Přepis: Jak to vidí Jan Jirák – 16.7.2020

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes mediální expert Jan Jirák, dobrý den.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Dobrý den Vám i posluchačům Českého rozhlasu.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak je to s Vámi? Jste v prázdninovém módu a nebo máte na škole ještě nějaké povinnosti?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Je to takové poloprázdninové trošku, mám volněji, ale pořád studenti dopisují bakalářské a diplomové práce, takže čtu, e-mailuji, čtu, e-mailuji.

Vladimír KROC, moderátor:
Jak se osvědčila ta distanční výuka teď, v posledních týdnech a měsících?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Já jsem tomu moc na chuť nepřišel, musím přiznat, přece jenom ten kontakt se studenty je asi výhodnější, kromě toho se tím stírá rozdíl mezi soukromím a prací. Já si myslím, že home office je protimluv, protože buď je něco domov home nebo je to office a nejde to dohromady.

Vladimír KROC, moderátor:
Říká Jan Jirák. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Média v Polsku by měla být polská, to prohlásil předseda vládní strany Právo a spravedlnost, Jaroslaw Kaczyński, v prvním rozhovoru po vítězství prezidenta Andrzeje Dudy, inspiroval se prý situací v Česku. Jsou česká média česká? A pokud ano, je to dobře?

Jan JIRÁK, mediální expert:
To je otázka, co se tím myslí, česká média. Pokud bychom se měli pokusit nějak ten výrok interpretovat, asi se tím myslí, že Kaczyński si představuje, že by bylo žádoucí snížit vliv tzv. zahraničních vlastníků.

Vladimír KROC, moderátor:
Čili česká média, myšleno vlastně českými investory, majiteli.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Respektive polská média, na to on naráží, ale tady je potřeba asi říci jednu věc, česká média jsou převážně v rukou českých, československých, nevím jak je charakterizovat, vlastníků, ale to není výsledek žádné politiky, tady nevznikl žádný státní program pro počeštění médií, tady se prostě zhruba v polovině prvního desetiletí tohoto století začalo dít to, že ti zahraniční vlastníci zjistili, že už jim ta média v českém prostředí tolik nevynáší, respektive nevynáší a začali je houfne opouštět, čili to bylo víc rozhodnutí, které přišlo z venku, a které vlastně znamenalo konec jedné docela zajímavé éry v česky psaných a česky vysílaných médiích.

Vladimír KROC, moderátor:
Bylo to tedy zřetelné? Ta změna třeba obsahu po změně majitelů?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Myslím, že nijak zvlášť. Myslím, že v zásadě ti tzv. zahraniční vlastníci v podstatě hleděli na to, aby obsah médií byl profitabilní, aby vynášel potřebný zisk, a to se v podstatě nezměnilo, jako to je ještě pořád v době, kdy majitel médií hledí především na to, aby se ty investice zhodnotily. Asi je dobré připomenout, to s tím výrokem Kaczyńskeho souvisí, že ani u nás, v českém prostředí, nebyl ten příchod zahraničních vlastníků jednoznačně vítaný, zvlášť proti těm, kteří měli sídlo v Německu, tak byla dost silná rezistence, dost velká nechuť, já si pamatuji takovou epizodu ze začátku 90. let, kdy na jednom regionálním zasedání syndikátu novinářů v Liberci, tam jeden člen vyzval přítomné, aby povstali, a minutou ticha uctili smrt českého tisku. Takže ten prožitek tam byl intenzivní poměrně, ale protože ti zahraniční vlastníci představovali i nějaké investice, modernizace, technologickou, a další věci, tak se s tím to české prostředí smířilo, a jak se posléze ukázalo, tak spíš je ochotné reagovat zvlášť na některé vlastníky, kteří jsou tak říkajíc tuzemští.

Vladimír KROC, moderátor:
Když se teď přeneseme do té polské současnosti, Právo a spravedlnost, tedy té straně vládnoucí, se podařilo zestátnit veřejnoprávní média, nebo média veřejné služby jsou placena přímo tedy ze státního rozpočtu, a ovládána tou vládní stranou. Na druhou stranu, jsou lidé, kteří tvrdí, že tolik nezávislých médií, kritických k vládě, jako mají v Polsku, bychom jim mohli závidět. Jak to vidíte Vy?

