Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 4. března 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den a celý nový týden přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu 'Jak to vidí'. Do zlínského studia zdravím dnešního glosátora Ivana Hoffmana. Dobrý den.  

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já také zdravím – vás a samozřejmě i naše posluchače.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Která témata společně rozebereme? Například nový kurz sociální demokracie, maso jako politiku či drahá data v mobilu. Inspirativní poslech. – Jan Hamáček, vicepremiér a ministr vnitra dál povede sociální demokraci. Staronový lídr oznámil orientaci strany na sociální práva lidí. Podle Jana Hamáčka se od podzimu sociální demokracie změnila – nehádá se, je jednotná a pracuje pro voliče. Delegáti také schválili nové stanovy, ve kterých už například nejsou kvóty pro ženy na kandidátkách. Teď už jenom, Ivane, zbývá přilákat voliče...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Myslím si, že jste řekla všechno, co jsem měl v plánu říct já...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ještě toho je hodně...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Trochu to rozšíříme: Určitě je pravda, že v sociální demokracii je zvykem vyjít předsedovi vstříc v jeho personálních i jiných přáních, ovšem s tím, že je to pak on, kdo nese veškerou odpovědnost, když se nedaří (samozřejmě i když se daří, ale hlavně když se nedaří) ... Viděli jsme, že Jan Hamáček získal 86 % hlasů v předsednické volbě, to znamená, je to velmi silný mandát. Ta strana se doopravdy pod ním sjednotila, postavila se za něj a současně, když je řeč o těch stanovách, to je také velmi důležité, stanovami předseda vzal tu moc do svých rukou – centralizoval ji, zúžil vedení strany, také je možné to vnímat jako zlevnění chodu sociální demokracie... Jinými slovy: Sociální demokracie má silného lídra a teď je na něm, jak s tím silným mandátem naloží.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Cílí strana nově, resp. zpět na ty „staré“, tradiční, voliče, o které přišla? Hlavní otázka zůstává: Jak je opět přilákat, aby volili sociální demokracii?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Někdy je to tak, že se díváme na tu volbu místopředsedů a podle toho odhadujeme směřování strany. A z té volby by se mohlo zdát, že volbou místopředsedů – ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové, a hlavně ministra zahraničí Tomáše Petříčka – jako by ten kurz toho ještě Sobotkovského vedení strany anebo jeho, řekl bych, politiky, kterou on chtěl dělat, a orientace strany... Jako by se v tom pokračovalo. Ale už když jsme naslouchali tomu, co Tomáš Petříček říkal, tak nezdůrazňoval taková ta témata liberální, ale spíše právě tu novou orientaci anebo staronovou orientaci ČSSD na ty tradiční levicové voliče. Asi je důležité říct, že doopravdy sociální demokracie vyhodnotila ty svoje velmi nízké preference a své, řekl bych, politické ohrožení tak, že krizi způsobilo opuštění tradičních levicových voličů. Dělo se tak ve snaze získat voliče další, mladé městské liberály, ale to se příliš nepodařilo. Ti sice s některými postoji sociálních demokratů sympatizovali, ale volili pak někoho jiného. A to, zdá se, končí a sociální demokracie se teď doopravdy slibuje orientovat na sociální práva lidí... Připomeňme slova Romana Onderky, který řekl: Našimi hlavními voliči musí být chudí, senioři a hendikepovaní. Nebereme práva menšinám, ale základem soužití musí být klasická rodina. – To je, dalo by se říct, stručně, návrat ke kořenům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Roman Onderka se stal prvním místopředsedou. On sám sebe označuje za tradicionalistu a býka, který proráží zdi, zatímco Jana Hamáčka považuje za liberálního diplomata. Bude efektivní tato kombinace na špici sociální demokracie, která se, řekla bych, když se podíváme na místopředsedy, ale ostatně i na předsedu, omlazuje?