Přepis: Jak to vidí Jiří Hlaváč – 15. listopadu 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem v ‚Jak to vidí‘ je profesor Jiří Hlaváč, klarinetista a pedagog. Dobrý den, vítejte.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komentovat budeme vývoj v kauze Čapí hnízdo, přerod politika ve státníka, očekávání od nového vedení metropole, ale i roli spisovatelů ve společnosti. Inspirativní poslech. Českem hýbe krize kvůli novým informacím v kauze 50milionové eurodotace pro farmu Čapí hnízdo, kterou vyšetřuje policie. Andreji Babišovi dosavadní koaliční partneři sociální demokraté ještě v úterý zvažovali, že vyzvou Andreje Babiše z kabinetu, ale včera evidentně couvli. Co myslíte, pane profesore, ustojí tuto aktuální politickou krizi nejenom premiér, ale i celá vládní koalice hnutí ANO a sociální demokracie?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Dejme to hry to, co víme, čili jsou určité indicie, jsou tady určité momenty, o kterých se mluví už po dlouhé měsíce. Uvidíme. Teď je to samozřejmě aktivováno tím, že znovu bude probíhat šetření, které musí dát dohromady určité indicie, ty se musí nějakým způsobem analyzovat a vznikne z toho vysvětlení, které zaprvé musí mít logiku, zadruhé musí mít nějakou časovou posloupnost a zatřetí musí být evidentní, že nedošlo k porušení zákona. Je to možná moje spekulace, já si myslím, že tímto způsobem uvažuje v současnosti většina našich občanů, že si říkají, ano, chceme věřit tomu, že šetření bude korektní, stejné jako v případě kohokoliv jiného, který je bez funkce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jasné důkazy.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
A jasné důkazy. To je, myslím si, základ i toho, o čem stále mluvíme, toho právního státu. A pak je další rozměr, a to je ten moment, kdy se takové situace vrací, opakují se, někdo řekne, většinou se zametou pod koberec, to je velmi špatně, někdo řekne, zatím těch obdobných momentů, které byly nakonec postiženy, je poskrovnu. Ale je možné, a to já nevím, že také poskrovnu bylo nakonec výsledků v šetření takových, že to bylo označeno za trestný čin a následně bylo trestáno. To chce svůj čas, svoji trpělivost. Pořad berme i tu záležitost, kdy je tady presumpce neviny, ctěme ji a v okamžiku, kdy bude prokázáno, že došlo k porušení zákona, buďme velmi nesmlouvaví, na stranu druhou, neprokáže-li se to, bude následovat i omluva. Ve slušných společnostech se to takto dělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Reportáž o synovi Andreje Babiše označuje premiér za puč Palermo, hovoří o veřejném lynči. Za eticky spornou označil reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka o údajném únosu Andreje Babiše na Krym sociolog médií Václav Štětka, a to v rozhovoru pro DVTV. Podle něj pro zpracování takového tématu ovšem nejsou dána jasná pravidla a takové téma bude vždy kontroverzní. Mluvčí společnosti Seznam včera uvedla, že redakce pořadu Zvláštní vyšetřování postupovala ve všech ohledech zcela eticky a výhradně s ohledem na veřejný zájem. Jaký máte vy na to názor?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já jsem včera večer shodou okolností zaslechl ještě vyjádření přímo novináře Kubíka, který řekl, že předtím, než k tomu rozhovoru došlo, konzultovali s právníky celý ten postup. Právníci na tom neshledali nic, co by bylo v rozporu dokonce s etikou, a stejně tak po. Když se to realizovalo, sestříhalo, tak znovu byla konzultace s právníky, a i tam bylo resumé, že nedošlo k porušení ani novinářského kodexu, etického kodexu a tak dál. Já si myslím, že tady je to otázkou výkladu – tak jak chceme, aby to vyloženo bylo. Já jsem v tomto pořadu jednou zmínil tu krásnou myšlenku pana doktora Cepla, to se nesmí, to se nedělá, to se nesluší. Položme si to tady i v těchto souvislostech, co se nedělá, co se nesmí a co se nesluší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V čele Senátu stane občanský demokrat Jaroslav Kubera. Bývalý místopředseda horní komory ve druhém kole porazil Václava Hampla podporovaného KDU-ČSL. Pan Kubera po svém zvolení zopakoval, že nejdůležitější pro Senát bude ochrana svobody, demokracie a ústavy. Jakým bude předsedou podle vás tento zkušený politik?  

