Přepis: Jak to vidí Jan Konvalinka – 13. května 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den, buďte vítáni u poslechu půlhodiny v souvislostech. Dnes bude dominovat věda a výzkum. Zita Senková zdraví všechny posluchače u přijímačů, a v našem speciálním studiu na Vinohradech vítám nového hosta, biochemika, docenta Jana Konvalinku, prorektora Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum. Dobrý den.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, vidí ambice české vlády na vývoj vakcíny proti koronaviru? Přispěje konfrontace s novým typem viru ke zvýšení zájmu o studium chemie či prestiže vědců? I na to se budu ptát v následujících minutách. Nerušený poslech. Před deseti lety paralyzovala Evropu erupce islandské sopky Eyjafjallajökull, vulkán chrlil popílek a lávu až asi šest týdnů. Vzpomínám si na nadšení jednoho geologa, pro kterého to bylo, z toho odborného hlediska, nesmírně zajímavé. Ten sopečný popel stoupal až do výšky devíti kilometrů. Jinými slovy, pane doktore, Jane Konvalinko, ačkoli nyní jsme v situaci konfrontováni s dopady pandemie, s novým typem viru, tak pro vědce je to vlastně také velká výzva bádat po původu viru, zkoumat možnosti léku, pracovat na vývoji účinné vakcíny. Co to pro Vás, a pro vědu, znamená tato situace?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já bych nechtěl, aby to vypadalo, že z toho máme radost, tak to určitě není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To ne.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Radost z toho nemáme, je to spíš připomenutí pro vědce, jako pro všechny ostatní, že nežijeme ve světě bez rizik, že vlastně ten svět se sice dramaticky pohnul, ale pořád to podstatné, co je v životě, je bezpečí, mít úkryt před deštěm, najíst se a být v bezpečí před různými riziky, včetně těch zdravotních, že to je to hlavní, a že spousta těch starostí, kterými si lámeme hlavu, běžně, v takovém tom přesyceném spokojeném období, které nám teď připadá jako ztracený ráj, tak jsou někdy nadbytečné, že ty základní věci jsou pořád stejné, a musíme si dát pozor, aby jsme o ně nepřišli. To je asi to hlavní poučení. A co se vědy týče, tak samozřejmě, že je věda důležitá, jak jsem už opakovaně říkal, buďte hodní na svého biochemika a na svého virologa, můžou vám zachránit život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vy máte, pane doktore, zkušenosti s vývojem virostatik, znáte medicinální organickou chemii, soustředíte se na výzkum proteinů, viru HIV, na výzkum neuropeptidů a nádorových antigenů prostaty. Pokračujete v této práci? Nyní máte na to čas? Protože Vy vlastně vyvíjíte ryze český test diagnostický kit, jak teď vypadá Vaše práce? V těch posledních týdnech?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já mám docela veliké oddělení na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, které je naštěstí tak velké, že můžeme dělat na různých věcech, takže my pokračujeme, a musíme pokračovat, chceme pokračovat v té rozdílné práci, ale je pravda, že velká část mého týmu se před šesti týdny vrhla na velmi aktuální věci související právě s tou koronavirovou infekcí, a to byly věci, které vlastně ani nejsou jako velká věda, ale v tu chvíli, a myslím, že velmi správně jsme to já a moji kolegové identifikovali jako to nejužší místo, to, co vlastně tady v tu chvíli chybělo nejvíc, protože se ukázalo, a pořád si myslím, že to je pravda ještě i dnes, že nejdůležitější na zvládnutí téhleté infekce, vedle léku, který bude ještě chvíli trvat, než se sem opravdu dostane, tak je testování, diagnostika. Potřebujeme vědět, kdo je infekční, kdo není infekční, kdo šíří tu nemoc a kdo ji nešíří. A metoda, jak to zjistit, je stále jedna jediná, a to je metoda, které se říká polymerázová řetězová reakce, která se dá dělat na výtěru z nosu toho potenciálního pacienta. A teď, víte, před půl rokem nebo ještě před třemi měsíci, kdyby jste tohle řekla, tak tu metodu dělají studenti ve druhém ročníku na vysoké škole, my jsme ji jednou reprodukovali dokonce v našem farním centru, kde byli lidé z našeho Kostela svatého Fabiána a Šebastiána, je to jednoduchá metoda, kde napipetujete několik roztoků a párkrát změníte teplotu a