Jan JIRÁK, mediální expert:
No ono asi něco na tom je, těch platforem, které jsou řekněme liberálně laděné, a jsou proti tomu, té současné vládě, a jejímu řekněme směru, nebo její ideologii, tak těch je tam poměrně dost. Asi ta Gazeta Wyborcza je takovou tou vlajkovou lodí, ale ten vliv těch veřejnoprávních nebo veřejných médií, ten tam je asi stále přítomný. On ten problém, podle mého soudu, není v těch médiích samotných. Ta média odrážejí určitý stav polské společnosti, která, teď se to tak módně říká je rozdělenou společností, a ona skutečně je. A ten řez toho rozdělení se vede mezi mladším městským liberálnějším elektorát, tendr, voliči, a spíše staršími a spíše v menších, a to musíme počítat faktor, který u nás není tak silný, a to je vliv velmi konzervativní katolické církve.

Vladimír KROC, moderátor:
Mluvíme-li o Polsku, když se vrátíme k předvolební kampani před volbou prezidenta, staronového, nepřesouvá se vliv médií, nebo mají stále ta tradiční média tu sílu, jakou mívala? A nebo vlastně jejich úlohu přebírají sociální sítě?

Jan JIRÁK, mediální expert:
No tak do značné míry je přebírají sociální sítě, to se nedá přehlédnout, ale zase, i tady se projevuje to rozdělení, protože ta konzervativnější část voličů, ta víc směřuje k tradičním médiím, tedy těm, co se jim říká masová, a ta liberálnější, mladší, městská populace, tam je přece jenom větší vliv sociálních sítí, i jaksi možnost se jimi mobilizovat a organizovat, a více se na ně orientovat než na ta tradiční.

Vladimír KROC, moderátor:
Média, která postihl výpadek příjmu kvůli koronakrizi, by mohla dostat pomoc od státu, podle serveru Neovlivni.cz už zástupci vládních stran jednali s představiteli velkých vydavatelských domů, mluví se o částce do dvou miliard korun. Otázka zní, je to tak dobře?

Jan JIRÁK, mediální expert:
To je otázka daleko obecnější, já se necítím povolán moc tohle obecně rozebírat, ale já vůbec nevím, do jaké míry, a teď vím, že strašně moc lidí si proti sobě popudím, ale já nevím, do jaké míry je vůbec dobře pomáhat tímto způsobem jakémukoliv odvětví. Přece jenom je to, zpomaluje se tím, velmi obecně řečeno, prostor pro to, aby řekněme to, čemu se říká tržní síly, vlastně daly najevo, co je životaschopné a co ne.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže ta krize by měla, podle Vás, řekněme vyčistit ten trh.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Přinejmenším by se neměla snažit ta intervence finanční zakonzervovat stav před tou krizí, ale spíš teda podpořit eventuální trendy, které se v ní projevují, ale to říkám jako naprostý lajk, já nejsem ekonom.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak ten pořad se jmenuje Jak to vidí, tak Vy to takto vidíte. Když o tom mluvíme, program by musel schválit tedy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a taky notifikovat Evropská komise. Může v tom být problém?

Jan JIRÁK, mediální expert:
No tak jistě může, samozřejmě, pokud by se v takovém programu ukázalo že, jak bych to řekl kulantně, že ti, kteří ty peníze rozdělují, v tomto případě vláda, mají tendenci rozdělovat podle kritérií, která někoho nepochopitelně favorizují a jiného nepochopitelně zatracují, tak by to asi problém byl.

Vladimír KROC, moderátor:
No a jak by tedy taková podpora od státu měla nebo mohla vypadat? Měla by se její výše třeba odvíjet od výše tržeb těch jednotlivých médií před krizí?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Asi by to bylo jedno z možných kritérií, už proto, že je jedno z mála objektivizovatelných, ale je otázka, jestli by to nevedlo k tomu, že ti, kteří tak jako tak jsou na tom relativně lépe, by na tom byli ještě lépe, a ti, kteří jsou na tom tak jako tak relativně špatně, by na tom byli ještě hůř, to je vždycky otázka toho proporčního rozdělování. A pak je otázka toho, co vlastně je cílem té podpory, tady, já už to opakuji, jednou ze slabin toho českého prostředí je to, že už chybí jakýkoliv srozumitelný náznak mediální politiky. Tím nemyslím to, že by snad nějaká vláda nebo někdo měl média omezovat, nebo jiná podporovat, ale mělo by existovat formulace, co se od toho mediálního prostředí čeká. Tohle myslím, že se naposledy stalo na začátku 90. let, když padlo rozhodnutí, že má být duální systém. Od té doby se žádná politika, v tomhle smyslu nedělá, a kdybychom si třeba dokázali říct, že naším cílem je podporovat pestrost médií, tak, aby tam bylo hodně různých názorů, aby si mohl každý vybrat, aby to reflektovalo nejrůznější názorové proudy, tak pak může ta pomoc vypadat jinak, než když si řeknou, že budeme podporovat podle tržeb.

