Přepis: Jak to vidí Josef Baxa – 20. ledna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nerušený poslech půlhodiny, ve které glosujeme aktuální dění doma i v zahraničí, přeje Zita Senková. Mým hostem je Josef Baxa, soudce Nejvyššího správního soudu, přeji vám dobrý den do plzeňského studia.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Dobrý den z Plzně vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Probereme očkovací nacionalismus etické otázky právního státu i boj s mafií. Nerušený poslech. Soudcovská unie navrhuje, aby i soudci a justiční personál patřili mezi prioritní skupiny pro očkování proti onemocnění covid-19. Argumentuje tím, že také patří k ohroženým skupinám zaměstnanců státu stejně jako zdravotníci nebo také senioři, chronicky nemocní, učitelé, hasiči či policisté. Připomenu, že také rektoři vysokých škol žádají vládu, aby v zájmu co nejrychlejšího obnovení běžné výuky zvážila zařadit vysokoškolské pedagogy do přednostní skupiny pro očkování. Jaký je váš pohled, pane doktore?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Já si myslím, že tohle je naprosto nešťastné. Soudci myslím při vší úctě ke kolegům nejsou tou kategorií osob nebo funkcionářů, kteří by byli vystaveni takovým rizikům, aby, aby se dožadovali nějakého přednostního ochránění v podobě očkování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přednostní právo?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No o právu bych tady vůbec nemluvil. Já si myslím, že tady je jasné, že vakcína je prostě momentálně vzácným statkem. Není jí dost pro všechny, proto se stanovují jakési priority a tady tu prioritu vidím ne aby stát fungoval, ale aby prostě lidské životy byly zachráněny, proto, proto samozřejmě na prvním místě jsou naši nejstarší spoluobčané, protože tam je to často otázka otázka života a smrti, no a pak všichni ti kteří, řekněme, se o ně starají, a to jsou už mnohokrát vzpomínaní zdravotníci, personál prostě a pak takové ty složky, jako jsou třeba policisté, vojáci, hasiči, prostě personál v ústavech a tak podobně. To jsou, ale jistě bychom našli mnoho jiných kategorií lidí, kteří, ať chtějí nebo nechtějí, tak se musí potkávat s mnoha lidmi zcela neznámými v obyčejných profesích, jako jsou třeba pokladní někde v supermarketech, jako jsou třeba řidiči v městské hromadné dopravě a tak dále. Já si myslím, že soudci rozhodně nemají, nenesou takováhle rizika, i když i, když se samozřejmě někdy mohou setkat, tak s těmito lidmi, tak prostředí, ve kterém vykonávají svojí funkci, je dostatečně konformní, v soudní síni nejsou žádné kamrlíky, takže se tam dá udělat docela dost opatření pro to aby, aby výkon soudnictví mohl být zajištěn a přesto soudci nebyli nějak zvlášť vystaveni nebezpečí nákazy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A také jste přešli i váš Nejvyšší správní soud do toho virtuálního prostoru?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Přesně tak, to jsou cesty, kudy se soudci mají teď ve svých myšlenkách ubírat, jak vlastně ten výkon spravedlnosti zajistit v těch změněných podmínkách, aby práva šla, i když i, když prostě lidé jsou vystaveni různým omezením v kontaktech a prostě v takových těch úkonech, v úřadech a v institucích. Neznamená to jenom prostě zavřít si soudní budovy a říct prostě, my všichni jsme home office, pracujeme z domu, ale musíme přemýšlet o tom, jak, jak, jak ten přístup k soudu zachovat i v těchto podmínkách, i za pomoci právě těch různých technologií a moderních komunikačních prostředků. No to je asi ta úvaha.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Tématem je vlastně nejenom u nás, ale na celém světě spravedlivá distribuce vakcín. Poukázal na to šéf Světové zdravotnické organizace. Podle něj je svět na pokraji katastrofického morálního selhání. On už v minulosti opakovaně kritizoval, v uvozovkách očkovací nacionalismus, tedy skutečnost, že bohaté země si zajistily téměř veškerou vakcínu, která je dosud k dispozici, zatímco chudší státy s očkováním ještě v podstatě ani nezačaly.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