máte výsledek. Je to geniální, byla za to Nobelova cena, mám úplně radost, když o tom vyprávím. Problém je, že aby jste to mohli udělat, tak potřebujete chemikálie, které ještě před dvěma měsíci jste si mohla vybrat z velkých barevných katalogů řady firem, a ty firmy se předháněly, které vám to dodá dřív a levněji. To skončilo. S nástupem té koronavirové epidemie se za prvé, zavřely hranice, a za druhé, ohromným způsobem se zvedly požadavky na tyto testy, takže ty firmy buď přestaly vyrábět, nebo vyrábí dál, ale zásobují svůj domácí trh, a ani to nezvládají, čili by nebylo možné, to, co jste dělali dřív, objednat z katalogu a druhý den to máte, takže to najednou přestalo, a my jsme si uvědomili, že dokud si tady ty reagencie a ty postupy nevyvineme sami, tak nebudeme moct testovat. Byly tady ohromné drahé přístroje v nemocnicích, které stály, protože do nich nebyly reagencie. A to, do čeho jsme se pustili, už se povedlo, když se ptáte, tak už to máme hotovo je, že se nám podařilo vyvinout, s použitím takových reagencí, takových magnetických nanokuliček, je to veliká krása, kterou dělají naši kolegové v Olomouci, pod vedením profesora Radka Zbořila, se nám podařilo najít takový český test, nebo český způsob, jak tu virovou RNA, tu nukleovou kyselinu toho koronaviru, jak ji vyizolovat, abychom potom dál mohli zjistit, kolik jí v tom vzorku z pacienta je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak Vás poslouchám, musí to být vlastně vzrušující ocitnout se u tak zlomových momentů.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Je to vzrušující, já už to zažil, párkrát, jeden ten okamžik byl úplně na začátku mojí vědecké kariéry, když jsem přišel na Ústav organické chemie a biochemie, a v prvním patře, tam pracoval takový, musím říct trochu nerudný a obávaný člověk, Antonín Holý, říkalo se mu Toníček. Já jsem nikdy nevěděl, kdo ten Toníček je, a pak jsem zjistil, že to je obávaný doktor Holý. On byl dost malý, proto se mu říkalo Toníček. Taky se mu říkalo Tonan hrozný, ale byl docela obávaný, měl jsem k němu velký respekt, nicméně o tom, že vyvíjí lék na AIDS neměl nikdo potuchy, protože tou dobou ještě HIV vlastně nebyl identifikován, když já jsem přišel na ten ústav, ale pak se objevil, a i skupina, ve které já jsem pracoval, začala na HIV pracovat, a byly to opravdu vzrušující okamžiky, kdy děláte na něčem, o čem ještě Vaši spolupracovníci, natož veřejnost, neví, že bude měnit svět, ale vy už to víte. To je fascinující okamžik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Stejně tak vlastně, jako lék na AIDS nebo takový Penicilin, vznikly svým způsobem nějak omylem, respektive vědci pracovali na něčem jiném.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
To je pravda, ale neřekl bych, že to je omylem, to je vždycky tak, že ti lidé musí tvrdě pracovat, musí mít skvělé nápady, musí být ohromně pracovití a musí vědět, co dělají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hledali něco jiného.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Ale velmi často hledáte nikl, a může se Vám stát, když jste připraveni, tak že narazíte na zlato, v té žíle, a teď ale musíte za prvé to zlato poznat, a to je možná to nejtěžší, že jste na něj narazili, a nesmíte ho zahodit a hledat dál ten nikl, a musíte být tak chytří a mít takové nápady, a takové zázemí, aby jste to zlato z té žíly dokázali dostat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A mají čeští vědci, výzkumníci, dobré zázemí?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já myslím, že teď už jo, já myslím, že co se podařilo během posledních možná 15 let, že se konečně začalo do vědy investovat, určitě ne dost, a já teda nechci zneužívat své pozice, že mám tady mikrofon a jsem tady sám, ale bylo by určitě dobře, kdyby se investovalo ještě víc, ale je pravda, že za posledních 15 let se materiální situace české vědy dramaticky zlepšila, máme tady řadu nových center, máme tady skvělé přístroje, ty ústavy a univerzity začínají být lépe financovány, stále ještě ne dost, takže tady máme zázemí, a myslím, že krize jako tato ukázala, jak je to strašně důležité, že jsme začali, já jsem mluvil o tom vývoji toho testovacího