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To je ta základní otázka. Sociální demokracie slibuje, že bude více doleva, že bude sociálnější, ale otázka zní, jestli bude dostatečně levicová. My dnes vidíme ve světě, že některé levicové strany nebo proudy v politice jsou poměrně úspěšné, a je zajímavé, že takoví ti staří levičáci, jako je Jeremy Corbyn v Británii nebo Sanders v Demokratické straně ve Spojených státech, ale i ve Francii najdeme typického levicového lídra, ti, co jsou ve vysoce pokročilém věku, jsou často vnímáni mládeží jako takové revoluční hvězdy, takoví poslové nějaké nové zvěsti, a přitom oni jenom říkají to, co říkali kdysi dávno, zamlada. A to u sociální demokracie nenastane, v žádném případě. To, co bude nabízet, to je nabídka, kterou voliči slyší také od hnutí ANO Andreje Babiše, slyší to od komunistů... Najdou levicové prvky v programech prakticky všech stran, které míří do středu, na toho většinového voliče. To znamená, že pokud se jednou vrátí k sociální demokracii, tak... Více názorů člověk registruje takových, že to nebude přes noc, že to nebude hned. Pravděpodobně v nejbližších volbách to ještě zkusí volič s módními Piráty, než se k nim vrátí, anebo ještě chvíli zůstane u Andreje Babiše, pokud ten bude splňovat jeho předpoklady... To znamená, že ten zisk bývalých voličů zpátky nebude pro sociální demokraty vůbec jednoduchý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kde dnes stojí sociální demokracie? Je to levice? Je to střed? Když se podíváme třeba na hnutí ANO, je to levice, pravice, liberální střed...? Jak jsou rozloženy ty karty? Jak vypadá ta politická mapa?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Řekl bych, že dneska se ta orientace docela přeceňuje, levopravá... Spíše jde o...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Omlouvám se, že vám do toho, Ivane, vstupuji, ale před týdnem jsme hovořili o tom, jak chce být Andrej Babiš catch all-party, chce se zaměřit/zacílit na všechny voliče...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano. To by určitě rádi i sociální demokraté. Ale ono to tak úplně možné není... Ale samozřejmě, že každý chce co nejvíce hlasů, a udělá pro to, co se dá. A právě tím se možná rozmělňují ty hranice. Kdysi to bylo tak, že to kyvadlo mezi pravicí a levicí běželo na takové poměrně dlouhé dráze: Když se lidem zdálo, že ti mocní, ti u moci příliš utrácejí, tak zvolili šetrnou pravici, ta už je přidusila, a když už se to nedalo moc vydržet, tak zvolili tu štědrou levici. Ale dneska se to kyvadlo téměř zastavilo uprostřed, už se pohybuje na velmi krátké dráze, a je to právě dáno tím, že každý chce získat všechny. Už to není tak, že strana má nějaký svůj pevný program a toho se drží v dobrém i ve zlém a počítá s tím, že se k tomu jejímu programu jednou někdo vrátí. Dnes je spíše důležité, kdo má jaké osobnosti, kdo má jaké charisma, kdo jak vypadá a jak mluví. A v tomto smyslu bych řekl, že sociální demokracie žádné nějaké převratné řečníky nemá. A když ty nové místopředsedy člověk viděl, jak hovoří na tom sjezdu, tak vypadali jako takoví nezkušení mladí, ještě s trémou, kteří jsou překvapeni, kam se dostali a co se jim povedlo, a musejí si na to teprve zvyknout... Oni si samozřejmě zvyknou, ale nějakou dobu to ještě potrvá. Zatím to bylo takové velice rozpačité.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte si, že jiné formace mají mnohem charismatičtější třeba místopředsedy nebo lídry? Mimochodem Jan Hamáček má, pokud se nepletu, snad naprosto identicky silný mandát předsedy jako Andrej Babiš – 86 %.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Mně se Jan Hamáček zdá být z té celé party doopravdy nejzkušenější politik. Je obratný, nedělá chyby... To mimochodem zmínil i prezident republiky. On to asi myslel trochu jinak, z jeho pohledu že neudělal chybu... Ale Jan Hamáček je doopravdy i v takových těch vyhrocených situacích stále tak nějak nad věcí... Je to zřejmě to nejlepší, co sociální demokracie dneska má.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak rozumíte účasti pana prezidenta na sjezdu sociální demokracie, jeho přátelskému projevu, které korunoval sdělením, že v květnových volbách do europarlamentu bude volit právě sociální demokracii? Pomůže to straně v eurovolbách?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Protože má spoustu sympatizantů, tak pro některé sympatizanty prezidenta to může být signál, že ho budou nějakým způsobem napodobovat. To asi možná jo. Trošku mě na tom překvapilo, že se nesnažil ani trochu být nadstranický. On je přece prezidentem všech, zprava doleva, to znamená takové to jednoznačné přihlášení se ke straně, i když tomu každý určitě rozumí (byl předsedou sociálních demokratů a jeho největší politické úspěchy jsou spojeny právě s touto stranou) ... Ale já si nevzpomínám, že by třeba Václav Klaus na sjezdu ODS řekl „budu vás volit“ takhle napřímo. Myslím si, že by slušelo prezidentovi být nadstranický i v takovýchto situacích – na sjezdech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tu podporu pan prezident straně slíbil, pokud se nepletu, už před čtyřmi lety. Podle staronového předsedy Jana Hamáčka se sociální demokracie rozhodla správně, když vstoupila do vlády s hnutím ANO. On odmítá názory, že by strana již splnila svoji historickou úlohu, že je mrtvá... Prospívá z vašeho pohledu sociální demokracii členství ve vládě?