Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Po pravidelné letní přestávce je prvním hostem Ivan Hoffman, komentátor Deníku a spolupracovník Českého rozhlasu, přeji do Zlína hezký den.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Cením si toho a přeji hezký den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Já vás také vítám. Doufám, Ivane, že jste léto strávil dle vašich představ?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ano, ano, pracovně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ano, pojem okurková sezóna se už hodně dlouho týká všeho možného, jen ne dění v politice, ve společnosti. Není na čase to přejmnovat, co myslíte?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Pokud jde o úrodu okurek, tu jsme měli dobrou, těch doopravdických a to až tak velkou, že příští rok je ani nebudeme vsadit, neboť zavařenin vzniklo velké množství, ale vy jste měla určitě na mysli tu okurkovou sezónu, o které se hovoří jako o nedostatku událostí a tak dále. Těch událostí bylo hodně, ale když tak člověk u nich přemýšlí, tak kdoví, kdo a jak dlouho na ně bude vzpomínat. Když se někdy říká, že nic není staršího než včerejší noviny, tak já mám někdy pocit, že v politice není nic staršího než padlá vláda. Když si dnes by chtěl někdo vzpomenout a vyjmenovat všechny postupně vyměňované ministry, tak za prvé pochybuji, že by se našel expert, který by to z hlavy uměl a Nečasovu vládu prostě uměl popsat, prostě tu jejich historii, kdy který ministr opustil jaké ministerstvo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Vy byste to ale uměl, vsadím se.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Ne, já bych to neuměl také. Ale neměl bych si o tom s kým popovídat, protože to už nikoho nezajímá. Všichni se díváme dopředu a vlastně to byla vláda statisticky anebo podle veřejného mínění nejméně oblíbená, nejneoblíbenější, ale myslím, že ten její konec si nikdo moc neužil, zabývali jsme se tím dva dny, pak ještě se ukázalo několik obrázků, jak se rozpouštěli poslanci,ale už všichni se díváme dopředu a uvažujeme, co bude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je to dobře?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Je to dobře, protože nemáme hlavu plnou zbytečností a hloupostí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Prezident Miloš Zeman minulou středu svým podpisem stvrdil faktický konec sněmovny. S jakými pocity jste, Ivane, Sledoval to historické rozpuštění Poslanecké sněmovny. Překvapilo vás to?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Političtí komentátoři v této zemi mají takovou jednu frázi, kterou mohou použít kdykoliv, když vznikne jakákoliv vládní krize. A to je věta o tom, že kapři si nevypustí rybník. Ve 20 případech, kdy hrozilo, že ta politika skolabuje a že se rozejdou,tak jsme všichni s touto myšlenkou anebo s touto tezí uspěli a najednou prostě se stalo, že opět jsme měli podezření, že kapři si nevypustí rybník a oni si ho vypustili. Je to nevídaný jev a do poslední chvíle stále jsme všichni přemýšleli o tom, co si ještě vymyslí, aby k tomu nedošla, aby to nemuseli udělat a takové pokusy byly, že je potřeba přijmout nějaké zákony a že to je neodpovědné a uváděly se historické příklady, kdy politici různým způsobem nedostáli své povinnosti, svému mandátu. Ale to nepomohlo, nakonec s doopravdy rozešli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
I když ta ruka na špuntu tam pořád nějak byla.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Byla, určitě. A já si myslím, že to je dobře. Doopravdy politici se dostali do takové situace, kdy už v tom minulém složení nic rozumného udělat nemohli. Mohli jen stále víc ještě ztrácet prestiž, ztrácet i úroveň a to že dostali část na to, aby se připravili na nějaké nové volby, i když budou předčasné a to času nemají mnoho, tak mají šanci prostě právě využít té naší zapomnětlivosti a nastolit nějaká nová témata, aby prostě ten mandát si buďto obnovili anebo ho nově získali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Byl to nevyhnutelný vývoj.