Přepis: Jak to vidí David Storch – 18. dubna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Vítejte u pořadu ‚Jak to vidí‘. Dnešním glosátorem je profesor David Storch, biolog. Dobrý den.

David STORCH, biolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Děje se s hmyzem něco důležitého a zásadního? Jak přistupovat ke změně klimatu a odepírat kvůli němu mateřství? I tyto motivy budeme rozvíjet v následujících minutách. Nerušený poslech. – Skupina aktivistů v Bavorsku nedávno úspěšně zorganizovala petici za včely. Lidé požadovali, aby třetina farem přešla na organický způsob zemědělství, jinak bude včelí populace ubývat. Změna přístupu k zemědělství by podle dvou australských vědců mohla přibrzdit postupné vymírání hmyzu. To má podle vědců na svědomí rozsáhlé užívání pesticidů a také dalších prostředků proti škůdcům, ale také celkové znečištění životního prostředí, s čímž souvisí také úbytek přirozených obydlí hmyzu. Co si o tom myslíte, pane profesore?

David STORCH, biolog:
My už jsme tady několikrát o vymírání nebo úbytku hmyzu mluvili, ale často jsme o tom mluvili v souvislosti se změnami naší krajiny, to znamená s tím, že krajina na jedné straně zarůstá, protože spousta míst zůstala ladem a nepraktikuje se tam právě to tradiční zemědělství, a spousta míst se přeměnila na intenzivně průmyslově obhospodařované kusy krajiny, kde hmyz nežije. Teď se ovšem situace trochu posunula, protože vyšlo několik studií, které ty změny populací hmyzu dokumentují celosvětově. My jsme mluvili o té slavné německé, kde v rezervacích zjistili, že se jim biomasy hmyzu snížily na jednu čtvrtinu, ale teď to úplně nové, co se dělo asi před měsícem nebo měsícem a půl, je, že vyšla studie v časopise Biological Conservation, která shrnovala různé studie z celého světa a přišla s velmi varující zprávou, vyznělo to velmi katastroficky. Dokonce potom vyšly studie, které tvrdí, že je to zcela přehnané. A na tom trochu něco je. Ta studie shrnula různé jiné studie, které se zabývaly úbytkem hmyzu, a na základě toho tvrdila, že za 50 let tady ubude většina hmyzu a že ten hmyz ubývá takovou rychlostí, že za chvilku přijdeme o 40 % hmyzu. Jsou tam nějaká čísla.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Například jeden z těch vědců svá tvrzení dokládá třeba pozorováním z dovolené, kdy on ujel autem 700 kilometrů australským venkovem a ani jednou nemusel čistit přední sklo.

David STORCH, biolog:
Jenže to jsou právě taková anekdotická pozorování, která asi něco znamenají, to je zkušenost spousty lidí, ale studium hmyzu je velmi komplikované. Hmyz je extrémně sezónní, navíc s hmyzem je spoustu dalších obtíží, třeba co se týká světelného znečištění, protože umělé světlo láká hmyz a není vyloučeno, že někde na silnicích není ten hmyz prostě proto, že je přitáhnut někam jinam umělým světlem. To znamená, mě na tom nejvíc překvapila ta mediální pozornost věnovaná tomuto článku, který vyšel navíc v celkem standardním časopise, a takových časopisů jsou desítky, a která byla trochu přehnaně popularizovaná, protože tvrdit na základě toho, že se věnuji jen studiím, které se věnují vymírání hmyzu, něco o tom, jak je to globálně s hmyzem, to je nesmysl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A děje se něco s hmyzem?

