Přepis: Jak to vidí Ivan Hoffman – 18. února 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. U pořadu ‚Jak to vidí‘ vás vítá Zita Senková a můj pozdrav míří také do Zlína za dnešním hostem komentátorem Ivanem Hoffmanem. Dobrý den.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Také přeju hezký den vám i našim posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamyslíme se společně nad tím, jak se stát stranou pro všechny; zda mají komunisté co mluvit do zahraniční politiky vlády; který z kandidátů na slovenského prezidenta má šanci uspět a zda tady i za sto let bude hmyz. Dobrý poslech. – Premiér Andrej Babiš podle očekávání obhájil pozici předsedy hnutí ANO. Získal 86,5 %. Proti hlasovalo 13 delegátů a 19 se zdrželo. Ve volbě neměl pan Babiš protikandidáty. Toho neměl ani Jaroslav Faltýnek, který rovněž zůstává prvním místopředsedou hnutí. Co vás, Ivane, na průběhu celostátního sněmu nejvíce zaujalo? Znovuzvolený lídr slíbil mnohé, třeba kilometry dálnic, méně byrokracie, konec množíren psů nebo boj proti zelenému Evropskému parlamentu.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já poslední dobou obecně nevím, do jaké míry bychom měli brát ještě ty sliby, které zazní na takovémto plénu, jako téma nějaké analýzy. To, co se asi hodí, je chytat politiky za slovo, kontrolovat, zda ty sliby, které učinili, plní. Ale oni jsou chytří a už nedávají příliš těch konkrétních slibů, které by bylo možné kontrolovat, ale spíše hovoří obecně. To znamená, takovým heslem tohoto sněmu bylo malý stát, který neobtěžuje. A to, když slyším, tak si říkám, to je heslo určené určité cílové skupině, o kterou teď před volbami do Evropského parlamentu hnutí ANO zřejmě stojí. Oni potřebují získat na svou stranu lidi, kteří k těm evropským volbám chodí, a to nejsou ti jejich typičtí voliči, kteří jim vyhrávají volby parlamentní. Jsou to voliči spíše orientovaní trochu více doprava, městští liberálové a tak dál. To znamená, ta strana posílá určitý vzkaz... Protože kdyby místo toho řekli, chceme stát perfektně fungující, který občanům slouží, tak to je zas vzkaz pro jinou cílovou skupinu a také by to dávalo smysl. Jinými slovy, zaznělo tam hodně slov, ale myslím si, že to úplně nejpodstatnější není. Na těch sjezdech je hlavně důležité, že se ti politici sejdou. Je to takový teambuilding nebo podnikové školení... Prostě se snaží utužit kolektiv. Na něčem se programově domluvit, o to až tak nejde, jako spíš se vidět, potkat a spolu nabrat nějakou synergii, vůli věnovat se dál té politice s nějakou vervou a s nějakým nasazením. O to asi jde na takovýchto sjezdech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak podle vás hnutí ANO plní své sliby? Je v politice sedm let.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já mám pocit, že hodně z těch slibů splnilo, ale já tak dlouhodobě jsem docela rád, že hnutí ANO nemůže vládnout samo, že je nutné objevit se v nějaké koalici, respektovat i jiné pohledy, protože si úplně přesně neumím představit, až kam by hnutí ANO zašlo bez spolupráce, ať už by to bylo s lidovci a sociálními demokraty v Sobotkově vládě, anebo nyní ve spolupráci se sociální demokracií, a ještě s takovou komplikovanou tichou podporou úplně zleva od komunistů... Já mám pocit, že tomu hnutí to vnucuje takovou nějakou středovou linii, že díky těm koaličním partnerům musí více zohledňovat zájmy i jiných cílových skupin, než na které by se asi hnutí ANO orientovalo samo. Myslím si, že pro hodně občanů je tato forma spolupráce nebo tato forma kontroly zleva výhodnější, než kdyby se Andreji Babišovi podařilo přemluvit, dejme tomu, ODS... A tato strana, která původně vznikala jako středopravá, kdyby se ještě spojila s pravicí, tak to by vytvořilo jinou politiku... A já si myslím, že horší. Já mám pocit, že hnutí ANO má velké štěstí, že nevládne samo a že má koaličního partnera.