Přepis: Jak to vidí Daniel Prokop - 24. července 2019

Hostem byl sociolog Daniel Prokop.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:    
Příjemný den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem v 'Jak to vidí' je sociolog Daniel Prokop. Já vás vítám.

Daniel PROKOP, sociolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. Pozornost zaměříme na exekuce, nerovnosti ve školství i na úvahy o vzniku opozičního čtyřbloku a jeho šancích ve volbách. Inspirativní poslech. – Moje pozvání přijal sociolog Daniel Prokop. Vy dlouhodobě sledujete mimo jiné vývoj kolem exekucí v ČR. Počet lidí v exekuci klesl loni o 41 tisíc, dlužníků je nicméně stále hodně. Počet ukončených exekucí dlouhodobě roste. Loni jich bylo 540 tisíc. O čem toto svědčí, pane Prokope?  

Daniel PROKOP, sociolog:
Ten současný počet exekucí je podle nějakých čísel mezi sedmi set a osmi set tisíci... Nebo sedm set, osm set tisíc lidí je v exekuci, lépe řečeno... Ono těch exekucí je čtyři až pět milionů, protože řada lidí má dvě až šest těch exekucí. Tenhle ten počet lidí v exekuci je srovnatelný, když se podíváme do zahraničí, třeba s Finskem 90. let, kdy byla velká ekonomická krize, byla tam 120procentní nezaměstnanost, desetiprocentní pokles HDP. V té době tam bylo podobné procento lidí v exekuci, pod vymáháním dluhů. To ukazuje, že my jsme v konjunktuře asi pět let. A i po těch pěti letech máme počet lidí v exekuci na úrovni zemí, které jsou v nějaké dluhové krizi. Jeden důvod je, že těch exekucí je hodně, že se tady posílají do exekuce věci, které by se možná daly řešit jinak, ale druhý – hlavní – důvod je, že u nás je velmi těžké vstoupit do osobního bankrotu, do insolvence, do toho řízení, kde se za nějakých podmínek té exekuce zbavíte. Po třech až pěti letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Změní a co konkrétně... Od 1. června začala platit novela insolvenčního řádu, zákona...

Daniel PROKOP, sociolog:
Ten insolvenční řád je právě to řízení, ve kterém se můžete té exekuce zbavit, když splatíte nějakou část. Ono bylo hodně nepřístupné, tohle to řízení té insolvence, protože jste musela dopředu prokázat, že splatíte minimálně 30 %, bylo to velmi dlouhé. A podobně. Další bloky. A tam se podařilo některé bariéry odstranit. Například to, že nemusíte dopředu prokazovat, že splatíte 30 %. Některé skupiny obyvatel to mají rychlejší, tříleté, to oddlužení. Ale přesto je to jeden z nejtvrdších systémů, který znám ze západní Evropy. V červnu za ten měsíc do těch insolvencí nevstoupilo tolik lidí. Vstoupilo tam asi 3200 lidí. Přitom v minulém červnu, v červnu 2018, to bylo asi 1600. Takže ten počet lidí, kteří vstupují do insolvence, narostl asi dvakrát. A to by znamenalo, že do těch insolvencí bude vstupovat zhruba 40 tisíc lidí ročně. A když si vezmete, že máme sedm set tisíc lidí v exekuci, z toho asi 400 tisíc má ty exekuce opakované, a nemůže to vyřešit tím, že ty exekuce nějak splatí, to je prostě nevymahatelná exekuce, tak by trvalo 15 let, dejme tomu, než bychom se těchhle těch neřešitelných exekucí zbavili. Takže tam je nutné zabývat se tím, jaké jsou ty další bariéry. Ten insolvenční řád je pořád velmi tvrdý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co ještě přispívá, jaké faktory, k zadlužení?

