Přepis: Jak to vidí David Storch – 11. února 2020
Hostem byl biolog a ekolog David Storch.
Vladimír KROC, moderátor:
Hostem pořadu Jak to vidí je dnes biolog, profesor David Storch z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd. Dobrý den.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Dobrý den.
Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Pane profesore, co znamená Sabina, která se prohnala Českem, nakonec tedy nenabyla sílu orkánu, jak jsme byli meteorology varováni, ale je to běžný jev?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Běžný jev, občas se prostě stává, že je velký vítr, otázkou je, do jaké míry tuhlectu jednorázovou událost interpretovat z hlediska nějakých globálních změn, to je vždycky obtížné, vlastně všechny tyhle jednorázové události těžko se zařazují do nějakého rámce, nicméně já se domnívám, že to vlastně docela dobře tam jde zařadit, ty globální nebo globální klimatická změna se vyznačuje taky tím, že se rozkolísal jet stream, to je takový rychlý proud vzduchu, který vlastně odděluje polární pásmo od toho mírného, když to úplně zjednoduším, a ten prostě prochází někde kolem dejme tomu 50. rovnoběžky nebo tak různě fluktuuje a teďkom se vlastně velmi rozkolísal, že někde sahá vysoko na sever, takže je na severu teplo, jindy naopak až na jih, takže vlastně naopak na jihu je teplo, a ve spojitosti s tímhle rozkolísáním taky vidíme všelijaké meteorologické jevy, jako právě ta současná zima, teplá s deštěm a nebo tyhlety větry.
Vladimír KROC, moderátor:
Ten orkán, kromě škod způsobil taky to, že v Německu vyráběl hodně větrné energie, bylo to myslím 60 %, je to dobře nebo špatně? Takový výkyv.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, ono, těžko říct u té elektrické energie, je problém, že my ji potřebujeme vlastně stabilně, to znamená my nepotřebujeme zdroje, které jsou závislé na nějakých takových výkyvech, takže dobře, že to nějakou energii vyrobilo, na druhou stranu, prostě není to něco, na co můžeme dlouhodobě spoléhat, jakkoliv třeba v Německu těch větrných elektráren je poměrně hodně a vlastně té elektřiny se z toho vyrobí docela hodně, což myslím, že je pozitivní, ale to, že se vyrobilo teď, to asi nijak zvlášť pozitivní není.
Vladimír KROC, moderátor:
Od posledního setkání jste stihl dvě návštěvy v Africe. Kde přesně?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Já jsem byl v listopadu a v prosinci v Tanzánii a teď v lednu v Jihoafrické republice, v Krugerově národním parku, v Tanzánii jsem byl z části na výletě, ale z části jsme tam dělali takový nějaký výzkum, který vlastně se váže k našemu dlouhodobému projektu, kdy počítáme ptáky přes celou Afriku, a teď v lednu tam děláme zase intenzivní výzkum, nejen ptáků, ale i různých skupin vlastně lokálnějších.
Vladimír KROC, moderátor:
A proč jezdíte počítat ptáky do Afriky? Jaký to má smysl?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, pochopitelně, že nás mimo jiné baví, ale domníváme se, že to má docela velký smysl, prostě proto, že v současné době se hodně mění příroda a my o těch změnách, a speciálně o změnách populací, společenstev, víme hrozně málo, a speciálně o tom víme hrozně málo na jiných kontinentech než je Evropa a Severní Amerika. Z té Afriky se ví poměrně hodně o velkých zvířatech, protože ty lidi zajímají, ale co se děje třeba s ptačími populacemi, nemluvě o hmyzích populacích, na kterých tedy také děláme výzkum, ne přímo já, ale moji kolegové, tak o těch se neví skoro nic, to znamená vlastně jakákoliv data z Afriky jsou hrozně cenná, protože v Africe se, stejně jako na celém světě, něco děje, teď v období antropocénu, a pořád o tom víme hrozně málo, máme obrovsky výkonné modely všelijaké, máme dobré analytické metody, a všelijaké teorie, ale vlastně nám notoricky chybí dobrá data z těchto oblastí.
