Přepis: Jak to vidí Daniel Prokop - 18. září 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je sociolog Daniel Prokop. Já Vás vítám, dobrý den.

Daniel PROKOP, sociolog:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Stojí proti sobě v české společnosti dva nesmiřitelné tábory, jak se dnes mnohdy tvrdí? Jakou strukturu má současná společnost. Jsme rozděleni jinak než třeba před 25 lety? Český rozhlas ve spolupráci se sociologickými agenturami připravil k 30. výročí pádu železné opony projekt Rozdělení svobodou, který se zaměřil na celkový obraz společnosti. A výsledky unikátního výzkumu proberu právě v následující půlhodině s mým dnešním hostem. Nenechte si to ujít. Danieli Prokope, rozdělila nás svoboda? Jak hluboce?

Daniel PROKOP, sociolog:
Myslím, že ne, sociálně, že by nás rozdělila na dva tábory, ale tu společnost rozčlenila, protože někdo zbohatl, někdo získal dobré zaměstnání a příjem, někdo získal nové kompetence, které jsou důležité v tom novém světě, jako jsou jazyky, dobré znalosti počítačů a podobně, někdo má dobré kontakty a zná hodně lidí v těch důležitých profesích, jako jsou právníci, lékaři, poradci, a to jsou, v sociologii se těm zdrojům ekonomickým, ale i jakoby těm kontaktům říká kapitály. Já jsem popsal tři, nějaký ekonomický, lidský a sociální kapitál. A my jsme právě se inspirovali jednou studií v Británii, která probíhala asi před osmi lety, a pomocí tady těch kapitálů popsala strukturu britské společnosti. To dělal tehdy Michael Savage a odkazuje na nějakou sociologickou tradici jednoho sociologa francouzského Pierre Bourdieu, který právě říkal, že nejde jenom o ty příjmy, jde o ty, například jde o ty kontakty, díky nímž můžeme získat levnější byt, lepší práci, a my jsme zkusili společnost popsat, tu českou popsat z hlediska těchto zdrojů, a zjistili jsme, že těch tříd, jako nejlepší popis je na šest oddělených tříd.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Což je docela hodně. Nelišíme se tedy od sebe jen příjmy, majetkem, ale také tím třeba, jak blízko, daleko máme k ostatním lidem, jestli věříme, nakolik, smysluplnosti demokracie a tak dále. Možná ještě, než se pustíme do těch jednotlivých kategorií a odtajníme je, kdo vlastně do nich může a spadá, tak jak vůbec, Danieli Prokope, vznikal ten výzkum? Kdo všechno se na něm podílel, kolik otázek kolika respondentům jste položili?

Daniel PROKOP, sociolog:
Tak tam vznikl takový expertní tým, ve kterém je kromě mě Martin Buchtík, Paulína Tabery, sociologové ze STEMU a CVVM, potom můj kolega z naší firmy Tomáš Dvořák, který dělá hodně těch analýz, a Matouš Pilnáček z CVVM, takže takových pět, vlastně ne mladých, ale sociologů té novější generace, a byl to hodně velký výzkum, na čtyři tisíce lidech, které nasbírala agentura MEDIAN a STEN/MARK, byl hodně kvalitní, protože jsme ho hodně kontrolovali, tu kvalitu, a bylo tam asi 2 000 otázek, které se právě zaměřují na ty společenské zdroje, na ty kapitály, jak jsem říkal, ale potom zejména na to, na tu důvěru, postoje, to, jak vnímáme ostatní lidi, to jakou důležitost dáváme vzdělání a jak vlastně, jestli ta česká společnost je nějak mobilní, mají v ní lidé šanci posílit, a to je vlastně účelem té studie, ukázat, že to není jenom o tom, že vy jste nějací Zemanovci a Drahošovci, že existují nějaké dva postojové tábory, ale že ta společnost je prostě jako strukturovaná, že lidé mají jiné zkušenosti, zažívají trošku jiné problémy, a promítá se to do té důvěry, do těch postojů, že to nemůžeme přisuzovat jenom nějaké hodnotové orientaci poloviny lidí, k liberalismu, k té volnosti a polovinu lidí k nějaké autoritě, že ta společnost je jako složitější. A my občas to vykládáme těmi černobílými brýlemi, a my jsme chtěli ukázat, že to do jisté míry vychází z toho, kde se v té společnosti nacházíme po těch 30 letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme tedy konkrétně na těch 6 tipů, zajištěná střední třída, nastupující kosmopolitní třída, tradiční pracující třída, třída místních vazeb, ohrožená třída a strádající třída. Co je pro jednotlivé třídy charakteristické?

