Přepis: Jak to vidí Eduard Stehlík - 22. února 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Hostem 'Jak to vidí' v následující půlhodině bude plukovník Eduard Stehlík. Dobrý den, vítejte.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dozvíme se například, jak vojenský historik vidí okolnosti i důsledky zrušeného summitu Visegrádské čtyřky a Izraele, příčiny nárůstu antisemitismu v Evropě či plán amerického prezidenta na ozbrojené vesmírné síly. Dobrý poslech. – Plánovaný summit Visegrádské čtyřky a Izraele v Jeruzalémě byl zrušen poté, co polský premiér a šéf diplomacie odřekli svou účast kvůli údajnému výroku Benjamina Netanjahua, že Poláci jako národ pomáhali během války zabíjet nacistům židy. Netanjahu svůj výrok dementoval. Poláky pak ovšem rozlítila slova izraelského ministra zahraničí, který připomněl kolaboraci mnoha Poláků s nacisty a zopakoval slova Jicchaka Rabina, že Poláci sají antisemitismus už s mateřským mlékem. Co si myslíte o takových výrocích?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Že k ničemu nepřispívají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč tak tedy činí?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já samozřejmě nevidím do hlavy panu ministru zahraničí Izraele, navíc ten jeho výrok přišel v situaci, aspoň pokud máme zprávy z těch, řekněme, polsko-izraelských kruhů nebo zdrojů, která se mezitím už začala vyjasňovat, a najednou se do toho, řekněme, doutnajícího ohýnku nalil kýbl benzínu. Pochopitelně chápu Poláky, že v situaci, kdy to byl národ, který bojoval za druhé světové války nesmírně statečně, ať už na svém území, nebo v zahraničí, kdy polská armáda i polský národ přinesly obrovské oběti v boji proti nacismu, aby pak vzdorovaly i komunistickému režimu, kdy celá řada Poláků byla po obsazení východních oblastí Polska po 17. září 1939 deportována nebo skončila v gulagu s takovýmito obrovskými ztrátami, kdy Polsko patří k zemím, které měly největší ztráty v letech druhé světové války... Pokud někdo zdůrazní některé excesy některých jednotlivců a vytvoří z toho takovýto problém, tak je logické, že Polsko se ozvat muselo, a zareagovalo. Podle mě jsou ty výroky nešťastné, protože ta spolupráce polsko-izraelská je jinak v celé řadě oblastí, včetně té vojenské, podle mého názoru a podle informací, které mám, bezproblémová. Takže až mě překvapilo, jako historika, že může takový vytažený ďáblík z těch starých a dávno možná zapomenutých dob zásadním způsobem ovlivnit důležité diplomatické jednání. Podle mě to bylo nešťastné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ta diplomatická roztržka mezi Varšavou a Tel Avivem otevřela jakési další kolo té debaty o vztahu Poláků k židům. Jaký byl před druhou světovou válkou, během ní a po ní? Možná ještě doplním, že Varšava ostře reaguje vždy, když se Polákům přičítá nějaká spoluzodpovědnost.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Pochopitelně chápu reakce Polska, navíc v situaci, kdy celá řada novinářů nebo i politiků je schopna Osvětim označit za polský koncentrační tábor kvůli tomu, že se nachází v Polsku, ale že ho udělali nacisté, z toho jaksi vypadne...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Špatné zeměpisné označení.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ano, naprosto základní neznalosti. Chápu, že Poláky tyhle ty věci urážejí a že mají zapotřebí se k nim vyslovovat. Na druhou stranu je potřeba říci, že opravdu existovaly excesy některých jednotlivců, a to nejen v tom období války, ale i po válce, kdy se někteří přeživší holokaustu vraceli domů a to, co se s nimi stalo, bychom označili, pokud by to bylo za války, za válečný zločin. Vždycky se snažím hovořit o tom, že není možné aplikovat princip kolektivní viny. Je potřeba vždy hovořit o konkrétních vinících, o konkrétních zločinech, a ne často zabalit i naši vlastní neznalost nebo tu potřebu v tu chvíli někoho nějakým způsobem, lidově řečeno, oflastrovat do toho, že řekneme, že všichni byli takoví, všichni dělali tohle... To v tomto případě není pravda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vidíme, jak minulost hýbe i přítomností. Možná se nějak podepíše na budoucích vztazích roztržka mezi Paříží a Ankarou, protože Francie si bude každoročně 24. dubna připomínat genocidu Arménů ještě během Osmanské říše a to se vůbec nelíbí tureckému prezidentovi.