Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 8. března 2019

8. březen 2019

Hostem je ekonomka Ilona Švihlíková.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem v pořadu 'Jak to vidí' je ekonomka doc. Ilona Švihlíková. Já vás vítám. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Hezký den. Všem ženám.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V následujících minutách bude řeč například o rudých karafiátech, kultovní ikoně revoluční levice i o nástrojích monetární politiky. Vítejte u poslechu! – Dobrý svátek se špatnou pověstí. To má na svém dnešním titulu Deník N. Co vy, paní docentko, soudíte o dnešním Mezinárodním dni žen?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
V první řadě je potřeba něco vědět o té historii, jak ten svátek vznikal. A to, že ho třeba někdy slavil někdo, s kým třeba nesouhlasíme, to přece není důvod jednak zahodit svátek a jednak se dívat, že ta problematika, kterou vyvolal nebo která je spjata s tím Mezinárodním dnem žen, jaksi neexistuje a někam zmizela. Ty počátky MDŽ jsou samozřejmě spjaty se stávkou newyorských švadlenek. Takové ty první kroky k Mezinárodnímu dni žen jsou spjaty právě s Americkou socialistickou stranou, s bojem žen ve Spojených státech za volební právo. A samozřejmě musíme v rámci evropského kontinentu zmínit Kláru Zetkinovou jako tu hlavní postavu, která se nesmírně zasloužila nejenom za ten trvalý boj za práva žen. V té době to byla hlavně otázka volebního práva a samozřejmě i boje proti, dneska bychom řekli, diskriminaci na trhu práce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V r. 1908.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
1908. Přesně tak. MDŽ bylo OSN uznáno obecně až v r. 1975. Trvalo to poměrně dlouho, i když už v těch prvních letech od toho r. 1908 se ten svátek intenzivně rozšířil a slavily ho miliony žen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nejprve došlo, jak jste řekla, k protestům švadlen v New Yorku. Bojovaly za lepší podmínky, za volební právo... Pak ale ten svátek Mezinárodní den žen odkazuje i k protestům žen v Petrohradě, které demonstrovaly proti válce a chudobě.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Chléb a mír. Přesně tak. To znamená, připojilo se velmi brzy další zásadní téma – boj proti válce, boj za mír. To jsou témata, která jsou neustále platná. Dostali jsme se trošku dál, i když zdaleka ne ve všech částech světa, ale myslím si, že ten boj za práva žen tady zdaleka není ukončen.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ostatně téma postavení žen ve společnosti je aktuální i v dnešní době. Loni například vyšly do ulic tisíce Španělek. Mezinárodní den žen využily ke stávkám. Tisíce jich nepřišlo do práce, ve školách, v nemocnicích, ve službách... Chtěly vlastně poukázat na nižší platy. Mimochodem u nás je 22procentní rozdíl v odměňování mezi muži a ženami.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano. Ten rozdíl u nás patří v rámci toho vyspělého světa k největším vůbec. To je pravda. Celkově platí, že ta povolání, ve kterých se angažují ženy, jsou prostě vnímána jako povolání s menším sociálním statutem, méně odměňována, a to přesto, že se jedná o věci, bez kterých by se ta společnost úplně rozpadla, úplně by přestala fungovat. To znamená, že kdyby ženy přestaly chodit do práce, to by byl skutečně kolaps. V tomto ohledu je samozřejmě velmi dobře, že španělské ženy na tu upozornily, když tady zrovna ten pokrok je poměrně malý... Musím říct, že v této souvislosti mě oslovil článek z Financial Times, kde se úplně běžně tyto věci nevyskytují a kde argentinský psycholog, který dnes pracuje na Columbia University, Thomas Chamorro, psal o tom, jak je možné, že tak často se v těch nejvyšších funkcích vyskytují nekompetentní muži.  