Daniel PROKOP, sociolog:
Tak já to zkusím rychle popsat. Zajímavé je, že oproti tomu britskému výzkumu se tam nevyprofilovala nějaká, co by jsme nazvali elitou. V tom britském výzkumu bylo 6 % lidí, kteří mají vysoké všechny ty typy těch zdrojů. Mají vysoký příjem i majetek, mají vynikající kontakty na ty důležité profese, a mají takový ten kulturní a lidský kapitál. U nás je to spíš rozděleno na lidi, kteří mají ten majetek a příjem, a nějak se etablovali a zajistili se ekonomicky, v těch porevolučních 30 letech, ale tyhleti lidé hodně často jakoby už studovali, nebo ještě studovali před nástupem digitalizace, internetu, jazyků a podobně, nebo důležitosti znalostí i zahraničních jazyků, takže v těchto věcech třeba nejsou tak silní jako generace, která je jenom o sedm let mladší, ale studovala právě už po nástupu digitalizace internetu, když se rozjížděly ty Erasmy a všechny ty studijní pobyty a podobně, a tahleta generace, to je ten druhý typ té střední třídy, která je zhruba o sedm let mladší, ještě nemá ten majetek, protože ho nenakumulovala, protože jí je v průměru třeba 37 let, ale má tyhlety jakoby nové důležité kompetence, a má lepší kontakty v té společnosti, protože je v jádru některých jakoby těch center. Takže to jsou dvě střední třídy, to je zajištěná střední třída, která je trošku starší, žije na okrajích měst, má větší majetek, a ta, kterou jsme nazvali nastupující kosmopolitní třída, to je třída, která je o trošku mladší, ale ne o generaci, má ty nové kompetence, ale ještě nemá majetek. A otázka, jestli ho získá, protože dneska už ty byty v těch centrech měst, kde oni bydlí, jsou tak drahé, že pokud ho nezdědíte, tak vlastně i s těmi příjmy, co mají tihleti lidé, na ně třeba docela dlouho šetří.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Můžeme pokračovat, další třída. Vlastně kdybychom to nějak zesumarizovali, tak jde o dva typy vyšší střední třídy. To je asi třetina společnosti, pak jsou tři druhy nižší střední třídy, což je podle Vašeho výzkumu asi polovina populace, a pak je třída strádající.

Daniel PROKOP, sociolog:
Tak, a já jsem popsal ty dva druhy té vyšší střední třídy, která, což ukazuje, že jako není to nějaká homogenní střední třída, jak jsme o ní se bavili v minulosti, to jsou dva dost odlišné druhy, mají také odlišné postoje, dost často. Potom je ta nižší střední třída, což také není definované jenom tím, že by měli nějaké lehce podprůměrné příjmy a podobně. Tam je víc skupin obyvatel. Jedna skupina jsou takové ty modré límečky, jak se tomu říká v Americe, to jsou, my jsme to nazvali tradiční pracující třída, to jsou lidé, kteří pracují v takových tradičnějších profesích, často nějakých jako manuálních, řemesla a podobně, dělnických. Jsou docela dobře ekonomicky zajištěni, nemají špatné příjmy dneska, v té konjunktuře, mají občas nějaký majetek, ale mají relativně malé kontakty, neznají takové ty důležité profese, které Vám pomůžou někdy a podobně, a mají omezené takové ty nové kompetence, jak jsem říkal, ty jazyky, počítačové dovednosti a podobně. A proto oni jsou třeba specifičtí tím, že se cítí, že úplně neparticipují na té společnosti dneska, že se nemohou vyjadřovat k těm problémům, a bojí se budoucnosti, bojí se globalizace, migrace a podobně, protože oni jsou zajištěni dneska, ale cítí, že za dvacet let ta jejich pozice už nemusí být dobrá. Tak to je taková ta tradiční pracující třída. To jsou lidé, kteří v Americe hodně volili Donalda Trumpa, ačkoliv to nejsou chudí lidé. Potom je zajímavá třída, která je specificky česká podle mě, nebo postkomunistická, a to je ohrožená třída. To jsou naopak lidé, tam je to trošku naopak, tihleti lidé by mohli prosperovat, protože mají kontakty, pracují ve službách, znají do jisté míry počítače, do jisté míry jazyky, ale jsou hrozně podplaceni, prostě nemají ten ekonomický kapitál, mají malý příjem, nemají majetek. A to je důsledek několika věcí, za a) pracují v nějakých podplacených profesích, protože u nás jsou dost malé příjmy pořád, v řadě profesí, oproti našemu HDP, tak máme relativně malé příjmy a jsou hodně zdaněné ty příjmy, takže jsou v podplacených profesích. Za b) se jich hodně často dotkne exekuce, v Česku se prostě 1,5 milionu lidí minimálně, a hodně často tyhlety lidi srazili dlouhodobě, ne na jeden a dva roky, ale třeba na dekádu je srazila ta zkušenost s tou exekucí. A nebo žijí v chudých regionech a chudých obcích, kde vlastně ani s těmi kompetencemi, vzděláním a podobně se nedokážete ekonomicky nějak moc etablovat. Takže, a čtvrtá věc, jsou tam taky matky samoživitelky, kterým se rozpadla rodina, a oni doplácejí na to, že v Česku je obrovský rozdíl mezi platy mužů a žen, a když oni vedou tu domácnost, tak vlastně výrazně zchudnout. A potom jakoby je provází celý život, takže oni se dostanou na dohled té chudině. Díky tomu. Takže to je třída, která by mohla prosperovat, možná někde v zahraničí by prosperovala, ale u nás je sražená těmi jakoby ekonomickými problémy a sociálními.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo třeba v jiném regionu.

