Přepis: Jak to vidí Jan Daňhelka – 14. ledna 2022

14. leden 2022

Hostem byl hydrolog Jan Daňhelka. 

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková. Naladili jste si pravidelný rozhovor. Dnešním hostem je Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Buďte vítán, dobrý den.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Krásné ráno všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ohlédneme se za počasím v roce 2021. Probereme růst teplot oceánů a jejich dopady a také konec meandru v Německu a osud řeky Odry. Přeji nerušený poslech. Rok 2021 v České republice byl s průměrnou teplotou osmi stupňů Celsia druhým nejchladnějším za posledních 10 let. Studenější byl už pouze rok 2013. Pane Daňhelko, co z toho si vzít, co z toho vyplývá?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Nemyslím si, že z toho vyplývá vlastně vůbec něco zajímavého. Rozhodně jeden rok nemění nějakým způsobem ty dlouhodobé závěry. Upřímně řečeno, pořád je to, je to rok, který vlastně ve srovnání s tím dlouhodobým vývojem teploty nijak nenarušuje ten pozorovaný vzestup teploty, které tady prostě to oteplení, kdybychom to srovnávali třeba s šedesátými, s sedmdesátými, osmdesátými lety, tak tady je prostě o ten stupínek zhruba je. On se postupně vlastně zvedá i ten průměr, protože klimatologové vlastně na celosvětové úrovni tak trochu vždycky řešili, vlastně vůči čemu to srovnávat. To je ten jednotný výrok. A proto existují takzvané třicetileté normálové řady. To znamená na to třicetileté období se bere, že už je ten, že už se tam vyskytnou takové ty odchylky, protože některý rok je náhodně teplejší, některý náhodně chladnější. Zvlášť pokud to hodnotíte třeba na relativně malém území, kterým Česká republika z hlediska celého světa samozřejmě je. Takže za těch 30 let se spočítá nějaký průměr. A ono velice dlouho se vlastně používá takové metoda, že se spočetlo za 30 let. Nejdřív od roku 31 do roku 60, pak od 61 do 91. Dlouho se to používalo, ale ono to mělo tu nevýhodu, že vlastně takto přestalo právě s tím, že tady byl trend narůstání té teploty, který byl víceméně zřejmý a setrvají. Tak přestalo vlastně to vyrovnávání dávat pro spoustu aplikací smysl. Protože takto bychom mohli velice snadno předpovídat, že ten rok bude teplotně nadprůměrných vůči období 61-80. A v podstatě se nemůžete splést, protože to pozaďové vlastně oteplení, které tam bylo, tak vlastně už jenom to, že i když by ten rok vlastně se vymknul takhle těm posledním letům, kdy opravdu to byly velmi teplé, teplé roky. Tak tenhle ten se vlastně dostal do normálu. Tak ale se dostal do normálu za to nejnovější období 91 a 2020. Tam je vlastně úplně normální velice blízký tomu dlouhodobému průměru. Ale, když to budete srovnávat k těm starším, tak furt je prostě o něco, o nějaký ten krapítek teplejší. A čím víc do minulosti půjdete, tak tím vlastně ten rozdíl o kolik byl teplejší než to, co bylo normální třeba v šedesátých letech, bude větší. Takže rozhodně to neznamená změnu trendu. To vždycky na změnu trendu si musíme počkat na potvrzení, to platí u všeho. Jedna odchylka trend nedělá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Asi to také měřit za ještě delší časový úsek? Nebo ne nutně?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
