Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková - 26. září 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem Jak to vidí je ekonomka Ilona Švihlíková. Já vás vítám. Dobrý den.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaká témata neujdou naší pozornosti? Je schodek státního rozpočtu ve výši 40 miliard korun, jak navrhuje vláda, obhajitelný? Proč je vládní návrh rozpočtu jen uměním možného? A jak se napětí ve světovém obchodě podepisuje na síle světových měn? Inspirativní poslech. Vláda před pár dny schválila návrh státního rozpočtu na příští rok se schodkem 40 miliard korun. Je to o 10 miliard méně, než se původně plánovalo, plánovalo ministerstvo financí, jak se nechalo samo slyšet. Prioritami rozpočtu jsou investice, zvyšování životní úrovně seniorů a růst platů ve státní správě. Ministryně financí Alena Schillerová za ANO uvedla, že návrh rozpočtu na příští rok je maximum možného. Jak to vidíte vy, paní docentko? Proč je návrh rozpočtu uměním možného?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já bych ho hodnotila poměrně pozitivně. První, a není to samozřejmost, vláda se drží svého vlastního programového prohlášení a skutečně jede podle těch priorit, které si sama stanovila, ať už je to otázka zvyšování starobních důchodů, anebo navyšování platů ve školství, což si myslím, že je taková priorita, která by získala i širší politickou podporu. Já myslím, že zbytečně mnoho se hovoří o tom schodku, to je takový ten účetní pohled. My jsme tady už měli ministry financí, kteří byli spíš účetní než národohospodáři. Když se podíváme na taková ta mezinárodní srovnání, tak to, co hraje roli, je samozřejmě poměr k HDP, který je neustále nesmírně příznivý. Samozřejmě i pohled na ten celkový vládní sektor. Tam ta situace může být klidně přebytková. Když zahrneme tedy i rozpočty územně-správních celků, obcí a tak dále, tak tam prostě vidíme, že ten vývoj je dlouhodobě nebo střednědobě pozitivní a ta trajektorie vůbec, vůbec není špatná. Ale tahle debata o saldu rozpočtu je podle mého názoru důležitá i v tom, že nám ukazuje, že jedno jsou dluhy na tom papíře, na tom, co předkládá ministerstvo financí, ale pak jsou ty reálné. Jako můžeme jako kritizovat ten schodek, ale ta zanedbávání z minulých let, ať už je to otázka skutečně mizerných platů v řadě sektorů, které se zvyšovaly teprve v poslední době, typicky prostě sektor péče, nesmírně důležitý pro celou naši společnost, anebo otázka zanedbané infrastruktury, to jsou také dluhy. Oni nebudou vyjádřeny třeba jako v tom státním rozpočtu, ale prostě v té reálné ekonomice existují. A stejně, když se budou prostě zanedbávat, jako to bylo v minulých letech, tak ta akumulace jako nakonec prostě bude stejně velký problém. Takže já pozitivně kvituji to, že řadu těchhletěch dlouhodobých zanedbání se vláda snaží napravit, to saldo nepovažuji za žádný velký problém a možná těm, kteří tak jako z toho dělají nějakou aféru, bych řekla to, ten deficit je taky dodatečná poptávka. Může se samozřejmě vynaložit dobře či špatně, ale já si myslím, že tady spíš převládá to dobré využití. Ale je zvláštní, že těmhle lidem třeba nevadí, že skutečně z té České republiky každý rok odchází těch 300 miliard, ono to bude až půl bilionu, když se podíváme na ty vnitrofiremní ceny a to jsou peníze, které ale skutečně chybí, jo. Ten deficit, to je dodatečná poptávka. Takže je potřeba taky mít smysl pro ty proporce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nemyslíte si tedy to, co pravicová opozice nebo někteří ekonomové, že v době hospodářského růstu je schodek těžko obhajitelný, a že je nezodpovědný?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ale tak nezodpovědný, to ... podívejte se, my musíme myslet v trošku dlouhodobějších horizontech. Teď jsem prostě řekla, že je dluh a dluh. Jedna věc samozřejmě jako je mít to na tom papíře a druhá je řešit reálné problémy té ekonomiky. Samozřejmě je potřeba navýšit tu investiční aktivitu, na tom se asi shodnou úplně ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ty priority rozpočtu vidíte tedy pozitivní.