kitu, jak se říká, těch reagencí, ale současně řada našich kolegů spustila spoustu jiných, stejně důležitých aktivit. Víte, že ČVUT začalo vyvíjet, jak ventilátory, tak některé typy osobních ochranných pomůcek, víte, že kolegové v Olomouci a v Brně, začali velmi rychle testovat ve svých laboratořích, přidali jsme se k nim na Akademii věd v Praze, i na Univerzitě v Karlově, kolegové v Českých Budějovicích, na Parazitologickém ústavu, v Třeboni, a na 1. lékařské fakultě, já ani nestačím vyjmenovat všechny ty instituce, prostě nechali své práce, a využili toho, že mají to výborné přístrojové zázemí, ale hlavně, že to umí, a teď to je strašně důležité. Podobně, jako se říkalo, že nelze jen tak najmout sestry z ulice a postavit k ventilátorům, aby se na JIP-ce staraly o smrtelně nemocné pacienty, tak úplně stejně není možné najednou, ze dne na den, sebrat někoho a naučit ho dělat PCR analýzu. To musí být lidi, kteří to léta dělají, kteří to umí, potřebujete tady to zázemí, kvalifikace, zkušeností a inteligence, aby jste takovéhle nečekané výzvy, mohli zvládnout. A to naštěstí je vidět, že už to tady, v Čechách a na Moravě, máme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje Jan Konvalinka, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum. Viry tady byli a budou, žijeme s nimi od nepaměti. Zaskočil nás tento nový typ koronaviru svou agresivitou? O tom se nejčastěji píše.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Ano a ne. Spousta z nás, a nechci dělat proroka po bitvě, ale my jsme o tom napsali knížku s kolegou Machalou, a máme tam kapitolu, co nás čeká v budoucnosti, takže spousta z nás čekala RNA viry, že se objeví nové, objeví se pravděpodobně z jižní Číny nebo jihovýchodní Asie, i to se předpokládalo, a očekávalo se, že to budou RNA viry. Zase, abych nedělal moc chytrého, já jsem spíš čekal, že to bude virus chřipky, a myslím si, že nás to taky ještě čeká. Takže to, že přijde virová epidemie, ostatně přišel SARS, v roce 2003 a 2004, přišel MERS, přišel předtím HIV, to je taky vlastně virová infekce RNA virus, který přišel ze zvířat, v tomto případě z opic z centrální Afriky, čili to vůbec není nic nového. Co nás možná zaskočilo, vlastně není ani tak agresivita toho viru, a jeho záludnost v tom, on se totiž liší od SARSU zejména tím, že ty pacienty tolik nezabíjí, což by na první pohled mělo vypadat, že je to vlastně pozitivní, a samozřejmě je, ale on má tu záludnost, že je tady spousta, možná polovina, možná ještě víc, těch pacientů, kteří jsou infikovaní tím virem, tak nemají žádné příznaky, jsou asymptomatičtí, jak se říká, což vypadá fajn, a je to dobře pro ně, ale oni jsou stále infekční a šíří tu infekci. A to je právě hlavní rozdíl mezi tím SARS-em, který zabil asi 800 lidí kolem roku 2003, v jihovýchodní Asii, ale podařilo se ho vlastně velmi brzo izolovat, a ta epidemie skončila během několika měsíců, právě proto, že byl tak agresivní, že vlastně každý, kdo ten virus dostal, tak onemocněl, a tím pádem bylo možné ty lidi identifikovat, diagnostikovat a izolovat. Čili my jsme tu, nebo lékaři tu epidemii zastavili mnohem dřív, než se našel lék, nebo vakcína, právě proto, že bylo možné ty nemocné izolovat. Nevýhoda a záludnost toho nového koronaviru spočívá překvapivě právě v tom, že spoustu těch pacientů nechá na pokoji, vlastně u nich nevyvolává velké příznaky, ale oni tu infekci šíří, a určité procento těch pacientů má bohužel zase, velmi vážné příznaky, a někteří umírají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kolik toho o tom novém typu koronaviru, pane doktore Konvalinko, ještě nevíme? Odkryl se nám už? Podle Vašeho názoru, v celé své škále? Je ještě něco zcela zásadního, co by nám pomohlo, i právě při hledání toho účinného léku nebo vakcíny?