To srovnávání? Ono to srovnávání vůči delším obdobím dává smysl, pokud se bavíme o extrémech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo co se týče, promiňte, toho trendu nějakého.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Toho trendu, no jistě ten trend se srovnává za mnohem delší období. A ono je to, často to vyvolává takový dotaz, takový vlastně dojem u spousty lidí, že ten trend je rovná čára, která prostě nemá žádné odchylky nahoru a dolů a prostě stoupá. Já vím, že to může být způsobeno i tím, jak ho používáme ty grafy. Protože on, aby ten trend byl zřejmější, tak se tam většinou taková rovná čára v podobě takzvaného klouzavého průměru nebo v nějaké přímo třeba lineárního trendu, což je vlastně přímka, která nějakým způsobem říká, co lze vidět z těch dat, které se přirozeně kmitají nahoru a dolů, vyvíjejí se. Tak vlastně ta, jakoby to pozadí toho trendu, které tam je, tak se snažíme nějakou rovnou čáru vystihnout. Ale ono to tak může mást v tom, že se očekává, že ten každý další rok bude tedy zase o kousíček teplejší než, než byl ten předchozí, což, což není. Takhle trend nefunguje a takhle obecně časové řady vůbec nefungují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když se například řekne, že za 30 let se zvýšila koncentrace oxidu uhličitého, tak asi většina z nás si to, myslíte dovede představit, co to vlastně znamená?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Já si to představit nedovedu úplně, protože já sám ten, samozřejmě ten oxid uhličitý je v tak malých koncentracích, že nějaký zjevný dopad, který bychom viděli, není vlastně k dispozici. Když se podíváme, v minulosti jsme tady spolu mnohokrát hovořili o tom suchu. A tam je vidět prostě, že ta voda není v té krajině, a ta krajina na to zareaguje. Na ten oxid uhličitý samozřejmě ta reakce byla je ne tak zřejmá aspoň pro nás. Protože jednak je dlouhodobější a jednak je také vlastně schovaná. Není, není prostě tak dobře pozorovatelná a propojitelná, aspoň řekněme pro běžného pozorovatele s tou koncentrací CO2. Nicméně samozřejmě ty dopady tady jsou. Ať už teda v podobě té zpětné vazby, skleníkového efektu a ovlivnění teploty vzduchu. Ta, o které se bavíme dlouho, takže to už asi lidé, lidé vědí, jak to funguje. Tak ale vlastně oxid uhličitý, a to už se neobjevuje zdaleka tolik, je vlastně to, potrava pro rostliny. Takže, takže vlastně zvyšování koncentrace oxidu uhličitého má na rostliny vlastně blahodárný vliv v tom, že oni prospívají relativně lépe a dokáží vlastně vyprodukovat třeba stejné množství biomasy s relativně menším spotřebou, s menší spotřebou vody. Protože ona je ta spotřeba vody právě s tím množstvím CO2 úzce spojená. Protože rostliny vlastně dýchají ten oxid uhličitý. Oni ho přijímat skrz stomata, což jsou vlastně malé otvory na spodní straně listů. A to je právě zrovna ta dírka, do té rostliny, do toho listu, kudy nejenomže přijímají oxid uhličitý, ale také tam tudy vlastně uniká ta voda. Ztrácí tu páru, takže čím větší musí ta stomata být, aby dokázaly vlastně nasosat pro květinu, nadýchat dostatek oxidu uhličitého, tak tím víc ztrácí vody. Takže vlastně v tomhle tom lze pozorovat nebo lze vyhodnotit takovéto změny, ale to je věc, které si běžným okem samozřejmě nevšimnete. To jsou spíše experimenty, řízené experimenty v laboratořích, kde se zkouší tedy kolik, jak ty rostliny zareagují na zvýšenou koncentraci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na tuzemských horách zatím chybí sníh, ale příští týden by se podle meteorologů mohlo ochladit, a pak začít i více sněžit. Pane Daňhelko, je vlastně to střídání teplot v průběhu zimy, jak pociťujeme sami na sobě, opravdu jasným projevem té klimatické změny nebo je to prostě přirozený jev?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
