Přepis: Jak to vidí David Storch - 24. října 2018

24. říjen 2018

Jak to vidí biolog a ekolog David Storch.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu ‚Jak to vidí‘. Dnešním glosátorem je profesor David Storch, ředitel Centra pro teoretická studia Karlovy univerzity a Akademie věd ČR.

David STORCH, biolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Probereme například spor o kácení Hambašského lesa versus rozšiřování hnědouhelného dolu, druhovou skladbu našich lesů, zda je jednou z příčin nepříznivého stavu, a neopomeneme ani debatu kolem medvěda na Valašsku. Dobrý poslech. Po nočním větru je bez proudu téměř sedm tisíc domácností, zejména na severovýchodě Čech, na několika tratích také nejezdí vlaky. Tato aktuální situace nicméně nemění nic na tom, že naše řeky jsou bez vody a přehrady vysychají. Sucho panuje téměř na polovině vodních toků a podle hydrometeorologů to zatím nevypadá, že by se situace měla v dohledné době nějak zásadně zlepšit.

David STORCH, biolog:
Teď začalo pršet, takže aspoň něco nastalo, nějaká změna. Ale dobře, že jste zmínila ty řeky a přehrady. Já jsem si totiž nedávno uvědomil takovou věc, která se vlastně docela často v té veřejné debatě mate. Mluvíme o tom, že je sucho, to je jasné, prostě málo prší, a teď uvažujeme o tom, co s tím dělat, a mluví se o tom, že ten recept je vlastně zadržování vody v krajině, že se udělají meze, remízky, zabrání se tím také erozi a tak. Ale já jsem si nedávno uvědomil (ne, že bych na to přišel, ale něco jsem si o tom četl), že to jsou vlastně dva různé problémy. Jedna věc je, jak rychle odtéká voda z polí a co se děje s půdou, ale druhá věc je, kolik je na našem území vůbec té vody. A tady jsem si uvědomil to, že zabraňovat odtékání vody v krajině je z tohoto hlediska úplně zbytečné, respektive to je úplně nějaká jiná věc, protože ten odtok vody v krajině... Kam ta voda nakonec odtéká? Do těch řek. Vy jste zmínila, voda není v řekách. Ale voda je v řekách s tím, že odteče z té krajiny. Podobně mi vždycky přišly takové zvláštní ty úvahy o tom, že se má v domácnostech šetřit vodou, aby bylo u nás dostatek vody. Šetření vodou je z nějakých hledisek určitě v pořádku, ale to, že člověk užívá hodně vody, jenom znamená, že víc vody protéká tou domácností, která pak nakonec stejně teče do těch řek. Zabránit odtékání vody znamená ubírat vodu řekám, což by mohl být třeba i problém. Koneckonců víte, že jednu dobu bylo Labe na hodně nízké hladině, v Ústí nebo v Děčíně to člověk viděl, a potom už s tím můžou mít problém třeba Němci, že jim tam neteče voda.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Taky, že mají...

David STORCH, biolog:
Ano. Takže zadržování vody v krajině z tohoto hlediska je určitě dobré pro zemědělství, ale z hlediska bilance vody v krajině to nijak nepomůže, protože tím vlastně jenom bráníme tomu, aby ta voda natekla do těch řek. Z toho hlediska je také zajímavá jedna věc (a když se nad tím zamyslíme, je to logické): Jsou dva jediné způsoby, jak voda z krajiny odchází. Jedno je to, že odtéká do těch řek, a když tomu budeme bránit, tak nebude voda v řekách, a druhý je odpar. Když je sucho a uschne vegetace, tak je to vlastně, teď s takovou nadsázkou, adaptace krajiny proti tomu odparu, protože, když ta vegetace je suchá, tak se z ní ta voda nevypařuje, a tudíž neztrácí. To znamená, vlastně největší ztráty způsobuje nevhodné zavlažování. Samozřejmě úplně extrémní je třeba zavlažování golfových hřišť. Tam opravdu tu vodu pouštíme do atmosféry. To, že je v atmosféře, taky není nějaká katastrofa. Koneckonců potom se někde vyprší. Ale ten odpar, který je zbytečný, to je ten způsob, jak ztrácíme vodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké je tady podle vás řešení? Protože se zdá, že v poslední době máme „jenom“ ten přívalový déšť, který ale nestačí, protože ta koryta se neplní jen těmi srážkami, ale také z podzemních zdrojů...

