Přepis: Jak to vidí Daniel Prokop - 16. ledna 2020

Hostem byl sociolog Daniel Prokop.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým hostem je sociolog a analytik Daniel Prokop. Dobrý den.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímat mě bude zejména to, jak debatujeme o politice, jaké mýty o veřejném mínění zastiňují realitu, jak pracovat s výsledky průzkumu, proč třeba selhaly v případě Donalda Trumpa či Brexitu. Klesá důvěra obyvatel této země v demokracii? Taková je nabídka dnešních témat. Dobrý poslech. Ve velkém výzkumu, na kterém jste se, Daniele Prokope, loni s kolegy podílel, jste dospěli mimo jiné k závěru, že se společnost naše neliší od sebe, my občané, jenom třeba příjmy nebo majetkem, ale také tím, jak blízko nebo daleko máme k ostatním lidem, zda věříme ve smysluplnost, demokracii, nebo jestli se díváme častěji na Novu nebo na Netflix. Zaznamenal jste už třeba nějaké reakce, odezvu od politiků na Vaši analýzu té nové třídní struktury české společnosti?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Od politiků ne, já zas tak jakoby s nima nepřijdu do styku, s politiky moc, ale stávalo se mi, a nám, těm výzkumníkům, že třeba jdete po ulici nebo v tramvaji, a ti lidé se baví a používají terminologii těch tříd a říkají prostě, no tak my jsme ta zajištěná střední třída, používají terminologii, kterou zavedl ten výzkum, který byl inspirovaný Británií, Mikem Savagem, a my jsme ho vlastně aktualizovali pro Česko. A našli jsme pár tříd, které se liší právě tím, jak jste říkala, ekonomickým kapitálem, ale i tím třeba lidským, tím jak znají počítače, jazyky, kolik mají kontaktů ve společnosti, a podobně. Takže to proniklo do hovorového jazyka části populace ty termíny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bude se, podle Vás, nadále proměňovat ta nová třídní struktura společnosti, řekněme v horizontu několika let? Nebo se takhle na nejbližší období zastropovala?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
No, ona se bude proměňovat tím, že ten výzkum mimo jiné ukázal, že ty třídy mají jakoby jiné aspirace, co se týče vzdělání, že děti těch lidí z těch dvou vyšších středních tříd, chodí na lepší školy, jejich rodiče mají větší jakoby ambice vzdělanostní, tudíž oni mají velmi velkou šanci, že dosáhnou nějakého dobrého vysokoškolského vzdělání, a u těch nejnižších tříd, tam ti rodiče mají ty ambice nižší, a ten náš systém bohužel funguje tak, že hodně přebírá ten vzdělávací systém, hodně přebírá ty ambice těch rodičů, a vlastně přizpůsobuje to vzdělávání, když to řeknu jednoduše, těm ambicím rodičů, takže myslím, že se nebude možná úplně měnit, ale bude se jakoby polarizovat, že mezi těmi třídami budou větší rozdíly a možná budou méně propustné, pokud budeme pokračovat v tom vzdělávání, jak ho děláme dneska, v těch nevýhodách jeho.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vy, mimo jiné, píšete nebo dospěli jste také k závěru ohledně tzv. ohrožené vrstvy obyvatelstva, která podle Vás zůstává politicky zcela opuštěná.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
No to je část lidí docela velká, možná se tam část posluchačů najde, kteří vlastně mají vzdělání, sociální kontakty na to, aby relativně prosperovali, ale z nějakého důvodu mají nízký ten ekonomický kapitál. Mají nízký majetek a příjem tedy, a to může být proto, že žijí v chudém regionu, který vlastně omezuje ty šance celkově, nebo to jsou často matky samoživitelky, které v Česku jakoby doplácejí na to, že mají ženy nižší mzdy celkově, že hodně daníme částečné úvazky, takže je velmi těžké se jakoby s tím dítětem nebo dětmi vrátit nějak do práce a nastartovat ekonomicky ten život, máme málo předškolní výchovy, takže hodně dlouho čekáte, než se můžete vrátit do práce, a když jste samoživitelka, tak vás to hodně postihne, potom to jsou lidé, kteří vlastně, jim srazila na řadu let ten život ekonomický nějaká exekuce, která mohla být jejich chyba, ale třeba se tam nabalilo víc těch nákladů vymáhání a podobně, takže vlastně jsou to lidé, kteří doplatili na některé jakoby nedostatky toho porevolučního českého režimu, mimo jiné to, že my hodně daníme práci, že vlastně jakoby těm lidem, kteří mají třeba příjem 20 000, nějaký takový střední menší příjem, tak hodně z toho platu sebereme, a vlastně jakoby přiblížíme té chudobě, takže ta třída je taková specifická v tom, že doplácí na některé nedostatky té české ekonomiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co ve společnosti příliš nevidíme? Nebo, lépe řečeno, vidět nechceme? Které problémy nebo témata se nám prostě nehodí, lidově řečeno, do krámu, do diskuse, co odsouváme?