Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 28. listopadu 2018

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem je Břetislav Tureček, zahraničněpolitický analytik Metropolitní univerzity Praha. Dobrý den, vítejte.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
S vedoucím Centra pro studia Blízkého východu budu hovořit o návštěvě českého prezidenta v Izraeli i o dvoustátním mírovém řešení izraelsko-arabského konfliktu. Připojte se k poslechu. Dnes končí návštěva prezidenta republiky Miloše Zemana a předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka v Izraeli. Před odletem hlava státu ještě navštíví Kibuc a Negevskou poušť. Miloš Zeman, který jako první český politik promluvil v izraelském parlamentu, v Knesetu, ve svém pondělním projevu slíbil, že udělá vše proto, aby byla otevřena česká ambasáda v Jeruzalémě. Je, pane Turečku, nový Český dům, který byl slavnostně otevřen, řekněme, prvním krokem, k tomu přesunu našeho úřadu z Tel Avivu?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Takto je to vykládáno, takto je to prezentováno, ale samozřejmě těch kroků bude potřeba celá řada. My si musíme uvědomit, že ten takzvaný Český dům není žádný Český dům. To je cinematéka, to je velké kulturní centrum, kde má ČR pronajaté nějaké kancelářské prostory.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale říká se tomu Český dům.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Říká se tomu tak, ale zrovna tak vedle nás může být Uruguayský dům a bude to všechno pod jednou střechou a možná s jedněmi toaletami... Takže je to spíše symbolika. Samozřejmě ukazuje to, že získat, koupit si nebo i pronajmout nějakou takovouto, řekněme, prestižní a reprezentativní budovu v Jeruzalémě vůbec není jednoduché a levné. Takže budeme-li tam chtít mít ambasádu, tak to bude chtít ještě větší investice, a možná ta cesta bude delší, než se teď třeba zdá z těch projevů prezidenta Zemana.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte, že bude pro pana prezidenta obtížné přesvědčit českou vládu o přesunu ambasády?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Já jsem k tomu četl takovou zajímavou glosu nebo příspěvek. Omlouvám se za to, že si nevzpomenu na to, kdo byl autorem, ale přišlo mi to hodně zajímavé, že zkrátka podpora přesunu ambasády, proti kterému se zatím vymezoval i premiér Babiš, může být součástí vnitropolitické podpory, kterou teď prezident Zeman premiéru Babišovi v době znovuotevření Čapího hnízda projevuje. Jinými slovy, prezident podpořil premiéra, takže může třeba čekat, že premiér v takové „banalitě“, jako kde bude ambasáda, zda v Tel Avivu nebo v Jeruzalémě, zase může vyhovět prezidentu Zemanovi, takže uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jeto banalita?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Samozřejmě z hlediska přežití českého premiéra to určitě banalita je. Já sleduji Blízký východ a myslím si, že to banalita není, že je tam určitá symbolika, že tam jsou nějaké, řekněme, mezinárodní konsenzy, nějaké představy, jak by měla být blízkovýchodní nebo izraelsko-palestinská problematika řešena, a zatím vidíme, že zemí, které by si myslely, že je dobré mít ambasádu v Jeruzalémě, opravdu mnoho není ve světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pokud se nepletu, jsou to Spojené státy a Uruguay? Přibyl ještě někdo?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Jedna jihoamerická země se přesunula, vzápětí se zase vrátila do Tel Avivu... Takže ono často záleží i na vnitropolitickém vývoji v té které zemi. To je také zajímavá věc, kterou nesmíme opomíjet.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu označil Česko za nejlepšího přítele své země v Evropě. Pan Zeman mu na to řekl, že ho překvapuje, že jenom v Evropě. Jsou ty naše izraelsko-české vztahy opravdu tak nadstandardní? Jak je vidíte?