Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 19. září 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Mým dnešním hostem je Břetislav Tureček, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha. Dobrý den.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaměříme se například na výsledky hlasování v Izraeli i v Tunisku, či na eskalaci napětí mezi Rijádem, Teheránem a Washingtonem. Inspirativní poslech. Tak opět pat v Izraeli, Břetislave Turečku, výsledek toho úterního hlasování v parlamentních volbách je prakticky stejný jako v dubnu.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Přesně tak, v dubnu byly předčasné volby, které vlastně vyvolal dosavadní premiér mnohaletý, Benjamin Netanjahu, ty volby nevyšly podle jeho představ, nepodařilo se mu sestavit vládu a proto byly znovu ve stejném roce vypsány předčasné volby, které jsme tedy měli teď, a ukázalo se, že ten výsledek, oni ještě nejsou úplně zcela oficiální a konečné výsledky, ale ten výsledek je prakticky totožný, to znamená patová situace, kdy se vůbec neví, kdo bude premiér, koho nejprve tedy pověří prezident Re´uven Rivlin sestavením, pokusem o sestavení vlády, pak může někoho pověřit podruhé, pokud se to napoprvé nepodaří, a pak dokonce, a to někteří už teď spekulují, může klidně dojít na třetí předčasné volby, protože tyto dva pokusy zkrátka k ničemu nevedly.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Proč je pro izraelské voliče tak těžké vybrat si nebo dát někomu většinu?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
No, to je zajímavá otázka prostě, ale podívejme se, jak třeba dopadly u nás prezidentské volby. Zkrátka Izrael je také evidentně jednou ze zemí, kde je společnost rozpolcená, sice na mnoha rovinách kvůli mnoha různým tématům, ale pak nakonec když se ty různé hlasy pro a proti, a náklonnost a averze vůči jednotlivým politikům a ideologiím sečtou, tak z toho vychází takovýto pád. Co se týká premiéra Netanjahua, tak ten sázel na to, že prostě zmobilizuje pravici, sázel na, často troufám si říci rasistické výroky proti arabské menšině. Nikoliv proti Palestincům na okupovaných územích, ale proti izraelským občanům arabského původu, velmi nelichotivě, ošklivě se o nich vyjadřoval, což paradoxně vedlo k tomu, že naštvaní Arabové přišli v takové míře k volbám, že arabská koalice skončila na třetím místě, takže dost možná vůdce opozice v Izraeli bude poprvé v historii Arab, což také trochu mění tu politickou mapu země, takže na jedné straně jsme měli lidi, které Benjamin Netanjahu dokázal zmobilizovat, že zachraňují židovský charakter státu, a na straně druhé jsme měli lidi, kteří už jsou z jeho konfrontačního stylu unavení, jsou lidé, kteří si přejí, aby konečně byli prošetřeny, případně i odsouzeny korupční kauzy ohromného rozsahu, které jsou s premiérem spojovány, no a ukázalo se, že tyto dva tábory zkrátka jsou téměř totožně velké. Abych byl konkrétní, v tuto chvíli se zdá, podle těch zatím ne konečných výsledků, že ve 120-členném Knesetu by 33 mandátů mohla mít největší dosud tedy opoziční řekněme sídla, modro-bílá koalice bývalého generála Bennyho Gantze, zatímco Likud, v jehož čele stojí premiér Netanjahu, má 32 mandátů. Oba ty bloky, s případnými koaličními partnery, mají asi 56 mandátů, to znamená patová situace nejen co se týká vítěze, ale i řekněme jejich koaličních potenciálů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaká je, Břetislave, vlastně situace, respektive pozice Benjamina Netanjahua v samotném Likudu. Například Der Spiegel, německý magazín píše nebo spekuluje, že by mohlo ve straně dojít k puči, možná vůči Netanjahuovi.