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Myslím si, že se to nemůže líbit... Navíc Turecko prakticky sto let popírá, že by došlo k čemukoliv, co by bylo možné nazvat genocidou. Ta historická fakta toho, co se tehdy stalo, svědčí o tom, že došlo opravdu k bestiálním zločinům v obrovském rozsahu, a je logické vzhledem k tomu, že Francie je jednou ze zemí, kde je opravdu velká menšina pocházející původem z Arménie, že si tyto záležitosti bude Francie připomínat. Ale jsou to opět věci, které ty mezinárodní vztahy mohou nepříjemně zatěžovat. Ostatně před málo týdny jsme si připomínali 100. výročí česko-polské války o Těšínsko a mě samotného šokovalo, jak některé informace, nebo spíše desinformace a polopravdy najednou začaly vyplouvat na povrch, a kdy docházelo dokonce k tomu, že někteří naši polští kolegové, polští historikové, se museli zastávat českých jednotek, které v r. 1919 na Těšínsku a částečně na polském území bojovaly, a museli rozkrývat to, že třeba určitá obvinění z válečných zločinů, kterých se tam Češi měli dopustit, byla dobovou polskou propagandou, která, jak se ukázalo, přežila ono staletí a neustále zejména u lidí, kteří nemají relevantní informace, je vhodným, mohli bychom to nazvat, podhoubím k tomu, aby se s tímto tématem pracovalo a aby někdo ty vzájemné, jinak naprosto bezproblémové, vztahy, zanášel něčím, co tam nepatří.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Antisemitismus je v části Evropy nejenom podle informací různých statistik, médií i expertů opět na vzestupu. Třeba podle německé stanice Deutsche Welle narostl počet trestných činů s tím antisemitským podtextem meziročně téměř o 10 %. Ve Francii píší média o tom, že se počet protižidovských incidentů zvýšil o 75 %. Nedávno se stal terčem antisemitských urážek během demonstrace žlutých vest v Paříži francouzský konzervativní filozof Alain Finkielkraut, syn polských přistěhovalců. Kde se to současné vzedmutí vlny antisemitismu bere, pane plukovníku?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Víte, antisemitismus není otázkou posledních několika měsíců, let, a není ani otázkou jenom minulého století. Je to věc, která je stará, možná by se člověku chtělo říct, jako lidstvo samo. Vždycky se objevovaly v průběhu staletí po celém světě nejrůznější typy útoků proti židům. Zprávy o krvavých pogromech bychom našli ve starých kronikách, v úředních zprávách i z doby ne tak dávné. Přiznám se, že mě některé z těchto věcí překvapují: Jako kdyby měl člověk dojem, že jsou některé historické věci už opravdu součástí historie, ale znovu člověka překvapí to, že se může, často i ve stejné síle, takovýto problém objevit. Ta čísla, která máme v současné době ze Západní Evropy, jsou alarmující. Ten útok na pana Finkielkrauta... On dokonce zezačátku patřil k sympatizantům hnutí žlutých vest. Dokonce se v tom smyslu nějakým způsobem vyjadřoval. To znamená, že nešlo v tu chvíli o jeho zásadní názory, ale zkrátka o nějaký atak, kdy ho někdo poznal, spojil ho s jeho židovským původem a atakoval ho ne kvůli názorům, ale kvůli jeho, řekněme, etnickému původu, což je naprosto nepřijatelné. A také je zapotřebí říci, že ta reakce nejvyšších francouzských politiků, ať už šlo o prezidenta Macrona, nebo třeba Marine Le Penovou, byla velice tvrdá a jasná.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale děje se to.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Děje se to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba tento týden někdo zneuctil na židovském hřbitově...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