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Určitě. Já je vidím relativně pozitivně, ale pro ten střednědobý horizont je potřeba podle mého názoru jako ne se obsesivně zabývat támhle 40 miliard sem a 40 miliard. To skutečně jako z dlouhodobého hlediska nemá úplně ten, ten velký význam. Velký význam má to, jakým způsobem dokáže vláda reagovat na dva problémy, které spolu úzce souvisí. Jeden je už omílaný model české ekonomiky a s tím související otázka, která sestává čím dál akutnější nejenom pro nás, ale vlastně pro všechny země, a to vzhledem k veliké, veliké nejistotě, která se v globální ekonomice projevuje, hlavně teda kvůli Spojeným státům a jejich politice a to je otázka odolnosti ekonomiky vůči krizím. To znamená jaké odolné mechanismy ta ekonomika má nebo je schopna vymyslet, aby byla odolnější, a to jak z hlediska řekněme čistě ekonomické struktury, tak i z toho sociálního, jo, protože když tyhlety mechanismy máte, máte je nějakým způsobem připravené, tak to neznamená, že ta krize jako vás úplně neskolí. Ale každopádně ten dopad může být mnohem menší a řekněme si na rovinu, že prostě potom to má i nějaké politické následky, které nemusí být vždycky úplně příjemné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Uplynulo 10 let od světové hospodářské krize.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak, přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Jaké nástroje máme nyní, paní docentko, k dispozici, abychom podobným krizím předcházeli nebo alespoň eliminovali, snížili dopady?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já se obávám, že to poučení z té velké recese je teda velmi, velmi chabé. V té teoretické úrovni je to o něco lepší, to znamená, že minimálně na té akademické úrovni to dost kvasí intelektuálně, je tam řada zajímavých nápadů, nikoliv neproveditelných, zdůrazňuji. Ale v té rovině praktické hospodářské politiky je to skutečně relativně dost špatné. My jsme si vyzkoušeli, že přenášet veškerou tíhu toho ekonomického oživení na centrální banky je prostě něco ... je to neproveditelné, má to vedlejší následky v podobě vzniku zase dalších bublin, tedy nafukování cen aktiv, že prostě ta politika záporných úrokových sazeb jako sama o sobě prostě nikoho nespasí. To znamená, že ten prostor pro tu hospodářskou politiku já musím říct, že nevidím vůbec dobře a vůbec mě netěší, že se s tímhle názorem teda i shoduju třeba, já nevím, když si vezmu Martina Wolfa z Financial Times, tak ten vlastně také říká, že panuje až určitá jakoby fatalistická odevzdanost, že prostě až přijde další krize, tak de facto máme vystřílený prach a nevíme moc ani jako, co s tím dělat. To mi teda přijde hrozné jako 10 let poté prostě takovéhle, takovéhle konstatování. Takže...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Není to příliš skeptické?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já se spíš obávám, že to je smysl pro realitu, protože samozřejmě je tady nějaká, nějaký manévrovací prostor vlády, který nebyl v řadě případů dostatečně využit, to je přesně to, co já bych chtěla po české vládě, teda nejenom po české, ale jako tam to samozřejmě, když to říkám, dává největší smysl, aby tam vláda prostě měla ten manévrovací prostor a byla schopná prostě reagovat jak investičně, tak sociálně a samozřejmě i na tu změnu struktury ekonomiky. Tam, tam ano. Ale ta, ta naivní představa, že sama centrální banka prostě nějakým svým kouzlením utáhne ten problém, že prostě v řadě vyspělých zemí, teď myslím na západ od nás, dlouhodobě prostě nerostou mzdy, že tam dochází k silné prekarizaci na trhu práce, tak představa, že tohle prostě vyřeší čarování s úrokovými sazbami, se ukázalo být prostě jako velmi optimistické a nereálné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Co dnes vyvolává finanční krize? Kdybychom to srovnaly třeba s tou dobou před 10 lety.