Přepis: Jak to vidí David Storch – 9. července 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním glosátorem je biolog, profesor David Storch. Já Vás vítám, dobrý den.

David STORCH, profesor, biolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude například to, zda by odlesňování Amazonie mohlo vést k příští pandemii, budeme sázet stromy ve velkém, aby se nám lépe žilo? A ztížil koronavirus nelegální obchod se zvířaty? Přeji vám nerušený poslech. Zdá se, že vydatné deště uplynulých týdnů docela nasytily Česko, jak na Twitteru informoval Český hydrometeorologický ústav, půdní sucho vymizelo, nepatrné trvá pouze v severozápadních Čechách. Potvrzuje to, pane Storchu, koloběh přírody? Sucho, mokro?

David STORCH, profesor, biolog:
My jsme tady vlastně už víckrát mluvili o tom, že problém není ani tak sucho, jako takové, ale žijeme v době nějakých globálních klimatických změn, které se vyznačují extrémy, to znamená nějakou rozkolísaností klimatu, a k té rozkolísanosti právě patří to, že občas je sucho, občas naopak prší až moc, a pravděpodobně toto se nás bude týkat. Jinak ty celkové srážkové úhrny se zas tak strašně moc dlouhodobě nemění, to znamená tady spíš je ten problém, že prší jindy, než jsme si zvykli. Proto na začátku roku se hrozně všichni báli sucha, protože duben vůbec nebylo tzv. aprílové počasí, ale byl úplně krásný, a naopak začalo pršet později, ale v podstatě jinak se to jenom rozkolísalo, a nemyslím si ani, že by dlouhodobě nám hrozilo buď sucho nebo mokro, prostě bude obojí, ale bude se to střídat nepředvídatelně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Letošní červen byl podle statistik Českého hydrometeorologického ústavu, nejdeštivější za posledních zhruba 60 let.

David STORCH, profesor, biolog:
No, to je docela hodně, já jsem si říkal, že je vlastně ten červen zvláštní tím, že přišel Medard, ale on ještě navíc přišel brzo, a Medarda už jsme dlouho neměli, já když si pamatuji, když jsem byl malý, tak to bylo docela často ten Medard, že pršelo opravdu od toho 8. června, dejme tomu, až do konce července nebo tak, no a teď to tady máme zase, takže možná jde vlastně o nějakou drobnou výchylku, a vlastně ani nemůžeme říct jistě, že jde o následek globálních změn. Ale tvrdí se, že ty globální změny klimatické, by měly právě vést k těm větším extrémům. Ale zatím si myslím, že je to pořád v takovém kolísání, které tady bylo třeba i celé 20. století.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze, podle Vašeho názoru, třeba odhadnout, jestli pandemie koronaviru měla nějaký dopad na přírodu? Na klima?

David STORCH, profesor, biolog:
No má se za to, že ten dopad je zatím neznatelný. Samozřejmě, nějaký dopad tady je, pravděpodobně hlavně, teď mluvím o tom klimatickém dopadu, pravděpodobně hlavně související s tím, že se strašlivě snížil provoz letadel, to je mimochodem dopad, který se projevil i tehdy 11. září, po teroristickém útoku, když byla uzemněna všechna letadla ve Spojených státech, tak se to projevilo klimaticky, protože se netvořily mraky, ta stopa, co zůstává za letadly, jsou vlastně mraky, a když vlastně žádná letadla nelétají, tak je mraků méně, ale projeví se to v nějaké neznatelné oscilaci, ale rozhodně se to neprojeví v nějakých globálních, a hlavně dlouho trvajících změnách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V důsledku pandemie prý zrychlilo odlesňování Amazonie, alespoň to říká brazilský Národní ústav pro výzkum vesmíru, a k tomu agentura AFP napsala, že od začátku ledna do konce dubna se prales zmenšil o více než 1 200 kilometrů čtverečních. Máme pro to tedy nějaké důkazy, jsou to předpokládám asi satelitní snímky.

