Přepis: Jak to vidí Jan Pačes – 17. června 2022

Jan BURDA, moderátor
Studentů doktorských oborů by v Česku mohlo být míň. Dostali by ale vyšší stipendium. Pro Hospodářské to tento týden uvedla ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová z TOP 09. Proč má Česko skoro dvakrát více doktorandů, než je průměr v Evropské unii? Potřebuje tuzemský systém vysokoškolského vzdělávání nějakou zásadnější reformu? A jak poznat vzdělaného člověka, skutečného odborníka, který svým posluchačům nepovídá polopravdy nebo přímo bludy. Některé z otázek dnešního setkání na Dvojce. Pozvání přijal Jan Pačes, vědec, molekulární genetik a také vysokoškolský pedagog, vítejte.

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
Dobrý den.

Jan BURDA, moderátor
K poslechu zve také Jan Burda. Na univerzitách a vysokých školách v Česku studuje skoro dvakrát více doktorandů, než je v Evropě obvyklé. Přitom studium dokončí jen 40 % z nich. Váš komentář, jak to vidíte?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, to je samozřejmě špatná věc, že těch studentů dokončí málo. Myslím si, že není úplně špatná věc, kolik těch studentů máme. To množství asi nehraje takovou roli. Jenom na začátek bych řekl, že já vlastně mám vhled do toho studia postgraduálního, jenom v těch /nesrozumitelné/ těch biologických vědách. Možná, že třeba v technických vědách se to všechno chová maličko jinak. Ale jeden z důvodů, proč je tak, tolik studentů vlastně končí s tím studiem, je, že mají moc těžký život. Že vlastně ten systém studia je nastavený u nás tak, že sice studium je zadarmo nebo studenti si ho neplatí. Ale zároveň nedostávají nebo dostávají jenom minimum peněz. A většinou ty peníze nejsou na žití a po tomto se musí řešit buďto tak, že ten student je podporován rodiči nebo rodinou. To je jeden z nedostatku našeho vzdělávacího systému, už je to, jaké bude mít dítě dokončené vzdělání, nejvíc ze všeho závisí na tom, jaké vzdělání mají jeho rodiče a ne to jak je chytré. Ano a druhá věc je, že když ten student nemá takovou podporu, tak si ty peníze shání někde jinak, začne pracovat, no a věda se nedá dělat na půl, a pak prostě končí.

Jan BURDA, moderátor
U doktorandů by se poté zamýšlené redukci jejich míst, když jste se zastavil u peněz, mělo zvýšit jejich stipendium. Teď je 11 250 korun a mělo by se zvýšit na 20 tisíc. Je to dobře a jak se to může odrazit právě ve fungování vysokých škol, případně v té motivaci posluchači doktorského studia?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, dobře to je, ale těch necelých 20 tisíc, to je pořád jenom těsně nad minimální mzdou. To nejsou žádné peníze. A uvědomme si, že když se bavíme o doktorských studentech, tak to jsou vysoce vzdělaní lidé, kteří to vzdělání nadále zvyšují. Blíží se věkem ke 30 letům. A v tomhle věku žít třeba, dejme tomu, v Praze za 20 tisíc, to je je pořád těžký život. Takže situace bude výrazně lepší, ale pořád to není úplně jednoduché pro ty lidi. No a my bychom pochopitelně, člověk je, aby byl člověk dobrý, tak potřebuje i to, to zázemí. Není to jenom o tom, že jdu do práce a v práci mám skvělé prostředky, ale musím taky dobře žít. Většina firem to ví a dobré úspěšné firmy si většinu svých zaměstnanců váží a mají pro ně mnoho různých benefitů a tak dále. Takže tady ten prostor na to zlepšování je. A ono také se to hodně liší v jednotlivých zemích to, ten systém toho vzdělávání na začátku třeba základního, ten je hodně podobný. Ale čím jdeme výš v tom vzdělávání, tak ty jednotlivé státy k tomu mají jiné přístupy právě v tom slova smyslu, kdo to platí, kdo si vybírá ty studenty. A to se potom odráží na nějakých parametrech a třeba ne vždycky, když jsme se bavili o tom, že je u nás dvakrát víc studentů než třeba vedle na Slovensku, tak ne vždycky se tohle číslo dá dobře porovnat právě proto, že ten systém je trošku jinak nastavený.