On tam dochází k zajímavému závěru, kdy říká, že ten hlavní faktor, který hraje roli, je nadměrné sebevědomí – takové to obrovské plovoucí ego, které se vznáší nad tím daným jedincem. On tam dokonce dochází k tezi, o které musím říct, že velmi silně odpovídá i mým empirickým zkušenostem, že tohle to nadměrné sebevědomí většinou zakrývá naprostý nedostatek kompetencí, že je to to, co to jaksi přebíjí. A říká: Ten problém je v tom, že to nadměrné sebevědomí je vidět, je to takový ten signál a někdo podle toho chybně usuzuje, že ten člověk má kompetence, a pak to vede ke katastrofám. On to rozebírá třeba na Davidu Cameronovi, bývalém britském premiérovi. A navrhuje i zajímavá řešení. On říká: Je potřeba jinak vnímat kvality lídra. A nemusí to být samozřejmě jenom vrcholný politik, může to být i manažer. Zrovna včera jsem četla hezkou studii, jak velmi často investoři najímají lidi s nadměrným sebevědomím, kteří to potom přivedou zu grunt... Takže je třeba jinak vnímat kvality lídra – vnímat jej jako někoho, kdo opravdu nemusí mít velké ego, naopak, spíš kdo je týmový hráč, kdo dokáže mít pochopení pro spolupracovníky. A říká, že by to pomohlo nejenom ženám, a nemusí na to být žádné kvóty, ale samozřejmě i mužům, kteří nemají tohle to nadměrné ego a sebevědomí a kteří by mohli významným způsobem k rozvoji společnosti a také se vyvarovat velkého množství chyb.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kompetence, kompetentnost – to je jedna z těch hlavních kvalit?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ať je to muž, či žena...?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, právě! Velmi často, než to vyzkoušíte, to není vidět – kdo je kompetentní, kdo umí a kdo neumí. A potom velmi často slyšíme – „já to všechno zvládnu, já to všechno umím, všude jsem byl, všechno jsem dělal, což je velmi často cesta do záhuby. Musím říct, že jsem se o tom velmi přesvědčila ve svém životě, že jakmile někdo spustí tuhle tirádu – že tam všude byl a tam všude seděl – řečeno cimrmanovsky, tak už si dávám pozor. Ověřila jsem si, že lidé, kteří jsou schopní a moudří, nic takového nemají zapotřebí a nikdy se takhle nechovají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Svátek Mezinárodní den žen mnozí považují za pozůstatek z dob socialismu, v tom minulém režimu získal asi negativní nálepku. Lze mu ještě, a jak, vrátit ten původní smysl?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě. Už jsem o tom hovořila. Jednak je potřeba znát základy toho svátku a samozřejmě jej naplnit novým obsahem. A toho obsahu je dost. My jsme tady koneckonců i pár věcí vyjmenovaly. To, že žena není žádný méněcenný derivát, o jejíž budoucnosti musí rozhodovat zásadně nějaký muž, třeba starší, prostě platí pořád. Tady těch témat, třeba právě toho, že ženy se věnují péči, na kterou se ta společnost často dívá svrchu, přesto, že by bez toho vůbec nemohla fungovat, je hrozně moc. A je potřeba ten svátek uchopit... Já jsem se včera schválně dívala na Spojené státy... Byly jiné důvody se tam dívat, ale tohle byl jeden z nich. Třeba State Department ve spolupráci s Americkou obchodní komorou mají řadu akcí. Equal opportunity – rovné příležitosti pro ženy. A jednu právě z těch velkých ceremoniálních akcí bude zahajovat i první dáma Melanie. Takže tam se taky ten svátek připomíná pravidelně. Koneckonců takové ty kořeny leží tam. Takže je potřeba to uchopit. Neodhazovat nějaké téma jenom proto, že možná někdy bylo pojímáno způsobem, se kterým třeba dneska úplně nesouhlasíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A dnes jako jediní Němci mají volno Berlíňané, protože tamní radnice vyhlásila 8. březen coby Mezinárodní den žen za svátek a den volna.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Zdravíme do Berlína!