Přepis: Jak to vidí Lukáš Kovanda – 7. dubna 2021

7. duben 2021

Hostem byl ekonom Lukáš Kovanda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, vítám vás u rozhovoru na aktuální témata v souvislostech. Dnes pohledem ekonoma Lukáše Kovandy, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zajímat mě bude například to, jak stát nakládal s veřejnými penězi v době pandemie a co bude dál s impériem podnikatele a finančníka Petra Kellnera. Přeji nerušený poslech. Od 12. dubna se otevřou obchody s dětským oblečením a obuví, papírnictví, čistírny, prádelny, zámečnictví či farmářské trhy. Od stejného data budou moct za určitých podmínek obnovit provoz ve venkovních prostorech také zoologické a botanické zahrady. Pane Kovando, jak vidíte a vnímáte plán na pomalé, postupné rozvolňování z toho ekonomického hlediska?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Je hlavní, abychom neudělali tu chybu jako loni, že jsme tedy otevírali příliš rychle. A pak jsme za to zaplatili daň v podobě dalších vln pandemie. Myslím si, že nyní je naděje, že už by to otevření mohlo být trvalé, protože přece jenom vakcinace postupuje, a pokud tedy budeme otevírat dostatečně pozvolna, tak se nebudeme muset vrátit k nějaké další plošnější uzavírce. Tím nelze vyloučit, že bude třeba určitých lokálních uzavírek na úrovni třeba okresů, ale snad bychom tímto mohli konečně končit s těmi plošnými, velkými zásadními uzávěrami a také by už nemuselo přijít na přetřes to debatování, zda tedy uzavřít průmysl či nikoliv, což jsme řešili před měsícem zhruba. Průmysl se nezavřel, ukazuje se tedy zatím, že to byla správná volba, protože ta čísla se zlepšují i bez právě uzavírky průmyslu, a dokonce jak nyní vidíme, se hovoří o prvním rozvolňování otevírání některých provozoven, takže z hlediska ekonomiky je to určitě pozitivní, jenže ty ekonomické škody, náklady budeme nyní sčítat dlouhé měsíce možná i roky, co nás nyní čekají poté, až se tedy ta nejkritičtější fáze pandemie uzavře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co vlastně bude s těmi dalšími všemi programy a podporami? Podle aktuálních čísel ministerstva práce a sociálních věcí si firmy rozdělily téměř 37 miliard z programu Antivirus. Stát také vyplatil 2,8 miliard na kompenzačních bonusech pro podnikatele.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Podle mého soudu je nejdůležitější, aby se stát postupně stáhl z ekonomiky, jakmile už nebude potřebný. My to vidíme nyní například ve Spojených státech, kde jedním z důvodů, proč se lidé nevrací na trh práce navzdory tomu, že tam je stále poměrně vysoká míra nezaměstnanosti, tak je to, že jednak se tedy obávají dalšího šíření té nákazy. To znamená, dobrovolně se uchylují k lockdownu, ke spontánnímu lockdownu, ale také vlastně jak mají poměrně štědrou podporu od státu, tak nemají tak silnou motivaci se vracet do práce. Takže stát by se měl vztahovat i z toho důvodu, aby tedy lidé, firmy si nezvykly příliš na to tedy, že jaksi nepracují, nevyvíjejí žádnou činnost, a přesto mají peníze, protože to jsou peníze, které jsou jaksi na dluh, které nemají žádnou reálnou protihodnotu. Tím neříkám, že ten okamžik je nyní, nebo že se nějak blíží. Jenom říkám to, že bude důležité dobře načasovat ten okamžik, kdy má stát tedy z té ekonomiky vystoupit to bude především záviset na rychlosti vakcinace a na tom, kdy tedy ta pandemie ustoupí a těžko říci, zda to bude ještě v prvním pololetí tohoto roku nebo spíše až na začátku pololetí druhého, každopádně v tomto horizontu zhruba by to být mělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem Mezinárodní měnový fond zhoršil výhled růstu české a slovenské ekonomiky. U té světového zase naopak trochu vylepšil. Troufl byste si něco predikovat v této situaci?