Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková – 5. dubna 2019

Ilona Švihlíková
Ilona Švihlíková

Hostem je ekonomka Ilona Švihlíková.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Naším hostem ve studiu je dnes ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Naše témata: Zvýšení důchodů, zvýšení rodičovského příspěvku a kde na to vzít, občanský příjem a jeho vliv na nezaměstnanost a jak hedvábná bude stezka, kterou míří Čína do Evropy. Příjemný poslech vám přeje Věra Štechrová. – Vláda tento týden rozhodla o zvýšení důchodů pro příští rok. Kromě zákonem daného zvýšení, které je 700 korun, doplatí stát každý měsíc k důchodu ještě zhruba 200 korun. Průměrný důchod by tak měl dosáhnout částky 14 200 korun měsíčně. Celkově vyjde navýšení podle vlády na 33 miliard korun. Senioři si vyšší penze nepochybně zaslouží, ale ty výdaje na penze porostou meziročně tempem 7 %. Paní docentko, je ta valorizace vzhledem ke kondici ekonomiky, řekněme, adekvátní?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já bych neřekla, že není adekvátní. Proč by neměla být? Ekonomice se pořád daří a koneckonců, kdy jindy by se to mělo projevit, než když se ekonomice daří? A vzpomeňme, že samozřejmě také rostou platy a mzdy. To znamená, ty důchody by tak nějak měly držet to tempo. Plus ta úroveň důchodů je významný sociální indikátor. Říká nám něco o tom, jak ta společnost drží pohromadě a jak funguje ta sociální koheze. Otázka je, že to je významná položka rozpočtu, to tak je, a teď je potřeba zvážit, jakým způsobem to financovat. Ale myslím si, že ty možnosti tady existují. Hodně se hovoří o úsporách... Ty plošné úspory, jak naznačovala paní ministryně, takové to každý desátý, nebo jak to bylo... Mně to trošku připomnělo takové ty dětské říkanky – enyky benyky kliky bé, a na koho to padne, toho vyřadíme... Takto se to přece nedělá. Potřebujete zjistit, jakou ten stát dělá agendu, a jestli ta agenda třeba není nadměrná. Velká část agendy je ale také dána EU a podobně a není vždycky úplně taková, že si ji můžeme sami ovlivnit. Já bych se spíš zaměřila na té straně výdajové na taková ta chapadla, co jsou napojené parazitně na veřejné rozpočty, různé organizace, které čerpají veřejné peníze a de facto suplují funkci ministerstva... Myslím si, že je potřeba ty chapadla osekat. A úvahy o tom, kde hledat zdroje, které by k tomu mohly vést, konečně... Ale ten hlavní problém vidím na straně příjmů. My potřebujeme změnit daňovou soustavu. Když se hovoří o navyšování důchodů, tak když se podíváme, jaká je naše hlavní daň s nejvyšším inkasem, je to DPH. Je to degresivní daň. To znamená, vždycky říkám, že ti důchodci si to zaplatí de facto už z velké části v tom DPH. Takže uvažujme, jaké jsou tu daňové možnosti. Rakousko, Francie směřují k zavedení digitální daně. Myslím, že to je velmi zajímavá úvaha i pro nás. Hovořilo se hodně i o těch sektorových daních. To jsou určitě možnosti, které mohou trochu narovnat ten mix. Vždycky říkám, je potřeba brát zdroje tam, kde jsou, a ne tam, kde nejsou. To znamená, když se podíváme na velké digitální firmy, tam bezesporu ty zdroje jsou.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Rakousko teď právě přistoupilo k tomu zdanění příjmů z reklamy technologických společností, tuším na 5 %.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Uvažovali o třech, a zvýšili na pět.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
To je ta digitální daň, o které jste mluvila. Funguje to někde dobře? Jaké jsou zkušenosti s tou digitální daní, nebo ještě žádné nejsou?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jsou to prvotní pokusy, ale ta úvaha je stará. Tohle není řešení celoevropské, i když se o tom dlouho debatovalo na té celounijní úrovni... Ale vyjadřuje jeden dlouhodobý problém, a sice... A u těch digitálních firem je to vidět úplně eminentně, protože tam ten rozpor mezi jejich tržbami a mezi tím, co platí na daních, je opravdu enormní a to už nejde přehlédnout. Ale ten problém je hlubší a širší a týká se toho, že někde v zemi A nadnárodní firmy tohoto typu vykazují obrovské příjmy a zdaňují někde jinde... V Irsku, což je de facto daňový ráj... To znamená, nezdaňují de facto vůbec, můžeme říct. A teď ty návrhy, které se objevují jak v rámci Evropské komise, tak třeba v posledním projevu Christine Lagardeové, šéfky Mezinárodního měnového fondu, směřují jedním směrem. To znamená změnit daňovou soustavu, ideálně globálně, což je velmi ambiciózní a řekněme v širším okruhu zemí, tak aby se zdaňovalo tam, kde ty příjmy jsou. To znamená, aby se šlo po těch zdrojích. To není problém jenom náš, to je problém celosvětový. Evropská komise oceňuje ty ztráty ve vysokých miliardách eur. To samozřejmě potom každé zemi chybí a nutně, podobně jako třeba Rakousko, hledá cesty, jak se k těm příjmům dostat.