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Byl to nevyhnutelný vývoj. S tím už se doopravdy nedalo udělat nic. Už se zachránit nemohli. To byl rybník prostě už ta zpustošený, že ho vypustit nebyla škoda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Bude podle vašeho názoru rozpuštění sněmovny do budoucna precedentní?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Určitě může být. Uvidí se prostě které strany z toho nakonec budou profitovat, které na tom prodělají. Ten kdo prodělal, tak bude vědět, že do budoucna toto není cesta, ale já myslím, že ano. Je to prostě instrument, který je. Řekl bych i právně daleko čistější než když prostě v minulosti vznikla taková patová situace a nikdo nevěděl prostě jak s ní naložit. Tak tohle to je ústavní zákonný, čistý způsob, jak ve chvíli, kdy se ty poměry v Poslanecké sněmovně do té míry zhorší, že už s tím nelze nic moc udělat, tak jak vlastně tu situaci řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kdy bude zapotřebí vrátit moc voličům?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Já si stále myslím, že málo si stále uvědomujeme, že doopravdy ta moc vychází z lidu, ten stát není státem politiků, je státem občanů. Občané ten stát tvoří. Občané tím státem jsou. Společenstvím, které se v některých chvílích má rozhodovat, jak dál a každá možnost, jak přiblížit rozhodování lidem, které se týká, je podle mě dobrá. Otázka je samozřejmě jsou některé otázky, ve kterých kdyby prostě se o nich mělo rozhodnout referendem, tak dopadnou třeba, já nevím, někteří říkají špatně, že lidé by zvolili nějaké nešťastné řešení. Často se uvádí jako příklad trest smrti. Kdyby se o něm veřejně hlasovalo dva týdny poté, co došlo obzvlášť k brutální vraždě, tak se okamžitě do našeho legislativního procesu ta otázka vrátí a ten zákon by byl určitě na základě referenda přijat, ale obecně máme s politiky takovou špatnou zkušenost, že určitě jsme schopni, když sami rozhodujeme, rozhodnout rozumněji než zastupitelé, které za tím účelem jsme volili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Mimochodem, Ivane, zmínil jste se o referendu. Chybí vám jeho větší četnost právě v Česku, v české politice, ve veřejném životě, byť v posledních měsících došlo, myslím nejméně k sedmi. Jestli by to byl dobrý nástroj.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Referendum, já mám pocit, že ano. Ale já jsem byl velkým vždy zastáncem uvádění prvků přímé demokracie do toho systému, který máme. Ale docela mě v tom zviklala nebo přemýšlím o tom znovu hodně, po takové debatě, kterou jsme uprostřed léta měli s Cyrilem Höschlem, který je odpůrcem toho. A ty jeho argumenty mi přijdou jako docela silné. Myslím si, že si to budu muset znovu celé promyslet ještě. V hodně věcech jsem mu tak vnitřně dal zapravdu. Přemýšlím o tom, nicméně stále si myslím, že nejsme o nic horší než Švýcaři a když oni jsou schopni s tím referendem nakládat takovým způsobem že to je užitečné a že to má v důsledku dobrý vliv na občany, že se více identifikují se svým státem a mají pocit, že je jejich,protože mohou do mnoha věcí promluvit, tak mám pocit,že podobný efekt by to určitě mělo i u nás. Ono se vždycky, když hovořím o takových věcech, přemýšlím o tom, co špatného se může stát, jak se to může zvrtnout, jak to může špatně dopadnout, jak se můžeme dostat z louže pod okap. Ale říkají to většinou lidé, kteří chtějí, abychom zůstali i nadále v té louži a byli s ní spokojeni, protože ten okap je nevyzkoušený, zatímco ta louže to je prostě taková ta jistota, tam víme předem, že to dopadne špatně a nemusíme se ničeho bát, nic nám nehrozí, že by to bylo ještě horší. Ale já myslím, že toto není cesta. Stále je potřeba přemýšlet o tom, co by bylo lepší a ten krok do neznáma se má někdy udělat jenom proto, protože to co známe, je špatné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Do Česka, v Česku zbývají dva měsíce do předčasných říjnových voleb. To není mnoho času. Jakou roli vůbec obecně hraje ten časový úsek, jaké jsou plusy a minusy té krátké volební kampaně na rozdíl od té standardní, která trvá přeci jen několik měsíců?