Přepis: Jak to vidí Břetislav Tureček – 19. ledna 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, jsem ráda, že jste si naladili rozhovor na aktuální témata. V následující půlhodině se budeme pohybovat ve světě zejména na Blízkém východě. To je parketa Břetislava Turečka, zahraničněpolitického analytika Metropolitní univerzity Praha, já vám přeji dobrý den.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Připomeneme operaci pouštní bouře, vojenský zásah koalice proti Iráku, od kterého uplynulo 30 let a probereme i očkovací strategii Izraele, nerušený poslech. Věta reportéra CNN Petera Arnetta, nebe nad Bagdádem září vstoupila do historie. Poslední fázi války v přímém přenosu, jak se občas operaci pouštní bouře říkalo a do dnes říká, odstartovala prvními spojeneckými nálety 17. ledna 1991. Příčiny ofenzívy koaličních vojsk proti irácké armádě Saddáma Husajna musíme hledat asi v osmdesátých letech minulého století, že Břetislave Turečku, co všechno tomu předcházelo?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano, tak ta válka vlastně neměla za cíl napadnout Irák jako takový nebo ta Američany vedená mezinárodní vojenská akce, ale byla to reakce na fakt, že v srpnu roku 1990 Irák přepadl sousední Kuvajt, obsadil ho, anektovalo ho. Dosadil tam svou vlastní, řekněme, loutkovou vládu, a to vše skutečně s odkazem na vlastně osmdesátá léta, protože v osmdesátých letech Irák vyvolal válku se sousedním Íránem. Po osmi letech se ukázalo, že vlastně nedosáhl ničeho, obě země byly velmi zbídačené a vyčerpané. Měly statisíce mrtvých a jejich ekonomiky byly na kolenou. Irák se domníval, že mu pomůže zvýšení cen ropy, že ten ropný kartel mu umožní nějak obnovit svou ekonomiku. Tím spíš, že naprostá většina arabských režimů Saddáma Husajna tehdy podporovala proti Íránu, jenomže ono se to nestalo a Kuvajt byl jednou ze zemí, kterým toto vlastně režim Saddáma Husajna zazlíval. Zazlíval Kuvajtu, že neumožňuje tedy ty patřičné cenové pohyby na ropných krizích. Také Irák tvrdil, že Kuvajťané kradou ropu na společné hranici, řekněme, na těch podzemních ropných nalezištích, a to vše bylo záminkou nebo důvodem, proč 2. srpna 1990 Iráčané napadli Kuvajt, a protože se několik měsíců odmítali podřídit rezolucím Rady bezpečnosti a Kuvajt opustit, tak jak jste přesně říkala, 17. ledna roku 91 s mandátem Rady bezpečnosti OSN, to je velmi důležité říci, byla zahájena ta operace pouští bouře, tedy vojenská akce, do které se zapojily statisíce vojáků na straně té mezinárodní aliance s cílem vytlačit Iráčany z Kuvajtu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Koalici tvořilo, pokud se nepletu, 35 států, včetně porevolučního Československa, než se dostaneme k té naší účasti, které země vyslaly nejvíce vojáků a jaké reakce v těch jednotlivých zemí vlastně vyvolala účast na válce?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano, tak naprostá většina z nich byli Američané. Já teď nevím přesně, ale 3/4 určitě těch vojáků byly ze Spojených států a jinak se na tom podílela celá řada samozřejmě západních zemí, ale co je možná důležité z dnešního pohledu, byla tam i celá řada arabských států. Všechny tyto jednotky se soustředily na území Saúdské Arábie, a to vše vlastně bylo možné tehdy v souvislosti s tím, že zrovna skončila studená válka. Tato mezinárodní aliance tehdy měla podporu i tehdejšího ještě Sovětského svazu. Bavíme se o roce 90, 91, pak ještě na konci roku 91 byla Mezinárodní mírová konference k Blízkému východu, takzvaná madridská konference, i na ní se ještě podílel Sovětský svaz, ale on se vzápětí vlastně rozpadl a vidíme, že v následujících letech opět došlo k jakémusi, k obnově toho, docházelo pomalu k obnově toho bipolárního rozdělení světa a už třeba o 12 let později v roce 2003, když Američané znovu přišli do Iráku, tak už jednali vlastně na vlastní pěst, jenom s hrstkou spojenců a bez mandátu Rady bezpečnosti, takže ta aliance, jak říkáte, měla více než 30 členů vojenská. Měla i velmi široké mezinárodně právní, řekněme, zakotvení, které už asi o několik let později by nebylo možné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