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Mezinárodní měnový fond skutečně uvádí, že světová ekonomika by měla růst letos nejrychleji za posledních minimálně 40 let, ale to je dáno do značné míry statistickým efektem nízké základny, jak říkají ekonomové, to znamená, že srovnáváme ten letošní rok s tím katastrofální špatným rokem loňským. Protože vždy, když se hovoří o údaji hrubého domácího produktu, tak je to meziroční srovnání. Nyní tedy srovnání roku 2021 a roku 2020 a srovnávat se s tak nízkým základem, který samozřejmě byl ponížen tou pandemií, není nic světoborného. Takže proto ten růst bude takový, ale pomohli samozřejmě i stimulace vlád a centrálních bank. To znamená podpůrné programy financované na dluh i u nás v České republice zachraňovali zaměstnanost, takže Česko je nyní zemí s druhou nejnižší mírou nezaměstnanosti hned po Polsku v rámci Evropské unie, ale mělo by podle právě té zmiňované prognózy Mezinárodního měnového fondu, být letos zemní s nejnižší mírou nezaměstnanosti nejen tedy v Evropské unie, ale v celé Evropě. To znamená, že bychom měli mít nižší míru nezaměstnanosti dokonce i než země, jako je ŠvýcarskoNěmeckoNorskoMaďarsko, což jsou země, které mají v rámci Evropy velmi nízkou míru nezaměstnanosti. Toto je snad největší překvapení celé té pandemické situace, ještě tedy s jedním a to je, že nadále rostou ceny nemovitostí. To jsou asi dvě největší překvapení celé té pandemické situace, že tedy výrazněji nenarůstá míra nezaměstnanosti a že nedochází dokonce ani ke stagnaci cen nemovitostí, že ty tedy nadále co se týče jejich cen stoupají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu téměř polovina navýšení výdajů státního rozpočtu nesouvisela s pandemií. Jako příklad uvádí jednorázový příspěvek seniorům nebo oddlužení nemocnic. Ve zprávě například stojí nárůst výdajů na provoz státu a sociální dávky bez jejich adekvátního krytí, příjmy v kombinaci s rezignovaním na hledání úspor je praxí, která ohrožuje stabilitu veřejných financí. Rozkolísalo to právě onu stabilitu, pane Kovando?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Národní kontrolní úřad určitě poskytuje velmi cennou zpětnou vazbu vládě. Opravdu ta jeho výroční zpráva není hezké čtení, zejména to shrnutí, které úřad velmi pěkně graficky předvedl v té interaktivní podobě včera zveřejněné. Ukazuje se, že stát má nedostatky v řadě oblastí, ať už se tedy jedná o samotné vlastní hospodaření státního rozpočtu. O něm jste hovořila, tak boj proti kůrovci, výdaje na obranu, které nesplňují to optimum, k němuž jsme se zavázali v rámci NATO a tak podobně, takže není to opravdu příliš hezká vizitka toho, jak stát funguje. Nicméně zase je třeba říci, že v některých výrocích se mi zdá úřad, že postupuje poněkud sporně.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ten výrok ohledně toho, že stát by měl v době pandemie jaksi hledat úspory, myslím si, že to není úplně konsenzus mezi ekonomy. Mezi ekonomy je určitě konsenzus na tom, že v těch příznivých časech by měl stát hledat úspory a potom například já jsem volal v těch letech 2015, řekněme, až 2019, kdy si myslím, že stát opravdu nedělal takové úspory a nečinil tak silné vůbec nějaké úsporné kroky, jaké činit měl. Naopak se například navyšoval počet zaměstnanců placených z veřejných rozpočtů, ale činit tyto kroky úsporné v době krize, to si myslím, že není konsensus mezi ekonomy a z toho důvodu, že vlastně tím dále podvážeme tu celkovou koupěschopnou poptávku v ekonomice, mám-li to říct lidsky, když prostě propustíme v krizi státní zaměstnance. Například budeme snižovat počet úředníků. No, tak ti úředníci prostě půjdou na Úřad práce, nebudou tolik utrácet. Ti obchodníci nebudou mít v těch těžkých časech díky tomu jejich utrácení takové tržby a ještě tu ekonomiku více potopíme. Takže v čase krize si myslím, že by se mělo upustit od těch úsporných opatření. A o to důrazněji k tim ale přistoupit v těch dobrých časech, což se tedy bohužel nedělo. Ale nemyslím si, že je nutné právě hledat hned ta úsporná opatření, jakmile nějaká krize udeří právě proto, že tím vlastně tu krizi ještě zhoršíme. Je dobré počkat a dělat tato opatření až po odeznění té tíživé situace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bude ale právě po odeznění té situace čas i možnost vlastně a v čem hledat úspory, když jak říkáte, pane Kovando, tedy stát je nehledal před pandemií. V době pandemie to není v nejlepším načasování. Co ale pak?