... přes sto hrobů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Přesně tak...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Jsou to věci, které sem nepatří. Na druhou stranu vy jste položila otázku, proč se to děje. Samozřejmě vždycky to přicházelo v situacích, kdy se hledal viník něčeho – viník nějakých problémů, anebo naopak bylo potřeba odvést pozornost od problémů úplně jiných někam... Nejrůznější vládcové nebo politikové i v dávné minulosti vždycky dokázali třeba své vlastní ekonomické problémy, které způsobili, převést někam jinam... A vždycky byli židé jednou z entit, na kterou bylo dobré ukázat, protože se nějak odlišovali, lidé jim ne úplně rozuměli a vždycky měli nějaký majetek... Takže ten útok mohl směřovat tímto způsobem. Pracovalo se vždycky s lidskou nenávistí, závistí a dalšími věcmi. A já se bohužel obávám, že některé z těch věcí a útoků, o kterých teď hovoříme, jsou způsobeny něčím podobným.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem v prosinci vláda Viktora Orbána uvedla, že protivládní protesty jsou výtržnosti v žoldu magnáta židovského původu George Sorose.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
To snad ani nepotřebuje komentář...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tento měsíc uplynulo sto let od vzniku Československého vojska na Rusi. Co bychom si měli připomenout, pane Stehlíku, v této souvislosti?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Je to zajímavá věc. Navíc ten termín, který jste zmínila – Československé vojsko na Rusi – často bývá zaměňován s československými legiemi v Rusku. Ale i když se to týká stejných lidí, tak je to něco malinko jiného. Ono už z toho názvu vyplývá, že jde o vojsko československé – nebo – československou armádu, ale v Rusku. A proč se ten termín objevil? Objevil se na začátku února 1919 a...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... souvisí se slovenským generálem.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Souvisí se slovenským generálem Milanem Rastislavem Štefánikem, jehož výročí tragické smrti si budeme připomínat letos – to sté výročí – 4. května. A jde možná o jeden z jeho zásadních kroků, a možná i o jeden z mála, kterého se mu podařilo dosáhnout v době, kdy vykonával funkci ministra války. Mnoho lidí se plete, když se domnívá, že generál Štefánik byl ministrem národní obrany. Ale nebyl. My jsme po vzniku republiky měli dva ministry. Ministrem národní obrany byl Václav Klofáč, a mimochodem legionáři v Rusku říkali, co to bude za stát, když ministrem národní obrany je bývalý anarchista, ale pan generál Štefánik zastával funkci ministra války. A jedna z věcí, kterou měl učinit po vzniku republiky, bylo, že... On odjížděl v závěru léta roku 1918 k československým legiím, které v té době bojovaly s bolševiky na území Ruska, a po příjezdu na místo zjistil jednak skutečnou situaci, i to vyčerpání jednotek, ale jednak potřeboval udělat komplexní reorganizaci té armády, aby se stala z té armády, řekněme, dobrovolně demokratické, která se rozhodovala často na základě rozhodnutí a hlasování plukovních výborů apod., regulérní armáda nového státu. A k tomu přispěla ta reorganizace k 1. únoru 19. roku přejmenováním Československého vojska na Rusi. A nutno říci, že Štefánikovi zrovna tyhle ty kroky mezi legionáři mnoho pozitivních, řekněme, projevů nepřinesly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Byly tam jiné představy?