David STORCH, biolog:
Ano, určitě se něco děje, ale skoro nic o tom nevíme. Z mého hlediska jsou mnohem podstatnější třeba pozorování našich entomologů, které se týkají úbytků jednotlivých druhů, to, že z naší běžné krajiny mizí hmyz. Nebo ten výzkum německých ekologů, kteří to sledovali 20 let v rezervacích. Naproti tomu, když se zaměříte jenom na studie, které dokládají úbytek hmyzu, tak vám samozřejmě vyjde, že hmyz ubývá. Na spoustě míst ten hmyz také přibývá vlivem třeba globálního oteplení, a to v té studii pochopitelně nebylo, protože oni se zaměřili jenom na ten úbytek. To znamená, mě překvapilo, že ta obrovská mediální pozornost se spustila studií, která je vlastně v mnoha ohledech velmi problematická.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba populace severoamerických čmeláků se za posledních 30 let ztrojnásobila. Ale, pane profesore, je tady širší paleta názorů. Jak poznáme, které zprávy jsou relevantní, které analýzy se opravdu blíží té realitě? Jak se v tom zorientovat?

David STORCH, biolog:
Dokud se na tom neudělá opravdu dobrý vědecký výzkum, tak to nepoznáme. Máme tady jednu studii z Německa...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A myslíte, že tento výzkum, který prezentovali ti dva australští vědci, a věnovali tomu mnoho let, celý ten tým, že to není relevantní?

David STORCH, biolog:
Je, ale ty druhotné interpretace, které udělali nejen autoři těch studií, ale potom novináři a různí lidé, kteří se toho chopili, už jsou zavádějící, protože opravdu oni studovali jen ta místa a jen ty studie, které se týkaly ubývání hmyzu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak takto bychom to pak měli vnímat.

David STORCH, biolog:
Jako zajímavý doklad toho, že hmyz ubývá nejen v Evropě, jak ukázali ti Němci, ale také na mnoha jiných místech světa. To neznamená ovšem, že ubývá úplně všude. Na to si musíme ještě počkat. Já si myslím, že ubývání hmyzu je velký problém. Dokonce to považuji za jeden z největších environmentálních problémů vůbec. Ale zrovna tato studie, která byla tak medializovaná, o tom moc neřekne, protože shrnula výsledky 79 studií, které byly výslovně zaměřené na případy ubývání hmyzu. To znamená, o tom celku to vlastně neříká skoro nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Největší hromadné vymírání v celé historii Země se odehrálo na konci prvohor. Lze vůbec srovnávat tehdejší a současnou situaci? Ty současné klimatické změny s těmi předchozími, když se zaměříme na ty příčiny?

David STORCH, biolog:
Na konci prvohor bylo vymírání takového rozsahu, že někteří paleontologové tvrdí, že byla klika, že život na Zemi vůbec přežil. Jsou odhady, že přežilo, abychom si udělali představu o časové škále, bylo to před čtvrt miliardou let, hodně dávno, méně než 5 % všech druhů. To znamená, bylo to něco obrovského. To je s tím, co se děje dneska, nesrovnatelné. Vy jste ale zmínila klimatické změny, a to je trochu jiné a zajímavější téma. Velká, masová vymírání v historii Země byla obrovská, vymřely při nich vždycky desítky procent druhů, to je mnohem víc, než vymírá teď, zdaleka. Teď v těch posledních 200 letech vymřely spíše jednotky procent, ani ne, spíš desetiny procenta. Takže z toho hlediska je to nesrovnatelné. Na druhou stranu se vymírá poměrně rychle, ale teď je právě hrozně zajímavé zjišťovat, jak je srovnatelná rychlost změn, ať už třeba klimatických nebo změn té biologické rozmanitosti. Protože se třeba říká, že dnešní vymírání sice zdaleka nedosahuje rozsahu těch pěti předchozích masových vymírání, ale je mnohem rychlejší. Nicméně když se podíváme do historie relativně nedávné, do třetihor, to znamená 65 milionů let od toho posledního velkého vymírání, kdy vymřeli dinosauři, tak víme, že občas také docházelo k takto rychlému vymírání. To znamená, rychlé změny přírody pozorujeme i v relativně nedávné minulosti v geologickém čase a totéž se týká i těch klimatických změn. Třeba ta současná klimatická změna, o které mnozí říkají, že nemá vůbec precedent posledních několik desítek tisíc let... To není pravda, protože před 12 tisíci lety, když skončila doba ledová, tak ta klimatická změna byla podle všech dat, co se dají dohledat v literatuře, rychlejší.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
List Independent si klade otázku, kdy se stane nějaká druh vyhynulý, protože někdy o něčem říkáme, že už je to poslední druh, třeba želvy, ale pak se dozvíme za několik týdnů nebo za nějaké období, že ten druh existuje.