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Musí být a musí hledat. Pravděpodobně už to bude ale na té další vládě, která vzejde z říjnových voleb, takže to skutečně bude mít těžkou roli, ale těch možností, kde šetřit, je celá řada. Já jsem se díval například, kolik stát od roku 2000 vydal na podporu stavebního spoření. A je to takřka 200 miliard, zhruba 190 3,4 miliardy korun dal na podporu stavebního spoření v letech 2000-2020, ale to si zrovna myslím, že je podpora a finance, které by si mohl snadno odpustit. Samozřejmě jsou to zhruba 4 miliardy ročně, takže z hlediska objemu rozpočtu jsou to drobné, ale halíře dělají talíře, jak se říká. A to že bude stát na těchto výdajích šetřit tím se můžeme dostat do nějaké lepší situace, ale rozhodně se nevyhneme v příštích letech zvyšování některých daní. To si myslím, že je už jasné a je jenom otázka, jaké daně to budou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké by to mohly být? Mimochodem český stát vybral na daních v prvním čtvrtletí o 15 % méně než před rokem.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Budou to jistě daně, které jaksi mají i ten, řekněme, výchovný efekt. To znamená daně, které mají odrazovat například od spotřeby tvrdého alkoholu, tabáku, to znamená spotřební daně na tyto produkty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A mají?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Ty se určitě budou zvedat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Omlouvám se, že vám do toho vstupuji, pane Kovando, mají ten efekt tyto daně konkrétně?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Do určité míry ano, ale zase tu je ten efekt, že čím vyšší ta daň je, tím nejen tedy odrazuje od té konzumace těchto nežádoucích látek, ale také jaksi zvyšuje atraktivitu, vytváření černého trhu pro obchodování s nimi. Takže vždy musíme dobře balancovat tak, abychom jaksi lidi odrazovali od těchto spotřeb, od této hříšné spotřeby, jak se říká. Ale zároveň bychom příliš nemotivovali živly k tomu, aby tedy působily vehementněji na černém trhu. To si myslím, že bude hrozit, jestliže bude stát postupovat příliš striktně a bude příliš tedy zvyšovat spotřební daně, jak tedy z lihovin tak z tabáku, ale stát může zvyšovat daně také třeba v oblasti daní majetkových, daně z nemovitosti jsou velmi nízké v České republice. Já určitě nevolám po tom, aby se tyto daně zvyšovaly. Nicméně opravdu bude stát muset někde ty své příjmy hledat a v mezinárodním srovnání opravdu je patrné, že máme jedny z nejnižších daní majetkových nemovitostních v celé Evropské unii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Aktuální události pro Český rozhlas komentuje ekonom Lukáš Kovanda. Muž, který se na veřejnosti objevoval zřídka a střežil si soukromí, se ocitl na titulních stranách médií. Petr Kellner, šestapadesátiletý zakladatel a majoritní vlastník skupiny PPF tragicky zahynul před několika dny při pádu vrtulníku na Aljašce. V článcích se ne o něm často píše jako o jedné z nejvlivnějších tváří tuzemského byznysu. Jak vy, pane Kovando, vnímáte cestu Petra Kellnera k nejbohatšímu Čechovi? V čem spočíval jeho úspěch, respektive úspěch jeho podnikání.