Jan BURDA, moderátor
A s tím návrhem podle Hospodářských novin, návrhem ministryně Langšádlové, teď by měli souhlasit jak představitelé vysokých škol, tak samotní studenti, co vlastně ten současný počet studentů doktorského studia, který je tedy zhruba dvakrát vyšší, než je průměr v zemích Evropské unie. Co znamená pro chod samotných škol, ptám se na to, zda-li ti lidé mají například i dostatek pedagogů, školitelů svých?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No a témat která, to doktorské studium už není jenom o tom se něco naučit, ale vlastně už zároveň něco vyprodukovat. Ano, je to problém. To myslím si, že takový relikt ještě toho starého školství u nás že, anebo vůbec naší populace nebo vnímání vzdělanosti v České republice, my hodně dáme na tituly. To je prostě taková náš, takový naše jako úchylka Český republiky, protože prostě každej si píše ten titul před jméno, zá jméno. Opravdu se ti lidé tím oslovují, což když přijedete do anglosaského světa, tak tam je úplně jako absurdní představa, že vás někdo bude oslovovat jako, pane doktore, když se nějak jmenujete. No, tak to si myslím, že hodně vede k tomu, že třeba studenti, kteří ani příliš nesměřují k vědě, ale chtějí ten titul mít právě kvůli tomu, aby měli ten titul, ale i proto, že jim je potom, je pro ně důležitý pro tu další kariéru. Prostě dostanete lepší místo, dostanete vyšší plat.

Jan BURDA, moderátor
Čímž se dostáváte de facto k fungování toho vysokoškolského systému nebo celého školství v České republice, kdybychom zůstali tady v tom akademickém prostředí ještě, tak ministryně pro vědu Langšádlová připravuje, nechala se slyšet, že připravuje novelu vysokoškolského zákona, která by měla změnit celkově tu situaci. Co by podle vás v té novele mělo určitě být, co je potřeba?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
Jedna z věcí, kterou ti postgraduální studenti a zase opět mluvím hlavně z těch biomedicínských oborů a rozhodně ne jako odborník na školství, ale tedy jako člověk, který se v něm pohybuje na té opačné straně. Je to, že, když skončíte s postgraduálním studiem po tolika letech, tak vlastně na trhu práce jste úplně čerstvý zelenáč. Což v tom věku třeba těch 28 let už není úplně jednoduché, protože ta praxe je pochopitelně pro veškeré potom pohovory a započítání do důchodu a tak dále, poměrně důležitá. Takže abyste vůbec mohl dostat důchod, tak musíte odpracovat 35 let. Tak, když někdo začíná až ve 30 s tou prací a ne proto, že by ten život pro flákal, ale protože se celý život vzdělává a směřuje k tomu, aby mohl dělat vysoce kvalifikovanou práci. Tak je to prostě, tak to je jedna z věcí, která by se měla výrazně změnit a předpokládám, že to je poměrně obtížné, to sladit s tím zákonným systémem, který na to prostě není připraven. Takže možná, že ty zásahy do toho zákona vysokoškolského budou komplexnější.

Jan BURDA, moderátor
Jak velký problém je třeba i odchod studentů nebo doktorandů do zahraničí, pokud to je problém?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, ve vědě a obecně u toho vyššího vzdělání je ta zkušenost z ciziny naprosto zásadní. To je prostě, skoro by mělo být povinné a dokonce ty postgraduální studenti třeba v těch našich oborech mají povinnost se na půl roku alespoň studovat v cizině. Takže to je úplně zásadní. To, že ti studenti studují v cizí zemi, je vlastně taky dobře. My ostatně u nás máme taky mnoho studentů z jiných zemí a ono to celou tu výuku osvěžuje a univerzity musí připravovat ty svoje kurzy v našem rodném jazyce, což je důležité pro vzdělání, ale i v tom cizím jazyce, což je zase důležité pro to celkové porozumění si ve světě. Takže já bych řekl, že to jsou spíš benefity. Pochopitelně nepříjemná situace je, když ti studenti odchází do ciziny proto, že právě tady nemohou studovat za těch podmínek, které tady jsou, když nemají to zázemí. A po tom někdy už nemají tu chuť se vracet, protože zjistí, že se třeba, že někde je ta podpora těch vzdělaných lidí lepší. Tak to by, to je pro každý stát to nejhorší, co se může stát, že ti lidé, kteří prostě se toho hodně naučí a kteří by mohli posouvat ten stát dopředu, tak jdou někam jinam, kde je to pro ně snazší.

