Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 4. února 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Já Vás vítám, dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Děkuji pěkně, dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O čem bude dnešní rozhovor? Například o literární službě vlasti, dnešní jubilantky, nebo také o šanci ochutnat střízlivost. Nerušený poslech. Uplynulo přesně 200 let od narození Boženy Němcové, autorky ikonické Babičky. V čem tkví, pane profesore, podle Vás, nebo pro Vás, její literární i osobnostní odkaz?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
To je samozřejmě velká otázka, protože Božena Němcová, po mém soudu, byla výtečnou spisovatelkou, začnu možná tím, že víme oba, žila ve dvojjazyčném prostředí, v němž notabene němčina měla dominantní ráz, a ona od těch svých prvních opusů, tedy začala poezií, pak krátké povídky, krátké prózy, psala skvostnou češtinou. Já jsem včera, shodou okolností, měl setkání s přáteli a jedním z hostů, který tam byl, byl také spisovatel Ivan Klíma, a já jsem neodolal, abych se ho nezeptal taky na Boženu Němcovou, a v tom jsme se vzácně shodli, že skutečně její jazykový projev je úchvatný. Tak, půjdu dál. Ona prožívala život, který nebyl lehký, víme, že ty osudové zvraty, jednak ona se nedožila ani 42 let, a vezmeme-li to, že měla čtyři děti, měla řadu povinností, spjatých s mateřstvím, následně potom s vedením rodiny, i když ji mnozí vytýkali, že zrovna v tom nevyniká, tak já sám nepochopím, kde brala čas, energii na to, aby vytvořila opravdu i objemem obrovské dílo. Já rovněž patřím mezi řady těch, kteří mají pocit, že to je Babička a Divá Bára a v Zámku a podzámčí a tak dál. Pak dám dohromady ještě Dobrého člověka a Pana učitele a Chýši pod horami, ale já jsem dodatečně zjistil, že ona pracovala na obrovském teritoriu ve smyslu sběru pohádek, pověstí, ale i určitých národopisných zvyklostí, Chodsko, Klatovsko, Slovensko, pak zase dál, ona měla velký sen, chtěla dokonce vytvořit jakousi sbírku pověstí a pohádek slovanských národů, kdy vedle nás a Slováků by tam byli i, byla Slovinie a byla by tam Ukrajina a Chorvatsko. To už se jí nepovedlo, ale ona opravdu vytvořila i rozsahem obrovské dílo, a já si znovu pokládám otázku, kde na to brala čas. No a při té včerejší debatě s panem Klímou jsme dospěli k závěru. Genialita. A ona byla geniálně disponována. Genialita se neptá na to, jak a kdy, ona pouze řekne proč, protože takto to musí být. A to je prosím pěkně ta daň i v tom civilním životě. Ona za to své nadání, a za tu svoji literární cestu, zaplatila jednak velkou osamělostí, což je běžný jev u geniálních lidí, to pozná van Gogh a Beethoven a řada dalších, ale ona byla jednou z prvních žen, které byly ochotny toto podstoupit, to martýrium. Dobové zvyklosti a dobové konvence se na ni samozřejmě dívaly s velkým despektem, protože vykonávala něco, co bylo naprosto nezvyklé. Ona si šla za tím svým cílem, dávala do toho neuvěřitelné úsilí, dávala do toho neuvěřitelnou vitalitu. A malinká obrátka zpátky, i v mém osudu, někdy v roce 2001, 2002, když jsem byl děkanem Hudební fakulty, tak mě navštívil pan režisér Krejčík, který, znali jsme se ze zasedání Umělecké rady Akademie muzických umění, a pan režisér snil o tom, že natočí hraný film o Boženě Němcové. A tehdy za mnou přišel s tím, že řekl Jiří, mě by zajímal Váš názor, hudba by v tom filmu byla pouze ta, kterou by Němcová mohla za svého života slyšet. Zopakuji, Smetana byl o čtyři roky mladší, Dvořák o 21 let. A on snil o tom, že hudbu vytvořil pouze František Škroup, Bedřich Smetana, kteří mimochodem osudově, ne příliš vzdáleni od osudu Boženy Němcové, a úplně mladinké opusy Antonína Dvořáka, jako ta míra toho sluníčka a toho světla. Ono se to nepodařilo zrealizovat, nicméně i pan režisér Krejčík řekl na adresu Boženy Němcové, ta žena unesla osud, na který by nestačila většina mužů. Ona to břímě unesla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Můžeme díky tomu životnímu příběhu Boženy Němcové, také lépe pochopit tehdejší společnost? Společnost v té polovině 19. století?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Určitě ano, jednak ona to dokázala dát i do těch svých příběh, ale potažmo je korespondence, a ona opravdu dokázala popsat ty reálie velmi věrohodně, ale ještě jedna zajímavůstka, které se možná oba i posluchači zasmějí, ve snu ji nemohlo napadnout, že její příběhy by někdy mohly být zfilmovány. Ale pár příběhů Čert a Káča má podobu ve filmu Hrátky s čertem. A zatvrzelá pýcha je Pyšná princezna. Takže ten přenos do jiných reálií, do jiné doby, je skutečně až pohádkový.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Snad připomenu, že k 200. výročí narození spisovatelky Boženy Němcové, se bude Dvojka Českého rozhlasu věnovat celý únor a připomínat tuto spisovatelku výběrem z její pohádkové tvorby, nebo také původní netradiční českou fantasy, kde se ten skutečný osud Boženy Němcové mísí s fikcí. Byla to také žena pevná ve svých občanských postojích.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Nepochybně, navíc ten osud tomu nahrával, protože i její manžel za řadu svých občanských postojů, a to, jak se hlásil k české národnosti, tam byly postihy ve smyslu toho, že se neustále stěhovali, většinou mu nabízeli horší a horší místa, s horší a horší mzdou. On neměl výhody státního zaměstnance, takže ta rodina na tom byla nepochybně navyklá, a Božena Němcová to přijala také jako součást toho, že stála za svými názory, vrátím to, co už jsem zmínil, tu úžasnou češtinu, to ji mnozí vytýkali, protože řekli, milostivá, tady se v této rodině mluví německy, například, ne, ona striktně vyžadovala, i v komunikaci český jazyk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zdá se, že co se týče Boženy Němcové, máme stále co objevovat, narážím právě na tu korespondenci, o které jste se zmínil.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Tak tam je mnoho dohadů, mimo jiné objevily se názory, že se narodila před rokem 1820 v rozmezí 1816-1818, dál, že nebyla manželskou dcerou manželů Panklových, ale že dokonce nejdřív první spekulace, nemanželskou dcerou kněžny Zaháňské, když to vyvrátili, že ona po nějakém chirurgickém zákroku, tedy paní kněžna, už další děti mít nemohla, tak se to objevilo v alternativě na její sestru, takže tam bylo mnoho spekulací, nic z toho se nikdy neprokázalo, ale to tak je. Jedna paní povídala. Nicméně k tomu, že Božena Němcová byla geniální v tom, jak zpracovávala pověsti a pohádky, tak to skoro k její osobnosti přináleží. Jsou to pohádky, jsou to pověsti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká klarinetista Jiří Hlaváč. Boženě Němcové nebylo určitě lhostejné postavení žen a jeho zlepšení. Viděla například vzdělávání. Tak by měl napadlo, pane profesore, co by asi řekla třeba maturitní zkoušce z českého jazyka a literatury, tam je, ta je povinná pro všechny už deset let a výsledky se zhoršují, zatímco v roce 2015 byla ta úspěšnost ani ne 7 %, neúspěšnost tedy, tak loni to bylo více než 10 % neúspěšných absolventů státní zkoušky z českého jazyka a literatury.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
No, samozřejmě, ad 1) mohlo se změnit to celkové zkušební portfólio, tedy rozsah těch otázek, dál, my jsme vedeni mnohdy v takové zvláštní filozofii, že čeština tím, že není světovým jazykem, a že se s ní za hranicemi naší země nedomluvím, tak že se stává mnohdy v povědomí jazykem sekundárním.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale je to mateřština.