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Já si myslím, že v té krátké kampani nebudou zvýhodněni ti, kteří mají na tu kampaň nejvíce peněz, to znamená, ty zavedené strany jsou schopny použitím reklamy, politické a politického marketingu půlroku válcovat veřejné mínění, zahltit nás obrovským množstvím spotů a působit na nás přes všelijaké billboardy a přes noviny, a neustále prostě mluvit a mluvit a mluvit, až nakonec nás přesvědčí, že jsou jiní než jsme předtím věděli, že jsou a neže se potom ukáže, že doopravdy byly. To znamená, tady jsou zvýhodněni i ti, kteří nemají tolik šancí se dostat do médií, protože přístup do médií je většinou zajištěn nějakým průzkumem veřejného mínění a nějakými volebními preferencemi, které se zkoumají už dlouho se nikomu nepodařilo je přesně odhadnout, přesto rozhodují o tom, kdo na nás nejvíc hovoří. Tak to je jedna věc, že ti kteří se méně dostanou do médií,tak na to až tolik nedoplatí. Druhá věc je, že ti kteří mají méně peněz, jsou schopni prostě nějakým způsobem v té krátké době udržet s těmi ostatními krok. Což si myslím, že je dobře, protože po krátké kampani, kdy by více subjektů se dostalo do Poslanecké sněmovny, tak by byl spravedlivěji vyjádřen ten poměr sil ve společnosti, protože když se dnes podíváme na to, které strany vytvoří vládu a kolik dohromady zastupují procent občanů, tak pokaždé zjišťujeme, že to je menšina a ta většina vlastně v té moci výkonné to zastoupení nemá, to znamená, mám pocit, že ta krátká kampaň je užitečná, a hlavně je užitečná esteticky, protože budeme méně trpět, budeme se muset na ně méně dívat a méně nás otráví těmi řečmi, které prostě už to všichni strašně dlouho cítíme. Jsou stále více účelové. Už nejde o to udělat smlouvu s voličem, ale nějakým způsobem ho přimět k tomu, aby dal hlas a nic jiného od nás nechtějí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Před několika dny uplynulo 45 let od vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Co vám, Ivane, připomíná srpen 1968. V čem je to výročí, řekněme mementem.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Já ho vnímám od dětství velmi silně, protože jsem to období prožil už nějak při vědomí, bylo mi 14, 15 let a ta vzpomínka je velmi silná. Když o něm přemýšlím jako o historickém nějaké mezníku, tak stále si myslím, že to bylo období, kdy lidé věřili, že je možné stávající systém, který zde byl, napravit, zreformovat a kdy ve světě se uvažovalo o tom, jestli místo konfrontace dvou takových těch zásadních politických systémů socialismu, kapitalismu, jestli místo o této konfrontace není možné dojít jakousi konvergencí přibližováním se k systému, který by kombinoval to lepší z těch systémů obou a právě ten pokus u nás v roce 1968 na jaře byl vlastně tenkrát zastaven uprostřed. Už jsme se nikdy nedověděli, jestli je to možné, protože pak už se o to nikdo nikdy nepokusil. To znamená, já vzpomínám na ten rok asi takto. Jinak to výročí je vlastně jediný moment, kdy se nad tím lidé nějak zamýšlejí, protože jinak je zde takový pohled na rok 1968, že vlastně okupace ukončila existenci systému fakticky, který stejně nebyl reformovatelný, to znamená k tomu, co bylo před okupací, se nikdo nevrací. Samotná okupace je vnímána jako akt mezinárodní zvůle, jako důkaz chování velmocí, do té doby si nikdo, kdo je soudný, nedělá iluzi o tom, že je možné být s nějakou velmocí kamarád, ta prostě sleduje svoje zájmy a těm se všechno přizpůsobuje, to znamená, když letos náš prezident Miloš Zeman přišel s tím, že rok 1968 je potřeba vnímat jako selhání elit, tak jsem se pousmál. Pokaždé přijdou politici a obslouží se historií, vezmou si z ní něco, co se jim právě hodí do současné situace a uvedou to jako příklad. Nevím, já si myslím, že tenkrát k žádnému selhání elit nedošlo, že jednoduše v té situaci, kdy tady bylo půl milionu vojáků a teď by se někdo rozhodl poslat vojáky ty naše do boje proti nim, tak mohl vzniknout jedině masakr. To se prostě nedalo vyhrát a tím pádem, jestliže lidé zvolili nějakou formu