Přepis: Jak to vidí Josef Šlerka - 10. ledna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Vítám vás u pravidelné půlhodiny rozhovorů na aktuální témata. Dnes je mým hostem Josef Šlerka, vedoucí Studií nových médií na Univerzitě Karlově a ředitel Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Dobrý den.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme současné trendy v šíření novinářských informací a zamyslíme se například i nad tím, jak noviny reagují na zvýšenou rychlost a rozsah sdílení na sociálních sítích. Inspirativní poslech. – Osobnostmi roku 2018 časopisu Time se stali novináři, kteří se podle listu postavili za pravdu a zasadili o fakta. O titul se dělí zavražděný saúdskoarabský investigativní novinář Džamál Chášakdží, dva věznění barmští reportéři pracující pro agenturu Reuters a také novináři z amerického deníku Capital Gazette, v jehož redakci zabil v červnu střelec pět lidí. Magazín dále ocenil i například filipínskou reportérku Marii Ressaovou, která zdokumentovala protidrogové tažení prezidenta Duterteho. Jak tyto osudy, pane Šlerko, poznamenaly žurnalistiku? Jaký budou mít třeba dopad na její další vývoj?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
V první řadě, smrt je vždycky tragická událost, a když se mluví o zavražděných novinářích, tak je především zapotřebí říct, že to, že se zabíjejí novináři, je špatně. Vedle toho je dobré ještě říct, že to do určité míry ukazuje, že se nějakým způsobem ta prestiž a ta důležitost toho povolání drží, protože když vám stojí za to zabít člověka, a zvlášť v zemích, kde se normálně lidi nezabíjejí jen tak, a mám na mysli třeba Slovensko, tak to ukazuje na to, že to má nějakou sílu, že chcete něčemu zabránit. Řada těch vražd, ke kterým došlo v tom minulém období, a pokud mě paměť neklame, bylo jich 26 za poslední rok, vlastně měla povahu odstrašení. Měly být něčím, co odstraší ostatní novináře od toho, aby dělali tu novinářskou práci, což zaprvé znamená, že ti zavraždění tu práci dělali dobře, protože někomu stálo za to je zabít, a zadruhé to znamená, že ti ostatní ji asi taky můžou dělat dobře, to znamená, je zapotřebí jim v tom zabránit. Potud ty vraždy jsou přiznáním toho, že ta novinářská branže není zas tak ztracená, jak se nám to snaží mnozí často namluvit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Například ve svém nedokončeném článku zastřelený slovenský novinář Ján Kuciak, 21. února bude rok od této tragédie, psal kromě jiného o aktivitách italských podnikatelů na východním Slovensku, které média spojovala s mafií, a o vazbách jednoho z nich na blízké spolupracovníky tehdejšího slovenského premiéra Roberta Fica. Necelý rok po jeho vraždě a také vraždě jeho snoubenky Martiny Kušnírové vzniklo na Slovensku investigativní centrum a bude součástí mezinárodní sítě novinářů, kteří se pokoušejí odhalovat ten organizovaný zločin. Tak i to je svým způsobem asi dobrá zpráva, že se novináři dávají více dohromady...