David STORCH, biolog:
To se stává a určuje se to dohodou. Když nějaký druh není viděn několik let, přestože se po něm intenzivně pátrá, tak IUCN, Mezinárodní organizace na ochranu přírody, prohlásí ten druh za vyhynulý, přičemž to nemusí být definitivní, může se ten druh zase objevit. Ale nedá se to říct jinak než dohodou, protože ono se nedá dokázat neexistence. Stejně jako nemůžeme dokázat, že neexistuje Yetti, a sice ho nikdy pravděpodobně nikdo neviděl, ale dokázat se to nedá, tak stejně tak se to týká těch vyhynulých druhů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Neviděný neznamená mrtvý, jak píše list.

David STORCH, biolog:
Přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Už za 10 let se mohou v životním prostředí spustit nenapravitelné řetězové reakce, které povedou k zániku naší civilizace. Je proto nutné okamžitě jednat a chovat se, jako kdyby nám hořel dům. Tato slova pronesla před poslanci výboru Evropského parlamentu pro životní prostřední, veřejné zdraví a bezpečnost potravin 16letá švédská studentka Greta Thunbergová. Její školní stávky za důležitější a důslednější ekologickou politiku přerostly, jak víme, v celosvětové hnutí. Mimochodem do Štrasburku přijela vlakem. Rozpadá se nám ten náš vlastní dům?

David STORCH, biolog:
Žijeme v době velmi prudkých změn a ta metafora rozpadajícího se domu je vlastně docela pěkná. Jiná věc je, že my jsme nikdy pravděpodobně nežili v domě, který by byl úplně dokonale fungující a fungl nový. On se vždycky trochu rozpadal. Mluvili jsme o těch minulých změnách... My jsme si totiž trochu zvykli na komfort holocénu. To je taková věc, kterou si lidé často neuvědomí, že holocenní klima, to znamená, to klima od poslední doby ledové, bylo hrozně stabilní ve srovnání s předchozím kolísáním klimatu. Čtvrtohory jsou velmi nestabilní. Minulá doba ledová byla plná extrémních zvratů klimatu, a i posunů těch jednotlivých biomů a migrace organismů a tak. Ale za těch posledních 12 tisíc let se toho tolik nedělo. Takže my jsme si zvykli na takový holocenní poklid. Teď vcházíme do doby, kdy se začíná něco dít mnohem dramatičtěji, a bereme to jako hroucení toho domu, což je vlastně docela dobrá metafora. Je dobré si uvědomit, že to, že jsme byli v domě, který se nehroutí, byla spíš výjimka.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobře. Komfort holocénu je nahlodán, přinejmenším. Jak tedy přistupovat k tomu drolícímu se domu nebo domu, který už nemá ty pevné základy?

David STORCH, biolog:
Já jsem tuhle věc s organizací Středoškolských stávek sledoval trošku zpovzdálí, protože ono to začalo v době, kdy jsem byl ještě v terénu v Africe... A mně ta iniciativa přijde docela správná v tom smyslu, že není nic špatného na tom, že si středoškoláci všímají toho, že se ve světě něco děje a že je potřeba s tím něco dělat. To, co mě na tom trošičku znepokojuje, je, že jsem ze strany těch organizátorů neslyšel moc věcných argumentů, které by jednak říkaly přesně, co se děje a jednak co se tedy má dělat. Ono totiž občas se říká: Ti politici by konečně už s tím měli něco dělat, nic nedělají... Ale to není vůbec pravda. Něco se děje, spoustu věcí už politici dělají, a koneckonců jsme tady měli ty velké klimatické konference, ze kterých plynuly nějaké závazky zemí a tak, ale problém je spíš v tom, že ty změny jsou opravdu rychlé a ta politika, a vůbec administrativa je pomalá, a jednak, že málokdo ví přesně, co s tím dělat. A velmi snadno se dělají věci, které jsou kontraproduktivní. My už jsme tady několikrát mluvili o biopalivech a těchhle těch věcech, což byla snaha omezit vypouštění emisí, která měla a má velmi negativní následky v podobě mizejících kusů přírody... Stejně tak intenzivní zalesňování... Zdá se, že to je dobrá věc, protože to odčerpává CO2 z atmosféry... Ale je to vlastně jenom krátkodobé, protože s těmi lesy se taky nakonec něco stane – shoří nebo shnijí, ten CO2 se zase uvolní... A je to za tu cenu, že to zalesňování zničí poslední zbytky cenné přírody. To znamená, ono není ani tak problém, že by se něco nedělo a že by se muselo dělat něco, co se neděje, ale že dobré recepty nemáme...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak to, že kompetentní lidé nevědí, co dělat? Mimochodem švédská studentka, aktivistka, ta od vlády už loni žádala snížení emisí...