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Zosobňuje vlastně těch 30 let ekonomiky české, která zaznamenala přechod od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice plně tržní. Toto je určitě příznivý vývoj a nikdo jej nepersonifikuje tolik jako právě Petr Kellner. On začal vlastně hned po pádu režimu minulého, začal obchodováním s kopírkami, které tehdy byly nedostatkovým zbožím a nakonec se tedy vyšvihl mezi největší byznysmany celého světa mezi skutečně nejbohatší lidi celého světa. Nemyslím si, že to bylo dáno nějakými neblahými okolnostmi, na které někteří odkazují. Myslím si, že prostě to je příběh, který má parametry naplnění určitého amerického snu, ne teďka spíš tedy samozřejmě českého snu. A v tomto ohledu tedy je to fenomén naprostý. A myslím si, že bude doceněn i v těch následujících letech, kdy určitě budou vycházet publikace o něm. Bude se hodnotit to jeho dílo. Samozřejmě bude to obtížnější o to, že vlastně udržoval velmi sporný vztah s médii, že se objevoval velmi zřídka na veřejnosti. Ale myslím si, že vlastně ten jeho příspěvek bude nakonec zhodnocen pozitivně. I nyní vlastně po tom jeho tragickém úmrtí nemám pocit, že v tom veřejném diskurzu by nějak převažovaly negativní tóny. Spíše mám pocit, že převažují ty tóny pozitivní, což ovšem dáno je určitě i tím obdobím piety, které stále trvá. Uvidíme tedy jak bude hodnocen střízlivěji, až toto období piety skončí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Exprezident Václav Klaus hovoří o Petru Kellnerovi jako symbolu všeho pozitivního, co se po roce 1989 událo. Co ale i jak jste možná i vy naznačil i kritičtější komentáře. Každopádně jakou stopu v tom byznyse zanechává Petr Kellner? Víme, že jeho firmy se angažovaly a angažují v různých odvětvích od bankovnictví až po provozování mýta na dálnicích. Hovořilo se také o jeho charitě ale i o politickém vlivu.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Skupina PPF je skutečně zajímavá tím, že ona vlastně během toho svého působení pokryla všechny ty 3 základní oblasti ekonomické produkce, jak tedy oblast primární oblast těžby, například těžby zlata. Pak samozřejmě oblast sekundární, oblast průmyslu. Například Škoda Transportation, tedy strojírenský průmysl a samozřejmě obraz terciární sféra služeb, telekomunikační, finanční služby. Například zmiňovaný nebo ten často skloňovaný Home Credit. Tudíž v tomto pohledu byla naprosto ojedinělá to, že vlastně expandovala do zemí, jako je Rusko nebo Čína, to si myslím, že bylo dáno spíše tím, že tam viděla příležitosti, které jiní neviděli. A to je také důvod, proč vlastně Petr Kellner svým bohatstvím o tolik předčil všechny ostatní tuzemské miliardáře, protože když se podíváme na ten jeho majetek, tak ten je zhruba trojnásobný oproti druhému nejbohatšímu Čechovi, a to by nebylo prostě možné bez expanze do zahraničí. A v těch devadesátých a nultých letech české firmy neměly takový kapitál, aby si mohly dovolit expanzi na západ. On musel, pokud chtěl expandovat prostě na východ a pak se to samozřejmě překrývá s tím, že tam jsou často autoritářské režimy. Takže někteří to interpretují, že jakoby vyhledával autoritářské režimy. Ale myslím si, že spíše hledal možnosti růstu. Stejně jako je tam v té době hledal celý svět, počínaje německými automobilkami, konče americkými firmami typu Applu. Všichni prostě mířili v těch letech do Číny. Byla to také doba. Petr Kellner šel do Číny vlastně v roce 2004. Byla to doba, kdy se prostě věřilo, že to otevření čínské ekonomiky nakonec povede k tomu, že Čína se otevře i politicky. A nemohli jsme tušit, jak to nakonec dopadne, že naopak se Čína bude tedy zhruba od roku 2012-2013 postupně tedy spíše uzavírat. V tomto se prostě celý západ přepočítal. Ale říkat jaksi, že tam skupina PPF šla zatím, že vyhledával autoritářské režimy, to je zkratka, která vlastně ani neodpovídá té realitě, protože v té době prostě tam šly všechny západní firmy a vypichovat jenom jednu a na ní nějak demonstrovat nějaké nekalé úmysly. To si myslím, že v rozporu se vším, co se v těch nultých letech dělo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hlavou největší české finanční skupiny se stal Ladislav Bartoníček, jeden ze tří akcionářů. Skupiny v minulosti vedl například Českou pojišťovnu, jakým směrem, pane Kovando, bude kormidlovat dál skupinu PPF?