Vladimír KROC, moderátor:
V pořadu Jak to vidí je dnes Jan Jirák, mediální odborník. Vy jste mluvil o tom spektru nejrůznějších názorů, jsme schopni ještě vlastně diskutovat? Ptám se proto, že člověk má někdy pocit, že to vidění každého z nás je čím dál víc černobílé, že pokud se mnou nesouhlasíš, jsi nepřítel. Nejsem ochoten naslouchat Tvému názoru. Já to hodně záměrně zjednodušuji, ale rozumíte, kam tím mířím, tou otázkou?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Rozumím, musím říct, že tohle je také něco, co dost jaksi intenzivně prožívám, jako určitý deficit světa, ve kterém žijeme. Ta míra nesnášenlivosti, nevraživosti, určitá neochota alespoň cvičně si představit svět očima toho druhého, ta tady je, já za sebe si myslí, že podstatný díl viny na téhle situaci nesou sociální média a způsob, jakým jsou organizovaná, protože ona vlastně nepodporuje žádnou diskusi, podporuje vyjadřování vlastních emocí, ať už tím lajknout, hejtnout, hezká česká slova, ale i tou možností dávat komentáře, ale všimněme si, to jsou komentáře prožitkové, které říkají, já prožívám to, že Tě nesnáším, já prožívám to, že s Tebou nesouhlasím, a to není prostředí pro nějakou rozumnou rozvahu o tom, můžeme-li se na něčem sejít nebo nemůžeme-li se na něčem sejít a musíme se navzájem pobít, ale to tady chybí, a v tomhle smyslu je ten problém rozdělené společnosti problémem, který je přinejmenším celoevropský nebo dokonce euroatlantský.

Vladimír KROC, moderátor:
Navíc, je to skutečný prožitek? Teď bych se asi měl ptát spíš psychologa, ale ono to lajknutí, to je otázka vteřiny, a možná v dalších pěti vteřinách už nevím, co jsem lajkoval.

Jan JIRÁK, mediální expert:
To je možné, ale pořád to zůstává prožikem, tedy něčím, k čemu mě vedly emoce momentální nálady, všechno možné, ale není to výsledek racionální úvahy. Já myslím, že po těch pěti vteřinách, kdyby Vám někdo řekl, proč jste to lajknul, tak budete říkat co?

Vladimír KROC, moderátor:
Právě, ale ono pro někoho to může být jenom lajknutí jako odkliknutí, tohle si odkládám, možná se k tomu budu chtít vrátit.

Jan JIRÁK, mediální expert:
I to je možné, že to je vlastně jenom registrování něčeho, velmi často má toto, to, čemu tady říkáme pracovně lajknutí, má podobu v podstatě anketní odpovědi, nebo někdo pověsí na web otázku, jste pro to, aby byla současná vláda svržena? A teď už tam sype, ano, ano, ne, ano, ne, někdo zaťukne nejsem robot, ano, ne, ano, ne a pořád, a vlastně vzniká takový jako dojem toho, že něco je většinový názor, ale on pochopitelně není. Je to tak, že.

Vladimír KROC, moderátor:
Náhodná anketa.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Náhodná anketa, ve které lidi, kteří bývají naštvanější, tak mají větší tendenci to tam říct, než ti ostatní.

Vladimír KROC, moderátor:
Díky Vám jsem si osvojil nový termín, který jsem neznal, přiznám se, co to je pabink?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Pounbing, asi founbing spíš, je to složenina slov uměle vzniklá ze slova telefon, foun a snubing, co je v překladu záměrné přehlížení, to ponižování, přehlížení, tím, že někoho ignoruji, a ten foundbing je přehlížení druhého člověka tím, že se dívám do svého mobilu. To určitě všichni známe, s někým se bavíme, a on najednou se zadívá do svého telefonu a začne něco psát.

Vladimír KROC, moderátor:
Problém je v tom, že člověk si často nemůže pomoct, že si neuvědomuje, že se chová neuctivě, a nedělá to záměrně.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Ale i ta nezáměrná ignorace je ponižující, přece ten dotyčný.

Vladimír KROC, moderátor:
Je to přinejmenším neslušné.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Je to neslušné, ale hlavně on dal přednost stroji před člověkem.

Vladimír KROC, moderátor:
A opravdu se kvůli nadužívání třeba smartphonu může rozpadnout vztah?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Ta studie, která se k tomu objevila, zdá se, skutečně tohle umožňuje, ale to je asi opravdu pro psychologa, tam je otázka, jestli je to pro ten telefon, nebo jestli ta pozornost věnovaná telefonu je jenom ventilem nějakého jiného neduhu, který ten vztah má.

