Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 7. ledna 2019

7. leden 2019
Ivan Hoffman

Hostem byl Ivan Hoffman.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Naladili jste si pořad 'Jak to vidí', u kterého vás vítá Zita Senková. Následující půlhodina bude patřit názorům novináře Ivana Hoffmana. Přeji vám do zlínského studia dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já taky přeji hezký den a současně i posluchačům, pokud není pozdě, i šťastný nový rok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Děkujeme. Jakou tematickou linku budeme dnes společně sledovat? Naše očekávání. Které nevyřešené problémy či otázky si Česko i svět přenesly do nových měsíců? Jak přistoupit k připomínce výročí sametové revoluce? Je přebytkový rozpočet 2018 dobrou zprávou? Inspirativní poslech. Na prahu nového roku se asi drtivá většina z nás ohlíží za tím rokem uplynulým. Když se ohlédneme za rokem 2018, co si vy, Ivane, řeknete? S čím si ho budete spojovat?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já jsem si právě říkal, že to je otázka velice subjektivní a možná je dobré podívat se na ni přes čísla, i když průzkumy veřejného mínění taky nejsou něco naprosto objektivního. Ale na tom sklonku minulého roku bylo u nás s politickou situací nespokojeno 45 % občanů, což je doopravdy hodně, a spokojení byli pouze dva deseti. Společnost nicméně byla rozdělena v tom, kdo a co jí na politice a v politice vadí. Když to porovnáme s druhým číslem, které hovoří o naší osobní spokojenosti se životem, který máme za sebou, tak naopak zjišťujeme, že máme za sebou rok velice dobrý, protože pouze 11 % z nás bylo se svým životem spokojeno buďto hodně, anebo spíše nespokojeno. Z toho vyplývá, že my jsme sice nespokojení, ale vlastně to podstatné, co je ten náš život, ten vnímám jako pozitivní. To mě vede k úvaze, že když stále opakujeme, že společnost je rozdělena, tak ona je ve skutečnosti rozdělena hlavně v názoru na politiku. Ale toto rozdělení je, když to domyslíme, vlastně normální a docela zdravé. Když se na to podíváme obecně, tak jsme zdědili z minulého roku do toho, který začíná, standardní vládu s důvěrou Parlamentu. Máme premiéra, který je nejdůvěryhodnějším politikem v zemi, dokonce vzácně vychází s prezidentem, což taky není vždy běžné u nás, a současně máme pestrou paletu opozičních stran, které se těší trvalému zájmu médií, a na vládě, premiérovi a prezidentovi nenechají nit suchou, kdykoliv je k tomu příležitost, takže bych řekl provokativně: Co více si přát?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Z čeho tedy pramení ta nespokojenost? Nebo možná ještě jiná otázka: Jaká byla tedy naše očekávání nebo u té skupiny lidí, kteří jsou nespokojeni?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To je právě ten vtip, že je u každého jiná. Když si vezmeme 45procentní nespokojenost, tak 20 % lidí je nespokojených s politickou situací, kterou podle nich zavinila vláda, a dalších 20 % bude nespokojených s tím, jak vůči vládě vystupují její oponenti, ať už v Parlamentu, anebo při různých demonstracích. To znamená, nespokojenost je vlastně číslo, které sloučí dohromady dvě naprosto nesourodé skupiny obyvatel, pokud jde o jejich politickou orientaci. Nicméně i to je takové zvláštní u nás, protože když se díváme na protesty u nás, v Evropě a po světě, a budeme určitě o nich dost mluvit, tak ty mají většinou nějaký racionální základ. U nás bych řekl, že těm lidem, kterým se nezamlouvá buď premiér, anebo prezident, vadí věci spíše, řekl bych, takové estetické. Nelíbí se jim buď minulost těch politiků, anebo jejich orientace, která by z jejich pohledu měla být nějaká jiná, ale to vše v situaci, kdy u nás ekonomika roste, nezaměstnanost je nízká, většině lidí se docela daří. To znamená, ty protesty jsou takové salonní, trochu umělé. Já si přiznám, někdy jim moc nerozumím.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že třeba minulost je pouze estetický problém, jak jste to formuloval?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Řekl bych, že jo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Které nevyřešené problémy nebo otázky jsme si přenesli do nových měsíců? Co myslíte? Můžeme začít ČR.