odporu, pasivní resistenci, to znamená, že nedělali nic, tak za prvé se tím zachránila obrovská spousta životů a za druhé to byl jasný důkaz, že zde žádná kontrarevoluce nebyla. Tím pádem se nepopravovali lidé, nedošlo k spoustě daleko ještě horších důsledků než k jakým tenkrát došlo. To znamená, já s některými těmi dodatečnými výklady historie mám docela problém a nevím proč k nim dochází, jestli je to doopravdy jen proto, že každý se chce tou historií obsloužit anebo jestli zapomínáme a zpětně bychom některé věci rádi prožili jinak, například je hodně lidí, kteří říkají, kdybychom bojovali, tak máme svoje hrdiny. Ale já nevím, k čemu by nám byli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hodně se diskutuje o tom, jak se tehdy vůbec zachovala Československá armáda. Navíc, Ivane, roste mladá generace, která nezná ani normalizaci a dokonce nezažila nebo se zrovna narodila v období v roce 1989, potažmo v 90. letech a ta vlastně s tím srpnem 1968 vůbec neumí nějak naložit.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Je to pravda, ale já zase jsem jako dítě vůbec neuměl naložit s první republikou a Rakousko-Uhersko je pro mě úplná španělská vesnice. Mám pocit,že jim zbývá přesně to, co jako dětem anebo úplně mladým, školákům. Zbývalo nám. To znamená, obrátit se na ty osvědčené historické zdroje, na práci lidí, kteří prostudují písemné materiály, doklady a vytvořili takovou nejpravděpodobnější verzi toho, co tenkrát bylo. Já si dokonce dnes myslím, ti mladí lidé by ani neměli naslouchat nám, pamětníkům, ale už by se měli obracet na historiky, protože my už to také vlastně ve vzpomínkách proměňujeme a tím jak získáme nové zkušenosti, tak už také neumíme říct, jak to tenkrát doopravdy bylo. To umí s jistotou jen historik.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Pisateli e-mailu, ze kterého nyní zacituji, tomu je 80 let: "Dle mého názoru se ocitáme ve fázi odumírání systému, který zcela vyčerpal všechna pozitiva, kterými posunul vývoj kupředu a v jeho sestupné fázi se bude chovat stejně jako předchozí systém. Z bohatých se stanou šelmy bránící své bohatství. Nevidím to příliš nadějně." Tolik citace z e-mailu, jak vy to vidíte, Ivane.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Tak je takové přísloví o tom, že společnost, která se neumí poučit ze své minulosti, tak si ji musí prožít znovu a to se většinou používá jako hrozba, takže pokud se nedáme pozor na komunisty, tak se ti komunisti vrátí znovu a budeme si muset znovu prožít tu normalizaci anebo dejme tomu i 50. léta a s násilím, které tenkrát bylo, ale ono to platí daleko obecněji, ukazuje se, že přestože tady komunisté strašili kapitalismem, tak stejně se prostě společnost nepoužila a musí si ho teď prožít znovu, protože ten systém, když v něm člověk nežije, tak si ho nějakým způsobem zidealizuje. Já když jsem si povídal s historiky o tom, jak vypadala první republika, tak někteří samozřejmě hovoří o vlivu demokratického prezidenta Garrigua Masaryka a ta doba měla hodně svých předností. Československá demokracie byla v tom evropském kontextu a v tom středoevropském hlavně dlouhou dobu vzorem a tak dále, ale jsou lidé, kteří potom vypráví, jak vypadala sociální společnost, jak vypadaly ty poměry, když se doopravdy rozevřely ty nůžky mezi chudými a bohatými a tady být chudý nebylo nic moc. Tady se stály fronty na polévku, které to si my neumíme vůbec představit. Ten systém byl doopravdy drsný. Někdo v něm uspěl, někdo v něm neuspěl, ale hlavně po válce po roce 1945 zde nebylo mnoho lidí, kteří by měli chuť ho obnovovat a hlavně mezi intelektuály. Všichni snili o společnosti, která bude spravedlivější, kde lidé budou mír rovnější šance a tak dále. To znamená, já si umím představit, že tyhle ty problémy anebo tohle to dilema, to tady bude doopravdy věčně. Stále budou lidé oscilovat mezi společností, která bude spravedlivá a mezi společností, která bude svobodná, na tom se prostě nikdy nic nezmění, ale já stále budu věřit nějak tomu, že je možné najít společnost, která bude i svobodná, i spravedlivá, že to prostě zkombinovat nějakým způsobem lze. To je ten můj zážitek z toho roku 1968, ten si s sebou jako takový sen nebo takovou představu, že to je možné. Vlastně nedávno jsem si to uvědomil, nesu celý život.