Přepis: Jak to vidí Bohumil Pečinka – 25. února 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. V následujících minutách se dozvíme, jak některé události kolem nás vidí komentátor Bohumil Pečinka, zástupce šéfredaktora týdeníku Reflex. Dobrý den. Vítejte.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaostříme například na spor kolem zahraniční politiky, komunistickou toleranci vládní koalice či na restart sociální demokracie. Dobrý poslech. – Před 50 lety se v jednom průchodu na pražském Václavském náměstí upálil Jan Zajíc, student střední školy. Jeho čin byl výrazem zklamání nad pokračující normalizací a nad tím, že sebeupálení Jana Palacha v lednu téhož roku nemělo ve společnosti dostatečný ohlas. Jaroslav Zajíc, starší bratr Jana, se domnívá, že čin, kterým chtěl Jan vyburcovat národ, mizí v historii; že prý lidé zapomínají, že svoboda je něčím vykoupena. Jaký je váš názor, pane Pečinko?

Bohumil PEČINKA, novinář:
V tom, co řekl jeho bratr, se odráží smutek z toho, co se před 50 lety stalo, z toho, že jeho bratr dnes mohl žít, mohl někam kandidovat, mohl něco měnit. I tak si myslím, že ten akt toho sebeupálení, což je v evropských podmínkách velice nestandardní druh protestu, ale v některých náboženstvích jako buddhismus a jiných náboženstvích, hlavně východních, je to brán jako ta největší oběť. Není to bráno negativně jako sebevražda, ale naopak jako něco, kde chce člověk demonstrovat tu nejvyšší hodnotu, nejvyšší ideál. Před měsícem jsme si připomněli 50. výročí sebeupálení Jana Palacha – byly kolem toho různá shromáždění, v jednu chvíli se toho 16. ledna ve 101 obcích a městech sešli lidé, u této příležitosti vznikly různé pomníčky, plakety, busty – a z Jana Palacha se z mého pohledu stalo něco jako nový národní mučedník. Jan Zajíc je trochu v jeho zákrytu, ale myslím si, že není důvod si myslet, že ten jeho čin by byl nějak přehlížen nebo neměl smysl. Minulý týden jsem se sešel s člověkem, který Jana Zajíce znal. Jenom abych to zopakoval, oni, tj. Jan Zajíc s tímto mým kamarádem, se poznali těsně po Palachově sebeupálení, kdy hned na Václavském náměstí u Národního muzea u kašny vyhlásili hladovku. Jan Zajíc byl tehdy ještě středoškolák, přijel ze střední školy v Šumperku (pocházel z Vítkova) a několik dní, asi týden, tam drželi hladovku. On tehdy věděl, do čeho jde. Ten jeho čin byl předem připraven, nebyla to nějaká emoční zkratka. Z mého pohledu je hodný úcty. I když samozřejmě vím, že mamince a příbuzným, bratrovi a dalším, způsobil velkou bolest a velké trápení, myslím si, že i na tehdejší společnost a zprostředkovaně i na tu dnešní to jejich gesto mělo velký význam minimálně tím, že se o tom uvažovalo, že se o tom diskutuje, že tady máme někoho, kdo tu hodnotu života je schopen vsadit, aby něco národu řekl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Účastníci víkendové vzpomínkové akce na Vítkově, kde, jak už jste řekl, se Jan Zajíc narodil, se shodli v tom, že starší generace nepředává dostatečně dětem informace o historii, kterou často sami zažili – že ve školách se třeba o odkazu Jana Zajíce téměř neučí. Vy máte možná trošku jinou zkušenost. Podíval jste se do té pasáže, kde se Jan Zajíc upálil...