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak krize mají, krize jsou signál toho, že v tom systému je něco fundamentálně špatně. Je to prostě vyhřeznutí většinou několika kumulovaných problémů. Projevují se většinou v té první slupce, v té finanční sféře, ale já se domnívám, že málokdy je jejich reálná hluboká příčina právě v té finanční, tam se projeví jako první, jo, ale spíš jsou za tím ty fundamenty té reálné ekonomiky. Krize může mít i tu ozdravnou podobu, jak říkal můj oblíbenec Josef Alois Schumpeter, když mluvil o té kreativní destrukci, že je prostě potřeba zničit něco starého, aby vzniklo něco nového. Nemyslím tím jenom prostě firemní strukturu, ale koneckonců i třeba staré myšlenky, aby nastoupily nové. Jenže, bohužel, právě tohle se za těch posledních 10 let stalo jen velmi, velmi málo, jo. To je... já jsem četla ty ponau..., teďka samozřejmě se to nabízelo, že jo, září - výročí pádu Lehman Brothers, tak toho bylo všude plno, a ať jsem četla, co jsem četla, tak i, řekněme, v tom mainstreamovém ekonomickém tisku jako třeba právě Financial Times, tak tam byl značný nedostatek jakéhokoliv optimismu z poučení z krize a to už je tedy skutečně co říct, když jako v tisku, který de facto, řekněme, hájí establishment nebo hájí status quo, tak prostě řeknete, hmm, tak jako tady je určitý problém a je to trošku takové to, jako když sedí králík, kouká na anakondu a říká, tak a kdy zakousne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Došli jsme, myslíte, na vrchol hospodářského cyklu, jak se spekuluje? Jak dlouho ještě vydrží vlastně ta současná, řekněme, ekonomická jízda?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak ona ještě může samozřejmě nějakou dobu trvat. To, že budeme sestupovat z vrcholu dolů, neznamená, že ta situace bude nějak moc dramaticky horší. To, co je nepříjemné, je, že v té světové ekonomice se velmi intenzivně, velmi intenzivně roste nejistota a kumulují se tam faktory, které vedou k tomu, že ti aktéři se začnou rozhodovat jinak, pod tlakem a třeba i chybně. Tím myslím dominantně kroky americké politiky, která má neskutečně destabilizující vliv. Vidíme ho absolutně všude, od sankcí, cel, to je obchodní politika, ale vidíme to samozřejmě i na politice investiční. To se nutně projevuje. Vidíme to na problémech řady rozvíjejících se zemí. My už jsme o nich hovořily, Argentina, Turecko jsou takové, takové primární příklady. Takže těch destabilizujících faktorů je hodně. Ono by stačil jeden, ale ve chvíli, kdy se vám jich sejde víc, plus teď máme třeba ještě ten ropný trh, to je velmi zásadní trh pro globální ekonomiku, tak samozřejmě to může vést k tomu, že se začnou oslabovat investice a co já vidím jako určitý řekněme dlouhodobější trend, je, že se začínají vytvářet intenzivněji bloky. To znamená ta globální ekonomika se začne více oddělovat a ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Rozporcuje se to.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano, vlastně se vytvoří určité bloky, které budou to spíše tíhnout spolu, ne nutně vždy na bázi ekonomiky, ale spíše, a to je to, co dělá americký prezident, na bázi geopolitiky, no, což samozřejmě je naprosto nová situace, která nutně vede k velké nejistotě a právě proto zdůrazňuji tu nutnost odolnosti ekonomiky, notabene malé ekonomiky, jako jsme my.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ceny ropy jsou na svém čtvrtletém minimu, promiňte, maximu. Státy Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC se dohodly zatím nezvyšovat těžbu. Proč jde vlastně ropa nahoru, paní docentko? Přispěla k tomu třeba výzva prezidenta Trumpa k izolaci íránského režimu? Ostatně už minulý měsíc zavedl Washington proti Íránu nové sankce a další budou následovat.