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já si myslím, že ty posilující se investigativní mezinárodní centra, na Slovensku je to – tuším – OCCRP, jsou přirozenou reakcí části novinářské scény na tu globalizaci zločinu, kterého jsme svědkem. Když se podíváte na to, jak dneska organizovaný zločin funguje, tak to není tak, že někde vlastníte město a v něm si můžete dovolit všechno, nebo respektive není to jenom tak, ale je to vlastně organizovaná nadnárodní korporace, která je schopna operovat přes řadu zemí a je schopna svůj byznys řešit napříč. Třeba když se podíváte na způsob, jakým se perou po světě peníze, kdy je zapotřebí vyprat z podezřelých zemí přes méně podezřelé země peníze až do Londýna, tak zjistíte, že při té příležitosti překročí hranice celé řady zemí, zaplatí se za to celá řada skutečných faktur a postupně se z těch špinavých peněz stanou ty čisté. Když chcete tu věc řešit, tak musíte jít na tu mezinárodní úroveň. Když nemáte tu mezinárodní spolupráci, tak jste v háji. ČR specificky, jak se ukazuje podle řady výzkumů a článků, hraje v tomto obzvlášť divnou roli, protože u nás se nezabíjí. U nás mezinárodních zločinů...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To naštěstí.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Kdybychom šli do minulosti, tak bychom našli pár případů. Připomínám granát Na Příkopech, tuším před 10, 12 lety, tak nějak to bude... Ale ČR hraje významnou roli jako tranzitní země, jako země, přes kterou se pere, země, ve které se perou peníze, tudíž ve zločinu, který není vidět pro normálního člověka, co chodí po ulici, je vlastně nepochopitelný, a přitom miliardy, které se propírají přes ČR, byly získány prodejem drog, vydíráním a podobně. Teď, abyste rozkryli celou tuto sféru, musíte mít mezinárodní spolupráci, jinak to nepůjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je novinka ta mezinárodní spolupráce, propojování novinářů po světě, nebo už něco fungovalo dosud?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já si myslím, že to jde ruku v ruce s tím, jak si dosedává ta globalizace. My dneska žijeme v globálním světě a tím je míněno to, že se nemůžeme efektivně odizolovat od ostatního světa. Ať jde o EU, ať už jde o zbytek světa, nemůžeme se vrátit k nějakému izolacionismu, který by zavřel ty hranice. Už to nejde. Ne snad proto, že by tu byla nějaká zlá unie a zlý Brusel, ale hlavně proto, že ten byznyse je globální. Ten byznys potřebuje, aby ten svět takto vypadal. A úměrně tomu se rodí celá řada technologií, úměrně tomu, nejen úměrně, ale paralelně s tím, v kooperaci, v tom vření, krásném, a na to se musí nějak reagovat. Takže více než novinka, je to to, že se to posiluje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, pane Šlerko, že případy, o kterých jsme hovořili, a další, ať už to byly vraždy novinářů nebo jejich věznění, zatýkání, perzekuování, zastrašování, ovlivní novináře?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ovlivní je asi v každém případě. Otázka zní jak. Řada těch novinářů, i se kterými jsem měl možnost mluvit, tak říká, že ve chvíli, kdy byl zabit někdo, koho znali, kdo byl blízký nebo koho znali jenom trochu osobně, si pokládala otázku, jestli to, co dělá, má dělat. Jestli to stojí za to. Myslím, že většina z nich si odpověděla, že to musí dělat, ale na té nevědomé úrovni stejně zůstane ta pachuť toho nebezpečí, to tam vždycky bude. Na druhou stranu pro řadu těch novinářů to znamenalo novou vlnu motivace, proč to dělat. Když tady na jaře mluvil Árpád Soltész a Peter Bárdy, šéfredaktor akutality.sk, Árpád Soltész byl komentátor televize JOJ a je to jeden ze zakladatelů Investigativního centra...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
(Jenom doplním, že právě pro akutality.sk pracoval Ján Kuciak...)