David STORCH, biolog:
Jedna věc je, jestli chceme řešit ty velký výkyvy. To znamená, že je dlouhé sucho a pak prudké přívalové deště, které strhnou půdu a tak. To se dá řešit těmi opatřeními na zadržování vody v krajině, těmi remízky a tím budováním mokřadů a tak. Ale problém, že nám nenaprší, řešit prostě nejde. Holt, když není dostatek vody, tak jakékoliv opatření zadržování vody bude znamenat jenom to, že ještě o to méně vody bude v řekách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dešti neporučíme.

David STORCH, biolog:
Dešti neporučíme. A jediné, co jakžtakž dává logiku, je zabránit tomu odparu. Ale není to úplně dokonalé. Koneckonců, jak jsem říkal, ten odpar, to je to, čím vznikají mraky a nakonec tedy déšť. Ale vlastně to nikoliv nezbytné zavlažování je vlastně z tohoto hlediska nejhorší. Mimochodem zrovna jedno z takových opatření na zadržování vody v krajině je budování rybníků, ale to z hlediska bilance té vody v krajině jde spíše vlastně proti tomu, protože rybníky jsou mělké, a nato, jaký je tam objem vody, tak mají velký odpar, takže rybníky zvyšují odpar taky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co se týče té bilance, tak přehrady od léta vypustily do suchých koryt o 400 milionů kubíků vody víc, než do nich přiteklo, a některé úplně vyschly. Se suchem souvisí i další problém, a to je kůrovec. Nedávno soukromí majitelé lesů varovali, že příští rok může kůrovcová těžba dosáhnout 50 milionů metrů krychlových, což je trojnásobek normálu. Jenom pro ilustraci, v současné době je napadeno kůrovcem až 20 milionů metrů krychlových, a to u stojících smrkových porostů. Pak přijde jaro a s tím se začnou rojit další brouci. Jak tady vidíte možné řešení? Tady jsme o tom mnohokrát hovořili, že se řeší aktuální akutní situace. Ale z dlouhodobého hlediska co je nutné?

David STORCH, biolog:
Ono se to řeší různými způsoby. Já spíš tady vidím riziko toho, že se to bude řešit vysazováním nepůvodních dřevin. To je taková věc, kterou dneska lesáci docela často používají nebo o ní aspoň mluví. Typicky se to týká douglasky, amerického jehličnanu, nebo třeba dubu červeného. Je to problém z toho důvodu, jako je problém se všemi nepůvodními organismy. Prostě hrozí, že se vymkne kontrole, že se přemnoží. Ono to zní divně u stromů, ale už existuje invaze u nás třeba borovice vejmutovky. Dřív jsme měli také lokálně problémy s borovicí černou. To znamená, i ty dřeviny dokážou jaksi uniknout a přeměňovat tu krajinu. Ti lesáci si od toho slibují to, že ta douglaska nebude žrána kůrovcem, protože to je lýkožrout smrkový. Problém u těchto nepůvodních druhů a v konkrétním případě nepůvodních dřevinje, že není vyloučeno, že časem se najde škůdce taky nepůvodní, který sem za tou douglaskou přijde, a budeme ve stejné situaci. To znamená, je to řešení, ale na úkor našich původních rostlin. Já si myslím, že by se mělo co nejvíc zamezovat šíření nepůvodních organismů, už tak jich tady máme hrozně moc, a za druhé prostě nemusí být definitivní. To znamená, jediné řešení, které je, jak říkáte, v tom dlouhodobém horizontu únosné, je opravdu diverzifikovat. To znamená, mít tam v těch lesích velkou diverzitu organismů, velkou diverzitu dřevin, protože v takovém případě, když škůdce přijde na jednu, tak tam ty ostatní zbudou. Teď to zjednodušuji, ale takto to vlastně funguje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se bude dařit těm nepůvodním dřevinám? Mimochodem Ministerstvo zemědělství doporučí takzvaný minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin – jedlí a listnáčů. Napadá mě také, pane profesore, že teď ke stému výročí založení republiky se opět vysazují lípy. Ty také moc nekamarádí s těmi extrémními výkyvy počasí...