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Určitě. Co se týká jednoznačnosti české podpory a nekritičnosti k Izraeli, tak to je nestandardní, ale jinak jsou v Evropě země, které jsou pro Izrael daleko důležitější, byť nejsou tak devótní třeba ty postoje. Takže třeba Německo je bezpochyby daleko zásadnější země, ale i třeba Francie a spousta dalších zemí, i když samozřejmě od těchto států Izrael nemůže čekat, že všechno odkývou izraelské vládě tak, jak to velmi často předvádí třeba ČR.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka pro vás, ptá se Milan Březina: „Pane Turečku, proč prezident Zeman v Izraeli mermomocí vyžaduje označení ČR jako nejvěrnějšího partnera z EU, když jsme po 40 let Izraeli pouze škodili a s odstupem nejvýraznějším ochráncem Izraele z EU je od roku 1949 až dodnes Německo? Proč peskuje EU za málo loajality k Izraeli, když je unie největším finančním donátorem a faktorem jakési takési stability v regionu? Proč otevřeně poukazuje na nejednotnost prezidentské a vládní politiky ČR v otázce přesunu velvyslanectví do Jeruzalému, když je drtivá většina zemí, včetně Trumpových Spojených států a Guatemaly, k takovému kroku dosud skeptická?“

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
To jsou otázky na pana Ovčáčka nebo na někoho z Hradu. Ale pan Březina se ptá na to, co já jsem před chvílí říkal, že ČR si hraje... Je to takové podle mého názoru šplhounství. Přesně pan Březina na to naráží, že my jsme desítky let byli velmi zapáleným bojovníkem proti Izraeli, podporovali jsme arabský tábor za studené války, ale to mělo širší mezinárodní souvislosti. Byla to studená válka, bipolární rozdělení světa. Teď možná někdo se snaží toto stigma setřást tím, že naopak budeme za každou cenu podporovat Izrael, a přitom, jak pan Březina velmi obsáhle zmínil v té otázce, ta situace je prostě daleko složitější, má daleko více nuancí. Já si myslím, že pro Izrael má daleko větší význam Německo, které mu dává a zčásti prodává ponorky schopné nést jaderné zbraně, než ČR se svým takzvaným Českým domem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ale vypadá to z prohlášení obou pánů, jak izraelského premiéra, tak i našeho pana prezidenta, oba označují naše země za velké přátele. Přece není špatné mít dobré přátele v mezinárodní politice?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
To určitě ne, ale tady je problém, podle mého názoru alespoň, že zkrátka tady je jakýsi konflikt. Tady je konfliktní zóna, konfliktní situace a teď jde o to, jestli chceme nějakým způsobem přispět k férovému řešení toho konfliktu, anebo jestli někomu straníme. Ano, je to možné. My straníme Izraeli, stejně jak jsou státy, které stejně devótně straní Palestincům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A z čeho vycházíte, že straníme Izraeli?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ve chvíli, kdy řekneme, že přesuneme ambasádu do Jeruzaléma, aniž bychom brali ohledy na to, že v tom sporu je i druhá strana, že tady jsou i rezoluce Rady bezpečnosti OSN, které se proti takovému řešení vymezují, tak vlastně i do jisté míry v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodními, řekněme, souvislostmi nějak se přidáváme na jednou stranu toho konfliktu, což je samozřejmě zcela legitimní. Úplně totéž dělají i Spojené státy, ale pak nelze se zároveň stavět do role toho, kdo je schopen zohlednit všechny ty vlivy, které do toho konfliktu vstupují, když zcela pomíjíme zájmy třeba druhé strany a někdy se jim i otevřeně vysmíváme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Není ČR přece jenom v trošku jiné pozici vzhledem k historii, když se podíváme ještě do dob formování izraelského státu, a vůbec uznání židovského nebo izraelského národa?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Bezpochyby.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To přece dává jistou výjimečnost.