Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 8. února 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem dnešního ‚Jak to vidí‘ je ekonomka Ilona Švihlíková. Vítejte, dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V následujících minutách se ohlédneme za ekonomickým fórem v Davosu, zamyslíme se nad tím, co znamená inkluzivní globalizace či jak vytvořit z Česka inovační velmoc. Dobrý poslech. – 26 nejbohatších lidí planety vlastní stejný majetek jako celá chudší polovina lidstva. Tuto zprávu o růstu majetkové nerovnosti vydala charitativní organizace Oxfam na začátku letošního Světového ekonomického fóra v Davosu. Podle zprávy loni jmění těch nejbohatších rostlo, naopak nejchudší lidé ještě více strádali. Jak, paní Švihlíková, o majetkové nervnosti debatovali účastníci konference?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ta majetková nerovnost je tématem Oxfamu, věnuje se mu mnoho let a pravidelně před začátkem toho světového ekonomického fóra vydává zprávu, která ukazuje na čím dál větší koncentraci bohatství u několika málo lidí. To znamená, ten trend pokračuje, není tam nějaké zásadní narušení. I když je pravda, že Oxfam také hovoří o tom, že řada lidí se dostala z té nejhlubší chudoby, ale to není v rozporu s tím, že ty nůžky nerovnosti jsou stále velice otevřené. Musím říct, že ten letošní Davos mi nepřišel, že by se tomuto tématu věnovával nějak významně. Koneckonců jeho motto bylo Globalizace 4.0 a ten takový úvodní text k tomu napsal sám zakladatel Klaus Schwab pro Foreign Affairs a byl charakteristický takovým tím technooptimismem. To znamená, že máme moderní technologie a teď už zbývá se jenom dohodnout na tom, jak se změní ta poltická a ekonomická architektura, a bude to hezké. Problém je v tom, že takto to samozřejmě nefunguje, protože pořád jsme v nějakém mocenském rozložení, v nějaké konstelaci, která samozřejmě velmi silně ovlivní, jakým způsobem ty technologie se budou používat. A ony se nemusí používat jenom pro modernizaci výrob, ale taky třeba ve vojenství. To znamená, ten optimismus nebyl úplně reflektován na tom Davosu, kde chybělo velké množství, řekněme, těch hlavních politických figur. Řada státníků musela odříct třeba z důvodů domácích problémů nebo jiných agend...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba Donald Trump nepřiletěl.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tak tam se to asi i čekalo, ale samozřejmě nepřijeli ani ti, kteří bujaře řečnili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Theresa Mayová...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Francouzský prezident patří k těm, kteří rádi bujaře řeční... Tak nebyli. Já sleduji pravidelně německého novináře Holgera Zschäpitze, který píše pro Die Welt a on je pravidelným návštěvníkem Davosu. Takže je dobré sledovat to jeho porovnání v čase. A on tam uvedl takové tři hlavní body, které si vzal z toho Davosu. První říkal elity (pozn. tedy ty, které přijely) jsou v pochmurné náladě. On to ale nebere jako nic dramatického. Druhá věc, nejlépe je na 21. století připravena Čína, to, co vyplývalo z těch jednotlivých panelů a sezení. A třetí – umělá inteligence a trhy nemusí jít úplně dobře dohromady. To jsou všechno, hlavně ty poslední dvě věci, docela silná zjištění. Ale té nerovnosti se kupodivu zas tak velká pozornost nevěnovala. Spíš Financial Times vydaly zvláštní editorial, který navrhoval určité nástroje, jakými tu nerovnost řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