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Na jednu stranu toho vlastně víme strašně moc. Ještě jednou, ten virus neexistoval před listopadem loňského roku. Čili on je na této planetě pět měsíců. A my dneska známe kompletně jeho sekvenci, známe několik tisíc jeho sekvencí, to znamená pořadí bází v té jeho genetické informaci, má 30 000 písmen, by se dalo říci, my je všechny známe, a známe ty sekvence z mnoha tisíců různých pacientů, víme o všech jeho proteinech, a máme opravdu velmi detailní informace o tom, jak se šíří. Co nevíme je vždycky důležitější než to, co víme, to, co nevíme je například proč, nebo nevíme to přesně, proč, ani ne infikuje, ale dělá mnohem větší potíže u starších lidí, a zejména u mužů než u žen, a to není jasné. Nevíme, co chrání malé děti. Máme nějaké hypotézy, ale nevíme to určitě, co chrání děti před tím, aby ta choroba u nich propukla, a zejména, aby měla nějaké vážné následky. To je samozřejmě velmi dobře, ale bylo by důležité přesně zjistit, proč to je, abychom toho mohli právě využít pro potenciální léčbu. Je to tak, že děti do 15 let prakticky neonemocní, a když, tak jenom velmi lehce, a pokud vím, není znám žádný nebo jenom zcela ojedinělé případy úmrtí u dětí, a to máme už přes 4 miliony infikovaných na celém světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je pravdou, že kvůli situaci ve světě, se dosud v minulosti žádný lék nevyvíjel tak rychle jako nyní ten lék proti koronaviru?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já si myslím, že to je srovnatelné se situací kolem HIV. Tam to bylo velmi podobné, taky to byla infekce, která napadla tady, ono to zazní trošku cynicky, ale bohužel, tak to funguje ve světě, ve kterém žijeme. Obecně nemoci, které zasahují rozvinuté státy, západní Evropu, Spojené státy americké, dneska musíme přidat ještě Japonsko a vlastně už i Čínu, tak to jsou nemoci, proti kterým se rychle vyvíjejí léky a vakcíny. Pokud jde o choroby, které jsou v tropické části Afriky, ať už je to ebola nebo v jiných méně rozvinutých částí světa, horečka Dengue nebo žlutá horečka, tak proti nim se ty léky nevyvíjejí z pochopitelného důvodu, protože vývoj léku je příšerně drahý, trvá deset let, a stojí nejméně miliardu dolarů. A kdyby jste Vy, paní Senková, byla šéfka farmaceutické firmy, a navrhla, že budete připravovat lék proti Ebole, o kterém předem víte, že Vám nikdy nemůžou ti pacienti zaplatit, tak Vás správní rada vyhodí, ani nedořeknete ten návrh, protože na tom prostě nemůžete vydělat, a ta firma by šla do konkurzu a přestala by vyvíjet jakékoliv léky. Čili tady narážíme na problém, jak vlastně financovat vývoj léku proti novým chorobám. V případě koronaviru to samozřejmě problém není, protože tady zasahují opravdu ty nejrozvinutější státy světa, stejně jako ty méně rozvinuté, způsobuje obrovské hospodářské škody, nemluvě o těch více než dvou stovkách tisíc lidí, kteří už zemřeli, tak samozřejmě, tady se do toho investuje masivně a rychle, a vývoj virostatik se velmi urychluje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak v tomto kontextu, pane Konvalinko, vidíte plány české vlády vytvořit českou "vakcínu" proti novému koronaviru? Objevilo se hodně skeptických názorů, myslím si, že Vy patříte také do té skupiny.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já už jsem se k tomu vyjádřil, přiznám se, že se mi k tomu ani nechce vracet, protože si myslím, že to bylo trochu plácnutí do vody, a malinko naivní pokus, my jsme, spolu s několika významnými členy učené společnosti, na prvním místě profesorem Vonkou, velmi slavným virologem, a Liborem Grubhofferem, Juliem Lukešem a dalšími, Blankou Říhovou, jsme podepsali takové prohlášení členů společnosti, kde upozorňujeme na to, čistě, ale to je takové, že dvě a dvě je čtyři, to vlastně ani není moc chytré to říkat, protože to mě připadá naprosto přirozené, vývoj vakcíny nestojí 30 nebo 50 milionů, ale stojí jednu nebo dvě miliardy, a možná spíš víc. Ten proces už probíhá na celém světě. Minulý týden, od té doby jsem se ani nepodíval, minulý týden bylo 115 potenciálních vakcín v různém způsobu rozpracování a bylo jich 7 v klinických testech, to znamená že už ti lidé na tom měsíce nebo dokonce léta, pracují. Totiž, krátká odbočka, koronavirus je 5 měsíců starý, tady ten, co nás teď trápí, ale koronaviry, samozřejmě, jsou s námi dávno. A koronaviry jsou velmi důležitý patogen veterinární, je u slepic, u kuřat, u prasat a u dalších zvířat, a kolegové z veterinárních klinik, a kolegové veterináři na celém světě, vyvíjejí vakcínu proti koronaviru. Čili mají postupy jak to dělat, a teď vlastně mají veliký náskok, protože stačí tu část toho viru, proti kterému by připravovali vakcínu, nahradit tím novým typem toho viru, tzv. antigenem, a jsou hodně napřed.