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Připomenu, že další peníze, které bude muset vláda najít, jsou ty, které slíbila na rodičovský příspěvek. Rodičovská se od ledna měla zvýšit z 220 tisíc na 300 tisíc korun pro děti, které budou narozené v novém roce. To způsobilo obrovskou kritiku, takže teď vláda hledá peníze na to, jak zvýšit příspěvek pro rodiče všech dětí, které na něj mají nárok. Navíc se ozvaly sociální služby, že jim pro letošek chybí dvě miliardy korun. Další možnost, kde ty peníze najít... Sociální demokraté mluví o té bankovní dani.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to určitý typ sektorové daně omezený na tento sektor.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Hnutí ANO se tomu velmi brání. Ta bankovní daň v okolních státech funguje tak, jak se přepokládalo. Vím, že ji má Slovensko...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Slovensko ji má už dlouho – obecně sektorovou jako kategorii. Je to jedna z dalších možností. Bezesporu vždycky, když zavádíte takový typ daně nebo o tom uvažujete, tak slýcháte...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Odejdou banky...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ano, to jsem chtěla říct, výhrůžky – my odejdeme. Já jim vždycky říkám, tak běžte a najděte si nějakou jinou zemi, která bude mít větší výnosnost než tady, jinou zemi, kde budou české pobočky financovat zahraniční matky, které se po roce 2008 dostaly do zásadních problémů. To byla Česká spořitelna, která zachraňovala krk Die Erste, a našli bychom další příklady. Ta výnosnost, kterou tady mají zahraniční banky v rámci českých poboček... To bych chtěla vidět, kde jinde by ji našli. Takže já bych na jejich místě byla spíše tiše a skutečně se podívala na tento zajímavý zdroj. Ale jsou i jiné možnosti. Ono nejde jen o to, že měním daňovou strukturu, to určitě taky, ale zásadnější je tu ekonomiku přenastavovat tak, aby byla schopná generovat dlouhodobě, ne jeden, dva roky, to zlepšování té sociální situace, což je klíčové pro všechny země. Vidíme všude kolem, když se to neděje, jaké to má obrovské politické důsledky. A bezesporu asi takové u nás nechceme. Ta sociální péče je příklad. Je to sféra, která byla podhodnocována 20 let.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Populace stárne.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Populace stárne, ta potřeba roste, je to nesmírně užitečná a záslužná práce, která nemá společenskou prestiž, což je ostuda, protože právě v těch vyspělých zemích roste obrovsky důležitost tohoto sektoru, ta jeho kohezní tmelící role je hrozně důležitá. Takže tady musíme zvážit, kde ty zdroje jsou, podívat se na ně a jasně si stanovit tyto priority.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Našla jsem si docela zajímavé číslo, že jenom Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB poslaly loni do zahraničí, kde sídlí ty jejich matky, 32,4 miliardy korun na dividendách. Mluvily jsme o té případné bankovní dani, to by byla asi cesta, aby část těch peněz zůstala doma. Jsou i další cesty, jak to udělat?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Když se podívám, kudy mi to teče, tak nutně uvidím ty odlivy zisků. To je oblíbené dlouhodobé téma. A navíc si musíme uvědomit, že ten údaj, který známe od České národní banky, to je spíš nižší odhad, protože část těch odlivů je nezachycená v těch oficiálních odlivech zisků a jde přes ty vnitropodnikové ceny. To znamená, velmi často se setkávám nejen u bank s tím, že ta matka, řekněme, pořádá zvláštní školení nebo že prodává zajímavě drahý software svým pobočkám, a tímto způsobem vytahuje další peníze. To už vidět není. Tam ten odhad může být klidně půl bilionu ročně. Po tom je třeba jít, ucpat díry, jít po tom, kde ty zdroje jsou, a ne tam, kde nejsou. Bohužel daň z dividend zavést nemůžeme, to není možné. My se musíme snažit o to, nějakým způsobem to zadržet tady. Jedna z těch možností je mzdový tlak, to znamená, že to čerpáte přes nárůst mezd a tady bych zase doporučila jako opatření určitě posílit pozici zaměstnanců. Jako třeba v Německu máte účast zaměstnanců v orgánech těch firem, tak i tady by to bylo potřeba od určité velikosti, aby se dbalo na, řekněme, poněkud rovnoprávnější rozdělování toho produktu. Takže minimálně tato možnost se otevírá, protože se nemůžeme tvářit, že ekonomice naší velikosti nechybí půl bilionu ročně.