Lukáš KOVANDA, ekonom
To skutečně je velice těžký oříšek k rozlousknutí tato otázka, protože určitě pan Bartoníček je svým charakterem poněkud jinačího založení, než byl Petr Kellner. Zejména si myslím, že pan Bartoníček a nechci mu nyní křivdit, není přece jenom takový vizionář a vlastně nikdo kromě Petra Kellnera nemůže mít tak poskládanou tu skládačku té jeho firmy, jako jí měl právě on jakožto zakladatel a nikdo také už nebude mít tu zakladatelskou autoritu. Takže já přirovnávám ten odchod Petra Kellnera, k odchodu Steva Jobse po jeho skonu v roce 2011 v šéfovské pozice Applu, kdy vlastně Apple přišel o vizionáře, o figuru, která svým spoluzakladatelstvím prostě se těšila už nenahraditelné autoritě, ale zároveň to neznamenalo konec Applu. Naopak Apple se dále velice slibně rozvíjí, byť samozřejmě zaznívají hlasy, že už ty produkty Applu nyní nejsou tak jako za Jobse, ale to mohu být, být, mohou být i určité nostalgické vzpomínky, které toto ovlivňují. Myslím si, že skupina PPF se může dále rozvíjet, takže pokud jí může někdo rozvíjet, tak právě pan Bartoníček je jedním z mála, protože po boku Petra Kellnera vlastně působil 30 let a pokud někdo zná skutečně nejlépe, jak to měl Petr Kellner všechno poskládané v hlavě. Vzpomínali jsme tu primární, sekundární, terciární sféru firem. Takže to musel mít dobře poskládané v hlavě, tak to může být právě pan Bartoníček.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ekonoma Lukáše Kovandy se nyní zeptám na to, na kolik reálný je návrh americké ministryně financí, že Janet Yellen na globální minimální daně z podnikatelských zisků.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Myslím si, že Spojené státy budou vehementně vyžadovat to, aby tedy tato daň byla prosazena, ale to samozřejmě ještě nemusí znamenat, že se to nakonec i podaří. Spojené státy vlastně tak činí proto, že Bidenova administrativa oznámila velké nasypání peněz, mohu-li to tak říci do ekonomiky právě v souvislosti ale nejenom v souvislosti s pandemickou situací. On vlastně buď už má schválen, schválený nebo oznámil tři obrovské balíky rozpočtové podpory americké ekonomice. Dohromady tyto balíky vlastně poskytnou americké ekonomice přes 5 bilionů dolarů. To je naprosto nevídaná suma. Půjde to na zelenou ekonomiku, na infrastrukturu, nyní už dostávají Američané ty šeky 1400 dolarů na hlavu. Jenže to se musí z něčeho pokrýt. Takže Biden zvýší nebo navrhuje zvýšit podnikovou daň, a protože se bojí toho, že ty firmy, protože se jim zvýší daň, budou vyvádět ty své zisky, opět výrazněji ze Spojených států do zahraničí, do daňových rájů, tak se snaží prosadit právě globální minimální podnikovou daň tak, aby tedy všude byla nějaká minimální daň a snížil tím atraktivitu i těch daňových rájů. Jenže to je velmi dlouhá cesta, protože některé daňové ráje nejsou těmi zlými daňovými ráji, ale jsou, když to řeknu hodnými daňovými ráji. Například IrskoIrsko, kde mají své evropské základny firmy jako FacebookApple, už zmiňovaný Microsoft, Alfabet, což je mateřská společnost společnosti Google. A víme, že Irsko se dostávalo v uplynulých letech do křížku i s třeba s Evropskou komisí za to, že třeba Applu vlastně umožnilo velmi nízké prakticky nulové zdaňování. A Irsko z toho těží tak, že sice těm firmám dá velmi nízké daně, ale ty firmy americké ponejvíce tam zakládají právě ta svá evropská působiště a vlastně vytvářejí tam velký počet kvalifikovaných pracovních míst a to je samozřejmě vodou na mlýn irské vládě, takže ona vlastně sice dá nízké daně těm firmám, ale zase je ráda, že