Přepis: Jak to vidí Ilona Švihlíková - 2. ledna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem ‚Jak to vidí‘ je ekonomka Ilona Švihlíková. Dobrý den, vítejte.

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Dobrý den v novém roce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dnes se nejenom ohlédneme za světovou i naší ekonomikou, ale také se zamyslíme nad tím, jaké faktory nejvíce rozhodnou o ekonomické budoucnosti. Jak ovlivní v ekonomiku v Česku kurz koruny, ceny energií či zvýšení mezd? Inspirativní poslech. – Rok 2018 byl z pohledu ekonomiky úspěšný. Rostly hospodářství, mzdy i zaměstnanost. Jaké je vaše hodnocení, paní docentko?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ono to hodnocení těžko může být negativní, protože se skutečně nacházíme v příznivém období, ale jak já vždycky říkám, je dobré využít příznivé období a založit na to, aby nebylo poslední a aby přece jenom se mohly uskutečnit nějaké větší a zásadnější změny. Tady je to vysvědčení potom takové rozporuplnější. Spousta věcí je na papíře nebo se o tom mluví, což je takový ten první krok, sláva za to, ale přece jenom v té realizaci to někdy bývá potom trochu slabší. Já, jak jsem už o tom hovořila v minulém roce, tak jsem hodně zvědavá na ty investiční plány vlády, na to, jaké priority tam budou přesně stanoveny, a hlavně, jak budou realizovány. To si myslím, že je docela důležité. A mít tyto věci po ruce koneckonců doporučuje i OECD, protože víme, že ta monetární politika nám dobře ukázala, že spoléhat se na ni, že udělá nějaké velké nakopnutí ekonomiky, nemůžeme, a že přece jenom, když ta vláda má zálohu nějakých rozumných projektů, tak je to vždycky taková dobrá zpráva pro budoucnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do jakých oblastí vy byste investovala nejvíce?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jedna, myslím, že už se začíná realizovat nebo že minimálně Ministerstvo životního prostředí pro to dělá mnoho, a to je otázka ochrany vody v krajině, a celkově hospodaření s vodou, to si myslím, že asi nejenom my vnímáme jako prioritu po tom minulém roce, a samozřejmě otázka dostupného bydlení. Ono to sociální bydlení se malinko zprofanovalo, ten název, protože to někdy působilo, že některé skupiny obyvatel dostanou byt zdarma či co, ale my si musíme uvědomit, že skutečně ta otázka bydlení se týká drtivé většiny populace a že je ta situace, kdy průměrný byt v Praze stojí nějakých 12 milionů, absolutně neudržitelná, a že tohle je zásadní téma nejen u nás. Je pravda, že to řeší i řada zemí okolo nás.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak už jste poznamenala, čím dál více se píše o tom, že naši budoucnost ohrožují dopady klimatické změny, že ji změní i robotizace práce, její ubývání, a to především v oblastech, které se týkají takové té jednoduché manuální práce, na kterou není zapotřebí nějakého vyššího vzdělání. Jak na to reaguje náš vzdělávací systém podle vás?