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Pan Kubera má velké zkušenosti s politickým děním, navíc myslím si, že má za sebou i opakované úspěšné „tažení“ v rámci ODS. Je to respektovaný politik, je to člověk, který má určitě i svoji vizi. Kdyby ji neměl, tak by stěží obhájil svůj mandát opakovaně. Myslím si, že i v problémové lokalitě, kterou severní Čechy jsou nebo mohou být, dával mnoho návodů, jak se to dá všechno řešit, a on to uměl řešit. Znovu se vracím i k té míře občanské důvěry, kveru tam měl. To, nad čím se trochu pozastavuji, je to vyřčení – končím jako politik, začínám jako státník. Ono to tak jednoduché není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To říká i on.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
No, jistě. Ono to tak jednoduché není, protože mohu se probudit jako předseda Senátu, a to je funkce, ale na to, abych se stal státníkem, potřebuji mít nejen čas, ale potřebuji mít velký hrací prostor, a musím mít momenty, ve kterých se já jako státník mohu nějakým způsobem profilovat a následně i vykázat. Já jsem včera zahlédl v televizi dokument pana Kouteckého věnovaný Občanu Havlovi a tam ten moment, kdy se Václav Havel rovněž učil dělat politiku, potažmo učil se být státníkem, ale z pozice jeho jednání v těch nepřipravených rozhovorech, to, jak se ptal, jak odpovídal, jak reagoval, čeho všeho si všímal, tam byl ten potenciál na to, že je to státník. Ta všímavost, ta všestrannost záběru byla neuvěřitelná. Já jsem byl vděčný, že jsem to mohl vidět, protože to bylo svým způsobem jako dokument, který nebyl v ničem hraný. Věřme tomu, že jsou tady politici, a že pan Kubera se mezi ně zařadí, kteří mají i ten státnický rozměr. A já jenom dodám, že v minulosti státníky byly osobnosti jako Charles de Gaulle, osobností byl nepochybně Kondrad Adenauer, státnickou osobností John Fitzgerald Kennedy a mohl bych pokračovat dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co ze současnosti? Koho byste vybral nebo viděl jako státníka?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Tak možná, že bych musel hodně přemýšlet. Já si myslím, že dneska poptávka po státnících není, že je to opravdu o té vrcholné politice a diplomacii, a politika se dělá jinak než rovina státničení. To je aspoň můj vnitřní pocit, protože politik musí reagovat na všechny možné momenty, které se odehrávají teď.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A státník?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Státník musí mít tu velkou vizi pro budoucnost a musí mít schopnost ji vysvětlit, nějakým způsobem ji zdůvodnit, prosadit, a nakonec ji realizovat. To chce čas.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co potřebuji mít jako politik podle vás?  

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Jako politik musím mít míru, velký akční rádius, čili pohotovost, musím tam mít míru schopnosti vyjednávat, musím tam mít schopnost dělat kompromisy. To je, myslím si, základní výbava. Státník musí být pevný ve svých postojích a zásadách, musí jasně vytyčit cestu, kam se jde, a v ideálním případě dokonce stanovit časový horizont, v němž je možné dojít k určitému cíli. Dál státník nebude odkázán na jedno funkční období, na jeden mandát, protože je si vědom toho, že kvalita jeho práce je zárukou i pro opakovanou volbu. Znovu opakuji, nejsem politolog, já si toho všímám jako 70letý občan, který se dívá po světě, jezdil po světě a díval jsem se na osobnosti, které nakonec v té rovině státnických postů a státnického postavení uměly obstát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vrátím se k roli Senátu jako takové. Ostatně nedávno jsme měli doplňovací volby do horní komory. Jak vy vnímáte jeho roli, jeho význam? Protože někteří by Senát nejraději zrušili.  