David STORCH, profesor, biolog:
Ano, ano, v současnosti dokážeme tempo odlesňování, nejen Amazonie, ale vlastně na jakémkoliv místě na povrchu země, detekovat pomocí dálkového snímkování, to znamená družicovými snímky, a tohle je celkem věrohodné, to odlesňování se zrychluje, možná nejen vlivem pandemie, ono je těžko říct vlastně, co je ta příčina, nicméně ta Amazonie je specifická tím, že se odlesňuje čistě ilegálním hospodářským tlakem, že prostě v Amazonii žije spousta drobných farmářů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kácení tedy.

David STORCH, profesor, biolog:
No právě, že zakládání požárů, zakládání nějakých políček, kácení, to všechno způsobují drobní vlastníci půdy, nebo kteří dokonce ani tu půdu nevlastní, ale kteří vlastně ilegálně ničí ten prales. Ten prales je ve skutečnosti poměrně striktně chráněn zákony, ale prezident Bolsonaro ty zákony v podstatě ignoruje, a nechává, protože v Amazonii jsou, tam je hlavní část jeho voličů, jde hlavně o chudé lidi, a ta amazonská část Brazílie je ta nejchudší, tak on vlastně ty své voliče nechává, ať si tam dělají, co chtějí, nehledě na zákon. A tohle se prohlubuje, teď zřejmě proto, že v době pandemie lidé zkrátka mají jiné starosti, než hlídat ty zákony. Ale tady je dobré si uvědomit, že z hlediska legálního, ta Amazonie je perfektně chráněná, ale ty zákony se porušují s vědomím prezidenta a vlády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, prezident Bolsonaro nedávno vyslal do oblasti vojáky, aby bojovali proti odlesňování.

David STORCH, profesor, biolog:
No ono je to nějak složitější, ten problém je hlavně v tom, že ta Amazonie je opravdu něco jako divoký západ. Ona je nepřehledná, ten stát tam nemůže držet kontrolu,k protože pořád je to vlastně ten prales, pořád toho lesa je tam hodně. A občas lokálně dojde k nějakým zásahům, konkrétním, aby se tohle nedělalo a tak dále, ale je to, myslím si, že i vědomá ignorance té vlády, vůči tedy porušování zákonů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mnozí experti se obávají, aby nyní, kdy značná část finančních prostředků jde na boj s pandemií koronavirem v Brazílii, kde je obrovská epidemie, aby ta ochrana lesa, respektive pralesa, nebyla odsunuta jaksi na vedlejší kolej.

David STORCH, profesor, biolog:
Ona už teď odsunuta je, ty orgány, dejme tomu ochranářské, musely propouštět své zaměstnance právě proto, že nejsou peníze, to znamená to zase posílilo ten trend toho odlesňování, který je, jak říkám, živelný, ale byl dosud držen něčím na uzdě, ale ta uzda prostě selhává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Brazilský vědec, David Lapola, varoval, že Amazonie je obří rezervoár virů, které kácení pralesů může vypustit do světa. Podle něj, když vyvoláme takovou ekologickou nerovnováhu, tak může dojít k přenosu virů ze zvířat na člověka, ostatně, všechny viry se rozšířily, podle jeho názoru, v důsledku ekologické nerovnováhy. Jak Vy vidíte tuto hrozbu? Respektive varování tohoto vědce?

David STORCH, profesor, biolog:
Já se, upřímně řečeno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebezpečí pralesních virů, řekněme.

David STORCH, profesor, biolog:
Takhle, pralesní viry, respektive nebezpečné viry jsou určitě ve zvířatech, většina nemocí, nebo vlastně možná i všechny, se k nám dostaly ze zvířat, ať už z domácích nebo z divokých. Z tohoto hlediska to je určitě pravda, ale vlastně vůbec si nedovedu představit, na čem je založeno toto tvrzení, že by ničení lesa mělo zvýšit tu expozici virů pro lidi, tomu vlastně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Asi na té ekologické nerovnováze, asi z toho vychází.