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Já bych si nebyla plně jistá, že robotizace a automatizace se bude týkat jenom těch méně kvalifikovaných manuálních prací, protože do značné míry ty už jsou vytlačovány teď, a to bezesporu bude pokračovat. Já si myslím, že totiž ta automatizace, robotizace v té vyšší fázi se bude týkat i těch takzvaných bílých límečků, nejenom těch modrých, a koneckonců ty prognózy nám tohle říkají, a tam si nejsem jistá, do jaké míry ten vzdělávací systém měnit, hlavně proto, že ta míra nejistoty je extrémně vysoká, co vlastně bude nahrazeno, v jakém časovém horizontu a taky nám do toho jde ta demografická změna. V těch vyspělých zemích, celkově, s velkými rozdíly, ale celkově, nám dochází spíše buď k nějaké stabilizaci počtu obyvatel, nebo k poklesu. Takže tohle všechno bude hrát docela důležitou roli. Zase nejsme jediní, kdo si s tím neví úplně přesně rady, protože ta míra nejistoty a ta šíře scénářů je obrovská. Ještě před rokem bychom si mohli povídat o tom, jak zmizí všichni řidiči a že nastoupí samořídící vozidla. Pak se stalo ve Spojených státech to, co se stalo, zásadní věc, která ukázala, že možná tato budoucnost je vzdálenější, než jsme si mysleli, anebo že jsou místa, města, která jsou lépe dimenzovaná, která už s tím, řekněme, počítají, což by se týkalo hlavně Číny, a potom ta, která byla vytvářena v průběhu minulosti a bude mnohem těžší tento typ dopravy tam zavést, pokud to vůbec bude možné z bezpečnostního hlediska. To znamená, ty odhady se skutečně mění v čase už jen tím, že se to prostě zkouší, metoda pokus-omyl, a tím pádem samozřejmě těžko určit přesně, jak má vypadat ta vzdělávací soustava. Koneckonců na málo, co si učitelé stěžují tak často, myslím, že právem, dnešek se neustále mění, je to samá změna; než se jedna usadí, tak už přijde další... Ale myslím si, že s šíří vzdělání, které by kombinovalo jak intelektuální, tak manuální dovednosti, a samozřejmě s nezbytnou dávkou sociální empatie, protože...  Takhle: Společnosti se nutně nerozpadají nutně na tom, že technologicky mohou mít problém. Tam je ten rozpad většinou zaviněný nějakým tím společenským kolapsem. To znamená, ta míra sociální empatie je podle mě hrozně důležitá pro udržení vůbec koheze v té společnosti, aby se nám to nerozpadlo před rukama. A vidíme ty tendence. Ty vidíme všude v tom západním světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že bude jedním z klíčových faktorů, když hovoříme o ekonomické budoucnosti, a asi nejenom o ní, zda a jak se podnikatelé, stát a vůbec všichni vyrovnáme se zmíněnou digitalizací, automatizací, se stárnutím populace?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Tohle jsou samozřejmě všechno velké otázky, které narušují takový ten běžný status quo a otevírají i nové možnosti. Když zase vezmu nepodmíněný základní příjem, já nejsem fanoušek, podotýkám, ale je fakt, že je to téma, které je starší, ale bylo považováno za takovou filozofickou úchylku, abych tak řekla, a dneska je to věc, o které se víceméně běžně diskutuje a zkoumá se, jestli je možnost, jak to udělat. Byly nějaké pokusy třeba ve Finsku, byť byl poměrně krátký ten pokus... Ale tyto věci, které byly dříve na okraji, se začínají minimálně zkoušet, a je to takový ten kvas, kdy víme, že se na nás řítí obrovské změny... Musíme hledat jiné cesty. Představa, že půjdeme pořád tak, jak to šlo, to prostě není možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zatímco v těch uplynulých letech byl hlavním tahounem růstu naší ekonomiky zpracovatelský průmysl, tak loni ten motor růstu se přesunul ke službám. Jaký vývoj lze očekávat letos? Napadá mě, jestli je vůbec spolehlivé dělat ekonomické prognózy...