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Itálie od dubna spouští celkem ojedinělý experiment. Zavedla tzv. občanský příjem. Jde o sociální dávku, která má snížit počet chudých a omezit nezaměstnanost. Až 780 eur měsíčně dostane každý, kdo je nezaměstnaný nebo má jen minimální příjem, žije v Itálii aspoň deset let, nevlastní větší majetek (tam je daný určitý strop) a nemá vyšší úspory než šest tisíc eur. Ovšem musí přijmout aspoň jednu ze tří případných nabídek práce odpovídající jeho kvalifikaci a po roce potom jakoukoliv práci. Kredit je na speciální kartě, kterou se nedají platit problematické věci a aktivity. Itálie má, připomínám, téměř 11 % nezaměstnaných.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
A obrovský počet nezaměstnaných mladých...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Proč si italská vláda myslí, že bude fungovat právě tento občanský příjem? Proč se k němu rozhodla?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Občanský příjem bylo velké téma strany, která vyhrála volby minulý rok, Hnutí Pěti hvězd. A tento programový bod to hnutí prosadilo i v koalici s pravicovou Ligou. To slovo „občanský příjem“ trošku vypadá tak, že je to nějaká taková plošná dávka, která není vázána na další podmínky. Tahle je, přesně jak jste popsala, vázána... Nevím, jestli hodně striktně, ale je tam řada podmínek, především co se týká přijetí těch pracovních nabídek. To znamená, ono to není úplně takový ten typ toho nepodmíněného základního příjmu...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
... který zkoušeli ve Finsku...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Je to prostě speciální sociální dávka, která reflektuje to, že italské ekonomice se nedaří, dvacet let, a že především, řekněme, od Říma dolů na jih je tam problém skutečně velmi hluboký a týká se především mladých Italů, kteří nemohou najít práci. Plus je tam ještě druhá věc: Ten občanský příjem (reddito di cittadinanza) se týká také seniorů. Tam bych řekla, že ten dopad je jednoznačně sociální. Tam jde skutečně o to, pomoci seniorům v nouzi, je tam dávka na bydlení, to znamená zajistit jim bydlení, i když možná ne v centru těch, řekněme, velkých ekonomicky zdatných měst, ale trošku jakoby stranou, aby tam došlo k nějakému pohybu na tom trhu bydlení... Myslím si, že ten sociální efekt je jednoznačný – boj proti chudobě ve stáří. U té dávky, co se týká těch podmínek přijímat, jak jste řekla, ty pracovní nabídky, tam už je to hodnocení poměrně sporné. Samozřejmě příznivci Hnutí pěti hvězd jsou velmi rádi, že hnutí splnilo jeden z těch svých hlavních volebních slibů, na druhou stranu je tam hodně skeptických hlasů, které říkají, že je ta dávka hodně restriktivní, protože podmínka přijetí pracovního místa je tam vázána i na velmi velké vzdálenosti.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Tuším do sto kilometrů...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, kdyby sto...! Pak je 250 a pak je celá Itálie! To znamená, představte si, že někdo ze Sicílie se přemisťuje někam támhle do Janova... To znamená, že je tam snaha ten trh, řekněme, rozpohybovat, ale je otázka, jestli tato míra, tato restrikce je vnímána dobře. Já jsem našla velmi rozporuplná hodnocení. Řada Italů se obává, že bude nadále trvat takové to zaměstnávání načerno, bokem, v nějakých těch prekarizovaných úvazcích. Je to určitě věc, která stojí za pozorování a za pokus; je mi jasné, že tam musí dojít k nějakému obnovení kupní síly těch lidí, to je jednoznačná věc, ale přece jenom si myslím, že je to spíš jedno z opatření... Neslibovala bych si od tohoto jediného kroku zázraky... (U těch seniorů ano.) Spíš v kombinaci s dalšími, právě třeba s investicemi do infrastruktury. Itálie je strašně potřebuje. Spíš tam bych viděla prostor pro nějaký růst, konečně, pro tu italskou ekonomiku.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Napadá mě, že pokud to má snížit nezaměstnanost a je tam podmínka, že ti lidé musejí přijmout tu nabízenou práci, v nějakých podmínkách...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že můžou dvakrát odmítnout a potřetí přijmout... Nebo tak nějak.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Ano. Ale je tam ta práce? Budou ty nabídky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, právě!