David STORCH, biolog:
Jasně, ale lípa není dřevina, která by nějak masově rostla. Ona je závislá na velkém přísunu živin, takže typicky roste třeba na sutích nebo v lužních lesích. Když ji vysadíte na návsi, tak buď vyroste, nebo nevyroste, v lese spíš na těch živinově bohatších místech. Nebál bych se o lípu a ani bych se nebál, že lípa by byla nějakým problémem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co tedy u těch netradičních nebo nepůvodních dřevin?

David STORCH, biolog:
Oni nemají jiné problémy než naše původní dřeviny. Ono je to vlastně podobné. Naopak teď je chtějí vysazovat proto, že zrovna lýkožrout smrkový na ně nejde, protože jde na smrk. To znamená, oni se v tom ekosystému, když to řeknu takto, chovají vlastně docela podobně jako ty naše původní dřeviny, ale můžou přinést svoje…

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Můžou mít svého kůrovce v uvozovkách.

David STORCH, biolog:
Ano, časem za ním může jít jeho kůrovec a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale není právě to ta zásadní otázka, jak tedy zabráníme u těch nových druhů, u těch nepůvodních dřevin konkrétně tomu, aby se neopakovala ta situace, kterou teď řešíme? Má až apokalyptické rozměry podle mnohých.

David STORCH, biolog:
Jasně, ale apokalyptické rozměry to má proto, že u nás je toho smrku příliš. Pořád se vysazuje nejvíc smrků, což je logické, protože ono je ho nejvíc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pokud jde o tu skladbu, jak vůbec má nově vypadat skladba našich lesů? To je ta otázka.

David STORCH, biolog:
Právě o tom se baví, a tam je ten spor, jestli se mají podporovat ty nepůvodní nebo se to snažit nějak diverzifikovat s pomocí našich původních dřevin. Ten problém tady bude. Ale si hlavně myslím, že se musíme smířit s tím, že občas takové katastrofické situace nastanou. Prostě disturbance, jak tomu říkáme v ekologii, v přírodě nastávají a je to součást přirozeného cyklu těch lesů. To znamená, na jednu stranu je ta současná katastrofa docela velká a děsivá. Na druhou stranu nějaké katastrofy vždycky budou a nemůžeme si představit, že uděláme nějaký ideální les, který bude prost jakýchkoliv katastrof.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak by vypadal takový doporučený les, taková druhová skladba?

David STORCH, biolog:
V každé oblasti trochu jinak, respektive v každé nadmořské výšce, hlavně, trochu jinak. Ten smrk k nám koneckonců patří do vyšších poloh. Vždycky pomůže, když je tam velká druhová rozmanitost – z mnoha důvodů, ale tím hlavním je úplně jednoduše, když se jednomu druhu nedaří, ty druhé to kompenzují. Když je tam jenom jeden druh, tak prostě může zaniknout celý les. Je to vlastně docela jednoduché.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak vlastně může vypadat v současnosti zalesnění v ČR? Ty lesní porosty pokrývají třetinu plochy.

David STORCH, biolog:
Lesů je v posledních dekádách vůbec nejvíc za posledních několik set let. Takže z hlediska rozlohy lesa jsme na tom vlastně velmi dobře. Dokonce, řekl bych, že ta druhová skladba, a i věkové rozložení se mění spíš k lepšímu, ale problém u těch lesů je, že všechno je to běh na velmi dlouhou trať, protože doba takové té obměny lesa je typicky 100 let. Dneska se mluví o tom, že vlastně problém je, že se pořád vysazuje nejvíc smrků, ale to právě souvisí s tím, že je také nejvíc smrků k dispozici. Smrk k nám přirozeně patří, dokonce zčásti i do těch nižších poloh. To znamená, nemůžeme úplně zatracovat smrk, ale můžeme zatracovat ty vysázené plantáže, ty monokultury, a to je něco, co se musí změnit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se bude měnit právě v důsledku změn klimatu, hrozbě sucha výstavba ve městech?

