Přepis Jak to vidí Lenka Klicperová - 5. února 2019

Lenka Klicperová
Lenka Klicperová

Hostem byla novinářka Lenka Klicperová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu ‚Jak to vidí‘. Dnešním hostem je válečná novinářka a fotografka Lenka Klicperová. Dobrý den, vítejte.

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude, zda je Islámský stát opravdu na kolenou, co přinese stažení amerických vojáků ze Sýrie či co se zdá válečnému novináři. Dobrý poslech. – Válka v Sýrii trvá osm let. V jaké situaci se nyní, Lenko, země nachází? Kde se ještě bojuje?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Je to pořád velice složitá a napjatá situace. Zejména to napětí vytvářejí lídři světových a regionálních mocností, kteří si neustále domlouvají něco mezi sebou a svět vlastně neví co. Ale co se týče těch bojových situací, tak dneska probíhá na jihovýchodě poslední bitva s Islámským státem. My jsme na této bitvě byly s Markétou Kutilovou, mojí kolegyní, už v květnu loňského roku. Už tehdy to vypadalo, že Islámský stát bude do tří týdnů poražen. Bohužel se tak nestalo a ta bitva trvá neustále, i když to největší centrum odporu už bylo dobyto, město Hadžín... Ale kolem Hadžínu jsou ještě posední tři vesnice, které ovládá Islámský stát a má tam s sebou jako rukojmí i civilisty. Takže ještě stále se válčí o tyto tři poslední vesnice. Nicméně už je to labutí píseň Islámského státu, už je jasné, že Islámský stát teritoriálně se v Sýrii neudrží. Nicméně nemyslím si, že by to byl úplně konec Islámského státu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Napadá mě právě, kolik těch „posledních bitev“ už bylo?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Ona hlavně ta poslední bitva je nesmírně dlouhá, protože trvá už déle než dobývání Mosulu, nepoměrně většího města, nepoměrně více bojovníky zásobeného města. Takže je to až úplně s podivem. Až člověka napadá, jestli tady spíše nejde o nějakou taktiku umělého zadržování a zdržování toho konfliktu i v souvislosti s třeba odchodem amerických vojáků ze Sýrie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O co se tedy nyní „hraje“? Lze to vůbec nějak popsat? Možná ještě dodám, že o situaci v Sýrii chtějí 14. února v Soči debatovat prezidenti Ruska, Turecka a Íránu. Podle slov Erdogana, prezidenta Turecka, jeho země udržuje, i když v omezeném režimu, kontakty se syrskou vládou, což je docela zajímavé, protože Ankara podporuje povstalce, kteří už několik let bojují proti režimu syrského prezidenta Bašára Asada.

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Dovedu si to úplně přestavit, protože v syrské válce už došlo k takovým úplným veletočům a obratům, které nutně musely vyplývat z toho, že ti lídři vedou tajná jednání nebo respektive jednání mezi čtyřma očima. Nikdo vlastně neví, co na nich v podstatě dohodnou. Co se pustí do světa, může být jedna verze, ale to, co se skutečně odehrává při těch rozhovorech, je věc druhá. Takže je možné, že si něco už předdohodli. Vlastně my to můžeme až krok pozadu rekonstruovat z toho, co se právě děje v té Sýrii, ale dopředu to ví asi jenom oni aktéři.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nelze tedy z toho noc zatím vydedukovat, jestli jde o nějaké porcování země?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