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
... tak oba dva vlastně říkali o tom, že tou vraždou Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové získala slovenská žurnalistika druhou šanci, že lidi pochopili, že to má smysl, ti lidé to fakt myslí vážně, a nastartovalo to jakousi druhou vlnu důvěry v novináře na Slovensku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se to podle vašich informací, vy znáte i slovenský trh velmi dobře, projevilo konkrétně třeba v denících, v médiích, v žurnalistice obecně, v rozhlase, v televizi? Jestli lze něco vypozorovat za ten rok...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Nevím, jestli bych řekl, že znám dobře slovenský mediální trh, ale trochu jo. V každém případě už jenom to, že tam vzniklo nějaké centrum, ve kterém mimochodem ten Árpád Soltész funguje, částečně, ostatní jsou schopni se mezi sebou bavit, to, že byli schopni reagovat společně redaktoři a noviny na kroky slovenské vlády, vznikaly společné dopisy a podobně, to všechno ukazuje, že se to nějakým způsobem hýbe. Novináři jsou pořád lidi, všichni mají svoje poměrně velká ega a často je pro ně nejtěžší překročit a zapomenout na to, co si v minulosti kdy udělali a kdo komu ukradl článek nebo sebral téma. Tak to prostě je a s tím je zapotřebí počítat. Ale myslím si, že se to opravdu pomaličku mění, protože zaprvé ti lidé zestárli a zadruhé to nebezpečí, které má na tom Slovensku extrémní podobu, skutečně ukradeného státu, kde mafie se propletla se státem, tak je tak silné, že to za to stojí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nadační fond nezávislé žurnalistiky rok analyzoval mimo jiné český mediální trh. Vy jste zadali výzkum ohledně typologie tuzemských konzumentů zpravodajství, o tom už jsme v ‚Jak to vidí‘ hovořili. Mě by zajímalo, co důležitého se loni u nás v médiích odehrálo, jaký je pohyb na mediálním trhu. Co vzniká, zaniká, s čím novým i co do obsahu, ale i formy přicházejí tuzemská média?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já si myslím, že je tam celá řada zajímavých momentů, které bude stát za to sledovat dál. Asi nejvíc je vidět, a hodně se o tom mluví, posilování impéria MAFRY, který koupila Bauer Media, a tím posílila v tom segmentu žen 40+, když to řeknu ošklivě, Žena a život a další tyto časopisy. Hodně se spekuluje o tom, jestli to je politicky motivovaný nákup nebo není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co si myslíte?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Přiznám se, že si myslím, že je to spíš ekonomicky motivovaný nákup. Když se podíváte na logiku prodeje reklamy; když se podíváte na to, jakým způsobem se prodává reklamní prostor, tak tomu nakladatelství chyběl tenhle ten segment významně. A tímhle tím nákupem ho získává. To ale neznamená, že ten politický aspekt tam není. Když budete příště jednat se Ženou a život o reklamě, budete vědět, že jednáte s touhle tou konkrétní firmou, s tímhle tím pozadím. Čili ten aspekt tam vždycky bude. A nejde se ho zbavit jinak než prodejem. Ale to je jiná věc. Myslím si, že je zajímavé sledovat aktivity Penty na českém trhu, resp. že je zajímavé se koukat na regionální deníky, které se snaží o jakousi renesanci printu a způsobu, jak se s printem pracuje. To znamená, je to něco, co není tzv. z Prahy vidět, protože v Praze... Ano, máme tady Pražský deník, ale přeci jen Praha je v tomhle specifická, ale v regionech to začíná být vidět. A myslím si, že tam lze očekávat, že se bude ještě mnoho zajímavého dít. Připomínám způsoby distribuce v igelitech na mince, které tady už jsou delší dobu apod.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký je trend konkrétně u regionálního tisku podle vás?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Přiznám se, že to není úplně moje specialita. Ale v té byznysové rovině jsou regionální noviny jedny z mála novin, které přinášejí obsah, který je místní a původní. Je to něco, co si prostě jen tak na netu nenajdete. To znamená, že jeho potenciální hodnota je vysoká. A je zapotřebí si pořád uvědomovat tuhle tu ekonomii... Zatímco zprávu o tom, jak hrála včera Sparta se Slavií, najdete na desítkách serverů, zprávu např. o tom, jak se hrála lokální liga, si musíte hledat specificky. To znamená, myslím si, že tam je silný potenciál. A je vidět, že ti dva silní hráči v tomto ohledu, což jsou Vltava Labe media a MAFRA, protože přece jen má pořád ještě nějakou síť regionálních redakcí, mohou v tomto ohledu hrát do budoucna docela zajímavou obchodní hru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Český trh rozšířil nový Deník N., v záhlaví má označení „nezávislý“. Co je pro něj typické? Na jaké čtenáře cílí? Čím se odlišuje od jiných deníků na trhu?