28. února byl Kuvajt osvobozen, operace pouštní bouře skončila. Byla to skutečně tečka nebo se začala psát tedy další éra těch vztahů?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Jistě toto bylo skutečně jenom osvobození Kuvajtu, které samo mělo v sobě celou řadu kontroverzí. Já třeba připomenu, že tehdy ve Spojených státech v kongresu vystupovala jistá Kuvajťanka, která tvrdila, že byla zdravotní sestrou a viděla, jak Iráčané vyhazují malé novorozence z inkubátorů a tak dále. Pak se ukázalo, že to byla součást propagandy, že to byla, dnes bychom řekli fake news, která měla americké zákonodárce a světovou veřejnost přesvědčit k nutnosti toho zásahu, takže nebyla to jenom čistě válka proti diktátorovi a jeho armádě, ale byla v tom i celá řada, řekněme, stínů tohoto typu, ale pak přišly jiné stíny. Vlastně Irák znovu se dostal na kolena, byly proti němu už v srpnu 90 zavedeny rozsáhlé mezinárodní ekonomické sankce. Zákaz mezinárodního leteckého spojení. Velmi rozsáhlé omezení vývozu irácké ropy a tak dále. To vše mělo potrestat režim Saddáma Husajna a přimět ho, aby se vzdal zbraní hromadného ničení. On to postupně pod tímto mezinárodním tlakem dělal, nicméně platily za to vlastně rapidním zhoršením životné, životní úrovně statisíce ne-li miliony Iráčanů. Propadla se tam životní úroveň, výživové hodnoty iráckých dětí a tak dále. Takže osvobození Kuvajtu ano bylo velkým přínosem pro Kuvajt, o tom není sporu, ale drama samotného Iráku pokračovalo a vlastně vyvrcholilo v roce 2003, jak už jsem naznačil, kdy Američané do této země přišli znovu a Saddáma Husajna tentokrát svrhli. Připomenu, že v roce 91 k tomu nebyl mandát. Mandát té koalice tehdy byl osvobodit Kuvajt, nikoliv měnit vedení Iráku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A v prosinci letos třicátého, pokud se nepletu, uplyne 15 let od popravy Saddáma Husajna. Je jeho éra pořád tématem v současném Iráku, řekněme, jeho dědictví má možná i dnes ještě své sympatizanty?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Bezpochyby ano a tady nemůžeme to zase vnímat jenom, že by to byli nějací zarytí Baasisté, kteří tehdy přišli o moc a o majetky, když Američané přišli v roce 2003, tak víme, že zakázali stranu Baas, rozprášili iráckou armádu, což byl, bohužel tedy bylo to klíčové, fatální rozhodnutí, které vedlo do velké míry k dnešní nestabilitě, k občanské válce, která poté v Iráku vypukla. Ale nejde jenom o to, že kdo vzpomíná na Saddámovy časy, je nějaký obdivovatel brutálního diktátora, ale ono opravdu v té době, byť v té zemi rozhodně byla nesvoboda, o tom není sporu, tak fungovala infrastruktura. Ta země byla na určité úrovni. Iráčané vzpomínají, že bývaly doby v osmdesátých letech, že za 1 irácký dinár byly 3 dolary. Dneska jsou to stovky dinárů za 1 dolar. A ta země zkrátka je, nepodařilo se jí obnovit, tak jak si leckdo po roce 2003 sliboval nebo představoval, a proto samozřejmě to nahrává lidem, kteří téměř se slzou v oku vzpomínají na Saddámovu éru, kdy sice neměli volby a tak dále, ale v zemi fungovala kanalizace, elektřina a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak už jsem naznačila, byla to vůbec první zahraniční mise československé armády po pádu Železné opony a 8 let předtím, než se už samostatné Česko vstoupilo do Severoatlantické aliance. Hovořím samozřejmě o operaci pouštní bouře.