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Československo ještě před vznikem Izraele v rozporu s mezinárodním zbrojním embargem posílalo zbraně židovským povstaleckým skupinám, které v budoucím Izraeli, v Palestině tehdy bojovali proti Britům, kteří tam měli zase legitimní mandát ke spravování toho území. Takže my jsme ještě před vznikem Izraele začali Izrael podporovat proti tomu, kdo tam měl legitimní vládu, mezinárodně uznanou. Poté tato naše podpora přerostla v podporu Izraele proti jeho arabským sousedům, kteří Izrael napadli okamžitě v květnu, když byl vyhlášen. Takže z toho důvodu význam Československa z té doby je veliký, ale také víme, že to byla součást širšího nějakého mezinárodního rozložení sil, kdy podpora Izraele byla přáním Stalina a jeho východoevropských satelitů, a ve chvíli, kdy Stalin otočil hned z kraje 50. let, tak i Československo, Gottwaldovo, otočilo a začalo se stavět k Izraeli velmi kriticky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Prezident Zeman poukázal v Izraeli na možnost, že budoucí palestinský stát vůbec nemusí fungovat. Dvoustátní řešení, tedy vytvoření Arabského státu vedle státu Izrael, se ve světové politice považuje za to jediné řešení tohoto konfliktu. Co říkáte na jeho slova? Připouštíte také tu možnost, že ten palestinský stát nemusí fungovat?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
To mi přišlo, kromě těch obvyklých prohlášení a frází, které přednáší každá česká delegace, která přijede do Izraele, zcela nejzajímavější. Prezident Zeman se v podstatě připojil k tomu, co říká izraelský prezident Rivlin, to znamená, jedno státní řešení. Teď jsme ale u složité otázky, zda prezident Zeman nebo do jaké míry ví, co si pod tím představuje prezident Rivlin, protože jednostátní řešení, židé a Arabové v jednom státě, řeknu to velmi zjednodušeně, zastávají dva zcela protichůdné tábory. Je to izraelská radikální pravice, k níž patří i prezident Rivlin, která si představuje, že tam bude jeden velký stát, kde však židé budou mít větší práva než Arabové. Protože kdyby je měli stejná, tak by se mohlo stát, že v demokratickém státě holt Arabové třeba jednou převáží politicky. Takže, aby se tomu zabránilo, tak Arabové žijící v tomto jednom státě by neměli stejná práva jako židé, a tím se dostáváme k tomu, zda takový stát není trochu rasistický, což jeho kritici často říkají. Z druhého úhlu pohledu právě levice a Palestinci, ale třeba i Írán říkají – ano, jedna Palestina, a ať si tam pak lidé demokraticky rozhodnou, zda to bude židovský stát nebo nějaký jiný. Tam se samozřejmě počítá s tím, že by všichni měli stejná práva a že najednou by židé tu svoji dominanci mohli ztratit. Takže to, co říká prezident Zeman, se kloní k prezidentu Rivlinovi, zároveň bych ale řekl, že prezident Rivlin, byť politicky patří k té krajní sionistické pravici, tak je velmi slušný a férový člověk, na rozdíl od řady jiných izraelských politiků, u nichž třeba vidíme i některé velmi tvrdé protiarabské tendence.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
U koho bychom je našli? Je to třeba premiér Netanjahu?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Řekl bych, že jsou to třeba politici...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Z jaké části politického spektra?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Třeba Židovský domov, ta krajní pravice ještě více doprava od premiéra Netanjahua. Vidíme třeba, před pár dny vyvolalo rozruch, že odstupující ministr obrany Avigdor Lieberman odmítl sedět vedle arabského poslance hned v sousední lavici, tedy v Knesetu. Musel být přesazen... Takže to jsou věci, které v Izraeli vyvolávají pozdvižená obočí, bych řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak dalece jsou ty debaty o tom možné dvoustátním řešení? V jaké je to fázi nebo rovině?