David STORCH, biolog:
To nevím. O tom jsme taky mluvili. Tady se hodně mluví třeba o těch zelených střechách a takových věcech, ale právě, jak jsme na začátku mluvili o té vodě, já jsem si uvědomil, že v době klimatických extrémů velkého sucha a velkých teplot vysazování vegetace, vysazování stromů, keřů ve městech určitě pomůže, ale vlastně z hlediska bilance té vody v krajině to zase zvyšuje odpar. To je dobré si uvědomit, že je tam vždycky nějaký rozpor. To znamená, pro lidi určitě v těch vedrech, co jsme zažili letos, je výhodné, aby ve městech bylo co nejvíce zeleně, ale z hlediska toho odparu a celkové bilance té vody to vlastně není nejlepší řešení. Optimální řešení v tomto smyslu vlastně neexistuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Stoleté duby a buky rostou v lese takzvaném Hambašském. Teď se přesouváme do Německa. Tamní aktivisté už několik let bojují za zachování tohoto starobylého tisíce let starého pralesa v Porýní. Pod ním se totiž nalézají zásoby hnědého uhlí. Žijí tam také chránění živočichové a vlastně ten Hambašský les se stal symbolem odporu vůči těžbě uhlí. Nedávno tam zasahovala policie. Dokonce zemřel jeden člověk, novinář. Jak se díváte na tuto problematiku? Co by znamenalo případné vykácení Hambašského lesa?

David STORCH, biolog:
Totéž, co vykácení jakéhokoliv jiného druhově zajímavého rozmanitého jakžtakž přirozeného lesa. To znamená ztrátu populací nějakých organismů. Ale tento spor je celkem klasický. Vlastně nejde o nic nového. Německo je obecně ekologicky velmi uvědomělé (Němci jsou prostě ekologicky velmi uvědomělí). Zároveň ono to zajímavě souvisí z obou stran s tou uvědomělostí. Oni hnědé uhlí potřebují proto, že upustili totálně od jádra, a Německo přechází na ty obnovitelné zdroje, ale obnovitelné zdroje nejsou úplně stabilní, takže musí mít nějakou zálohu, která bude stabilizovat tu energetiku, a to je právě uhlí. To znamená upuštění od jádra, které oni motivovali ekologickými ohledy, vede k tomu, že potřebují uhlí a potom tam dochází k takovým sporům, jestli vykácet les a udělat tam ten hnědouhelný důl. Upřímně řečeno jsem nikdy úplně nepochopil, proč ta jaderná energetika je považovaná za tak ekologicky nepříznivou. Četl jsem o tom mnoho argumentů, ale nijak mě nepřesvědčily. Je evidentní, že právě to uhlí je mnohem nepříznivější už proto, že se musí dolovat. To znamená, ničí se kus krajiny, jsou tam ty emise CO2 a tak dále. To všechno u jádra není. Samozřejmě u jádra je riziko katastrofa. To uznávám. Ale tyto argumenty mě nepřesvědčily, takže vlastně tento spor v tom Německu je docela zajímavý – a on je to spor jako všude, ale v tom Německu je vyostřený – kdy na jednu stranu jsou ekologicky motivovaní odpůrci jádra, na druhou stranu ekologicky motivovaní odpůrci uhlí, jenže ta energetika potřebuje aspoň jednu z těchto věcí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Němci právě řeší, zda takzvaná Energiewende je natolik úspěšná, že se Německo může obejít bez energie z těch uhelných elektráren. Myslíte, že se bude muset Spolková republika, nechci říct desítky let, s otazníkem, spoléhat právě na uhlí?