David STORCH, biolog:
Snižování emisí je v podstatě jediné, na co lidi přišli, co se dá dělat, ale i to se dá dělat dobře a špatně. Biopaliva, to je to špatné řešení... Dobré řešení by bylo přejít třeba na elektrifikaci v automobilovém průmyslu, ale to musí být zároveň spojeno s využíváním zdrojů elektřiny, které právě neprodukují emise. To znamená, buď z těch obnovitelných zdrojů, ze sluneční energie, z větru nebo například jádra... Je několik možností. A bohužel problém je, že s tím klimatem jako takovým my neumíme pohnout, neumíme poručit větru a dešti... Jediné, na co lidi přišli, jsou právě ty emise. A s tím bojují někdy lépe, někdy hůř.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale to nám ten komfort holocénu, pane profesore, příliš dlouho nevydrží...

David STORCH, biolog:
On nám určitě nevydrží. Jak říkám, ono je to spíš výjimka. A jsou lidé, kteří tvrdí, že je to úplně přirozené, protože ta doba meziledová je vždycky relativně krátká, navíc většinou dramatičtější než ten holocén (ten holocén je opravdu extrémně stabilní) a přicházíme spíš do té fáze doby ledové, která ovšem zdaleka není jenom ledová, ta se vyznačuje právě těmi prudkými změnami. A to opravdu prudkými. Prudkými změnami teploty, a to jak nahoru, tak dolů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem stávkovalo se také v ČR v rámci toho celosvětového hnutí. A naši studenti mezi ty hlavní problémy u nás v Česku... Pojmenovali je prolomení těžby limitů, emisní výjimky pro uhelné elektrárny nebo neudržitelné nakládání se zemědělskou půdou. Stát podle našich studentů – nebo – podle těch protestujících investuje z převážné většiny do fosilního průmyslu místo do čistých zdrojů energie. Jak v tomto kontextu vidíte i náš energetický mix?

David STORCH, biolog:
Kdybych měl jmenovat ty hlavní problémy, tak jmenuju určitě jiné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak schválně. Které?

David STORCH, biolog:
Mnohokrát jsme tady o tom mluvili. Určitě je to průmyslové zemědělství spojené se zarůstáním krajiny v těch místech, kde není průmyslové zemědělství... Ale zrovna ta půda, ta by tam spadala taky, ale ta zase nesouvisí s klimatem. Tak já vlastně nevím, jestli oni chtěli mluvit o obecných environmentálních problémech, nebo těch klimatických. Na druhou stranu pravda je, že uhelný průmysl u nás pořád je a počítá se s ním. Ono se počítá s jeho útlumem, ale je pravda, že by se mohl utlumovat pomaleji. To určitě. Vede se o tom velká diskuze, ty věci nejdou rychle... Ta diskuze potom vede taky k těm otázkám, jestli podporovat jádro nebo víc ty obnovitelné zdroje, jestli nám ty obnovitelné zdroje stačí... Ale pravda je, že musím souhlasit s tím, že uhelné zdroje u nás pořád fungují, o prolomení limitů se mluví, a ostatně některé už byly prolomeny... Z tohoto hlediska určitě nějaký tlak na to, aby co nejrychleji tento způsob výroby energie se změnil, je oprávněný.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem podle agentur AFP nebo BBC do švédštiny proniká nový módní výraz flygskam, což lze přeložit jako stud z létání... Jinými slovy: Čím dál větší počet Švédům kvůli obavám o globální klima omezuje používání letadel a volí ekologičtější dopravní prostředky, třeba vlak.