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Já jsem teď zmínil ty dva protichůdné tábory, které si představují jednostátní řešení, a pak se dostaneme k tomu, že vlastně to by nevyhovovalo ani samoskému Izraeli. Dáme plná demokratická práva Arabům? Pak přestaneme být židovský stát. Udržíme si dominanci, židé budou mít větší práva než Arabové nebo nežidovské obyvatelstvo? To zase asi nebudeme úplně demokratičtí. Takže nakonec se ukazuje, že jako nejlepší schůdné řešení nakonec může být dvoustátní řešení. Tady mějme ten židovský stát, kde si budeme moci dělat, co chceme z pozice rozhodující síly, majority, a Arabové, ať mají také ten svůj stát. Takže najednou vidíme, že toto je vlastně jakýsi kompromis, ke kterému před desítkami let se přiklonilo i mezinárodní společenství a který zatím drží i ten mainstream třeba EU, který drží i mainstream mimochodem také v Izraeli a v Palestině.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Prezident Zeman nevidí Pásmo Gazy jako nezávislý stát, protože podle něj tamní vládní hnutí Hamás je teroristická organizace.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ano, Hamás je i EU i mezinárodním společenstvím uznán za teroristickou organizaci, to je jedna věc, a druhá věc, i kdyby tam nebyl Hamás, tak skutečně Gaza není nezávislé území, protože podle mezinárodního práva je pod izraelskou okupací. To znamená, zase je to velice složitý problém. I kdyby tam byl někdo jiný, tak velkou odpovědnost za to, co se děje v Gaze, má i Izrael, byl by volán k odpovědnosti. A teď sami vidíme, že i Izrael si to uvědomuje, že je třeba velká obava z vypuknutí epidemií v Gaze, protože tam nefungují čističky vody, je tam nedostatek energií a tak dále. Takže najednou i Izrael umožňuje, aby do Gazy bylo dopravováno palivo Katarem a podobně, aby tamní situace nepřerostla v humanitární i třeba zdravotní krizi, která by vzápětí ohrožovala i samotný Izrael.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Schyluje se, pane Turečku, v Izraeli k předčasným volbám? Vy už jste se zmínil o tom, že před pár dny rezignoval ministr obrany Avigdor Lieberman, a to kvůli nesouhlasu s příměřím s radikálním hnutím Hamás. V palestinském pásmu Gazy požadoval tvrdší postup proti radikálům. Premiér Netanjahu možnost předčasných voleb odmítá. Udrží si většinu jeho kabinet?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Premiér Netanjahu je mistr politického přežití a to, co vidíme teď, tu krizi nebo kvazikrizi, to zase dokládá. On teď má většinu jednoho jediného hlasu v Knesetu. Zajímavé je, že když Avigdor Lieberman odešel z vlády se svou stranou, tak se ukázalo, že úplně podobný plán měla ta strana, kterou jsem už zmínil, Židovský domov, která měla stejný plán, ale Lieberman ji o pár hodin předešel. Takže ta strana Naftaliho Beneta, tedy ministra školství, zůstala ve vládě a on si požadoval pro sebe to uvolněné ministerstvo obrany. Takže vidíme, že tam jsou i různé šachy, které skutečně naznačují, že už se vykolíkovávají pozice pro ty volby. Ony ty regulérní volby mají být příští rok na podzim a budou-li předčasné, tak budou, jak vidíme, nanejvýš o pár měsíců dříve. Ale faktem je, a to je důležité říci, že i kdyby ty volby byly dnes nebo za měsíc, tak zatím se zdá, že by je zase vyhrál Benjamin Netanjahu, který to umí velmi dobře hrát, umí situaci kontrolovat. Kritici mu vytýkají, že to je za tu cenu, že nikdy nepřišel s žádným odvážným řešením, které by ho třeba stálo kus popularity. Takže on za celá léta, kdy vládne, tak nepokročil mírový proces s Palestinci, z velké části je to vina Palestinců, ale z velké části i Netanjahua, kdy on se bojí, aby se mu koalice nerozpadla. Má v ní, jak říkám, i strany ještě více napravo od něj, takže aby neztratil jejich podporu, tak nemůže zkrátka dělat nějaká vstřícná gesta už z tohoto důvodu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Musí mít ale nějaké kouzlo, teď nemyslím osobnostní, když se tolik let drží v politice. Je mistrem nějakého kompromisu nebo v čem vy vidíte jeho silnou stránku?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Já bych řekl, že právě nedělá kroky, které by ho mohly stát místo. Když se podíváme, kolik je kolem něj i třeba korupčních skandálů a tak dále, ony jsou různě pojmenované, očíslované, to se neustále vyšetřuje, jeho žena také není úplně populární, ta je vykreslována jako arogantní, která zneužívala moc, která snad nevracela vratné lahve a peníze z nich si nechávala, i takové kauzy se v Izraeli řeší... Ale Netanjahu zkrátka vždy ví, na koho se obrátit. Vidíme i to, že tam teď opakovaně jednal opakovaně s prezidentem Zemanem, to je také součást budování jeho pozice. Zároveň tam je čadský prezident.