Daniel PROKOP, sociolog:
Nebo třeba v jiném regionu by prosperovala. Přesně tak. Takže, a potom je ta poslední třída, která je tedy strašně zajímavá, podle mě, a taky na ni zapomínáme, když to dělíme jenom podle příjmů, to je skupina lidí, která žije v obcích, má majetek a má hodně těch kontaktů. Zná prostě lidi, kteří pomohou opravit auto, zná lékaře, právníka, vlastně čerpá z tohoto sociálního kapitálu, z té podpory toho okolí, a z toho, že má ten majetek, že má malé výdaje. Díky tomu, že bydlí ve vlastním domě. A to je třída, která velmi také pramení z toho, možná jakoby života před rokem 1989, kdy ten sociální kapitál byl velmi důležitý, a z toho, že my máme hodně malé obce, máme hodně obcí, vlastně 6 500, což je unikát na naši velikost, a je vidět, že třeba tam ti lidi často žijí na Vysočině, v některých místech Středočeského kraje. A to je jakoby třída, která se nedá nazvat, že by byli chudí nebo bohatí, protože oni ty zdroje mají trošku jiné než ten příjem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Se sociologem Danielem Prokopem rozebíráme výsledky exkluzivního průzkumu Rozděleni svobodou. Každý šestý Čech ve věku 18 až 79 let, vlastně spadá Danieli, do té nejnižší třídy, která byla pojmenována v rámci toho unikátního průzkumu jako strádající třída.

Daniel PROKOP, sociolog:
Tam se ten výzkum jakoby shoduje s tím britským výzkumem, který byl inspirací, tam ho ten Michael Savage, sociolog, nazval prekariát tuhletu skupinu. Myslím, že to není úplně přesný název jakoby, takže my jsme ji nazvali Strádající, protože strádá vlastně ve všech těch ohledech, které jsem tady jmenoval. A to je asi šestina populace, která nemá ani ty příjmy, nemá ani ten majetek, nemá ani ty kontakty společenské, a nemá ani ty moderní důležité znalosti, které by jí pomohly stoupat v té budoucnosti. Je docela jakoby alarmující, jsou to lidé, kteří jsou často jakoby v takovém předdůchodovém věku, nebo na začátku důchodu, ale jsou to i nezaměstnaní, mladí lidé, kteří vlastně nevystudovali ani učiliště, nebo nějaké dobré vzdělání, jsou to hodně lidé z těch nejchudších regionů, kteří jsou vlastně sražené výrazně pod úroveň České republiky, nebo zbytku České republiky, a alarmující na tom je, kromě toho, že tahle třída samozřejmě nejméně důvěřuje institucím, nejhůř hodnotí ten polistopadový vývoj a podobně, tak že třeba ani nemá aspirace ke vzdělání svých dětí moc. Oproti těm ostatním skupinám v společnosti nepřisuzují důležitost toho, aby jejich děti dosáhly třeba vysoké školy. A to je jeden z problémů, na který ta studie upozorňuje, že v tom našem vzdělání, kde hodně záleží na tom, jak vás tlačí rodiče, tak ty pozice se budou vzdalovat, těch lidí, a tam ta strádající třída často vychová prostě děti, kteří mají špatné vzdělání a uvíznou v té špatné situaci těch rodičů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mohli bychom říct, že to rozdělení začíná už třeba ve škole?