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kde je vlastně místo hnutí ANO na té politické mapě? Je hnutí ANO levicová strana, jak si myslí třeba šéf opoziční ODS Petr Fiala? Před sedmi lety Andrej Babiš nazval hnutí ANO pravicovou stranou se sociálním cítěním, dnes jsou to spíše levicoví voliči, a když budeme hovořit o tom včerejším sněmu, tak... Tam zazněla nová, řekněme, sebe definice. Hnutí ANO má být podle Andreje Babiše catch-all party, tedy strana všelidová, pro všechny voliče.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano. Já mám pocit, že takovou stranou vlastně je. Ona se přizpůsobuje poptávce. Politici mluví tak, aby jim to zvýšilo preference. To znamená, snaží se do té společenské poptávky trefit. Ona se tedy mírně mění, ale oni nemají nějaké, řekl bych, úplně jednoznačné pevné ukotvení. Ale já hnutí ANO vnímám spíše jako stranu pravicovou, která se musí těm levicovým tématům spíše přizpůsobovat, než že by jí byla vlastní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ostravský primátor Tomáš Macura na sněmu poukázal na to, že ho jednak trápí změna voličské základny, a podle něj hnutí není atraktivní pro mladé a pracující. Jeho projev byl mimochodem jedním z mála kritických vystoupení. Myslíte si, že by straně prospěla i třeba větší vnitřní diskuze?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Nevím, jestli v hnutí ANO, se dá říct, žádná diskuze neprobíhá. Ona zřejmě probíhá, ale řekl bych, že se podařilo Andreji Babišovi... On tu politickou stranu nezakládal ze dne na den. On vlastně předtím učinil velmi špatnou zkušenost s tím prvním výběrem lidí, kteří se mu přihlásili. Z toho se asi hodně poučil. Ta jeho personální práce je, myslím si, taková, že mají členové hnutí ANO, ti politici, kteří tam jsou, docela podobnou krevní skupinu. To znamená to, že se nehádají, nebude podle mě dáno servilností vůči šéfovi, ale spíše to bude tím, že vnímají ten jejich světonázor jako podobný. To znamená, jestli jsou schopni oslovit všechny, to asi ne, to v žádném případě možné není, ale jsou schopni se rozkročit hodně doširoka, což dělaly všechny ty zavedené silné strany. Když si vzpomeneme, bylo to jednu dobu heslo u ODS. Cítili, že je příliš sevřený ten jejich elektorát; podobně si počínala sociální demokracie, která začala lovit prostě i v úplně jiných vodách než zezačátku. To znamená, je to takový sen každé velké strany... Pokud chcete mít nad 30 %, tak ani jiná možnost není. Já bych řekl, že Andreji Babišovi se zatím tato politika docela daří. Otázka ale je, jak to bude trvat dlouho, protože tím jsme dneska začali. Stále víc se bude kontrolovat to, co udělal, a stále méně bude záležet na tom, co řekl. To znamená, že pokud nebude mít výsledky, tak ta popularita nebo ta podpora bude logicky klesat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka za milion je také, jak získat více než těch 30 %, ať je to jakákoliv strana... Co vlastně chce ten elektorát? Jak ho oslovit?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano. Ještě štěstí, že to politici nevědí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když jste se, Ivane, zmínil o menšinové vládě závislé na podpoře KSČM, tak... Šéf naší diplomacie sociální demokrat Tomáš Petříček se ohradil proti komunistické kritice své zahraniční politiky. I když podpořila vládu, nemůže mluvit do zahraniční politiky či politického a bezpečnostního ukotvení. To napsal ministr na Twitter. Co si vy myslíte o výhradách KSČM k naší zahraniční politice?