To asi úplně ne, ale jde z toho vydedukovat spíš to, že situace v Sýrii se bude spíš řešit u těch jednacích stolů, než že by propukl teď nějaký velký konflikt, nějaká velká bitva. Samozřejmě se bojuje v provincii Idlib na severozápadě Sýrie, ale tam jde také o to, že tam bojují ty džihádistické skupiny proti sobě. Teď Turecko se tam pokouší etablovat nějakým způsobem... Do Idlibu se nikdo nedostane, takže tam nejsou žádné ověřitelné a nezávislé zprávy, řekněme. Takže je to zase jenom o tom, co nám pustí buďto Erdogan, anebo co pustí sami ti povstalci nebo ti džihádisté, kterých je tam většina.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na severu Sýrie, tedy na území obývaném hlavně Kurdy, navrhuje americký prezident zřídit asi 30kilometrové bezpečnostní pásmo, které by zajišťovalo Turecko. To se nezamlouvá ani syrským Kurdům, ani Moskvě. Jaký je váš pohled na tento plán?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Pro syrské Kurdy by to bylo něco naprosto nepředstavitelného, protože si musíme představit, jak vypadá ten 30kilometrový pruh kolem těch tureckých hranic. To je skutečně to centrum kurdských oblastí, tam jsou soustředěna veškerá důležitá města, která ovládají syrští Kurdové, a žije tam v podstatě nejvíc těch kurdských obyvatel. Takže těch 30 kilometrů je naprosto klíčovým územím těch syrských Kurdů. Takže to už by se v podstatě rovnalo turecké okupaci...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je Islámský stát tedy na kolenou? Lze to tak formulovat?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Já si myslím, že Islámský stát je na kolenou, co se týče toho územního vlivu, který míval kdysi, a ovládal obrovská území v Sýrii a Iráku, to už dneska samozřejmě neplatí, na druhou stranu v Iráku, kde byl poražen vlastně mnohem dříve, už se opět vyskytují taková hnízda – třeba v horách kolem Kirkúku, v Machmúrských horách, a tam už se organizují další skupiny džihádistů pod vlajkou Islámského státu a už páchají atentáty. A v podstatě se tam začíná dít to, co se tam dělo na začátku, než se Islámský etabloval jako opravdový stát. Takže poražen úplně není, svoje příznivce má a bohužel asi bude působit nadále problémy nejen na Blízkém východě, možná i někde jinde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ideologie neumírá nebo možná neumřela v tomto případě...

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Ano, přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americký prezident před Vánocemi prohlásil, že počítá se stažením asi dvou tisíc amerických vojáků ze severu Sýrie. On mimochodem jako důvod uvedl právě to, že Islámský stát je v Sýrii poražen. Co to bude znamenat pro tu celkovou situaci?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Dneska ráno jsem ještě rychle zachytila situaci, že američtí senátoři se vyjádřili právě proti tomuto plánu Donalda Trumpa, že v podstatě vyjádřili svoje znepokojení jeho zahraniční politikou a tím směrem, kam ji Donald Trump vede, takže uvidíme, jak to bude rezonovat dál v samotné Americe. Ale jinak ten plán stažení vojsk... Pokud mám zprávy přímo ze Sýrie, tak zatím neprobíhá žádné stahování, ba naopak. Z Iráku byly pozorovány velké konvoje, které naopak posilují americkou přítomnost v zemi. Byly to konvoje těžké techniky, zbraní. Takže zatím ta rétorika je trošku jiná než to, co se děje přímo na zemi v terénu. Ale samozřejmě se počítá s tím, že bude v nějakém časovém horizontu docházet k tomu stažení. Mluví se také o tom, že americké vojáky nahradí Francouzi. Takže tam nezůstanou Kurdové bez západní podpory. Ale zase – dokud nejsou ty činy přímo na stole nebo nevidíme, že se odehrávají v reálu, tak těžko říct, k čemu zase světoví lídři dojdou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Existuje, Lenko, nějaký mezinárodní plán nebo něco, co se očekává? Já už jsem se zmínila o té schůzce tří představitelů, tří prezidentů za dva týdny. Jestli se podle něčeho postupuje, nebo jsou to ta, řekněme, možná až zákulisní jednání...?