Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 23. dubna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem 'Jak to vidí' je prof. Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Já vás vítám. Dobrý den.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Děkuju pěkně. Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude například to, jaká je naše kulturní politika, jak dlouho vydrží solidarita a proč v hokeji zaostáváme za světem i za vlastními výsledky minulosti. Připojte se k dnešnímu zamyšlení. – Ve srovnání s r. 2015 se více lidí o Velikonocích věnuje úklidu, zdobení domácností a procházkám přírodou, návštěva kostela je naopak na opačném konci nejčastějších velikonočních zvyků. Pro Český rozhlas je zkoumala společnost MEDIAN. Jsou pro nás svátky spíše jenom prodlouženým víkendem? Co myslíte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Možná, že pro určité procento naší populace ano, stejně tak pro určité procento naší populace jsou to jedny z nejvýznamnějších křesťanských svátků. Co tedy s tím středovým procentem? Myslím si, že sám mezi ně spadám, takže mohu říci určitý návod nebo mé vnitřní poznání, k čemu mně Velikonoce vždycky posloužily: Já tomu říkám usebrání se. Mám prostor na to, abych si přečetl určité momenty – někdy duchovní, jindy to může být naopak beletrie, poezie, volná próza a tak dál. Ale vždycky hledám určité vazby, určité souvislosti. V tomto období miluji to, že si otevřu doma svoji posvátnou krabici, kde mám korespondenci s lidmi, kteří už nežijí, a vracím se k jejich myšlenkám. Vracím se k tomu, jak oni vnímali a pozorovali tento svět. A tam si myslím, že je to všechno pojítko. My bychom to období mohli využít tak, že bychom si pojmenovali to všechno, co jsme převzali po svých rodičích, po svých předcích, jak s tím nakládáme, jakým způsobem se stavíme k lidem, které máme kolem sebe, jak jsme přínosní, jak jsme prospěšní, co všechno tomuto světu tím malým dílčím způsobem dáváme taky. Myslím si, že to je ono usebrání se.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Slyšela jsem také názor, že důležitosti tradic můžeme porozumět až s přibývajícím věkem. Souhlasil byste s tím, nebo to spolu nesouvisí?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Myslím si, že to souvisí. Ale zase je tam určitá míra individuality. Já jsem až před časem pochopil, proč jsem celoživotně v mladém věku tíhnul spíše ke střední a starší generaci. Proto, že jsem se od těch starších dozvěděl podstatně víc než od svých vrstevníků. A dneska naopak hledám to názorové a myšlenkové občerstvení u mladých lidí, protože vidím, že mají mnohem širší akční rádius, než mám já. Pro mě je to zase určitá míra inspirativnosti. Vrátím se k tomu leitmotivu... Myslím si, že i svátky mohou posloužit k tomu, abychom si udělali jasno – abychom si určité věci pojmenovali a objasnili, třeba pro sebe a pak i pro ty ostatní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže jste se usebral a udělal jste si jasno...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Usebral jsem se a udělal jsem si jasno. A jsem spokojen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bohužel letošní Velikonoce zastínila krvavá neděle, kterou prožila Srí Lanka. Počet obětí teroristických útoků vzrostl na 310. Policie zadržela 40 podezřelých osob. Na ostrov míří Interpol. V neděli u nás dva muži napadli poslance TOP 09 Dominika Feriho. Opozičnímu politikovi museli v nemocnici ošetřit řeznou ránu na zádech. Útok, při kterém měly padnout rasistické nadávky, odsoudili politici napříč spektrem. Incident ale vyvolal i na sociálních sítích velkou diskuzi. Někteří označili pana Feriho za provokatéra, někteří diskutující útočníky obhajují... Dokonce mu to zranění přejí. Co tomu říkáte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Přát komukoliv zranění je scestné. Tím bych začal. Pak je další věc: Byť pan Feri jel na, řekněme, soukromou akci, jako soukromá osoba, jest poslancem, tudíž osobou veřejně činnou. A myslím si, že (a zopakuji i to, co vyjádřil pan prof. Fiala – jeden z těch, který zaujal stanovisko nekompromisní) rozdílné politické názory se nesmí řešit pěstmi. Jakmile dojde na pěsti, to už je záležitost, kdy nejde o diskuzi ani polemiku. Tam už jde o to, kdo překřičí či přebije toho druhého. Už se nestáváme protivníky a soupeři, už se stáváme těmi, které nenávidíme kvůli tomu, že myslí a vidí tento svět jinak, než ho vidím já. To nejde...