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Určitě neškodí. Je více slyšet, ví se o nich... Pokud ta vláda je úspěšná, tak část toho úspěchu přechází i na koaličního partnera té strany nejsilnější... Určitě je pravda i to, že, a říká to koneckonců i Andrej Babiš, přítomnost sociální demokracie posouvá tu stranu více k takovému tomu, řekl bych, levicovějšímu elektorátu, který je ve společnosti. Myslím si, že ta spolupráce, a vlastně jsem to říkal už i minule, prospívá oběma. Pokud samozřejmě ta vláda udělá nějaké zásadní chyby a přestane se dařit, tak tehdy si to víc odskáče sociální demokracie. To je jasné. Ale zatím to tak nevypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V Česku se v posledních týdnech znovu debatuje o kvalitě a bezpečnosti polských potravin, poté, co koncem ledna polská televize odvysílala tajně natočenou reportáž z jatek, kde byly poráženy nemocné krávy. Maso z nich se dostalo do řady zemí EU, včetně ČR. Později naši veterináři v polském hovězím objevili salmonelu, minulý týden ji našli v kuřecím z Polska. Český ministr zemědělství Toman opakovaně prohlašuje, že nevěří polskému systému veterinární kontroly. Podle jeho resortního kolegy Ardanowského se problémy s polskými potravinami zveličují. Co všechno z této kauzy vyplývá?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
V souvislosti s potravinami se občas hovoří o patriotismu nebo o potravinové soběstačnosti. A my si to tady moc neuvědomuje, ale v Polsku je ten patriotismus, ta pýcha na zemědělskou produkci a na její kvalitu, docela silný. Určitě je to silnější než u nás. Poláci vývozem potravin hodně získávají, je to pro ně důležitá obchodní komodita, ale současně je to i věc takové národní hrdosti. Proto pokaždé, když se najde nějaké pochybení a zveřejní se a oni si uvědomí, že jsou terčem nějaké kritiky, tak to berou velice úkorně, velmi emotivně... Doopravdy nejsou schopni být nějak, řekl bych, nad věcí. A například poslední dobou nám doporučují místo toho velkého kontrolování dát si pozor při nákupech – nenakupovat podezřelé zboží, takové je v Polsku, takové je všude, například podezřele levné, u kterého je předpoklad, že něco není v pořádku atd. Doporučují něco úplně jiného. A zvláštní je, že teď se z toho problému stává i problém politický. Asi je dobré si uvědomit, že těmi kontrolami se samozřejmě komplikuje obchod. Je to dáno tím, že když je hlavním kritériem zisk, tak na kvalitě se to nutně odrazí, a kontroloři vždycky něco najdou. To znamená, teď jsme svědky zvláštního jevu, kdy EU ústy svého eurokomisaře pro zdraví a bezpečnost potravin vyzývá ČR, aby prostě s těmi kontrolami přestala s tím, že je to přehnané, že to představuje jakési protekcionistické sklony, a že vlastně bychom asi neměli tolik to maso kontrolovat kvůli nějaké bagatelní salmonele nebo co...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ty kontroly mají být, jak říká mluvčí Evropské komise, přiměřené vůči zjištěnému riziku.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Přesně tak. Jenomže jenom co to řekl, tak se objevily v dalších kontrolách další vadné..., už jste to zmínila, drůbež a tak dál, a docela ve velkých objemech. To znamená, já mám z toho celého takový pocit, že doopravdy ta ochrana volného trhu má přednost před ochranou zdraví. A tak to prostě bude, dokud hlavním kritériem bude zisk. Co se tím dá dělat? Asi úplně nejlepší je, když se i u nás trochu zvýší, řekl bych, ten patriotismus, pokud jde o pořizování potravin a upřednostňování těch potravin místních. Koneckonců se nedávno nějakou kontrolou zjistilo, že zatímco u nás se ve 100 šaržích najde 18 % vadných, tak v případě dovozu ze zahraniční to je 28-30... Prostě jsou to, řekl bych, až dvojnásobné hodnoty. Vyrozuměl jsem z toho, že doopravdy naše místní potraviny jsou kvalitnější, může to být delší tradicí přísnějšího dozoru. Těžko hledat, v čem to spočívá, ale je asi určitá pravděpodobnost, že při koupi českých potravin pořídíme něco zdravějšího, něco lepšího... Vypadá to tak. Já bych se asi za to docela přimlouval, protože koneckonců to, co vznikne v místě, tak je i nějak přirozenější, aby to člověk konzumoval, než když se věci vozí přes půl kontinentu z místa na místo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak Polsko není zas tak daleko...