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pokud to poslouchají a nejsou třeba na výletě... Ale v Berlíně, východní částí šlo v lednu s rudými karafiáty asi deset tisíc lidí k hrobům Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta. Pochod totiž připomněl sto let od brutální popravy těchto dvou revolučních socialistů z 15. ledna 1919. Jaký byl, paní docentko, životní příběh ženy, která se narodila v rodině polského židovského intelektuála? Co se této ikoně revoluční levice, jak se říká, podařilo? Koho chtěla oslovit a čeho dosáhla?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Rosa Luxemburgová je dnes symbolem právě i feministického hnutí, boje za práva žen. Je to symbol ženy, která v nelehké době usilovala o vzdělání, o rovnost a samozřejmě bych připomněla, že ona se velmi silně angažovala i v boji proti militarismu. To byl koneckonců jeden z důvodů, které ji nakonec stály život. Ona byla nesmírně činná samozřejmě i na poli ekonomické teorie. Akumulace kapitálu je její hlavní dílo. Celkově by se dalo říct, že se nesmiřovala s tím, jak ten svět kolem vypadal. Snažila se bojovat za lepší podmínky nejen pro ženy, ale, řekněme, vůbec pro lidstvo celkově. Ale bohužel zaplatila spolu s Karlem Liebknechtem za tu cenu nejvyšší... Ale ona se nám dneska připomíná nejen svým dílem, ale hlavně svým odhodláním. Ona se neustále snažila bojovat, i když ty podmínky pro ni byly sebetěžší, a potom se samozřejmě také musela skrývat a pracovat v utajení. Je to prostě odkaz obrovského odhodlání a obrovské vůle, kterou přerušila až bestiální vražda. V souvislosti s Rosou Luxemburgovou se velmi často připomíná citát socialismus nebo barbarství!. To je známé, asi by to bylo pro naše posluchače nošení dříví do lesa. Takže já bych zmínila ještě jeden...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Socialistická demokracie.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano. Ona byla samozřejmě radikál rady pracujících. Byla to její témata. Vnímala, že první světová válka by mohla učinit určitý zlom, přinést něco nového. Ale v lednu 1919 naopak přinesl konec Rose Luxemburgové a zlom. Ona byla nesmírně významnou představitelkou. A hlavně bojovala proti té militarizaci. Rozešla se s SPD, protože nikdy nesouhlasila s podporou války. Neúnavně bojovala za mír. Ale já jsem chtěla ještě připomenout to její heslo, které mi dnes připadá také nesmírně aktuální. Ona vždycky říkala: Svoboda je vždy svobodou těch, kteří myslí jinak. To bylo jedno z jejích významných hesel. V dnešní době, kdy tady pozoruji určité tendence omezit různými způsoby svobodu slova, tak si vždycky tento její citát připomenu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
„Svoboda rezervovaná pouze pro členy jedné strany není svobodou.“

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Přesně tak. Ano.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak hodnotíte nové stanovy sociální demokracie, které delegáti odsouhlasili na nedávném sjezdu? Škrtli například kvóty pro ženy na kandidátkách, a vůbec genderová ani menšinová témata se na tom setkání v Hradci Králové nějak neobjevovaly, neřešily. Ale naopak, nutno dodat, zazněla podpora zaměstnanců, rodin s dětmi a důchodců.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě, že agenda v té sociální oblasti... Kde jinde už by měla být, když ne tady? Co se týče těch kvót a dalších, myslím si, že ten hlavní směr byl učinit ty stanovy jednodušší a přehlednější pro samotné straníky. To musejí posoudit oni, zda se to podařilo nebo ne. Myslím si, že jedna věc jsou kvóty a druhá věc je právě to, co jsem zmiňovala v rámci toho argentinského psychologa. To znamená mít vytvořeny mechanismy pro to, aby se mohli prosadit i lidé, kteří nenabývají nadměrného narcismu... Což většinou ženy nemívají. Ženy obvykle nemají tu tendenci se nadměrně přeceňovat. A tím pádem často zůstávají v pozadí. Nemyslím si, že je to jenom otázka kvót, ale celkově podhoubí toho, jakým způsobem ta strana žije a jestli je schopna ty kompetentní lidi, kteří jsou zapálení pro tu věc, dostat nahoru. A musím narovinu říct, že to tam nevidím. Upřímně řečeno, on je to problém téměř ve všech politických strukturách. A nejenom u nás. Proto nám také vznikají ty antiestablishmentové strany. A samozřejmě mají úspěch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale tam jsou také muži...