Jan BURDA, moderátor
A je Česko v takové situaci?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, nejsme na tom tragicky, ale určitě je místo pro zlepšení. Přece jenom hodně těch vzdělaných lidí odchází do ciziny, ale to se netýká toho vlastního vzdělávání, ale spíš potom té práce. A ne krátkodobě, ale vlastně dlouhodobě. Právě proto, že tam získali lepší podmínky, ale vidíme to, že naštěstí mi na tenhle ten, na tom přesunu těch mozků stojíme někde ve prostředku. Od nás s celkem dobrým vzděláním odcházejí lidé třeba na západ, tak k nám zase přichází ne tak úplně špatně vzdělaní lidé z východu. Takže je vidět, že na tom nejsme vyloženě špatně. No, ale místo pro zlepšení vždycky je.

Jan BURDA, moderátor
Domnívá se Jan Pačes, vědec a molekulární genetik a vysokoškolský pedagog. Obecně probíráme školství, zejména to vysoké, na kolik je důležité, aby na přípravě vysokoškolského zákona nebo vůbec podmínek, jak fungují vysoké školy, univerzity spolupracovaly všechny dotčené obory. Tím myslíme státní správu, další ministerstva nebo třeba i velcí zaměstnavatelé, velké firmy, velké společnosti.

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
To je taky jedna z těch věcí, kde se u nás dělá trošku jinak, než, než v cizině. Jenom ještě je to sice vysokoškolský zákon, ale my se spíš bavíme až o tom o post na vysokých škol, o tom postgraduálním vzdělávání. Je to tak, že v cizině si hodně často tyhle ty lidi to vzdělávání platí firmy, které vědí, že to odborníci budou potřebovat. To tedy v Čechách není zvykem. No, těch, těch firem nebo těch jaksi firemních oborů je relativně málo. A to by určitě prospělo. Na druhou stranu ten svět v poslední dekádě nebo dvou dekádách strašně zrychlil a upřímně řečeno, pokoušet se vzdělávat lidi v nějakém konkrétním oboru, už možná není ten nejlepší nápad, protože kdo ví, jak ten konkrétní obor bude dlouho existovat. Takže my bychom spíš potřebovali zejména v tom postgraduálním vzdělávání velice flexibilní studenty, kteří mají ty správné základy a jsou schopni se velice rychle přeorientovat na nově vznikající obory, kde je ta perspektiva největší. A nemít problém s tím opustit naopak ty staré, kde už ta perspektiva není.

Jan BURDA, moderátor
Tedy chybí v Česku dostatečná provázanost a spolupráce mezi vysokými školami a vědeckými ústavy? Teď mluvím o základním výzkumu, ale třeba právě i mezi technologickými firmami, čímž se dotýkám toho výzkumu aplikovaného tedy už, zavádění těch poznatků, výsledků vědecké práce, řekněme, do praxe, do výroby?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, připadá mi, že alespoň těch biomedicínských oborech trošku ano. Upřímně řečeno my ty studenty postgraduální dost využíváme jako levnou pracovní sílu. Je dost často třeba v nemocnicích, mladí lékaři tam nemohou získat místo regulérního lékaři, protože prostě to by ta nemocnice musela platit, tak jdou dělat postgraduál, protože to platí ministerstvo školství. A pak to dělají tak na půl. Nedělají to proto, že chtěli vyloženě, ale ten postgraduál ale potřebujou získat to místo. No a hodně často tito studenti, kteří vlastně jsou placeni z cizích peněz, neplatím si je já, tak jsou potom podle toho využívání. Je to prostě levná pracovní síla a to rozhodně není ten správný způsob využívání těch lidí a není to samozřejmě správně ani pro to, pro ten jejich rozvoj.