David STORCH, profesor, biolog:
Já vím, ale ekologická nerovnováha je něco, to je takový strašně vágní pojem, a já bych potřeboval vidět nějaký konkrétní mechanismus, proč by vykácený prales. No on když se vykácí prales, tak tam většinou pak nemůžou žít ani ta zvířata, která potenciálně jsou přenašeči, nebo rezervoáry těch virů, to znamená, já si vlastně moc nedovedu představit, jak by toto fungovalo. Samozřejmě, kácení pralesa udělá nějaké změny, ale zrovna ty viry, přestože ty viry přeskakují ze zvířat na člověka, a to je vlastně jejich zdroj, tak nevím, proč by přeskakovaly víc, když se vykácí prales, než když se nechá být.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak tedy vidíte budoucnost toho Amazonského pralesa?

David STORCH, profesor, biolog:
Ta hrozně záleží na tom, co se bude dít. Speciálně v Brazílii. Ono samozřejmě i v jiných zemích, Amazonský prales není jenom v Brazílii, ale dneska jsme v situaci, kdy budoucnost vlastně všech významných přírodních celků závisí na vyspělosti, a to jak ekonomické, tak legislativní, té dané země, to znamená budoucnost Amazonského pralesa závisí na tom, jak dobře bude Brazílie fungovat. Teď dobře nefunguje, protože jednak je tam pandemie, a na ty jiné věci nezbývá čas, jednak je tam populistický, tedy prezident Bolsonaro, takže ta země se vlastně velmi zhoršila z těchto hledisek. Ale to se může změnit, oni zase ty tlaky proti němu jsou docela velké, a je dobré si uvědomit, že Brazílie je jinak docela vyspělý stát, s velmi dobrými univerzitami, s opravdu perfektně vzdělanou elitou, velikou, a tak dále, to znamená může se stát celkem cokoliv, ale Brazílie má potenciál chránit svou přírodu dobře, který je teď, právě v tuto chvíli tedy, promarňován, ale to se může zvrátit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem, píše se o tom, že koronavirus ztížil nelegální obchod se zvířaty. Ale naopak, třeba v Africe zase nahrál pytlákům a pašerákům, protože nebyli turisté, tudíž bylo méně těch ochránců v různých rezervacích.

David STORCH, profesor, biolog:
No, tohle mě docela zaujalo, takhle, určitě intenzita mezinárodního ilegálního obchodu se zvířaty se zmenšila prostě proto, že se zmenšil transport mezi zeměmi celkově.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zavřené hranice.

David STORCH, profesor, biolog:
Přesně tak, zavřené hranice, a ono spoustu toho pašování bylo normálními třeba leteckými linkami, dělali to lidé, kteří se tvářili jako normální turisti a tak. Teď prostě turistika není, to znamená není i pašování. To znamená z hlediska transferu těch zvířat se to strašně vlastně zhoršilo, a ta situace se zkomplikovala pro ty řekněme mafie. Mimochodem, netýká se to jenom pašování zvířat, ono údajně obecně, organizovaný zločin je vlastně teď utlumen vlivem právě toho omezení u těch omezení, které tady máme. Na druhou stranu, máte pravdu, že to se nemusí týkat přímo toho pytláctví, to se týká jenom potom, co se tedy s těmi produkty děje, jak se pak transportují po světě. Pytláctví zřejmě může teď narůstat, ale jde o to, těžko říci, protože to je věc právě nabídky a poptávky, v každém případě, může být snazší to pytláctví, a to jednak proto, že právě je méně peněz třeba na boj proti pytlákům, nevím, jak moc to souvisí s tím, že je málo turistů, ale je pravda, že ti turisti taky můžou jaksi vidět něco nekalého, a tím pádem je to teď možná snazší, ale podle mě to bude, ještě důležitější faktor bude ten finanční, prostě ty země teď jsou na tom trošičku hůř, hrozí finanční krize, a samozřejmě ta motivace pro ty pytláky, finanční, je obrovská, protože oni tím pytláctvím si vydělají samozřejmě nesrovnatelně více, než kdyby okupovávali nějaké políčko tam, u nich ve vesnici. Takže tento tlak, nebo tato motivace finanční určitě narostla, a obávám se, že to pytláctví tím pádem opravdu naroste, pokud se to zase rychle nezmění. Právě těžko teď něco věštit, protože nevíme, jak se ta situace bude vyvíjet dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje biolog a ekolog David Storch. Zachráníme svět výsadbou stromů? Mohou jaksi "opravit" klima, pane Storchu?