To je pravda, a to si myslím, že je podstatně větší problém, protože opravdu tady se dělá ještě ostřejší hranice mezi tím bohatým a světem a tím zbytkem světa, který je nesporně větší. A tam už to může být velká hrozba do do budoucna, protože stejně jako jiné nemoci, pokud se jaksi nezachytí jejich šíření právě v těch zemích, řekněme, kde není tak dobrá infrastruktura, dobrá zdravotní péče, dobrá hygiena koneckonců a všechno to, co těm nemocem jinak, řekněme, brání v rozšiřování. Tak pokud tam se nenapře nějaká pozornost a nějaké úsilí, tak se pak i ty nejbohatší a nejcivilizovanější země prostě neubrání. Od toho je pandemie pandemií, že vlastně má celosvětové šíření a vzhledem k pohybu lidí a prostě ten svět se zkrátka nezastaví definitivně. Pořád se ti lidé budou nějakým způsobem pohybovat a potkávat se, tak pokud tam se, i to přemýšlení bohatých států neobrátí, jak tam to vyřešit, tak to nebude vyřešeno ani jaksi u nich nebo u nás doma.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kam by mohlo vlastně celá ta situace, vy sám jste před chvílí řekl, že vakcína je zatím vzácný statek, určený k záchraně života starých nebo vážně nemocných nebo k ochraně těch, kteří se o ně starají. Kam by ta situace mohla případně až vést? Mluví se také o nějakých možná očkovacích pasech nebo o průkazu, který, kterým budeme disponovat, abychom třeba mohli sednout do letadla nebo zajít do restaurace, co si myslíte o těch úvahách?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No, tak ty úvahy, ty úvahy samozřejmě mají nějaké místo, ale já si myslím, že teď v tuhle chvíli je formuloval do pravidel je velmi předčasné, protože omezovat někoho kvůli něčemu, prostě v situaci, kdy člověk nemůže to pravidlo splnit, když mi někdo řekne, vy můžete jít do divadla, jenom když jste očkovaný, tak já řeknu dobře, já bych se rád nechal očkovat, ale není to k dispozici ta látka, tak co mám dělat. Prostě bych, nejprve se musí zajistit dostatek tohoto prostředku, a pak řekněme formulovat pravidlo podle toho, kdo má, kdo nemá. Do té doby nějaká zvláštní práva ani, ani zvláštní omezení pro ty nebo ony skupiny obyvatel, bych považoval za nešťastné. Nehledě k tomu vy to samozřejmě můžete v některých specifických situacích třeba zkontrolovat, ale v jiných ne. Asi si těžko představíme, že budeme se vykazovat nějakým očkovacím pasem při vstup do tramvaje nebo, nebo na ulici nebo do obchodu, když půjdeme, a tak podobně. To zkrátka, to je neproveditelné a nezkontrolovatelné a myslím si, že tudy by se cesta nebo to, to uvažování nemělo, nemělo ubírat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Se soudcem Nejvyššího správního soudu Josefem Baxou otevřeme další téma. V jihoitalské Kalábrii probíhá od minulého týdne největší proces s italskou mafií od osmdesátých let minulého století. Obžalováno je přes 350 lidí z příslušnosti ke kalábrijské mafii 'Ndrangheta, z vražd, obchodu s drogami, vydírání, ze zneužití veřejné funkce. Kromě členů mafie jsou totiž mezi obžalovanými i politici, policisté nebo státní zaměstnanci. Říká se, pane doktore Baxo, že mafie je neviditelná, ale všudypřítomná. Jak se díváte na ten proces, který je vlastně zatím největší od toho posledního z konce osmdesátých let na Sicílii?