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Ano. Tak ta situace na trhu s ropou je dominantně ovlivněna výpadky relativně významných ropných zemí. Samozřejmě, že jedna z těch prvních v řadě byla Libye, kde je ale velké kolísání a možnost spolehnout se na dodávky je poměrně nízká. Já jak ten ropný trh sleduji skutečně, bych řekla, denně, tak prostě vidím, že vždycky je nějaký jásavý titulek obnovení těžby, a pak zase přijde teroristický útok a ... jo, takže ta Libye je v tomhle ohledu samozřejmě krajně nespolehlivá. Pak to jsou výpadky z Venezuely a to samo o sobě by už vytvářelo určité napětí na tom ropném trhu, leč řešitelné napětí. Jenže pak tu máme samozřejmě Írán a to je jaksi to jádro pudla. Americké, americké sankce vůči Íránu směřují na to, aby Írán nevyvezl ani kapku. Zdůraznila bych, že to je odlišný postoj od prezidenta Obamy, který rovněž uvaloval sankce na Írán, ale Írán tam měl určitou zaručenou exportní kapacitu, kterou mohl vyvážet. Tady to vlastně směřuje k nule. Musíme si uvědomit, že Írán je významnou zemí OPEC, je to vlastně třetí největší těžař, je to země, která vždycky měla na ten ropný trh velký vliv, a pokud by měla úplně z toho trhu zmizet, no, tak samozřejmě v tu chvíli vám nějaké dva miliony barelů můžou chybět.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
A komu to prospěje?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, to je dobrá otázka. Já mám někdy pocit u té americké administrativy, že moc nehrají šachy, že vždycky udělají tah, ale už neví, co udělat potom v těch pěti šesti dalších. Trump už vlastně skoro od začátku tohoto roku tlačí na OPEC+, to znamená OPEC plus Rusko, což je dnes nový formát spolupráce, aby, aby zvyšovali, aby zvyšovali těžbu, to znamená, aby vykompenzovali Libyi, Venezuelu a Írán, což není úplně snadné. To jsou skutečně už velké kumulované výpadky a je otázka, jestli Rusko, Saúdové a řekněme, Spojené arabské emiráty ještě jsou schopny toto udělat. Druhá věc je samozřejmě ochota to udělat. I kdyby se tak stalo, což já nejsem takový optimista, ale i kdyby skutečně jako všichni začali pumpovat na maximu, tak nastane na tom ropném trhu jiná závažná situace. Ten ropný trh je strašně citlivý, jo. To je prostě komodita číslo jedna. Stále tomu tak je. Od toho se prostě odvozují ceny všech dalších komodit. Má to obrovský vliv i politický samozřejmě. A ve chvíli, kdy ta volná kapacita je vyčerpána, to znamená, že všichni ti těžaři, jak si prostě jedou na maximum, tak stačí jedna minoritní událost, jedna prostě, někde se bude opravovat ropovod, jo, a v tu chvíli tam vznikne velký, velká obava na tom trhu s ropou a ta cena vyletí i tak vzhůru, jo. To znamená i kdyby se Saúdové rozkrájeli, pokud vůbec toho jsou schopni, já si tím úplně nejsem jistá, jo, tak stejně prostě ten trh bude extrémně volatilní a velmi citlivý na jakoukoliv maličkatou špatnou zprávu. To znamená prostě nemůžeme si myslet, že ve chvíli, kdy tak velkého těžaře, jako je Írán a exportéra, prostě z toho trhu chceme vyřadit, že se to prostě neodrazí na cenách ropy. To je zcela naivní pohled.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Analytici očekávají, že cena ropy by se v nadcházejících měsících vyšplhala až nad 90 dolarů za barel, možná se bude pohybovat až kolem 100 dolarů začátkem příštího roku. Mimochodem Donald Trump v projevu na 73. zasedání Valného shromáždění OSN obvinil ropný kartel, že oškubává zbytek světa. Jakou politiku dělá OPEC podle vás?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak OPEC samozřejmě chrání svoje zájmy, no kvůli tomu vzniknul a je potřeba si připomenout, proč vůbec OPEC vznikl. OPEC vznikl jako protiváha proti dominantně americkým ropným firmám, které tehdy taky tvořily kartel Sedm sester a ovládaly vlastně globální světový trh. Takže ono je potřeba jako trošku znát i tady ty mocenské, mocenské souvislosti. Dneska OPEC úplně tu dominanci nemá, nicméně ve spolupráci s Ruskem a případně s dalšími ropnými ekonomikami, to OPEC+, ten nový formát, který se dnes schází, je to samozřejmě, abych tak řekla, jiné kafe. To už je samozřejmě velmi, velmi silná páka. Když dáte dohromady Saúdy a Rusko, tak už jaksi skutečně ten vliv na ten ropný trh je obrovský. Ale to je normální, že OPEC jako ... OPEC chrání své zájmy, ale pokud by skutečně ty země byly na tom ropném trhu, a pokud by prostě byl jenom výpadek Libye, Venezuela a ne Írán, tak by ta situace byla úplně, úplně odlišná. Takže jako myslím, že pokud se prezidentu Trumpovi nelíbí, co se děje s cenou ropy, tak by se možná mohl podívat do zrcadla na původce toho hlavního problému.