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Byla tam asi představa, že ta československá armáda... Že zůstane zachován ten dobrovolnický charakter... Že tam bude spolupodíl i těch řadových legionářů na řízení legií a jejich směřování, zatímco pan generál už do toho zasáhl způsobem, že z toho opravdu vytvořil regulérní armádu s jasně stanovenými pravomocemi, rozhodováním apod., což v té době, aspoň jak já na to nahlížím s odstupem doby, nebo těch sto let, bylo nesmírně důležité. Byl to jeden z kroků, který jednoznačně ovlivnil to, že se ta armáda dále nerozkládala, že tam nedošlo k nějakým projevům dezercí a podobně... Že se opravdu nastavila jasná pravidla. Podle mě je to klíčový vklad Štefánika do našich dějin a vojenských dějin zejména v období r. 19. Tím ale samozřejmě nechci popírat jeho nesmírný význam v letech první světové války, kdy na tom diplomatickém poli, ať už šlo o Francii, Spojené státy, Itálii, Srbsko nebo Rumunsko, udělal pro vznik Československé republiky neuvěřitelný kus práce, a často to bývá – bohužel – zapomínáno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo pak na Milana Rastislava Štefánika navázal?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ze slovenských politiků... Přiznám se, že kdybych měl hovořit...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Spíše na jeho myšlenky nebo na jeho představu.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Štefánik měl jeden takový výrok, který by se mnoha lidem nelíbil. Říkal, že Slováci jsou Češi mluvící slovensky. Ten jeho náhled na československý národ, na budování společného státu Čechů a Slováků byl ve své době nesmírně důležitý. Ale z, řekněme, moderního pohledu by to mnoho lidí možná až tahalo za uši. Ale z těch slovenských politiků kdo byl nesmírně silným partnerem, i Štefánikovým, a o kterém už se skoro vůbec neví, je Ivan Markovič – muž, který prošel legiemi ruskými, později působil jako tajemník Československé národní rady v Paříži, patřil k blízkým Štefánikovým spolupracovníkům, a znali se i z doby před válkou. Sám Markovič potom zastával funkci ministra národní obrany v r. 1920, velice krátce, v úřednické vládě. Patřil ke slovenským politikům, kteří byli odpůrci autonomie a který dokonce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava zůstal na území okupovaných Čech a Moravy, byl zatčen gestapem a jeho život skončil v koncentračním táboře. Byl to jeden z vynikajících slovenských mužů, kteří bohužel většině české populace v současné době nic neříkají.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A propos Protektorát Čechy a Morava... Město Praha chce kompletně zrekonstruovat pravoslavný chrám svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, dějiště posledního hrdinného vzdoru sedmi československých výsadkářů.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Zaplaťpánbůh za to!

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná se i ukáže, co se skrývá v tom záhadném otvoru pod oltářem...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Uvidíme, jak to bude. Každopádně kdykoliv člověk do toho chrámu přijde, tak samozřejmě kromě těch silných pocitů, které má, protože je to místo opravdu dějinné... Vždycky jsem si říkal, že by si ten chrám zasloužil opravu. A jsem nesmírně rád, že to teď vypadá, že vše směřuje k tomu dobrému cíli a že tohle mimořádné místo českých dějin bude mít důstojnou podobu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tradiční mnichovská bezpečnostní konference ukázala či spíše potvrdila ty zásadní názorové rozdíly mezi Spojenými státy a Evropou. Bílý dům má jiné priority než Brusel a Berlín, ať už jde o přístup k Íránu, fungování Severoatlantické aliance. Mimochodem od našeho vstupu za měsíc uplyne 20 let. Rozdělují je také názory na vzájemné obchodní vztahy. Neměli by spíše spojenci hledat společná řešení problémů?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Já si ale myslím, že oni se je právě pokouší najít.