David STORCH, biolog:
Ono to souvisí s tím, že existuje takový fenomén – nebo – koncept, kterému se říká ekologická stopa. Každý si může zjistit, jak moc ohrožuje planetu, jak moc produkuje emise... A když si to spočítáte, a na to jsou i nějaké aplikace, tak zjistíte, že naprostá majorita, většina, toho, jakým způsobem člověk ovlivňuje právě emise, je to létání. Pochopitelně to má strašlivou spotřebu... Takže to je reakce na tohle zjištění. Můžu kupovat ekologické potraviny a nevím, co dělat, jezdit vlakem, ale stačí, abych párkrát za rok letěl letadlem, a to ostatní je proti tomu úplné nic.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nedávno vzniklo hnutí žen, ale i mužů, kteří odmítají přivést děti do světa, ve kterém hrozí klimatická katastrofa. Podobné hlasy se už v minulosti ozývaly. Co si myslíte o této tendenci nebo snad novému trendu? Ženy tvrdí, že ze strachu o budoucí vývoj planety se nechtějí dále reprodukovat, aby jejich děti pak netrpěly.

David STORCH, biolog:
Domnívám se, že tomuto trendu je věnována nepatřičná mediální pozornost, protože to není trend, to jsou takové poměrně ojedinělé hlasy, které mně přijdou jako poměrně absurdní. Ono samozřejmě růst lidské populace je ten hlavní – primární – problém všech těch ekologických problémů, ale populace dneska roste hlavně v tropických zemích, speciálně v tropické Africe... To znamená, že snaha o zastavení růstu má smysl třeba v Nigérii, a to ne ve smyslu omezení reprodukce, ale aby ženy byly vzdělanější a místo šesti dětí měly třeba dvě. Naopak tady v Evropě máme problém spíš s ubýváním populace. A hlavně mám pocit, že ty ženy si neuvědomují úplně zásadní věc – že ty problémy současného světa my už nevyřešíme a že to budou řešit ty naše děti a naši vnuci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
No, právě, ty děti...

David STORCH, biolog:
Těžko říct, jestli to není z naší strany trošku alibismus, ale my už ty věci nevyřešíme, a když ty děti nebudou, a dokonce bych řekl vzdělané děti, tak nebude kdo by je řešil...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Americká agentura NASA zkoumala proměny zeleně na naší planetě. A na základě satelitních dat dospěla k závěru, že Země je zelenější než před dvaceti lety, a to díky Číně a Indii. Docela překvapující závěr. Čeho je to důsledek?