David STORCH, biolog:
Já se v této energetické problematice zas tolik nevyznám, ale co jsem o tom četl, tak zatím to uhlí potřebují právě pro tu zálohu, protože ty obnovitelné zdroje nejsou úplně stabilní. Jestli se obnovitelné zdroje můžou dotáhnout až do té úrovně nebo do té sofistikovanosti, že budou stabilní v tom smyslu, že se budou nějak vzájemně zastupovat, že když zrovna nebude foukat vítr, tak nějaký jiný obnovitelný zdroj to nahradí, to nemůžu nijak vyloučit, ale zatím jsme v situaci, že to nestačí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zůstaňme ještě chvíli v Německu. Úspěch Strany zelených v Bavorsku v zemských volbách je mimo jiné přičítán tomu, že jsou Bavořané čím dál více uvědomělí, co se týče vztahu k přírodě, ke krajině, k ekologii, že jim více leží na srdci stav planety, přinejmenším jejich lesa nebo toků. Například druhý volební lídr v Bavorsku za Zelené Ludwig Hartmann označil za své priority například omezení nepromyšlených záborů půdy pro stavbu skladů nebo supermarketů, také postupně přestat využívat jedy v zemědělství, zpomalit vymírání živočišných druhů v Bavorsku. Myslíte, že jsou Němci více ohleduplní? Leží jim na srdci stav ekologie, přírody?

David STORCH, biolog:
Jak jsem říkal, Němci byli vždycky uvědomělí, vlastě z těch evropských národů asi nejvíc, možná spolu s nějakými skandinávskými zeměmi, ale nejsem si úplně stoprocentně jist, že se to ještě nějak vylepšuje, že roste to uvědomění. Možná jo, ale rozhodně bych na to neusuzoval jenom z toho nárůstu preferencí Zelených v Bavorsku, protože Strana zelených v Německu byla vždycky vlastně docela úspěšná, vzpomeňme na Joschku Fischera, byla ve vládě a jaksi ta podpora ekologických nebo environmentálně příznivých postojů tam byla vždycky. Takže já si myslím, že úspěch Zelených může spíše souviset s těmi nějakými konkrétními politickými kroky a s konkrétní politikou té strany v daném momentě než s rostoucím uvědoměním. Vezměte si to u nás. Já si třeba myslím, že u nás to ekologické uvědomění také roste, ale Strana zelených totálně ztrácí, a to ne kvůli tomu, že by ty ekologické problémy nebyly důležité, ale prostě proto, že nedělá politiku, která by byla přitažlivá pro ostatní. Tím nemyslím jenom tu zelenou, ale veškerou politiku. To znamená, spíš to záleží na tom, jakou konkrétní politiku ta strana bude dělat než na obecné atmosféře ve společnosti, která v tom Německu vždycky byla environmentálně příznivější než v jiných zemích, ale prostě ta konkrétní politika je ještě něco jiného.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Záměr hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka o odstřelu medvěda, který se už více než měsíc toulá po Valašsku, vyvolala rozporuplné reakce. Odstřel medvěda zabrzdilo chybějící povolení od odboru životního prostředí Krajského úřadu. Šelmu, která krade ovce, rabuje ve včelínech, je ochotna krátkodobě vzít zoologická zahrada v Hluboké nad Vltavou. Včera ráno lidé opět viděli medvěda u bytovky na Kroměřížsku. Pod petici na záchranu medvěda se od pondělí podepsalo, alespoň podle zástupce Českého svazu ochránců přírody Valašské Meziříčí, více než 9400 lidí. Co s medvědem a kam s ním, pane profesore?