Jan BURDA, moderátor
Vy jste se dotkl té mezinárodní spolupráce, která je na vysokoškolské úrovni nezbytná, na vědecké, akademické vůbec, to je, to je jasné, ale kdybychom se podívali na studentské výměny obecně, můžeme klidně od středních škol, po bakalářské obory a tak dál toho, řekněme, v uvozovkách, myšleno řečeno obyčejnějšího vzdělání, byť nesmírně důležitého. Na kolik je výměna, na kolik jsou programy jako například program Erasmus Evropské unie, na kolik jsou důležité nenahraditelné pro vás?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, můžeme o Evropskému unii myslet kdo chce co chce, ale to nejlepší, co se jim povedlo a jednoznačně prostě obrovský úspěch je právě ten program Erasmus. Tedy to, že jednotliví mladí lidé stráví nějaký čas v cizí zemi. A musí tam nejenom se jít podívat jako turista, ale chvilku tam žít. To je ta nejcennější věc. Za prvé pochopí částečně alespoň tu cizí kulturu, a když už rozumíte těm lidem, tak ta případné spory jsou mnohem snáze urovnatelné, protože víte třeba, z čeho vycházejí nebo k nim vůbec nedochází. Zároveň oni se tam naučí porozumět to, jak se dají věci dělat jinde a už jim pak tady třeba nějaký politik nemůže dost dobře namluvit, že to nejde, protože oni si zažili na vlastní kůži, že to jinde docela dobře. A zároveň se pak ti studenti mohou vracet a být velmi vděční za to, co třeba zrovna v našem státě funguje lépe než v těch okolních, protože to se může třeba týkat zdravotnictví nebo něčeho. Pak si toho začnou vážit. Takže to je vůbec vlastně to nejcennější, co uděláme, mimo to, že se naučí jazyky a že si získají přátelé po celém světě, což přesně vede potom k tomu, že vlastně ten svět je přátelský. Nejedete do ciziny a jedete ke kamarádům. To je úplně něco jiného.

Jan BURDA, moderátor
Říká Jan Pačes, vědec, molekulární genetik a vysokoškolský pedagog. Vy jste se během dnešního setkání, během dnešního Jak to vidí několikrát dotkl toho oboru, kde jste doma, tedy biomedicínských oborů. V rámci nich máte veliký přehled a v posledních měsících jste odpovídal v tomto pořadu zejména na otázky, které se týkaly šíření koronaviru, dalšího vývoje pandemie. Byť je to téma, které domnívám se, jsme všichni velmi rádi opustili. Tak to téma nemizí. Čas od času se v médiích objevují různé zprávy, že hrozí nějaké zhoršení, nebo že se někde něco objevilo. Zkrátka požádal bych vás, jak jsme na tom s koronavirem?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
Krátký brífink, bude velice krátký, tak koronavirus nás neopustil. Bohužel trošku v té populaci převládal teďka takový pocit, že způsob, jak žít skoro s koronavirem, znamená, že budeme dělat, že není, tak, tak to bohužel není. Ta situace se v České republice teďka maličko zhoršuje, protože přišly zase další dvě varianty, které jsou opět nakažlivější. Jestli je to ještě vůbec možné než ta předcházející. Ale pro to léto by to nemělo mít velký vliv. To, proč to sledujeme velice pečlivě, je to, že ty varianty, které teď jaksi nabírají na síle, tak ty se pak projeví na podzim, takže pro ty predikce, jak se bude situace vyvíjet na podzim, je to důležité. Ale léto vypadá, že to bude dobré.

Jan BURDA, moderátor
A ta predikce na podzim, to vím, že nemáte křišťálovou kouli, ale znovu se zeptám, hrozí nějaké zásadnější potíže ve fungování společnosti, ve fungování jednotlivců?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, potíže asi nehrozí, ale opravdu je to tak, že ten koronavirus tady s námi je a na podzim určitě ta čísla těch nově nakažených budou vyšší, než bychom chtěli. A pakliže se nestane něco nepředvídatelného, tak to asi nebude mít tak velký vliv na třeba obsazenost nemocnic a i na tu úmrtnost. Takže to nebudeme brát vážně, ale přece jenom už teď vidíme, že ty dlouhodobé následky, po prodělání covidu, mohou být pro část populace poměrně obtížné. A tak bychom chtěli, aby to množství toho viru bylo co nejmenší a otázka je zase, jak se k tomu ta společnost postaví, co budeme ochotni dělat pro tu společnou imunitu, společnou ochranu, protože je to infekční nemoc, takže je to nemoc celé společnosti na jednotlivých lidí.