Daniel PROKOP, sociolog:
No, to je důležité, a souvisí to s těmi kontakty sociálními, které tedy jsem zmiňoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo kde to začíná?

Daniel PROKOP, sociolog:
Tak, začíná to na druhém stupni, když se rozdělují ty děti na víceletá gymnázia a elitní školy, a na ty jako zbytkové základní školy, a potom v tom středním školství, kde v některých státech studují ty děti pohromadě a mají třeba oddělené obory, u nás to hodně rozdělujeme, i to střední školství. Problém je, že jak ty děti rozdělujeme, už jakoby na prvním stupni, na tom druhém stupni a podobně, tak nejen, že to vede k tomu, že hodně závisí vaše vzdělání na snaze vašich rodičů vás dostat do lepšího proudu. Na což samozřejmě doplatí ty děti z té strádající třídy, ale vede to k tomu, že jako s nadsázkou řečeno, doktor, právník, programátor, vědec, studují v jednom vzdělávacím proudu, od nějakých 11 let, a potom jakoby zbytek té společnosti studuje v tom jiném vzdělávacím proudu, v těch zbytkových základních školách a podobně, na učiliště chodí děti ne proto, že by primárně chtěli být kuchařem a truhlářem, což je jakoby obdivuhodná profese a bylo by to super, ale chodí i právě díky jakoby nižší aspiraci svých rodičů, že ta selekce probíhá podle aspirací a vzdělání rodičů, a v tom je jeden problém, že když jakoby to rozdělíme tu společnost už takhle v ranných fázích, tak se ukazuje, že ty děti, které studují ta gymnázia, tak mají zkušenost jenom z té pozitivní stránky společnosti, jejich rodiče jsou relativně vzdělaní a bohatí, a všechny děti, s kterými studují, nebo většina, mají podobnou zkušenost, a potom, když dáme třeba pro Člověka v tísni nebo Jeden svět na školách, výzkumy na střední škole, tak se ukazuje, že oni vlastně nevidí třeba některé problémy z těch chudších regionů, ale naopak, ty děti z těch učilišť, které jsou z chudších rodin, méně vzdělaných rodin, a jsou tam všechny z takového prostředí, tak třeba říkají v 60 %, že komunismus byl lepší nebo aspoň stejný jako současnost, protože se tam prostě jakoby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Formuje nás ta rodina, to prostředí, do kterého se narodíme.

Daniel PROKOP, sociolog:
Tak, formuje nás ta rodina, ale navíc jakoby to homogenní, takové to jednolité prostředí, že to slyšíme ode všech lidí ve svém okolí, posiluje to, že je to jakoby univerzální výklad té současnosti. A když se ta společnost takhle rozdělí brzo, tak to vede k tomu, že věříme těm jednoznačným příběhům, protože je slyšíme odevšad, z toho svého okolí, a také to vede k tomu, že ti lidé, kteří vystudují ta učiliště, tak ještě tak jako neznají ty doktory a ty právníky, kdyby aspoň do té deváté třídy zůstávali pohromadě, tak by znali víc těch lidí z těch profesí, které jim mohou potom dohodit lepší práci, pomoci ve finančních problémech a podobně, ale tím, že se to rozdělí už v té šesté třídě, tak se formuje ten ekonomický kapitál, ty příjmy budoucí dobré, a ten sociální kapitál, to, že znáte ty profese důležité, se formuje vlastně už od šesté třídy a rozděluje se to.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A myslíte, Danieli Prokope, že se to pak zakonzervují se v té své skupině, nebo v té své třídě, nebo mám šanci vlastně během života vystřídat několik těch kategorií, které Vy jste se sociology v tom výzkum popsali, těch šest skupin.