To je strašně složité na to odpovědět, protože vlastně zase my to jednoznačně vždycky budeme vědět až s dlouhým zpožděním, až budeme schopni vyhodnotit, jestli jsou to tedy dlouhodobé projevy, posuny nějakého, řekněme, režimu. Nebo jestli to byla nějaká náhodná vlastně odchylka v rámci, v rámci toho daného konkrétního roku. Důležité je, že takovéhle změny se v minulosti vždycky vyskytovaly. A z toho pohledu nemůžeme říct, že to je něco, co tady nikdy nebylo. Na druhou stranu problémem je právě to, jak často se to stává. Jestli se to stane normou. Což už s tou změnou klimatu samozřejmě spojovat lze. A to zejména s tím, jak jsou rozmístěny ty velké tlakové útvary. To znamená, jestliže se nám mění, třeba v letním období je to takové na vysvětlení a na představu asi, asi lépe vysvětlitelné. Jestliže máme méně toho mořského ledu, více ubývá. Tak samozřejmě to ovlivňuje atmosféru a ovlivňuje to tlak vzduchu a vlhkost vzduchu, ale i teplotu vzduchu nad tím, co dnes je moře a dřív byl sníh. Čím se celé posouvá ta cirkulace toho, jak proudí vzduch, odkud přesně proudí do Evropy, nad Evropu. Tak se svým způsobem posouvá. A tohle to jsou už věci, které samozřejmě změna klimatu ovlivnit může, ale na přesné vyhodnocení toho, na kolik je to jejich podíl a na kolik to může být pořád ta fluktuace, podobně jako tomu bylo v minulosti, je vždycky potřeba delší období. A nevím o tom, že by se zatím podařilo prokázat, že to střídání je právě změny klimatu. Co je určitě zjevně, důsledkem toho celkového oteplení je, že toho sněhu máme míň. A že častěji dochází k přechodům v tam zimním období přes tu nulu stupňů Celsia. Protože tak, jak se ta teplota celkově zvedne, už jsme říkali, že se oteplilo v průměru zhruba o jeden stupínek. Tak vlastně v zimě u nás dřív byly ty průměrné teploty pod nulou ležely. A tím jak se teda o stupínek zvedly, tak daleko častěji se tedy dostáváme k té nule nebo i přes ní. Tady ty přechody přes nulu, to dílčí tání je častější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No, dlouho jsme už tady neměli nějakou tu ladovské zimu, že?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Tak ta loňská zima nebyla zas až tak špatná, co se toho množství sněhu týče nakonec. Ale taková zima, která by trvala dlouho a ten sníh ležel delší dobu, i třeba v nižších středních polohách, tak to opravdu bysme museli jít minimálně 10-15 let zpátky. 2006 byla ta opravdu ladovská. Ale i rok třeba 2011, pokud si dobře pamatuju, tak, tak nebyl na tom s tím sněhem vůbec špatně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze, pane Daňhelko, na základě i toho loňského vývoje nebo stavu, co se počasí týče a třeba také hodnoty, jako byl úhrn vody a podobně, něco predikovat pro ten letošní rok?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Velice obtížně. Ono vlastně, když se podíváme ještě zpátky na ten loňský rok, tak zatímco pro nás to byl rok průměrný ať z hlediska srážek, z hlediska toho, kolik bylo vody v tocích, tak i z hlediska té teploty. Tak vlastně v Evropě to byl výjimečně teplý rok. On byl velice teplý pro Evropu, akorát prostě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Akorát u nás prostě pršelo.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Akorát, když se to zprůměruje na celou Evropu, tak to nebylo díky tomu, že bylo teplo u nás. Ale byly tady vlastně velké extrémy třeba v podobě vlastně vlny veder, velice extrémní vlny veder, s dokonce naměřeným rekordem evropským pravděpodobným. Na Sardinii nebo na Sicílii někdy v průběhu srpna. Takže ta jižní Evropa se tentokrát prohřála tak, že vlastně celý ten kontinent, když tak řekneme, vytáhla do nadprůměru. Ačkoliv u nás to léto nějak příliš teplé a suché nebylo. Takže predikovat pro Českou republiku z toho něco, je velice složité. Co můžeme predikovat celosvětově, tak můžeme predikovat, že ten letošní rok aspoň z počátku bude ovlivněn jevem lanina, který se vlastně vyskytuje v Pacifiku, vlastně v rovníkové části Tichého oceánu. A on to je vlastně takový, řekněme, protějšek toho El Niňa známějšího možná. Kdy vlastně ta teplota vody je rozmístěna opačným způsobem. To znamená ta teplejší voda v tom rovníkovém, rovníkové