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No, já se na to dívám s velkým obdivem a s velkým uznáním k těm italským soudcům, kteří a samozřejmé ne jenom soudcům, ale všem těm, kteří připravili tenhle proces. To znamená policie a veřejná žaloba, protože už jenom takové té organizační nebo logistické stránce, je to, je to neuvěřitelně rozsáhlý, skoro nesplnitelný úkol, prostě udržet ty stovky obžalovaných a krom těch čísel, které jste uváděla, ještě jsou další, kteří jsou souzeni v nějakém takovém zrychlejším řízení, udržet tohle všechno pohromadě a dodržet pravidla spravedlivého procesu, je opravdu velký úkol. Také oni tam, jak jsem četl, vybudovali speciální, speciální soudní síň, takový nějaký podzemní bunkr, kde a to je zase aktuální situace, kde je také vlastně jakési středisko na testování, testování těch účastníků procesu, na, na COVID. Takže tohle to všechno bude to nesporně trvat dlouhé měsíce možná roky ten proces. Tohle všechno má to samozřejmě svá bezpečnostní rizika. To je opravdu veliký úkol, ale je vidět na té italské situaci, oni mají za sebou podobné procesy už v několika vlnách. Vy jste vzpomínala ten z osmdesátých let, ale i předtím. O každém procesu, když se začíná, tak se říká, že to je dobré, že se ty lidé dostanou před soud, před soud, ale že samozřejmě to tu mafii jaksi nevymýtí, že to asi bude otázka času, kdy se, kdy se znovu obnoví v těch strukturách. No, ale přesto si myslím, že to je velmi důležité, aby stát na tohle nikdy nerezignoval, aby nenechal ten zločin tak jako prostě rozkvést a aby se snažil pořád jaksi eliminovat ty věci, které jsou jinak, vlastně je to smrtelné riziko, protože ve chvíli, kdy, kdy prostě ty mafiánské struktury ovládnou tu státní strukturu, tak ten stát přestává být státem a je to prostě, je to zločinecká struktura, a to je, to je něco, co si prostě nesmíme nechat ani představit, natožpak aby se to uskutečnilo v naší společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vidíme, že téma boje s mafií je i bezmála 30 let od toho takzvaného maxi procesu se členy sicilské Cosa Nostra v Palermu. Tehdy to stálo život dvou prokurátorů /nesrozumitelné/. Do dnes se spekuluje, kde skončil jeho proslulý červený diář, kde měl veškeré poznámky a měl ho neustále u sebe. Jak je vůbec možné, pane doktore Baxo, že mafiánské organizace nejenom v Itálii zapustily tak hluboké kořeny?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No, ano, to je otázka samozřejmě po těch příčinách. No, těžko říct, ono to je taková, taková směs, teď nechci říkat tradice, bude to spíš tradice v uvozovkách. Tradice ale opravdu tradice pevnosti rodin, ty struktury jsou zpravidla založeny právě na takových těch pokrevních vazbách, rodinných vazbách, historických vazbách a mafie se, ať už to bylo tady v Itálii nebo, nebo i třeba potom v Americe a jinde. Ono se orientuje, protože potřebuje samozřejmě mít i ty svoje, nejenom ty své mozky, ale ty své pěšáky. Ono se orientuje na takové ty lidi, kteří se cítí ve společnosti ztracení, frustrováni, odvržení. Žijí v nějaké chudobě, bídě a nemají žádnou perspektivu životní a tady přichází mafie a říká, pojďte s námi spolupracovat a my vám nabídneme dobrý život, bohatství a tak dále. No, samozřejmě je to něco za něco jako vždycky, protože ty prostředky jsou velmi kruté, tak, tak vlastně tam to mlčení a prostě ta, ta, ta krevní msta a tohle to všechno jsou takové ty mechanismy, které drží tu instituci. Mluvíme o instituci pohromadě, také vlastně objasňování té kriminality, je velmi obtížné a ty jednotlivé státy se ani netají tím, že pokud chtějí proniknout do těch struktur, tak musí najít lidi uvnitř, musí najít takové ty, ty spolupracující obviněné nebo Slováci jim říkají kajucníci, ty kajícníky, které, kteří prostě se rozpovídají s příslibem za nějaký třeba nižší trest nebo za změnu identity a za prostě nějaké zajištění bezpečnosti, aby se vůbec tohle to nějak popsalo, objasnilo a prokázalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co prorůstání nebo propojení těchto mafiánských organizací se Státní správu, s politikou, s justicí. Například podle jedné starší výroční zprávy z roku 2017 je například kalábrijské mafie 'Ndrangheta přítomna ve všech klíčových sektorech italského politického i ekonomického života, včetně Státní správy a podle dřívějších odhadů má právě mafie ze špičky italské boty. Mám na mysli tedy když si představíme mapu Itálie a její jich plus Sicílii, roční obrat ve výši asi tří procent italského HDP.