David STORCH, profesor, biolog:
Tohle je věc, která mě trápí v poslední době, protože i v našich médiích, a samozřejmě i světových, se mluví hodně o tom, že vysazování stromů, a vůbec růst dřevní hmoty, nás spasí před klimatickými změnami, když to trošičku přeženu, ta představa je taková, že ty lesy, nebo vůbec stromové porosty, mají spoustu funkcí, jedna z nich je, že zabudovávají tedy ten uhlík z atmosféry do svých těl, a teď je otázka, jestli teda vysazování stromů nám může nějak pomoci. Zatím, co se o tom dá říct je, že ty efekty jsou zatím spíše negativní, a vlastně ty plány vysazování stromů, jak u nás, tak po světě, já považuji za vysloveně nebezpečné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A v čem? Mimochodem, těch iniciativ a výzev k něčemu takovému, ty se opakují.

David STORCH, profesor, biolog:
Ty se opakují, a dokonce jsou na různé úrovni. Ono existuje třeba tzv. bonský výzva, která spočívá v tom, že by se mělo v blízké budoucnosti zalesnit 3,5 milionu čtverečních kilometrů, to je opravdu obrovské množství. Něco podobného na naší národní úrovni je takový ten plán vysadit, a teď nevím, deset milionů stromů, ono to bylo vlastně, že to má být tolik stromů, kolik je přibližně obyvatel České republiky. Když přišla epidemie, tak jsem pobýval v Africe, a nejen, že jsem tam byl v terénu, ale byl jsem tam taky na konferenci věnované africkým savanám, a tam se ukázalo, že ti lidé, co dělají výzkum v savanách, tak z tohoto mají vyslovenou hrůzu, protože ten plán počítá v podstatě i se zalesňováním savan, to znamená zalesňováním územím, v kterých ten les vůbec jako nemá co dělat. Tak to je jeden problém, že to plánují nějací lidé v Německu, v Bonnu, od zeleného stolu, udělají mapu, kde všude mohou být vysazeny lesy, a ti lidé, co tam žijí, se na to s hrůzou podívají a zjistí, že chtějí prostě místní savany přeměnit na lesy, protože z družicových snímků jim vyšlo, že tam je nějaká holá půda, a že tam není nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Toto s nikým nekonzultují?

David STORCH, profesor, biolog:
No zjevně ne, to, co jsem slyšel od svých kolegů v Jižní Africe, tak to bylo opravdu naprosto katastrofické, oni opravdu vycházejí z dálkového sledování země, a z takové té naivní představy, že příroda je les, to znamená kde není les, tak tam se má vysazovat, a jenom v samotné Africe by to mělo být milion čtverečních kilometrů, to je vlastně obrovské území. Vezměte si, že to je čtverec tisíc krát tisíc kilometrů. A v těch mapách, kde se to má vysazovat, figurují dokonce i národní parky typu právě Krugeru nebo Serengeti, je to vlastně úplně absurdní. To, co je vlastně na tom ještě absurdnější je, že pod tu bonskou výzvu se podepsala velká část afrických zemí, a to z jednoduchého důvodu, protože ona ta výzva v sobě zahrnuje to, že těm zemím chudým, rozvojovým, které budou vysazovat stromy, se za to bude platit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by tedy dávalo smysl a kde?