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Než o tom začnu mluvit, tak musím udělat takové povinné prohlášení dopředu, protože já osobně a Nadační fond nezávislé žurnalistiky jsme pomáhali tomu vstupu na ten český trh. My jsme do Deníku N finančně neinvestovali ani jsme jim zatím nedali žádné peníze. Nevylučujeme, že jim v budoucnu třeba dáme půjčku... Ale přeci jen ten osobní zájem tam nějaký je. Čili říkám to takhle dopředu, aby to nebylo jaksi vyčítáno. A teď k té otázce: Myslím si, že na Deníku N je primárně pro všechny, bez ohledu na to, jaké jsou politické orientace, zajímavá otázka toho, jak dopadne placený obsah, protože Deník N přichází s tím, že se za něj platí, platí se za veškerý jeho obsah, a platí se od začátku. Jinými slovy on navazuje v místech, do kterých došel český mediální trh. Připomínám, že je tady celá řada projektů, která s placeným obsahem funguje. Není to tak, že by to byli nějací vynálezci placeného obsahu, jako 24, iHNed, Reportér... Čili celá řada. Ale tuhle tu situaci obohacuje o zkušenosti ze slovenského trhu, resp. toho slovenského Denníku N. A to si myslím, že je kombinace, která je hrozně zajímavá. Já to opakuji skoro v každém vysílání, že platit za obsah je normální. A bylo by hrozně fajn, kdyby se to zavedlo i v Čechách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
‚Je to normální, ale bylo by dobře, kdyby se to zavedlo v Čechách...‘ To znamená, že u nás to není až tak neřekla bych normální, ale běžné...? Jak se tady vyvíjel vztah k tomu placenému obsahu?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Myslím si, že do určité míry tady funguje to, že se české mediální domy splašily v začátcích, kdy si uvědomily, že jim projekty, které jsou původně čistě internetové, začaly brát podíly. Podívejte se, jak dlouho jsou tady Novinky, které byly původně vně veškerých těchhle těch psích dostihů a nastoupily do toho základního modelu, že budou prodávat návštěvy lidí na webu. To znamená, začaly tlačit na zvýšený objem toho obsahu, ta kvalita obsahu šla dolů anebo, a často dohromady, je vycpaná Četkou – agenturním zpravodajstvím, kterému jaksi načančáte titulek, a to vedlo k obrovské inflaci informací a k tomu, že se snižuje hodnota a svým způsobem si ty mediální domy trošku začaly, jak se říká, střílet do nohy. Ten druhý aspekt: Nebyly se schopny mezi sebou, na rozdíl od toho slovenského trhu, domluvit na tom, aby vstoupily do hry zpoplatňováním obsahu najednou. A v případě toho slovenského o šest, osm let dřív projekt Piano – a zpoplatnění obsahu na Slovensku – je mnohem, mnohem starší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak si vede slovenský Denník N?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Přiznám se, že neznám aktuální čísla. Ale pokud si to dobře pamatuji, tak v tom tzv. provozním zisku byli po roku a půl své existence a v tuto chvíli si na sebe bez problémů vydělávají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Z kolika procent je tam zamčený obsah? Myslím si, že to není ze sta procent...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Přiznám se, že úplně detailně vám to nepovím. Vlastně bych tím pádem jenom říkal, co si myslím, a to asi nestačí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V pořádku, pane Šlerko. Jaká je podle vás motivace lidí, nás konzumentů, platit za žurnalistické služby?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
To je, jako kdybyste se mě ptala, jaká je motivace lidí platit za rohlíky. Když je nikde jinde nedostanete zadarmo, tak za ně platíte... Myslím si, že pořád platí, že je člověk ochoten zaplatit za informace, které pro něj mají hodnotu. Tu hodnotu můžou mít, a je to nejlepší případ, když mu pomohou se lépe rozhodovat v životě, tím pádem tak nějak žít šťastněji a lépe, anebo aspoň když jsou natolik zábavné, že člověku zpříjemní den, a zároveň, když ty informace nemůžete získat někde jinde levněji. Musíte ty informace potřebovat a zároveň ty informace nemůžou být nikde jinde levněji, jinak jdete tam, kde je to levněji. Je to trh. Myslím si, že je zapotřebí pořád vědět, že i novinářská práce je součástí nějakého trhu a i v ní fungují tržní principy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak podle vás noviny, tisk, reagují na tu zvýšenou rychlost a rozsah sdílení na sociálních sítích? Jak se s tím pereme?