K té majetkové nerovnosti: Zakladatel ekonomického fóra v Davosu Klaus Schwab řekl, cituji: „Za posledních 30 let je tu o hodně víc vítězů, ale teď se musíme věnovat i poraženým, kteří zůstali pozadu.“ S čím pracuje nebo počítá ta vize Globalizace 4.0? Hovoří se o inkluzní globalizaci. Co si pod tím představit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já bych si představila to, že ty davoské elity po 30 letech zjistily, že existuje i jiný svět než ten jejich, což je opravdu veliké překvapení, a hlavně ale zjistili, že ten jiný svět, těch takzvaně poražených, je ohrožuje... Protože samozřejmě pak se to nutně projeví, i když se zpožděním, v nějakých politických preferencích. To znamená, to, o čem psal Klaus Schwab v tom svém úvodním velkém článku, je právě pracovat na dohodě využívání moderních technologií mezi jednotlivými zeměmi i mezi podnikateli a občany. To znamená, řekněme, taková nová široká společenská dohoda. Ale ono to zní jako utopie. Řekněme si na rovinu, že ten svět jde dneska úplně jiným směrem. A musím říct, že moc náznaků toho „ono by se mělo...“ v reálu nevidím. Financial Times zůstaly trošku víc při zemi, ale ti už nemluví o inkluzivní globalizaci a o tom, jak zachránit globalizaci. Tam ty jejich nástroje se týkají hlavně změny daní a významného posílení vlády. To znamená té vládní politiky, aby byla mnohem širší a aby vlády nehrály příliš pasivní roli, což je poměrně obrat po těch 30 letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je ten svět, hlavně ten budoucí, možná už je i ta přítomnost, postaven na digitální ekonomice?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ono se nám to postupně všechno projevuje a narušuje to ledasco, včetně třeba průmyslových strategií významných zemí. Vidíme to u Číny, teď nově také u Německa, vidíme to koneckonců na politice Spojených států, to, jakým způsobem se snaží reagovat. A některé země se toho snaží využít a jiné, vidíme, se spíše brání nebo, řekněme, ta jejich strategie je více defenzivní. Ale samozřejmě u všech vidíme velmi silný národní motiv, vlastně opak toho, o čem hovoří Klaus Schwab. To znamená, myslet dominantně na sebe, chránit svůj trh, podporovat své firmy, i když se liší ty nástroje, jaké k tomu vlády používají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Svět se vlastně stává čím dál více propojen a může pak i, nevím, společně reagovat na témata, jako je migrace, kybernetická bezpečnost?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ty by bylo právě ideální, ale ono to propojení světa není vždy vnímáno pozitivně. To jsou právě ty velké davy lidí, které nejenom, že z globalizace nic neměly, ale naopak je zásadním způsobem existenčně ohrozila, a proto tady vidíme tu zpětnou vlnu, kterou do značné míry představují Trump a brexit. To znamená, to take back control, získat zpátky kontrolu, ovládat více určité území, a být schopen na něm stanovovat podmínky. To by nemuselo být nutně v rozporu s dohodou, ale bohužel, když se nám do toho dostane soupeření o hegemonii, tak v tu chvíli už ta šance na nějakou silnější multilaterální dohodu není, a musím říct, že ani ty výstupy z toho Davosu v ničem naznačovaly, že bychom se blížili k nějaké inkluzivnější architektuře, o které básnil Klaus Schwab.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americký prezident Donald Trump potřetí ve své funkci hovořil před oběma komorami Kongresu. Ve svém poselství o stavu unie vyzval hluboce rozdělený americký národ k jednotě a také ke stavbě zdi na hranicích s Mexikem, která má podle něj jeho zemi ochránit před zločinci a drogovou epidemií. Vystihl šéf Bílého domu situaci ve Spojených státech, stav unie i ty problémy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já si myslím, že vystihl hlavně to, co vystihnout chtěl. To znamená, že tam skutečně dal tu svoji dominantní prioritu. Musím říct, že je zajímavé, že Trump se teď takříkajíc zazdil u toho, protože o zdi hovořil už ve své volební kampani, ale hovořil také o velkých infrastrukturních projektech. Kritika toho, jak Spojené státy vypadají z hlediska infrastruktury, byla významnou součástí jeho volební kampaně. To jaksi ustoupilo do pozadí a zdá se, že hlavním infrastrukturním projektem bude ocelová zeď v tuto chvíli, velký posun pro oceláře, americké, bezesporu, ale jinak si nejsem jistá, že zrovna tohle by bylo to, co Spojené státy s tím, jak vypadají jejich silnice, dálnice, letiště a tak dále, potřebovaly nejvíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Promiňte, že teď odvedu tok vašich myšlenek, ale co by Amerika potřebovala, když pomineme tu zeď? Jaké projekty?