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Já jsem měl, v létě jsem měl zlomenou nohu z fotbalu a chodil jsem o berlích asi měsíc, a to je úžasný, jak prostě najednou vidíte kolem sebe hrozně lidí s berlemi, když máte ty berle. A to samé potom jako s kočárkem, s dítětem a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná jsme všímavější v té naší osobní situaci.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
No, člověk si všimne najednou toho, co jakoby prožívá, a to mě upozornilo ještě víc na to, že vlastně když těmi problémy, tou chudobou netrpíte, tak jakoby ty lidi kolem sebe přehlížíte trochu, navíc v té chudobě je to jakoby umocněno tím, že samozřejmě v Praze jich nevidíte tolik, jako v Ústeckém kraji, takže jenom ta vlastní zkušenost je trošku selektivní, protože si všímáte toho, co prožíváte, a je to ovlivněno tím, jak vypadá Vaše okolí, takže nevidíme toho hodně, a potom se to kombinuje s tím, že některé ty ukazatele třeba chudoby, jsou takové velmi zjednodušující, trošku jakoby některé lakují tu realitu moc na růžovo, a potom člověk, který žije v Praze, v nějaké vyšší třídě, si řekne, no tak kolem mě žádní chudí lidé nejsou, podle Eurostatu jsme na tom nejlépe v Evropě, tak asi prostě nemá cenu nic řešit, a to vlastně vede ke zkreslení toho, že přístupu části jakoby těch metropolitních, těch velkoměstských elit k těmto tématům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To jsou ty tzv. slepé skvrny, jak o tom píšete ve Vaší nové knize, neřešená chudoba, exekuce, nerovné vzdělávání nebo i šance.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Já bych zase, aby to nebylo tak negativní, myslím, že jsme udělali hodně v tom, že jsme třeba redukovali, nebo pomocí ekonomického růstu se redukoval počet lidí, kteří si třeba nemohou dovolit vůbec cestovat, z nějakých 40 na 20 %, ta chudoba v posledních šesti, sedmi letech dost klesala, hlavně od roku 2015, takže není to úplně jako černé, nicméně pořád zůstaly takové ostrůvky regionální, matky samoživitelky, samostatně žijící důchodci, lidi, kteří prostě jsou v nějakých institucích zbytečně, v dětských ústavech, ale i v azylových domech, takže tam je jakoby hodně dluhů té společnosti, a v tom vzdělání, o kterém jste mluvila, tam nejsou jako primárně nerovnosti výsledků, protože tam samozřejmě nemůže každý dosáhnout stejných výsledků ve vzdělávání, každý jsme trošku jinak jakoby, máme jiné dispozice, ale u nás to vzdělávání hodně závisí na tom, v jakém regionu se narodíte, a jestli se narodíte v bohaté nebo v chudé rodině, a to už je nerovnost šancí, protože to dítě si samozřejmě nevybere, jestli se narodí v Karlovarském kraji v Kraslicích, a nebo v Říčanech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zařadil by jste tam také třeba nárůst populismu, o kterém se mluví? Nejenom v České republice, ale vůbec na světě? Mezi ty problémy společnosti.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Já to nazývám slepé skvrny, protože to je jako o problémech, které trošku jako zůstávají v takovém slepém bodě toho našeho vidění, a nějak se jakoby doplňujeme informacemi z toho okolí, a ten populismus, o tom se hodně mluví, ale přijde mi, že se občas jakoby spokojíme s tím, že to je nějaký jako výsadek z Ruska, prostě politiků, kteří nám tady mají škodit a podobně, což jako samozřejmě to Rusko a další mocnosti podporují jakoby asi snahy, které mají destabilizovat západní společnost, ale v té knize se snažím popsat, že to má jako společenské příčiny ten populismus, že dlouho v politice nominoval ten souboj pravice, levice, který je založený na tom, mimo jiné, že máte velkou dělnickou třídu, která má jako jasné zájmy, chce ochranu pracovních práv, chce progresivní zdanění a podobně, no a