Daniel PROKOP, sociolog:
Já to jenom dokončím o těch insolvencích... Tam je jeden velký problém: Když jste v exekuci a pracujete, tak už vám zůstane nějaká část peněz. Můžeme se bavit o tom, že ty srážky jsou výrazně tvrdší, až diskriminující pro matky samoživitelky, a něco vám zůstane z té mzdy. To se navíc od 1. června zvýšilo. To, kolik vám zůstává z té mzdy, na tom nezabavitelném minimu. Ale v insolvencích jsou ty srážky tvrdší. Ony se počítají, insolvence, jako tzv. přednostní exekuce. A přijdete až o pět tisíc korun, když přecházíte z exekuce do insolvence. Takže ten člověk je před dilematem, jestli má jít do insolvence, která je výrazně tvrdší, bude žít tři až pět let v hodně tvrdé chudobě, ale zbaví se těch exekucí, anebo jestli být v nějaké pololegalitě, třeba si snížit příjem na minimální mzdu a brát načerno... Hodně lidí volí tu druhou variantu. Takže my musíme srovnat tu tvrdost exekuce a insolvencí, aby to tolik neodrazovalo a ti lidé měli motivaci zbavit se těch dluhů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaké jsou nyní tedy ty varianty, když se podíváme na nová pravidla oddlužení, řekněme?

Daniel PROKOP, sociolog:
Vy jdete do oddlužení a tam buďto během tří let splatíte 60 % toho dluhu a zbytek se vám odpustí, nebo během pěti let máte splatit 30 %, a když se vám to nepovede, tak ještě soud může posuzovat, jestli jste se dostatečně snažil/a a může vám odpustit ten zbytek. Dostáváte relativně málo. Dostáváte 6400 korun na osobu plus nějaký bonus za děti plus jednu třetinu mzdy nad to. Takže ten váš příjem, když berete dobrou mzdu, je kolem nějakých 12 až 15 tisíc, dejme tomu. Takže je relativně nízký. I oproti exekuci. Insolvenční správce vám samozřejmě může rozprodat majetek. To je třeba rozdíl oproti nějakým zahraničním řádům, že tam se buďto zabaví majetek a rozprodá se, anebo jdete do splátkového kalendáře. Tady je možné, že vám insolvenční správce zpeněží třeba bydlení, když je nějak nadstandardně velké, a zároveň pět let splácíte. Takže ten insolvenční řád je tvrdý. Jste v registrech, jste ve větší chudobě, trvá to tři až pět let... Musíme se zamýšlet nad tím, aby nebyl výrazně tvrdší než ty exekuce, aby lidé nebyli demotivovaní se těch dluhů zbavit, protože oni jinak řeší to, že pracují načerno nebo pracují za minimální mzdu a k tomu načerno. To dělají v Česku statisíce lidí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte si, že přibývá zájemců o oddlužení?

Daniel PROKOP, sociolog:
Zdvojnásobuje se to, ale je to, dejme tomu, nad spodní hranici toho zájmu, který byl očekáván. Takže se potvrzují výhrady kritiků, že ta nejistota, jestli vám to vůbec po pěti letech odpustí, ten dluh, protože tam je taková nejasná podmínka těch 30 %, takže ta insolvence je výrazně tvrdší, to oddlužení, ten osobní bankrot, vede k tomu, že je to velmi dlouhé, vede k nějaké liknavosti těch lidí. Jsou tam další problémy. Myslím si, že řada lidí o tom vůbec neví, o možnosti toho osobního bankrotu. V řadě regionů nejsou dluhové poradny dostatečně. To dneska saturuje Člověk v tísni, Rubikon a další organizace. V některých regionech prostě nejsou. Nemáte s kým se poradit. Takže si myslím, že musí být snaha na více frontách, abychom se toho zbavili, protože to není jenom o těch lidech. Když máte sedm set tisíc lidí v exekuci a velká část z toho pracuje načerno nebo si přivydělává načerno, tak to dělá samozřejmě velké ztráty státnímu rozpočtu, které jsou odhadovány na nějakých sedm až dvacet miliard ročně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jinak soudy mohou nově dlužníkovi nařídit až sto hodin sociálního poradenství. To bude prospěšné, pokud o to budou mít zájem...

Daniel PROKOP, sociolog:
Co to znamená a kdo by to měl dělat? Protože ti insolvenční správci v tom nejsou experti. Je nutné vymýšlet nějaký systém propojení té insolvence s tím poradenstvím, které umí třeba firmy jako Člověk v tísni nebo Rubikon. Ale insolvenční správci to dělat nebudou. Takže tam není vůbec promyšlené, co to znamená.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nedávná speciální mapa ukázala, že nejvíce osobních bankrotů je v oblastech, kde má nejvíce lidí exekuce, na severu a na západě Čech a na severu Moravy, nejpostiženějšími okresy jsou Chomutov, Teplice a Bruntál, městem severočeské Podbořany. S čím to souvisí? S ekonomickou situací? S jakými dalšími faktory?