části Tichého oceánu je nahrnuta v Indonésii a Austrálii. A ono to ovlivňuje nejenom ty lokality blízké právě tomu Pacifiku, kdy tedy častěji ta lanina přináší třeba do východní Austrálie povodňové události, do Indonésie jakbysmet. Ale ovlivňuje to, nebo je zřejmé z toho, z toho dlouhodobého pozorování, že tento jev má vlastně i celosvětový dopad z hlediska právě té globální teploty. Takže ty roky z El nino jsou obvykle ty roky, které vystřelují do těch rekordních teplot. Protože to El nino samo často přidává vlastně nějaké desetinky toho stupně do té celkové globální teploty. Zatímco ta lanina spíše jakoby ochlazuje. Takže lze předpokládat, že minimálně ten začátek, začátek roku tedy nepoběží na nějakých rekordních průměrných teplotách celosvětově. Že od začátku to nebude vidět, vypadat, že by ten rok měl nakročeno k tomu zase překonat ten celosvětový rekord.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Právě vědci upozornili i nově na, ve velké studii experti na to rekordní oteplování oceánů, a právě ten paradox, že tady nepomohl ani ten fenomén La Niňa.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
No, je to, je to přesně tak, že ona la Niňa funguje na ochlazování opravdu, řekněme, v té hlavně východní části Pacifiku. To znamená, to poznáte u břehů Jižní Ameriky velice, velice zřetelně. Naopak vlastně nahrne tu teplou vodu směrem k Austrálii, takže tam je naopak teplejší ta voda. Ale na tom globálním a je, je pravda, a to je potřeba říct, že je vlastně ty poslední události La Niňa, které se vlastně objevily. Tak na té celkové řadě vlastně teplot celosvětových tak, jak se vyvíjejí, tak oni vždycky udělají zoubek směrem dolů. Ale už ho nedělají natolik výrazný, aby vlastně dokázali, řekněme, aspoň na nějakou dobu zastavit ten rostoucí trend. Často to je právě zoubek jenom jednoroční směrem dolů a poté se vracíme k těm hodnotám vlastně extrémním. Naopak vlastně to El Niňo vypadá ta, řekněme teplá fáze se tomu říká toho jevu. Tak ta dělá často to, že vlastně jakoby celkově zvedne tu teplotu a voda tam už jako zůstane. Pak už se vlastně jako zase motá ten, tu desetinku stupně třeba výš v celkové té řadě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přetahují se.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Takže se tak přetahují, ale vypadá to, že to El Niňo má vlastně, je jako, je silnější v tom ovlivňování toho celkového trendu alespoň za posledních řekněme 20-30 let.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Italští vědci ty poukázali na to, že se rychle oteplují vody také ve Středozemním moři nejenom ten Atlantik, o kterém jste se zmínil. Pane Daňhelko, zjistili, že vlastně se rychleji oteplují i ty hlubší vody. Jaký to bude mít nebo může mít dopad vlastně celkově ta vlna mořských veder na ekosystémy?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
No, pro ekosystémy je to samozřejmě změna velice nepříjemná, protože je dlouhodobá a trvalá. Těžko se, těžko se teda dokáží nějakým způsobem dočasně vyhnout, posunout někam dál a následně se vrátit rybí populace a podobně do té, do té oblasti, protože tam je vlastně to teplé, tam ta voda zůstává teplá, není pro ně komfortní. Na druhou stranu oni se ty ekosystémy mají tendenci nějakým způsobem přizpůsobovat. Jenom, že se při tom samozřejmě musí měnit, aby se přizpůsobily. A často ten nový ekosystém můžeme vnímat jako, řekněme, to každopádně jiný, ale možná méně hodnotný. Alespoň, alespoň z počátku. Ono vždycky je pokaždé té disturbance se tam vlastně musí vytvořit nějaká rovnováha, což trvá ale roky až desítky let. Podle toho, podle té konkrétní situace. Ale třeba, když se bavíme o tom Středozemní moři, tak tam ten problém vlastně může být ještě, ještě vlastně znásoben tím, že to