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já mám k naší zahraniční politice také spoustu výhrad a myslím si, že nejde jenom o to, kdo tu zahraniční politiku kritizuje, ale také o to, jestli ji vůbec tato vláda dělá. Já mám pocit, že doby, kdy se objevovaly na postu ministra zahraničí velmi výrazné, silné osobnosti, jako byl Jiří Dienstbier, to je dávno pryč. Tehdy se doopravdy nad tou zahraniční politikou u nás, řekl bych, politické strany hodně zamýšlely. Dnes bych řekl, že tak nečiní a že ta zahraniční politika je ad hoc. Snažíme se vždycky k něčemu připojit, k nějakému názoru, k nějakému postoji, k nějaké sankci anebo něčemu podobnému, ale že by byla nějaká konzistentní, že bychom přesně věděli, jak má být ČR ukotvena v tom velkém kontextu...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že to nevíme?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Myslím si, že ne, že to politici příliš neřeší, že jsou především soustředěni na tu domácí politiku a na to, jak získat hlasy. A tomu je vlastně i ten zahraniční aspekt politiky přizpůsoben.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba ministr zahraničí byl nyní na Ukrajině, kde prezident nebo premiér nebyl už několik let.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
To byla skandální návštěva, protože tam jel především odsoudit takové neofašistické tendence, deficit demokracie a tak dál. On se snaží s nimi navázat nějakou komunikaci. Řekl bych, že byl málo ostražitý, že už i v Evropě se všichni velmi pozorně dívají na Ukrajinu a čekají, co bude, a hlavně přijdou volby, po kterých se ta situace může měnit a tak dál. To znamená, podporovat to, co se dnes na Ukrajině děje, je, bych skoro řekl, na zlost pro ukrajinského voliče a pro ukrajinského občana. Tohle nebyla podařená návštěva z mého pohledu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:  
Pokud se nepletu, a klidně mě, prosím, opravte, pan Petříček se sešel se svým oficiálním resortním kolegou v Kyjevě. Myslíte si tedy, že ta naše zahraniční politika, tak jak se domnívají komunisté, je v rozporu s národními zájmy Česka, že ignoruje naše historické zkušenosti? Protože to jsou výhrady KSČM...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já bych to asi takto neviděl, a to z toho důvodu, že, jak jsem řekl, mám pocit spíše, že se ta zahraniční politika málo promýšlí, málo dělá, než že by se záměrně dělala nějak nevhodně nebo špatně. Ale to, že se vůbec o tom hovoří a že se diskutuje o tom, že by nějaká zahraniční politika měla být a měl by být na ni nějaký širší konsenzus, to je asi správně. Myslím si, že ten vstup do diskuze je jako takové píchnutí do vosího hnízda. Ono to vlastně nikdy není na škodu, bez ohledu na to, kdo mluví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O víkendu skončilo funkční období devíti z celkového počtu třinácti slovenských ústavních soudců. Sněmovna ani při opakovaném hlasování nevybrala pro prezidenta žádné nové kandidáty na ústavní soudce. Vrcholná soudní instituce je tak u našich sousedů paralyzována. Prezident Andrej Kiska to označil za selhání národní rady a parlamentní většiny. O co slovenským politikům, a zejména expremiérovi Robertu Ficovi, vlastně jde? On se své kandidatury na ústavního soudce vzdal ještě před prvním kolem. Nelíbí se mu, že členy soudu vybírá odcházející prezident Andrej Kiska.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano. To je asi přesně ten důvod toho, co se na Slovensku stalo. Nové soudce jmenuje ze širšího seznamu kandidátů hlava státu, která také rozhoduje o předsedovi této instituce. To znamená, že ve chvíli, kdy se nepodaří zvolit ať už nikoho, nebo většinu nebo některé ústavní soudce, tak ty další už bude volit nově zvolený prezident. A tam je velká šance, že hnutí Smer bude mít do toho co říct, protože jeho kandidátem je momentálně nejpopulárnější kandidát (a k tomu se asi dostaneme v té prezidentské nadcházející volbě). To znamená, oni se zřejmě pokusí pod různými záminkami oddálit jmenování těch soudců, aby o nich rozhodoval už příští prezident. O tom napětí mezi Robertem Ficem a současným prezidentem Kiskou asi všichni posluchači vědí a znají to. Ti dva už se prostě nikdy rádi mít nebudou... To je jasné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Každopádně ten pětiletý mandát panu Kiskovi skončí až v polovině června.