Vladimír KROC, moderátor:
Ono z toho může pramenit určitá nedůvěra, že třeba nejde jenom o zájem o telefon, ale třeba zájem o někoho jiného.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Samozřejmě, tam tyhle věci být můžou, ale obecně vzato, myslím, že to je spíš takový podnět, že bychom třeba měli se umět shodnout na tom, že budeme dětem říkat, že živý člověk má přednost před přístrojem.

Vladimír KROC, moderátor:
No, ale jestli už na to není pozdě, když se takhle dívám kolem sebe.

Jan JIRÁK, mediální expert:
No někdy mám ten pocit taky, ale přece jenom, i tak, při mé profesi člověk musí být nadán pedagogickým optimismem, tak já si říkám, že by se to mělo zkusit.

Vladimír KROC, moderátor:
Není to problém jenom dětí, i dospělých, samozřejmě, co radí odborníci? Jak z toho ven?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Ty rady jsou takové trošku nepřesvědčivé, to musím přiznat, oni především radí pokoušet se v tom stavu vytvářet společné prožitky bez přítomnosti techniky, jako jít na společný výlet, ale nevzít si sebou mobil, vzít si sebou papírovou mapu, aby se s ní společně tedy museli potýkat, což může vést k celé řadě velmi podnětných konfliktů.

Vladimír KROC, moderátor:
Je tedy složité vrátit se do té offline doby? Jestli to tak můžu nazvat?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Mimochodem, drobná poznámka k téhle věci, já jsem před časem si dělal takovou anketu se studenty, kteří vyjadřovali určitou neúctu nebo určité zklamání nad tím, že jejich rodiče jsou digitálně nepoužitelní, a ptal jsem se jich, jestli teda je vůbec něco, čeho si na svých rodičích váží. A nějaký hoch se přihlásil a řekl, že ho fascinuje, že otec umí číst v mapě. On neví, jak to dělá, ale že on prostě na té mapě pozná, kde jsou, a to mě docela zaskočilo, protože jsem měl pocit, že čtení mapy je taková jako dovednost, kterou všichni máme, a ono zřejmě tím, že ty navigace už to dělají za nás, tak se postupem vytrácí, čili nějaká kartografická gramotnost zřejmě zaniká.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes mediální odborník Jan Jirák. Jiří Pehe v komentáři pro Seznam Zprávy napsal, že boření soch, útoky na některé filmy a knihy, nebo dokonce vyřazování některých autorů i textů z učebních osnov, občas kritikové současného antirasistického emancipačního hnutí vykresluje jako novodobé jakobínství, ve skutečnosti ale podle něj kulturní válka, jak to nazval, patří k západu od jeho vzniku. Co si o tom myslíte Vy?

Jan JIRÁK, mediální expert:
No tak nepochybně, když se podíváme do historického vývoje, zvlášť v modernějších dobách, tak útoky na symboly patří do té výbavy, které se dá říct kulturní válka, a dějí se, tady je spíš zarážející taková jako bych řekl až téměř umanutá důslednost, se kterou se snaží ta strana, která je protirasistická, protikoloniální, jak se snaží důsledně vymítit každý náznak, což myslím, že je přehnané, a i když rozumím, zvlášť ve Spojených státech tomu rozumím, kde ten pocit nespravedlnosti dlouhodobě narůstá, ale myslím, že zase se dostáváme do té situace, o které jsme mluvili před chvílí, to, co tu absentuje je prostor pro nějaké rozumné vyjednávání.

Vladimír KROC, moderátor:
Historik Michal Stehlík prohlásil, že bouráním soch se vlastně jenom vyrovnáváme sami se sebou. Co si o tom myslíte?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Myslím, že to není úplně vyrovnávání se sám se sebou, tady bych s kolegou Stehlíkem úplně nesouhlasil, ale je to určitá, řekněme korekce světa, ve kterém žijeme my, směrem k tomu, jak bychom chtěli, aby ten svět vypadal. A v české prostředí tento způsob kulturního boje byl vždycky přítomen, vždycky řekněme, když začali s něčím jednoznačným, tak s tím sloupem Mariánským na Staroměstském náměstí, a táhne se před odstraňování Masaryků a natírání tanků, až do současnosti.