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Ano, říká se, že ten její obrat, že opravdu, to jsou grandiózní, grandiózní čísla. Tato, tato část mafie, říká se, že vlastně kontroluje prakticky obchod s kokainem, dovoz kokainu do Evropy z Kolumbie. Oni se pak zabývají ještě jinými věcmi, zbraněmi, paděláním prostě vydíráním a tak dále a pro ně je důležité, aby jistě musí někdo tedy ten, zase se tomu říká ve velkých uvozovkách byznys uskutečňovat, ale pak také musí mít zajištěno, aby jako nikdo je nekontroloval, nikdo jim nebránil, aby prostě mohli dělat věci jaksi v klidu a v pokoji, a proto, proto samozřejmě musí nějakým způsobem ovládnout buďto korupcí anebo nějakým zastrašením ty, kteří to mají, takříkajíc v popisu práce. To znamená, to jsou různý státní zaměstnanci, to je policie, to jsou politici koneckonců, kteří formulují potom nějaké zákony a a jaksi jejich, jejich uplatňování a tohle no. Zajímavá teď, zajímavá věc je v té současné době, že protože jsme v Itálii, v Itálii, která je silně jaksi nábožensky založená stále i v jedenadvacátém století, že se velice ostře vymezil vůči mafii papež František, protože poukázal na to, že tihle lidé, kteří páchají zlo nebo slouží zlu, zároveň asi nemohou být těmi dobrými křesťany, katolíky, kteří, kteří prostě by se měli chovat a dodržovat úplně jiné zásady. A to si myslím, že i může být významné, protože přece jenom asi takové prohlášení třeba u nás v ateistické zemi, by nemělo takovou sílu, ale v té Itálii to může být, může být něco co, co, co třeba ovlivní uvažování některých lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Italský premiér Conte včera v parlamentu mimo jiné připomněl zásluhy již zmíněného, omlouvám se, soudce Paola Borsellina v boji s mafií. Včera by se totiž tento prokurátor dožil 81 let. A jeho dcera to komentoval slovy, že by od vlády italské bylo v tuto chvíli lepší otevřít školy a dbát na vzdělání, protože sám Borsellino viděl právě v tom vzdělání jeden z klíčů vlastně k té lepší, nezkorumpované a nezkorumpovatelné společnosti.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Bezesporu, bezesporu. Vždycky je samozřejmě volba toho, jestli, jestli budeme odstraňovat příznaky anebo příčiny, odstraňovat příznaky, to je jako u nemocí, to je jednodušší. To prostě spolknete pilulku a ono vás to na chvíli přestane bolet, ale tu, tu příčinu, tu nemoc prostě necháte být a ona se rozrůstá dál. To bezesporu vzdělaná společnost, společnost, kde prostě lidé se cítí ve své důstojnosti neohroženi, kde cítí, že prostě pravidla platí pro všechny. Je určitě tou nejlepší imunitou, bych řekl proti, proti rozšiřování, rozšiřování zločinu a naopak. Jak už jsem řekl, mafie využívá prostě určité zaostalosti, ale teď nechci, aby to znělo nějak pejorativně, ale zkrátka opravdu zaostalosti také ten jih Itálie. Všimněte si, že sever Itálie, který je bohatší a vzdělanější a otevřenější. Tam ta mafie, tam ta, tam ta mafie tak neprokvétá, ale, ale ten jih, ať už jde do Kalábrii nebo to byla v minulosti nebo je to stále ještě Sicílii a tohle. Tam si myslím, že ti lidé nemají tu, tu dobrou perspektivu a jsou náchylnější k tomu prostě sklouznout na tu cestu, cestu zločinu nebo pomoci zločinu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Názory soudce Josefa Baxy z Nejvyššího správního soudu zaznívají na vlnách Dvojky. Smí se pachatel podezřelý z únosu dítěte mučit, aby byla oběť zachráněna? Tuto otázku a mnoho dalších si položili autoři německého filmového projektu, řekněme, experimentu. Autorem je známý spisovatel a právník Ferdinand von Chirac. Opět otevřel právní a morální otázky. Byly to 2 díly, Nepřátelé a Doznání. Vy jste to sledoval, pane doktore Baxo. Řeknu tu hlavní otázku, od které se odvíjelo vlastně ten příběh. Policista by chtěl zachránit život dítěti, uneseném dítěti. Přitom ovšem narazí na důležitý základní princip. Stát nesmí mučit ani obviněného v procesu nebo snad existují výjimky jaksi položili autoři tohoto projektu?