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Je to poměrně dlouhá doba na to, aby nefungovala až tak významná instituce...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
No, právě...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Já mám pocit, že nakonec dojde k takovému kompromisu – že část těch ústavních soudců zvolena bude, ale ty další ještě zvolí až ten další prezident. A je klidně možné, že mezi těmi dalšími kandidáty, které zvolí příští prezident, bude i ten Robert Fico, protože on se sice teď té kandidatury zřekl, ale když se budou znovu v nových podmínkách hlásit o slovo další kandidáti, tak mezi nimi on už opět může být... Takže může tam být i tato hra někde v pozadí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Robert Fico opětovně obhajoval tajnou volbu kandidátů na ústavní soudce. Nejmenší vládní strana MOST-HÍD prosazuje volbu veřejnou. Nicméně už opět otáčí a připouští podporu tajné volby. Jak by podle vás měli být voleni kandidáti na ústavní soudce? Tajně nebo veřejně?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Mně se líbí ta volba veřejná, a to ve všech případech, vždy. Politici jsou, řekl bych, placeni občany a ti mají vidět jejich počínání... Celé to jednání má být podle mě průhledné, transparentní. To znamená, tato přímá volba je vždycky, myslím si, lepší. Ale nejsem právník. To je můj pocit. To je to, co bych si přál... To znamená, spíš se přimlouvám za tu volbu přímou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve čtvrtek uplyne rok od vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Podle včerejšího vyjádření generálního prokurátora pana Čižnára by první obžaloby mohly padnout v létě. Jaké důvěře se podle vás těší slovenská justice?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Mám pocit, že to takhle z dálky nejsem schopen přesně říct. Doopravdy nevím. Jisté je, že tato dvojitá vražda a všechno, co se kolem ní dělo, je do té míry sledováno veřejností, médií, politiky opozičními, vládními, že ten proces musí proběhnout naprosto perfektně. Zdánlivě to trvá dlouho, nicméně tam si nikdo nemůže dovolit pod takovýmto tlakem připravit tu obžalobu špatně. Ti lidé, kteří vraždili, a ti, kteří je k tomu najali, jsou už známi, o těch se ví, ale rozhodující nakonec bude ne to, co se napsalo v novinách, ale jak přesvědčivě budou předloženy důkazy. Já se tedy vlastně nedivím, že to tak dlouho trvá, protože tam se každý, a správně, bojí udělat jakoukoliv chybu. To znamená, pokud ty průtahy budou ještě o nějaký měsíc delší, ale pak všechno proběhne důvěryhodně, to znamená, že veřejnost nebude mít pocit, že byla oklamána, že se něco udělalo špatně, tak pak je to v pořádku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Za měsíc už budeme znát výsledek prvního kola prezidentské volby. Uskuteční se 16. března, to druhé pak 30. března. O post hlavy státu se uchází 15 lidí. Současný prezident funkci neobhajuje. Hovoří se – na Slovensku – o trojici favoritů. Vede ji pomyslně, alespoň podle aktuálních průzkumů agentur Focus a AKO, místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič, kterého navrhla vládní strana Smer Roberta Fica. Dalšími favority jsou vědec a podnikatel Robert Mistrík, právnička Zuzana Čaputová. Oba se vymezují proti Smeru. A následuje s odstupem, ovšem několika procent, Štefan Harabin, což je kontroverzní soudce Nejvyššího soudu a bývalý ministr spravedlnosti ve Ficově první vládě. Jak se díváte na šance jednotlivých kandidátů, a vůbec na to celé spektrum, které se hlásí do boje o post hlavy státu?