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě, ale ne všude, to záleží. Je pravda, že když se podíváme na ty pravicové, tak tam bezesporu pánové dominují. Já si třeba nevybavuji z Ligy v Itálii jedinou ženu. Možná, že si to vybavuji špatně, ale prostě nevím. Kdežto v Hnutí pěti hvězd si vybavím, že tam jsou ženy a není jich tam zrovna málo. Ale celkově spíš změna prostředí, a vůbec jak se generují ti lídři a kam vedou... To si myslím, že je důležitější než nějaké formální nastavení těch kvót. To celkové prostředí. Tady, když se podívám na to vedení sociální demokracie, tak tam vidím velmi zvláštní věc, že Praha, která je nejméně úspěšná pro sociální demokracii, je zastoupena vrcholně jak v ministerských funkcích, tak v těch orgánech strany, což je zvláštní, abych tak řekla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jsou ale země, kde sociální demokracie jako taková je populární, je ve vládě, kde boduje, ať se podíváme na Maltu, na Švédsko a celou řadu dalších zemí.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je jich čím dál míň. Je potřeba vnímat, že toto hnutí má celkově velké problémy. V tom Švédsku má koneckonců také nejslabší výsledek za 100 let určitě, a spíše silná pozice, což si vybavuji, je Portugalsko a potom Velká Británie. Ale tam se ta Labour hodně změnila pod tlakem Jeremy Corbyna a je mnohem radikálnější než ta, řekněme, víceméně už skoro středová uskupení. Nicméně vidíme, že třeba v některých zemích, jako u toho Německa, když to vezmeme nejblíž, tam je zrovna žena Andrea Nahlesová, je předsedkyní strany a vidíme tam určitou snahu o návrat do levicových pozic. Poté, co strana 15 let diskutovala o tom, jestli reformy Hartz IV jsou dobře nebo špatně, tak se nakonec rozhodli, že jsou špatně a že budou dělat jinou sociální politiku. Tak uvidíme, jestli jim tento posun přinese voliče nebo jestli už mezitím ti voliči odešli někam jinam, třeba k Die Linke.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Staronový šéf sociální demokracie Jan Hamáček slibuje orientaci strany právě na tu sociální politiku, sociální témata, práva lidí. Jak by se ČSSD potřebovala prezentovat nebo jak se jí podaří získat ty ztracené voliče?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je velmi těžký úkol, protože má co do činění s hnutím, které se velice široce rozkročilo a obratně manévruje, aspoň zatím, což nemusí trvat věčně. Žádná konjunktura netrvá věčně a potom, když se objevují návrhy jako poslední z Ministerstva financí o změnách ve zdravotním pojištění, tak pak člověk zapochybuje, jakým způsobem se chce hnutí ANO rozprostřít na té politické scéně. Ale zase je potřeba vnímat, že jedna věc jsou osobnosti, to znamená, generování lidí, kteří jsou schopni oslovit lidi a strhnout je, což pan Hamáček, při víš úctě, absolutně není...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jste si tím jistá?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Naprosto. To opravdu není člověk, který umí strhnout kohokoliv. Možná je v tom ohledu trošku lepší než pan Sobotka, ale... To radši necháme být, tohle téma. Já si myslím, že levicové strany by měly mít někoho, kdo dokáže oslovit davy, jako je Corbyn nebo jako je Mélenchon. Já si nedovedu představit pana Hamáčka, jak hovoří na nějaké demonstraci nebo podobně (a radši si to ani nepředstavuju). Tohle asi nebude ta cesta. Ale jiná věc je, že sociální demokracie má problém víceméně všude. To neznamená, že třeba není ve vládě, ale dlouhodobé oslabování z 45 % třeba na 20, na 18 nebo de facto vymizení ze scény, velmi silné oslabení... Francie, třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo umí strhnout ty davy, tak aby měl více než 10, 15 nebo 30 %?