Daniel PROKOP, sociolog:
Tam je právě vidět, že když vezmeme lidi mezi 20 a 40 lety, které se vzdělali v poslední době, a koukneme se přes jako ty střední školy na ně, tak jako samozřejmě, ty vysokoškoláci mají lepší příjmy trošku, to by jsme čekali, tak to vzdělání by mělo trochu jako pomáhat mít lepší příjmy, ale mají právě jako vyšší ten sociální kapitál, znají výrazně víc těch důležitých profesí a podobně, takže to je myslím věc, která není nutná. Člověk, který vystuduje řemeslo, tak by se mu taky hodilo znát ty právníky, IT speciality a podobně, když třeba rozjíždí firmu, ale v Česku, jak to rozdělujeme do těch skupin už od šesté třídy, tak je často nezná. A šance se dostat z toho je, samozřejmě, jako překročit prostě to vzdělání těch svých rodičů, ale ukazuje se, že to překračují hlavně ty dvě nejvyšší třídy, teda už vlastně ti respondenti dnešní jsou často vzdělanější než byli jejich rodiče, a velká majorita z těch respondentů chce, aby jejich děti měli vysokou školu. U těch nižších středních tříd, tam třeba ještě nepřekračuje to vzdělání těch rodičů, ale mají ty aspirace, mají ty ambice pro své děti, a u té nejchudší strádající třídy, tam chybí ty aspirace pro ty děti. A tam je riziko, že prostě nějakých 16 % dětí, které se narodí v talentované třídě, asi bude propadat v tom vzdělávání, protože my mu moc nepomáháme, aby překonaly to znevýhodnění těch rodičů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak hluboké jsou Danieli Prokope ty příkopy mezi jednotlivými třídami, které Váš sociologický výzkum popisuje?

Daniel PROKOP, sociolog:
Tak ty sociální jsem nějak popsal, a potom jsme se samozřejmě zabývali tím, jak se liší v postojích ty skupiny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Třeba o co se nejvíce přou ty jednotlivé třídy?

Daniel PROKOP, sociolog:
Velký rozdíl je třeba v tom, jak vnímají nerovnosti, jestli to berou za jako zcela stěžejní problém, nebo jenom jako středně velký problém, tak tam samozřejmě ty nižší třídy to berou za větší, výrazně větší problém, a ukazuje se to, možná je to i tím právě, jakoby se rozdělujeme, že člověk vidí tu svou vlastní perspektivu jenom, vidí, vlastně většina těch přátel, které máte, pochází z podobné třídy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebo jaká je vůbec i interakce, důvěra mezi těmi jednotlivými třídami?

Daniel PROKOP, sociolog:
Liší se v mezilidské důvěře, což je obecně v Česku problém, že my jako v mezinárodních výzkumech dost často říkáme, že vlastně ostatní lidé by mě podvedli, kdyby mohli. A že nedůvěřujeme ostatním lidem. A v tom jsou, tam je třeba zajímavé, že to není tolik o příjmu, o tom, jak dělíme tu společnost podle příjmu, ale je to právě o tom sociálním kapitálu. Znám hodně lidí, kteří mi mohou pomoci, a mám silnou sociální síť, tak většinou důvěřuji ostatním lidem. Když je neznám, tak jim většinou nedůvěřuji, protože samozřejmě usuzuji, z médií, a podobně, asi nejsou ty mediální zprávy o tom, že by někdo někomu pomáhal, ale spíš o tom, že někdo někoho podvedl, takže ty, třeba ty dvě třídy, což je ta strádající, ta nejchudší a tradiční pracující, která je relativně ekonomicky zajištěná, ale nemá ty kontakty, tak ty jsou nejvíce podezřívaví vůči ostatním lidem, protože nemají ty kontakty. Tam se ukazuje, že tam ten přístup, který to nedělí jenom podle příjmů, má nějaký smysl. V čem se liší je vnímání migrace, tam se hodně odlišuje taková ta nastupující kosmopolitní třída, protože ona má nejvíce těch kompetencí, díky nimž se uplatníte mimo Českou republiku, za dvacet let prostě v té digitalizaci, a nejmíň se bojí těch, takových těch rizik spojených s globalizací, migrací, takové té proměnlivé společnosti, že nevíme vlastně, něco končí a nevíme, co přichází, takový ten pocit, tak toho se míň bojíte, když máte tyhle druhy zdrojů. To není o příjmech, to je spíš o té uplatnitelnosti v budoucnosti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdybychom se podívali, nevím, jestli máte relevantní data třeba, jak byla ta společnost naše rozdělená před 30 lety, před 25 lety, jak se vyvíjí vlastně ta fragmentace? Kdy se začala více štěpit ta česká společnost? Nebo lze to?