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano, proto jsem ty Poláky trochu i vyňal před závorku. Určitě bych neřekl, že všechny polské potraviny jsou špatné a že je jim potřeba se vyhýbat, ale asi uvažovat, co od koho koupit a za kolik...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měla bych ještě k tématu jednu otázku. Podle odborníků potravinová mafie roste i s tím, jak roste poptávka a bohatství spotřebitelů. Každoroční operace jak Europolu, tak i Interpolu odhalí a zabaví tisíce tun jídla, miliony litrů alkoholu za stovky milionů eur. Co myslíte, postačí posílit tu spolupráci národních inspekcí nebo by bylo nezbytné sáhnout po jakési jednotné evropské obchodní inspekci? Té se zatím třeba naše eurokomisařka Věra Jourová brání.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Vždyť právě, z jedné strany bychom byli rádi, aby byla větší volnost a větší kompetence těch místní úřadů, které jsou blíž lidem, než aby se všechno dirigovalo z Bruselu. Z druhé strany vidíme, že někdy je doopravdy potřeba některé věci regulovat, protože dnes už nestojíme proti jednotlivé firmě nebo několika firmám, které si konkurují, ale řekl bych, že proti velkým globální nadnárodním společnostem, které už diktují nejen národním státům, ale pomalu i Bruselu, jak věci mají být, aby co nejvíc vydělaly. To znamená, z jedné strany to vypadá, že více moci Bruselu by nám pomohlo, z druhé strany se tomu bráníme. Já jsem zvědav, kde se najde nějaký takový vyvážený mix, aby nakonec práva spotřebitele byla výš než potřeba vydělat peníze.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ministryně průmyslu Marta Nováková vzbudila v uplynulých dnech rozruch výrokem, že kdyby Češi více využívali drahá mobilní data, zvedne se operátorům příjem a tarify pak zlevní. Proč vlastně Češi platí za internet v mobilu jednu z nevyšších částek v celé Evropě a kdy se to změní?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já myslím, že jednoduché vysvětlení je v tom, že nerozhodují náklady, ale rozhoduje poptávka. Jediným racionálním důvodem pro zlevnění dat by byl podle odborníků vyšší zisk z jejich většího prodeje. Ale protože obsah našich peněženek je konečný a operátoři nám je svedou vyluxovat do dna i při stávající drahotě, tak oni vlastně žádný důvod zlevňovat nemají. Ta data jsou u nás velice předražená, to je objektivní fakt, to se ví, ale je to proto, protože operátoři místo toho, aby si konkurovali, tak rozumně táhnou za jeden provaz, a zákonodárci a regulátor jim jdou spíše na ruku, než že by jim komplikovali život. A když se uvažuje o tom, že by měl přijít další – čtvrtý – operátor, tak já předpokládám s pravděpodobností blížící se jistotě, že než by jim začal konkurovat nějakými nižšími cenami a vyvolal by nějakou obchodní válku, ze které by potom konzumenti dat profitovali, tak spíše se s nimi domluví a budeme mít kartel nikoliv tří, ale čtyř operátorů. Říkám „kartel“... Ten se nikdy neprokáže, protože oni si samozřejmě dají velký pozor, aby to nebylo nějaké moc nápadné. Ale taková situace je a taková i bude. Mně na tom přijde důležitá ještě jedna věc, že hodně se debatuje o tom, jak jsou ta data drahá, ale řekl bych, že menší diskuze probíhá o tom, k čemu vlastně by ta levnější data pomohla. Já se dívám na tu mobilitu, když to vidím kolem sebe, jako na svého druhu závislost. Lidé konzumují ta data v obrovském objemu už teď, a když jich budou mít víc a budou levnější, tak nedojde k nějaké úspoře, že by lidé ušetřili. Dojde pouze k tomu, že jak jsou závislí na těch datech, tak pořídí více dat za stejné peníze, respektive pořídí více drog za stejné peníze, budou více stahovat videa, budou déle hledět do těch obrazovek mobilů, displejů a zůstane jim méně času na život. V tom smyslu si myslím, že ta drahá data mají něco do sebe.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Uplynulo 25 let od smrti Karla Kryla, skladatele, písničkáře, básníka, prozaika i publicisty. 12. dubna si připomeneme jeho nedožité 75. narozeniny. Vy jste se, Ivane, znali. Jaký byl fenomén Karel Kryl? Jak na něj vzpomínáte?  