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Je to mateřština, samozřejmě, ale já pořád chci věřit tomu, že to může být i jenom takový chvilkový moment toho pomyslného odlivu, protože my máme v této oblasti věru co nabídnout, máme skvělé literáty, kteří procházeli celými staletími, česká literatura je ctěná světem, jména jako Čapek, Hašek, Seifert, to jsou opravdu světové pojmy, takže máme se čím chlubit, je to jenom otázkou úhlu pohledu, a já si myslím, že moudrý pedagog umí svým studentům osvětlit proč je tak žádoucí a tak dobré, aby nesplnili jenom stanovené požadavky, ale aby opravdu vstoupili do toho světa české literatury a české mateřštiny se vším, co to obnáší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Poslaneckou sněmovnu čeká další čtení zákona o případném zrušení povinné maturity z matematiky. Dává Vám, osobně, smysl? Přispěje ke kvalitě vzdělávání nebo naopak? Protože ty názory se neustále různí.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Oni se různí, já si myslím, že dílčí pravda je na obou stranách, takže pro zastánce povinné maturity z matematiky, ano, dává se to do souvislostí, že by se celkově zvýšila řekněme jakási ekonomická gramotnost té populace, čili uměli by si spočítat mnohé a uměli by uvažovat v rámci řekněme určitých normativů a tak dál. To je, ti, kteří jsou zastánci. Odpůrci říkají, no ale pokud ti lidé půjdou dál na vysokoškolské studium v oblasti humanitních disciplín, tak už to nikdy nebudou potřebovat. Mimochodem, stejná slova použila v nějaké televizní reportáži mladinká dívenka, studentka Gymnázia v Ostravě, já uvažuji o medicíně, a tam už se s matematikou prakticky nesetkám. My jsme jako lidé vedeni k tomu, abychom chodili po dvou nohách a používali obě ruce. Já si myslím, že vyváženost ve smyslu, ano, buď volitelný maturitní předmět, a to udělají ti, kteří chtějí pokračovat tady v těch technických disciplínách, a alternativou samozřejmě může být také výstupní zkouška, nikoli v rovině maturitní zkoušky, výstupní zkouška, která bude jednotná pro všechny, bez ohledu na to, zda technické či humanitní obory, výstupní zkouška z matematiky, která bude požadovat určitou kvalitu, nikoli v rovině, že je to povinné maturitní vyzkoušení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je také například, zda-li prospěje povinná zkouška z matematiky ke znalosti matematiky, k jejímu používání.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
To je pro mě velmi těžké a ošemetné, protože já jsem školu zvládal bez zaváhání, matematika nepatřila k mým oblíbeným předmětům, ale kupodivu jsem miloval chemii a fyziku, no, na stranu druhou, šest let na konzervatoři, já už jsem se s tím nikdy nepotkal, na vysoké škole vůbec ne, nicméně pak jsem byl v řadě funkcí, kdy jsem nesl odpovědnost za ekonomiku toho kterého subjektu, a musel jsem se v tom zorientovat. A nebylo to nikterak obtížné, já si myslím, že při určité usilovnosti a při určitém momentu, kdy to chci pochopit a chci to poznat, času je vždycky dost. Je to o tom, že každá osobnost lhostejnost zda humanitně či technicky orientovaná, by si měla uvědomit, že učit se mám celý život. Stále se mám vzdělávat, stále jsou disciplíny, o kterých nevím prakticky nic, ale chci je poznat, alespoň v tom základu, to je odpověď. To je odpověď. Já si myslím, že všechno, co je stanoveno povinně, je okamžitě problémové pro jednu nebo druhou stranu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co přispívá a prospívá k rozvoji kritického a logického myšlení pro Vás? Tak mimochodem argumentují zastánci povinné matematiky z maturity, ale nehledě na to, jak zlepšit kvalitu výuky?