Středozemní moře hlavně je vlastně velice málo propojeno s Atlantikem. To znamená, tam ten cirkulační systém, který je tam vyvinutý, je relativně malý. A ty proudy, které tam vlastně obíhají, kteří, které využívali staří Řekové, aby pluli podél, podél pobřeží, tak vlastně mohou být poněkud zranitelné k těmhle těm teplotním změnám. Protože právě ta, ty rozdíly v teplotě je to, co je pohání. A druhá věc co je, tak vlastně byť málo ale Středozemní moře je propojeno i s Rudým mořem, Suezským průplavem. A vlastně ono to posloužilo jako taková brána právě pro ty velmi teplomilné druhy z Rudého moře, které vlastně najednou se mohou dostat do Středozemního moře, protože jinak bys se tam nedostaly. Okolo Afriky ta cesta je dlouhá a studenou vodou, takže tam by neprošli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Někdy se i ucpe, jak jsme viděli minulý rok ale.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Ale přes ten Suezský průplav právě se tam můžou dostat ryby a další druhy, které vlastně do toho Středozemního moře přirozeně nepatří. A spolu s tím, že se tam otepluje, což je prostředí, které jim vyhovuje, tak opravdu tyhle ty introdukované druhy mohou velice výrazně narušit ty stávající systémy. Příkladem toho je perutýn, tedy známá ryba jedovatá, která pronikla vlastně do toho Středozemního moře, a teď tam ty ekosystémy velice negativně ovlivňuje tím právě, že nemá žádné přirozené nepřátele. A naopak ty místní ryby nejsou přivyklé existenci tohoto dravce a jeho způsobu vlastně života. Takže se před ním nedokáží dostatečně chránit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vysvětluje hydrolog Jan Daňhelka. V Německu se připravuje úprava Odry. Je to poslední velká řeka u našich sousedů s téměř přirozenou přírodní podobou. Chystají se úpravy jejího koryta kvůli plavbě nákladních lodí a ochraně před povodněmi. Na novou regulaci toku tlačí především Polsko. Obě země, tedy Německo a Polsko v roce 2015 uzavřely dohodu o narovnání a prohloubení koryta této pohraniční řeky. Jak to vnímáte, pane Daňhelko?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Já se přiznám, že nevěděl jsem o tom procesu a vlastně jsem se dozvěděl o něm až teď, když vyšel, řekněme, mediálně, mediálně najevo. A na jednu stranu je to strašně překvapivá informace pro mě. Z toho hlediska, že jsem nečekal, že by dnes a obzvláště tedy Německo bylo ochotno jakýmkoliv způsobem vlastně, řekněme, uvažovat o něčem, co může mít tak rozsáhlé, tak rozsáhlé environmentální dopady.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná vám, promiňte, jenom do toho vstoupím, vlastně v té nové koaliční smlouvě, respektive koaliční smlouvě nové německé vlády se přímo zavázala spolková vláda chránit přírodní dědictví na Odře. Tak jak se s tím popasuje?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
To nevím, jak se s tím popasují, ale je tady vidět, že prostě lidská společnost má vždycky protichůdné zájmy. A ony jsou, oba dva ty zájmy jsou jsou naprosto legitimní. Na jedné straně je to ochrana přírody a toho přírodního bohatství, které tam opravdu v podobě lužních lesů a toho přirozeného toku je na Evropu nebývalé uchovalé. A to je vlastně i z toho důvodu, že to byla hraniční řeka, dlouho se nevědělo, jestli zůstane hraniční řekou nebo ne. Bylo složité se tam vždycky právě dohodnou na tom, co s ní udělat. Právě proto, že tvořila hranici, ale na druhé straně je tady lodní doprava, která samozřejmě je, když to vezmeme logicky ekologickým způsobem dopravy ve srovnání tedy třeba s kamionovou dopravou, vedoucí podél. A na která dokážete a ten zájem je legitimní, mít tady vlastně čistější vhodnější způsob dopravy. A teď je potřeba tyhle ty dva zájmy nějakým způsobem srovnat. A je to strašně zajímavé, mě