David STORCH, biolog:
Ona je to vlastně docela bizarní záležitost, speciálně, když se srovnáme se Slovenskem, kde těch medvědů mají hrozně moc a občas některý dělá potíže a taky Slováci celkem neváhají ho zastřelit. U nás se vždycky vyskytne jeden medvěd a teď je kolem toho velké mediální haló. Já si myslím, že v tomto případě jsou dvě možnosti: Buď ho odchytit a dát někam, ale problém, pokud vím, je v tom, že nikdo ho nějak trvale nechce. Zrovna medvědů je ve všelijakých zařízeních, v ZOO i kolem hradů a zámků, poměrně hodně a není to úplně jednoduché, vzít si na starost medvěda. V tomto případě jde skutečně o zvíře, které je výjimečné, nebojí se lidí, dělá škody, a já třeba osobně nemám problém s tím, ho zastřelit. To znám i z Afriky z národních parků. Tam se občas stane, že nějaké zvíře si navykne na lidi a většinou je toto jediné možné řešení, protože ono už se nechová normálně, a buď ho lze potom chovat v zajetí, ale to může být také prostě z nějakých jiných důvodů problematické... Ale běžně se taková zvířata prostě střílí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řekněme z bezpečnostních důvodů?

David STORCH, biolog:
Samozřejmě z bezpečnostních. Říkala jste, že trhá ovce. A pokud se nebojí lidí, tak to opravdu může být problém. A dřív nikdo nepohyboval, že takové zvíře se má zastřelit. Dneska samozřejmě žijeme v jiné době, posunuli jsme se vzhledem k těm právům zvířat a tak, nicméně vzhledem k tomu, že střílíme běžně divoká prasata, považujeme to za jediný způsob, jak je regulovat. Mimochodem předevčírem jsem potkal divoké prase na silnici v Praze. To znamená, to je věc, která je úplně přemnožená, a nemáme problém s tím střílet, a ten medvěd nemá právo na život o nic víc než ta divoká prasata. Ten jediný rozdíl je, že máme na našem území zrovna toho jediného, takže je to taková škoda. Ale vzhledem k tomu, že se nechová standardně a opravdu je to zvíře, které se nebojí lidí, tak já vlastně nemám problém s tím, ho zastřelit.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O čem svědčí fakt, že se ten medvěd nechová standardně, jak jste právě řekl?

David STORCH, biolog:
Já jsem o tom četli pouze z médií, ale pokud se nebojí lidí, tak to je ten případ. Mimochodem to je stejný případ jako s těmi všemi slovenskými medvědy. Takové ty případy napadení medvědem, to jsou typicky zvířata, která už si zvykla na lidi, ochomýtají se kolem horských chat, vybírají popelnice a jsou ochotná zaútočit na lidi, vytáhnout je ze stanu. S takovým zvířetem... Je holt poměrně málo věcí, co se s ním dá dělat. Dá se odchytit, což je velmi složitá operace, a dát někam do zajetí, ale pokud o něj nestojí, tak to zastřelení... Nepřipadá mi, že bychom nad tím měli být zvlášť zoufalí vzhledem k tomu, že jiná zvířata, která jsou stejně zajímavá, se běžně střílí, akorát holt to nebereme nijak tragicky, protože jich je spousta. Tento medvěd z hlediska medvědí populace nic neznamená. Máme jednoho medvěda na našem území. To znamená, žádnou vzácnou medvědí populaci, kterou by bylo potřeba chránit, tady nemáme. Nevidím v tom nějaký problém.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ještě otázka pro vás od pana Martina, cituji: „Když vysychají řeky a my je také potřebujeme k čistírnám odpadních vod, nebylo by lepší zkusit systém z Izraele? Jedná se o kompostování a výrobu domácího zemního plynu. Použití například na vaření a je to možné zásobit zbytky jídla nebo odpadem ze záchodu.  

David STORCH, biolog:
Kompostování je určitě chvályhodná věc, ale s tou vodou to nijak nesouvisí. Jak jsem říkal, když budeme spotřebovávat větší množství vody v domácnostech, tak nakonec to půjde do těch řek, které vysychají. Možná může být problém nějak v těch čističkách... Ale nakonec ta voda v řekách jde stejně z těch domácností, i z těch odpadů, a předpokládám, že většinou přes nějaké čističky. To znamená, tyto věci je určitě užitečné dělat, ale řekám to nepomůže.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Profesor David Storch a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji vám hezký den. Na slyšenou.

David STORCH, biolog:
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejším bude mediální analytik Jan Jirák. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: Zita Senková
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.