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Ano, to je, já jsem opravdu sledoval to, byl to hned ten první lednový víkend po novém roce hlavním vysílači, vysílacím, vysílacím čase německé veřejnoprávní televize ARD. Mimochodem obecnější poznámka ještě předtím. To je přesně to, co má veřejnoprávní rozhlas nebo televize dělat. Prostě to je součást veřejné služby, klást tyhle ty náročné otázky veřejnosti. Tady to bylo, byl to, nebyl to první případ, tento známý spisovatel a dramatik pan von Chirac už před časem napsal film nebo /nesrozumitelné/ scénář k filmu Teror. Potom v závěru minulého roku to byla otázka, zase pořad, který se jmenoval film, který se jmenoval Bůh. Byla to otázka eutanázie, prostě přípustnosti nebo, nebo nepřípustnosti pomoci někomu k odchodu ze světa, tedy k pomoci, řekněme, k sebevraždě eutanázii a tak dále a nyní tahle ta otázka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A já ještě, promiňte, doplním jenom, abychom měli komplexní obrázek, že diváci hlasují.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vybírají si vlastně ten závěr, jestli třeba je vinen nevinen nebo je to možné či nikoliv.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Je to, ano přesně tak, to je, je to vlastně i takové určité interaktivní vysílání, které mimochodem běží vlastně paralelně ve všech těch okolních německy mluvících zemích, tedy i v Rakousku a ve Švýcarsku a lidé právě nejsou omezeni jenom na ty právní argumenty jistě ve svém uvažování. Tam jsou argumenty filozofické, medicínské, sociologické a takové ty prostě, takové to obyčejného pocitu spravedlnosti. Je zajímavé tedy, když to asi pro právní stát to není úplně dobré vysvědčení, že v tomhle konkrétním případě většina těch diváků, kteří reagovali, by byla proto mučení. Prostě mučením získat, řekněme to doznání toho, toho pachatele a zachránit život oběti. No jo, ale marná sláva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Já si myslím, že tenhle princip nesmí být připuštěn. Nechám stranou, že Němci jsou pro tohle zvlášť citliví, díky své neblahé historické zkušenosti z nacistických dob. Takže prostě ponižování lidské důstojnosti mají ještě někteří v živé paměti nebo ve zprostředkované paměti třeba z rodiny a tak podobně. Ono jistě, když řeklo by se zjednodušeně, no tak když ten lump to nechci říct, tak mu zkroutíme ruku a on to řekne. Ale co když, co když ta policie označí za podezřelého někoho, kdo tím lumpem prostě ve skutečnosti není a bude mučit jednoho, druhého, třetího, čtvrtého a zjistí. No, tak jsme ho sice mučili, ale on nám nic neřekl, tak zkusíme mučit někoho jiného. I my přece máme ještě také v nějaké paměti naše procesy z padesátých let, kdy vlastně díky mučení, nevinní lidé na sebe řekli něco, co nikdy neudělali, ale co jaksi ty vyšetřovací orgány chtěly, aby řekly, že udělali, aby mohli být exemplárně odsouzeni. To je opravdu nebezpečný princip a nikdy, nikdy předem nevíte, jestli mučíte toho správného, když, když už bych připustil tuhle tu úvahu, takže přesto, že to zní jako efektivní prostředek, jak možná i z nějakého takového, takové té spravedlnosti jako rodinné, prostě tak oběť vytrpěla tak ať trpí i ten, kdo jí způsobil to utrpení. No právě to platí jenom ve chvíli, kdy to je skutečně, skutečně pachatel a kdy nemučíte někoho jiného. To mimochodem byl vlastně základ spravedlivého procesu. Nastal v historicky v situaci, kdy přestala být taková ta, takováto rodina krevním msta, že když někdo někoho zabil, tak rodina toho zabitého vykonala, vzala spravedlnost do svých rukou a zabila toho vraha. No jo, ale i ten vrah zase měl svoji rodinu. Rodina toho zabitého zase měla pocit, že musí vzít spravedlnost do svých rukou a zase někoho zabít. A ve chvíli, kdy ta společnost pochopila, že tohle