tím že se Vám přesune v některých státech 80 %, v některých 60 % do služeb, tak je to úplně fragmentovaná společnost, která má, každá ta část má trochu jiné zájmy, a je velmi těžké tam vytvořit nějaký velký příběh, a ti populisté ho našli, ten velký příběh v tom, že těm lidem jakoby říkají, že vy jste ten běžný lid, obecný, a musíte se vzbouřit proti elitám. A ty elity vám jakoby škodí. Ty elity samozřejmě neexistují, není jedna elita, jsou finanční elity, kulturní elity, celebrity, není ani ten běžný lid, lidi mají úplně jiné názory, ale je to vlastně velký příběh, který reaguje na tuto rozpadlost a fragmentovanost společnosti, a snaží se spojit tím jednotným nepřítelem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vidíme to skutečně i, můžeme se podívat do okolních zemí, kde posilují podobné strany tohoto typu, které umí oslovit voliče.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Určitě, třeba jako v Polsku a Maďarsku, v tom příběhu, který vypráví ta vládní strana, existuje. Odporučit těm předchozím liberálním elitám, odporučit těm globálním elitám a podobně, chtěl bych říct, že to je jediný důvod jejich úspěchu, třeba Právo a spravedlnost si určitě tu stěžejní část toho úspěchu zajistila i tou sociální politikou, která se týká jako nižších vrstev a venkova, to ji jako přehouplo do toho, že získává většiny, takže je to také o tom, že ta opozice na to musí nějak reagovat, musí na to reagovat mimo jiné politikou, která je prospěšná i třeba pro ty chudší regiony, aby neutralizovala vliv populistů v nich.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ten trend vyplynul mimochodem i z analýzy datových novinářů, kolegů z iRozhlas.cz, za posledních dvacet let výrazně klesly volební výsledky jak sociálních, tak křesťansko demokratických stran, jiným slovy, klesá zájem o ty tzv. tradiční politické strany a Evropané více důvěřují novým, často alternativním hnutím.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Zase existují analýzy třeba u sociální demokracie, které ukazují takové, švýcarští politologové ukazují, že vlastně i když ta strana se odkloní od toho, co má v tom DNA, což je jakoby ta solidarita a ty levicové hodnoty, tak vlastně na tom ztratí ještě víc, že asi nejhorší strategií těch stran je, když se snaží kopírovat ten populismus, a když levice se odkloní od levicovosti, pravice, třeba česká, její část, ODS, místo aby byla lídrem v tom jakoby, v té expertnosti ekonomické, a v tom, že vlastně zajišťuje prosperitu celé té společnosti, což takhle to vlastně vždycky chápal Václav Klaus, tak začíná rozdávat nějaké dárky lidem do 26 let, nebo jízdenky zdarma po Evropě, takže vlastně se odkloní od toho hlavního, co ji vždycky pomáhalo oslovit tu střední třídu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak to vidí Daniel Prokop. Jak vůbec u nás, v České republice, vypadají veřejné debaty o politice?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Myslím, že dneska už nejde to dát na jednu hromadu, že je spousta veřejných debat, které jsou kvalitní, jsou i v regionech, občas, když vyjedu i do regionu, tak prostě ti lidé, kteří jsou v tom publiku, často mají lepší dotazy než studenti na Fakultě, takže některé ty debaty jsou dobré, myslím, že politologové mají takový trojúhelník, který jako nazývají "politiks polisi politi" a ta politiks, to je taková ta pěna dní politická, co se děje v těch stranách, co říkají ti politici, jak se hádají, kdo bude prostě předseda a podobně, politi, to jsou činnost těch institucí a jejich ohrožení, třeba ústavních, a my se hodně zaměřujeme, podle mě, na tyto dva body toho trojúhelníku, na takovou tu pěnu dní a ohrožení těch ústavních institucí, a to je určitě oprávněné, zejména to druhé, ale trošku myslím, že jsme přestali dávat pozor občas na to polisi, na ty opravdové opatření, co jako máme dělat v exekucích nebo jak napravit to české vzdělávání, nebo jak změnit danění. Protože ono samozřejmě je těžší o tom mluvit, těžší o tom psát, těžší jakoby vlastně to vysvětlit lidem, kteří v tom nejsou zaběhnutí, a vede to ale k tomu, že jakoby ti lidé cítí odcizení, že ta politika se netýká jejich života, když prostě neřeší to, že se nemají úplně dobře třeba, nebo to, že dávají moc velkou část svého příjmu na daních a podobně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Staví politické kampaně na té pěně dní? Nebo jak by jste to pojmenoval?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