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Tan hlas se tady objevoval od začátku. Já se nebudu odvolávat na to, že to je pojistka, ale pro mě od začátku Senát byl a je i v současnosti, řekněme, nositelem určité politické kultury. Tam nejsou ty střetové situace jako v Poslanecké sněmovně, kdy někdo někoho nazývá opilcem, zlodějem. Senát si pořád uměl uchovat určité dekorum, které je strašně důležité. Je důležité i pro nás pro občany, abychom viděli, že problémy se dají řešit také s noblesou a s určitou mírou grácie. Já, ať si namáhám hlavu, jak chci, jsem tam nezaznamenal incident typu, který jsem tu popsal – zloděj zlodějská a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
K domácí politice pojďme ještě do třetice. Na dnešním jednání pražského zastupitelstva bude definitivně jmenováno nové vedení naší metropole. Začne, řekněme, éra Zdeňka Hřiba, prvního pražského primátora za Piráty. Co se od nové pražské koalice očekává?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Samozřejmě se vždycky udělá jakási inventura toho, co ta předchozí garnitura slíbila, splnila a nesplnila. To je potřeba, aby se udělala ta analýza, ale teď bez nějakého zájmu nabírat další politické body. Udělat skutečně věcnou přesnou analýzu toho, co bylo v rámci programu realizováno, co nebylo a proč nebylo. Stále se mluví o tom, že Praha strašně málo investovala. Udělejme přešetření, proč to tak je. V Praze se objevila řada momentů, kdy tam spadne lávka, tam jsou v kritickém stavu mosty. K tomu nemá vůbec docházet. Čili snesme se na zem a pohybujme se v realitě v tom, že máme řešit to všechno, co je možné, dopředu nějakým způsobem už vyhodnotit, avizovat. Mám tam řadu možností udělat skutečně přesné analýzy stavu toho a toho a pak začít jednat. To není o tom, že se to nestihne. To není o tom, že mě někdo přehlasuje. Já mám neustále zdůrazňovat, co jsou priority. Ty priority by měly být prioritami občanů a ta nomenklatura, která to teď bude nějakým způsobem realizovat, ta to má plnit. Všechno se ve volebních programech slíbilo, všechno tam bylo, tak věřme, že konečně dojde k tomu, že toto bude realizováno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se podle vás plní vůbec obecně volební sliby nebo předvolební sliby?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Moje maminka vždycky říkala větu, sliby se slibují, blázni se radují, a já mám pocit, že v intencích této věty to velmi často funguje, že to tak je. Slib, tím nikoho nezarmoutíte, ten snese všechno, ale ta realita potom... Mrzí mě, že není nikdo potom v rámci toho, co jsem řekl, inventura, s níž je seznamován i občan. Na webových stránkách magistrátu si přečtu leccos, ale mě by zajímalo to, co jsem teď řekl, proč toto nebylo splněno, kdo konkrétní za tím stojí, kdo neudělal svoji práci, kdo ji nedělal dobře a tak dál. To jsou vždycky konkrétní lidé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pak ale přijde, řekněme, finální zúčtování s volebním obdobím a lidmi třeba na radnici nebo jinde ve volbách.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Víte sama, co v tomto případě hraje typologie. Jsou politici velmi oblíbení, kterým se toleruje všechno, jsou neoblíbení, kterým se nic neodpustí. To je trochu jiná hra, ale toto, co jsem já tady otevřel, důkladná inventura celé činnosti, to si myslím, že by mělo být předkládáno jako naprosto zásadní materiál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jako občan, myslíte si, pane profesore, že se nějak proměňuje za těch bezmála už 30 let od Sametové revoluce vztah lidí, našich občanů k politikům? Jestli lze něco vypozorovat?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Berme to tak. Na tom počátku byla samozřejmě obrovská euforie, očekávání, touha, všechno to, co k tomu patří. Pak přijde ten první střet s tou realitou, kde zjistíme, že to funguje trošku jiným způsobem. A pak se stane něco, co by se stávat nemělo, a to je setrvačnost – ono už si to běží po svých kolejích a jakýmsi svým vnitřním motorem, to by být nemělo. Čili ano, já myslím, že občané jsou ti, kteří umí rozpoznat řadu momentů. Už to, že se ve volbách objevují nové strany, nová uskupení a nová hnutí, svědčí o tom, že občané nad tím přemýšlí, že to není jenom letargie z toho, co bylo, ale že se nad tím přemýšlí. A vzniká zase nová naděje a nová touha a nové představy. Tak to má být – to je, myslím si, logický vývoj. To, co bychom my jako občanská společnost měli skutečně striktně požadovat, je ono plnění slibů a splnění cílů, které nám byly předloženy, a proto ti lidé tam dneska jsou. To je základ, ta občanská kontrola.