Daniel PROKOP, sociolog:
Ty osobní bankroty vycházejí z toho, že tam je víc těch exekucí. My bychom si naopak měli přát, aby těch osobních bankrotů tam bylo co nejvíc, aby se lidé z těch exekucí dostali. Ale to, že tam je hodně těch exekucí, ze kterých to vychází, to je dlouhodobá věc. Tam je 25 % lidí v exekuci v některých oblastech, což je úplně strašné, protože v pracovní populaci, kde je většina z nich, to potom je třeba přes třetinu nebo 40 %, v některých nejpostiženějších obcích. Z čeho to vychází? Samozřejmě nižší příjmy v těch oblastech, nabídka práce, která neumožňuje nějaký společenský růst... V těch oblastech, jako je Karlovarský kraj, mezi lety 2011 a dneškem stoupl počet vysokoškoláků o dvě až tři procentní body. Takže tam stagnuje ekonomika. Je to taková ta ekonomika, která je zaměřena na nárazovou manuální práci pro část lidí. To má dva důsledky. Jednak si tam nemůžete vydělat, jste víc vystaven/a tomu riziku zadlužení, protože nedokážete splácet nenadálé výdaje. Dneska v ČR asi 24 % lidí nebo domácností si nemůže dovolit nenadálý výdaj 10 tisíc korun. A v těch regionech, jako je Karlovarský kraj, je to pořád kolem 35 %. V ekonomické krizi to byla většina těch lidí v Karlovarském a Ústeckém kraji. Takže oni byli zranitelnější. Na to se samozřejmě nabalil systém poskytovatelů půjček, který využíval toho, že tady nebyla regulace, a poskytoval jim půjčky, na které oni potom doplatili, a dostali se do exekucí. A potom se na to nabaluje to, že v té ekonomice nebo v ekonomice těch krajů je to pracovní prostředí takové, že tam právě jsou tyhle ty práce, kde můžete dělat, když jste v exekuci a děláte načerno. Nějaké manuální práce. A to je takový začarovaný kruh.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co naruší tu spirálu?

Daniel PROKOP, sociolog:
Kdyby tam chtěla třeba škodovka postavit fabriku, tak ta nemůže zaměstnávat načerno lidi v exekuci. Tam je tolik lidí v exekuci a chce pracovat načerno, že to prostě limituje rozvoj toho kraje. Takže to vynucuje to, aby tam vznikala tahle ta šedá ekonomika apod. A co je řešení? Řešením je oddlužení. Řešením je řešení bytové situace – my nemáme zákon o sociálním bydlení, a hodně lidí se do těch problémů dostalo tím, že řešili nějaké problémy s nájmem a v souvislosti s tím si půjčovali... Řešením je posílení vzdělávání. V Karlovarském a Ústeckém kraji je taky nejhorší situace ve vzdělávání a samozřejmě to, že máte vzdělání, které vám neumožňuje moc dobrou uplatnitelnost v životě, máte nízkou finanční gramotnost a studoval/a jste od šesté třídy jenom s lidmi, kteří nakonec budou z podobné sociální skupiny jako vy, pocházejí z ní. Takže nemáte vlastně ty kontakty. To vede k velké zranitelnosti – ta kombinace nekvalifikovanosti, nízké finanční gramotnosti a nedostatku kontaktů. A to se v těch regionech kumuluje do určitých skupin obyvatel. A nejsou to jenom Romové. To je 30 % tamní populace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem v Česku čelí exekucím přes 6500 dětí a další desetitisíce dospělých si svoje dluhy přenáší i z dětství. To je asi další skupina. Mimochodem můžeme k tomu přičíst i živnostníky, oddlužení neúspěšných živnostníků. Loni jich zbankrotovalo 5482.