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nelze je dohonit?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já to nevylučuji, samozřejmě, je to vždycky možné, ale musíte mít nějakou výhodu. Buď musíte mít úplně brilantní nápad nebo musíte mít zázemí, které jiné země nemají, a tak to třeba bylo u toho Antonína Holého, tam ten úspěch byl obrovský, a byl to osobní úspěch Antonína Holého, ale on stavěl na něčem, co konkurence neměla, on stavěl na desetiletích tradice české nukleotidové chemie, která byla vynikající. On stavěl na tom, že jsme tady měli ve stejném domě, kde působil Antonín Holý, působil taky jistý Jan Svoboda, kterému utekla Nobelova cena velmi nespravedlivě, protože on, spolu s Davidem Baltimorem a Howardem Teminem spoluobjevili retroviry. Tady byla velká vynikající česká virologická škola, a byly tady desítky skvělých chemiků, kteří přesně na tomhle dělali, a to se nádherně sešlo v okamžiku, kdy se objevilo HIV, čili my jsme měli velikou výhodu proti celé řadě jiných států, protože jsme měli tyhle dvě věci pohromadě, dokonce v jednom domě v Dejvicích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nemůžeme právě i na tom stavět? Na těchto, i zkušenostech, na těch týmech, ostatně před pár minutami jste řekl, že to zázemí české vědy není špatné.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Ano, ale ne úplně ve vývoji vakcín. A to tady prostě nemáme, býval tedy výborný ústav, který v 90. letech bohužel zanikl, to se nepovedlo, Ústav sér a očkovacích látek, a v tuhle chvíli já nevím o velkém zázemí. Nejenom já, tak já nejsem důležitý, ale ostatní signatáři toho dopisu jsme se shodli, že vlastně nevíme o nějakém zázemí, nebo o něčem, co by nabízelo tu výhodu, a z toho, té tiskové konference, kde jsme o tom slyšeli a teď se snažím být zdvořilý, jsme nebyli přesvědčeni ani o nějaké mimořádné kvalifikaci toho týmu, který to představoval, ani o tom, že by měli nějaký zajímavý nápad, který by právě umožňoval, že nějak předskočíme ty Izraelce a Američany, kteří už na tom léta pracují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak to vidí Jan Konvalinka, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum, český biochemik. Nadějný lék remdesivir, který byl použit, původně vznikal jako lék proti Ebole. Tak bych se laicky zeptala, pane Konvalinko, jak si vysvětlit to, že vlastně zabírá na něco jiného, respektive na dosud neznámé onemocnění, jakým je covid-19.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Ono je to ještě složitější, on úplně původně, jak mě upozornil můj kolega Michal Hocek, vznikal vlastně při kampani na vývoj léku proti hepatitidě C, což je další RNA virus, mimochodem, nebezpečný. Ono to je tak, že když se objeví virus, proti kterému buď firma nebo laboratoř, vyvíjí nějakou novou molekulu, virostatikum, tak jich vyvine, těch molekul, desítky, stovky, někdy tisíce, řada z nich vypadá slibně, ale potom tím filtrem přes různé toxikologické a tzv. preklinické testování až do klinického testování, dorazí jedna nebo dvě molekuly, a ostatní prostě se s nimi nepokračuje dál. Například proto, že ten vývoj je extrémně drahý, a není možné ho dělat s desítkami molekul. Ale ty molekuly fungují, princip životního cyklu těch virů je podobný, když to jsou RNA viry, to znamená je vždycky slušná šance, že molekula, která bude blokovat nějaký důležitý enzym jednoho viru, může fungovat podobně dobře na jiný virus, dokonce i na ještě neznámý. A to by nebylo vůbec nic překvapivého, dělá se to, vždycky se to zkouší. Výhoda je, že když se potom objeví nový virus, tak nemusíme čekat deset let na opravdu vývoj specifického inhibitoru, a investovat do toho tu miliardu nebo dvě miliardy dolarů, ale můžeme použít molekuly, o kterých už víme, že nejsou toxické, víme, že nemají velké vedlejší účinky, a víme, že tento typ virů mohou blokovat. A když se vyzkouší řada, tak s trochou štěstí se může ukázat, že ta už známá molekula bude fungovat. To není překvapivé, a děje se to často.