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Kdybychom si povídali na Slovensku, tak bych samozřejmě nemohl k tomu říct nějaký osobní názor, ale takhle myslím si, že trochu mohu... Kdybych si měl vybrat... Jsou tam dva kandidáti, kteří mají mizivé šance – někde pod pět procent, kolem tří... Ale já bych si osobně vybíral mezi Františkem Mikloškem, kterého jsem v minulosti osobně znal, je to šarmantní člověk, byl by to krásný prezident pro Slovensko, a Eduardem Chmelárem, což je zase výborný publicista, stylista; cokoliv si od něj přečtu, tak nad tím přemýšlím. To by byl zase takový intelektuální prezident. Ale ti samozřejmě vůbec nejsou ve hře. Můj vkus je prostě v tomhle tom asi úplně mimo... Zajímaví jsou Robert Mistrík a Zuzana Čaputová. Jsou to vlastně protikandidáti takového vládního kandidáta. Šefčovič je pevně spojen s vládní stranou, je to renomovaný diplomat, člověk, který umí v té politice chodit... Je to jasný favorit. Ale může se stát, že právě to, že je spojen s Robertem Ficem... A když se podíváme na preference Smeru, tak vidíme, že ty se od té kauzy, o které jsme hovořili před chvílí, od té vraždy a následného politického zemětřesení na Slovensku, docela snížily. Oni mají dneska 22 % preferencí, ve volbách měli 28 %, zatímco Svoboda a Solidarita měla ve volbách 12 %, dneska má 15 %. To znamená, že náskok Smeru vůči nejsilnější opoziční straně se z 16 % snížil na polovinu, na 8 %. Takže Smer ztrácí. Ten jejich kandidát ve volbě nemusí mít až takovou velkou podporu veřejnosti jako ten druhý vyzyvatel v tom druhém kole. A to bude buď Mistrík, nebo Čaputová. Teď to bude asi zřejmě zajímavé, a i na Slovensku si to komentátoři uvědomují, že oba dva budou očekávat od toho druhého, že ustoupí, aby se prostě nějak netříštily síly v souboji s tím Šefčovičem. Ale ani jednomu se moc ustoupit nechce. A Zuzana Čaputová, což je mimochodem 45letá právnička, která umí dobře mluvit a nabízí téma spravedlnosti (to je docela silné téma, protože i lidé na Slovensku cítí, že ne vždy se rozhoduje spravedlivě, a tu spravedlnost by do toho rozhodování a do té politiky chtěli vnést), má docela slušné šance, že tu pozici Mistríka, který zatím o tři, resp. o jedno procento vede, srovná... A žádnému z nich se nebude chtít ustoupit. To znamená, tam ještě před tím, než dojde k těm volbám, se mezi nimi rozhoří, zřejmě, docela drsný politický boj. Na to jsem zvědavý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Oni oba říkali, že by se pak mohli dohodnout vzdát se kandidatury ve prospěch toho silnějšího...

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Ano, ale tam by musel být ten rozdíl trochu větší. Zatím se zdá, že zatímco Mistrík víceméně stagnuje, tak Čaputová z nějakých 9 % má dneska 14 %. A to už je hodně. Takže asi cítí, že určitou šanci má. Je otázka, jak to může dopadnout dál. Nerad to říkám, ale ty zkušenosti na Slovensku jsou, že ženy v politice zatím stále ještě mají určitý hendikep u voličů. Ale to se klidně může zlomit, změnit, protože je to kandidátka silná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mohla by být úspěšnější než před pár lety Iveta Radičová?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Myslím si, že možná i ano, protože není tak ostře politicky vyprofilovaná. Myslím si, že možná ano...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co myslíte, že rozhodne o výsledku? Na co slyší podle vašich informací slovenský volič, pokud jde o hlavu státu?

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Jisté je, že ten prezident, kterého si zvolili nyní, má velmi slušné renomé v zahraničí, ale na Slovensku se mu hodně vyčítá, že se zapojil velmi jednoznačně do politiky, stal se vlastně takovým lídrem opozice... A to podobně jako u nás není vždy vnímáno pozitivně. I na Slovensku je hodně lidí, kteří si myslí, že prezident by neměl být příliš politicky vyhraněný a společnost by měl spíše sjednocovat než rozdělovat. A to prezident Kiska nedělal. Ten tu společnost skutečně rozdělil a postavil se na jednu stranu. To znamená, je klidně možné, že z těch kandidátů, kteří se teď ucházejí o ten post, velmi dobře může vyhrát Maroš Šefčovič, a to proto, že on je takový doopravdy diplomat. Na všechny strany usměvavý, sebevědomý, ale přitom nemá nějaký velký, silný politický názor. Myslím si, že on se klidně může na Slovensku voličům líbit...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Obraťme úplně list. Podle studie vědců z australských univerzit hrozí třetině druhů hmyzu vyhynutí. Mezi nejohroženější patří především motýli, mravenci, včely, vosy a další druhy. Podle výsledků analýzy může za to rozsáhlé užívání pesticidů a dalších přípravků proti škůdcům, a to především v zemědělství, stejně jako znečištění životního prostředí. Pozorujete, Ivane, vy jako chovatel nějaké změny v přírodě? Třeba jeden z těch vědců popsal, že o dovolené najel 700 kilometrů po venkově v Austrálii a prý ani jednou nemusel čistit skla od hmyzu.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Myslím si, že tohle to je argument, který je naprosto skvělý, protože to si každý umí představit. Jinak chodíme po krajině, a jestli je tam víc brouků, žížal, ptáků, na první pohled nevidíme. To, co já nevidím z jara v sadu, resp. to, co neslyším, je bzučení včel. Těch doopravdy dramaticky ubylo. My jsme si se ženou říkali, že by možná nebylo špatné být včelaři... Ale stát se včelařem není vůbec nic jednoduchého. Za prvé se člověk kolem toho musí hodně naučit a za druhé – pokud člověk nezdědí vybavení po někom, kdo to v rodině dělal v minulosti, a není tedy tím venkovanem, tak je to i hodně drahé a nemusí to vyjít. Doufám, že ještě někteří včelaři kolem na venkově se toho budou držet dál a budou se o ty včely starat... To, že jich ubývá, je naprosto jednoznačné. Je to vidět. Ubývá i ptáků. A všechno je to dáno právě tím intenzivním zemědělstvím. Když loni v dubnu (myslím, že koncem dubna) EU odhlasovala zákaz neonikotinoidů, což je pesticid, který prokazatelně způsobil úhyn včelstev, tak jsem zaregistroval, že ČR byla proti tomuto zákazu. Říkali, že to nic neřeší atd. Je to dáno tím, že u nás je zemědělská politika orientována na potřebu těch velkých agropodnikatelů, to znamená na intenzivní podnikání ve velkém, a to není možné bez práškování a hubení hmyzu. Věda je dneska tak daleko, že doopravdy umí vyhubit vše, a ta půda je bez jakýchkoliv zárodků larev doopravdy sterilizována. To je ale špatná situace do budoucna, protože je jasné, že hmyz je potravou ptáků, jiných druhů... To znamená, že když vyhubíme hmyz, tak tím té přírodě příliš nepomůžeme. Ale nevím, jestli se s tím dá něco příliš dělat, protože se vlastně plní lidský sen. Člověk vždycky toužil zbavit se toho obtížného hmyzu a až teď, když se mu to dokonale daří, tak si najednou začíná klást otázku, jestli je to teda dobrý nápad... A to ani nemluvím o tom, že Evropský úřad pro bezpečnost potravin zkonstatoval před pár lety, že pesticidy jsou ve většině jídla, které konzumujeme, a že je důvodné podezření, že jsou karcinogenní, u dětí že způsobují autismus, leukémii, endokrinologové vysloveně vyzývají k tomu, aby se s tím intenzivním používáním pesticidů přestalo... Ale na to neslyšíme. Zřejmě až když uvidíme přírodu bez hmyzu, tak nás to poučí...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba v Bavorsku by rádi přešli na organický způsob zemědělství. Uvidíme. Každopádně o přírodě a krajině bude řeč i zítra. Dnes za postřehy děkuji komentátoru Ivanu Hoffmanovi. Přeji vám hezký den. Na slyšenou.

Ivan HOFFMAN, komentátor a novinář:
Také hezký den!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.