Daniel PROKOP, sociolog:
Ty děti se teď podaří nějak řešit. Tím, že budou mít rychlejší oddlužení. Já jsem čekal razantnější řešení než tříleté oddlužení pro děti, které se dostaly do exekuce třeba tím, že nezaplatily v MHD a jejich rodiče to neřešili. Začínat dospělost... Tři roky za takovou drobnou chybu... To je pořád docela tvrdé. Oproti tomu, co by bylo normální v zahraničí. Nějak se to aspoň podaří zmírnit. Ale o čem se tolik nemluví: Když máme osm set tisíc lidí v exekuci, skoro, podle nějakých čísel jaká je jejich věková struktura a podobně, se dá odhadnout, že žije dvě stě až tři sta tisíc dětí v těch domácnostech v exekucích. Obecně děti z chudých domácností v Česku dosahují horšího výsledku ve vzdělávání, což má řadu důvodů. Jedním z těch důvodů je, že část těch chudých domácností špatně bydlí a je ve finančním stresu vinou těch exekucí. Tyhle domácnosti, ta část, která špatně bydlí nebo je ve finančním stresu... Tam má právě ta chudoba větší dopad na děti. Když žijete v domácnosti, kde je stres, tak se vám zvyšuje hladina kortizolu. A ta hladina kortizolu, ty stresové hormony, je jedním z dobrých prediktorů neúspěšnosti i v takových těch standardizovaných testech ve školství. Ukazují to zahraniční výzkumy. Když jste v chudobě rok, výzkumy Harvardu ukazují, že vám klesne IQ až o deset bodů. Takže nejste schopen řešit ty školní věci a potom samozřejmě nějaké problémy s tím zadlužením. Takže ta chudoba dopadá na ty děti nejenom mezi těmi šesti a půl tisíci, které jsou přímo v exekuci, ale mezi nějakými dvou sty až tři sta tisíci, které žijí v těch exekuovaných domácnostech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Která země má podobné problémy nebo čelí tak vysokému počtu exekucí jako ČR? Možná v rámci EU, pokud máte nějaké informace...

Daniel PROKOP, sociolog:
Dost se to řeší v Británii, v Americe... Tam to většinou nezajde do těch exekucí, ale nějak si to vymůže firma, samotná banka apod. Nemá to tak dlouhodobé důsledky. Třeba v Americe se to oddlužení řeší buď rozprodejem majetku, anebo jdete do nějakého splátkového kalendáře, který je mírnější a ne tak dlouhý jako v Česku. Takže se tam nekombinuje ta tvrdost. V těchhle těch zemích jsou ale tvrdší regulace toho poskytování úvěrů. Příklad: V Americe zavedli tvrdší regulace poskytování úvěrů a jeden podnikatel, který to porušoval nebo to tak úplně nesplňoval, snažil se to obejít tím, že to bude dělat z indiánských rezervací, kde neplatí federální zákon, a jehož praktiky byly hodně podobné těm českým predátorským společnostem, takže pomocí nějakých skrytých sankcí dostal ty dluhy na čtyř- až sedminásobek původní hodnoty, byl v r. 2016 odsouzen na 16 let do vězení a zabavili mu dvě miliardy dolarů (Scottu Tuckerovi). A to byl velmi populární člověk. On závodil v Nascar, v těch automobilových závodech a byl výrazně populárnější než ti čeští podnikatelé, kteří zbohatli na tomhle tom systému. Takže my se musíme také zabývat tím, abychom některé ty firmy, které se orientovaly nebo se budou snažit v další krizi orientovat na to půjčování s účelem nesplacení a vymáhání navýšeného dluhu... Abychom také postihovali tu lichvu. Protože to je v trestním zákoníku lichva.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Už jsme hovořili o významu vzdělávání, o finanční gramotnosti. V Česku výrazně vzrostlo předčasné ukončování studia. Strašákem je stále maturita. Hovoří se o nedostatku kvalifikovaných učitelů, také o tom, že mnozí pedagogové trpí vyhořením. Také je menší zájem nebo ne dostačující zájem o studium pedagogiky. Co je podle vás, a možná jsme to i vyjmenovala, největší bolestí toho našeho vzdělávacího systému?