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ten důvod je ten, že ta sociální demokracie, a teď se k tomu dostávám, je natolik vrostlá do toho establishmentu, že jí těžko můžete věřit, že najednou půjde proti němu. Ona vrostla tak, že není schopná prosazovat nějakou radikálnější změnu politiky, což je většinou to, co prostě dneska lidé chtějí. Nedivím se jim. Takže navrhuje nějaké změny ve smyslu, tohle zvýšíme o 100 korun a snížíme pracovní dobu o půl hodiny. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle prostě není radikální agenda, to je příštipkaření. Pak se ale nemůžeme divit, že nastoupí takříkajíc jiný sekáč, který samozřejmě jednak je tam na charismatická osobnost, to vždycky potřebujete v politice, na tom není nic špatného, která umí strhnout, může to být třeba Jean-Luc Mélenchon, když se podívám nalevo, může to být Matteo Salvini, když se podívám napravo, a samozřejmě ta agenda má i nějaký větší drive. Když jsme u těch Spojených států dneska, je důvod o nich hodně hovořit, vidíme to třeba v rámci Demokratické strany, vidíme tam třeba Bernieho Sanderse, nesmírně charismatický člověk, stejně tak mladá kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová, která přináší řadu radikálních nápadů do americké politiky. Takže já bych viděla to směřování tímto drivem, prostě oslovit politikou, která nebude establishmentová.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo je kompetentní, kdo má ten drive, ty schopnosti oslovit, strhnout ty davy?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslíte u nás?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
U nás nebo můžeme zůstat u Spojených států...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tam vidíme na levici bezesporu tyto osobnosti, i když už řada dalších demokratů také ohlásila svou kandidaturu. Myslím, že Bernie Sanders a Cortezová (A-O-C – zkratka kvůli dlouhému jménu) mají přesně tuhle schopnost. Když jsme u nás v Evropě, tak bych z političek, když už dnes věnujeme pozornost ženám, bezesporu zmínila Sahru Wagenknechtovou, velmi silnou osobnost na levici, která myslím, že umí oslovit. Já sleduji její projevy velice ráda. Ona se umí vyjádřit jasně, a přitom umí strhnout a oslovit. Nehledě na levici, pravici, to je jedna z dovedností politika.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak to umí paní se zkratkou AKK neboli šéfka Křesťansko-demokratické unie Annegret Krampová-Karrenbauerová?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Neboli nástupkyně Angely Merkelové, u které se očekává, stát se může ledasco, že jednou bude německou kancléřkou. Upřímně řečeno, já to u ní moc nevidím, ale možná se ještě projeví. Na mě tato paní působí jako spíš ten typ úřednice, která tam sedí a odškrtává si, udělali jsme tohle a tohle...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podle studie Mezinárodního měnového fondu existuje cesta, pomocí které by mohly i vyspělé země snížit úrokové sazby hluboko pod nulu a systém by fungoval. Jinými slovy jde o návrh oddělit hotovost od elektronických peněz. Jak by takový duální systém mohl fungovat? Jak si to představit a jak to provést?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Nejdřív bych začala tím, proč vůbec s tím MMF přišel. A na rovinu řečeno, vyvolal velké vlnobití, a ne zrovna pozitivní. Ten návrh se týká toho, že centrální banky nemají moc manévrovací prostor v případě další recese a že ten nástroj záporných úrokových sazeb byl využit, ale přece jenom má své limity. Ve chvíli, kdy bude ta úroková sazba příliš záporná, tak přijdete na hotovost, která má úrok nula. Zajímavé je, že MMF se moc nezaobírá tím, jestli by nebylo lepší mít větší manévrovací prostor u fiskální politiky, což mimochodem dělá OECD, ale prostě snaží se toto obejít návrhem, který mě, upřímně řečeno, nepotěšil, až bych