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Já myslím, že nic takového jako celosvětový plán pro Sýrii neexistuje, a jsou to právě ta jednání ad hoc, která vyplývají z těch předchozích jednání, a bohužel proto to generuje i ten chaos a nepředvídatelnost té situace v Sýrii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Během zatím vašich sedmi cest, pokud se nepletu, do Sýrie a Iráku jste společně s kolegyní Markétou Kutilovou vyslechly, nafotily, sepsaly, popsaly mnoho příběhů. Najdeme je i vaší nové knize, která má velmi prostý název, řekla bych – ‚Ve válce‘ s podtitulem ‚Příběhy obyčejných lidí z Iráku a ze Sýrie‘. Jaké to jsou příběhy? Co konkrétně najdeme v této knize?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
My jsme si říkaly s Markétou, že těch sedm cest do Sýrie a těch dalších cest do Iráku bylo mnoho, teď už je ani nejsem schopná z hlavy spočítat. Takže vlastně skoro za ty čtyři roky, kdy sledujeme přímo na místě válku, ať už v Iráku, nebo v Sýrii, jsme těch příběhů nabraly strašně moc a vlastně nevešly se nám ani do reportáží, ani do předchozích knih, které se zabývaly jenom tím kurdským teritoriem. Tak jsme tyto příběhy sebraly a daly je právě dohromady do této knížky, která je doprovázena mými fotografiemi, ať už z Iráku, nebo ze Sýrie. A jsou velice různé. Jsou tam příběhy bojovnice Vahídy, jediné ženy na tom arabském teritoriu v Iráku, která bojovala proti Islámskému státu. Já jsem tu kapitolu nazvala Valkýra pouště, protože to bylo skutečně něco neskutečného. Zjevení Vahída. Žena, které se báli nejen samotní islamisté, ale i její vlastní vojáci. Takže taková osobnost. Na druhou stranu jsou tam příběhy dětí unesených Islámským státem, jezídských chlapců, ze kterých se islamisté snažili udělat dětské vojáky. Pak jsou tam příběhy manželek islamistů, tedy manželek těch, kteří to zlo v Sýrii a Iráku páchali. Máme tam i výpověď jednoho z islamistů, se kterým jsme měly možnost se setkat. Byl to Saúd, v Kobani jsme s ním dělaly rozhovor a byla to pro nás emočně hrozně zvláštní věc, že máte najednou před sebou člověka, který po vás někde na nějaké frontové linii pálil. Mohly jsme se setkat i takto. A tušíte, že asi musel páchat strašnou hrůzu a strašné zlo, i když to teď popírá... A vy ho máte před sebou a vlastně se k němu chováte jako k normálnímu respondentovi, protože vám nic jiného nezbývá... Je to zvláštní. I takové příběhy tam jsou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mapují ty příběhy široké spektrum problémů, osudů, které válka, o které my vůbec nemáme představu, kdo ji nezažil, vůbec přináší nebo obnáší?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Myslím si, že ta knížka dává takový komplexní obraz, protože tam jsou nejen výpovědi těch obětí války, civilistů, kteří v té válce samozřejmě trpí nejvíc, ale tím, že jsme tam dostali i příběhy těch, kteří aktivně bojovali, a i těch, proti kterým se bojovalo, to znamená islamistů, tak si z toho člověk může – třeba i z těch příběhů třeba manželek islamistů – udělat zajímavý obrázek. Ono je velice podstatné znát toho nepřítele, proti kterému bojujete. A i z těch příběhů těch manželek vám to dá takový komplexní obraz, jak vlastně ony přemýšlely. Ony skutečně považovaly Islámský stát za vrcholnou formu státního útvaru, skutečně si myslely, že jdou bojovat za ráj na zemi pro ty pravé muslimy (pro ty ostatní to samozřejmě není) ... Měl to pro ně být vrchol jakéhosi bytí tady na Zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byla jste třeba svědkem konfrontace oběti s tím pachatelem? Setkali se tady představitelé těch příběhů?