Jan BURDA, moderátor
Během těch uplynulých dvou let, kdy veřejnost opravdu nejvíce z pochopitelných důvodů zajímaly komentářem, předpovědi, vysvětlení vývoje pandemie, tak se v médiích objevilo mnoho skutečných ale někdy také jenom částečných a třeba v extrémních případech úplně domnělých odborníků. Ono to totiž částečně souvisí i s tím způsobem vzdělávání, s hodnotou vzdělání, o které především v dnešním pořadu mluvíme. Jak tedy poznat člověka odborníka, který té své věci opravdu rozumí?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, přesně tak, to strašně souvisí s tím vzděláváním. Nejenom se vzdělávání těch odborníků, to je jedna věc. My potřebujeme pochopit lidi, kteří tomu rozumí a kteří to, pokud možno umí dobře posílat dál tu informaci nebo ji zužitkovat. Ať už pro nový výzkum nebo třeba pro nějakou průmyslovou aplikaci. Ale my potřebujeme také vzdělanou populaci, nejenom vzdělanou ve smyslu informačního, že vědí hodně věcí, ale že těm věcem rozumí a že dokáží ty věci dobře si zasazovat do toho celkového schématu světa. A takovému člověku těžko něco na mluvíte, protože on než tu informaci přijme, tak si potřebuje jí porozumět. Potřebuje si jí právě dát do kontextu s tím, co už ví. A když tam ta věc nesedí, tak o tom musí přemýšlet, a to zabrání tomu, abyste ho lehce opil rohlíkem. Takže tahle to je ta nejcennější věc toho vzdělání, že lidé od těch informacích přemýšlí, že se pokouší s těmi informacemi pracovat tak, aby jim to celkově dávalo smysl. No a největší nebezpečí pochopitelně jsou ty společnosti, které a jenom bych rád řekl, že tohle vůbec neznamená, že ten člověk musí mít vysokoškolské nebo ani středoškolské vzdělání. Tady jenom jde o to, používat třeba i ten selský rozum, ale nepřijímat ty informace bez přemýšlení. Ano a k tomu by to vzdělání mělo směřovat. My pořád, ta naše školství dlouhodobě alespoň podle, z mého úhlu pohledu je hodně založeno na tom bývalém Rakousko Uherském modelu, anebo německém a hodně dáme na ty, na tu faktografii, na objemy učiva. A mnohem já bych si myslel, že mnohem lepší by bylo, kdyby třeba ty lidé toho uměli mělo míň, ale uměli ty informace používat. Takové ty projekty, které třeba v Anglosaském světě často bývají, že se na jednu a tu samou věc dívají v těch předmětech zároveň z různých úhlů právě tak, aby bylo vidět, že chemie mluví vlastně o tomtéž jako přírodověda, biologie a matematika. Že vlastně všechno to potřebujeme pro to, abychom tomu světu porozuměli, nebo aby nám ten svět aspoň nepřipadal hrozivý a neznámý. My nepotřebujeme rozumět do všech detailů, ale musíme se v něm umět orientovat. A je to vlastně, na té pandemii jsme dobře viděli, jak je to důležité, jak prostě ty neodolné části společnosti lehce propadnou dezinformacím a v rámci toho koronaviru to byly ještě pořád takové medicínské dezinformace, a přestože řada lidí tomu propadla, tak bylo celkem v uvozovkách jednoduché, je vyvracet, protože je pod tím nějaká faktografie, ale pak když půjdeme třeba do politiky nebo do takových věcí, kde už ten koncept té pravdy už není tak jasně definovaný. Je to spíš o názorech, tak tam jsou ti lidé strašně senzitivní, a vede to pak, no ke smutným důsledkům pro celou společnost.

Jan BURDA, moderátor
Tedy podle vás mělo by české školství více učit nadhledu a kritickému myšlení, než to, aby žákyně a žáci znali data, kdy padla říše Féničanů a kdy který, kdy který vládce Egypta nechal postavit něco jiného?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
No, určitě, to je a já myslím, že to je snaha i toho školství to dělat, ale samozřejmě z těch zajetých kolejí se vyráží nebo vyjíždí špatně a navíc pochopitelně toto vyžaduje velký zápřah na ty učitele. A upřímně řečeno, učitelů také nemáme mnoho na všech stupních, je jich vlastně ne těch kvalitních učitelů poměrně nedostatek. Taky nejsou ohodnoceni tak, aby tam šli ti nejlepší, aby je učili. Takže je to komplexní problémem. Zaplaťpánbůh, já nejsem politik. Nechtěl bych tuto situaci řešit, ale rozhodně zase asi ta společnostem i my dva tady shodneme, že prostor pro zlepšení tam je.