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, tak to je, nechci odpovídat složitě, ale jednoduše to také nepůjde. Tady se teď hodně licituje. Tady jde o to, koho Re´uven Rivlin, on zahájí takové ty konzultace s vůdci politických stran v neděli, koho pověří sestavením vlády. Netanjahu ještě včera veřejně říkal, že je potřeba sjednotit pravici, protože pokud nebude premiérem on, tak bude vláda se opírat o Araby, zase ještě i po těch prohraných řekněme volbách, si kopl do izraelských Arabů, takže on to sází na tuto kartu pořád, veřejně, v zákulisí se ale mluví o tom, že vlastně je připraven přistoupit na širokou koalici, kde by dokonce se mohlo i rotovat v tom premiérském křesle on s Berrym Gantzem, ovšem prý jenom za podmínky, že on sám by začínal to rokovaní. To všechno může třeba souviset s možností jeho oficiálního obvinění a vyšetřování té hospodářské kriminality v jeho případě. Takže pak jsou ale zase hlasy, že vlastně může premiér nebo prezident pověřit Bennyho Gantze, a teprve ve druhé fázi, když by se Likudu nepodařilo vládu sestavit, tak by skutečně mohlo dojít na to, na co Vy se ptáte, to znamená aby Likud zůstal u moci, aby Likud byl ve vládě, tak možná by musel obětovat korupcí a řekněme špatnou pověstí zatíženého dosavadního premiéra, takže vyloučit se to určitě nedá, a takové tlaky jsou, Benny Gantz třeba říká, my půjdeme do široké koalice, ale bez Netanjahua. Takže to může nakonec vyhrát.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže odpověď na otázku, zda Netanjahuovi tentokrát opravdu hrozí konec jeho politické kariéry, to je pořád otevřená.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Pořád je otevřená, ale řekl bych, že teď je tomu konci mnohem blíže. Tam je třeba zajímavá věc, že příští týden je zasedání valného shromáždění OSN, kam Netanjahu pravidelně jezdil pronášet své kritické výroky, zejména na adresu Íránu. Tentokrát najednou po těchto volbách vypustil, nejede a posílá místo sebe ministra zahraničí. Což také svědčí o tom, že Netanjahu si také asi uvědomuje, že ta situace není tak jednoduchá jako byla v dubnu, nemluvě o předchozích letech.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kam se vlastně za těch pět měsíců posunula izraelská scéna, politická scéna?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Řekl bych, že, já se musím vrátit teďka, jak se mě takhle ptáte, v rychlosti, k takovým těm letním komentářům. Letní komentáře zněly v Izraeli v tom smyslu, že ty propasti, které tam byly, a od kterých jsme si slibovali, že se nějak překopou přes to léto, že se tedy ta situace vyjasní před těmito volbami zářijovými, tak vlastně ty příkopy nejen, že zůstaly, ale ještě se prohloubily. A druhá věc, že vlastně, jestliže v dubnu nebylo jasné, kdo bude premiérem, jak to bude vypadat, tak teď je to ještě horší, to znamená naprostá zmatenost, voliči si nemají úplně podle čeho vybírat, ta zásadní témata paradoxně těch hlavních bloků, nebo odpovědi na tato témata, na tyto otázky, jsou často prakticky totožné. Benny Gantz říká v mnoha věcech vlastně totéž, co říká Netanjahu. Takže lidé se rozhodují ne podle toho, co se říká, ale kdo to říká.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Takže to, jak se říkalo vlastně už od začátku, v izraelských parlamentních volbách, je to spíš referendum o samotném Netanjahuovi.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, v tomto případě to určitě tak bylo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Parlamentní volby čekají také Tunisko, to bude 6. října. Země má nicméně za sebou první kolo volby prezidenta, z 26 kandidátů, mezi nimi byli mimochodem i dvě ženy, postoupili do druhého kola, univerzitní profesor bez politické příslušnosti Kaís Saíd, mediální magnát Nabíl Karúí. Ten se nachází ve vyšetřovací vazbě kvůli podezření z praní špinavých peněz a daňových úniků. Ani jeden z dvojice těchto vítězných kandidátů prvního kola nikdy nezastával politický post. Předstihli v tom prvním kole například bývalého premiéra, respektive až dva bývalé premiéry, toho současného, exprezidenta i ministra obrany. Je to překvapení.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
