Uherska v roce 1918 k současnému brexitu. Řekl to v rozhovoru pro týdeník Ekonom. Můžeme vůbec srovnávat minulost a současnost, pane Kováři?

Martin KOVÁŘ, historik:
Jak jeden můj oblíbený autor napsal, srovnávat a komparovat můžeme úplně všechno, otázka je, jestli to má smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A smysl porovnávat tu situaci?

Martin KOVÁŘ, historik:
Ano, je to intelektuální hra, a zejména v souvislosti s velkými výročími se takových srovnání pravidelně dopouštíme všichni stejně, jako jsme se jich dopouštěli po roce 2008, když ekonomové často úplně bizarně srovnávali velkou hospodářskou krizi z přelomu 20. a 30. let s tehdejší krizí a tak dál. Já si myslím, že kolega Benáček ani v náznaku nemá pravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to zcela jiná situace?

Martin KOVÁŘ, historik:
Je to přehnané. Československo bylo z hlediska průmyslové výroby klíčovou součástí Rakousko-Uherska, anebo bez Uherska Rakouska. Británie ani v náznaku není v pozici tak silného hráče nebo tak silné ekonomiky, jakou bylo Československo v rámci předchozího Rakouska. Řekl bych, že by měl pravdu, kdyby Německo s Francií odcházely z EU – tak potom ano. Ale toto je strašně přehnané a je to veliké přecenění Velké Británie, jakkoliv je silná úspěšná ekonomika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jako budoucnost mají, mají-li, národní státy, když jsme hovořili o absenci evropské zahraniční politiky? Už kdysi František Palacký varoval, že menší státy uprostřed Evropy budou kořistí té či oné velmoci. Přežije český stát tento stát, který máme dnes?

Martin KOVÁŘ, historik:
Myslím, že ČR nepatří mezi země, jejíž obyvatelé by extra lpěli na své státnosti a tak dál. Nevisí, teď kromě výročí, v ulicích české vlajky. Nejsme ve Spojených státech. Jsme členem EU, ale přesto slavíme 100 let, a nic jiného už týden neděláme, než že si připomínáme vlastní státnost a ptáme se, jak to bude a tak dál. Myslím, že národní státy jsou mnohem silnější, a teď to nehodnotím, jenom to konstatuji, jsou mnohem silnější a mnohem víc jaksi v hlavách lidí, než by si eurofederalisté přáli. Myslím, že jejich budoucnost není ohrožena.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, když jste se zmínil o tom, že s výjimkou posledních dnů nebo tohoto týdne, zejména, nevlají u nás nějak extra po celý rok naše vlajky, znamená to, že jsme menší patrioti nebo že jenom neumíme projevovat naše vlastenectví, anebo ho projevujeme úplně nějakým jiným způsobem, který není tak viditelný?

Martin KOVÁŘ, historik:
Určitě je to v tom projevu, v té navenek dávané hrdosti, v té deklarativní hrdosti. Ruku na srdce při hymně vlajka v každém okně, tohle nám není vlastní. Kdesi pod povrchem bych řekl, že v dějinách Češi a Slováci prokázali, že mají tu republiku v srdci hlouběji, než se možná na první pohled zdá. Ostatně v průběhu těch posledních několika desítek let to opakovaně prokázali. Ale není v tom, myslím, kus té vášnivé hrdosti, kterou znám z Francie, kterou znám ze Spojených států amerických. Asi je to taky tím, že to jsou velké státy, velké národy. Není to to, co v Polsku. Jezdím do Polska a myslím, že Poláci mají své Polsko víc v srdci než Češi, kteří jsou tak trošku nad věcí, tu ČR. Ale přesto bych o budoucnost ČR v rámci jednotné Evropy nebo nejednotné Evropy neměl strach.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jakou příležitostí, k čemu by podle vás měly být oslavy 100. výročí založení Československa?

Martin KOVÁŘ, historik:
K tomu, abychom si připomněli, jakkoliv těch 100 let bylo dramatických a klikatých, ale na všechno může být pyšní, tak ohlédneme-li se zpátky, jsou tu taky okamžiky, na které být pyšní můžeme a které bychom měli připomínat, protože i ty jsme žili. Vznik národního státu a vybudování v tehdejším kontextu strašně slušné republiky 20. let. To, že obyvatelé nepustili tu republiku k vodě v době hospodářské krize, jakkoliv Československo postihla velmi silně, a nepodlehli vábení žádných Hitlerů a populistických vůdců a tak dál. Můžeme být hrdi na to, že nikde v celé Evropě nezabili za války tak vysokého nacistického potentáta jako kluci z operace Anthropoid, a že tak dali světu jasně najevo, nesmíříme se s tím, budeme bojovat za svobodu. To je 68. rok. Možná naivní, ale moc pěkný pokus o to i v rámci sovětského bloku vytvořit pro lidi zemi, která nese nálepku socialistická, slušné životní podmínky a podmínky pro dobrý život. A to je étos listopadu 1989 se vším, co k němu patří. Tohle jsou momenty, které zdaleka ne každý stát ve svých moderních dějinách má. ČR je má, tak si je připomínejme, protože stojí za to si je připomínat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Který z ideálů, na kterých Československo vzniklo, přetrval dodnes?

Martin KOVÁŘ, historik:
To říkal Masaryk na konci života: Státy se udržují těmi ideály, na kterých vznikly. To je nepochybně demokracie, parlamentní demokracie, kterou máme už teď 25 let, a není to samozřejmost. To je to, žijeme v bezpečné zemi. To je to, že Česko je, myslím, tolerantní země, že muži a ženy mají stejná práva, že je dostupné vzdělání pro všechny vrstvy obyvatelstva, že církve jsou oddělené od státu. To jsou všechno, myslím, atributy moderní evropské společnosti a v ČR žádný z nich nechybí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Prorektor Univerzity Karlovy profesor Martin Kovář a jeho pohled na svět i na výročí. Já vám děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Martin KOVÁŘ, historik:
Děkuji za pozornost a za pozvání. Mějte se hezky. Pěkný den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak české století vidí další hosté pořadu ‚Jak to vidí‘, to se dozvíte tuto neděli 28. října v Obecním domě, kde budu v Grégrově sále debatovat v přímém přenosu od desáté hodiny. Zapojit se bude moci i publikum. Zita Senková se na vás těší. Na slyšenou a na viděnou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.