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
To je ta otázka. Mně přijde, že to vychází z toho, že lidé odmítají práci, ale otázkou je, jestli vůbec ta práce je k sehnání...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že od Římanů je ta situace dosti nelehká. Nepochybuju, že je tam nějaké zaměstnávání načerno, ale to je koneckonců skoro všude... Nemyslím si, že řešení spočívá v tom, že půlku Sicílie přemístíme na sever Itálie... To skutečně ne. Je potřeba posílit tyhle ty strukturálně slabší regiony. Tam bych to viděla na nějaké přímé intervence státu ve smyslu investic nebo partnerství se soukromým sektorem, samozřejmě. To je naprosto v pořádku. Ale samo o sobě se mi nezdá, že by tohle to dokázalo tu situaci řešit. Spíš určitá náplast na propad té kupní síly, který tam bezesporu je... To určitě. Takže jako první krok, možná, ale po něm musí následovat další.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
I přes problémy, které Itálie má, stále patří do klubu G7, tedy sedmi hospodářsky nejvyspělejších zemí světa. A jako první z nich podepsala s Čínou dohodu na účasti na nové Hedvábné stezce. Také se tomu říká Pás a stezka. Ten megaprojekt má propojit obchodní a dopravní sítě mezi kontinenty. Italská vláda si od toho slibuje, že se dostane z ekonomické recese. Ovšem ne celá. Třeba italský ministr vnitra varuje před tím projektem. Nechce se ho účastnit... Může Itálii pomoci? A za jakých podmínek?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě může. Naznačila jste správně, že ta vláda v tomto nebyla úplně jednotná... Přece jen si řekněme na rovinu, že Hnutí pěti hvězd je spíš doleva, i když to nepřizná, a Liga je samozřejmě jasně pravicová strana. Takže tam to občas...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Zvláštní spojení...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
No, ale obě jsou antiestablishmentové. Něco je spojuje, ale navíc i rozděluje. ... Takže ta Liga z toho nebyla úplně nadšená, ale nakonec to memorandum bylo podepsáno. Je potřeba říct, že je nezávazné. To znamená, je to určité vyjádření ochoty, ale každé memorandum je potřeba naplnit obsahem, což v tuto chvíli nevíme... Samozřejmě ta italská motivace je naprosto jasná. A čínský prezident byl na Sicílii... On totiž ten tajemník, který to měl na starosti, Geraci, je ze Sicílie, a umí perfektně čínsky... Takže tam ta vazba byla jasná. Nemluvě o tom, že ze Sicílie, Palerma, je také Mattarella... Takže tam to tak nějak všechno do sebe zapadá. Itálie jednoznačně strašně potřebuje se proinvestovat k nějakému růstu, jinak se ta ekonomika nevzchopí a bude se plácat v nějaké polostagnaci bůhví jak ještě dlouho... Takže z tohoto hlediska to naprosto chápu. Někdo se pozastavoval nad tím, proč s Čínou. No... Když se podíváte na to, jak se Itálii daří... Minulý rok se vláda pokusila prosadit mírně expanzivní, řekla bych, rozpočet. Nic obrovského to nebylo. A narazila u Evropské komise... Tvrdě. Tam byl samozřejmě obrovský konflikt. Tak potom co těm Italům zbývá...? Vy potřebujete někde ty investice sehnat. Doma vám to de facto zařízne Brusel... No, tak potom se tam nabízí Čína. Mně to trošku připomíná situaci v Portugalsku nebo v Řecku... Portugalsko má taky podepsanou Pás a stezku. I když je to samozřejmě menší ekonomika, ne tak významná jako Itálie. A portugalský premiér to řekl naprosto jasně. On řekl: Když jsme tady měli krizi, tak jediný, kdo byl ochoten sem jít investovat, byla Čína. No, tak potom to takhle dopadá. Totéž Řecko... Teď spousta představitelů EU se rozčiluje, že Řekové prodali Pireus, což je samozřejmě významný přístav, Číňanům. Ale kdo ty Řeky donutil privatizovat hlavní státní aktiva? Kdo to byl...? Měli se zbavovat dluhů, tak přišli Číňané a koupili ten Pireus, když se jim to nabídlo na stříbrném podnose... Takováto státní aktiva se samozřejmě nikdy nemají prodávat. Nikomu a nikdy!