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To je dobrá otázka. Na to teď vyšla velká řada drtivých článků, protože ona většina těch prognóz... A když se podíváme na velké instituce, které na to mají hromadu lidí, tak je to většinou nějaká extrapolace, kdy se v průběhu roku neustále provádí korekce směrem nahoru a dolů, podle toho, co se zrovna děje. Copak sektorově. To bych neviděla takový problém. Služby, průmysl... Ta naše ekonomika z toho hlediska není strukturovaná nějak zle, minimálně v tuto chvíli, teď nemyslím z hlediska budoucnosti. Tam koncentrace na určité sektory není úplně ideální. Je lepší, když ta ekonomika je trochu pestřejší, ale v tuto chvíli to není problém. Třeba pozitivní je ta spotřeba. My se často díváme, že když ten růst vede spotřeba, že to je něco špatného, ale zaprvé ve vyspělých zemích to je normální a zadruhé to je vyjádření nějaké životní úrovně. Co je na tom špatného? Nemluvě o tom, že u nás ještě pořád ten podíl spotřeby na HDP je velmi nízký. Ne, že bychom museli mít skoro 70 %, jako mají Spojené státy, ale my jsme pořád někde pod těmi 50, což je víceméně dost nízké. Takže pokud ta spotřeba je nějaký důležitý element, tak si myslím, že to není nic ke kritice, ale že to je dobře. A ještě bych zmínila, že ta spotřeba je hnaná tím růstem mezd. Přece jen ten růst mezd jakoby zdvihá zdola, což je podle mě další pozitivní trend, který je potřeba ocenit, protože něco jiného je, když vám to táhne ten vysokopříjmový segment a deformuje vám to v tom průměru. Ale to u nás není. U nás opravdu roste i ten mzdový medián, který já používám radši, protože průměr většinu lidí právem rozčílí... To znamená, že roste minimální mzda, což může mít pozitivní dopad na snižování pracující chudoby. Tohle všechno jsou pozitivní znaky, které mohou přispět významně k sociální stabilizaci té společnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak podle vás ovlivní naši ekonomiku kurz koruny, ceny energií či zvýšení mezd?

Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To jsou různé faktory, některé z nich jsou dodány externě a s tím se moc dělat nedá. My jsme ta ekonomika, která opravdu je nedostatečně zastabilizovaná na tom domácím a je hodně závislá na těch vnějších faktorech. Kurz koruny se mi nelíbí vůbec, neodpovídá ekonomickým fundamentům a do značné míry to ukazuje, že spadáme do nějakého pytle emerging markets, rozvíjející se trhy, a že jakmile se něco děje s tureckou lirou, tak se to odrazí na koruně. Ta koruna by měla samozřejmě apreciovat, posilovat, jednoznačně. My bychom měli kráčet někam k 24 korunám za euro, a ne tam někde trčet na 26 nebo kde to jsme. Je to nástroj konvergence. To posilování vás přibližuje k těm vyspělejším zemím. U nás je tento nástroj v tomto případě nedostatečně využíván. Cena energií obecně, ty nám zatopí na inflaci, to jednoznačně, a do značné míry vám to požere ten nárůst mezd. To není žádná dobrá zpráva. A budeme rádi, když tem mzdový růst nějakým způsobem vykompenzujeme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná v tom minimálně evropském kontextu co podle vás nejvíce rozhodne v ekonomice v letošním roce? Co bude nebo by mohlo mít největší dopad na naši ekonomiku?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ta naše ekonomika, jak jsem řekla, má hodně zahraničních vlivů. To znamená, že u nás platí vývoj v Německu, který nevypadá úplně ideálně podle těch posledních čísel. Německo je zase hodně napojené na Čínu... Takže přes tyhle kanály se nemůžeme vyhnout tomu globálnímu vývoji (to dost dobře nejde). A tam samozřejmě rizika pro nás jsou, protože to zapojení do toho světového trhu, byť třeba přes to Německo, je u nás relativně intenzivní. Takže budu se opakovat, ale ta rizika k nám jdou zejména z vnějšku. A hodně bude záviset na tom, jak se bude vyvíjet jednání mezi Spojenými státy a Čínou, což se zprostředkovaně prostě nutně projeví všude, a i samozřejmě, jaký bude další vývoj v eurozóně, potažmo jakým způsobem Británie odejde, neodejde... I to je faktor. Nemyslím si, že bude mít tak zásadní důležitost, ale také to může být jeden z dalších.