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ta pasáž je v horní části Václavského náměstí. Když se jde od sv. Václava, od koně, na kterém je sv. Václav, tak po pravé straně... Včera tam bylo asi dvě stě, tři sta svíček, byly tam různé texty, které upomínaly právě na Jana Zajíce... Určitě se o tom v tomto týdnu ještě bude mluvit. Časopis Reflex o tom bude mít ve čtvrtek velký článek. Už jsme o tom v lednu články měli... Určitě se tím bude zabývat i Česká televize.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co bychom si, Bohumile, vlastně měli uvědomit, když hovoříme ať už o Janu Zajícovi, nebo Janu Palachovi a dalších? Protože těch lidí bylo vlastně více.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Oni chtěli vyburcovat společnost po okupaci v srpnu 1968, kdy umdlévala a začala se smiřovat s tím stavem. Chtěli ji vyburcovat k nějaké akci, činnosti, činorodosti. Tehdy to byla těžká situace, dnes se říká, že ten jejich čin měl jenom časově omezenou hodnotu, že pak se to vrátilo do starých kolejí. Ale tyto činy nemají jenom krátkodobý ráz. Jak říkám, myslím si, že lidé ho vnímají podobně, jako se vnímali ve středověku mučedníci – že jsou to lidé, kteří udělali nějaké gesto nebo šli do předem ztracené akce proto, že si uvědomili, že jsou některé hodnoty, za které stojí za to žít i položit život. A opět říkám – nebylo to marné. A kdo si myslel, že v zemi, kde je osmdesát tisíc okupačních armád, tohle to gesto mohlo způsobit převrat, tak nebyl realista. Rozhodně tohle to gesto působilo třeba i o dvacet let později, v lednu 1989, kdy jiná generace ve jménu Janů Palacha a Zajíce tehdy vyšla do ulic a konfrontovala se s komunistickým režimem. Takže všechno má svůj čas, i hodnota a cena této oběti.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Sociální demokraté si o víkendu v Hradci Králové na 41. sjezdu zvolí nové vedení. Přinese straně, která spadla až na hranici volitelnosti, aktuálně restart, pane Pečinko?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Zatím ta strana působí tak trochu jako v hibernaci; jako kdyby nevěděla, co se sebou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co jí chybí? Nebo v čem chybuje? Proč hibernuje (abych použila vaše slova)?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Každá strana, když chce mít úspěch, musí tak trochu hovořit jazykem, stylem svých voličů, musí s nimi nějak souznít, vyzařovat... Současné vedení sociální demokracie je příliš generačně stejnorodé. Je tam jedna generace mladých sociálních demokratů, a už tehdy byl šéfem mladých sociálních demokratů Jan Hamáček a už tehdy tam byl pan Poche, Kaucký, Petříček a další, a dnes jsou ti samí v tom vedení. Ta strana má své přirozené voliče o generaci až dvě starší. Aby vás někdo volil, tak musíte trošku hovořit jeho jazykem, musíte být uvěřitelní... Sociální demokracie byla vždycky více názorově rozkročena, a to dnes není, je to příliš úzké. Ti, kteří je navíc chválí, média nebo určití voliči, jsou to ti, kteří nebudou volit. Myslím si, že na jedné straně sociální demokracie dnes vypadá jako středová strana, ale na druhé straně se někdy snaží křečovitě provokovat, například tím, že ministryně Maláčová dává rozpočtově bláznivé návrhy na vládě, a tím se snaží přitáhnout voliče. Ale myslím si, že ty své bývalé voliče přitáhne tím, když pro ně bude více uvěřitelná. Zatím je pro ně uvěřitelný Andrej Babiš a jeho příběh.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pokud hovoříme o vedení sociální demokracie, je to generace čtyřicátníků, plus, mínus?

Bohumil PEČINKA, novinář:
No, to jsou to takoví třicátníci, kteří vstupují do 40. věku, a působí někdy jako dvacátníci – jako trošku osobnostně nevyzrálí politici. Myslím si, že například tohle je věc, která hodně vadí jejich voličům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak jsou na tom z tohoto hlediska ostatní strany?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Vždycky je důležité, na koho cílíte.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kdo tedy volí sociální demokraty?