ony vytvářejí kvalifikovaná pracovní místa. Takže vlastně proto Irsko je atraktivní mít nízké daně. A jestliže nyní bude chtít Bidenova administrativa zavést nějakou globální minimální daň, tak třeba Irsku se to asi moc líbit nebude, protože Irsko má v rámci Evropské unie a v rámci vlastně těch zemí, vyspělých ekonomicky jedny z nejnižších podnikových daní. Částečně to tedy je daňový ráj, ale zase to není takový ten daňový, daňový ráj, který by už byl na hraně, řekněme až s kriminální činností, což jsou třeba klasicky Kajmanské ostrovybritské panenské ostrovy, to jsou daňové ráje, kde vůbec zisk nedaní. Tam je ta sazba podnikové daně nulová, takže skutečně tyto daňové ráje opravdu působí tak, že i si tam kriminálníci ulévají své zisky, ale to není prostě případ Irska. Takže nelze říkat, že všechny daňové ráje jsou stejné vůči některým může být ten krok Bidenovi administrativy velmi poškozující neprávem tedy, což je právě třeba příklad Irska, a proto jsem zatím poměrně skeptický k tomu, že se podaří jaksi prosadit tu daň na globální úrovni tu minimální daň, protože Spojené státy by musely jít i proti právě svým spojencům, jako je Irsko. A to v čase, kdy se budou muset soustředit na stále intenzivnější napětí podle mého soudu až studenou válku s Čínou, asi nebudou ochotny riskovat, se rozkmotřit na té, řekněme, západní transatlantické frontě. Tady spíš strategicky takticky by měli postupovat tak, aby si vytvářeli spojence, protože tím klíčovým rivalem Spojených států bude určitě v příštích letech Čína.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Reagovala na tento návrh podnikové daně třeba skupina G20?

Lukáš KOVANDA, ekonom
Já si myslím, že je stále brzy jaksi, aspoň já jsem zatím nějaké reakce výraznější nezaznamenal včera, když právě Mezinárodní měnový fond jaksi oznamoval tu svojí novou prognózu, z níž jste v úvodu citovala, tak právě padaly tam dotazy na té tiskové konferenci i na tuto globální minimální daň, ale Mezinárodní měnový fond, respektive jeho hlavní ekonomka zatím neposkytli nějaké zásadní závěry.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to nové.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Je to nová věc a myslím si, že se s tím svět musí seznámit, ale uvědomme si, že ta volání už tady byla před 10, 12 lety v době té minulé finanční krize a že v těch 12 letech, které od té doby uplynuly, se vlastně na tomto poli nic nestalo. Daňové ráje jsou stále to, co se vlastně stalo, naopak bylo, že spíše tedy v těch posledních, řekněme 13 letech se ty vyspělé ekonomiky uchýlily k dalším snižování té podnikové daně. To znamená místo toho, aby zapověděly daňové ráje, tak se vrhli ještě vehementněji do toho, co se označuje jako krysí závod ke dnu, kdy vlastně při konkurenčně ty státy snižují daně podnikové, aby přilákaly ty firmy třeba právě to Irsko.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje ekonom Lukáš Kovanda. Děkuji za váš čas, za vaše názory a přeji hezký den, na slyšenou.

Lukáš KOVANDA, ekonom
Na slyšenou hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude zahraničněpolitický komentátor Adam Černý. Příjemný poslech Dvojky, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Mimozemští roboti, červí díry, kosmické elektrárny... je lepší být ve střehu.

Tomáš Vacek, šéfredaktor a moderátor Rádia Junior

Tomáš Vacek

Komplet 3CD Vladana a Prasopes

Koupit

Co se stane, když se desetiletá holka rozhodne být intergalaktickou strážkyní? Sci-fi seriál o útěku z domova, vzpouře strojů a přátelství s jedním zvláštním kouzelným zvířetem.