David STORCH, biolog:
No, mě ten závěr zas tolik nepřekvapil... Už proto, že k tomu mám takový zvláštní vztah. My jsme si tohoto jevu všimli sami, resp. moje studentka, která analyzovala právě časové série satelitních dat za poslední čtvrtstoletí, ta tohle zjistila taky už před nějakou dobou... Dokonce jsme udělali takovou mapu toho ozeleňování Země, které bylo překvapivé... Říkali jsme si, že by z toho mohl být docela pěkný článek... Ale než jsme se rozkoukali, tak z toho jiní lidé, kteří se tím zabývají mnohem intenzivněji, napsali dva ještě hezčí články, než bychom asi dali dohromady my... Je to zajímavá věc. Ono to není tak jednoduché, že by za to mohly Čína a Indie. To ozeleňování planety, to znamená i zvyšování produkce rostlin na planetě, není rovnoměrné. V tom máte úplnou pravdu. Například v úplně rovníkových oblastech je spíše opačný trend... Nicméně v takových těch středně aridních, středně suchých, se skutečně ta planeta ozeleňuje. Čím je to způsobeno? Neví se. Může tam být více příčin. Jedna z věcí, o které se mluvilo v této souvislosti, je hnojení, a to například oxidem uhličitým. Oxid uhličitý stoupá, to je koneckonců ten motor – nebo – souvisí to s těmi klimatickými změnami, a je to zdroj uhlíku pro rostliny, pro rostlinné tkáně. A když zvýšíte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu, tak se zvýší produkce rostlin. Zároveň je čím dál víc dusíku a fosforu, dalších limitujících živin, protože se vyrábějí umělá hnojiva. Ale v té Číně a Indii to může ještě souviset vysloveně s intenzivním zemědělstvím. To znamená, že tam zvyšují produkci prostřednictvím těch umělých hnojiv, ale třeba i zalesňováním. V Číně poměrně hodně zalesňují. Ten trend se ovšem týká i Evropy. A v Evropě to kromě toho intenzivnějšího zemědělství může souviset taky právě s tím zarůstáním krajiny, o kterém jsme tady mluvili. Mimochodem skoro nejvíce ozeleňuje Středozemí. Speciálně třeba Turecko zarůstá velmi intenzivně. A nesouvisí to ani s těmi hnojivy, ani s ničím jiným... Spíš to souvisí s tím opouštěním... Neví se úplně přesně s čím. Ale ta aridní místa zarůstají. Totéž se týká i míst, jako je třeba Namibie, kde je v polopoušti čím dál víc zeleně. A to rozhodně nesouvisí s hnojivy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Souvisí to také s vysázením stromů?

David STORCH, biolog:
Ano. Ale to se právě týká některých oblastí severní polokoule, speciálně té Číny a možná Severní Ameriky. Mimochodem to ozeleňování je hodně výrazné také na západě Severní Ameriky. Ale ozeleňování aridních afrických savan je způsobeno určitě něčím jiným. Může tam hrát roli třeba úbytek býložravců, ale řekl bych, že to nebude ono... Může tam hrát roli zvyšování toho množství CO2... Je tady asi více důvodů, ale pořádně tomu nerozumíme. Je to vlastně jev, který jsme teprve teď začali zkoumat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když se dívám na ty satelitní snímky na internetu, tak naše Evropa příliš zelená není...

David STORCH, biolog:
To je možné, ale ta zelenost stoupá. I v Evropě. Nestoupá v tropických pralesích, opravdu těch rovníkových, a na pár dalších místech, ale u nás stoupá hlavně vlivem toho zarůstání. To je něco, o čem víme. Ale jak říkám, proč se to stává v afrických aridních savanách...? Taky je to fenomén, o kterém se už mluví delší dobu, ale myslím si, že tomu úplně pořád nerozumíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Skoro polovina Afriky, ta horní část, je bílá.

David STORCH, biolog:
To je Sahara. Tam, kde nic není...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
... se nezazelená. ... A může tento nárůst, a možná už jste to naznačil, množství zelené plochy vykompenzovat ztrátu té přirozené zeleně?

David STORCH, biolog:
Ano. Celkové množství zeleně na Zemi přibývá. Problém je, že velmi pravděpodobně ten příbytek je dán právě zvyšující se produkcí toho průmyslového zemědělství. To znamená, že máme obrovské zelené plochy, protože jsou to pole a plantáže... Zároveň se zalesňuje, ale to zalesňování jsou vlastně zase plantáže. To znamená, že příbytek rostlinné biomasy je reálný, je celosvětový a ten vyrovná ten úbytek, tam, kde to ubývá, ovšem na druhou stranu to, co ubývá, je pravděpodobně mnohem cennější, než to, co přibývá. A to je ten problém. Ono je potřeba si také uvědomit, že to, že přibývá biomasa, neznamená, že je to nutně dobré. Prostředí, které má menší biomasu, může na tom být biologicky mnohem lépe, než to, které má větší biomasu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Biolog a ekolog profesor David Storch a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.

David STORCH, biolog:
Hezký den. Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
'Jak to vidí' nebude chybět ani zítra, na Velký pátek. Mým hostem bude

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.