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano, pro tehdejší československou armádu to byla skvělá příležitost, poměrně krátce po listopadu 89 se ukázat jako svobodná nebo armáda sloužící už demokratickému státu, která se zapojila do té široké koalice, napříč tedy nějakými bývalými děleními, Železnou oponou a studenou válkou. Naši vojáci tam měli poměrně specializované tedy zaměření nebo úkoly týkající se protichemické ochrany těch mezinárodních koaličních sil. To znamená nemohli být ani spojováni třeba s nějakými válečnými zločiny nebo masovým zabíjením vztahujících se iráckých vojáků, což se potom stalo Američanům, kteří skutečně tyto kontroverzní postupy také dělali, takže Češi se vrátili. Mohli být, řekněme, právem hrdí nebo Čechoslováci pardon, omlouvám se slovenským posluchačům, se mohli vrátit jaksi hrdí na to, že tam svoji misi do velké míry splnili, že jejich úkol byl velmi oceňován. Jde o to, že Irák v té době skutečně měl chemické zbraně a ještě krátce před tím rokem 91 je používal ve válce proti Íránu i proti svým vlastním kurdským civilistům třeba, takže v tomto ohledu to Československu bezpochyby pomohlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zahraničněpolitický analytik Břetislav Tureček a jeho názory mají prostor v našem vysílání. Vojskům koalice během operace pouštní bouře velel veterán z Vietnamu, americký gen. Norman Schwarzkopf. On po válce řekl, že rychle vítězství pomohlo zvednout reputaci americké armádě, kterou ztratila v důsledku neúspěšné války ve Vietnamu. I jako prevence vůči jiným autoritářským vůdcům, co si o tom myslíte?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Tak bylo to dočasné asi oprávněný, oprávněný optimismus, nicméně jak vidíme dočasné platnosti. Ono dneska to zní asi ne úplně pochopitelně nebo věrohodně, když to řeknu, ale my se bavíme o roce 90, 91, kdy skutečně existovalo takové, takové souznění na té mezinárodní scéně. Tehdy třeba ještě nikdo nevěděl, co přijde, že vlastně už tehdy existovaly zárodky teroristické sítě Al-Kajda, ale její útoky přišly až o, začaly přicházet až několik let později. To znamená Američané tehdy velmi uspěli se širokou mezinárodní podporou, jak už jsme si řekli proti Saddámu Husajnovi. Nicméně vzápětí se na scéně objevil nový protivník, který v té době ještě nebyl známý. Protivník, který nerespektuje státní hranice. Je to nestátní aktér jak se říká v mezinárodních vztazích, a to právě různé džihádistické, internacionální, řekněme, skupiny a s nimi jak vidíme už to pořízení nebylo tak jednoduché jako s Iráčany, kteří se pořád ještě paradoxně většinou drželi nějakých forem, platných provedení v mezinárodní vedení války. S Al Kajdou už Američané nemohli uzavírat příměří a vyjednávat o složení zbraní, tak jako třeba dělali s iráckým vedením. Al-Kajda nelze ji podrobit sankcím mezinárodního společenství, tak jako to šlo v případě Iráku, takže chci tím říci, že Američané možná ještě netušili, že se budou muset připravit a celé mezinárodní společenství a nového nepřítele, který jede podle trochu jiných pravidel a vidíme, že ty problémy přišly úplně nové a přetrvávají do dneška.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem britský ministr zahraničí Pompeo minulý týden řekl, že teroristická síť Al-Kajda si zřídila novou základnu v Íránu, což Teherán vehementně popřel a Pompeo označil za válečného štváče.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