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ty infrastruktury jdou hůře, samozřejmě, tam se neinvestovalo velmi dlouho. Myslím si, že ty návrhy, které měl ve volební kampani, byly velmi rozumné, ale zdá se, že se smrskly jenom na tu zeď. A pak samozřejmě zaznívá spousta návrhů. Demokratická strana tam má řadu mladých, dynamických představitelů, kteří přicházejí s různými daňovými návrhy, s návrhy v sociální oblasti, poměrně významný posun doleva... To znamená, že tam začínají zase trošku kvasit různé ideje. Není to takové to monotónní, že si všichni myslí totéž. Ale zajímavé je, že Trump neprosadil tu zeď v situaci, kdy měl tu shodu na té Republikánské straně. On tam měl většinu, což se změnilo v listopadových volbách, a někteří komentátoři se domnívají, že ta zeď byla jenom rétorická figura, že to vlastně nikdy udělat nechtěl. Já to nedokážu posoudit, nicméně je jasné, že v situaci, kdy je jiné složení Kongresu, samozřejmě bude mít velmi obtížnou situaci v tom, prosadit tu svou ocelovou zeď. On z ní vlastně udělal úplnou dominantu té politiky. I v tom projevu to bylo vidět, že velmi dlouho hovořil o přistěhovalectví a o zdi, jako kdyby ve Spojených státech nebyly žádné jiné problémy. Stejně tak ten jeho apel na smíření... A myslím, že něco podobného zaznělo už v tom minulém projevu... Trump sám bezesporu ví velmi dobře, že on koneckonců vyhrál volby na tom, že Spojené státy jsou velmi rozdělená země (a nejsou jediné, najdeme to i v Británii a v dalších zemích, samozřejmě, např. ve Francii) – a to byl ten jeho triumf. Pochopil, že existuje velké rozdělení ve Spojených státech, a využil toho velmi umně ve volební kampani.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte si, že se mu podaří překlenout politické rozštěpení? Myslíte si, že se opravdu vzdalují voliči republikánů a demokratů?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
V té politice domácí bezesporu, tam si myslím, že ty priority a vidění světa jsou jiné, a v zahraniční – tam moc ne. V zahraničí víceméně možná demokraté mají velmi negativní vztah k Rusku a republikáni mají o něco negativnější vztah k Číně. Ale tam je víceméně ta linie udržení hegemonie jednotná. Tam moc rozdílů není. V té domácí politice především právě tím, že u demokratů uspěly některé, řekla bych, mladé osobnosti jako třeba Ocasio-Cortezová, tak přece jenom ta agenda dostává takový jakoby dynamický apel, a hlavně se objevují témata, o kterých se dlouho nehovořilo – typicky třeba navýšení daní, horní sazby. Hodně se hovoří o tom, jak by se měly ve Spojených státech změnit daně... To jsou přece jenom trošku nová témata.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Témata jako moderní měnová teorie...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak. MMT tam teď přímo frčí, abych tak řekla... Ona není moc moderní, je z r. 1912 (ty základy). Hodně se o tom hovoří ve Spojených státech hlavně z hlediska toho, že by měl stát posílit sociální programy; obecně se hovoří o zdravotním pojištění pro všechny; to, co je v Evropě zcela normální, ve Spojených státech neexistuje. A právě MMT se k tomu využívá z toho důvodu, že ta teorie (a já to řeknu jednoduše, nebudu tady po ránu děsit posluchače) říká, že měnový suverén, což Spojené státy jsou, se nikdy nemůže dostat do situace bankrotu, protože si vydává svou vlastní měnu a může toho využívat aktivně v aktivní fiskální politice pro podporu třeba právě té sociální oblasti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americké ekonomice se daří, a myslím, že to můžeme takhle říct. V lednu, třeba, podle zveřejněné statistiky nabídla přes tři sta tisíc nových pracovních míst a pracovní příležitosti rostou už stý měsíc po sobě, což je nejdéle v historii Spojených států.