David STORCH, profesor, biolog:
No, já si myslím, že tohle vysazování stromů je zase taková ta snaha poroučet větru, dešti, že to je zase technokratické řešení, mimochodem se zjistilo, že kdyby ta bonská výzva se opravdu uskutečnila, tak to pomůže těm emisím asi jenom o 3 %. Protože samozřejmě, ty stromy, když už narostou, tak víc toho uhlíku nepohltí, navíc tam je nějaký koloběh, to znamená ono ty stromy buď nakonec shoří nebo shnijou, samozřejmě, může se z nich udělat nějaký nábytek, ale ten také časem nějak degraduje, a ten oxid uhličitý se zase dostane do atmosféry, takže je to jenom odložení emisí, a to ještě jenom odložení 3 % těch emisí, což je mimochodem stejné číslo, jako se teď snížilo, vlivem snížení té letecké dopravy, to znamená je to úplně zanedbatelné. To znamená znamenalo by to katastrofu. Ta jedna přednáška, kde jsem byl, ta dokonce končila tím, že zatím sice nežijeme v době šestého masového vymírání, ale kdyby se tohle uskutečnilo, tak už v ní jsme, protože se prostě ty původní typy prostředí, nelesní, kde je obrovská biologická rozmanitost, změní. A teď to podstatné, změní se na plantáže, protože ty země, co už to dělají, tak vysazují plantáže, protože to se jim vyplatí, dostanou za to ještě zaplaceno, díky bonské výzvě, a vysadí plantáže, z kterých mají zároveň hospodářský prospěch. Když jste se ptala, co tedy by se mělo dělat, tak samozřejmě, minimalizovat kácení těch lesů, které už tady jsou. To je mnohem podstatnější, než sázení nových lesů. To sázení nových lesů má mimochodem ještě další negativní aspekt, a to je to, že oni, když se sází tam, kde les klimaticky nepatří, tak oni zahynou, to se stalo třeba v Turecku, v Turecku byly obrovské zalesňovací iniciativy, které skončily v podstatě krachem, protože Turecko nemá klima pro to, aby se tam dlouhodobě les udržel. Samozřejmě to má ještě spoustu dalších negativních konsekvencí typu škůdců, kůrovců, zvlášť když se sázejí monokultury, což se sázejí, protože nějaké druhově bohatší lesy se vlastně moc sázet nedají, je to prostě technologicky náročnější, takže je to opravdu velký problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ve studiu Českého rozhlasu je biolog, profesor David Storch. Ostravskou zoologickou zahradu nedávno kritizovali aktivisté kvůli utracení dvou ročních rysů karpatských. Celkem tak bylo od roku 2006 utraceno 6 koťat z celkem 20, kteří se tam za tu dobu narodili. Dalších 11 bylo převezeno do jiných evropských zoologických zahrad, a tři byli vypuštěni do volné přírody. Šest rysů už umístění nezískalo. Podle mluvčí ostravské ZOO se někdy musí nějaké zvíře utratit, aby mohla být udržena geneticky zdravá a stabilní populace daného druhu v lidské péči. Co má být cílem, pane Storchu, cílem zoologických zahrad? Záchrana populace nebo jedince?

David STORCH, profesor, biolog:
No, tak cíle zoologických zahrad jsou rozmanité, nicméně v tomto případě, a v mnoha jiných případech, jde opravdu o záchranu toho druhu, to znamená ta zoologická zahrada se často podílí na tzv. záchranných programech, kdy jde opravdu o celé ty populace, a tady toto je taková docela zvláštní kauza, protože to utracení rysů vzbudilo velkou nevoli, a hodně se o tom diskutovalo, ale je to vlastně docela přirozené, když se nad tím zamyslíme, tak vlastně to, že se nějaká zvířata v ZOO musí utrácet, je daň za to, že se ten chov daří. Prostě když se chov daří, tak oni se množí, a teď jsou nějaké přebytky. V přírodě jsou také nějaké přebytky, a také tam existuje nějaká regulace, to znamená spousta mláďat se nedožije dospělého věku, prostě celkově natalita a mortalita musí zůstat přibližně vyrovnaná, no a teď v těch zoologických zahradách vlastně se to musí dělat taky, samozřejmě nějaká možnost je dávat to do jiných zahrad, ale ty už jsou taky nasycené, to znamená ten problém se jenom zvětší na jinou škálu, a další možnost je vypouštět to do přírody, jenže zase, vypouštění šelem do přírody je dost náročný proces, který nejen, že podléhá nejrůznějším schvalovacím procedurám a tak, ale nemůže se to dělat všude, zároveň platí takové to pravidlo, že vypouštět má smysl zvířata jenom tehdy, když polevil ten tlak, který vedl k tomu, že ta populace jako zmizela nebo ustoupila, což není vždycky ten případ, to znamená v okamžiku, kdy se rysům v zoologických zahradách daří, dobře se množí, no tak pochopitelně, nějak ty přebytky, něco se s nimi musí dělat, a to šetrné, vlastně to je eutanazie, šetrné utrácení, je docela dobrá možnost, jak vlastně celkově tomu druhu pomoci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak zoologické zahrady, obecně, vlastně přispívají k ochraně přírody? Co od nich očekáváme?