No určitě je to překvapení, když se na to díváme z pohledu arabského světa, ale zase já nejsem určitě politolog, ale myslím si, že to může být otázka pro politology. My vidíme celosvětově jakýsi trend, že se do popředí dostávají lidé, kteří s politikou dosud neměli mnoho společného, byznysmeni a tak dále, kteří často využívají různá populistická témata, a vlastně ta klasická, ta dosavadní standardní politika ustupuje tomu novému trendu. My jsme to viděli konec konců i třeba v České republice, vidíme to ve Spojených státech, od doby, kdy se dostal k moci Donald Trump, který také vlastně přeci není politikem, ale spíš byznysmenem. Bavíme se o tom teďka svým způsobem i v případě Izraele a najednou vidíme, že to zasáhlo i takový arabský svět, který považujeme za zkostnatělý a konzervativní a tak dále, takže skutečně, my tady máme profesora, který daleko častěji vystupoval v médiích, a s politikou neměl nic společného, pak tady máme člověka z mediální branže, který navíc sedí za mřížemi, to také není unikum, to je věc, která je poměrně novým fenoménem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Objížděl země mimochodem s různými charitativními projekty, hodně lidí skutečně, vidíme ostatně, dostal se do druhého kola, ho podporuje.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, přesně tak, takže politika se zjevně přesunula z nějakých stranických kabinetů a budov nějakých stranických aparátů mezi obyčejné lidi. A to se projevuje, samozřejmě, tady nesmíme zapomenout zmínit jednu věc, to jsou vlastně, Tunisko je jediná arabská země, kde lidé volí přímo prezidenta. Kdyby ho měl volit parlament, tak by asi ten výsledek dost možná dopadl také jinak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Lze říct, který z těchto dvou pánů bude dobrým prezidentem pro tuto zemi, která čelí mnohým problémům, vysoká nezaměstnanost, zejména mladých lidí, obrovská korupce.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, přesně tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jistá i nostalgie po bin Alím.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, řád a sociální jistoty, to nakonec se ukazuje, chtějí lidé úplně všude, Tunisko je vyzdvihováno jako země, která nejlépe zvládla arabské jaro a odstranění letitého prezidenta bin Alího, což je pravda, na druhou stranu řekněme pokrok v otázce politiky, politických svobod, nutně neznamená, jak se ukazuje, pokrok v otázce ekonomické stability, takže to lidi samozřejmě zajímá především a já si myslím, nakonec, že asi uspěje profesor Saíd, nebo myslím si, že by to bylo logičtější, přeci jenom by to nebyla taková střela do neznáma, ale ono bude zase rozhodovat mnoho věcí, například Vy jste začala tenhle blog o Tunisku tím, že 6. října budou parlamentní volby. My teď máme tedy dva prezidentské kandidáty, kteří se dostali do druhého kola, a ono dost možná rozhodne kdy bude to druhé kolo prezidentských voleb, protože to jisté není, to ještě určené nebylo, ono to musí být do konce října.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Do dvacátého třetího.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, tak samozřejmě se nabízí, že se to spojí s těmi parlamentními volbami, a to pak rozhodne, kolik přijde lidí, přeci jiný počet přijde, když budou dvoje volby v jeden den, a jiný počet přijde, když to bude někdy jindy a lidé už třeba budou unaveni, takže víme i od nás, počet voličů kolikrát rozhodne o celkovém výsledku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak jsou tyto volby, vlastně obé, ať už prezidentské, tak i asi hlavně ty parlamentní, vzhledem k pozici prezidenta v UNESCU, jeho roli v systému, důležité pro oblast Magrebu, když se podíváme na, zejména na Alžír, Alžírsko nebo Maroko.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