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Nelíbí se Donaldu Trumpovi ani budovaný plynovod NordStream 2, který má přivádět zemní plyn z Ruska přímo do Německa. Podle Donalda Trumpa se Německo stane zcela závislé na ruské energii, pokud okamžitě nezmění svůj přístup. To také zaznělo na půdě Valného shromáždění OSN. Podle něj takto Moskva posílí svůj vliv v Evropě. Jak to vidíte vy? Má pravdu?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Já si myslím, že pravdu nemá. Musíme si uvědomit, že plynovod je trubka A, trubka vedoucí z místa A do místa B. To není jenom závislost Německa, to je taky závislost Ruska na těch příjmech. Rusko do toho obrovským způsobem investuje velké peníze. To je vzájemná závislost. To je vzájemné propojení, jo, vzájemné propojení, které samozřejmě může mít taky jako řadu výhod, třeba další navazující spolupráci. To není tak černobílé. A hlavně když se podívám na to, jakým způsobem uvažuje prezident Trump, tak si dokážu představit, že jeho hlavním motivem je, aby Německo odebíralo mnohem dražší zkapalnělý zemní plyn ze Spojených států, jo. Takže jako já spíš vidím v jeho případě, že to je prostě boj, boj o trhy, než že by jaksi tam byl hlavní problém ta závislost. Taky si musíme uvědomit, že Německo jde tou cestou té Energiewende, podpory obnovitelných zdrojů a v takovém případě ten zemní plyn hraje takovou, řekla bych, poměrně logickou úlohu toho záložního zdroje. Myslím, že v rámci toho německého mixu to dává docela velký smysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Probíhá celní válka mezi Spojenými státy a jejich hlavními obchodními partnery, tedy Evropskou unií, Kanadou a Čínou. Na ruský rubl doléhají obchodní sankce západu. Jak se podle vás to stupňování střetů v obchodě projevuje na síle světových měn? Už tady zaznělo, jaká je situace v zemích, jako je Argentina, Turecko nebo Brazílie, tam měny padají, prodražuje se tím pádem splácení zahraničního dluhu, financování dovozu. O těch důsledcích jste už možná naznačila ve světě propojené globální ekonomiky.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Tak posilující dolar je vždycky velmi silný signál pro tu světovou ekonomiku, a jak už jsme o tom taky hovořili, tak jeden z těch prvních projevů je skutečně v těch rozvíjejících se zemích, které začnou trpět odlivem kapitálu a tam skutečně ty signální země jsou, bohužel, Turecko, Argentina, někdy to vidíme třeba u Indonésie, to znamená země, které mají nějaké strukturální nedostatky a potřebují většinou zahraniční kapitál, anebo jako v případě Argentiny to doplňují ne moc dobrou makroekonomickou politikou. To je taková ta první vrstva. Ale za ní vlastně stojí to, že i když to privilegium amerického dolaru je intenzivně kritizováno od toho roku 2008, to byl další ten zlomový bod, protože krize vznikla ve Spojených státech, tak přestože jsme, řekněme, nastoupili cestu k tomu pestřejšímu měnovému systému, tak ten americký dolar je stále velmi dominantní v řadě sfér, nejčastěji se hovoří o devizových rezervách, tam asi tak přes 60 %, ale on je silný i tím, že se používá pro obchodní transakce, pro financování investic samozřejmě, většinou se v něm platí za primární komodity, ale to nemusí být takhle pořád. Prezident Trump si je této síly velmi dobře vědom a taky ji používá. U toho Íránu je to vidět velmi dobře, kdy vlastně ta hrozba toho odpojení od té americké finanční infrastruktury funguje prozatím řekněme, s velkým odstrašujícím, s velkým odstrašujícím efektem. Nicméně když začnu tenhle argument používat nadměrně a jaksi ne na jednu zemi, ale na řadu zemí, tak si nutně koleduju o to, že ty země budou reagovat, to znamená budou hledat nějaké, nějaké reakce, budou hledat nějaké alternativy. Zmínila bych německého ministra zahraničí, který pokusně vypustil takový balonek návrhu alternativního finančního systému nezávislého na dolaru, bych ho pochválila za to