nejde dál, kdy řekla tu spravedlnost dostane do ruky a její výkon někdo třetí. Kdo není ani z okruhu oběti, ani z okruhu pachatele, aby mohl právě nestranně posoudit vinu a nestranně rozhodnout o trestu, tak tam jsou prazáklady spravedlivého procesu, a tak by to mělo, tak by to mělo zůstat. Byť to jistě můžeme v situaci, kdy jsme nějak zainteresováni, cítit třeba emocionálně jinak, že bychom nejradši někomu prostě opravdu zakroutili krkem a nedá se nic dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vzít spravedlnost do vlastních druhou, jak se říká. Také můžeme dodat, že násilí plodí jen násilí.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
No jistě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jedna z těch otázek bylo i to, že vlastně sám policista, on to byl reálný příběh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ze kterého Ferdinand von Chirac vycházel. Sám policista se dopustil trestného činu, což je další aspekt toho případu.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Ano ten, ten policista, ten policista při vší prostě jaksi úctě k náročnosti té policejní práce, nikdy nesmí prostě podlehnout těm emocím a musí dodržovat pravidla, která jsou stanovena a prostě důstojnost člověka ani toho pachatele nebo být nebo kohokoliv jiného, musí být, musí být zachována a tyhle ty prostředky jaksi vynucování něčeho, prostě musí zůstat, musí zůstat stranou. Marná sláva a pokud ten policista, pokud to ten policista není schopen, tohle, tahle pravidla dodržovat. Tak potom asi nemůže tu svoji práci dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Můžeme tento televizní projekt německé televize ARD označit i za příklad toho, jak v Německu vlastně není, ať už médiím taky občanům lhostejný právní stát.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Přesně tak, je to tam, já to sleduji docela ne úplně pravidelně, ale čas od času a vím, že to je takové setrvalé téma. Jsou to tématické pořady, které neskončí promítnutím toho filmu a na které navazují debaty odborníků, jak už jsem vzpomínal tu nedávnou eutanázii. Tak to by byla otázka pak diskuze lékařů, nejenom z hlediska medicínských, ale, ale, ale i etických, filozofických, náboženských. A připomněl bych také, že v této otázce shodou okolností, jak německý tak rakouský ústavní soud loni vlastně vydaly zásadní nálezy, ve kterých řekly, že to, že to, že ta pomoc vlastně k té, k té sebevraždě, že prostě nemůže být trestná, že to je otázka prostě, jestli někdo chce odejít ze světa, tak, tak je to jeho, jeho, jeho vůle, je to právo na sebeurčení svého osudu. A nikdo i případně mu někdo pomáhá, nemůže za to být brán k odpovědnosti, ale ani tyhle ty nálezy od těch tamních ústavním soudů, tu diskuzi neukončil, naopak ještě více, ještě více podnítili. Jsou to opravdu otázky, na které nejsou jednoznačné odpovědi, protože mimochodem ten příklad byl takový opravdu krásný. 78letý architekt, který ovdověla, 3 roky byl vdovcem. Byl zdráv duševně i fyzicky a říkal, můj život ztratil smysl. Já už tu nechci být a teď hledal lékaře, kteří mu pomohou, prostě nějaký lék si vzít, aby, aby prostě mohl odejít ze světa. No, takže to jsou otázky, na které když se zeptáte 10 lidí, nedostanete určitě 10 stejných odpovědí a je dobré o tom diskutovat ve veřejném prostoru, než se třeba přijme nějaké formální pravidlo v podobě zákona.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A učinili jsme taky i v dnešním jak to vidí. Hostem byl Josef Baxa z Nejvyššího správního soudu. Děkuji pane doktore, mějte hezky, na slyšenou.

Josef BAXA, soudce Nejvyššího správního soudu
Rádo se stalo, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mým zítřejším hostem bude amerikanista Jiří Pondělíček. Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.