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To bylo samozřejmě téma, které Trump velmi intenzivně zdůrazňoval. Je potřeba to vnímat i v kontextu jeho střetu s guvernérem Fedu Powellem, kterého sám vybral. Trump se velmi rozčiloval nad těmi rostoucími sazbami, nad touto politikou, protože se domníval, a asi oprávněně, že by ty vyšší úrokové sazby mohly zabrzdit právě tenhle růst. Takže tam došlo k poměrně zajímavému střetu. Fed by měl být teoreticky nezávislý, a dokonce se objevily spekulace na začátku tohoto roku, že by Trump uvažoval o odvolání Powella. Není úplně jasné, jestli by to vůbec mohl z hlediska práva. Já jsem na to četla několik rozborů v Bloombergu, kde ani oni sami si nebyli jisti, jestli může nebo ne. A nakonec to dopadlo tak, že Powell asi trošku ustoupil a řekl, že v dohledné době zvyšování úrokových sazeb asi úplně nebude na pořadu dne...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spojené státy mají za sebou další shutdown...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ne úplně za sebou. Možná ještě před sebou...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jeden skončil, ale další se rýsuje. Ten kompromisní stav skončí 15. února, kdy třetině federálních úřadů opět dojdou peníze na provoz. Jaké to má dopady?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Čím déle ten shutdown trvá, tím je negativnější, protože se to nutně projevuje na kupní síle a taky to samozřejmě nevytváří úplně ideální investorskou atmosféru. Ale já bych zmínila jednu zásadní věc: Ten shutdown trval čtyři týdny, což je dlouho, je to rekordní doba v americké historii, ale to, co mě na tom zaujalo, je, kolik federálních zaměstnanců se po pouhém jednom měsíci, kdy nedostalo mzdu, dostalo do existenčních problémů. Většina lidí má prostě rezervu, ale tady skutečně byly vidět příběhy desetitisíců lidí, kteří jsou úplně na dně. Myslím si, že někdo z Trumpovy administrativy jim dokonce doporučil, aby si vzali půjčky, což je roztomilá rada...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A o čem to svědčí?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, svědčí to o tom, že ve Spojených státech jsou velmi nerovnoměrně rozloženy úspory. Já jsem se na to včera dívala. Spojené státy mají dlouhodobě velice nízkou míru úspor, a taky proto je dováží ze zahraničí... Ale co je zajímavé, je, že 40 % dospělých Američanů nezvládne výdaj ve výši pouhých 400 dolarů („pouhých“ pro ně). To je strašně moc. Ono to vlastně odpovídá i tomu, jak velké procento Američanů je závislých na potravinových poukázkách, které byly mj. ohroženy také tím pokračujícím shutdownem. To znamená, tady se skutečně ukazuje, že je tady masa lidí, která přežívá ze dne na den, a že tato masa lidí se nachází také u těch federálních zaměstnanců. Pokud tam bude tato skupina permanentně tímto stylem ohrožována, tak se dá očekávat, že by uvažovali o volbě třeba někoho jiného než Republikánské strany a Trumpa.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zabývá se tím politika – republikáni, demokraté...? Zvedl, takříkajíc, někdo toto téma?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Demokraté samozřejmě ano. Ale právě z té Republikánské strany, a myslím si, že to byl Wilbur Ross, jestli si to dobře pamatuju, zazněla ta úžasná rada, ať, když teda nedostávají mzdu, si berou tu půjčku...