Bohumil PEČINKA, novinář:
To bych chtěl vědět – kdo dnes volí sociální demokraty. To, kdo je volil dříve, jsme věděli. Dnes mají v průzkumech kolem pěti, šesti procent. A to už je opravdu tvrdé voličské jádro. Jsou to spíše členové a jejich rodiny plus ti, kterým se říká nostalgičtí voliči, kteří volí tak nějak ze zvyku. Ale uvědomte si, že sociální demokracie byla 30procentní strana. V řadě voleb za sebou. Reprezentovala minimálně třetinu společnosti... Čili byla velmi rozkročená, velmi silná. Vedení bylo vždycky pluralitní. Dnes je to vedení názorově příliš jeden jako druhý... A jak to tak vidím, tak si myslím, že po těch volbách se to nezmění, tenhle ten moment.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A před nedávnem se zase sociální demokracii vytýkalo to, že je příliš roztříštěná, že tam existuje mnoho různých názorových křídel. Změnilo se to? A je to teď vnímáno spíše jako negativum?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Já jsem to nikdy jako negativum nevnímal. Samozřejmě, že jedna věc je, když ty různé názorové proudy spolu nějak bojují a nedělají konstruktivní politiku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Platforma ‚Zachraňme ČSSD‘ Jiřího Zimoly...

Bohumil PEČINKA, novinář:
To už byla éra velkého sešupu a éra, kdy nikdo nevěděl, co by měl dělat. Myslím si, že ten problém nastává někdy po volbách v r. 2013, kdy se z té pluralitní strany stala strana jednoho názoru. Ta se stala pro své voliče velmi úzkou, málo uvěřitelnou a nastává tam někdy v r. 2015 ten ohromný odchod, přesun k hnutí ANO.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co se změnilo od příchodu Jana Hamáčka do čela sociální demokracie (pokud se něco změnilo)?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Na jeho obranu musím říct, že tu stranu nějakým způsobem stabilizoval, nějak začíná fungovat jako strana, nějak začíná řešit ty hlavní problémy... Ale on je takový představitel spíše takového pojetí politiky, že smiřuje různé proudy, ale dnes by ta strana potřebovala víc říct, jakým jít směrem, mít daleko silnějšího lídra. Před tou stranou jsou nejen politické, ale i ekonomické věci. Oni mají nevyřešený ten hrozivý problém s panem Altnerem, resp. s jeho potomky, kterým dluží přes 300 milionů korun. To jsou všechno věci, které tu stranu, i existenčně, ohrožují. Takže ta strana je v situaci, kdy musí řešit tyhle ty bazální věci, to základní fungování apod. Navíc řada z jejích čelních představitelů je ve vládě... Jestli ta strana bude chtít mít do budoucna šanci, tak bude muset jít směrem integrace s některými dalšími levicovými stranami, a právě tím směrem, o kterém jsem mluvil, rozkročení.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Co chce vlastně sociální demokracie v rámci té vládní koalice s hnutím ANO menšinové vlády prosadit? S čím si budeme spojovat sociální demokraty, když budeme třeba bilancovat jednoho dne tu menšinovou vládu? Nebo je na to ještě brzy?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Myslím si, že je na to ještě brzy. Ta vláda vznikla v červenci. Kdybyste mně teď řekla, abych bez přemýšlení řekl nějaký symbol, který si s tou vládou spojuji, tak je to, myslím, to, co jsem řekl – ty rozpočtově bláznivé návrhy ministryně Maláčové.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hodně se v posledních dnech hovoří o šéfovi diplomacie, tj. sociálním demokratovi Tomáši Petříčkovi. On se nechal slyšet, že pokud, aspiruje na post na místopředsedy na tom královéhradeckém sjezdu, by nebyl zvolen, tak by zvážil své setrvání ve vládě.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Včera na TV Prima to relativizoval, tento svůj výrok. V sobotním Právu řekl předseda Hamáček, že by mu nedoporučoval, aby se stal místopředsedou, že to stranické a ministerské vytížení je velmi velké... On cítí, že jeho mandát ve vládě není silný; vidí, že část veřejnosti ho nebere vážně, část veřejnosti, té komunistické, ho kritizuje, čili si chce posílit svou pozici. Já to úplně chápu. Měl by něco takového zkusit, měl by si říct o silnější mandát. To rozhodně. A teď jde o to, jakou formou. Může si o to říct formou usnesení nebo formou toho, že bude kandidovat na místopředsedu... Ale z jeho pohledu to úplně chápu. Je to správný krok.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jak hodnotíte výhrady komunistů, ale i pana prezidenta...? Podle KSČM zahraniční politika pana Petříčka je v rozporu s národními zájmy republiky – komunisté kritizují zejména jeho nedávnou návštěvu Ukrajiny nebo také postoj k Venezuele...