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Zaznamenejme s Ivanem Hoffmanem, ještě jednu zprávu. Výrazný pokles exekucí v prvním pololetí, soudy nařídily 320 tisíc, což je skoro o třetinu méně než za stejnou dobu loni. Za postupné snižování může podle Exekutorské komory hlavně osvěta a novela exekučního a občanského soudního řádu. Jak vy to vidíte, Ivane, ty důvody?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Tak určitě, když se člověk na to podívá a hlavně ještě v kontextu s další skutečností, která vyšla v posledních dnech najevo také, a to totiž, že dluhy českých domácností u bank a finančních institucí, opět vzrostly v červenci ve srovnání s červnem o 5 miliard na 1,183 bilionu korun a meziročně byly vyšší o 45,1 miliardy korun. Jinými slovy, není to tak, že exekucí by ubylo proto, protože si přestáváme půjčovat. My si půjčujeme stále víc, to znamená ty důvody, proč ubylo exekucí, nejsou ty úplně nejlepší, které by si člověk tedy asi přál. Jsou dány několika technickými okolnostmi, totiž že v tom období rok zpátky se chystala novela předpisů o odměnách advokátů a ukázalo se, že oni pobírají ty odměny tak velké, že prostě aby si více vydělali, tak ty exekuční kauzy rozdělují na víc. Nemají chuť je spojovat dohromady, protože jsou placeni jakoby od kusu a tak dále. To se všechno měnilo. Současně se změnil i ten exekuční zákon a tím pádem není už důvod nařizovat takové množství exekucí, protože jednoduše ti, kteří na tom vydělávali, už na tom nevydělávají. Druhá věc je, že doopravdy hodně lidí, kteří se dostali do maléru, si o tom povídají se svými příbuznými, se svým okolím a lidé si postupně začínají uvědomovat tu hrozbu a začínají se chovat trošku odpovědněji. Ten zvyšující se dluh, který máme, je tažen hlavně levnými hypotékami, to znamená, hodně lidí vnímá půjčku nabít jako investici a tím pádem už zřejmě méně lidí jde do takových riskantních půjček, na které potom doplácí, protože nejsou schopni splácet, těch faktorů je hodně. Mně se líbí ta myšlenka, že velkou roli sehrává osvěta a říkám si, že měli bychom přispět Exekutorské komoře, která tu osvětu provádí a přidat se k nim, a já si myslím, že recept pro šťastný život je strašně jednoduchý a spočívá v tom - nepůjčovat si. A já říkám, za žádných okolností a na nic. Protože žít na dluh je nerozum, je to výrazně dražší než když si člověk pořizuje jenom to, na co má a když na to má. A pak je tady ještě jeden důvod, a to také dávám jako osvětu k lepšímu a ten je mravní. To znamená, my tím, že si půjčujeme, tak podporujeme špatné lidi, kteří parazitují na naší slabosti a naivitě. To je potřeba si uvědomit, že tím, že si půjčuji, tak podporuji zlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je tedy vzdělanost, veřejnost, vzdělanější? Je to jeden z těch klíčových důvodů?

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Jsme lidé křehcí a podléháme četným pokušením a pokaždé to tak asi bude a úplně se to nikdy nemůže změnit. Jde o to, abychom více jsme používali rozum, prostě používat vlastní hlavu a to že někdo někde se na nás usmívá z televize a tvrdí, že je náš kamarád, když nám chce půjčit, tak to prostě není pravda. Ten člověk nás chce oškubat, chce se dostat k našim penězům, ta reklama je tam proto, aby nás poškodila. Tam není pro to, aby nám pomohla. Člověk se na to musí dívat na ty usměvavé mladé lidi, kteří prostě všechno mají, i když na to nemají a uvědomit si: Tohle to je podvod, tohle to je lež. Když tomu uvěřím, tak na to doplatím. Prostě stále přemýšlet. Používat rozum, to je jediná naše šance.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Tolik pro dnešek, postřehy komentátora Ivana Hoffmana, spolupracovníka Českého rozhlasu a komentátora Deníku. Děkuji a přeji hezký den a celý týden, Ivane, na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, redaktor
--------------------
Také i vám hezký den.