No kampaně nevím, ty kampaně se liší, ty kampaně se liší třeba v tom, jak dobře umí komunikovat tu zprávu, tak když si vezmete třeba ty minulé kampaně, tak ČSSD, ta měla heslo Konec slavné práce, což vlastně jakoby ukazuje na to, že v Česku je hodně pracujících, kterým z té mzdy moc nezbude.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pracující chudoba, tzv.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Tak, ale vlastně pochopíte to, konec slavné práce taky si může někdo vyložit tak, že prostě nebudou mít práci, ti, co mají to nízkopříjmové zaměstnání. Takže možná ta zpráva by se dala komunikovat trošku jinak, ano, v podstatě jeho strategie před těmi volbami byla, že si vybral nejpopulárnější body, které ale jako sdílela s těma ostatními stranami, a dal tam ten dovětek, podle mě geniální jako marketingově a neblábolit, tím vlastně jako říká, my chceme to samé, co chtějí všichni ostatní, je to vlastně jasné, že se na tom shodujeme, ale my to fakt uděláme, protože Andrej Babiš se nezakecá prostě v tom, a je aktivní, takže to říkám, co tím chtěl sdělit, a myslím si, že to silně vystihli to, že když je ta politika fragmentovaná, extrémně, tak se tam na těch jakoby hodně věcech ty strany shodují v podstatě. A jde o to, komu věříte, že to myslí opravdově a komu věříte, že to udělá. A na to vsadila kampaň ANO, na to vsází, budování imidže Andreje Babiše, kdy se svěřuje každý týden, co vlastně se mu povedlo, a tuto kompetenci a tu důvěru ti politici samozřejmě také musí budovat, nejenom se zabývat těmi tématy a vysvětlit lidem, co se musí dělat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A proč to ostatní strany neumějí nebo natolik, jako třeba hnutí ANO? Je to, Daniele Prokope, o umění také prodat tu politiku? To, co děláme, své cíle, oslovit toho voliče? Umět to? To přece není žádné tajemství v dnešní době, marketing v politice.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Myslím, že to někdo má v krvi, že prostě Andrej Babiš, to není čistě jako konstrukt marketingu, že to má prostě v krvi, že se dokáže bavit, když někde vyjede, s normálníma lidma, na druhou stranu, když si vezmete cílení třeba těch kampaní, tak ANO má velmi dobře udělané cílení, že trošku mění ty zprávy pro různé části publika, on má velký segment důchodců, má velký segment takových těch jakoby středně příjmových lidí z chudších regionů, a dokáže jim zacílit tam ty zprávy. Když si vezmete kampaň třeba ČSSD před evropskými volbami, tak oni na Facebooku propagovali, že je podpořil Miloš Zeman, před těmi evropskými volbami, což je jako zajímavá zpráva pro část jejich voličů, ale tak jako na TV Prima třeba, ne na tom Facebooku, kde prostě spíš jejich voliči liberálnější, jim tohleto vadí, takže měli to úplně prohodit, měli prostě na Facebooku propagovat to, že jsou evropská strana, která se bude zabývat daňovými úniky a těmi moderními tématy, a na nějakých těch tradičnějších kanálech se třeba chlubit podporou Miloše Zemana. A to je ten rozdíl, že to on, takovuhle chybu by třeba, podle mě, marketing ANO, neudělal v tomhle cíli.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Teď jste jim poradil.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
No, pro další volby, ale tam zase budou jiné podmínky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co o nás hovoří výzkumy? Co je pro nás, pro voliče, alespoň na základě sociologických šetření typické?