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já si myslím, že u nás těch problémů zásadních je hodně. My o nich málo mluvíme, ale všechny souvisí s tím, jak se proměňuje svět. Mám pocit, že taková ta tradiční debata o pravici, levici postupně bude ztrácet na významu. Do popředí se stále víc budou dostávat otázky moderních technologií, ať už komunikačních, ovlivňování člověka něčím, na co jsme v minulosti vůbec nepomýšleli. Prostě vědecký pokrok v dobrém i ve zlém jde takovým tempem, že to nestíháme vůbec nějak domýšlet. Určitě budou podstatné otázky vlivu umělé inteligence na situaci. Někdo to bude přeceňovat, někdo podceňovat... Ale to budou důležité otázky spojené ještě současně s velkovýrobou, s technologiemi v potravinářství, v průmyslu, v zemědělství. To zase bude souviset s ekologií, změnami počasí. To jsou vážné věci, které jsou reálné. My od nich utíkáme, protože to těžko uchopujeme. Nejsme na to experti. Nenaučili jsme se v tom nějak pohybovat, tak utíkáme od těchto, řekl bych, problémů zásadních k takovým zástupným, například k politice.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Píšeme nový rok, i v něm si budeme letos připomínat několik významných a zásadních výročí. Vstup do Severoatlantické aliance v roce 1999, přistoupení k EU před 15 lety, 80 let od vypuknutí druhé světové války. Příští týden uplyne 50 let od sebeupálení studenta Jana Palacha. Co nám, Ivane, dnes vůbec říkají velká výročí, velká jména naší historie? Co jsme si vůbec vzali z těch loňských připomínek v tom osmičkovém roce?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To už se dostáváme k otázce, jak naložit s tím rokem, který přijde. Já mám takový pocit, že máme několik scénářů, jak se těch všech výročí a připomínek z minulosti zhostit. To nejpravděpodobnější je, že se můžeme posilovat ve víře, že díky nabyté svobodě, demokracii kráčíme ke světlým zítřkům, a pochvalovat si to, jak jsme na tom dobře a jak špatně jsme na tom byli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A nejsme?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To je druhá věc, druhý scénář, že si můžeme výročně připomínat takové ty temné přízraky minulosti toužící uvrhnout nás zpět do totality a vážit si toho pod dojmem, jak by mohlo být špatně. Mně by se nejvíce zamlouvala třetí možnost, a to, že bychom zcela věcně a bez emocí přemýšleli, jak se stalo, že jsme se dostali z deště pod okap, že když ta šance, ta možnost změnit zásadně společnost, nás a docílit jakéhosi štěstí... Proč jsme ji vlastně promarnili? Respektive proč jsme se za těch 30 let nedostali podstatně dál? A k tomu samozřejmě je potřeba mít nějaký širší pohled na to, co se stalo. My jsme po tom roce 89 nepřešli do jiného, řekl bych konkurenčního, týmu, ale ocitli jsme se ve zcela jiné soutěži. Řekl bych, že ta sametová revoluce u nás byla součástí změny globální, kdy vzal za své bipolární svět soupeřících ideologií, a to, co se stalo, je, že to, co zde zbylo, byl vítězný kapitalismus, který přišel o socialistickou konkurenci. To se stalo. Ta ho nutila chovat se ohleduplně ke střední třídě a podstatou toho dnešního systému, toho globálního kapitalismu, ve kterém se celý svět nachází, není jenom ta svoboda a demokracie, ale především to, že se díky ekonomickému růstu rozevírají nůžky mezi stagnující střední vrstvou a tenkou vrstvou lidí skutečně bohatých. Já vůbec nehovořím teď o chudnutí chudiny, protože to – cynicky řečeno – ani ty bohaté, ani tu střední třídu příliš nezajímá. Hovořím právě o tom, že ta stagnace té střední třídy, ta zavinila to napětí, které všude kolem nás v dnešním světě pozorujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V čem spočívá ten okap, jak jste řekl, že jsme se dostali z deště pod okap? Před pár minutami jste hovořil o tom, jak je tady stabilní situace, máme vládu s důvěrou – v podstatě funguje jak vláda, tak i opozice plní svou roli kritickou, ekonomicky jsme se na tom neměli snad ještě lépe od roku 1989... V čem tedy je ten hlavní problém z vašeho pohledu?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to několik bodů. Zaprvé objektivním důsledkem globalizace je růst moci nadnárodních korporací a kapitálu na úkor zadlužených států. To znamená, státy slábnou, mají dluhy, daleko hůř jsou schopny zajistit servis pro své občany, pro voliče. Velmi často spíše slouží tomu nadnárodnímu kapitálu, anebo bankám, u kterých si půjčují. To má vliv na chod jednotlivých států. Druhá věc je, že ta honba za ziskem, za růstem má doopravdy devastující vliv na životní prostředí. Ono se často zpochybňuje význam globálního oteplování anebo vliv člověka na přírodu. My se někdy tváříme, že jsme příliš slabí na to, abychom poroučeli větru a dešti. Ale ve skutečnosti ta lidská činnost v mnoha oblastech je prostě zničující pro planetu, a i pro nás, kteří na ní žijeme. A je to také důsledkem té globální změny. Třetí důvod, a ten je asi nejvážnější, je, že postupně dochází k takovému sešroubovávání toho prostoru svobody a důsledkem deficitu demokracie, který je pociťován plošně v celé Evropě, v celé EU, se ztrácí ve společnosti schopnost sebereflexe a sebezáchovy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co tím konkrétně myslíte? Z čeho vycházíte?