No, Alžírsko je docela specifický případ, my víme že to byla země, která tak nějak přečkala arabské jaro bez nějakých velkých kotrmelců a zemětřesení, až do letošního roku, kdy se vlastně řešilo kdo bude dál v čele země, po velmi churavém dosavadním prezidentovi, a Tunisko může být samozřejmě svým způsobem i vzorem, inspirací pro lidi, kteří v těch zakonzervovaných zemích jako je Maroko a Alžírsko, pořád nejsou spokojení s tím, že u nich arabské jaro neproběhlo. Na druhou stranu zase nebral bych to jako negativum. Zrovna Alžírsko, třeba i Maroko jsou poměrně stabilní a řekl bych i prosperující země, které si, zejména Alžírsko si také prošlo svými děsivými věcmi v 90. letech, takže to, že třeba tam revoluce arabského jara neproběhla nějak dramaticky je možná dobře. A teď je pochopitelně otázka, odkud si tyto řekněme stabilní státy, tu inspiraci berou. Jestli ze zemí, jako je Tunisko nebo ze zemí, jako je Sýrie. Těch vlivů v arabském světě je hodně, ty hranice se tam setřely, a jsou státy v arabském světě, které se snaží ovlivnit své sousedy, snaží se rozšířit svoji sféru vlivu, mluví se o soupeření třeba Kataru a Saúdské Arábie. A to všechno také hraje roli, kdo koho dostane do ulic, s jakou ideologií, s jakými slogany a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Požadavky.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Saúdská Arábie obvinila Írán z útoku na své ropné rafinérie. Americký ministr zahraničí Pompeo to označil za válečný čin. Teherán jakékoli zapojení do incidentu odmítá. K útokům se přihlásila jemenská povstalecká skupina husíjů. Proč tomu Washington nevěří, Břetislave Turečku?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Čemu nevěří? Husíjům?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ano, že to byli oni.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
No, důvodů k nedůvěře je celá řada protože ten útok byl opravdu velice důmyslný, velice dobře provedeným velice koordinovaně, saudové tvrdí, že se na něm podílelo 18 dronů nebo nějakých řízených strojů tohoto typu, bezpilotních, plus několik raket, a samozřejmě máme tendenci husíjské povstalce, už jenom tím, že se jim říká povstalci, tak si představujeme někoho, jak běhá po horách s kalašnikovem. Oni už ale delší dobu používají drony, i rakety, ať už severokorejské, i íránské provenience, jsou mezi nimi často lidé, kteří léta působili v jemenských ozbrojených složkách, takže oni jsou dobře vycvičeni, to nejsou nějací divoši. Ale samozřejmě, pak je tam druhá věc, takové to přání otcem myšlenky, kdy vlastně vidíme dlouhodobý trend, to snad nikdo nepopírá, že cokoliv se dnes stane na Blízkém východě špatného, tak Spojené státy, a v druhé fázi Izrael, připisují právě Íránu, takže není divu, že i tyto útoky apriori jsou připisované Íránu, aniž to ještě bylo zcela vyřešeno, nahrávají tomu pochopitelně i mnohé indície. Saudové třeba tvrdí, a není důvod podle mě nevěřit, že ty zbraně použité, byly iránské výroby. Což ale samo o sobě neznamená, že to provedl Írán, protože pak bychom se dostali do situace, kdy, já nevím, budeme útoky Islámského státu připisovat Američanům, protože řadu těchto útoků provedli americkými zbraněmi. Prostě to, že odněkud jsou zbraně ještě neznamená, že to dotyčný stát provedl, na Blízkém východě se třeba používají i české zbraně. Takže nelze určitě vyloučit, že za tím Írán stál, ale podle mého názoru nelze vyloučit ani jiné varianty, nejen ty husíje, ale i třeba nějakou jinou milici nebo ozbrojenou složku, která v tom rozděleném soupeření mezi Saúdskou Arábií a Íránem, stojí na straně Teheránu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co tím ten, kdo ty drony poslal, na ty dvě ropná zařízení, sledoval? Vlastně o co jde?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Zase, ono opravdu záleží, kdo to byl, protože pak, jinak máme velmi širokou paletu možných vysvětlení a motivací. Mluví se hodně o tom, že Saúdská Arábie léta, čtyři roky bombarduje Jemen, zabíjí tam tisíce lidí, útočí na nemocnice, na školy, a tak dále, samozřejmě i na povstalce, ale také na civilisty, západní svět k tomu v podstatě mlčí a ještě saudy podporuje. Teď se západ konečně probudil, když se ukázalo, že mohou být ohroženy dodávky ropy, dodávky pohonných hmot, a jemenští postalci, a i třeba Írán říkají, konečně také Jemenci odpověděli prostě na to příkoří, na ty útoky, je to akt sebeobrany ze strany jemenských povstalců, jimž saudové decimují léta zemi, aniž by si toho někdo všímal. Mohou být i úplně jiné motivace, může to být motivace ze strany, pokud třeba za tím stál skutečně přímo Írán, prostě ukázat, podívejte se, vy nám zakazujete prodávat ropu, vy nás chcete ekonomicky zaškrtit, ale my můžeme také ekonomicky zaškrtit naše nepřátele. Pokud se nebude vyvážet íránská ropa, no tak my můžeme, podívejte se, pár raketami, pár drony, velmi silně přiškrtit vývoz saudskoarabské ropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Otázka je, jestli měl někdo, a jakou, motivaci, nebo šlo třeba o provokaci?