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dnešek – 15. listopad – je dnem vězněných spisovatelů. Říká se, pane profesore, že spisovatelé jsou svědomím národa. Myslíte si, že je to dobrá, správná nebo trefná teze?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já bych řekl, že trefná, protože vždycky byly osobnosti... A teď si vezměte, je to jen moje hra s myšlenkou. Seneca byl jedním z prvních, který za své myšlenky a za sovu filozofii byl v neustálém střetu s dobovými mocipány. A nakonec to ani nebyl schopen vysvětlit a obhájit, ten postih byl velmi razantní. A pojďme dál. Jan Ámos Komenský, i on byl nucen k exilu, protože se dostal do přímého souboje s těmi, kteří uvažovali úplně jinak a měli naprosto jiné morální a mravní zásady. Můžeme jít do 20. století – Soleženicyn, Havel, Pasternak a řada dalších. Já myslím, že ta vyvolenost toho literárního oboru je dána už samotnou povahou. Slovo, vyřčené slovo, napsané slovo má jinou srozumitelnost, než je zahraný nebo zazpívaný takt. Tam ta míra určité představivosti není limitována, slovo je konkrétní. Slovo je konkrétní vyjádření toho, co je dobré, co je špatné, co vyžaduje okamžitý zásah a tak dál. Slovo je mobilizující. Pokud s ním někdo umí pracovat, ovládal to dokonale Karel Čapek, nejen v povídkách a fejetonech, ale vůbec v těch svých zamyšleních, stejně tak, znovu se vrátím k Václavu Havlovi, uměl se slovem pracovat, tak se to slovo stává v něčem alarmující, v něčem mobilizující, v něčem ozdravné, v něčem stimulující, v něčem přinášející určité nové možnosti, nové vize, čili stává se, řekněme, srdcem toho celého oběhu. A je to tak dobře. Nutno ovšem říci, je to slovo vyvolené a slovo vyvolených, tedy těch, kteří vědí, co říkají a co píší, a logicky určené těm, kteří vědí, jak to přijmout a jak s tím slovem nakládat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč, řekněme, politická aktivita neplatí tolik v jiných uměleckých odvětvích, oborech?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já jsem to stran hudby malinko naznačil. My jsme přece jenom vázáni na sdělení, které má ten svůj hudebně, někdy duchovní, ale mnohdy i hudebně abstraktní obsah.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co jiné žánry, třeba film, divadlo?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já si myslím, že film je v rovině, kdy potřebuje vykazovat tu velkou míru sledovanosti, přístupnosti, sdělnosti, že ten rozměr je tam dán trochu jinak. Divadlo je tím alarmujícím momentem. Ale zase proč? Protože pracuje s mluveným a psaným slovem. Architektura samozřejmě též, ale tam je zase určitá míra poptávky, která je také určující. Já bych řekl, že to nevzniklo náhodou, i v historii, že slovo je skutečně tím momentem, který nás provádí celými staletími a ukazuje na vše dobré i špatné. Umí, a už jsem to řekl, mobilizovat, alarmovat, umí konejšit, umí dát naději. Tam je strašně široký výrazový rozměr, strašně široká škála.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nakolik podle vás reflektuje současně umění, a nejenom literatura, současnost, současné dění?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Stále se opakuje to, že je to soudobé téma, zpracovává soudobou problematiku. Na to, abychom se k tomu mohli seriózně vyjádřit, musíme mít nějaký časový odstup. Ono se vždycky oddělí zrno od plev, a tak jako nám z těch velkých barokních mistrů nakonec na samou špici vygeneroval Bach a Händel, tak to je dál, to je i v naší současnosti. Tady jsou dneska tisícovky těch, kteří píší. A z toho se vygeneruje elita možná 10 skutečně velkých autorů. A ti autoři budou nezapomenutelní a přiřadí se k těm velikánům, které už jsme zaznamenali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Já ráda připomenu, že jste před pár dny převzal od ministra kultury cenu za šíření české kultury, nejenom u příležitosti vašeho životního jubilea. Premiér Andrej Babiš se v sobotu setkal v Paříži se spisovatelem Milanem Kunderou a navrhl mu, že se zasadí o to, aby mu bylo vráceno české občanství. Milana Kunderu československého státního občanství zbavil komunistický režim koncem 70. let. Spisovatel je ve Francii nesmírně vážený a ctěný literát. Jak na to pohlížíte?