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Což je velmi zajímavé.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Je to zajímavé. To je arabská země, zjednodušeně, ze středoseverní Afriky, která už desítky let nemá vztahy s Izraelem, a najednou se mluví o tom, že je bude obnovovat. Takže najednou premiér Netanjahu nejen, že jedná s prezidentem Zemanem, ale jedná i s prezidentem Čadu, a mluví se o tom, že budou navázány, obnoveny vztahy s touto arabskou zemí, což samozřejmě Netanjahua zase ukazuje jako člověka, který se nezabývá banalitami, jako jsou vratné lahve, ale buduje vztahy Izraele v arabském světě, což je samozřejmě ze strategického hlediska velmi důležité pro tu zemi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co by bylo nebo bude, řekněme hlavním tématem nadcházejících voleb, ať už předčasných nebo regulérních? Jaká témata tam nejvíce rezonují?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Tam jsou dvě sady témat. Jsou to témata sociální, protože Izrael je sice nesmírně bohatou zemí, je členem OECD a tak dále, ale mezi těmito zeměmi OECD je na chvostu, co se týká mnoha ukazatelů sociálního smíru, těch sociálních ukazatelů. A levice vždy, řekněme, sází na tuto kartu, nebo, řekněme, občanská společnost se v Izraeli snaží rozehrávat kartu sociální, zatímco premiér vždy potom uspěje s tím, že rozehrává kartu bezpečnostní. To znamená, bezpochyby se bude mluvit o hrozbě Íránu a tak dále, a to jsou věci, kterými si potom Netanjahu vždy zajistí tu rozhodující podporu ve volbách.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Čeští a američtí vojáci jsou vyšetřováni kvůli úmrtí zbitého afghánského vojáka Vahidulláha Chána, který byl ve vazbě kvůli obvinění ze zabití českého psovoda Tomáše Procházky. Informoval o tom americký deník The New York Times. Mluvčí českého Ministerstva obrany Jan Pejšek obvinění důrazně odmítl. Jak vy se, pane Turečku, orientujete v tomto případu?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Upřímně řečeno, to razantní prohlášení, že kategoricky odmítáme tato obvinění, ze strany českého Ministerstva obrany, mě překvapila, protože jestliže to Američané v Afghánistánu vyšetřují; jestliže stáhli své vlastní vojáky, kteří v tom mohli být nějak zapojeni, pro jistotu, tak asi na tom podezření něco bude. A jestliže v Praze už víme, že Češi jsou zcela nevinni... Kéž by tomu tak bylo. Já se ale obávám, že ta kauza může být trochu složitější. Ten voják evidentně zemřel... Může se samozřejmě ukázat, že to bylo všelijak, ale ukazuje to zase, že ten náš boj, jak to někdo vnímá jako boj proti teroru a boj za demokracii a naše hodnoty kdesi daleko v Afghánistánu vůbec není černobílý, že zkrátka tam může docházet k věcem, na které třeba nejsme hrdí. A obávám se, že zatím česká veřejnost není úplně připravena tyto věci řešit, nikdo jí je nepředkládá. Takže zatímco ve Spojených státech a v Británii a leckde jinde se už léta řeší možná pochybení a možné zločiny jejich vojáků na těchto obsazených nebo okupovaných územích, kde zkrátka v zahraničí působí, tak tyto kauzy v ČR příliš řešeny nejsou. My víme, kolik tam zahynulo našich vojáků, a je to dobře, že to víme, ale příliš se nezabýváme tím, koho tam třeba ti naši vojáci zabíjejí, jakým způsobem tam probíhají výslechy atd. Takže je to velmi komplikovaná věc. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Nebudeme rozhodně nic předjímat, je to předmětem vyšetřování. Mimochodem jde o standardní vyšetřování, praví se v oficiálním prohlášení...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