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není to tak špatné, jak se to zdá zvenčí...?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Rozhodně ne. Já se k tomu mohu vyjadřovat pouze na základě informací, které mám a které se dostaly do otevřených zdrojů. To znamená, nevím, co se dělo za kulisami... A vždycky se za kulisami něco děje. Takže něco se pustí veřejnosti... Ale mnichovská bezpečnostní konference byla naprosto klíčová z toho důvodu, že ti lidé spolu hovoří, že ti lidé jsou schopni pojmenovávat problémy, které existují. Jeden z nich jsou například výdaje na obranu, které jsou takovým leitmotivem posledních let. Země NATO, které se zavázaly poskytovat pro tento účel 2 % HDP... Prakticky neplní vůbec nikdo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
My také ne...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
My také ne, ale pro někoho může znít překvapivě, že neplní třeba ani Německo, které rozhodně nepatří ke slabým ekonomikám. Je, vždycky bylo a pevně věřím, že bude lídrem, řekněme, hospodářské síly Evropy a EU. A i Německo má svůj cíl, že by tak někdy kolem roku 2024, kdyby to dobře dopadlo, dávalo přibližně 1,5 %. Takže rozhodně to není záležitost, která by se měla brát na lehkou váhu. Co je ale potřeba říct, je nesmírně důležité, že tato jednání probíhají a že ti partneři jsou si schopni bez nějakých zásadních emocí říct, tohle se nám líbí, tohle se nám nelíbí... Co zaznělo jako nesmírně důležitá věc, je ze strany představitelů Francie a Německa: Ano, jdeme naprosto správným směrem. Jsme nasměrováni správným směrem, ale jdeme pomalu. Měli bychom zrychlit. To znamená, nikdo tam neřekl – hledáme cestu; netušíme, co budeme dělat... Ten leitmotiv celé té konference byl – ano, cestu známe, jdeme správným směrem, ale pomalu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jdou evropští spojenci spolu s americkými partnery?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ono to někdy vyznívá v médiích tak, jako kdyby Amerika a EU stály na úplně jiných březích. Ale když potom odhlédnete od některých výroků těch vedoucích představitelů a podíváte se na faktické kroky, které ty země činí, ať už v bezpečnostních věcech, nebo hospodářských, vidíte, že mnohdy ta spolupráce je bezproblémová. Někdy mi to přijde, že si někdo malinko hraje na nějaká velká vyjádření, která jsou určena určitému okruhu jeho voličů nebo politických souputníků, ale faktické kroky, které potom následují, jsou trošku o něčem jiném. Nechci být přehnaným optimistou, ale domnívám se, že nikdo bez ohledu na nějaké výroky kohokoliv nebude zpochybňovat americké partnerství nebo americké členství v NATO. To, co zaznělo, byly, jak se později ukázalo, věci, které nemají s oficiálními názory politiků, nebo zejména vysokých politických činitelů Spojených států, nic společného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak rozumíte nejnovějšímu oznámení Bílého domu, že Spojené státy přece jenom navzdory oznámenému stahování amerických vojsk ze Sýrie..., že Donald Trump tam chce přece jenom pro zajištění míru ponechat 200 vojáků?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Samozřejmě dvě stovky není žádné vysoké číslo. Záleží, o koho se bude jednat, jestli to bude nějaké zajišťovací, anebo jestli to budou příslušníci speciálních jednotek, lidé, kteří tam budou provádět nějaký monitoring a výcvik. V okamžiku, kdy zazněla ta informace, že by se stahovali, tak já mám dojem, že každý si uvědomoval, že to stahování nebude tak, že by se to v neděli oznámilo, a v pondělí už tam nikdo nebude, že to bude záležitost, která bude nějakou dobu trvat a že určitě si tam nějaké síly Spojené státy ponechají. Vy jste správně řekla, že teď se objevila informace, že to bude 200 vojáků. Příští týden může někdo říct, že jich budou 2000... Nevíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Uvidíme. Americký prezident také vydal k pokyn k vytvoření nové složky ozbrojených sil Spojených států zaměřené na vesmír. Samostatné vesmírné síly mají být po námořnictvu, námořní pěchotě, pozemních silách, letectvu a pohraniční stráži šestou složkou armády. Co si pod tím představit? Není to úplná novinka.