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, a to je další věc. To by bylo na samostatný pořad, pak samozřejmě může být, a v regionu takových hráčů je celá řada, vyprovokovat konfrontaci mezi saudy a Íránci, mezi Američany a Íránci, provést akci, která by Donalda Trumpa, váhajícího, přiměla tvrdě zasáhnout proti Íránu. A hráči, kteří by takto chtěli Američany vyprovokovat, je v regionu celá řada. Můžou to dokonce být i někteří samotní Íránci, protože v Íránu máme dnes vládu, která se snaží situaci uklidňovat, je velmi zdrženlivá, Američané odstoupili od dohody s Íránem, Íránci ji ještě déle než rok drželi, a tak dále, ale zároveň tam máme lidi, kteří si také přejí konflikt, kteří chtějí Američany nechat trošku zase znovu vykrvácet na Blízkém východě, takže to klidně mohla být akce některých ozbrojených složek íránských, část bezpečnostního aparátu, která si nepřeje tu řekněme umírněnou politiku současného politického vedení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Navíc do Bílého domu "přiletěl", v uvozovkách, nový jestřáb, mám na mysli Roberta Briana, což je nový bezpečnostní poradce, nahradil Johna Boltona, pro amerického prezidenta, ten nařídil rozšířit sankce proti Íránu. Kdo ze situace dosud nejvíce profitoval?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
No, já bych řekl, že v tuto chvíli Saúdská Arábie, protože když se podíváme na několik let zpátky, tak vidíme, že Írán dlouhodobě hraji svoji kartu, Írán podporuje různé spřátelené režimy, spřátelené milice, snaží se udržet svůj vliv v regionu, snaží se omezit vliv Američanů v regionu, to je dlouhodobá věc. V posledních několika letech se nicméně hodně zradikalizovaly postoje Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, málo se třeba mluví o tom, jak už déle než rok vlastně ekonomicky škrtí Katar, který se odmítá podřídit té saúdskoarabské doktríně, saudové, víme, vloni zavraždili nepohodlného novináře, to se v celém světě probíralo. Saudové zahájili před 3,5 lety tu válku v Jemenu, a tak dále, a tohleto je prostě věc, která tu situaci dost rozhýbala, a Američané si za této situace musejí nějak poradit, nějak na ni zareagovat, a teď se třeba ukazuje vlastně, mohou se ukazovat limity americké reakce, Vy jste zmínila radikální sankce, ty mají být oznámeny možná do zítřka, jaké nové sankce, ale sankce jsou vlastně řekněme bezzubé, daleko zajímavější by byla vojenská akce proti Íránu, to by byla daleko razantnější odpověď, takže Američané tápou, a tato krize kolem útoků na saúdskoarabská ropná zařízení dost možná je zase ukáže v nedbalkách. Připomeňme, před lety se vytýkalo Baracku Obamovi, že vyhrožoval nebo hrozil, syrskému prezidentovi Asadovi, pokud použiješ chemické zbraně, zasáhneme. Pak Američané nezasáhli. Teď se Washington pod Donaldem Trumpem, který vypadal jako velký válečník možná dostává do podobné situace. Jestli ublížíte našim zájmům, zasáhneme. Uvidíme, jestli zasáhnou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To uvidíme, samozřejmě, necháme se překvapit. Ve hře je, jak říkáte, i možné zvažování intervence, ale je v Americe rok před volbou prezidenta.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Ano, a Donald Trump se samozřejmě nějakého dalšího válečného tažení obává, tím spíš, že se ukazuje, že Írán vůbec není jednoduchý oříšek k pochopení, natož třeba k nějaké vojenské porážce. Donald Trump uplatňoval proti Íránu maximální tlak ekonomický, politický, sankce, Američané zavedli sankce na íránského ministra zahraničí dokonce, a tak dál, a tak dál. No k čemu to vedlo? Stáhli snad Íránci ocas? Zatím se to nezdá, naopak se zdá, že jsou pořád na postupu a zkouší napínat struny, co to dá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A o co jim jde? O co jde Íránu?