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Donald Trump navrhl jako šéfa Světové banky jejího kritika Davida Malpasse. Je to 62letý ekonom, dlouholetý republikán, dosavadní vysoký úředník ministerstva financí. Prezident ho označil za prorůstového reformátora. Co lze od něj očekávat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Upřímně řečeno, já jsem se dívala na ty výroky, co k němu řekl, a Trump si tam pochvaloval, že ho Malpass vždycky podporoval a že takové lidi on má rád. Takže si myslím, že pana Malpasse do té nominace nedostalo zrovna to, že by byl prorůstový, ale to, že byl ve správnou chvíli správně servilní, abych tak řekla... Spojené státy si tradičně osobují to, že vybírají toho šéfa Světové banky, nicméně byly už v minulosti osobnosti, které děsily jako třeba Wolfowitz, strůjce války v Iráku... Byl to taky docela úděs u těch ostatních. Nicméně Malpass by měl získat alespoň nějakou podporu jiných zemí. Vyjednává s asijskými partnery... Tam je samozřejmě klíčová podpora Japonska a také Číny. A u té Číny je to docela pikantní, protože Malpass je součástí toho vyjednávacího týmu, který jedná s Čínou o případné obchodní dohodě nebo prostě o nějakém obchodním uspořádání. On sám se teď snaží mírnit ty svoje výroky a tvrdí, že nemíní organizaci zničit (to by bylo trošku zvláštní, být šéfem organizace a chtít ji zničit) a že nebude omezovat financování politik klimatu... Ale samozřejmě, že to jeho minulé působení jaksi mnoho důvěry nevzbuzuje...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rada pro výzkum, vývoj a inovace schválila inovační strategii ČR pro období 2019 až 2030, díky které by se Česko mohlo zařadit mezi nejinovativnější země Evropy. Strategie obsahuje celkem devět pilířů. S čím počítá? Jak se může naše republika dostat mezi světové velmoci ve vývoji a inovacích?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
První, co bych zdůraznila, je, že ta současná doba je velmi příznivá na nový typ hospodářské politiky. A to vidíme koneckonců i u nás, že země přicházejí s různými návrhy, které dříve byly, řekněme, nemyslitelné nebo netradiční a nyní se začínají zavádět. To znamená, že načasování je rozhodně dobré, a dokonce by postupné rozšiřování technologií, o kterých hovořil Klaus Schwab, mohlo umožnit ČR takříkajíc skočit dopředu. To znamená nemít ten vývoj lineární, ale prostě udělat určitý skok, jako se to podařilo třeba zemím jako Finsko. Tolik k tomu načasování. Ta strategie je takový hutný dokument. Musím ale říct, že jsem se spíš zaměřila na to, co mi tam chybí nebo co tam vidím jako určité problémové body. A obávám se, že se tam opakují věci, které už jsem viděla u řady jiných strategií... Máme jich hromady. Jsme jako ČR strategiemi úplně zavaleni...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A teď ještě ta realizace...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, právě! Na tu realizaci většinou nedojde. Jak už jsem tady opakovaně říkala, veškeré síly se vyčerpají na tom, že se něco sepíše a pak na to někde padá prach, což samozřejmě nepřeji inovační strategii... Člověk je poučen minulými zkušenostmi. Chybí mi tam peníze, to znamená zdroje – kde se na to vezme, kdo zaplatí a odkud... To je docela důležitá věc. Papír snese všechno, ale potom ty kroky je potřeba už mít perfektně připraveny. A druhá věc je otázka řízení. Myslím si, že my potřebujeme... Nevím, jestli nový institut. Ale něco potřebujeme. Skupinu několika málo lidí, která bude právě spojovat ty jednotlivé strategie. U nás je strašný resortismus. Ministerstvo práce a sociálních věcí si něco upeče, ostatní o tom pomalu ani neví, a potom ministerstvo průmyslu něco dělá... Každý resort si tam tak nějak kutá sám, ale není tam ta spojnice, ta svodka, a to si myslím, že je veliký problém, protože jakákoliv strategie tohoto typu prostě musí být mezirezortní. Nutně vám bude zasahovat do všeho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A myslíte si, že tam není?