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já si myslím, že by to bylo samozřejmě záhodno, protože pan Kundera, byť poslední desetiletí píše ve francouzštině, je bytostně českým autorem, protože tady zanechal výraznou stopu a výrazně dědictví, na které mohli mnozí další navazovat. Kundera navíc byl sžitý s prostředím. Byl to člověk, osobnost nesmírně zajímavá, všímavá, mluvím teď o 60. letech, než emigroval. Bylo to provázáno jak s Brnem, tak potom i s Prahou. Pocházel z rodiny, kde umění mělo po desetiletí velmi výraznou funkci a výraznou roli, byl ohromně vybaven. Já si myslím, že by to bylo spravedlivé a korektní napravení něčeho, co vyústilo rozsudkem a o čemž i současní mnozí politici oznamují, že se tak moc nestalo. Já vždycky říkám, stalo se strašně moc. My jsme tímto způsobem přišli o řadu osobností, které tady nedaly do vínku to, co mohly dát, a my jsme se zprostředkovaně dostávali k tomu, co psaly v Americe, co psaly v Anglii, v Německu, v Portugalsku, ve Francii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobré jméno Česka šíří ve světě také sportovci. Nedávno jsme získali šesté vítězství v tenisové soutěži Fed Cup a mimochodem tenistka Barbora Strýcová, která byla jedním z těch základních stavebních kamenů toho českého fedcupového týmu, oznámila ukončení své reprezentační kariéry. Co to přináší pro budoucnost, toto vítězství?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
Já, přiznám se, jsem nad tím hodně přemýšlel, protože možná ten obrovský vzor, příklad Martiny Navrátilové pro řadu generací za ní sehrál velkou roli. Pak tady byl další moment, že tenis vždycky nabízel a reprezentoval určitou míru korektnosti. Samozřejmě i tam se soupeří takzvaně na krev, až na hranu. Ale všimněte si, naprosto ojediněle se v tenise objevili ti, kteří byli usvědčeni z braní nějakých podpůrných prostředků. Čili tam se uchovává fair play. Další věc, ti lidé na tiskových konferencích, potažmo při zápasech se fyzicky či slovně nenapadají. Je tam pořád určitá míra gentlemanství. A já jsem přesvědčen, že to všechno začíná už v rámci té rané přípravy dětí, které začnou tím, že sbírají míčky a všímají si, jak vypadá ten velký tenis. Myslím si, že tam musí být dodneška řada osobností, které pro mladé jsou tím příkladem. Byl to Berdych, Štěpánek, Kvitová, Strýcová. To je určitě velká motivace. Ale je tam i něco, o čem se nemluví, a to je mi líto. Všechny ty báječné hráče taky někdo připravoval, a nejen v rovině fyzické kondice a mentální přípravy a tenisu jako takového, ale oni museli být připraveni i po stránce společenské. Oni to zvládají. Ruku na srdce, ty dívky mnohdy řekly, konečně jsme se mohly namalovat a obléct jako ženy. A proč? Pro to potřebují, protože to chtějí, to znamená, že i tento rozměr celkového rozvoje osobnosti jako takové tam není opomíjen. Není to jenom o tom byznysu, není to jenom o těch výhodných reklamních smlouvách a není to jenom o tom, že někdo vyhraje Wimbledon nebo Fed Cup. Je to o tom, že to jsou osobnosti, které jsou hodny velkého respektu a uznání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Napadá mě, pane profesore, co nebo kdo by mohl být příkladem nebo motivací pro budoucí politiky třeba už v mládí nebo možná v pokročilejším dětství, když se rozhodují, co chtějí v životě být?

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
My rychle zapomínáme. Tomáš Garrigue Masaryk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to si myslí profesor Jiří Hlaváč, host dnešního vydání.

Jiří HLAVÁČ, hudebník:
A stojí si za tím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Děkuji vám za vaše slova. Mějte se pěkně, na slyšenou. Zítra se na vás těší Věra Štechrová a ekonom Jan Švejnar. Příjemný poslech přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.