Bohumil PEČINKA, novinář:
No, jo, komunisté, a ono se to zlomilo hlavně v otázce té Venezuely, totiž ztrácí jednoho z velkých spojenců, kterým bylo to vedení Venezuely po řadu let. Pana Madura, předtím Huga Cháveze... Je to klíčová země v celém tom regionu, protože je to za prvé jedna z posledních levicových diktatur na tom jihoamerickém kontinentě, současně to byla země, která sponzorovala například všechny socialistické režimy, počínaje Kubou, dále sponzorovala různé levicové gerily, a to nejen v Jižní Americe, ale i všude po světě... Takže to byl klíčový prvek socialismu ve světě. A dnes komunisté cítí, že tenhle ten klíčový prvek ztrácí a že by jako domino mohly padnout další režimy a další politické síly... A pan Petříček byl jeden z mnoha, který se k Venezuele vyjádřil tak, že by tam měly být předčasné volby a že by prozatímní prezident měl být uznán jako právoplatný prezident. A tak dále. On je v tom trochu nevinně, protože stejné gesto vydal i Miloš Zeman a je to oficiální stanovisko celé české vlády.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
KSČM má dlouhodobě výhrady nejenom k panu Petříčkovi, ale i k ministru zdravotnictví Adamu Vojtěchovi nebo vůči ministru dopravy Danu Ťokovi. Chovají se nějak komunisté, kteří podporují tu menšinovou vládu, řekněme, nad rámec té podpory, tolerančního patentu (jak se tomu říká)?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Jsou dvě věci. První věc je, že koncem května budou eurovolby, což se už promítá do rétoriky komunistů. Ne, že by jim na těch eurovolbách zase tak záleželo, ale v minulých eurovolbách měli tři mandáty, což byl relativně velký úspěch, a teď hrají o to, jestli budou mít vůbec jeden mandát, jestli se do toho Evropského parlamentu vůbec dostanou. Ne, že by to bylo pro ně tak významné, ale je to symbolické: Pokud by nepřešli tu pomyslnou pětiprocentní hranici, tak by to byl další ze signálů úpadku komunistické strany v tom českém politickém systému. Proto je to pro ně významné. Proto dnes hrají tak trochu cynické hry se svými voliči: ‚Podívejte, jak jsme tvrdí, jak držíme tu vládu pod krkem, jak jsme kritičtí, jak se dokážeme postavit... Nechtěli jsme po této vládě jenom to, aby naše lidi dávala do funkcí, ale chceme ji tematicky a programově omezovat...‘ Myslím si, že je to spíš trik, že je v tom hodně předvolebního marketingu a hodně alibi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Premiér Andrej Babiš před týdnem podle očekávání obhájil pozici předsedy hnutí ANO. Neměl protikandidáta. Co říkáte nové, řekněme, sebedefinici hnutí ANO, že má být podle Andreje Babiše catch-all party, tedy stranou všelidovou, masovou, pro všechny voliče? Dosáhne na ně?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Protože jsem studoval politologii, tak vím, že on špatně definoval ten pojem catch-all party. Jemu to řekl nějaký politolog a on to definoval tak, že řekl: ‚Hnutí ANO nepotřebuje žádnou kotvu ideologickou nebo názorovou. Jedinou její kotvou jsou zájmy občanů ČR.