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Ne, to se nám nestalo. Ale když jsme pracovali v uprchlickém táboře poblíž Rakky, tak tam ještě zezačátku byli soustředěny na jednom místě manželky islamistů z Islámského státu a obyčejní civilisté z Rakky, kterým domovy rozbombardovaly nálety – neměli kam jít, tak skončili v tomhle tom uprchlickém táboře, stejně jako ty manželky islamistů. Ty se většinou snažily uprchnout, a to většinou nahoru do Turecka nebo do provincie Idlib, ale byly zachyceny těmi kurdsko-arabskými silami SDF. A zezačátku, pokud ještě byly v tom táboře, tak tam byla znát velice silná animozita mezi těmi manželkami islamistů, což byly jakési královny chalífátu, manželky těch mučitelů, kteří páchali zlo, potom i na těch samotných civilistech v Racce... A bylo vidět, že třeba i mezi jejich dětmi probíhají takové bitky a boje – že děti si nechtějí hrát s dětmi džihádistů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký osud čeká královny chalífátu?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Královny chalífátu...? Těžko říct. Ty, které byly zachyceny v Sýrii, jsou zatím pořád uzavřeny v detenčních centrech v Sýrii. Přicházejí nové a nové, právě tím, jak byla osvobozena ta poslední místa na jihu Sýrie, která měl pod svojí mocí Islámský stát. Jsou zatím v těchto detenčních centrech. Většinou se k nim země jejich původu nehlásí, nechtějí si je brát domů, a to z pochopitelných důvodů – považují je za bezpečnostní riziko, kterým skutečně mohou být. A samotní Kurdové stále neví, co s nimi. Snaží se domluvit se zeměmi jejich původu, aby si třeba aspoň některé vzaly zpátky, aby jich tam neměly tolik a nemusely je živit... Ale zda to zejména třeba evropské země udělají, těžko říct. I když je tady asi první vlaštovka – Francie, která slíbila, že si „své“ džihádisty vezme zpátky... Ale uvidíme, jaké s tím budou mít zkušenosti a zda je budou následovat i další země. A pak jsou tady další země na severu Afriky a zejména potom země bývalého Sovětského svazu jako Dagestán, Čečna, Tádžikistán, Kazachstán, které se k tomu taky nestaví příliš nadějně – že by si chtěly nějak houfně „své“ džihádisty zpátky odebírat. Ti byli rádi, že se jich zbavili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přesně tak. Ve Francii to už potvrdil tamní ministr vnitra, že by se v horizontu několika týdnů měli vrátit domů. Asi 130 džihádistů. Organizuje to sama Francie, a to kvůli obavám, aby se po tom plánovaném stažení amerických vojáků ze Sýrie nedostali radikálové na svobodu. Už nyní je ve francouzských věznicích několik džihádistů a ti další zřejmě budou putovat z letiště do vazby.

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Je určitě velká otázka, co se bude dít dál v Sýrii, pokud by tam došlo k nějaké další nestabilitě a pokud by třeba došlo k tureckému vpádu, stejně jako jsme to mohli před rokem pozorovat v Afrínu. Tam skutečně není zaručeno, že ti džihádisté zůstanou v těch vězeních.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jací lidé se, Lenko, podle vašich informací přidávali z Evropy k džihádistům, k radikálním islamistům?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Z Evropy to většinou bývali lidé, kteří měli třeba nějaké blízkovýchodní nebo severoafrické kořeny, byli to mladí muži, kteří hledali nějaké uspokojení ve svém životě, což znamená, že chtěli mít zejména moc, patřit k něčemu velkému, k velkému společenství toho Islámského státu, jak ho oni vnímali, a samozřejmě je tam lákaly také peníze a vidina snadného sexu, řekněme. Oni zkrátka chtěli buď sexuální otrokyně, anebo manželky, ke kterým by se jinak dostávali poměrně těžko. V těch tradičních společnostech, i když to byli třeba džihádisté z Francie, oni přece jen žijí v těch svých společenstvích, kde je obvyklé, že se za manželku musí zaplatit, a pokud nemáte dostatečný počet peněz, tak holt zkrátka manželka není...