V českém...?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Ale mimochodem Praha mluví o vyšetřování zabití toho psovoda Procházky, nikoliv o vyšetřování smrti toho vojáka Vahidulláha Chána...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme k dalšímu tématu: Stovky Tunisanů protestovaly už dva dny proti návštěvě saudskoarabského korunního prince Muhammada bin Salmána, a to v souvislosti s vraždou saudskoarabského opozičního novináře Džamála Chášakdžího. Je to poprvé, co se korunní princ na své cestě po spojeneckých zemích, kromě Tuniska zamířil do Spojených arabských emirátů, Bahrajnu a Egypta, setkává vůbec s protesty. Demonstranti jej označovali za vraha. Řekla bych, že ty protesty hodně kontrastují s přijetím korunního prince v těch jiných zemích...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Přesně tak. Vy jste vyjmenovala ty tři další státy a já je zopakuji – Egypt, Bahrajn a Spojené arabské emiráty. Co mají společného? Všechno jsou to státy, které jsou do velké míry, ať už bezpečnostně, nebo finančně, závislé na Saudské Arábii, a zároveň jsou tam poměrně represivní režimy, které nedovolá něco jako protest proti spojeneckému vladaři. Tunisko sice také dostává peníze od Saudské Arábie, ale zároveň víme, že došlo nejdále po arabském jaru, co se týká přerodů z nějakého autoritářského režimu v demokracii. Takže tuniské úřady by se dnes vlastně zpronevěřily tomu odkazu arabského jara, kdyby najednou začaly zatýkat nebo rozhánět demonstranty, nějak brutálně, jako je to běžné v Egyptě nebo třeba i na Bahrajnu. Takže tady se vlastně ukazuje, že arabský svět není jednotný, že po arabském jaru se rozvětvil v jakési kolejiště, a to nejen dvou kolejí, ale mnoha kolejí, kdy to, co je dneska v Tunisku, tak můžeme vydávat za jakýsi příklad toho nejlepšího, kam se zatím arabská země dostala. A je tam i něco jako zárodek občanské společnosti, kterému nikdo nemusí ordinovat... Sami Tunisané vědí, že vraždit a čtvrtit novináře asi není úplně správné. Byli tam i demonstranti s plakáty, kde byl korunní princ s motorovou pilou atd. To byly ty odkazy na to, jak mělo být tělo Džamála Chášakdžího zlikvidováno... Takže myslím si, že bude zajímavé, jak na to zareaguje Saudská Arábie. My víme, že když třeba Kanada před pár měsíci kritizovala stav lidských práv v Saudské Arábii, tak Saúdové okamžitě zareagovali pomalu přerušením styků atd., velice hystericky... Takže uvidíme, jak se tyto protesty projeví na vztazích vůči Tunisku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak se projeví vražda novináře Chášakdžího na spojenectví Spojených států a Saudské Arábie? Donald Trump nedávno řekl, že saudskoarabský korunní princ Muhammad bin Salmán možná o tom věděl, možná ne...

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
On to včera, Donald Trump, zopakoval. Měl velký rozhovor pro Washington Post a zase řekl, že sám Muhammad bin Salmán to popírá, že by s tím měl něco společného, lidé kolem něj to také popírají, a CIA sice řekla, že v tom asi nějakým způsobem jel, ale neřekla to zcela na sto procent. Takže v podstatě Donald Trump říká, že v případě pochyb ve prospěch obviněného... Takto se k tomu dnes staví. Je samozřejmě s podivem, a je to příznačné, že stejně pochyby nehrají ve prospěch jiných obviněných, když třeba posuzují Spojené státy lidská práva v jiných částech světa. Holt Saudská Arábie je jejich důležitým spojencem, takže nemůžeme být překvapeni.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Svědčí to o mimořádnosti vztahů nejen obou mužů, ale i obou zemí?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Přesně tak. Ale Donald Trump mimochodem řekl i řadu jiných zajímavých věcí – že význam ropy pro Američany na Blízkém východě klesá, takže vlastně naznačil, že brzy už třeba Američané nebudou mít zapotřebí tolik angažmá na Blízkém východě...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Břetislav Tureček, expert na Blízký východ, host dnešního ‚Jak to vidí‘. Děkuji vám za to. Na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický analytik:
Díky za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejším bude geolog Václav Cílek. Dobrý den přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.