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zhruba dva měsíce – do začátku března 2019 – mají Spojené státy a Čína na to, aby uzavřely novou obchodní dohodu, a zabránily tak dalšímu stupňování konfliktu mezi dvěma největšími ekonomikami světa. O co vlastně jde v tom boji o světovou hegemonii?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Ty interpretace jsou různé. Vy už jste to vlastně řekla – boj o hegemonii. Někdo to interpretuje čistě ekonomicky. To znamená, že říká, Spojeným státům vadí, že mají s Čínou veliký obchodní deficit, vadí jim to i u jiných zemí a tlačí na dohody, na změnu. Tlačí třeba také na Japonsko. Víme, že to byl jeden z motivů znovuvyjednávání dohody NAFTA, Mexiko – Kanada. A koneckonců i v rámci EU. Tam také víme, že nějaká jednání by teoreticky měla probíhat. To je taková hodně úzká interpretace, která si myslím, že neodpovídá té realitě těch posledních měsíců. I když Trump se jí velmi dlouho držel... Na rovinu řečeno, obchodní deficit je příliš úzký ukazatel, který vám neřekne nic o tom, jak si ty země ekonomicky vedou. Je to prostě maličký výsek z nějaké obchodní, technologické výměny, výměny investic... Čína je třeba obrovský americký věřitel – má velkou zásobu amerických dluhopisů. A nemám pocit, že si to Američané úplně uvědomují, tuhle věc. Ale když se podíváme na ta poslední prohlášení především Boltona, ale i dalších představitelů té administrativy, především viceprezidenta, tak tam vidíme, že se stupňují a rozšiřují výhrady proti Číně. A netýkají se už jenom obchodního deficitu, ale týkají se otázky technologií; týkají se toho, jaký mají nebo nemají americké firmy přístup na čínský trh, a v neposlední řadě už se dokonce rozšířily (to už je delší dobu) na oblast bezpečnostní, to je otázka Jihočínského moře, a samozřejmě zazněla i obvinění, že Čína se vměšuje do voleb (to bylo před volbami do amerického Kongresu, na podzim). To znamená, že ta šíře se neustále zvětšuje a dává tím jednoznačně najevo, že ten konflikt má podobu geopolitickou, ne čistě ekonomickou – to je jedna výseč z toho, byť důležitá, a že to skutečně je spíše snaha Spojených států zadržet Čínu. To znamená zabránit jí v tom, aby se stala největší ekonomikou (ona už je – podle parity kupní síly), tím ekonomicky dominantním aktérem.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dosud se hovořilo o tom, že tou klasickou, řekněme, geopolitiku charakterizuje boj o zdroje, o suroviny. Přesouvá se nyní to těžiště na ovládnutí těch nových technologií?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Určitě to má také vliv. Suroviny pořád také hrají roli.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Podívejme se na angažovanost Číny v Africe...
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To samozřejmě potřebujete pořád, nevyrábí se to ze vzduchu... A nemusí to být nutně ropa. Může to být třeba řada vzácných kovů, zemin, někdy se hovoří o lithiu apod. To znamená, že ta šíře může být větší. Nehovoříme jenom o ropě a zemním plynu, ale třeba i o těch vzácných kovech. Ale ta technologická stránka je v tomhle samozřejmě hrozně důležitá. Záleží na motivaci. Ale jeden z trendů minulého roku je nárůst konfliktů a napětí celkově. Když se podíváme do nějakého delšího časového úseku, tak obecně platí, že ve chvíli, kdy se ten hegemon cítí oslaben nebo relativně (ne absolutně) oslabuje, to znamená, že mezera mezi ním a ostatními se zmenšuje (pořád tam je, ale je menší – mnohem menší, než byla), tak v tu chvíli se samozřejmě v tom prostředí může stát (a bohužel z historie víme, že velmi často se stává) vrcholně konfliktním. To znamená, že období, ve kterém žijeme, z tohoto hlediska nabízí velký potenciál pro konflikty. Ale podotýkám, že to není nutnost. Není to nevyhnutelné. Vždycky je možné hledat kooperaci. Ale problém je v tom, když tady máte příliš mnoho politiků a těch, kteří stojí za nimi, kteří chtějí konflikt.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Naváže r. 2019 na tento trend z loňského roku, o kterém hovoříte?