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To jsem teď řekl...
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na základě čeho říkáte, že dochází ke zmenšování prostoru svobody? Jestli jsem vám správně porozuměla... Když tak mě opravte.
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to na základě toho, že má jednotlivec stále méně vliv na to, co se děje kolem něj. Formálně existuje systém voleb, parlamentní demokracie, nicméně když se podíváme na ty techniky, které ovlivňují výběr zastupitelů, tak jsme vlastně svědky, řekl bych, stále větší manipulace a stále se zužujícího prostoru pro svobodné vyjádření. Když se podíváte na to, jaká je nelibost vůči přímé demokracii, která by kontrolovala tu parlamentní; jaká je obava z toho, že by lidé nahlas projevili svůj názor veřejně, to je, řekl bych, taková postupující rakovina, která prochází tou společností a stále víc jí znemožňuje se proti těm trendům, které jsou objektivní a se kterými je potřeba něco dělat, nějakým způsobem bránit.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč tedy mnozí nevyužijí tu možnost, kterou mají jako občané, a nejdou k volbám?
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Jsou země, kde je volební účast povinná, a když se podíváte, tak jejich odolnost vůči globálním faktorům, které zmiňuji, je úplně stejná.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Německé sousedy čekají důležité volby i reformy, Slováky volba prezidenta, Ukrajinci půjdou k urnám hned dvakrát – vyberou novou hlavu státu i parlament. Brexit cloumá nejen Velkou Británií. Dva měsíce po jejím odchodu z EU, koncem března, se uskuteční volby do Evropského parlamentu. To je jen letmý pohled do kalendáře nejvýznamnějších politických událostí následujících měsíců. Mimochodem naše, česká, vláda se bude možnou variantou tvrdého brexitu zabývat na dnešním zasedání a Britové dnes na hranicích v přístavu na jihovýchodě země otestují, jaké možné komplikace dopravy by přinesly kolony nákladních aut po případném odchodu země z EU bez dohody s Bruselem. Uvidíme také, jak se bude dále vyvíjet situace ve Francii. Stoupenci protestního hnutí tzv. žlutých vest v sobotu opět, již poosmé, vyrazili do ulic a na silnice francouzských měst, aby demonstrovali proti vládě a politice prezidenta Macrona. Ten jejich počínání označil za útok na republiku, její ochránce, představitele a symboly a vyzval demonstranty k debatě a dialogu. Jak vy, Ivane, rozumíte dění ve Francii? Jak odhadujete případně ten další vývoj?
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To hnutí žlutých vest je vlastně reakcí na chystané reformy, přičemž poslední kapkou, kterou přetekl ten pohár trpělivosti, a znovu musím říct, střední třídy, bylo rozhodnutí zdražit pohonné hmoty. Myslím si, že podstatnější, než kolik lidí se zúčastňuje těch pravidelných víkendových demonstrací, je podpora, které se demonstranti těší u francouzské veřejnosti. Ta byla začátkem prosince neuvěřitelně nad 70 %. Myslím si, že potom poněkud klesla, ale stále je to výrazná nadpoloviční většina Francouzů, kteří sympatizují i s těmi žlutými vestami. A současně se můžeme dívat na to, jak strmě klesá popularita prezidenta Macrona, který je vnímán jako prezident bohatých a jehož podpora je dneska na nějakých 25 %, na čtvrtině, ze strany Francouzů, kteří mu ještě důvěřují. Svět Francii pozoruje velmi pozorně, ale mám pocit, že to není jenom proto, že jsou k dispozici dramatická videa, na kterých vidíme zapálené barikády a výjevy, na které už Francie zapomněla, i když se tam stávkuje s oblibou a často...