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste hovořily společně s Markétou Kutilovou s džihádisty, jak oni se staví k tomu, co zažili, co udělali, co spáchali? Litují třeba svých činů?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Osobně jsem mluvila asi se třemi. Je pravda, že většina z nich... Dva absolutně popírali jakýkoliv podíl na vině. Ten poslední, který byl evidentní bojovník, patřil k elitnímu džihádistickému bojovému centru a tvrdil, že on nic nedělal, že dělal jenom kameramana a jenom jednou natáčel někde nějakou bitvu. S takovým úplně pohrdlivým úšklebkem kolem úst o tom mluvil – stylem: ‚Já vám tady můžu říkat, co chci, vy nemáte šanci mi absolutně nic dokázat. A Kurdové jsou tak hloupí, že nemají ani trest smrti, takže mně vlastně ani nic nehrozí... Jste mi všichni úplně jedno...‘ Byl to opravdu tristní pocit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude v některých případech těžké prokázat ta zvěrstva, kterých se dopustili, nebo naopak?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Je to velice těžké. Je těžké zejména prokazovat nějaké zločiny těm manželkám džihádistů, protože ony se většinou kryjí tím, že jenom seděly doma, nevycházely z domu, staraly se o děti a nic neviděly, nic neslyšely... To je pravdou jenom u nějakého procenta z nich. Další ženy se aktivně podílely na podpoře Islámského státu. Některé byly i členkami tzv. al-Khansaa group, což byla ozbrojená brigáda žen džihádistů, která kontrolovala dodržování pořádku, a zejména těch náboženských povinností a rituálů, a i toho, aby ženy chodily řádně zahalené – aby byly zahalené nikábem a měly samozřejmě i roušku přes oči a rukavice. A jakmile to nějaká neměla, tak šla na kobereček a na mučení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je válka v Sýrii v něčem jiná než jiné konflikty, ve kterých jste se pohybovala jako novinářka – ať už v oblasti Blízkého východu, nebo také v Africe, kde jste začínala?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Samozřejmě, že každá válka má svá specifika, a je jiná už třeba jenom geografickým terénem, ve kterém probíhá. Takže samozřejmě jiné podmínky jsou ve válečné zóně na východě Konga, kde je džungle, prales, a jiné to je v Sýrii, kde jsou rozlehlé polopouště nebo pouště. Ale v zásadě bych řekla, že ta válka v Sýrii je podstatně komplikovanější, protože je tam zapojeno příliš mnoho aktérů. Nejen těch místních, ale i venkovních faktorů, řekněme, což jsou mocnosti, které podporují ty jednotlivé frakce bojující mezi sebou. A to tu válku jednak znepřehledňuje a jednak ji neustále prodlužuje, protože bez této vnější podpory by samozřejmě válka v Sýrii dávno neexistovala. Ale co se týče té podstaty, tak pro mě jsou války vždycky o tom samém: Války se vedou proto, aby strana, která chce zvítězit, ovládala více zdrojů, měla přístup k větším finančním rezervám... Prostě války se vedou o peníze a o moc, nikoliv o ideály.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká se, že zkušenost je nepřenositelná. Lze vůbec nějak popsat pocity, když jste v té válečné zóně?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Ono se to velice liší od toho, co zrovna v té válečné zóně dělám. Není to tak, že přijedeme do válečné zóny a od začátku nám létají kulky nad hlavou. Takhle to samozřejmě není. Často pracujeme s civilisty, s uprchlíky, s lidmi, kteří něco strašného prožili, a třeba teprve pak vyjedeme na tu frontovou linii, což není vůbec jednoduché. Vůbec se tam dostat je nesmírně komplikované. A někdy se to třeba nepovede... Někdy se to zase povede až příliš. To je pravda. Pokud se ptáte třeba na tu zkušenost, když je člověk přímo v těch bojích, tak to si myslím, že je naprosto nepřenositelná zkušenost. Dokud ji člověk nezažije, tak vůbec neví, o co jde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Oběti válek, jak lze číst ty příběhy ve vašich knihách, se vám svěřují se svými osudy, bolestí a utrpením, které zažily. Jsou to vesměs brutální prožitky, bolest atd. Jak se vy, osoba, která to vyslechne a posléze novinářsky zpracuje, s tím pak nějak srovná?