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Samozřejmě, že jakmile se řekne vesmírné síly, tak člověku naskočí Star Wars, Hvězdné války, a už ve své době Reaganův program Hvězdných válek, který je starý víc než 30 let... Člověk v mé generaci má za to, že zbraně do vesmíru nepatří. Na druhou stranu, v poslední době někteří politikové říkají, že vesmír už není bezproblémovým prostorem, že už je celá řada zemí, které jsou schopny vyvíjet aktivity na území vesmíru, a může se stát, že by se vesmír mohl stát bojištěm, což myslím, že bychom si nikdo nepřáli. Uvidíme. Jde o oznámení, které je staré tři dny. Má jít o program, který by se měl nějakým zásadním způsobem realizovat až někdy po roce 2028. V následujících pěti letech Spojené státy do toho chtějí vložit, jestli jsem si dobře někde zjistil, necelých 10 miliard dolarů. Tím nechci říct, že to je málo peněz, ale rozhodně to nejsou nějaká obrovská čísla. Uvidíme. V tuto chvíli si myslím, že nikdo nevíme, o co půjde, jestli půjde o budování nějakých komplexů na Zemi, které by měly působit směrem do vesmíru, nebo jestli půjde o něco jiného. To je asi hudba velké budoucnosti. Opět na to nahlížím jako historik: Někdy je dobré dát malinko nohu z plynu. Myslím si, že by si někteří světoví státníci měli uvědomit, že ne všeho se dá dosáhnout válčením, že tady máme z minulých staletí zkušenost, že ne vždy se dá všechno prosadit silou a že někdy by mohly být některé peníze vynaloženy lepším způsobem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nevím, jestli je vám známo, kdo třeba disponuje těmito vesmírnými jednotkami... Podle Trumpa by mělo jít o síly rovnocenné s ostatními...

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Ano. Já myslím, že něco mají připraveno Rusové, něco Číňané... To jsou ty dvě hlavní země, které jsou schopny při průzkumu vesmíru fungovat. Uvidíme. Myslím si, že idea, která tady kdysi byla, že vesmír by měl zůstat nevojenskou částí, kam by se jakákoliv forma závodů ve zbrojení nebo něčeho neměla přenášet... Že by to tak být nemělo. Já pevně doufám, že budeme na vesmír koukat spíš jako na hvězdy a budeme tam zkoumat, řekněme, vzdálené galaxie a nebudeme řešit, odkud tam co přiletí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ruský prezident Vladimir Putin ve svém středečním poselství o stavu země mimo jiné... On se hodně věnoval sociálním otázkám o vnitřní politice a u té mezinárodní varoval Spojené státy před rozmístěním raket středního doletu v Evropě. Pokud by se tak stalo, tak zaměří na území Spojených států nové zbraně. Jak toto číst? Jak tomu rozumíte vy?

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Jsou faktické kroky a jsou velká prohlášení. Samozřejmě já bych nerad některá velká prohlášení některých státníků bral na lehkou váhu, v každém případě, jak jste říkala, bylo to prohlášení, které bylo určeno jak ruské veřejnosti, tak nějakým způsobem zaměřeno do zahraničí. Jsou tam věci, které v něm zazněly a které v něm nezazněly. Prezident Putin se opakovaně ve svých prohlášeních prezentuje jako silný státník nejenom pro zahraničí, ale i pro vlastní zemi, a uvidíme, co to všechno bude znamenat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vojenský historik Eduard Stehlík a jeho pohled na svět. Já vám za to děkuji. Mějte se pěkně.

Eduard STEHLÍK, vojenský historik:
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den i víkend, ideálně s Českým rozhlasem Dvojkou, přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.