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že se nám tady perou dva ty trendy. To období bych asi nejlépe definovala jako takové interregnum, mezivládí. Jednou nohou jsme ve starém a druhou nohou v novém. A teď jsme v tom zaseknutí... Tenhle ten proces má obrovskou, neskutečnou dynamiku. Ta rychlost těch událostí a změn je skutečně veliká. Koneckonců to vidíte i na zpravodajství. Jenom to všechno sledovat... Člověk je opravdu zavalen, protože ta dynamika změna je obrovská. A to si myslím, že bude pokračovat – ten zápas mezi tím, udržet status quo, a mezi tím, udělat změnu (nějakou změnu – ty mohou být samozřejmě různé). A co je ještě obtížnější na analýzu, je, že tohle to nám probíhá na všech úrovních. Nejenom na úrovni mezinárodních vztahů, kde jednoznačně vidíme, jak se třeba vyprazdňuje Světová obchodní organizace. Vidíme to na mezinárodních vztazích, ekonomických vztazích, ale i na domácí/vnitřní politice. To, jakým způsobem se tam objevují noví aktéři... Minulý rok byl úplně učebnicový z tohoto hlediska. Klasické, tradiční, strany, a hlavně to postihlo tzv. levici, sociální demokracii, upadají, a naopak se objevují úplně nová uskupení. A buď se třeba změní ve strany, viz Hnutí pěti hvězd. Anebo je to protestní hnutí. A je otázka, jestli se v něco transformuje nebo ne. Jako třeba žluté vesty ve Francii... Vidíme, že ty posuny, změny jsou na všech úrovních. A tím pádem je to skutečně, jako když vezmete šejkr a teď s tím třesete... A my v tom žijeme.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale co z toho šejkru vypadne, to si řekneme až za rok, nejspíš, nejdříve...
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
To asi jo.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Maďaři protestovali proti novele zákoníku práce. Byla překřtěna na otrocký zákon. Zaměstnavatelům totiž umožňuje nařídit místo dosavadních 250 přesčasových hodin ročně až 400 hodin. A zaměstnavatelé mají až tři roky na to, aby tyto přesčasy proplatili. Kam se ubírá Maďarsko, paní Švihlíková?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Maďarsko tímto způsobem, který rozčílil (a ani se nedivím) velkou většinu Maďarů, přičemž jsem si našla, že 83 % Maďarů je silně proti tomu, a také byly protesty a demonstrace, řeší podobný problém jako my, tj. řeší problém svého ekonomického modelu, který je nám, i Slovensku, podobný (Polsko je trošku někde jinde, když se držím Visegrádu, má velký vnitřní trh, jde o 40 milionů lidí, jsou v trošičku lepší situaci), a zároveň nedostatku pracovní síly. U nás je ta situace podobná – podnikatelé říkají, podívejte se, kolik je volných pracovních míst; je to více, než kolik je lidí evidovaných na úřadu práce, což je poměrně výjimečná situace, a tlačí se na dovoz pracovníků, především z Ukrajiny, ale i z jiných míst (hovoří se o Mongolsku, Filipínách atd.). A Maďaři na to jdou právě tou cestou, že ten mzdový tlak je u nich taky. A oni jsou vlastně příkladem určitého zoufalství, jak ten model, který je neudržitelný (u nás taky), jak ten model udržet, prodloužit mu životnost, protože to samozřejmě chtějí ty zahraniční firmy, které tam jsou, a zároveň nedovážet moc cizí pracovní síly, a tak to řeší tím, že budou navyšovat (úplně extrémně) ten počet těch přesčasových hodin, které bůhví, jestli někdy budou nebo nebudou zaplaceny... Maďaři už dnes pracují poměrně hodně. Když jsem se dívala na ty statistiky, tak oni mají nějakých přes 1700 hodin ročně, podle OECD, kdežto Rakousko má o nějakých minimálně 150 hodin ročně méně. Takže už teď je pracovní zátěž v tom Maďarsku větší. Navíc je potřeba také říci, že Maďarsko poměrně silně trpí odlivem pracovní síly ze země, a to jak kvalifikované, tak nekvalifikované – je tam samozřejmě blízkost Rakouska, která je důležitá – a uvádí se, že až 350 tisíc Maďarů odešlo ze země... To znamená, nemám pocit, že by zrovna zákony tohoto typu někoho motivovaly, ještě navíc, když zvažuje odchod, aby tam zůstal. Myslím si, že jak u nás ta snaha dovézt hromady levné pracovní síly, tak ta maďarská snaha ukazují, že ten model založený na tom, budeme levní a budeme dodávat do Německa (něco tady smontujeme a dodáme to), že je absolutně, totálně za dobou životnosti, a že tady prostě vidíme jeden zoufalejší krok než druhý, jak udržet ten status quo (jak jsem o tom mluvila), neměnit to a řešit to tímhle tím způsobem, který je i sociálně neakceptovatelný.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem do Česka přichází za prací více lidí, než kolik jich odchází za lepším platem, penězi, do zahraničí.  