‘ Jenže to catch-all party znamená něco jiného. Před druhou světovou válkou existovaly politické strany, které byly profesně ukotveny, většinou, čili strany pro živnostníky, pro zemědělce, pro jednotlivé dílčí skupiny. Po druhé světové válce vzniklo na pravici i na levici to, čemu on říká catch-all party, tj. strany, které... Například v Německu CDU a SPD. To byly strany, které byly daleko více rozkročené – které neměly jenom jednu profesní skupinu, jenom jedno náboženství, ale byly více rozkročené, ale to neznamená, že by byly nenázorové nebo že by nebyly levicové nebo pravicové. Naopak. Byly to strany levého, pravého středu, jenom byly kapku víc rozkročené. Rozhodně catch-all party politologicky neznamená, že by to byly strany pro občany celé republiky. Tahle ta koncepce ‚jsme pro všechny, jenom musíte počkat, na každého z vás se dostane‘ je koncepcí budování komunistické strany, nikoliv demokratické politické strany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pan Fiala, šéf ODS, v nedávném rozhovoru pro Lidové noviny řekl, cituji: „Andrej Babiš dnes obsadil levou část spektra, vytlačuje ČSSD a komunisté se stali jeho frakcí. Piráti pomalu obsazují levicově liberální střed a na pravici stojí ODS. Toto jsou momentálně tři dominantní strany a je to poměrně přehledný a takřka klasický prostor.“ Souhlasíte s jeho aktuální typologií české politické scény? Kde stojí hnutí ANO, pane Pečinko? Je to levicová strana, jak si myslí Petr Fiala?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Strana hnutí ANO se stala v průběhu času levicovou stranou. Zatímco v r. 2013 ve volbách ji volili voliči středu a pravice, tak hlavně od r. 2015 se posunula doleva a dnes má ten levicový elektorát... Bývalé voliče KSČM a ČSSD evidentně má. To, co on říká, je takové sebevymezení ODS, které by on chtěl mít, aby to bylo ideální. Ale zapomíná tam samozřejmě na jeden moment: Piráti jako strana možná jsou levicově liberální, ale ti jejich voliči jsou voliči, kteří by za jiných okolností mohli volit ODS. Čili jsou to voliči středu, středo-pravice. Takže tam je to daleko víc složitější. Kdyby to bylo tak, jak on říká, že na pravici je jenom ODS, tak by ODS měla 30 %, ale ona má něco málo přes 10 %. Vždycky je důležité, jak se ta strana vymezuje a jaké má pak skutečné voliče. Myslím si, že ten potenciál pravicových voličů je daleko širší než jenom těch 10 %.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hnutí ANO nově obrací pozornost na živnostníky a také malé podnikatele. Objevilo nový elektorát, novou skupinu?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Nejenom... Platí tam to, co o komunistech a sociální demokracii. I když se to ještě nezdá a na ulicích nejsou billboardy, tak za dva a půl měsíce jsou volby Evropského parlamentu a už se pomalu rozjíždí volební kampaň, i když ještě ne veřejná, politické strany si dělají průzkumy a hnutí ANO zjistilo, že na té levé straně politického spektra už tolik hlasů není a chce se rozkročit víc do středu a oslovit více středové voliče, například živnostníky. To je všechno. Na druhou stranu má nevýhodu a smůlu v tom, že ve stejné době, kdy vytyčilo tohle to heslo, se začal v Poslanecké sněmovně projednávat zákon o třetí a čtvrté vlně EET, který na ty profese, o které se chtějí ucházet, tedy malé živnostníky, hodně dopadá. Takže celé to, myslím, dopadne ještě jinak, než se zdá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
To si myslí komentátor Reflexu Bohumil Pečinka. Já vám děkuji za vaše názory a přeji hezký den. Na slyšenou.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Děkuji za pozvání a pěkný den všem posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zítra bude mým hostem psychiatr Cyril Höschl. Příjemný poslech dalších pořadů ČRo Dvojky přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.