Jan BURDA, moderátor
Uvidíme, jakým způsobem se školství popasuje, vypořádá s tou velkou výzvu, kdy od září by na základní školy především měli nastoupit i děti, které utekly před válkou, před ruskou agresí na Ukrajině, určitě před školstvím je, jsou veliké výzvy.

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
A to je výzvy, ale také samozřejmě je to obrovská šance, protože, když tito lidé se tady, a to nemluvím jenom o dětech, kteří se něco naučí a najedou si tady kamarády, ale i ti, kteří tady teda třeba začnou podnikat, a pak si to odnesou zpátky, tak to je přesně to spojení mezi dvěma zeměmi, /nesrozumitelné/ které je velice pevné, protože není založeno na proklamacích politiků a na tom, že se znáte s někým, že tam pojedete rádi, protože oni k nám, protože budou s námi rádi obchodovat nebo dělat drobné podnikání, protože to tady znají a vědí, že to bylo fajn. A opačně i my s nimi a vlastně z toho můžeme strašně těžit. Takže možná, že chvilku to bude problém. Ale buďme na ně hodní, jsou to spíš hosti než, než uprchlíci. To, ten, to slovo uprchlík taky nezní dobře. Jsou to naši hosti opravdu prostě na chvilku. A když to dobře dopadne, tak z toho ta společnost na obou stranách bude mít veliké benefity.

Jan BURDA, moderátor
Bude navázána velká důvěra mezi lidmi.

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
A o to jde, to je ten, to je, pak žijeme spokojený život.

Jan BURDA, moderátor
Změnila ta doba, ať už to byla pandemie, a ať už je to, to neštěstí, ta ruská agrese, útok na Ukrajinu. Změnila podle vás ve společnosti vnímání odbornosti, vnímání základních životních hodnot nebo třeba i hodnotu vzdělání?

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
Ono tady si nejsem úplně jistý, tady možná je to jenom tím, že jsem se s tím setkával teďka mnohem víc než, popularizuji vědu docela často, ale to většinou děláme nebo poslouchají mě přitom lidé, kteří, které to baví a nelzu jim do běžného života, když nechtějí tady s tím koronavirem. To bylo trošku jiné. Ale bohužel si myslím, že dochází právě k takové jaksi inflaci těch informací. Je jich hodně a je čím dál tím obtížnější pro člověka se v nich orientovat na všech úrovních. Já jsem na tom úplně stejně jako každý jiný. Prostě není čas si všechno přečíst. Takže další věc, která by v tom vzdělávání a v tom vnímání těch odborníků, asi byla důležitá, je mít ty autority. A tady je teda asi trošku chyba těch našich některých autorit během té pandemie, že ne všechny autority se ukázaly býti těmi správnými autoritami. A to je hrozně důležité. Já sám bych to hrozně potřeboval prostě, abych si šel za nějakým novinářem, nebo četl, sledoval nějakého novináře, který za mě udělá tu činnost nebo sbírání těch drobných dat a tohle to a dá mi nejenom tu informaci, ale dá mi to i do té perspektivy. Prostě proto, že na to nemám kapacitu a znalosti. Vlastně tak by měl asi fungovat ti odborníci na té vyšší úrovni jaksi, kteří už třeba nedělají jenom tu drobnou práci, ale měli by samozřejmě předávat ty informace a zasazovat je do kontextu. A ta důvěra, myslím si, mezi ta, ta důvěra veřejnosti, tyhle ty odborníky, že byla trošku pošramocená. Nevím, proč se to stalo, ale za sebe můžu říct, že jsem dělal, co jsem mohl. A co jsem udělal špatně, tak prostě jsem jenom člověk. Ale tady bychom potřebovali tohle to zlepšit, prostě tu důvěru prostě obnovit.

Jan BURDA, moderátor
Říká Jan Pačes, vědec a molekulární genetik a vysokoškolský pedagog, který byl dnešním hostem pořadu Jak to vidí. Díky, ať se vám daří.

Jan PAČES, molekulární genetik Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR
Já moc děkuju za pozvání a pěkný den všem.

Jan BURDA, moderátor
Za pozornost děkuje také Jan Burda.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.