Vladimír KROC, moderátor:
A jak se to konkrétně dělá? Jak se ptáci počítají?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Ti ptáci se dají počítat několika různými způsoby, mou preferovanou metodou je tzv. bodová metoda, která spočívá v tom, že máme různá místa, na kterých trávíme nějaký čas, který je přesně dán a sčítáme ptáky v okruhu sto metrů, ať už viděné nebo slyšené, to znamená je to přesně lokalizované, máme přesně známý ten bod, odkud to počítáme, a teď to počítáme v nějakých časových intervalech, ale těch musí být několik po sobě, a pak to různě statisticky hodnotíme. Ale těch metod je celá řada, podle, já mám rád tuhle, protože je právě přesně lokalizovaná, o každé místě nám vlastně něco říká.
Vladimír KROC, moderátor:
Posluchači si možná vzpomenou, že kdysi bývala tzv. čapí odyssea, sledování tahů černých čápů. Mění se třeba migrační zvyky těch tažných ptáků?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Mění se migrační zvyky poměrně hodně, v poslední době řada ptáků, kteří normálně migrují, u nás přes zimu zůstávají, známý byl příklad už dříve popsaný pěnic černohlavých, které se naučily zimovat ve Velké Británii, místo aby letěly někam do Středomoří, takže ty zvyky se můžou měnit vlastně docela hodně, a pochopitelně, že jak se dneska mění klima, tak to ty tahové populace velmi postihuje, protože spousta druhů třeba u nás ubývá ne kvůli tomu, že se děje něco u nás, ale že se děje něco na jejich tahových cestách, to znamená ty změny k tomu patří, a je to vlastně jistá i, lze to brát jako adaptaci na současné změny klimatu.
Vladimír KROC, moderátor:
A co se tam děje, třeba konkrétně v Africe, jak je to se suchem na černém kontinentu?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Je to různě, je to vlastně trošičku podobné jako všude jinde, včetně u nás, klimatické změny se nevyznačují ani tak tím oteplením respektive otepluje se, samozřejmě, ale to oteplení, to je opravdu o desetiny stupně, takže to není něco, co pociťujeme, ale to, co bezprostředně můžeme pociťovat a pociťujeme, jsou, je výsledek klimatických extrémů. V Africe třeba, v Jižní Africe bylo docela velké sucho letos, ono se to trošku příliš bych řekl medializovalo letos, protože když jsem mluvil s Jihoafričany, tak mi říkali, že bylo velké sucho, opravdu, ale v roce 2017, tedy pouhé dva roky předtím, bylo ještě mnohem větší sucho, takže ta sucha přicházejí, ale po těch suchách typicky přijdou velké deště, a když jsem přijel do Tanzánie, na konci listopadu, tak jsme byli překvapeni, tam byly obrovské deště, záplavy, všechno to hrozně žilo, a totéž jsme zažili teď vlastně v Jižní Africe, kde jsem se trošku obával, že tam bude sucho, protože se mluvilo o tom, jak je sucho, byl to přesný opak, bylo tam hrozně vlhko, řeky byly plné bahnité vody, prostě po těch velkých suchách zase přijdou velké deště, to jsou ty teplotní nebo obecně, klimatické extrémy, které vidíme všude po světě.
Vladimír KROC, moderátor:
No, jak říkáte všude po světě, když se třeba podíváme do Austrálie, tak tu taky, jak víme, zužovaly nebývalé požáry, které jsou tam běžné, ale ne tak rozsáhlé, teď zase silné lijáky. Co se to tedy s přírodou děje?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Je to to rozkolísání klimatu. Tohle asi, mění se režim hlavně právě režim srážek, vlivem změn teploty. A jak jste říkal, ty požáry k té Austrálii vlastně patří, Austrálie nebo ty typické biotopy, typické typy prostředí australské, mají tzv. požárovou dynamiku, existuje spousta rostlin, které jsou přímo na požárech závislé, když přes ně nepřejde požár, ta jejich semena, tak nevyklíčí, takže požáry k tomu patří, akorát teď byl zrovna vlastně mnohem větší, než je obvykle, což samozřejmě se nelíbí nejen lidem, ale vlastně i z hlediska té přírody to má nějaké jako destruktivní aspekty, byť je pořád potřeba si uvědomit, že ty požáry k tomu patří a to znamená požáry včetně té destrukce, protože spousta zvířat shoří, že tam celé lesy prostě shoří na prach, to je, bez toho by ta příroda tam nefungovala, ale teď to bylo zkrátka trošku moc. Naštěstí přišly ty velké deště, o kterých jste mluvil.
Vladimír KROC, moderátor:
Opravdu nemůžeme dělat víc než počkat, než si příroda pomůže sama v takovém případě?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, já se domnívám, že o mnoho víc dělat nemůžeme. Ono můžeme dělat něco preventivně, jsou známé takové ty příklady, kdy vlastně negativní efekt má hašení drobných požárů, protože díky tomu, že se drobné požáry neustále hasí, tak se tam kumuluje v tom systému postupně dřevní hmota, takže když pak přijde ten velký požár, tak je mnohem větší, než kdyby se ty drobné požáry nehasily, a tím by se zamezilo kumulaci té dřevní hmoty. Zároveň ty drobné požáry vytvářejí nějakou jemnou mozaiku, díky které se vlastně, shořelých a neshořelých částí, díky které se ten velký požár nerozšíří, to znamená preventivně se něco dělat dá, ale když už takhle velký požár nastane, tak se domnívám, že nejlepší je vlastně nechat tu přírodu se z toho vzpamatovat, speciálně v případě těch požárových systémů. Něco trošku jiného můžou být lesy, které to trošku taky odnesly, oni tam nejsou jenom taková ta požárová křovitá dejme tomu Savana nebo ty suché lesy, ale jsou tam i ostrůvky deštných lesů, já nevím, co jaké míry to odnesly, když jsem se o to zajímal, tak vlastně o tom ještě nebyly údaje, protože jak všude hořelo, tak se tam ani nikdo pořádně nedostal, ale tam věřím, že se dají dělat i nějaké, ale zase spíš preventivní opatření proti šíření požáru, ale když už to shoří, tak nejlepší je počkat a nechat to vlastní regeneraci, protože jakákoliv jiná možnost jsou v podstatě plantáže, a plantáže je to, co vlastně té přírodě škodí mnohem víc, než ty požáry.
Vladimír KROC, moderátor:
Dnes je naším hostem biolog, profesor David Storch. Vy jste v prosinci zveřejnil článek v Ekolistu o tom, že některé dobře míněné záměry se mohou obrátit proti nám, a v té souvislosti jste i zpochybnil úmysl vlády vysázet na deset milionů stromů, sklidil jste, možná se dá říci, bouři nevole, stále si za tím stojíte?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Ono to bylo trošičku složitější. Já jsem ten článek původně neuveřejnil v Ekolistu, ale v čísle časopisu Fórum ochrany přírody, které bylo věnováno právě klimatickým změnám a různým adaptačním opatřením, to znamená co dělat s těmi klimatickými změnami. Já jsem v redakční radě toho časopisu, a přišlo mi, že jaksi všechny články vyznívají tak, že úplně všechno víme, je to jasné, co dělat, zadržovat vodu v krajině, sázet stromy, prostě všechny ty články vyznívaly vlastně v jednom směru, a já jsem si říkal, že je potřeba udělat takovou drobnou provokaci, a prostě nějak to trochu zpochybnit, aby to nevypadalo tak jednoznačně, protože co je to za fórum, když všichni tvrdí to samé, přitom o těch změnách víme vlastně poměrně málo, takže jsem napsal takovou provokaci, že vlastně je to složitější a oni ji pak otiskli v Ekolistu, kde získala teprve tu velkou pozornost. Jestli si za tím stojím. Já jsem v tom článku to formuloval tak, že budu velmi rád, když nemám pravdu. Co jsem v tom článku tvrdil? Že ty opatření, která jsou navrhována, ta opatření, můžou být kontraproduktivní, prostě proto, že problém proč ztrácíme vodu není ani tak v tom, že se snižují srážky, ty srážky zůstávají celkově docela stejné, ale v tom, že vodu ztrácíme. A to buď tím, že tedy rychle odtéká z řek a nebo transpirací nebo prostě tím, že se odpaří. Co se týče toho odtékání z řek, no tak pochopitelně, nějaké zadržování má smysl, ale co se týče té transpirace, tak některá z těch opatření, o kterých se uvažuje, třeba budování rybníků nebo právě vysazování stromů, můžou být kontraproduktivní, protože zvyšují odpar. To, že stromy zvyšují odpad, protože hladina rybníků zvyšuje odpar, to se celkem ví, ale schytal jsem to v tom smyslu, že spousta lidí, já jsem, říkám, ten článek jsem formuloval tak, že bych rád, aby mě tohle vyvrátili, přímo jsem tam dokonce psal, že tohle zvyšování odparu nemusí být problém, pokud funguje tzv. malý vodní cyklus, to znamená pokud se stane to, že ta voda se odpaří, a v noci nebo v nějaké chladnější periodě, zase prostě naprší na tom samém místě. To je konec konců třeba známý takový ekofyziolog Jan Pokorný, tohle tvrdí, že ty stromy jsou vlastně důležité, že mají ten chladící a stabilizační efekt, to všechno je pravda, to co jsem já tam říkal bylo, že problém může být v tom, že ten malý vodní cyklus nám přestane fungovat, to znamená, že nastane nějaká klimatická změna vedoucí k velkému vodnímu cyklu, takže ta voda, co se odpaří, prostě spadne někde jinde. No a všichni na to reagovali, ne, samozřejmě, lesy přitahují vody, stromy jsou vždycky dobré, mají ten chladivý efekt, oni ten chladivý efekt mají kvůli té transpiraci, to znamená kvůli tomu, že odpařují vodu, pochopitelně, no ale což je klidně možné, ale já mám pocit, že ti lidi si neuvědomovali, že prostě žijeme v době těch klimatických změn, to znamená nemůžeme se spolehnout na to, že nějaký klimatický režim tady zůstane, pokud se zase změní teplota, pokud se bude měnit ten jet stream, o kterém jsme tady mluvili, tak najednou z malého vodního cyklu můžeme mít velký. No a naštěstí před pár týdny, asi třemi, jsem našel článek ve velmi prestižním časopise, který v podstatě tvrdil to samé co já, to znamená, že vysazování stromů nemusí přinést vždycky ty plody, protože je vždycky potřeba uvažovat o tom, jak se kombinuje ta vegetace s tím, co se děje v atmosféře.
Vladimír KROC, moderátor:
Dobře, ale co se tedy dá dělat, pokud se s těmi chmurnými vizemi nechceme smířit?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
To je přesně správná otázka. Já si myslím, že je to tak, že žádné jednoduché přímočaré řešení nám nepomůže, to znamená jednoduchá představa, že stačí vysázet deset milionů stromů, to je to, co teď vláda, na čem si zakládá, že podpoří vysazení deset milionů stromů, tak to prostě takhle to nefunguje, že může to být kontraproduktivní, těžko říct, co v takovém případě dělat, ale jedno je vodítko, když už něco děláme, tak se snažit to dělat tak, abychom zároveň jako nepoškodili něco jiného. Vysazování stromů je určitě dobré ve městech, konec konců i kvůli tomu chladícímu efektu, ale vysazování stromů může velmi poškodit vlastně biologickou rozmanitost některých lokalit, protože se často stromy vysazují na posledních takových výspách, kde žijou nějaké organismy bez lesí, to znamená vysazovat stromy ano, nepřehánět to, a vysazovat je tam, kde to ničemu neuškodí, prostě všechny ty věci, které děláme ve snaze třeba zabránit suchu, zadržet vodu a tak dále, musíme dělat s ohledem na to, aby to nevedlo k nějakým dalším škodám.
Vladimír KROC, moderátor:
Dnes profesor David Storch z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd. Na jednu stranu, řešíme mizení Amazonského pralesa, na druhou stranu nám uniká, že mizí prales taky v Evropě, a při jeho ochraně prý jde už doslova o život, mám na mysli Rumunsko.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Tohle je věc, kterou znám od svého kolegy Mirka Svobody, který je profesorem na Lesnické fakultě Zemědělské univerzity v Suchdole, kteří tam dlouhodobě bádají na pralesech, protože v Rumunsku je poměrně hodně pralesů zbývajících, o kterých se ještě vlastně ani neví, kde přesně jsou, nejsou vlastně pořádně zmapované a tak.
Vladimír KROC, moderátor:
Počkejte, to mě zajímá, v Evropě nejsou zmapované pralesy?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Ano, ano, v některých oblastech.
Vladimír KROC, moderátor:
To zní paradoxně.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No zní, ale ono je to trošku tím, že vlastně není úplně jasné, co to je prales, a není to úplně jednoduché poznat to na první pohled. Člověk by si řekl, že prales pozná podle toho, že je nějak druhově bohatý, složitě strukturovaný, že to není prostě nějaká monokultura, jenže právě zrovna kolega Svoboda zjistil, se svým týmem, že i ty pralesy mají občas takovou tu dynamiku, třeba nějakou katastrofickou dynamiku, že tam přijdou ti kůrovci a tak, i ty pralesy, i ty úplně přirozené pralesy, a v takovém případě, ten prales vlastně může klidně vyrůst v jednověkou monokulturu, vypadá to jako kultura, ale není to kultura. To znamená poznat prales není úplně triviální, a speciálně v těchto oblastech jako je Balkán, ty pralesy kupodivu nejsou přesně vymapované, i z důvodů právě té nejasnosti, té definice.
Vladimír KROC, moderátor:
Tady se možná nabízí otázka, proč vůbec bychom měli pralesy chránit zvlášť.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, těch důvodů je asi více, ale z mého hlediska je nejdůležitější, protože ten důvod, že pralesy hostí pořád biologickou rozmanitost, kterou už ty kulturní lesy nehostí. A ta biologická rozmanitost může být důležitá, i třeba pro životaschopnost těch kulturních lesů, no a co se stalo v tom Rumunsku, těží se tam ilegálně stejně jako v Amazonii nebo třeba na Sibiři, ale tady je to o to horší, že je to v Evropě, dokonce v Evropské unii a je to docela veliký problém a těží se zřejmě i v národních parcích a určitě i v těch pralesích, kde je to samozřejmě proti veškeré legislativě.
Vladimír KROC, moderátor:
Podle rumunské pobočky organizace Greenpeace zmizí každý den v Rumunsku devět hektarů pralesa. Proč s tím úřady nic nedělají?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, to už je taková věc, o které vlastně vím poměrně málo, ale situace v těchto balkánských zemích jako je Rumunsko a Bulharsko, je přece jenom ještě trošičku jiná než u nás, ono u nás taky je spousta věcí, jako černé stavby a tak podobně, které tady jsou a úřady s tím nezvládnou nic dělat, tak situace na Balkáně je v tomhle ohledu mnohem horší. Tady se mluví o korupci, ale prostě čím dál jdeme na východ víc, tak ta korupce je mnohem větší, a je to prostě složité, z tohoto hlediska. Tohle je věc, kterou by teoreticky mohla hýbat i Evropská unie, ale jak říkám, ta má vlastně s těmihle zeměmi o dost větší problémy než třeba s námi.
Vladimír KROC, moderátor:
Jak se využívá to pirátsky pokácené dřevo? To vlastně vytěžené v rámci toho pralesa, protože ptám se i proto, že Vy jste připomněl kůrovcovou kalamitu, že dnes je vlastně opačný problém, odbyt dřeva, vlastně nikdo o něj nemá zájem u nás.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, tohle nevím, vlastně o tom nevím nic, ono to kácení pralesů je ještě z doby, pokud jsem tomu porozuměl, dřívější než nastala ta kůrovcová kalamita, to znamená.
Vladimír KROC, moderátor:
A nejsou tam třeba nějaké vzácnější druhy dřevin?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Moc ne, moc ne, většinou jde zase jako o smrk, řekl bych, že tohleto tam nehraje roli, dokonce máte pravdu, že je možné, že teď se to ilegální kácení třeba vyplácí méně, prostě proto, že je toho dřeva nadbytek, takže to nevím, v každém případě to ilegální kácení pralesu na Balkáně je dlouhodobější záležitost než je ta kůrovcová kalamita.
Vladimír KROC, moderátor:
Taky se mluví o tom, že je problém s odbytem starého papíru, že vlastně recyklace papíru dneska už nikoho nezajímá, protože třeba Čína ho přestala odebírat. Čím to je? Proč se vlastně přestáváme chovat ekologicky?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, je to, o tom papíru toho moc nevím, ale problém je jako ve všem, že ekologické chování je nějak spřaženo s ekonomickým chováním, to znamená jaksi recyklace se nevyplatí v okamžiku, kdy je vlastně hrozně drahá, kdy je mnohem náročnější, a vlastně ukázalo se ve spoustě případů, že v některých ohledech ta recyklace je vlastně zase kontraproduktivní, zase se vracíme k tomu, že jaksi jsou takové obecné návody, jak se chovat ekologicky, ale některé z nich mohou být vlastně mít přesně opačný účinek, pokud nevíme, jak to přesně funguje, jak se to, co do toho vstupuje do toho procesu, tak je to vlastně složitější. Mimochodem, to je přesně příklad biopaliv, ukázalo se, že výroba biopaliv je často uhlíkově mnohem náročnější než ta fosilní paliva, prostě proto, že na to převážně na ten transport, na to zpracování těch biopaliv, se vlastně spotřebuje mnohem víc nafty než se ušetří tím, že tedy používáme biopaliva, to znamená těch příkladů, kdy jako nějaké jakoby ekologické chování ve skutečnosti ještě méně ekologické než by se tušilo, tak je vlastně docela dost.
Vladimír KROC, moderátor:
Jak se díváte na ekologické protesty a stávky studentů?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, já si myslím, že ty ekologické protesty mají tu pozitivní roli, že upozorňují na problém, jako ostatně všechny protesty, na druhou stranu, zrovna ty protesty kolem klimatu mě vadí v tom, že jaksi polarizují společnost a vyhrocují ten problém tak, že se zapomíná na jiné problémy. Ekologické, teď myslím. To znamená když se začne mluvit o klimatu a o tom, že musíme zmenšit produkci emise uhlíku a tak, tak se zapomíná na to, že vymírají tady druhy kolem nás žijeme v době, kdy se vymírá skutečně víc než normálně, a není to změnou klimatu, je to transformací prostředí, je to tím, že lidi opravdu ničí, třeba ilegálně kácí pralesy. Ničí ty původní typy prostředí, takže mě na těch protestech vlastně vadí to, že jsou hrozně jednostranné, hrozně jednostranně cílí na to klima a na uhlík konkrétně, ale neuvědomují si, že ty ekologické problémy jsou mnohem, mnohem komplexnější.
Vladimír KROC, moderátor:
A co si myslí o tom, že Greta Thunberg má být už podruhé nominována na Nobelovu cenu za mír?
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Tak mě to nijak neuráží, Nobelova cena za mír je ostatně celá taková zvláštní, viz Jásir Arafad a tak dále, to znamená tu dostávají, Barack Obama ji dostal, ještě než vlastně začal vůbec úřadovat, takže to dostávají prostě výrazné osobnosti za nějaký zásadní jako zářez nebo počin, který připoutal pozornost k nějakým problémům, a to zrovna v případě Grety Thunberg je ten případ, to znamená jaksi, myslím si, jako mě je vlastně, mě ona nějak zvlášť nevadí, přijde mi ten problém u ní v tom, o čem jsem mluvil, co jsem povídal, ona mluví demagogicky, zneužívá trošičku vědecké poznatky, posouvá to tím směrem ke klimatu, místo aby se věnovala taky jiným problémům, tyhle všechny námitky já vůči ní mám, ale na druhou stranu, vzburcovala veřejnost, a jak říkám, ta Nobelova cena za mír se dává vlastně podobným typům osobnosti.
Vladimír KROC, moderátor:
A můžeme klima účinně chránit aniž bychom v úplnosti pochopili jeho fungování.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
No, to já si právě myslím, že pořádně nemůžeme, a to je konec konců příklad s těmi biopalivy, prostě velmi často děláme zásadní přešlapy, právě proto, že nerozumíme, což o tom fungování klimatu, ale celého toho systému. A proto si myslím, že je právě potřeba vždycky vážit ty kroky a vážit to, zda tím jedním krokem náhodou nezpůsobíme paseku někde jinde, že za cenu toho, abychom snížili emise uhlíku, nebudeme ničit přírodu, což se tedy mimochodem přesně děje, to znamená, my i v tom, i v situaci, kdy toho moc nevíme, něco dělat musíme, ale je potřeba opravdu vážit, aby to nemělo tyhlecty negativní konsekvence.
Vladimír KROC, moderátor:
Říká biolog, profesor David Storch z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd v pořadu Jak to vidí. Děkuji, na shledanou.
David STORCH, biolog z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy a Akademie věd:
Děkuji, na shledanou.
Vladimír KROC, moderátor:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.