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hodně se toho už řeklo a napsalo o mezilidské solidaritě. Jak funguje v tomto směru vědecká komunita? A platí to i nějak ve výzkumu? Protože normálně si každý střeží ty své pokusy, testy, panuje spíš rivalita nebo ani ne tak solidarita jako spolupráce.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Já si to velmi pochvaluji. Teď to vypadá opravdu jako výborně. Já bych tu rivalitu mezi věci nepřeceňoval ani normálně, já musím říct, že ze všech komunit, co znám, tak ta vědecká mi připadá vlastně nejpřátelštější, většina opravdu významných vědců totiž přijde na to, že se to nakonec vyplatí. Že se vlastně vyplatí sdílet informace, protože ti kolem vás, vám nakonec vždycky řeknou víc než kolik vy můžete říci jim, čili ono se vyplácí být otevření. Zejména lidé, kteří mají nápadů dost a nemusí si je střežit, tak bývají velmi velkorysí a otevření, a čím je ten vědec významnější, tak tím zpravidla bývá velkorysejší a otevřenější, ale v téhle konkrétní situaci, o které teď mluvíme, opravdu jedno z pozitiv, co na tom vidím bylo, jednak to otevření vědců a sdílení informací mezi sebou. A to nejenom u nás, v Čechách, ale už z té Číny, od toho února, března, přicházely informace o sekvencích, přicházely informace o strukturách těch proteinů, jsou zveřejňovány bez recenzního řízení na různých serverech, takže my je vidíme okamžitě online, tohleto je skvělé. A ještě jedna věc, kterou bych rád zdůraznil, my tady máme u nás v Čechách, velký problém s přenosem nápadů z výzkumů do aplikací. V tom opravdu zaostáváme a to se nedaří. A tady se ukázalo, na několika případech, že v téhle krizové chvíli, kdy se moc neohlížíme na nějaká byrokratická omezení, tak to vlastně funguje velmi dobře. Celá řada firem začala vyrábět věci, které vznikly v laboratoři před třemi týdny. To je opravdu mimořádná věc, já bych hodně doufal, že tahleta zkušenost, že to jde, že můžeme vymyslet ventilátor, který se začne vyrábět za pár dní, že můžeme vymyslet kit nebo reagencii na diagnostiku, která se začne používat velmi brzo, aby nám to zůstalo, to by bylo hodně důležité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vědci byli, pro širokou laickou veřejnost, tak trochu přece jenom ve stínu, na rozdíl často od jiných profesí. Nyní o vás, o vědcích, výzkumnících, o vývojářích, slýcháme, čteme, v médiích dnes a denně. Myslíte, že třeba by se to mohlo podepsat na zájmu mladých lidí, kteří se teď budou houfně hlásit, já nevím, na studium chemie nebo medicíny?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
No já doufám, přátelé, je to cool, přijďte na Přírodovědeckou fakultu, na VŠCHT, na medicínu, celý život si budete hrát v laborce, budete si dělat bouchací kuličky, smradlavý vodičky a ještě vás za to budou platit. Pojďte, je to super.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A my si vás budeme hýčkat, jak jste řekl hned v úvodu, pane Konvalinko. Jaké nároky klade ta moderní doba, právě na výuku a vzdělanost?

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Jé, to je velmi široké téma. Svět se strašně změnil, před 20 lety, když jsem jako učitel začal učit na Přírodovědecké fakultě, před 25, tak já jsem měl ty klíčky od knihovny, a to jak formálně, tak i reálně. Já jsem byl ten, který těm studentům říkal věci, které nikde jinde nemohli zjistit. Teď se ten svět strašně změnil, oni to vidí na internetu mají všechny informace k dispozici, a já už tady nejsem od toho, abych jim je přeříkával, já jsem jen tady jako průvodce, který uvádí do toho světa, a vybírá z těch informací to, co by pro ně mohlo být důležité, to je mnohem těžší úkol.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního vydání doktor Jan Konvalinka, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum, vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd. Děkuji za Váš čas, za Vaše názory, a přeji hodně úspěchů. Mějte se hezky.

Jan KONVALINKA, docent, biochemik, prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum:
Moc děkuji za pozvání, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zita Senková se těší na zítřejší vydání, mým hostem bude socioložka Paulína Tabery.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.