Daniel PROKOP, sociolog:
On to nikdo nepopisoval tímhletím přístupem, ale jsou tam jisté trendy, už od 90. let zkoumají někteří sociologové jako Milan Tuček, něco, co je jakoby základem té ohrožené třídy. A to jsou lidé, kteří jsou výrazně hůř zaplacení a mají horší ekonomickou pozici než by odpovídalo jejich vzdělání a nějakým znalostem a podobně, takže to se tady začalo formovat někdy v devadesátých letech, potom se vlastně ta konzistence, tomu se říká konzistence statusu, že ten váš příjem odpovídá tomu vzdělání a podobně, začíná posilovat, což bylo dobře, ale potom do toho zasáhly takové ty exekuce, chudoba regionu, které zase jakoby část těch lidí, kteří by mohli být v těch středních vrstvách, srazily. Takže to je zajímavý trend, který jakoby nasedá na ta 90. léta. Myslím si, že třeba před revolucí určitě byla silnější ta třída místních vazeb, která čerpala z těch kontaktů v tom okolí, a byla silnější ta tradiční pracující třída, protože u nás asi, přes 60 % pracuje ve službách, ale kdysi to byla samozřejmě menšina, většina lidí pracovala v průmyslu, výrobě a zemědělství, takže tam ta tradiční pracující třída je výrazně silnější v těchto společnostech. A třeba v té Británii se ukazuje, tam je 80 % lidí ve službách, takže ta jejich struktura je víc detailní, třeba v rozlišení, co ti lidé v těch službách dělají. U nás prostě pořád takové ty tradiční segmenty, jako tradiční pracující třída, jsou relativně silnější než tam.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Liší se to rozdělení naší společnosti od jiných v Evropské unii? Jak jsme na tom ve srovnání s jinými zeměmi, když se podíváme na tu fragmentaci.

Daniel PROKOP, sociolog:
Ta fragmentace je podobná, myslím si, že vyšší tam, kde výrazně dominují ty služby, protože tam se jako fragmentují obory, které děláte, a v těch službách už jde prosperovat nebo být v těch podplacených profesích, takže bude asi podobná, v té Británii, se kterou to můžeme srovnat s jedinou zemí, tak je navíc ta elita, to je asi 6 % obyvatel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A kam se poděla ta česká, ta naše?

Daniel PROKOP, sociolog:
To je zajímavé, v Británii, tam mají ten výzkum jakoby popsal asi 6 % obyvatel, které mají vysoké všechny ty typy zdrojů, ty příjmy, majetek, kontakty, kompetence, kulturní kapitál a podobně. A tam se to prostě dědí napříč delegacemi. Posílají, ti bohatí rodiče, děti na elitní školy, uvádějí do těch kruhů, kde dostanou ty kontakty a podobně, a tam se kumuluje, tyto zdroje člověk kumuluje přes generace, a vzniká tam takováhle 6 % zhruba elita, u nás by v tom výzkumu tohle splňovalo kolem 0,5-1 % lidí. Prostě u nás je spíš to tak, že buďto má člověk příjmy, majetek, a protože to musel získávat od revoluce nebo před revolucí nějakou dobu, ale to jsou lidé, kteří se vzdělávali třeba v době, kdy ještě nebyl takový důraz na ty schopnosti, jazyky, mají menší kontakty a podobně, nebo je právě v tom jiném typu vyšší střední třídy, která má tyhle zdroje, ale ještě nemá ten majetek, takže tam není velká skupina lidí, která by měla všechno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaká je to tedy zpráva pro Českou republiku? Třicet let od Sametové revoluce.

Daniel PROKOP, sociolog:
Já si myslím, že to není špatná zpráva v tom, že by existovala jenom třeba nějaká chudina 50 %, a potom nějaká jako 50 % prosperující část společnosti, že to ukazuje, že ty zdroje má každý trošku jiné, a měli by jsme to popisovat komplexně tu společnost. Je to docela dobrá zpráva v tom, že ta společnost není tak postojově rozdělena, jak se zdá, z nějakých voleb Zeman, Drahoš, protože tam se prostě musíte rozhodnout, ale ve skutečnosti se někdo shodne na těch postojích, na některých ne a na některých ano. Je to špatná zpráva v tom, že se ty nerovnosti posilují a české vzdělávání to spíš betonuje ty pozice než aby pomáhal procházet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Konstatuje na závěr dnešního Jak to vidí sociolog Daniel Prokop, jeden z autorů výzkumu. Tomu se bude věnovat také dnešní odpolední Káva o čtvrté. Zita Senková přeje příjemný den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.