Daniel PROKOP, sociolog:
Řekla jste, myslím, jedny z těch nejzásadnějších. Předčasné odchody, kdy to dítě nedokončí žádnou střední školu. A to potom máte velmi těžkou uplatnitelnost v životě. Analýzy ukazují, že v těch chudších oblastech ta nezaměstnanost i v roce 2011 nezávisela ani tak na tom, jestli jste Rom, ale na tom, jestli máte nějakou střední školu. Protože Romové, kteří mají dokončené učiliště, třeba podle dat Roma surfy 2011 pracovali ve velké většině případů. Když nemáte ani učiliště, tak většinou nepracujete bez ohledu na svoji etnicitu. Takže ty předčasné odchody, které byly v pohodě, ale teď rostou, a v některých krajích jsou velmi vysoké... Tam jsou drobné parametrické změny, které by tomu pomohly, typu, že třeba když jdete na učiliště, tak se příjmy z vaší brigády započítávají do příjmů vaší rodiny, a ty chudé rodiny kvůli tomu často ztrácí sociální dávky, protože se jim zvýší příjem. Takže přesvědčují ty děti, aby tam nešly. Takže opačný přístup, že se to nezapočítává do příjmů té rodiny, ty příjmy na učilišti z té praxe, nebo že ta rodina je motivovaná nějak finančně, dávkově, aby do 18 let to dítě udržela v tom středním vzdělávání... By tomu pomohly. Samozřejmě taky zlepšení toho učňovského školství, aby to ty děti trochu bavilo. Někdo mluví o tom, že by měl být povinný nástup minimálně do prvního roku. Takže tam musíme zapracovat. Protože dneska už v některých regionech 12-15 % dětí nedokončuje žádnou střední školu, a to bude populace, která bude drtivě nezaměstnaná, až přijde další krize. S tím musíme něco udělat. Druhá věc jsou ti učitelé. V některých regionech, jako je Karlovarský kraj, ve školách učí 12-13 % nekvalifikovaných učitelů. A to nejsou učitelé, kteří třeba vystudovali něco jiného a učí matiku místo fyziky a podobně. To jsou učitelé, kteří nevystudovali žádnou pedagogiku. A když se bavím s řediteli, tak mi navíc říkají, že těch nekvalifikovaných učitelů je možná i víc, protože oni tam často píší ty, kteří si doplňují to studium v současné době.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Řeší tím ten nedostatek?

Daniel PROKOP, sociolog:
Oni tím samozřejmě řeší ten nedostatek. To není chyba těch ředitelů. Zákon umožňuje, když vám nezbývá nic jiného, přijmout i nekvalifikovaného učitele. V některých obcích údajně, v Karlovarském kraji, v těch chudých, jsou školy, kde třeba není ani jeden kvalifikovaný učitel, je tam jen ředitelka. Takže si umíte představit, proč to vzdělávání v Karlovarském kraji je tak výrazně horší než třeba v Praze nebo dalších bohatších krajích.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč se to neřeší nějak systémově?

Daniel PROKOP, sociolog:
Mimochodem v Karlovarském kraji je na úrovni Bulharska a Malajsie a v těch bohatších krajích je v nadprůměru Evropy. My máme jednu z největších nerovností v krajových vzděláváních a jednu z největších nerovností mezi školami v kvalitě vzdělávání. Zatímco třeba v Estonsku nebo ve Finsku všechny ty školy dotáhnou ty svoje žáky na nějaký průměr, standard, tak u nás máme velkou část, která je nedotáhne vůbec na evropských standard, a potom nějaké elitní školy. A proč se to neřeší?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Respektive, proč ta situace je, jaká je?

Daniel PROKOP, sociolog:
Jedna věc je, že máme velmi nízké financování podpůrných profesí, jako jsou školní psychologové, sociální pedagogové a podobně. A na těch školách v těch krajích, kde by to nejvíc potřebovali, v tom Karlovarském kraji třeba, zoufale chybí. Tam jsou jednotky školních psychologů v celém kraji. My máme velmi těžké financování těchto profesí, které se financují často tak, že ten ředitel musí žádat o nějaké dotace v nějakých programech, spravuje třeba až 10 těchto programů na této škole, což je obrovská administrativní zátěž, a ty programy po roce, dvou končí a on má velkou nestabilitu financování. Takže je nutné přejít na nějaké stabilnější financování těchto profesí, které pomáhají těm učitelům řešit ty problémové situace a ulevují i těm učitelům. Dneska je na těch učitelích strašně moc nepedagogických činností. Nejenom řešení problémových sociálních věcí, ale nějaké dozory na chodbách. Takže podpora těchto podpůrných pedagogických profesí. Druhá věc je, že máme málo učitelů. Musí mít vyšší platy, musí mít speciální motivaci zůstat v těch chudých regionech, finanční a jinou. V Karlovarském kraji není pedagogická fakulta, takže oni musí jít studovat do Prahy nebo do Plzně a potom tam v drtivé většině případů zůstanou, v těch bohatších regionech. Samozřejmě ty regiony nabízí lepší nabídky práce, lepší nabídky životního postupu a mimo jiné si často vezmou nějaké partnery nebo se spřátelí s lidmi, kteří jsou také vysokoškoláci, a ti v tom Karlovarském kraji nemají uplatnění, takže se nechtějí vracet. Takže je nutné podporovat, aby tam ti učitelé zůstávali, a vůbec podporovat, aby v tom Karlovarském kraji bylo více míst pro vysokoškoláky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaznamenejme ještě další téma, které rezonuje: Předseda opoziční ODS Petr Fiala chce před sněmovními v roce 2021 jednat o spolupráci s dalšími opozičními stranami a sestavit tým, který by porazil Andreje Babiše a jeho hnutí ANO. Uvažovali by o tom zejména Starostové a TOP 09. Lidovci váhají a Piráti tuto myšlenku hned odmítli. Celkově má tato pětice ve sněmovně aktuálně 68 poslanců ze 200. Co si myslíte o tomto plánu, pane Prokope? Dává společná kandidátka smysl a jaké by měla šance na úspěch?