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale taková militantnost tam nebyla k vidění...
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To je nový fenomén. Mám pocit, že hlavně svět sleduje tu Francii kvůli tomu, že to ponížení a frustrace střední třídy jsou globální. Všichni jsou tak nějak rozzlobenými Francouzi. Ve světě se stalo, že podezřele dlouho se měnily politické garnitury, aniž by některá přišla s takovou reformou, která by zohledňovala právě životní zájmy střední třídy. Spíše se vždy politici starali o to, jak funguje ekonomika, a ne, jak se žije lidem. A Francouzi poté, co už byli znechuceni jak pravicí, tak levicí, to v posledních volbách riskli s tím, že zvolili bankéře v naději, že když rozumí penězům, tak udělá něco s jejich peněženkami. A to se samozřejmě děje, ale zjevně jinak, než jak si to představovali. Oni si vůbec nepředstavovali, že se jim ty peněženky, ve kterých mají pocit, že toho mají málo, pokusí vláda ještě více vyluxovat.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo je jim tedy po chuti? Říkáte, že ani pravice, ani levice, ani zástupce, řekněme, bank... Tak kdo tedy? Je vůbec Francie reformovatelná z tohoto pohledu?
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Všechno je reformovatelné a vždy je lepší, když ta reforma proběhne evolucí, než když proběhne revolučně, protože to se začíná naprosto od začátku, a to je to úplně nejhorší řešení. Nicméně, když se podíváme na to hnutí žlutých vest, tak ono nemá žádného nějakého jednoznačného lídra. Je to horizontální hnutí, které se zrodilo ze společného pocitu, že ta společnost je v nepořádku. A když se na ně dneska díváme, tak si už všichni začínáme uvědomovat, že to bude v budoucnu vlivný politický hráč, kterého je potřeba sledovat. Jakmile dojde k volbám a žluté vesty budou kandidovat, tak můžou převrátit mnoho zažitých věcí v tom francouzském politickém systému, a to jednoduše proto, že oni se jednoznačně neidentifikují ani s pravicí, ani s levicí, a ten manifest, který vydali, o pětadvaceti bodech, ukazuje, ty požadavky, co udělat s Francií, aby se znovu stala přitažlivou pro své občany, pro Francouze, jsou skutečně velmi pestré. Některé jsou radikálně levé, některé jsou radikálně pravé... Ono to s takovým tím původním politologickým vedením nemá mnoho společného. Jinak pro mě je nesmírně zajímavé to, že u nás se ten překlad toho manifestu žlutých vest objevil jenom na nezávislých webech, nenašel jsem ho přes vyhledávač v žádných novinách, rádiu, televizi středního proudu. Mám pocit, že je to proto, že my novináři, editoři, ale i šéfredaktoři, když si to přečteme, tak ty body nás vyděsí k smrti a nechceme šířit jejich zveřejněním paniku. Je to něco, jako kdyby za minulého režimu někdo měl napsat do novin, že žádá zakázat společnost československo-sovětského přátelství, odejít z Varšavské smlouvy a RVHP a zrušit vedoucí úlohu KSČ. Asi k tomu bych to přirovnal, ten manifest. Je skutečně radikální.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že to, co se děje ve Francii a postupné, jak to vidíte, přetavení těch protestů takzvaných žlutých vest možná v nějaké hnutí, které by třeba jednoho dne promluvilo do politiky, je to nějaký trend nebo je to nějaká momentálně vlna? Mimochodem tisíce lidí demonstrovaly už koncem roku a pokračuje to i letos v metropolích Maďarska a Srbska. Tam demonstranti vyjadřovali nesouhlas hlavně s tamními politickými lídry. V Budapešti se lidé ohrazují proti vládě Viktora Orbána, v Bělehradě proti prezidentovi Vučićovi. Tam vládu považují za autokratickou. Prezident podle nich média podřídil přísné kontrole, vytlačil kritické hlasy z politické scény.