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Na to se chci právě zeptat, jestli je to dlouhodobě pro to Řecko výhodné, prodat přístav?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Samozřejmě, že ne!

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Protože často se ozývá, že tento projekt je čínský projekt pro Čínu.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Nejde o Čínu. Obecně aktiva tohoto typu mají zůstat, jak já říkám, v národních státních rukou. To nemá patřit nikomu. Ani Němcům, ani Američanům, ani Rusům, ani Číňanům, ani já nevím komu... To prostě má kontrolovat stát. Je to strategické aktivum, toho se nesmíte zbavovat. A oni byli donuceni. To nebyl samozřejmě jejich výběr. Samozřejmě, že spolupráce s Čínou, i s každým jiným, může být prospěšná. To může mít řadu benefitů... Je potřeba ty podmínky nastavit a vyjednávat tak, aby byly prospěšné pro obě strany. A Řecko samozřejmě bylo v roli slabšího. To jednoznačně. Ale ne vlastní vinou. Stejně tak ta Itálie. Nevím, jestli by se Itálie hrnula do spolupráce s Čínou. Možná ano. Proč ne? Je to prostě investor... Ale uvědomme si tu absurditu: My tady říkáme, že EU, jedna z ekonomicky nejvyspělejších zón na světě... Přece je normální, aby takhle vyspělá zóna musela hledat financování infrastruktury někde jinde, v Číně, ale to neukazuje o Číně nic špatného. To říká, jakým způsobem EU oslabuje sama sebe.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Teď je otázka, jestli musí EU hledat nebo jestli chce. Z jedné strany je to určitě lákavé, ty obrovské čínské peníze... Ale právě v této souvislosti připomenu, že jen pár dní před tím podpisem toho memoranda v Itálii přijel čínský prezident pár dní poté do Paříže a tam jednal s francouzským prezidentem Macronem, Angelou Merkelovou a šéfem EU Junckerem, a ti se snažili ukázat jakousi jednotu EU při jednání s Čínou. Nebylo by opravdu lepší s Čínou jednat společně? Nebyla by pak větší naděje na to, že se prosadí lepší podmínky?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To jednání samozřejmě probíhá. Itálie, jak říkám, do značné míry neměla moc na výběr a nebyla to její vina... Ale to jednání samozřejmě v rámci EU probíhá. Není žádný důvod, aby se EU chovala jako nějaký juniorní partner. K tomu vůbec není důvod. Pokud to tak dělá, tak je to tím, že si sama sobě stanovuje chybné priority. Ale já bych připomněla zase ten rozkol. Na jedné straně byla nějaká rétorika – prezident Macron nesměl být naivní vůči Číně, ale já bych řekla, že je potřeba nebýt naivní vůči nikomu. Globální ekonomika funguje, jak funguje. Na druhé straně je tady 60 miliard uzavřených zakázek... Především Airbus. To byla skutečně taková výstavní skříň toho... Určitá facka pro Boeing. To si řekněme narovinu. To znamená, jedno jsou slova, potom se podepisují ty dohody, kde létají ty miliardy... A samozřejmě Německo ve chvíli, kdy je nejasná situace kolem Británie; není jasné, jak se bude vyvíjet dohoda s USA ve smyslu průmyslových výrobků, cel na automobily, což je věc, která není vyjasněna, tak si samozřejmě Němci nemohou dovolit ztratit tak významný trh, jako je čínský. To je logické. Ta otázka není, jestli Čína je příliš silná... Ta otázka je, jestli EU je dostatečně silná a jestli si sama sobě stanovila správné hospodářské priority. Ve chvíli, kdy stanovím jako hospodářskou prioritu škrtání deficitu a snižování dluhů a zapomínám na modernizaci ekonomiky a investice... Když vám prostě vznikne vakuum, tak on ho někdo zaplní, že jo...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