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Prozatím jsem to neviděla. A bohužel neznám (a budu ráda, když mě někdo opraví) úspěšný příklad něčeho významnějšího, kde by skutečně více resortů schopno se dát dohromady. Tady mám velké obavy, z tohoto hlediska, plus samozřejmě to, že tam chybí peněžní stránka, kolik to bude stát, nějaké jasné hodnocení. Víte, u těch inovací je jedním z klíčových kroků to, že vybíráte. Vy prostě musíte vybrat. Děláte určitý riskantní krok. Třeba Německo udělalo riskantní krok, a nemusí se to samozřejmě vyplatit – vybralo si jako jeden ze zdrojů svých inovací obnovitelné zdroje, doplněné zemním plynem, což je rozumná kombinace. Vsadilo na to, že to bude jedna z těch sfér, ve kterých bude rozvíjet svůj inovační potenciál. Chce se dostat na světovou špici. Byl to záměrný výběr, to není žádná náhoda (tyhle věci samozřejmě nikdy nejsou náhoda). Tady si ale nejsem úplně jistá, na základě čeho a jak se to bude vybírat. My nejsme velká země jako Čína, USA, které mohou mít řadu sektorů, kterými se budou rozvíjet. Potřebujeme jich vybrat několik. A to mi tady do značné míry chybí.   

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte tedy, že je ta naše strategie, ten základ, který se teď tvoří, příliš košatá? Třeba vláda plánuje větší investice do vědy a výzkumu, miliardové daňové odpočty...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To nestačí. Víte, to, že do něčeho naleju peníze... Nalévat se může do bezedné studny. Samo zvýšení výdajů nestačí. Tam je skutečně potřeba vybrat ty sektory a tady systematicky za tím jít. I s výběrem těch jednotlivých lidí, kteří to budou schopni realizovat... Samotné zvýšení výdajů, aniž bych si vyhodnocovala ty cíle, čeho vlastně chci dosáhnout... To nestačí. Tam už je skutečně potom potřeba buď jít po jednotlivých sektorech, jako si to vybrali Němci, a ve své strategii mají dokonce národní šampiony, což je docela velká změna...  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A to je strategie „jenom“ průmyslu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jistě. Ale Němci to neoddělují, de facto. Oni jsou silně průmyslová země a průmysl a inovace spojují v té strategii (co jsem se dívala). A musím říct, že je to zajímavý moment, kdy se Německo vrací k velké průmyslové strategii... Ta průmyslová politika se v posledních letech brala jako něco, co je vhodné pro rozvíjející země, které dohání, a najednou tady máme vyspělou zemi, která si vypíše v řadě oblastí, řekla bych, přelomovou průmyslovou strategii. Ty důvody jsou podle mě dva. První z nich je právě ta Trumpova politika America first, to znamená i v té německé strategii najdeme hrozný důraz, aby se ta hodnota vytvářela v Německu; aby se chránily špičkové německé firmy, aby je nemohli ohrozit ani z Číny, ani z USA, ani nikdo jiný... Je tam hodně i ten defenzivní prvek. Altmayer tam dokonce uvádí znárodnění jako možnost, nejzazší, ochrany: Kdyby na to někdo hmatal, tak to vezme pod kontrolu stát... To je poměrně nová představa. Stejně tak je tam velká obava o to, aby si Němci udrželi ty sektory, konkrétně automobilky. On říká: Kde se budou vyrábět ty baterie? No, u nás v Německu se musejí vyrábět. To je skutečně jaksi velmi silný výrok. Mě tam ještě zaujalo to, že se preferují fúze, to znamená, že se směřuje k velkým firmám. To je zajímavé. Hodně to souvisí třeba i s Alstom – Siemens (velká kauza) ... Poslední věc, kterou udám, je, že přímo v tom materiálu se uvádí, že jestli je někdo úspěšným příkladem průmyslové politiky, tak je to Čína. Zajímavé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ekonomka Ilona Švihlíková a její názory a postřehy. Já vám za ně děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů ČRo Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.