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Potřebují to, co bylo obsaženo v té dohodě, kterou Donald Trump zrušil, to znamená uznání legitimity svého režimu, a svých mocenských zájmů na Blízkém východě. Donald Trump jim je zcela upíral dneska, když se na to podíváme. Donald Trump neuznává jeden jediný argument, Donald Trump dal na seznam organizací, na které Američané uplatňují sankce, íránské revoluční gardy, které přitom ještě před dvěma lety velmi efektivně bojovaly proti teroristické organizaci, jak říkáme, Islamský stát, takže tady vidíme, že Bílý dům je veden více ideologií než realitou blízkovýchodní, a Íránci se svými často velmi sofistikovanými, často velmi záludnými metodami snaží Američany přimět k uznání té reality.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Ruský prezident Vladimír Putin nabídl Saúdské Arábii systém protiraketové obrany S-400, ten bude využívat i Turecko, jak víme, Moskva dodala Ankaře druhou část tohoto systému. A prezidenti všech těchto tří států, tedy Ruska, Turecka a Íránu, se před pár dny sešli v Ankaře, tam hovořili mimo jiné také o Sýrii a podle prezidenta Rúháního, je jediným řešením syrské krize diplomacie.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Já se ještě vrátím k těm raketám, k těm raketovým systémům S-400. To je krásné zase, typicky ruské dloubnutí do Američanů. Saudové odebírají od Američanů zbraně za miliardy dolarů, a pak několik dronů, které kdovíkdo vystřelil, nikdo neví ani pořádně zatím odkud a kdo to byl, zlikvidují polovinu saudskoarabské ropné produkce. Tak kde je ta, kde jsou ty zbraně kde byly ty americké protivzdušné systémy Patriot? Tak my, Rusové, vám rádi dodáme něco lepšího, S-400. Jo, takhle bych to vnímal. A teďka k Sýrii. Ano, ukázalo se, že nejefektivnějším, pokud něco takového vůbec může být, vzhledem k té hrůze, nejefektivnějším fórem, kde se dá řešit syrská válka, její případné ukončení a řešení nějakých každodenních problémů, je tzv. astanská skupina, to znamená nikoliv OSN, nikoliv západem sponzorované iniciativy v Paříži, v Istanbulu, ale to, co začalo v Kazachstánu, z podnětu Ruska, Íránu a Turecka. A tyto tři mocnosti, můžeme říci, v tomto postupují dál, a teď se bavili v Ankaře nejen o tom, co s provincií Idlib na severu Sýrie, kam byly soustředěny poslední zbytky různých džihádistických skupin, ale i co se týká politického vývoje, to znamená nějaký model nějakého fóra, kde by byly zástupci syrského režimu, syrské opozice a řekněme občanské společnosti, kteří by měli společně sepsat ústavu a vymyslet nějakou platformu, nějaký rámec pro politické, už ne vojenské, a humanitární, ale politické řešení, vyústění té války.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Stáhly se Spojené státy už z těchto jednání nebo sledování toho ukončení, urovnání syrské krize?

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Já si myslím, že nerady, ale stáhly, ony byly vyšachovány, teď třeba se podívejme na jednu věc, Turecko dává Američanům ultimátum, jestli nějak nezasáhnete, tak my vytvoříme naši nárazníkovou zónu na severu Sýrie, a řada komentátorů říká, že tohle by Erdogan, turecký prezident, nikdy neřekl, pokud by k tomu neměl podporu, tichou podporu třeba Moskvy, takže Rusové se tam spojí s Turky, a s Asadem, samozřejmě, proti Kurdům, jenom proto, že to uškodí Američanům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Břetislav Tureček, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Praha. A jeho postřehy. Já Vám za ně děkuji a těším se na další setkání.

Břetislav TUREČEK, zahraničně-politický analytik Metropolitní univerzity Prahy:
Díky, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Na slyšenou se těší také zítra Zita Senková, mým hostem bude spisovatel Pavel Kosatík. Dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.