No, tak toto bych spojoval spíše s předáváním moci v Bílém domě, podobně. Američané zařadili Kubu na seznam zemí podporujících terorismus před pár dny. Podobně označili šíitské povstalce v Jemenu za teroristickou organizaci. To vše jsou, myslím si poslední tahy dosavadní administrativy Donalda Trumpa, které mají třeba zkomplikovat situaci jeho nástupci Joe Bidenovi i třeba proto, že on chce navázat na jakési vylepšování nebo uklidňování vztahů s Íránem, což určitě nebyla politika Donalda Trumpa takže, jestli dnes najednou Američané přišli s tím, že Al-Kajda sídlí v Íránu, když přitom víme, že Íránci poměrně, řekněme na mnoha frontách pomáhali Američanům, jak v Afghánistánu tak posléze i v Iráku, takže je to daleko komplikovanější než tato rychlá a takto načasovaná prohlášení americké administrativy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Velká v Perském zálivu vstoupila i do dějin žurnalistiky. Zpravodajské kanály zejména americká CNN jí vysílaly doslova v přímém přenosu, jak se to podepsalo na třeba takzvané válečné novinařině?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
No, já jsem, vy jste na začátku už zmínila Petera Arnetta. Je to, já možná se snad mohu trošku pochlubit, ale o pár let později já jsem se s ním znovu potkal v roce 98 v Bagdádu, kdy on tam pořád ještě nebo už zase tam byl za CNN. Já tam tehdy byl za deník Právo a bavili jsme se o tomto jeho nasazení. On to skutečně byl skvělý veterán a skvělý novinář a jistě mohl to být někdo jiný, ale on přinesl jakýsi průlom mimo jiné v tom, že vlastně tím, že ta válka se vysílala v přímém přenosu, tak sice na jednu stranu to bylo samozřejmě velice efektní sledovat tady z obýváku, jak dopadají rakety tomahouk na Bagdád. To byla skvělá podívaná. Říkám to trochu ironicky a hořce možná, dáli se sledování války /souzvuk zvuků/. Tehdy ale si dobře vzpomínám, že to byla velmi populární podívaná. Prostě viděli jsme válku, byli jsme tím úplně uhranutí, ale Peter Arnett otevřel i jinou kapitolu žurnalistiky. Najednou ona nutila ty válčící strany, třeba mohla je usvědčovat ze lži a z propagandy. On sám třeba zažil, to je dobře známý případ, kdy Američané tvrdili, že rozbombardovali nějakou továrnu na chemické zbraně u Bagdádu a Peter Arnett tam pak přijel, samozřejmě ho v tom podpořily irácké úřady, mu umožnily tam jet a on natočil, že Američané rozbombardovali továrnu na sunar, na dětskou výživu, což ve chvíli, kdyby nebyl tento rychlý přísun informací, by prostě nebylo možné. To by se možná, možná zpětně zjišťovalo s odstupem týdnů, kdy už by to stejně bylo jedno. Takže tento nový typ žurnalistiky skutečně a víme, že se to posunulo ještě dál, s internetem, se sociálními sítěmi v posledních letech, tak prostě nutí ty válčící strany k jakési zodpovědnosti nebo musejí počítat s tím, že jim někdo bude koukat pod prsty.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nezapomeňme také, že mnoho vojáků dodnes nese následky konfliktu. Vznikl proto dokonce pojem syndrom války v Perském zálivu.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano, to je další věc, o které se vlastně moc už nemluví, ale tehdy to bylo velmi aktuální. Šlo o vlastně souhru celé řady věcí. Šlo o to, že třeba v Kuvajtu se Iráčané stahovali, tak zapalovali ropná pole, takže tam byly ohromné mraky prostě dýmu, těch, těch spalin z hořící ropy a ropných dalších látek, což a potom vlastně se ti vojáci vraceli domů a ukazovalo, že se jim rodí děti s různými poruchami nebo chorobami. Jako na srdečních chlopních měli nějaké defekty a tak dále. Potom také Američané tehdy používali velmi kontroverzní munici z takzvaného ochuzeného uranu, která neměla vyzařovat radioaktivitu, ale měla jaksi zvýšit průraznost té munice. A pak jsme viděli v Iráku třeba, že se daleko více rodilo, nebo byl daleko vyšší výskyt leukémie a i děti se rodily postižené mnohem více než předtím, takže i toto byly dopady této, této války.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máte naladěný rozhovor s Břetislavem Turečkem, zahraničně politickým analytikem z Metropolitní univerzity Praha. Izrael pokračuje v rychlém tempu očkování. Píše se o něm jako o světovém premiantovi. Co je tajemství úspěchu vakcinace?