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministr kultury Antonín Staněk odvolal šéfa Národní galerie Praha Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Podle ministra oba pánové ztratili jeho důvěru v to, že jsou schopni jednat hospodárně. Oba ředitelé důvody pro své odvolání odmítají. Pan Fajt to považuje za politický krok. Michal Soukup odmítá, že se dopustil chyb v hospodaření muzea. Podle opozice se ministr Staněk odvoláním pana Fajta snaží zavděčit prezidentovi Zemanovi. Jak vy se, pane profesore, orientujete nebo si myslíte o odvolání těchto dvou ředitelů?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já se teď budu abstrahovat od těch jmen a od těch postů. Jakékoliv odvolání jest vždycky v kompetenci nadřízeného orgánu. A jestliže nadřízený orgán má dostatek relevantních podkladů pro to, aby konal, tak prostě koná. Abych prokázal to, že je to všechno jinak a že je to v rovině osobní vendety, na to existuje civilní soud, kde se mohu bránit a mohu prokázat, že jsem vždy konal podle zásad a zákonů, které se po mně vyžadovaly. Já do toho vztahu nevidím. Pan ministr nese velkou osobní odpovědnost za to, že na upozornění kontrolního orgánu musí reagovat. To je prostě resumé, které stojí a je platné na celém světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když to zobecníme, lidé jakých schopností, dovedností potřebují mít v čele vrcholné umělecké instituce jako galerie, orchestry, operní domy...?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
No, vy jste to řekla – osobnosti. A teď je otázka, co všechno v té profilaci osobnosti očekáváme a chceme. Já se domnívám, že jestliže až do r. 1989 vévodila jakási ideologická doktrína, tak dneska je to rovina politická, a velmi často se složitě hledají osobnosti, které budou vyhovovat onomu politickému zadání a na stranu druhou nabídnou tu šíři té osobnosti, která problematiku zná, která je schopna ji nějakým způsobem pojmenovat, vysvětlit, analyzovat, a nakonec najít optimální řešení. A je tam další moment: Já se domnívám, že řízení jakéhokoliv ministerstva v současnosti musí být zadáno něčím, čemu bych řekl centrální vládní program. Jinými slovy tam musí být jasné pojmenování, co se bude dělat, v jakém časovém harmonogramu a v jaké návaznosti na prolnutí s dalšími akcemi. A pak může existovat něco, co přinesou okolnosti a všední den, kdy se cosi stane a já musím zareagovat. Ale ta páteř, ten základ musí být postaveny. A mezi námi: Jestliže se jedná o jedno volební období, tak tento harmonogram a plán by měl obsáhnout jedno celé volební období. A sahat do konstrukce za rok, za dva roky... Pokud to není otázka, kdy ten člověk už je totálně unavený, kdy už sám cítí, že ztrácí dynamiku a tu schopnost řídit a vést... Ale jinak najednou hledat jakési důvody... Mně to připadá absurdní. Jinými slovy, řeknu to natvrdo: Ministerský post se najednou stává nárazovým pracovištěm, kde se řeší řada problémů, které mnohdy nesouvisejí s problematikou toho resortu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte od voleb do voleb?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Od voleb do voleb.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká je tedy naše kulturní politika, kulturní politika této země? My se často bavíme o zahraničně-politické orientaci, o prioritách, o vizi... Jaká je ta v kultuře a umění?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