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Asi nejvíc mně pomáhá práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vypíšete se pak z toho trochu...?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Asi trochu ano. Na místě to není čas řešit. Tam skutečně pracujeme někdy pomalu třeba i dvacet hodin denně... Je tam i strašný spánkový deficit. Takže tam nemáte moc prostoru na to, něco řešit. A když je čas, tak máme s Markétou tu výhodu, že si o tom třeba cestou na tu frontu v autě už můžeme popovídat, nebo cestou zpátky to všechno rozebereme... Používáme samozřejmě k odreagování i náš nebývale černý humor (řekla bych) ... Někdy je to opravdu strašné temno... (smích) Ale to všechno pomáhá se s tím vyrovnávat. Asi to děláme nějak intuitivně. Jinak totiž asi nevím, jak se to dá přežít...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak se s tím vyrovnají právě ti, kteří to zažili?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Ti to mají nepoměrně horší, samozřejmě, my jsem jenom novinářky. My jedeme jenom na nějaký čas mapovat situaci. Nám se tam nic neděje, nám nikdo z příbuzných nezemřel... Nám nezemřely děti, nezemřeli rodiče ani partneři... Vždycky říkám, že se mně tam nic strašného neděje, že to „jenom“ vidím. Těmi oběťmi jsou ti, kteří se s tím musejí skutečně vyrovnávat a kteří skutečně trpí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak lidé, se kterými jste mluvily společně s Markétou Kutilovou, vidí svou budoucnost?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
No...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Máte třeba i, Lenko, možná v některých případech nějakou zpětnou vazbu (protože ta válka vstoupila do osmého roku), co se děje s X, Y – se ženou, s mužem, s dětmi, které jste viděly, zpovídaly?

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Je to tak. Máme zpětnou vazbu, protože jezdíme přes ta samá místa; i když nejezdíme jenom na ta samá místa, ale vždycky zajedeme do Kobani a vždycky tam sledujeme příběh třeba jednoho našeho respondenta už z r. 2015, pana Musta... Takže třeba v těch kurdských oblastech je to teď dobře vidět, že tu naději, že porazí ten Islámský stát a budou si žít v nějaké autonomii (oni se nikdy nechtěli se oddělit od Sýrie – od assadovské Sýrie, s Asadem Kurdové po celou válku jakýms takýms způsobem kooperují) ... Dělali si naděje na to, že budou moci mít nějakou formu té autonomie a budou konečně moci v klidu žít, ale teď se tady opět projevuje další hrozba ze strany Turecka, takže se zase bojí. Teď Sýrii zachvátil obrovský nedostatek, po těch osmi letech války, a to všechny oblasti – ať asadovské, kurdské, nebo oblasti na jihovýchodě, které byly teprve nedávno osvobozeny. Všude je obrovský nedostatek třeba plynu, na kterém se vaří. Všude v Sýrii. Takže se stojí obrovské fronty. Už si z toho i samotní Syřané dělají srandu na sociálních sítích, protože co jim taky zbývá jiného? Takže ta budoucnost pro ně zatím není nějak optimistická...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Novinářka Lenka Klicperová a její pohled, zejména na Sýrii. Já vám děkuji za vaše vyprávění a přeji hodně štěstí. Na slyšenou.

Lenka KLICPEROVÁ, novinářka:
Mockrát děkuji. Krásný den všem posluchačům!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítřejším hostem v 'Jak to vidí' bude spisovatel Pavel Kosatík. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.