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
No, úspěchu, ono se objevují informace, že paradoxně začnu trošku takovým paradoxem, že sice Izrael masivně očkuje, nicméně moc se mu nedaří dostat pod kontrolu rozmach té, té nemoci i třeba.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
To jsou dvě věci.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano přesně tak, takže jestli je to úspěch, samo o sobě očkování jde velmi dobře, a to z několika důvodů. Je to určitě, protože izraelské zdravotnictví je velmi dobře zorganizované. Je to proto, že je tam velká politická vůle. Nezapomeňme, že je předvolební čas a premiér Netanjahu chce zůstat u moci, takže má velký zájem na tom se i v této věci, řekněme, dobře, dobře osvědčit. Pak je důležité, že Izraeli se podařilo nakoupit vlastně, zatím má veškerou vakcínu, kterou k tomu potřebuje. Je takovým veřejným tajemstvím, že firmě Pfizer zaplatil Izrael mnohem více než o desítky procent více, než platí jiné státy, jinými slovy přeplatil je. A teďka v neděli vlastně izraelské úřady byly donuceny veřejným tlakem připustit a v určité míře i zveřejnit jakési dohody s firmou Pfizer, že za tyto přednostní dodávky vakcíny bude Izrael této americké farmaceutické firmě dodávat data, údaje o očkovaných pacientech. Izrael to zdůvodňuje tím, že tyto informace tomu producentovi vakcíny pomohou samozřejmě v dalším vývoji a lepšímu usměrňování toho, jak ta vakcína má vypadat, že zkrátka to pomůže globálně v boji proti této pandemii. Nicméně má to samozřejmě své kritiky, kteří třeba poukazují na možnost zneužití těchto citlivých dat izraelských pacientů, a pak je tam také etický problém možná globálního rozsahu, že zkrátka se ukazuje v plné nahotě v tomto případě, že bohaté země holt mají možnost přeplatit ty chudší země, které si nemohou toto, tento přednostní přístup, řekněme, zaplatil nebo získat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Data zadáváme všichni ve všech zemích, co se týče, ať už registrace nebo pak vlastně samotného očkování.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano, to určitě ano, ale my je zadáváme českým úřadům a nikoliv firmě, která nám prodává vakcínu, a to je právě ten problém, na který i v Izraeli třeba upozorňují mnozí tamní odborníci, že zkrátka je toto na hraně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak daleko jsou Izraelci, pokud je vám známo s vývojem vlastní očkovací látky, protože země je vlastně pověstná vysokou úrovní vědy, výzkumu, také investicí do této oblasti.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano, upřímně řečeno, já nevím, že by Izraelci se snažili vyvinout nebo nějak byli daleko s vývojem vlastní vakcíny. Oni kromě Pfizeru nakoupili myslím další 2 a mnohem více se tedy věnují vlastně, řekněme, zkoumání dopadů toho, toho očkování. Kupříkladu Izrael teďka hodně řeší a i to je samozřejmě ve prospěch Pfizeru a řekněme globálního poznání, zda tedy ta proočkovanost nějakým způsobem vede k nějaké kolektivní imunitě, což je možná klíčová otázka najít, na, na kterou zatím nikdo nezná odpověď. Izrael třeba také zjistil velmi zajímavou věc, že třeba přetížené zdravotnictví skutečně vede k vyšší míře úmrtnosti na covid. Jinými slovy je-li těch pacientů už příliš a oni opravdu jich mají teďka asi 1100 ve vážném stavu, tak to vede k tomu, že klesá možnost zdravotnického personálu dostatečně, kvalitně se o ně starat a tudíž to vede k vyšší úmrtnosti těchto lidí, než kdyby jich byla třeba polovina, a to jsou statistické a řekněme odborné poznatky které Izraelci mají a dávají je zjevně k dispozici.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Médii také proběhla před padly informace o tom, že Izrael zveřejnil první data o účinnosti vakcíny od zmíněné laboratoře Pfizer, BionTech po podání první dávky a podle výsledků té analýzy zpomaluje riziko šíření už ta první dávka, šíření viru o 50 %. Snad už jenom krátce, Břetislave, jak je zajištěno očkování Palestinců, jednak jsou to Palestinci, kteří žijí, jsou izraelskými občany, ale Palestinci také žijí na okupovaných územích.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Ano, tak bavíme-li se obecně o Arabech, kteří žijí na izraelském, izraelští Arabové, tedy Palestinci žijící v Izraeli, ti mají stejný přístup k vakcíně jako, jako Židé. Podobně Izrael očkuje i Araby žijící ve východním Jeruzalémě, což nejsou izraelští občané. Jsou to lidé žijící na tomto okupovaném nebo anektovaném území, ale jsou součástí izraelského zdravotnického systému. Tak ti také mají přístup. Nicméně samozřejmě jednou z otázek je otázka Palestinců na okupovaných územích, kdy Izrael říká, to je jejich věc, to je věc jejich samosprávy. Zatímco někteří kritici a lidskoprávní organizace říkají ne ne, Izrael je pořád formálně vzato okupační mocností a tudíž by měl to očkování nějakým způsobem tu vakcínu třeba dodat nebo zajistit i tam ostatně i ve vlastním zájmu, protože bude-li pandemie na palestinských územích, tak samozřejmě je to pořád hrozba i pro samotnou izraelskou populaci i židovské osadníky na okupovaných územích a tak dále.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Břetislav Tureček z Metropolitní univerzity Praha a jeho postřehy, děkuji vám za ně, na slyšenou.

Břetislav TUREČEK, zahraničněpolitický komentátor
Díky, na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.