My jsme tady spolu v jednom z předchozích pořadů zmínili také moment, kdy se státník umí pohybovat ve trojím časovém pásmu, tedy minulost, přítomnost a historie. V naší kultuře je stále dostatek osobností, které toto všechno vnímají. A ovlivňují tu kulturní politiku. Snaží se, abychom uměli uchovávat v patřičné kondici historické památky, abychom uměli řešit problematiku přítomnosti, ale abychom také měli nějakou vizi pro to, co přijde. Takže jsem stále po padesáti letech zkušeností v tomto oboru přesvědčen, že jsou u nás osobnosti, které uvažují tímto způsobem, že do čela velkých subjektů typu filharmonie, Česká filharmonie, symfonický orchestr FOK, Národní divadlo atd. jsou vybírány osobnosti, které se v tomto horizontu chtějí pohybovat. Do jaké míry je jim to umožněno, to nevím. Já jsem to sám na sobě neozkoušel. Ale myslím si, že ty osobnosti jsou a že naše kulturní politika tomu nasměrováním odpovídá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsou personálie. Já bych se spíše chtěla dobrat vašeho názoru, pane profesore, na to, co by měla obsahovat ta kulturní politika, o co by měla usilovat...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Ano. Jednou Jiří Ješ v nějakém rozhlasovém pořadu řekl: My jsme nikdy to evropské teritorium jako kulturní představitelé neopustili. Ta ideologie nás nezválcovala způsobem, že jsme ztratili souvislosti s Německem, Francií, Anglií, Španělskem atd., protože tady vždycky byly názorové a duchovní přesahy. Jinými slovy: Naše kulturní politika byla evropská, byť byla oklešťována různou ideologií, snažila se být stále v tom kontextu mezinárodního významu. A myslím si, že to je premisa, která funguje neustále. A musí být uchována i tady v současnosti. Naše kulturní politika musí být mezinárodní. Názorově, stylově, žánrově... Nazývejme to jakkoliv.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve Dvořákově síni Rudolfina se dnes uskuteční benefiční koncert pro obnovu pařížské katedrály Notre-Dame. Na programu bude Stabat mater Antonína Dvořáka. Na obnovu slavného chrámu, který před týdnem těžce poškodil požár, poputuje i výtěžek sobotního koncertu v pařížské Invalidovně. Tam jeden z velitelů hasičů poděkoval svým kolegům za odhodlanost a vysloužil si mohutný potlesk publika, když řekl, že Notre-Dame ztratila věž, ale ne svého ducha.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
To je krásně řečeno. A nutno říci, že já se přidám v tom holdu k těm francouzským hasičům také, protože, věru, zachránili, co ještě šlo zachránit. Ale teď navážu i na ten koncert: Byl zachován určitý odkaz. Já jsem včera, předevčírem zaslechl někde v rozhlasovém zpravodajství, že katedrálu Notre-Dame navštívilo ročně zhruba deset milionů návštěvníků Paříže, a k tomu, že žluté vesty tvrdě protestují proti sympatiím a aktivitě prezidenta Macrona, s jakou dával dohromady finanční potenciál na záchranu katedrály. Dejme si to vedle sebe. Ta katedrála, a připomenu znovu – 10 milionů návštěvníků ročně, se stala jedním z vábidel a lákadel návštěvy Paříže. Jinými slovy – ovlivňovala svým přínosem, vstupným a tak dál... Ale ti lidé se ubytovali, ti lidé se stravovali... Ovlivňovala i to dění přítomnosti... To je názorná ukázka toho, jak historický artefakt je velmi přínosný pro ekonomiku přítomnosti. To by se mělo dát do souvislosti. A v tomto případě ta katedrála za staletí své symboliky dokázala mobilizovat spoustu Francouzů, potažmo zahraničních návštěvníků k tomu, aby chtěli vyjádřit nejen svoji sympatii, ale i svoji příslušnost k tomuto duchovnímu stavu. Koncert, který toto připomíná, je úžasný. Tam nepůjde o to, jestli výnos bude takový či onaký, ale čeští hudebníci v odkazu na kulturní tradici, kterou jsme vždycky s Francií měli... Připamatuju Martinů, Kupku a řadu dalších, Zrzavého, kteří ve Francii načerpali řadu momentů, které vrátili našemu umění... To všechno, prosím pěkně, je ona symbolika té duchovní provázanosti. A je to i to, o čem jsem mluvil a co zmínil Jiří Ješ – že jsme vždycky byli součástí evropského kulturního vlivu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Francouzi už se také ptají, protože ty současné debaty se soustředí výhradně na ten ohrožený národní symbol, jak dlouho vydrží ta atmosféra nebývalé pospolitosti ve společnosti... Vy už jste připomněl výtky zástupců hnutí tzv. žlutých vest. Oni říkají, že se tedy našli štědří dárci na obnovu Notre-Dame, zatímco sociální požadavky hnutí zůstávají podle nich nevyslyšeny...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