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ty reakce jsou naprosto rozdílné. Když jste se ptala na ten tisk, tak pokud mě paměť neklame, řada novin, na francouzském trhu třeba deník Le Monde, na to reagovaly tím, že rezignovaly na aktuální zpravodajství v printu nebo do značné míry rezignovaly a začaly se věnovat velkým analytickým textům. A ono to vlastně trošičku souvisí s tím obchodním modelem, to znamená, proč si ta média kupujete. Některé noviny na to reagují tím, že se pokoušejí propojit ty onlinové a offlinové redakce, což je trend, který je tady hrozně dlouho. Když jsem pracoval jako aktivní novinář, což je dneska deset, dvanáct let zpátky, dva roky jsem pracoval v tehdejším Vltava Labe Pressu, tak už jsem zažil, jak se přicházelo s tím, a teď spojíme ty redakce onlinů dohromady, budeme to propojovat a všichni budete mít mobilní telefony a budete fotit a zároveň to budeme dávat na web. To je věc, která je tady hrozně dlouho. Snaží se na to reagovat také tím, že přinesou obsah, který se blbě konzumuje v tom online prostředí. Pořád jsou věci, které si radši držíte v papíru, jako je třeba televizní program, který si položíte vedle televize a škrtáte... Pořád to lidé dělají. Čili je to různá kombinace těchto věcí. Do budoucna se dá předpokládat, že ten print bude ještě klesat, a někde se ten pokles zastaví. Trošku naivně si vždycky myslíme, že jedna technologie vytlačuje druhou, ale ve skutečnosti se ty technologie spíš postupně učí žít vedle sebe. Televize nevytlačila kino, kino přišlo s širokoúhlým filmem... Většinou ty technologie na sebe tak dlouho reagují, než si někde v tom trhu najdou to místo. A myslím si, že print tady s námi bude ještě hodně dlouhou dobu. A myslím si, že spíš čekáme na další inovace.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co by to mohlo být? Lze už nyní něco vypozorovat?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Kdybych nějakou měl v kapse, tak bych vám o ní řekl anebo bych o ní řekl někomu z vydavatelů a vydělal bych na tom strašné peníze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Novinkou není Twitter. Vy a Nadační fond nezávislé žurnalisty jste dali dohromady seznam českých novinářů a novinářek, kteří máme účet na Twitteru. Dospěli jste k číslu účtů 669.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
A dneska už to není pravda. Už je těch účtů mnohem víc. Vím, že to vypadá v těch novinách dobře, když se řekne, že někdo dal něco dohromady, ale my to furt dáváme dohromady, protože pořád se objevují nové a nové účty. My jsme v tomto projektu trošku navázali na diplomovou práci Lenky Krsové, která psala o novinářích na českém Twitteru. Psala zajímavou diplomovou práci (a je možné si ji stáhnout na netu), kde se jí podařilo udělat seznam asi čtyř set novinářů. A my jsme se pokusili ten seznam dál a dál rozšířit a dát online. A je to zajímavá podívaná, protože v Čechách díky specificky fungujícímu syndikátu novinářů nevíme úplně přesně, kolik těch novinářů je (nebo lidí, co se za ně označují). Odhady jsou, že jich je zhruba dva a půl tisíce, ale to jsou prostě jenom odhady. A když si vezmete, že z těch dvou a půl tisíc lidí zhruba sedm set padesát, osm set, což bude zhruba to číslo, na kterém, si myslím, se to nakonec ustálí, má svůj účet na Twitteru, tak pak je to plná jedna třetina. A pak to vlastně ukazuje, že ten Twitter má pro specifické skupiny lidí smysl. Pro novináře samozřejmě, protože oni se tam dozvídají spoustu nových věcí (co se děje doma, co se děje v cizině), je to taky taková příjemná štěbetavá platforma, kde lze okomentovat něco tak, že by to možná úplně neprošlo, kdyby to napsali do článků... Ale zároveň třeba pro politiky to ukazuje, že je dobré být na Twitteru, že tam ti novináři jsou a že pro takovou tu první bezprostřední komunikaci je ten Twitter možná velmi vhodná platforma, což není nic nového. V řadě zemí to takhle funguje úplně běžně. ČR je v tom velmi konzervativní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže těch účtů by mohlo být ve skutečnosti mnohem více...?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Já pevně doufám, že jich bude více!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem na Twitteru sdílím také pořady 'Jak to vidí', abych upozornila jak na náš účet, tak i na ČRo Dvojka celý...