Vladimír KROC, moderátor:
Říkám si, proč právě v současné době stále ještě přetrvává ta potřeba něco vztyčovat, a potom to zase zpětně bourat. Odkud se to bere? Zase možná otázka na psychologa.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Já nevím, jestli tohle je úplně psychologický problém, myslím, že to je spíš kulturní antropologický problém, ať jsme v moderním městě, pořád potřebujeme mít tu osadu, ve které je ten totem, nebo něco, co nás organizuje, a k čemu se můžeme vztáhnout, a vlastně ty sochy nejsou v podstatě nic jiného, tak sochy se vztyčují proto, že v dané době někdo prosadí představu, že tohoto si všichni máme vážit. A teď je to, v tomhle smyslu je to výpověď o té době, a to, co je na tom asi opravdu nepříjemné je to, že ty výpovědi se ztrácejí z veřejného prostoru. Ono je to přece, ta socha, ať je kohokoliv, ten film, ať je o čemkoliv, tak vypovídá o době svého vzniku. My tady se dobrovolně zříkáme toho zdroje informací o tom, jak bývalo.

Vladimír KROC, moderátor:
Dostávám se k té politické korektnosti, třeba časopis Vogue čelí kritice za to, že černošskou gymnastku fotila Leibovitz, která není černá. Můžeme takovému titulku vůbec porozumět?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Pro mě je tohle naprosto pítická příhoda, nevím, jestli je reálná nebo jestli je to součást nějaké kampaně, ale já myslím, že řečeno tedy velmi neučesaně, ten fotograf má být především dobrý, tady bych neviděl v tom žádné sdělení, které by mělo, podle mého soudu, rasový podtext.

Vladimír KROC, moderátor:
A co si vlastně myslíte obecně o pozitivní diskriminaci? Ať už kdekoliv?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Já si myslím, že jsou situace, ve kterých je nutná, že míra nerovnosti nebo nespravedlnosti ve společnosti, může dosáhnout úrovně, které jinak než nějakým zásahem, řekněme administrativního charakteru, se to řešit nedá. Ta pozitivní diskriminace, ta afirmativní akce, která byla ve Spojených státech, ve vztahu k etnickým menšinám, tak myslím, že svého času měla smysl, i když někteří kritici zdůrazňují negativní důsledky, jako snižování náročnosti studia těch, kteří s tím byli podporováni a tak, ale pořád si myslím, že prostě někdy je to nutné.

Vladimír KROC, moderátor:
Mluvili jsme také o sociálních sítích, novou informací je, že neznámí podvodníci ve středu napadli twitterové účty technologických magnátů, politiků, celebrit, velkých společností, v rámci bitcoinového podvodu, velmi stručně řečeno, na napadených účtech se objevily falešné tweety nabízející, že pošlou 2 000 dolarů za každých tisíc dolarů zadaných na anonymní bitcoinovou adresu. Jak často se dějí takovéhle věci? Jak často se zneužívají účty, jako je třeba twitterový? A jak si můžeme být vůbec jisti, že zrovna ten účet, který čteme, patří tomu konkrétnímu uživateli?

Jan JIRÁK, mediální expert:
My si nemůžeme být jisti, myslím, že to je součást světa, ve kterém jsme se ocitli, prostě jistá míra, poměrně vysoká míra nejistoty, pokud jde o věrohodnost toho, s čím pracujeme, je v nás přítomná, je kolem nás přítomná, a nezbývá, než s tím pracovat jako s faktem.

Vladimír KROC, moderátor:
Takže zůstávat obezřetní vždycky.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Ale je otázka, co to znamená zůstávat obezřetný, asi je jednoduché nepodléhat dojmu, že mám někam posílat peníze, to je jednoduché.

Vladimír KROC, moderátor:
Že bych na tom mohl vydělat.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Tak, ale jinak pohybujeme se v prostředí, které je nejisté.

Vladimír KROC, moderátor:
Než se rozloučíme, vím, že kromě toho, že se věnujete vlastní práci, tak se bavíte tím, že překládáte, nad jakým překladem se bavíte teď?

Jan JIRÁK, mediální expert:
Teď překládám thriller Briana Freemana, který se jmenuje Thief River Falls, čili je to takové městečku v severní Minnesotě, a teď zápasím s tím, jestli budu překládat ten název nebo ne, a je to docela napínavé, takové jako velmi depresivní thriller o ženě, která je vyšinutá, snaží se zachránit malého chlapce.

Vladimír KROC, moderátor:
Že když si chcete odpočinout od práce vysokoškolského pedagoga, tak se bojíte u computeru při překládání.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Ano, je to tak.

Vladimír KROC, moderátor:
Tak já Vám popřeji příjemné prázdniny a zase někdy na viděnou, na shledanou.

Jan JIRÁK, mediální expert:
Doufám, děkuji, mějte se hezky a na shledanou.

Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí byl dnes mediální odborník, profesor Jan Jirák.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.