Daniel PROKOP, sociolog:
Já si myslím, že určitě tam musí dojít ke spojování, protože řada těch stran se pohybuje kolem 4 %, a nejenže hrozí, že propadnou, protože spíše oslabují, ale taky jsou postihovány ve volebním systému, který v Česku penalizuje počtem získaných mandátů ty strany, které mají kolem 5-10 %. Takže tam ke spojování musí dojít, ale nejsem si úplně jistý, jestli to má být spojování těch čtyř stran. Ono to působí lákavě, že to bude velký blok, který bude kolem 25 % a bude konkurovat Babišovi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude muset mít podle zákona.

Daniel PROKOP, sociolog:
Dvacet bude muset mít, což by měl snad dosáhnout. Nicméně realita je taková, že Petr Fiala mluví o tom, že se spojí ty liberálně-konzervativní strany. Ale když se kouknete do těch dat, tak tam jsou lidé, kteří jsou společensky liberální, jsou pro sňatky gayů, jsou výrazně proevropští. Potom jsou tam lidé, kteří jsou velmi konzervativní. Jsou proti LGBT manželství, jsou spíš proti migraci, jsou kritičtí k EU. Já nevím, jestli ten konglomerát těch stran je potom nějak homogenní... Že hodně voličů odradí. A i když si zkřížíte TOP 09 a ODS, tak v jednom výzkumu lidé hodnotí desetibodovou škálou sympatie k těm stranám. A to není tak, že by ti lidé, kteří mají 6+, u ODS měli 6+ i u TOP 09... V podstatě oni, i kdyby je volili lidi, kteří mají 6+ na té desetibodové škále u obou těch stran, tak dostanou zhruba jako ODS sama.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo má ke komu nejblíže? Jaké spojenectví by z vašeho pohledu dávalo smysl?

Daniel PROKOP, sociolog:
Já si myslím, že když tam bude jedna spíš pravicově-konzervativní síla, pravděpodobně ODS, KDU-ČSL, a jedna proevropská pravicová liberální síla, středově pravicová, STAN s TOP 09... TOP 09 je ale teď na takovém rozcestí. Pan Černý, který chce kandidovat na předsedu, chce tu stranu táhnout spíš tím pravicově konzervativním směrem. To znamená, že by to byl spíš partner pravicově konzervativní koalice kolem ODS a lidovců. Potom by STAN zbyl na ocet a mohl by kandidovat sám, protože k němu by šlo zase hodně voličů, těch, kteří jsou liberálnější výrazně, než je ta pravicově konzervativní koalice. Takže já si myslím, že spíš efektivnější jdou dva bloky, z nichž jeden bude společenský liberálnější a druhý konzervativnější. Ostatně STAN není tak vyhraněný ideologicky ani doprava v otázce exekucí, korupce a dalších sociálních... Někdy má blíž i k Pirátům. Takže do budoucnosti se nedá vyloučit spolupráce těchto dvou stran, protože Piráti, správně myslím, do té velké koalice nechtějí jít a nejblíže mají k tomu STANu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká sociolog Daniel Prokop. Já vám děkuji za návštěvu a těším se na další rozhovor. Na slyšenou.

Daniel PROKOP, sociolog:
Nashle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítřejším hostem v ‚Jak to vidí‘ bude Břetislav Tureček. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.