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Typické. Tak ono v těch výzkumech, přiznejme si, v řadě otázek, když se zeptáte, tak nějakých takových 40 lidí prostě neví, často se nad tím nikdy ani nezamysleli, protože to jsou otázky, které jako neřešíte v běžném životě, takže se ty výzkumy nedají brát doslova v tom smyslu, že 60 % nebo 63 % si myslí to, vždycky tam je velká část lidí, která řekne spíše ano nebo spíše ne, a vlastně se rozhoduje dost často na místě až, takže hlavní podle mě pointa je nezaměřovat se na ty absolutní čísla, že to je 63 %, ale třeba se jako spíš zaměřovat na to, jak se liší skupiny obyvatel. Takže řeknu příklad, to, že třeba polistopadový vývoj hodnotí pozitivně 55 % lidí, je nějaké číslo, ale mnohem zajímavější je, že mezi lidmi, kteří mají vysokou kvalitu života, to je 75 %, vlastně drtivá většina, a mezi lidmi, kteří mají nízkou, je to 30 nebo 25 %. Podle našeho výzkumu, právě pro Rozhlas, takže tam je ta informace, že se extrémně liší postoje lidí, kteří mají jako různou kvalitu života, a ne v tom 55 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Které mýty a stereotypy patří mezi nejčastější, které se objevují?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Teďka myslím, že to je, hodně se mluví o tom rovnostářství, že Češi jsou rovnostáři, což když se kouknete do mezinárodních výzkumů, a vezmete si otázky typu, jestli by stát měl pomáhat chudým lidem, jestli by měl jako zajišťovat třeba důstojné bydlení, nebo jestli by měl více přerozdělovat, více brát těm bohatým a dávat těm chudším, tak jsou v tom Češi podprůměrní spíš. Třeba podprůměrně podporujeme progresivní daně, takže to je takový mýtus, podle mě spíš, mýtus, který vlastně vytváří část těch politiků, těch pravicovějších, aby delegitimizovala, sebrala prostě nějakou oprávněnost těm levicovým politikům, potom jsou i jakoby jiné mýty, já nevím, taková ta česká závistivost a podobně, tam potom narážíte na to, že vlastně to, co u nás je projevem závisti, například když se řeší, jestli by měl sportovec danit v Monaku, tak v Německu se normálně, Boris Becker byl u soudu kvůli tomu, takže občas nás takové ty mýty o té národní povaze, trošku jakoby spíš zaslepují, podle mě, a hezky to říkal Jan Patočka, dál cituji v té knížce, že vždycky v té národní povaze trošku řešíme, kde nás tlačí střevíc, že liberálové vyčítají konzervativcům, že jsou prostě Češi usedlí, a že to jsou konzervy, někdo vyčítá Čechům, že prostě je moc závistivý, někdo je moc rovnostář a podobně, vždycky jakoby vyčítáte to, s čím nesouhlasíte, a když se kouknete do historie, tak toto pitvání té národní povahy je vlastně v Česku řadu staletí, ale mění se to. Třeba sociolog Chalupný říkal, že Češi jsou typičtí tím, že nedokáží nic dokončit, což prostě je, dneska už tak úplně jakoby nerezonuje, vždycky si vybíráme to, co nám vadí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Říká analytik a sociolog, Daniel Prokop. Slováci si 29. února zvolí nový parlament. Jaký máte názor na nový zákon, který u sousedů zakazuje zveřejňovat průzkumy 50 dní před volbami?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Tak on to nakonec Ústavní soud nějak odložil tu platnost, minimálně, ale já jsem jeden z mála výzkumníků, kteří jakoby podporují to moratorium, když je třeba týden to moratorium, když se nesmí týden před volbami zveřejnit nic, ale protože tam opravdu jakoby může přijít jeden výzkum, který je třeba zmanipulovaný, a už ho nic jakoby nedokáže revidovat, myslím si, že bez toho moratoria, bez toho zákazu, se to může vyskytovat v zemích jako je třeba Anglie nebo Amerika, kdy těch výzkumů přijde, i v posledním dnu, třeba třicet, a vlastně tak člověk se tam koukne na ten průměr a jeden výzkum tam nemá takový vliv. V Česku bych ho, nebo na Slovensku bych ho udělal zhruba ten týden, těch 50 dní tam je prostě problém v tom, že takřka určitě, už jsem o těch snách i slyšel, by vznikaly výzkumy, které jsou třeba publikované v Česku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
V jiné zemi.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
V jiné zemi, těm Slovákům takže by si to Slováci přečetli na českém webu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A má to smysl?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Nikdo by z toho nebyl právně odpovědný, ale bylo to ještě míň transparentní, protože by tam jako toto dělali možná i horší agentury někdy, takže myslím si, že to má smysl regulovat třeba týden předtím, ale ne 50 dní, to byla politická snaha nějak zamezit pocitu, že ta opozice na Slovensku narůstá. Ona teda mimo jiné moc nenarůstá, takže možná to byla přílišná obava Smeru-SD.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Roste, podle alespoň těch posledních výzkumů, každopádně, no, ani ne šance, spíše, podle těch průzkumů, čísla pro lidovou stranu Mariána Kotleby, ta je druhá za Směrem.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