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
My máme určitou atraktivitu z tohoto hlediska. Řekněme si narovinu, že to není jenom otázka životní úrovně, ale samozřejmě i dalších faktorů. To znamená, jakým způsobem fungují sociální systém, jak funguje zdravotnictví a bezpečnost. To si myslím, že bude jeden z klíčových faktorů – udržení bezpečnosti na českém území. To bude jeden z těch faktorů atraktivity jak pro fyzické osoby, tak případně pro firmy, samozřejmě.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká je dobrá zpráva na začátku roku 2019?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Jsou i dobré zprávy. Nechci, aby to působilo, že se na nás nutně hroutí katastrofy... Vždycky existuje možnost jednání a kooperace. Konflikt je otázkou výběru, ne nutnosti. Co se týče dobré zprávy, vidím tady určité možnosti na naději, řekla bych, na mír v oblastech, jako je Korea. To je jeden ze zásadních příkladů, který ukazuje, že je možné to řešit dialogem a jednáním. Korejský poloostrov. Tam si myslím, že ta naděje je. Neříkám, že se to splní, ale existuje. To je takový primární příklad. Samozřejmě Sýrie. To, že probíhají jednání o Afghánistánu mezi Tálibánem a speciálním velvyslancem Spojených států, kde Saudové hrají důležitou roli... Ale zase – je to určitá naděje na mír. A samozřejmě probíhají také jednání o mírové smlouvě mezi Ruskou federací a Japonskem. Nerada bych, aby to v té záplavě někdy špatných zpráv zaniklo – že přece jen jsme do toho roku nevkročili jenom s konfliktem USA – Čína (viz hegemonie světa), ale že tady jsou i tyhle ty ostrůvky naděje, které by přece jen tenhle ten rok mohl přinést... Kdyby aspoň v jednom z těch případů, tak by to byla dobrá zpráva.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V čem vidíte třeba ve společnosti nějaký pozitivní trend?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Myslím si, že je překonána taková ta pasivita je trošku překonána a že více lidí se zaobírá tím, jakým způsobem se může angažovat, jakým způsobem se může zapojit. A je to takové to hledání. Já bych to nebrala negativně, že někdo vidí – a tady se píše tohle a tady jsou nějaké demonstrace a tady někdo protestuje... Myslím si, že tenhle ten kvas je hrozně důležitý. Podle mě úplně tím nejhorším, co by mohlo být, je apatická společnost, které je úplně všechno jedno. Ale je důležité, aby se to jenom nezvrhlo v nějaké bitky, a aby tam zaznívaly návrhy toho, co chceme udělat a jakým způsobem to udělat můžeme.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A slyšíte právě v těch různých projevech, shromážděních nějaké myšlenky, které nás třeba posunou někam dál?
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Vlastně jako ve všech těch západních společnostech je tam velikánská míra vzteku. A já to často chápu. Ve Francii je to samozřejmě pochopitelné. A teď jde o to, že nemůžeme zůstat u vzteku – to není program (i když mu naprosto rozumím, v té Francii). Je potřeba, aby z toho něco vykrystalizovalo. A to něco musí mít... Řekněme si, že bez velení není vedení a musí to mít také samozřejmě obsah. Ale ta naděje je.
 
Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To si myslí Ilona Švihlíková, ekonomka. A já vám děkuji za rozhovor. Mějte se hezky. Na slyšenou.
 
Ilona ŠVIHLÍKOVÁ, ekonomka:
Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.