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já jsem, no, jak zlepšit, já si myslím, že by to nemělo být takové to suché sdělování určitých údajů, pro všechno je možné mladé lidi nadchnout, zaujmout, hledat alternativy výuky, dneska jsou technologie, které Vám to umožňují, je to možná i určitá rovina počítačových her, které mají mít ale nějakou logickou výstupní kvalitu a tak dál. To je věc, která je na umu každého pedagoga a já třeba vzpomínám na moji základní školu, kdy jsme měli pana učitele, který byl velmi přísný, ale na stranu druhou, vždycky nás nějakým způsobem uměl do toho problému vtáhnout. Logické myšlení můžete rozvíjet, můžete posilovat, na stranu druhou, každý máme někde stanovený limit. Já nebudu mít nikdy absolutní hudební sluch, mám relativní sluch, a kdybych cvičil sebevíc, tak ten absolutní mít nebudu. Jinými slovy odpovídám, jsou hranice, které nepřeskočím, a já se mohu pohybovat, v rámci algebry a aritmetiky v těch základních hodnotách, ale nepůjdu dál, za trojčlenku se nedostanu, mé myšlení mi to nedovolí, ale pro úsměv, já znám výtečné kumštýře, zmíním aspoň dva, pianisty Igora Ardaševa a Ivana Klánského, kteří jsou skvělými matematiky a Igor dokonce uvažoval, a byla to alternativa, jestli hudba a nebo Matematicko fyzikální fakulta. Čili šlo to až do této roviny. Ivan Klánský hraje báječně šachy. Šachy tak, že, no hraje paralelně na dvou, třech šachovnicích a často na koleji se otáčel zády a jenom hlásil, aby někdo posunul tu kterou figurku, čili je to tam, je to tam. Ta mozková činnost je v něčem nevyzpytatelná. U každého.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nabízí se také otázka, co a jakým způsobem, ať už je to matematika nebo cokoli, zkoušíme, nebo nás zkoušejí školy?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Nebo nás zkoušejí, ale víte, já bych se odrazil od toho slůvka povinná. Tam se s tím opravdu má šetřit, má to být portfólio celkové univerzitní vzdělanosti, ale mělo by to zohledňovat i typologii toho kterého jedince, protože všichni patříme někam. Já jsem zmínil dva základní atributy - technický a humanitní. No proč toho, kdo je technicky vybaven, mám lámat k tomu, aby k povinné češtině, angličtině, přivzal latinu, a proč toho, kdo je vybaven tou humanitní disciplínou, mám nutit, aby uzavíral maturitní zkoušky z povinné matematiky? Proč?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když zůstaneme ještě chvíli u vzdělávání, tak kolem pobrexitových podmínek studia ve Velké Británii panuje zatím stále nejistota. Podle posledních zjištění Evropské informační sítě studovalo v roce 2015 v Británii 500 Čechů ve standardních studijních programech a několik set se jich tam každoročně hlásilo, respektive vyjíždělo díky stipendijnímu evropskému programu Erasmus. Když zůstaneme ve Velké Británii a brexitovém období, nebo přechodné době, která běží do konce tohoto roku, jak to vidíte v oblasti kultury?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já jsem nad tím hodně přemýšlel, a troufám si vyslovit prognózu, že tam budou nejmenší problémy. Protože ta duchovní, potažmo kulturní oblast, jednak plně respektuje celé to historické ohlédnutí. John Dowland zůstane Johnem Dowlandem, Shakespeare bude Shakespearem, to jsou neměnné hodnoty, které přijal celý kulturní svět. No možná, a to očekávejme, mohou nastat problémy s vízovými povinnostmi při výjezdu orchestrů, komorních souborů a tak dál. Zvládali jsme to v době, kdy jsme nebyli členy Evropské unie, a měli jsme vízovou povinnost všude, prostě jsme to zvládali. Já si myslím, že při dobré vůli obou zúčastněných stran, a tady si troufám tvrdit, že ta dobrá vůle bude na obou stranách, že se to prostě zvládne. Je to jedna překážka navíc, ale je proveditelná, je zvládnutelná, a jsem přesvědčený o tom, že se to jak kulturního života za kanálem La Manche, tak potažmo evropského kulturního života nedotkne. Edinburskýk festival zůstane lákadlem pro celý svět, Royal Philharmonic Orchestra a tak dál. To je prostě hodnota, která je neměnná, bez ohledu na to, jestli je tam pan Boris Johnson nebo kdokoli jiný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje Jiří Hlaváč. Vztah Čechů k alkoholu opět prověřuje akce pod názvem "Suchej únor". Během ní se lidé na celý druhý měsíc roku, a někteří i na delší dobu, vzdávají konzumace alkoholických nápojů. Je to, pane profesore, jedna z cest, jak se přimět získat kontrolu nad pitím?

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Já vždycky při těch našich rozhovorech tak zjišťuji, ne, jak jsem starý, ale co všechno už jsem prožil, protože já mám za sebou mimo jiné i desítky koncertů, které měly název Múzy a drogy, s legendárním Jaroslavem Skálou, takže první významné pracoviště na drogové závislosti u Apolináře a primářem byl pan doktor Skála. My jsme mluvili samozřejmě v té době, při cestách autem, na koncerty zpátky, při ubytování v hotelích, o mnohém, a já jsem se dozvěděl informace, které možná i pro posluchače budou teď malinko zděšením. Už v té době pan doktor Skála říkal, že vykazovali úspěšnost léčby zhruba 7 %. 7 pacientů ze 100. Že nebezpečí recidivy je neustále, takže ujištění, že už abstinuji 10-15 let, a už jsem neohrožený, neplatí. Já jsem si na tom uvědomil, jak je to všechno záludné a jak je to obtížné. A v něčem, jak je to rychlé. Skála na těch koncertech mladým říkal, víte, vrchol Vaší schopnosti duševní práce, mozkové činnosti, je zhruba v 21 letech. Nechejte zásadní rozhodnutí, jestli začnu kouřit, Skála říkal, to je vstupní brána do světa drog, kdy začnu pít, nechte to na těch 21 let. Tam už jste moudřejší a budete umět s tou informací pracovat trošku jinak. Já si to přehrávám i do té role, kdy Skálovo uvažování znělo, a vracím se k těm mladým. To není otázka perzekucí a zákazů, to je otázka změny životního stylu. Cigarety tady jsou, ale nejsou pro mě. Alkohol někdy, když mám chuť, ale nemusím. Řekněme, ten "Suchej únor" je jakýmsi testem, na jednu stranu jestli vydržím měsíc, ale na stranu druhou, ale vždyť já jsem o nic nepřišel, já si mohu najít alternativní způsob náhrady, což někdy je pro někoho sport, pro někoho je to jiný koníček, četba, cokoliv, poslech hudby, návštěva kulturních zařízení, prostě najít odpovídající životní styl mé mentalitě, mému rozpoložení, mému věku a mému způsobu uvažování.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je, proč je v České republice tak vysoká tolerance konzumace alkoholu? Kdybych zůstala u těch čísel, tak podle poslední studie Světové zdravotnické organizace je Česko ve spotřebě alkoholu na hlavu na třetím místě na světě.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Ano, já jsem nad tím docela bádal, a dozvěděl jsem se, že se sečte množství prodaného alkoholu, ale tam nezjistíte, kolik vypili návštěvníci Prahy a jiných měst, kolik toho odvezli sebou domů, stejně tak my nezjistíme, kolik si nakoupili v Rakousku, v Německu, v Polsku a přivezli sem. To je trošku takový ten statistický model, že na stranu druhou, tím, že ta míra prodejnosti neklesá, nebo má jemné výkyvy, chvilku nahoru, chvilku dolů, no tak je to konstantní stav, a zřejmě z toho se dá vydedukovat, že my sami do toho těch 90 % přinášíme. Čím to je? Je to možná zezačátku experimentování, u mladých lidí určitě zkusím to, zkusím to, co tomu to tělo řekne, a tak dál. No, pak se to stane zvykem, zvyk je železná košile. A těch lidí, kteří umí rozpoznat tu hranici, že dál už to nechci, dál to nepustím, tak těch je asi žalostně málo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle dat Státního zdravotního ústavu se za hranicí vysoce rizikového pití pohybuje téměř 19 % naší dospělé populace. Myslíte, že tedy akce, o které hovoříme, může jaksi napomoci? Mimochodem, když jsem si pročítala různé komentáře, tak tam byly i takové vtipné připomínky, proč právě nejkratší měsíc byl vybrán za tuto akci, a ne třeba prosinec, kdy je doba večírků vánočních a novoročních oslav a podobně. To by byla výzva.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Zito, teď jste si trošku odpověděla, protože český člověk vymyslí úplně všechno, tohle je jeden z modelů, kdy Vy jste mě ošidili, Vy jste vlastně zvolili nejkratší měsíc, já bych vydržel 31 dnů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to je letos ještě ten únor trošku delší.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
A to je ještě trošku delší. Takže ono je to všecko hra potom, já si myslím, že to stojí ale na úplně jiné myšlence, a to je, já to chci podstoupit, někdy možná z hecu, já jsem se Vám svěřil, jak jsem loni, když mi to řekli mí dva kolegové, řekl, měsíc není vůbec nic, rok. Zaznělo, to nevydržíš, já jsem říkal, já to vydržím. Tak jsem měl celý loňský rok, od půlky února až do konce nealkoholový. Nepřišel jsem vůbec o nic, musím říci, že mě na tom zaujala řada momentů ve smyslu, není to ani to pomyslné sbližování ve společnosti, já jsem se tam cítil výborně u Pita nebo u Coca-coly nebo u minerálky, je to v něčem, je to opravdu, Skála měl svatou pravdu, je to ten způsob myšlení a říci si, moderní člověk nenadužívání žádné drogy a žije relativně zdravým životním stylem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Doporučuje profesor Jiří Hlaváč. Děkuji za Váš čas i rozhovor a přeji hezký den. Na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, klarinetista a pedagog:
Hezký den. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude komentátor Jiří Hošek. Příjemný poslech dalších pořadů Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.