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Vždycky, když jdu do vysílání, tak si tweetnu, že sem jdu, abych si zvýšil povědomí o značce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaký význam má pro jiné uživatele? Je to spíš zdroj informací, nějaké upozornění, upoutávka...?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Ono to trošku souvisí s tím, jestli to je nebo není masově rozšířeno v těch daných zemích. V zemích, jako jsou Spojené státy, kde je ten Twitter skutečně obrovský, je to do jisté míry srovnatelná platforma s Facebookem, která má svoje zvláštnosti – už jenom tím, že tam nemáte žádné formy toho přátelství, ale můžete někoho sledovat, je tam omezený počet znaků atd. Takže to funguje i jako vynikající popkulturní zábava. V tom českém prostředí, kdy ten Twitter je pravděpodobně výrazně menší, odhaduje se, že je tady zhruba půl milionu uživatelů, takže jedno Brno, na Twitteru, je to spíš záležitost lidí, kteří se chtějí orientovat na nějaké zjišťování informací a spíš na takové ty vtipnější výměny. Je to opravdu takové to štěbetání během dne. Málokdy se stane, že tam probíhají nějaké diskuze řady a řady dní, jako tomu můžete být svědky na Facebooku. Na druhou stranu už jen ta krátká forma nutí lidi k tomu, aby se vyjadřovali úsporněji.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobré jazykové cvičení, mimochodem, že? Vtěsnat se do 140 znaků.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Už 280! Rozšířili to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká sociální síť nebo platforma je podle vás nejrozšířenější v Česku? Je to pořád Facebook?

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Je to pořád Facebook, ale myslím si, že jsme pořád svědky toho, jak se s přibývajícím věkem uživatelů mění ta struktura. V tuto chvíli jsou takový, jak se říká, slon v místnosti, se kterým si trošku nikdo neví rady, různé komunikační aplikace typu WhatsApp nebo Telegram nebo Facebook Messenger. V řadě zemí, kupříkladu v Latinské Americe, jsou populární platformy pro noviny, pro šíření zpráv. A v tom českém prostředí my všichni tušíme, že je to velké, protože řada z nás má WhatsApp, děti ve škole mají své whatsappové skupiny atd., ale zároveň se k tomu velmi těžce přistupuje strojově. Máme velmi málo statistik... Špatně se s tím pracuje. To si myslím, že bude hrozně zajímavé. A pak se rodí sociální sítě, které jsou specifické pro určitou skupinu. TikTok – momentálně hitovka mezi dětmi. Uvidíme, co s nimi bude. Drtivá většina těchhle těch platforem zahynula. Některé přežily – a ty, co přežily, jsou dneska ty velké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A je to třeba i web Českého rozhlasu Dvojky nebo náš twitterový i facebookový účet. Já děkuji Josefu Šlerkovi, řediteli Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky za jeho postřehy a názory a těším se na příště. Na slyšenou.

Josef ŠLERKA, analytik sociálních dat:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková přeje příjemný poslech dalších pořadů a zve k zítřejšímu vydání. Mým novým hostem bude ekonom Lukáš Kovanda.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.