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to určitě nějaký všeobecný trend, protože i když ty důvody jsou různé, tak velice často mají sociální podtext, a vycházejí z toho, že lidé chtějí, aby politici pracovali pro ně, aby se jim zvyšovala životní úroveň, aby měli nějakou životní perspektivu, a někdy je to tak, že ten neoliberální, liberální režim, já nevím, jak bych to nazval, ten současný způsob, jak se dělá politika, se prostě nedělá pro lidi. A jednoho dne ten pohár trpělivosti přeteče; i když jsou ty důvody v různých zemích různé, ale najdeme společné jmenovatele. Ty žluté vesty... To je zajímavé. Je to vesta, kterou má výbavě každý motorista, každý řídí auto, a identifikovat se takto je nesmírně snadné. Ti lidé se nemusí nějak příliš označovat. A ty žluté vesty si začínají navlékat i lidé v jiných zemích a na jiných kontinentech, pomalu. Je to něco nakažlivého, je to způsob protestu, který si osvojují lidé, kteří by za jiných okolností třeba ani neprotestovali, ale do těch ulic je vyhání zoufalství, nouze, ponížení.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme ještě k nám do Česka. Ten rok 2018 byl z pohledu ekonomiky úspěšný. Rostlo hospodářství, mzdy i zaměstnanost. Stále se těšíme z mizivé nezaměstnanosti. Co podle vás nejvíce rozhodne o té naší ekonomické budoucnosti? Možná bychom mohli přidat aktuální zprávu. O výsledcích hospodaření informovala minulý týden ministryně financí Alena Schillerová. Naplánovaný byl schodek ve výši 50 miliard, nakonec však rozpočet skončil v přebytku 2,9 miliard korun. Podle ekonomů je to příjemné překvapení. Pro vás, Ivane?
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já se přiznám, že pro mě to moc překvapení není. Když člověk sleduje léta ty rozpočtové diskuze a hry, a to sledujeme nutně, protože rozpočet je, tak si to pamatujeme, nejdůležitější zákon roku. To znamená, když to tak dlouhodobě pozorujeme, tak si všímáme, že vládní poslanci si ten rozpočet, který navrhují, nikdy nemohou vynachválit, jsou s ním spokojeni, opozice je pokaždé tím návrhem teatrálně vyděšená, a pak to, co sledujeme, je, že kdo chce psa bít, hůl si najde. To znamená, je tomu tak určitě i s opozicí, která si pořizuje hůl na vládu, a tak vedle kritiky deficitu jedním dechem pokaždé opozice kritizuje i absenci investic. Je jedno, co kritizuje. Buďto deficit, anebo že se neinvestovalo nebo že jsou vysoké daně.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak opozice je asi od toho.
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Přesně to tím chci říct. Jelikož je ale většina výdajů určena na mandatorní výdaje, to jsou výdaje, které nelze ovlivnit, ty jsou dané zákonem, tak ve velkém se dá investovat jenom na dluh. A opozice, když kritizuje vládu, že si nepůjčuje, že si nežije nad poměry, tak tím pádem ji nemůže kritizovat, že si žije nad poměry. To znamená, buďto chci po vládě, aby neutrácela, aby se nezadlužovala, aby nezadlužovala stát, anebo po ní chci, aby investovala, ale protože nemá z čeho, v rozpočtu na to není nějaký velký polštář kvůli mandatorním výdajům, tak po ní chci, aby se zadlužovala. Ono to jde proti sobě. Zatímco, pokud jde o vládu, a teď odpovím na to, na co se ptáte, tak já ji důvodně podezírám, že ty schodky, které naplánuje, nemyslí vážně. Že vlastně je navrhuje proto, aby potom díky té úspoře toho, co chtěla utratit, a neutratila, získala image dobrého hospodáře.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže proto je to rozpočtové plnění lepší, než se předpokládalo?
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Určitě. Já si myslím, že podstatné je to, co je dobré pro občana. A u toho platí, že, co je doma, to se počítá. To znamená, že lidé vždy budou raději volit vládu, která jim slíbí růst životní úrovně a ty sliby případně i částečně nějak splní, zvedne minimální mzdu, zvedne důchody a tak dále, než někoho, kdo nám řekne, že dobře už bylo, že si žijeme nad poměry, že je potřeba se uskromňovat a šetřit do budoucna, protože tomu nikdo nevěří. Všichni vědí, že když vláda řekne, že šetří do budoucna, tak ty peníze zmizí jenom v kapsách, řekl bych, jenom těch bohatých.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ivan Hoffman a jeho pohled na svět. Já vám za to děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.
 
Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Také, hezký den.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra se můžete těšit na názory geologa Václava Cílka. Příjemný poslech dalších pořadů, ideálně s Českým rozhlasem Dvojkou, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.