řekla, skoro vyděsil. Oni tam narovinu přiznávají, že nejlepší by bylo zrušit hotovost. Jakmile mi někdo chce sahat na hotovost, tak vždycky zbystřím. Podobně jako u toho nadměrného ega, tak zbystřím i tady, to jsou velmi nebezpečné signály. Říkají, že by to byl asi kulturní šok, že by to nedokázali vykomunikovat (to je roztomilá formulace), a tak místo toho navrhují rozdělení měnové báze na takové dvě hlavní kategorie. Ta první by byly elektronické peníze a ta druhá by byl nějaký zbyteček hotovosti. Vlastně říkají, že ve chvíli krize nebo nějaké dlouhodobé recese ta centrální banka půjde hluboko do mínusu, třeba stanoví úrokové sazby mínus pět. Mimochodem Evropská centrální banka má -0,4 ještě pořád a drží tuto depozitní facilitu pořád v záporu. Aby lidé nezačali vybírat peníze na hotovost, tak by se nastavil převodní kurz, který by tu hotovost oslabil tak, aby to nebylo atraktivní. Musím říct, že jsem ten návrh četla podrobně a říkala jsem si, že ekonomicky je to návrh k tomu, aby se v krizi nesedělo na penězích, aby se obnovil ten úvěrový tok, aby se obnovily investice a spotřeba. Ale tímto stylem...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je to reálné?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Začínám se skoro obávat, že tyto úvahy se nám tady budou množit. Je jednoznačné, že ten manévrovací prostor centrálních bank v případě recese je velmi omezený. Evropská centrální banka. Nedávno zrušili program kvantitativního uvolňování, velmi špatně načasované, teď zjistili, že jak Itálie, tak Německo mají problémy, to znamená, že ten výhled je pochmurný, včera to bylo pochmurné ve Frankfurtu, takže hned schválili další – jeden zrušili a schválili další stimulační program pro banky. Jednak je načasování hrůza, ale celkově se ten přístup hledá, co se kde bude stimulovat a nakopávat.  Jakoby logika toho návrhu spočívá v tom, dát té centrální bance velký manévrovací prostor, ale za tuto cenu. Mně to přijde jako naprosto nepřijatelné. OECD a její hlavní ekonomka, opět žena, Laurence Boonová podle mě velmi dobře hovoří, když říká, že hlavní je ta fiskální politika. Je mnohem účinnější než ta monetární. Je přímá, úderná, může být rychlá... My musíme hledat ten prostor v té fiskální politice na straně vlády, v investicích, například v sociální podpoře. To je různé. Je možné to namíchat. A nedělat takové šílené kejkle, že tu budeme de facto omezovat hotovost a experimentovat s nějakými – 10, nebo kolik dáme úrokové sazby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké nástroje má monetární politika k dispozici?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ono jich moc není. Hraje se s úrokovými sazbami, v té nouzi nejvyšší se používá kvantitativní uvolňování. Podívejme se na Japonsko – to má obrovskou bilanci, která je dneska větší než HDP Japonska. To jsou věci, které jsou poněkud zvláštní. Ono to hlavně není tak funkční. Ta politika má hodně mezikroků, takže se vám kdykoliv může zarazit a neprojeví se plně v té reálné ekonomice. Hlavně je tam riziko nafukování cen aktiv, bublin. Takže já z řady důvodů souhlasím s OECD, že ta fiskální politika je mnohem lepší a že je potřeba se pevně postavit na tu fiskální nohu, to znamená, obnovit manévrovací prostor vlády. To nic jiného není. Vláda má taky legitimitu, je někým volená, většinou, kdežto centrální banka to nemá, velmi často taky nemá žádnou odpovědnost.  To znamená, úplně jinak se dívat na to složení hospodářské politiky, a ne tady mít tu snahu začít sahat na hotovost. Jakmile někdo začne takové úvahy, že zrušíme hotovost a podobně, tak vystřelí moje uši a říkám pozor, nebezpečí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká docentka Ilona Švihlíková. Já vám děkuji za vaše názory, pohledy na svět a přeji hezký den. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Zita Senková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka