Přepis: Jak to vidí Daniel Prokop – 8. září 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo půl deváté, dobrý den přeje Zita Senková. Těším se, že jste si naladili rozhovor na aktuální témata. Ta proberu se sociologem Danielem Prokopem z organizace PAQ Research. Dobrý den, vítejte, Danieli.

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Podíváme se například na 7 bodů proti energetické chudobě, integraci ukrajinských dětí v českých školách, kvalifikaci ukrajinských uprchlíků a také na krizi jako ohrožení demokracie. Přeji nerušený poslech. /znělka/

Jak Česká republika jako předsednická země v Radě Evropské unie, pane Prokope, zkrotí ceny energií? Jenom připomenu, že zítra se v Bruselu uskuteční mimořádná schůze ministrů energetiky. Jak vnímáte celou tu situaci nejenom jako sociolog, ale i jako občan?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Tak nevím, jestli je dobré hned na první otázku říct, že nevím, ale nevím, jak se jim povede to dohodnout, protože tam jsou jako různé názory. Česká republika a některé další země prosazovaly tzv. tu iberskou výjimku, což je opatření, které vlastně dotuje a vyjímá plynové elektrárny z burzy, protože oni dneska zvyšují hodně cenu těch ostatních zdrojů a ty ostatní zdroje jsou teda určovány tržně. A je dotována ta plynová elektrárna. Evropská komise prosazuje něco jiného jako stropy na ty levnější zdroje naopak, aby netáhly cenově nahoru ty plynové elektrárny. Takže jsou to možná věci, které mají podobný výsledek, a já nejsem teda schopen posoudit, která je lepší, ale samozřejmě může se stát, že se taky nic nedohodne a bude to na nějakém národním řešení. Takže tak to uvidíme asi do týdne.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když jste v květnu v rámci výzkumného projektu Život k nezaplacení - a hovoříme vlastně a budeme o něm hovořit i dnes - zjišťovali strategie domácností v souvislosti s nárůstem cen energií, tak tehdy si spotřebu hlídala pouze polovina domácností. Nebo nevím, můžeme říct až polovina domácností tehdy. Každopádně je to nyní, máte-li data, více? Jenom připomenu, že navýšení cen energií od podzimu 2021 se projevilo u různých typů domácnosti odlišně. Některým to přineslo větší, někomu menší obtíže, kde jsme nyní v září 2022?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Těch 50 %, to byla spotřeba tepla, jakoby topení a elektřiny, což dneska samozřejmě si domácnosti hlídají méně, protože v létě zas tolik topit nemusíte, ale myslím si, že to naroste, to číslo. Jeden z problémů je, že my na rozdíl třeba od Velké Británie, tak minimum domácností v Česku má takové ty chytré elektroměry nebo plynoměry, které vám ukazují, kolik spotřebováváte reálně v korunách. Takže to myslím, že by pomohlo, protože teďka zvýší se tlak na hlídání si té spotřeby, a kdyby ty domácnosti měly lepší informace, tak by to, myslím, pomohlo. V minulosti ty chytré elektroměry zas tak tu spotřebu nesnižovaly třeba v té Británii, ale tam nebyl takový tlak té ceny. Teď, kdyby ty domácnosti měly větší informace, tak by to podle mě byla jedna z věcí, která by mohla pomoci. Druhá věc je, že nám trošku chybí podle mě nějaká kampaň, jak se dá ušetřit. Na kolik má cenu omezovat teplotu bojleru a podobně. Na rozdíl od některých zemí taky nevidím moc v tom veřejném sektoru taková ta opatření, které vidíme ve Španělsku, Německu, takové ty zákazy neonových reklam po desáté, limity na vytápění ve veřejných budovách a podobně. To vysílá takový signál, že i ten stát se snaží, a tady by podle mě jsme mohli přidat ještě o trochu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Národní ekonomická rada vlády, což je poradní orgán, vy jste také, pane Prokope, jejím členem, přišla s vlastní verzí pomoci lidem. Je to 7 bodů. Vlastně je to více cílené nebo zacílené, popište, o co jde. Jak by mohl český stát tedy pomoci a komu?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Já možná dodám ještě jednu k tomu předchozímu bodu. Rakousko dělá zajímavou regulaci cen, která vlastně zavádí strop cenový, ale pouze na 80 % spotřeby z vašeho loňského roku. Tzn. že 80 % toho, co jste v elektřině nebo plynu spotřebovala loňský rok, tak je s nějakou regulovanou cenou a nad to je to tržní cena, která je hodně vysoká. Takže to motivuje ty domácnosti, nebo by mělo, udržet tu spotřebu na nějakých 80 % toho loňského roku a ušetřit třeba 20 %. Což už jsme taky navrhovali někdy, nevím, v březnu, v dubnu, prostě stropovat tu základní spotřebu. Takže to je jako zajímavé opatření, které oproti třeba tomu českému energetickému tarifu, který spíše podporuje vyšší spotřebu, tak motivuje k omezování té spotřeby. A těch 7 bodů, tam je 7 bodů, já možná řeknu vlastně, na co reagují obecně. My jsme zemí, která dává hodně na podporu domácností obecně, když se sečtou daňová úleva v roce 21, valorizace penzí, všechny ty další věci, tak podle některých statistik jsme až jako čtvrtá země v Evropské unii v tom objemu těch peněz. Ale problém je, že třeba ta daňová změna, ty stály asi 110 miliard korun ročně, valorizace penzí stojí 70 miliard, ten energetický tarif a další opatření budou 60 miliard. To máte 230 miliard a tyhle hlavní opatření, pokud se teda realizuje ten tarif, tak vlastně ani jedno z nich necílí na ty ohrožené skupiny. Naopak, tak daňová změna nepomohla těm ohroženým pracujícím, valorizace penzí přidává málo těm nízkopříjmovým důchodcům, protože ona nevalorizuje tu základní složku důchodů, a ten energetický tarif v podstatě, jak je naplánován, tak dává výraznější podporu lidem, kteří hodně spotřebují.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak by to mělo ideálně vypadat, to rozvrstvení?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
A my proti tomu navrhujeme takové jako drobné, to jsou prostě finančně věci, kterou třeba stojí jednu desetinu toho, co jsem řekl teďka, a je tam uvolnění normativů na bydlení, které stropují dneska příspěvky na bydlení. Aby zejména důchodci, jedno-, dvoučlenné domácnosti měli mnohem větší podporu. Je tam lepší valorizace penzí, zvýšení té základní složky a pomoc těm chudším důchodcům, je tam valorizace přídavků na děti, protože ta jeho hodnota je dneska o 30 % nižší oproti třeba průměrné mzdě, než byla v roce 2008, je tam valorizace některých dalších věcí, je tam podle mě důležité opatření, o kterém se zas tolik nemluví, ale myslíme si, že by bylo načase, aby stát a obce v nějaké kooperaci odpouštěly věci, jako je školkovné, obědy ve školkách, poplatky v DDM, v takových těch veřejných volnočasových službách nejchudší třetině rodičů, která se dá definovat, protože nemá cenu to řešit jenom dávkami. My asi nechceme nikdo, aby ta krize dopadla na děti, aby rodiče šetřili na vzdělávání a volnočasových činnostech, a tomu se dá pomoct, že nebudeme vybírat třeba půl roku peníze za to, že jo. Místo jenom zasypávání penězi v těch dávkách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, kolik - možná odbočím, ale všechno se vším souvisí - kolik domácností ohrožuje pád do dluhové pasti?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Dneska v tom našem výzkumu Rok k nezaplacení, který děláme s rozhlasem, tak je nějaká třetina domácností, která vlastně utratí všechno z toho měsíčního příjmu. Takže jí zbude maximálně 500 Kč. V létě to byla třetina, možná to mírně klesne, ale řekl bych, že spíš to bude se pohybovat kolem té třetiny i na podzim minimálně. A teďka část těchto domácností má nějaké úspory, takže když jde pod nulu, tak může čerpat z těch úspor, ale minimálně polovina z nich vlastně výrazné úspory nemá, takže to zadlužení hrozí nějakým 10-15 procentům domácností. Neříkám, že všechny se zadluží, jo, ale většinou ty krize se projevují třeba po roce v tom zadlužením, po půl roce, když oni vyčerpají ty úspory domácnosti a přijde nějaký nedoplatek, rozbitá pračka, takovéhle věci, které vlastně už na ně nemáte ty prostředky. Anebo prostě chcete, já nevím, zaplatit tomu dítěti nějaké věci, takže něco jiného nezaplatíte a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jenom pro možná ještě lepší představu, o jaké situaci hovoříme, tak například matce samoživitelce se dvěma dětmi se coby typicky nízkopříjmové domácnosti od listopadu zvýšily náklady na bydlení o 1 920 Kč. Rodině s nadstandardními příjmy také se dvěma dětmi se za stejnou dobu náklady zvedly v průměru o 2 400 Kč. Pane Prokope, nakolik na vás slyší, teda na vaše rady, teď mluvím o Národní ekonomické radě vlády, kabinet?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
To, co jste říkala, jsou to ta přibližná čísla, protože třeba těch samoživitelek v tom výzkumu není tolik, ale vlastně to ukazuje, že za ty energie dáváme všichni podobně. Že vysokopříjmové domácnosti možná dávají 1,5krát tolik, co ty chudší domácnosti v průměru, ale není to věc, která by třeba 4× víc zasáhla ty vysokopříjmové. Takže v tom relativním měřítku to má mnohem větší dopad na samoživitelky, samostatně žijící důchodce a chudší rodiny s dětmi. A abych odpověděl na vaši otázku, myslím, že tam třeba z těch sedmi opatření jsou věci, na které vláda slyší dobře, takže třeba se jedná o těch normativech na bydlení, aby ten příspěvek byl otevřenější, tam bych řekl, že Ministerstvo práce se snaží posunovat dobrým směrem, ačkoliv to mělo přijít dřív už, a potom jsou věci, které jako navrhují ekonomové nebo sociologové dlouhodobě, jako je snížení zdanění té nízkopříjmové práce, a na to nikdo neslyší. A nejenom tato vláda, ale i ta předchozí vláda nebo hnutí ANO vlastně, když jsme mu nabízeli reformu daní, která by více pomohla těm nízkopříjmovým, tak se tím nezabývali. Takže to je taková bolest české politiky, že vlastně hodně daníme ty nízkopříjmové zaměstnance a vedle toho máme relativně normální danění těch vysokopříjmových zaměstnanců, ale vedle toho máme prostě bohužel obrovský rozdíl mezi daněním zaměstnanců a OSVČ, takže tam spousta lidí uniká do některých jiných typů úvazků. Teďka se hovoří o tom, že se rozšíří dohody o provedení práce, takže obecně my máme hrozně vysoké zatížení nízkopříjmových zaměstnanců a vedle toho spoustu děr v tom systému, takže jako spousta té pracovní síly uniká do nějaké pološedé ekonomiky. Tak to je trochu problém, který musíme dlouhodobě řešit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vy už déle varujete před rozevíráním nůžek ve společnosti. Máme se toho obávat? Bude to pokračovat podle vás?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Ten vývoj mezi lety 2013-2019, dejme tomu, než začala epidemie, tak spíš ty nůžky, jako nechci říct, že se uzavíraly, ale nezvyšovaly, protože stoupaly i příjmy nízkopříjmových lidí a podobně. Jeden problém byl, že nikdy jsme nedokázali udělat to, aby nějak konvergovaly, zlepšovala se životní úroveň v těch nejchudších regionech. Karlovarský, Ústecký kraj a podobně. Tam mimo jiné taky doplácíme na to, že hrozně daníme ty nízkopříjmové lidi, kteří žijou v těch krajích, místo abysme jim ulevili a podpořili tu kupní sílu v těch chudých regionech, tak jim to bereme prostě těmi daněmi. Míra exekuovanosti v těch krajích je pořád vysoká velmi, takže ale do toho roku 2019, dejme tomu, ten trend byl relativně příznivý. Teď se bojím, že ty změny v daních, ty dopady té krize výrazně jako zvýší ty nerovnosti. A musí na to ta vláda nějak reagovat, protože to, co vidíme na těch náměstích, tak samozřejmě organizovaly to i síly, jejichž záměry jsou jiné než primárně podpora chudších domácností, ale historicky prostě v Česku jsou úspěšné dva typy demonstrací. Jedná je taková ta liberálně demokratická, když je ohrožení nějakých ústavních institucí, to je Česká televize nebo Milion chvilek a podobně, a druhá je, když tam je velký ekonomický problém. Což byla třeba holešovská výzva, demonstrace odborů a tato.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mohla by, pane Prokope, tedy jinými slovy ta současná krize, pokud by se ještě teda prohloubila, být ohrožením demokracie? Připomenu slova nebo spíše varování nebo obav ministra spravedlnosti Pavla Blažka, který nedávno ve Sněmovně řekl, cituji: "Pokud se nevyřeší nynější energetická krize, mohl by být ohrožen politický systém země."

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Jako existují takové analýzy třeba od Adama Převorského, to je kvantitativní politolog, který ukazoval, že životnost demokracie hodně závisí na tom, jakou generuje životní úroveň, jaké dovoluje nerovnosti a podobně. Takže dlouhodobě to platí. Nicméně zase já doufám, že Česká republika má relativně silné instituce a že by to taky mohlo vést třeba ke změně vlády, která by asi nebyla ta, co se příznivcům dnešní vlády líbí, ale třeba by taky mohla být demokratická, akorát jako jiná. Takže dlouhodobě to riziko je, na druhou stranu bych neslučoval, že jediná možná demokracie je ta současná vláda. To je taková rétorika, která by taky mohla být po čase vnímána jako urážející. Myslím si, že důležitější jsou ty dlouhodobé vlivy. My jsme sledovali po roce 2011, po té krizi, když politici reagovali na problémy obyvatel dost pohrdlivě, žádná inflace neexistuje, chudoba v Česku neexistuje a podobně, tak extrémně jako klesla důvěra v politiky, v média a v další instituce a vlastně nástup Andreje Babiše a dalších, Tomia Okamury byl hodně dán jako tím poklesem důvěry. Takže to může mít taky důsledky, které budou třeba za 4, 8 let prostě v nějakém rozpadu té politické scény a podobně.

/znělka/

Zita SENKOVÁ, moderátorka
O své názory i zjištění se s námi dělí sociolog Daniel Prokop ze společnosti PAQ Research, která s Českým rozhlasem spolupracuje na projektu Česko 2002, Život k nezaplacení. Jen čtvrtina ukrajinských uprchlíků ve věku od 15 do 18 let začala 1. září navštěvovat střední školu nebo učiliště, jak vyplynulo z údajů ministerstev školství a vnitra. Znamená to tedy, když to odhadneme, asi 15 000 mladých Ukrajinců v České republice je mimo vzdělávací systém, pane Prokope?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
My úplně přesně nevíme, kolik jich tady je, takže tady můžou být registrovaní někteří, kteří třeba už se vrátili, ta data nejsou úplně přesná, ale ta čtvrtina mladistvých, kteří chodí na střední školy, to úplně přesně odpovídá našemu výzkumu z června, kdy jsme se ptali rodičů ukrajinských, ty také říkaly, že čtvrtina zhruba mladistvých mezi 16 a 17 lety chodí na střední školy. Tam je třeba si uvědomit, že skoro polovina studuje na dálku na Ukrajině. Na Ukrajině je trošku jiný vzdělávací systém, je tam desátá, jedenáctá třída a pro ty mladistvé je důležité si doplnit, dokončit tenhleten desátý, jedenáctý ročník. Ale je důležité, aby po něm nebo při něm už nastupovali do těch českých středních škol. A ukazovalo se v tom našem výzkumu, že zhruba 20 % těch mladistvých nestuduje ani jedno. Ani na dálku, ani tu českou střední školu. A to se může zvyšovat, pokud oni dostudují ten desátý, jedenáctý ročník, zůstanou tady a nenastoupí do těch českých škol, takže to riziko je velké.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A proč vlastně nenastoupili do českých škol? Jaký je důvod, že vlastně jsou jaksi v nějakém vakuu?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Tak jeden velký důvod je to, že dokončují ten desátý, jedenáctý ročník. To je zhruba 50 %. A potom těch 20 %, kteří nestudují vůbec, tak to je kombinace toho, že my máme malou kapacitu zejména škol s maturitou a zejména v některých regionech, jako je Praha nebo střední Čechy, tak ta kapacita těch maturitních oborů je malá a právě tam je nejvíc těch uprchlíků. Takže kapacita škol, to, že ne všechny školy reagovaly na tu výzvu, aby nezkoušely z té češtiny, takže jsme viděli gymnázia, která neměly v jednotných přijímacích zkouškách češtinu, měly tam nějaký pohovor, ale ten pohovor byl reálně taková pseudozkouška z češtiny, kterou ten Ukrajinec po měsíci může těžko projít, další důvod je, že podle toho našeho výzkumu hodně stagnuje nebo stagnovala výuka českého jazyka, takže zejména ti mladiství, když se nevzdělávali v českých školách, oni taky hodně často ti mladiství nechodí do volnočasových činností, tak se hodně zastavili ve znalosti češtiny a mají těžší teď jakoby se dostat na ty školy v tom září. A další důvod je informovanost. Ten český vzdělávací systém není úplně jednoduchý, střední školy zřizuje někdo jiný než základní školy, když pocházíte ze systému, který v tom středním školstvím je jiný, tak ti rodiče a ti mladí lidé jako třeba neví, na jaké školy se hlásit, jestli uznají ty roky studia z té Ukrajiny, takže tam taky trošku možná chyběla jakoby informační kampaň. To jsou takové důvody, které se nějak skládají do toho, že pětina dětí, mladistvých úplně vypadla a může to růst. A to by byl velký problém, protože samozřejmě právě tam se generovalo v těch minulých migračních vlnách nebo dobách, kdy v zemi je více uprchlíků, tam se generovaly ty problémy. Taková ta druhá generace, která vypadne z toho vzdělávání a díky tomu prostě je závislá na hodně podřadných pracích, spojená s nějakou mafií lokální, pracovní a podobně. Takže tomu musíme zabránit, tomu vypadávání ze středního vzdělání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Když se posuneme jaksi věkově, pane Prokope, tak jaké jsou ty dosavadní zkušenosti ukrajinských válečných uprchlíků s pracovním uplatněním v České republice? Mohou využít i, protože mnozí mají totiž vysokou kvalifikaci.

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Pozitivní zpráva je, že hodně ekonomicky aktivních uprchlíků, tzn. dospělých, kteří nejsou třeba důchodci a studenti, tak hodně z nich pracuje, nám to vychází ve výzkumu kolem poloviny, že buďto pracuje v Česku, což je většina z toho, nebo pracuje na dálku na Ukrajinu, takže to je pozitivní zpráva, negativní zpráva je, že u těch, co pracují v Česku, tak nějaké 2/3 z nich, u nich došlo k propadu kvalifikace, u 40 % došlo k výraznému propadu kvalifikace. Tzn. že máte třeba specialistu, řídícího pracovníka, technika nebo ženy, které pracovaly v dobrých pozicích ve zdravotnictví, a teď pracují v nekvalifikovaných manuálních profesích. Takže ty propady kvalifikace jsou velké a jsou s tím spojeny tři typy problémů. Jeden je, že mají relativně malé mzdy, takže většina z nich pracuje do 150 Kč na hodinu čisté mzdy, třetina dokonce do 100 Kč na hodinu, takže jenom malá část říká, že by si tou prací vydělala na život v Česku, kdyby neměla bydlení zdarma nebo podporu. Takže to je problém, že jim to nestačí na to osamostatnění. Druhý problém je, že ta česká ekonomika teda nevyužije ty kvalifikace lidí v těch profesích, kde by to bylo potřeba. Takže nevyužijeme to jako ekonomika. A zatřetí, když se ti lidé koncentrují v těch nízkokvalifikovaných pracích, kde navíc často dělají na dohody a podobně, přes agentury, tak můžou vytvářet tlak na mzdy pro ty chudší české pracující. Protože tam je velká konkurence, nejsnáze se tam propouští a nabírají noví zaměstnanci. Takže to může vést k tlaku na mzdy, takže to nevyužití těch kvalifikací se nevyplatí ani Ukrajincům, ani české ekonomice, ani těm českým zaměstnancům. A bariérou jsou teda jazyky, nedostupnost školek a uznávání těch kvalifikací. Úplně, jak to předvídali experti v březnu třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono jsou to všechno spojené nádoby, další otázka by mohla být, jestli mají uprchlíci, Ukrajinci čas, chuť i peníze v případě placených kurzů češtiny učit se česky.

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Jako minimálně říkají, že ano, že chodí na placené kurzy nebo na nějaké kurzy češtiny, vlastně většinou neplacené v tuto chvíli, zhruba třetina Ukrajinců, ale ty 2/3, které nechodí, tak to zdůvodňují tím, že si nemohli dovolit ty placené kurzy, takže chodí ti, co to sehnali neplaceně, když to zjednoduším, a druhý důvod je, že vedle té práce a hlídání dětí mají málo času. Takže tam prostě by mělo být nějaké opatření, aby třeba zaměstnavatel měl povinnost uvolňovat ty lidi v pracovní době na ty kurzy. My známe příklady firem, které zaměstnávají cizince v takových těch nižších profesích, které třeba nabízejí ty kurzy po pracovní době, ale když pracujete prostě 60 hodin třeba, tak už nemáte tolik energie se prostě 3× denně učit česky. Takže to by mělo být v pracovní době, známe z ostatních zemí to riziko, že když ti lidé uvíznou v těch nízkokvalifikovaných profesích, kde pracují s dalšími cizinci, tak se přestanou učit ten národní jazyk a vlastně nepostupují nahoru v té ekonomice. Takže to je nějaké doporučení, které ještě na ně není pozdě se mu věnovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Druhý ze série výzkumů Hlas Ukrajinců v Česku, které připravuje vaše společnost PAQ Research ve spolupráci se Sociologickým ústavem Akademie věd České republiky, také ukázal, že pouze čtvrtina ukrajinských uprchlíků u nás žije ve standardním bydlení, s dostatečnou obytnou plochou a s vlastním sociálním zařízením, téměř polovina jich žije v bytech a domech, které nedosahují kvality toho standardního bydlení, a necelá třetina zůstává v nebytových zařízeních, jako jsou hotely nebo ubytovny.

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
To samozřejmě je jasné, že budou bydlet v horším bydlení než průměrná populace. Ale ten standard my definujeme hodně teda tvrdě a to je 6 m2 obytné plochy na osobu, když do toho započítáte ložnice a obývací pokoje, takže si představte, že máte čtyřčlennou rodinu, tak my říkáme, standard je, když mají aspoň 24 m2 v těch ložnicích a pokojích, což je hodně málo, takže jako je jasné, že asi nebudou bydlet v luxusním bydlení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mění se to tedy nějak?

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Problém je, že lidé, kteří zůstanou v těch ubytovnách nebo přišli do ubytoven, tak v nějakých 80 % v těch ubytovnách zůstali. Že tam je malá mobilita z těch ubytoven do standardnějšího bydlení. A tam vlastně narážíme na to, že my máme malou kapacitu nájemního bydlení. A od začátku jsme říkali, měli bysme tu krizi využít nějak tak, aby se to vyplatilo i těm chudším českým domácnostem. Tzn. posílit obecní bydlení, zavést tzv. garantované nájemní bydlení, což je komerční nájem, který si platíte, ale obec za vás zaplatí třeba nájemní kauci, takže to často samoživitelky si nemůžou dovolit, ty 2, 3 nájemní kauce, a zavést tato opatření, podporovat to komerční nájemní bydlení, abysme zvýšili tu nabídku. Ale teď, když se kouknete třeba na Sreality, tak tam je nějakých 5 000 bytů se nabízí. Takže to jsme moc nevyužili. To garantované nájemní bydlení se ještě nerozjelo příliš a obce moc nevyužily ty programy podpory rekonstrukce obecních bytů, takže tam je nutná nějaká revize, aby z toho taky vytěžili chudší Češi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje sociolog ze společnosti PAQ Research Daniel Prokop. Děkuji za vaše informace i data, přeji vše dobré. Mějte se hezky.

Daniel PROKOP, sociolog, PAQ Research
Děkuji, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na slyšenou. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.