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Svět potřebuje básníky. To jsem věděl odjakživa. To jsem věděl od okamžiku, kdy jsem měl tu Krylovu desku Bratříčku, zavírej vrátka, takovou tu s fotografií Josefa Koudelky na obalu. Karel Kryl byl zvláštní tím, že... I když existuje mnoho písničkářů, tak vlastně není mnoho těch, se kterými si lidé prozpěvují, kteří tím žijí, co někdo napsal. Já jsem Kryla poprvé potkal koncem roku 89, měli jsme společný koncert. Seděli jsme v šatně a pamatuji si na to strašně přesně, protože celou dobu předtím jsem toužil po takovém setkání, abych mu řekl, že mi strašně pomohl, když jsem přišel do vojenského přijímače někdy v 72. roce k útvaru v Pardubicích, a teď se ti mazáci chystali nám bažantům připravit celonoční program umývání schodů a chodeb, a tehdy tam na jedné posteli ležela kytara a já jsem se osmělil zeptat, jestli si ji můžu půjčit, a pak se stala taková zvláštní věc, já jsem si vzpomněl na všechna slova Krylových písní z desek – z Rakoviny, z Maškary, Bratříčku, zavírej vrátka – a ten večer se neuklízelo, protože všichni ti mazáci leželi na těch postelích a byla taková zádumčivá nálada, všichni poslouchali toho Kryla, a nám – těm mladým – to zachránilo život. A když jsem mu to vyprávěl, tak se tomu zasmál a byl tím takový potěšený. Pak jsem s ním hrál ještě jednou. Byl jsem kmotrem v pražské Lucerně reedice jeho desky Maškary a potom naposledy poslední takový koncert byl, když zemřel. Všichni písničkáři, všichni, co ho znali, mu mohli, každý, zahrát jednu píseň znovu v té stejné Lucerně. Takže já jsem ho znal docela osobně, protože jsem jezdil do Svobodné Evropy a tam jsme u tenisových kurtů na té Oettingenstrasse sedávali u piva. Ten rozhovor začal vždycky stejně – on mi začal nadávat: Co to tam doma zase děláte? On byl kritický k poměrům, on byl notorický kritik. Někdy u lidí, kteří ovlivnili naši minulost skutkem, slovem, písní, se snažíme si představit, jak by se stavěli k dnešku, ale u Kryla je to, myslím, úplně jasné. Ten by byl opět v opozici, opět by byl rebelem. Mám pocit, když přemýšlím, jestli by kriticky tepal spíš populisty nebo elitáře, že by si určitě ošklivil vrchnost a že by mu byli blízcí lidé obyčejní, prostí, spíše ti pokorní než ti chytřejší, kteří se rádi předvádějí, ale jsem si jistý, že by si s ním i dnes lidé stále prozpěvovali.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká na závěr dnešního ‚Jak to vidí‘ glosátor a komentátor Deníku Ivan Hoffman. Já vám za to děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Také hezký den všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pokud byste se, milí posluchači, chtěli k dnešnímu rozhovoru nebo k těm předchozím vrátit, neváhejte navštívit audioarchiv pořadu na webu Dvojky. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.