A z tohoto tématu můžeme položit další otázku: Co nebo kdo může tedy donutit Čínu k tomu, aby byl obchod mezi, dejme tomu, EU a Čínou recipročně vyrovnaný? Snaží se o to i americký prezident Trump. Ten na to jde přes zavádění cla. Mohou cla změnit dlouhodobě obchodní bilanci mezi dvěma zeměmi?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Cla se tak nějak nabízejí, je to taková ta prvotní jednoduchá úvaha, ale... Ten vztah mezi zeměmi, to propojení je dneska hrozně komplexní. A vyjadřovat ho jenom obchodní bilancí a jejím saldem, to je příliš úzký pohled. Prezident Trump se pořád dívá jen na export, import zboží, ale zapomíná třeba na to, že americká ekonomika je relativně silná ve službách, je jiným způsobem nastavena a taky zapomíná na to, že spousta amerických firem operuje v Číně a dosahují tam obrovských zisků. A to už nevidí. To potom není úplně poznat z toho ukazatele obchodní bilance. Takže ten pohled je příliš jednoduchý a nebere v úvahu to komplexní propojení mezi oběma zeměmi. A upřímně řečeno si myslím, že nebere v úvahu ani to, že třeba Čína je docela významný věřitel Spojených států a drží obrovské množství amerických dluhopisů. Teď vyšla World Economic Outlook Mezinárodního měnového fondu, kde čirou náhodou věnovali tématu cel celou jednu kapitolu. A dochází k tomu, co asi většina lidí intuitivně tuší: Cla tu zásadní dysbalanci nenapraví. Když zdaníte to čínské zboží, tak to neznamená, že ta americká ekonomika se sama od sebe restrukturalizuje. Spíš to doveze odněkud jinud. To znamená, mohou se radovat třeba některé země Jihovýchodní Asie, které ochotně zaskočí, ale ta obchodní bilance bude pořád deficitní. Akorát bude roztříštěná mezi jinými zeměmi. To znamená, dojde k přemístění těch toků. A ještě omezenému, protože ve chvíli, kdy máte americké firmy v Číně, tak odejít z takového trhu, to není úplně rozumná politika. To hlavní je podívat se na ten domácí problém. Nevidět to tak, že všechno je nutně jenom v zahraničí... I když samozřejmě nějaká pravidla, jakými způsoby se tvoří ty smlouvy a jak ty firmy mají třeba přístup na ten čínský trh, to je určitě důležité téma... Ale prostě podívat se dominantně na to, jakým způsobem ta ekonomika funguje – ať už tedy v rámci EU, nebo u těch Spojených států. To znamená, kde je tedy ta slabá stránka (jestli tam nějaká je)? Je to tím, jakým způsobem stanovujeme priority hospodářské politiky? Není to třeba náhodou tohle? Není to třeba tím, že Spojené státy se nechaly deindustrializovat od konce 80. let? A to má samozřejmě obrovské dopady na mzdy a na rovnost. Vidíme to. Trumpa to koneckonců přivedlo k moci... To znamená, nejde o to, automaticky všechno svalovat na tu cizí zemi, ať už je to Čína, Indie nebo někdo jiný, ale prostě podívat se skutečně na to, jaké mám já hospodářské priority, a hlavně co vytvářím do budoucna... Když si stanovím špatný ukazatel, dívám se těmi špatnými brýlemi, tak vidím jenom kousek té reality nebo vidím úplně špatně tu realitu. Ale pro makroekonoma vždycky platí: Hlavní je do budoucna, z čeho ta ekonomika bude žít, jakým způsobem se bude profilovat. To jsou otázky. A ne si vyřizovat támhle boje... Ať je to Čína, nebo někdo jiný...

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
To říká na závěr pořadu 'Jak to vidí' ekonomka Ilona Švihlíková. Děkuji, že jste s námi byla ve vysílání. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Děkuji. Na slyšenou.

Věra ŠTECHROVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Věra Štechrová.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.