To je samozřejmě trošku míchání něčeho, co k sobě v tom daném okamžiku nepatří. Já jsem to zmínil... Historická problematika a současná problematika. Jestliže mám v odkazu na záchranu památky řešit i to, že ty peníze měly být použity na sociální politiku a tak dál, tak si myslím, že to v daném okamžiku k sobě nepatří. Tím nechci říct, že to není vždycky v životě provázáno. Chci říci, že záchrana kulturní památky je projevem něčeho, o co v daném okamžiku jeví zájem všichni, kdo si říkají, že jsou Francouzi. Nezapomeňme na to, že do té pomyslné sbírky přispěla řada právnických i fyzických osob z celého světa, protože Notre-Dame chápou jako světovou kulturní památku. A myslím si, že takto by to mělo být vnímáno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S čím se my tady u nás identifikujeme podle vás?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Myslím si, že právě s tím odkazem, co všechno Notre-Dame za ta staletí vstřebal, čím vším se katedrála stala, symbolem pro francouzskou svobodu, pro francouzské osvícenství, pro francouzskou kulturu, pro jazyk, literaturu, hudbu... Prostě je to symbolika. Mě trošku jenom mrzí, že v souvislosti s tímto se najednou francouzští nakladatelé chytnou za nos a jediný titul, který budou vydávat, je Zvoník u Matky Boží... To je úsměvné, protože je Apollinaire, Verlaine a spousta dalších úžasných literátů, kteří chrámu Notre-Dame věnovali velkou část svého díla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Odešel legendární trenér Luděk Bukač, velký hokejový filozof a mág. Sportu zasvětil celý život. Vy jste se osobně, znali, pane Jiří... Jak vy budete na pana Bukače vzpomínat?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
My jsme se znali. A já jsem dnes dokonce vzal do studia jeho publikaci s názvem Intelekt, učení, dovednosti & koučování. Přinesl jsem ji proto, že když Luděk tu knihu dokončil, tak si mne vybral jako jednoho z těch, kterým ji dal přečíst, a požádal o takový vstupní lektorát – abych k tomu řekl svůj názor. My jsme se poznali při koncertech v Třeboni, kam Luděk zajížděl i se svou paní. A byť náhodně, tak jsme si opakovaně povídali o problematice výkonnosti jako takové. Lhostejno, jestli sportovní nebo umělecké... On na mě vždy působil dojmem člověka, který ví, co mluví, měl všechno promyšleno, měl úžasnou schopnost jít na podstatu věci... My jsme spolu mnohokrát vedli debatu na téma, jestli už lidé dokáží ze sebe dostat maximum toho vrozeného, těch dovedností, jak se dají rozvíjet... Jestli jsou tam nějaké výstupní fáze. On byl ohromně empatický, ohromně zvídavý... Musím říci, že vedle toho, že uměl mluvit, on se uměl také ptát. On se zeptal v daném okamžiku přesně na to, co bylo nezbytné. To je velké umění. A dál: Já jsem měl náskok, protože jsem jej poznal ve svých 13 letech, kdy jsem jej viděl hrát jako hokejistu. On samozřejmě mé klarinetové začátky zaznamenat nemohl. A dál: Já jsem si pak dal do jeho osobnostní konfigurace i to, že se poměrně brzy (on ukončil kariéru v nějakých třiceti letech) začal věnovat trenérské činnosti. A zase: Přinesl do toho tu bukačovskou zarputilost, na stranu druhou tu míru vynalézavosti a hledačství. A třetí moment: On to myslel s českým hokejem svrchovaně dobře. Chtěl dát určitou vizi. Nebyl typem člověka, který by se sám nějakým způsobem vbízel, natož podbízel. Ale přinesl poselství. A já chci pořád věřit tomu, že to naši funkcionáři, trenéři a hráči pochopí a přijmou, protože v tom bylo gentlemanství, byla v tom diplomacie, ale ohromná míra nových postřehů a vizí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pan Bukač v posledních letech ostře kritizoval směr, kam se náš hokej ubírá. Jaká byla jeho vize nebo jak si zdůvodňoval to, že zaostáváme najednou za světem i za vlastními výsledky?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Zito, já si dovolím udělat malinkou odbočku a zacituju přímo doktora Bukače. On v dodatku říká: „Dostával jsem hodně příležitostí, podmínky k tréninku, ale velmi málo odborného poradenství. Plnil jsem požadavky a kradl očima.“ On absolvoval stáže v Kanadě a v Americe, ale nebyl nikdy tím, který tvrdil, že kanadský a americký hokej je spasitelný pro ten český. On si byl vědom toho, co všechno dobrého v sobě český hokej měl a má. Ale myslím si, že rozpoznal včas, že už se jedná u nás velmi často o rutinní práci, že trenér se má učit celý život, že už jsou trenéři, kteří mají pocit, že toho ví dost... Třetí moment: Velmi často dochází k momentu, kdy patnácti-, šestnáctiletí chlapci mají vizi, že dozrají v Kanadě nebo v Americe na různých univerzitních týmech nebo na farmách. A on řekl: Věnujte se tomu, abyste do Kanady šli už jako hráči, kteří jsou takřka dospělí. Už máte svůj rukopis, máte svoji charakteristiku, máte svoji hráčskou osobnost. Myslím si, že tam byl docela problém spíš s těmi různými skauty, kteří uvažovali jinak. A další věc, a za tím si stojím: Luděk Bukač vždycky říkal: Za trenéra musí mluvit výsledky, nikoliv jeho jméno a historie, která tomu předcházela. Stávající výsledky. Jestliže neuspěješ opakovaně, nedá se nic dělat, bude se hledat dál. Byla to přímočarost, byla to přímost, otevřenost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem se synem Luďkem založil také uznávanou a úspěšnou hokejovou školu pro mladé talenty. Tam je ta budoucnost?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Tam je ta budoucnost. A hlavně... My stále mluvíme o tom, že Bukač byl výborný hráč a skvělý trenér a že to byl metodik. Ale on byl pedagog. Já jsem si v té jeho knížce vyčetl, že hned po ukončení studií na fakultě tělovýchovy a sportu tam začal působit jako odborný asistent. On se pedagogické práci věnoval cíleně možná nějakých patnáct, dvacet let. To poznamenám. Bukač uměl uvažovat v časovém pásmu, v časové přímce, ale v mnoha věcech byl naprosto nadčasový. Ale na to musíme přijít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem československý hokej ztratil v krátké době další velkou osobnost. Před týdnem zemřel ve věku 85 let kouč Ján Starší, legenda Slovanu Bratislava. Společně s Karlem Gutem dovedli československou reprezentaci ke zlatým medailím na mistrovství světa v letech 1976 a 1977. Kdo podle vás co rozproudí, nejenom v naší reprezentaci, ale vůbec sport, a nejenom hokej...?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Teď doufám, že to nevyzní alibisticky, ale já jsem strašně rád, že jste připamatovala jméno Jána Staršího. Já bych jej dal do stejné kategorie jako Luďka Bukače, o němž jsem mluvil. Kdo to rozproudí? Už jsme si odpověděli... Srdcaři, odborníci a lidé, kteří mají v sobě určitou míru fanatické posedlosti a na stranu druhou obrovské empatie a vstřícnost a otevřenost typu Jána Staršího a Luďka Bukače. Jinak to nepůjde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A vidíte někde na obzoru takové osobnosti, těchto kvalit? Možná se vracíme obloukem i vůbec k osobnostem celkově, nejenom ve sportu (když jsme hovořili o kultuře) ...

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Včera jsem se shodou okolností díval na třetí utkání mezi Třincem a Libercem. A znovu jsem si potvrdil svoji domněnku, kterou jsem choval, že stávající trenéři, oba, pan Varaďa i pan Pešán, jsou těmi, kteří navazují na Jána Staršího a Luďka Bukače...!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Prof. Jiří Hlaváč a jeho zamyšlení. Já vám za to děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Děkuji pěkně. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude soudce Josef Baxa. Příjemný den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.