na tom zaujalo vlastně, nebo uvědomil jsem si, že tyhle ty spory se ale objevují vlastně strašně dlouho v Evropě. Objevují se minimálně od, tady v Čechách je máme dokumentované už vlastně od středověkých dob. Karel IV. vlastně řešil spory mezi mlynáři, kteří chtěli mít řeku hrazenou jezy a nadržovat si vodu pro ekonomické užití a voraři a šifaři, kteří zase naopak potřebovali skrz tu řeku proplouvat. Takže oni právě ty regulace a využití těch řek tady bylo jako sporné téma, řekněme, odjakživa. Ale je zajímavé, zdá se nebo přijde mi to tak, že vlastně v poslední době ta hodnota toho ekologického nebo řekněme toho environmentálního aspektu byla rozeznává natolik silně, že jsem opravdu byl zaskočený tím, že se, že se reálně uvažuje na základě mezinárodní smlouvy rozhodlo o prohlubování a vlastně řeky v takovém rozsahu, v jakém, v jakém to je a nevěděl jsem o tom opravdu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na 140 kilometrovém úseku Odry se mají zvýšit a prodloužit stávající kamenné náspy. Koryto se zúží, proudění vody zrychlí. Ty první úpravy už jsou dokonce hotové a celé, vlastně celý ten projekt, ta úprava by měla být na Odře hotová za 40 let. Tak třeba ještě bude prostor, pane Daňhelko, nějak nechci říct korigovat ten projekt, ale vlastně zohlednit veškeré aspekty, dopady?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Tak určitě, ono takováhle stavba asi není přímočará, vidíme to u nás. Také postavit vlastně vodní díla je extrémně složité. Když vzpomenete si na diskuzi o děčínském plavebním stupni, kde by se měl udělat pro to, aby se lépe dokázalo proplouvat tou poslední neregulovanou částí toku Labe. Vlastně loďmi jeden jez, který by zadržoval vodu a umožňoval to proplouvání. Protože v době sucha vlastně se zas, se vodní doprava u nás úplně zastaví. Protože tam prostě žádné lodě neprojedou, je tam příliš mělko. Takže a ta diskuze je strašně dlouhá. A ještě asi dlouho trvat bude. Takže uvidíme, jestli vůbec někdy dojde k té realizaci té původní myšlenky. Na druhou stranu jsou určitě úseky Odry, kde je ta povodňová ochrana a vlastně i, řekněme, prohloubení kvůli splavnění, dává smysl on v okolí sídel na polské straně. Třeba a tam asi těžko lze argumentovat tím, že nebudeme chránit lidi z nějakých důvodů, pokud tam tedy není žádný vzácný ekosystém. Ale právě třeba na té německé straně ty lužní lesy, na dolní části toku toku Odry, si opravdu nedovedu představit, že bychom my třeba v Olomouc, nad Olomoucí v litovelském Pomoraví prostě zničili ten klenot, který tam v podobě lužních lesů je a napřímili tam řeku. To by nebyla nedozírná škoda, která už se nikdy nepodaří vlastně vrátit zpátky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to jediný lužní národní park na území Německa. Z Odry se teda stane, řekněme, něco jako polský Rýn.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
No.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak se píše v médiích?

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Možná je to tak zamýšleno, ale myslím si, že ta cesta k tomu je ještě daleká. Takže jestli se z toho opravdu stane Rýn, si nemyslím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ve smyslu mezinárodní vodní cesty.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Asi asi ten záměr je, ale opravdu si myslím, že to je ještě opravdu daleko a nevím, jestli se tedy dožiju toho, abych za 40 let se mohl podívat, jestli Odra splavná je, nebo není.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje hydrolog Jan Daňhelka, ředitel pro hydrologii Českého hydrometeorologického ústavu. Děkuji za váš čas i postřehy i výhled a přeji vše dobré. Na slyšenou.

Jan DAŇHELKA, hydrolog, ČHMÚ
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.