David STORCH, profesor, biolog:
Ono vlastně ta ochrana přírody v zoologických zahradách je tzv. excitu ochrana, to znamená ochrana druhů, které už nemají v přírodě moc místa. Je to vlastně záchrana těch posledních zbytků, to znamená není to ideální způsob ochrany přírody, ideální je ochrana toho původního prostředí, s celými těmi původními populacemi, tedy někde v divočině, ale jsou případy, kdy těch zvířat už je tak málo, že vlastně je potřeba je chovat, tedy uměle, v nějakých zařízeních, jako jsou zoologické zahrady, a pak je postupně vypouštět. U nás to konec konců známe z koně převalského, který v přírodě vyhynul, a teď vlastně, i díky pražské zoologické zahradě, je tedy do té přírody znovu introdukován, teď nechci mluvit o tom, jestli úspěšně nebo ne, ale ten princip je takový. Takže v některých případech jsou na tom ty populace tak špatně, že dočasně se chovají v zoologických zahradách ve víře, že je půjde zase zpětně vypustit. Mimochodem, já jsem zmínil jenom tu pražskou zahradu, ale právě, mluvili jsme o ostravské, kde mají ty rysy, v zahradě ve Dvoře Králové zase je známá tou péčí o ty severní bílé nosorožce, kteří sice už jsou v podstatě téměř vymřelí, ale pořád ještě nějaká naděje, že právě díky péči, i jak tedy v těch zoologických zahradách, tak teď v tomto případě tedy v Africe, a nějakým umělým oplodněním, ten druh se podaří zachránit. To znamená je to opravdu, ochrana v zoologických zahradách je opravdu ta poslední vlastně zoufalá snaha zachránit těch pár jedinců, co zbylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V Itálii se evidentně daří populaci medvědů, teď nemluvím o zoologické zahradě, ale o přírodě, v Trentinu už deseti tisíce lidí podepsaly petici proti povolenému odstřelu hnědého medvěda, který nedávno napadl otce se synem. Proti jsou ochránci přírody i italský ministr životního prostředí. Jde o 14 letou medvědici jj4, jak je označena. Co si myslíte o tomto postupu?

David STORCH, profesor, biolog:
Takhle, já o tom nevím, o tomto případu, ale pokud je to zvíře, které napadlo lidi, tak si myslím, že není jiná šance, než ho odstřelit. Samozřejmě, další možnost by byla nějak ho chytit a někde chovat, ale zrovna ty medvědi, tam je podobná situace jako s těmi rysy, ti už se chovají všude možně, vlastně ty chovy medvědů jsou nasycené, a když jde o takové zvíře, které už má někde nějakou zkušenost z napadení člověkem, tak si myslím, že ten odstřel je celkem jako logická věc, a je vlastně zvláštní, třeba před sto lety by vůbec nikoho nenapadlo o tom nějak pochybovat. My už žijeme v době, kdy vlastně nám jde o každé jednotlivé zvíře, ale to je právě ten problém, na který jsme narazili u těch rysů, nejde o ty jedince, jde o celé populace, o jejich přežití, a to znamená z toho hlediska to, že se to zvíře nějak šetrně zabije, by neměl být problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje profesor David Storch, biolog a ekolog. Děkuji za Váš čas, za Vaše názory, přeji hezký den. Na slyšenou.

David STORCH, profesor, biolog:
Děkuji, na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra dostanou prostor myšlenky světícího biskupa pražského, Václava Malého. Na slyšenou se těší Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.