a prostě hledání celkově jiné infrastruktury, koneckonců i platebního systému SWIFT, který by nebyl pod kontrolou Spojených států. Ovšem teda okamžitě ho kancléřka Merkelová utnula, což, řekla bych, že je pro ni příznačné, ale je to škoda, protože tohle je samozřejmě jedna, řekla bych, z nutných cest přímo, ne z možných, ale z nutných. Reakce Ruska byla zbavovat se amerických dluhopisů. V jejich případě to nebylo tak obtížné. Ta ruská zásoba nebyla tak, nebyla tak velká. Čína to má těžší. Čína je veliký věřitel a už se dostala sama do té dolarové pasti, kdy když začne prodávat ty dluhopisy ve velkém, tak si sama sobě sníží tu cenu toho, co jí zbylo. To je nepříjemná situace. A tím pádem je jasné, že tyto země možná budou posilovat své zlaté rezervy, to dělá Rusko, ale především budou chtít stále více ten dolar vyřadit a místo toho obchodovat v něčem jiném. Logicky se asi nabízí čínský jüan. Čína je, řekněme, dominant téhleté rebelské skupiny. Spolu s Ruskem a s Íránem, Tureckem a případně dalšími zeměmi, které zkrátka a dobře nebudou chtít být jaksi v osidlech amerického dolaru.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Je dolar až příliš silný?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
No, ona otázka ...

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
V této chvíli.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
... není, jestli je příliš silný, ale spíš jako, že ty ostatní nejsou příliš slabé. Ta síla dolaru nespočívá úplně tak v tom, že by jako americká ekonomika byla tak dokonalá, to rozhodně ne, ale žádná z jiných alternativ prozatím není dost silná na to, aby ten dolar vyzvala. Euro to mělo být podle megalomanských francouzských představ, ale nebude, protože prostě euro není dobře udělaná měna. Má problémy vůbec sama se sebou a teďkom uvidíme, co bude s Itálií, až se tam bude probírat rozpočet a podobně. Takže euro to podle mého názoru nebude. No, a potom už těch alternativ moc nemáme. Můžeme uvažovat o nějaké umělé měně, to je samozřejmě možnost, anebo, co se nabízí právě v prvním sledu, tak je samozřejmě ten, ten čínský jüan, který na tu pozici té mezinárodní měny nastupuje, ale to samozřejmě chvíli trvá. To není věc, která se stane ze dne na den. Ale myslím si, že politika prezidenta Trumpa, který jaksi střílí úplně po všech a neustále něčím vydírá a k něčemu tlačí, bude řadu zemí velmi intenzivně motivovat, aby ty jiné nástroje hledaly. Typicky jsme u té ropy, jo. Prostě ve chvíli, kdy máme nějaký obchod třeba mezi Evropskou unií a Ruskem, tak není absolutně žádný důvod, což myslím, že i zaznělo dokonce z Evropské komise, mě šokovalo, aby prostě tam ta platba byla v dolarech. Proč? Jo, je prostě možné dohodnout se na eurech nebo, no, na jüanech asi ne, ale dejme tomu na eurech v tomto případě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Přesouvají už investoři své peníze z těch rozvíjejících se trhů, kde padají ty měny a kam?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Rozhodně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Kam?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Už delší dobu. Samozřejmě to zase jde do těch Spojených států, kde se očekává další navyšování úrokových sazeb. To je takový ten cyklus, který už jsme zažili naposledy velmi intenzivně v roce 97, 98. Ono skutečně jako není úplně zdravé, když prostě ta dominantní měna je měna jedné země, jo. Tady by býval byl mnohem lepší ten návrh Keynesův, ale, bohužel, ten Keynesův návrh byl teoreticky dokonalý, ale geopoliticky, bohužel, neprosaditelný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Ilona Švihlíková a její pohled na svět a ekonomiku. Děkuji za to. Mějte se hezky. Na slyšenou.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka
--------------------
Na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
--------------------
Hostem zítřejším bude rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. Příjemný poslech přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, a.s. Texty neprocházejí korekturou.