To je ono.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se mýlí průzkumy veřejného mínění, Danieli Prokope?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
No třeba na Slovensku se mýlí docela dost, protože vlastně ty poslední výzkumy, je tam teď 14 denní moratorium, takže vlastně ten poslední výzkum, který dokážete nějak sbírat, se sbírá třeba měsíc před volbami. A když to sbíráte měsíc před volbami, tak když tam je třeba deset stran, které můžete zvažovat, tak ti voliči často neví, koho budou volit, neví, jestli budou volit Progresivní Slovensko nebo stranu pana Kisky nebo SaS a podobně, takže se to hodně změní i v té realitě. Ale když jsme dělali výzkumy s Medianem, ještě v roce 2016, tak se ukázalo, že ty výzkumy se mýlily i proto, že třeba na Slovensku se výzkumy kontrolují trošku míň než v Česku, že míň agentur dělá to, že si poslechne nahrávky z těch rozhovorů, které jsou dělané těmi tazateli, a když to kontrolujete míň, tak samozřejmě tam je víc nějakých jakoby nepřesností a je třeba se na to zaměřit, třeba výzkumy Donalda Trumpa se také mýlily do velké míry díky metodickým chybám některým, takže něco je náhoda, vývoj v době, to je asi většina těch odchylek, ale menšina jsou možná nějaké metodické chyby, kterých je, bych mohl vyjmenovat třeba sedm typů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je také, nakolik stálé či naopak vrtkavé je veřejné mínění?

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Většinou je úplně konstantní, takové ty postoje třeba k sociálnímu státu, přerozdělování, tam se to vůbec nemění a v něčem naopak, se mění extrémně, třeba postoje k přijímání uprchlíků, to se změnilo během dvou let, protože se úplně změní ta situace, jak o tom mluví někteří politikové, že Miloš Zeman, který byl vstřícný přijímání uprchlíků, na konci 90. let, tak úplně změní postoj, a takhle jako vlivná figura vlastně změní to veřejné mínění, takže dost záleží na tom tématu, v něčem je to úplně stejné, ta čísla jako v devadesátých letech, k těm progresivním daním, sociálnímu státu, v něčem se to mění výrazně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Měl, mimochodem, nějaký dopad třeba právě ten neúspěch výzkumu, v případech ať už Brexitu nebo zvolení Donalda Trumpa? Proč v těchto konkrétních případech ty výzkumy selhaly? Jestli to lze popsat skutečně v jedné minutě.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Myslím si, že největší problém výzkumů Donalda Trumpa, to je ta nejtěžší věc, která se dá popsat je, že my v Česku děláme výzkumy tak, že oslovíme reprezentativní vzorek lidí nad 18 let, a přesně víme, že tam musí být třeba 20 % vysokoškoláků, protože 20 % vysokoškoláků je v populaci, a Američani, aby ušetřili, protože tam je velmi malá návratnost, dělají výzkumy tak, že se zeptají prvně na otázku, půjdete volit? A když ten člověk řekne ne, tak ho už dál nedotazují. A jim teda v tom výzkumu, v tom vzorku, který nasbírají vyjde, že tam mají třeba 45 % vysokoškoláků, ale v té Pensylvánii je jich třeba jenom 27 %, a oni neví, jestli to vychýlení je dáno tím, že ti vysokoškoláci se chtějí víc účastnit voleb, a to by bylo správně, nebo jestli to je dáno tím, že jim víc odpovídali na ten výzkum, a mají jich tam moc v tom výzkumu, a díky tomu třeba v těch výzkumech, v řadě těch výzkumů, v Michiganu, v Pensylvánii, teda jako se netrefili, tak se netrefili, protože tam byli nadreprezentovaní právě vysokoškoláci, a vzdělanější části populace a ty samozřejmě nechtěli volit Donalda Trumpa a tam došlo k tomu vychýlení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zajímavé téma, ve kterém budeme určitě v Jak to vidí pokračovat. Pro dnešek je to všechno, sociolog a analytik Daniel Prokop, byl hostem dnešního vydání. Děkuji Vám za to, mějte se hezky.

Daniel PROKOP, sociolog a analytik:
Díky, na shle.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mým zítřejším hostem bude ekonomka Ilona Švihlíková. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.