Přepis: Jak to vidí Bohumil Pečinka – 14. ledna 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den přeje Zita Senková. Dnešním hostem bude komentátor Bohumil Pečinka, zástupce šéfredaktora týdeníku Reflex. Vítejte.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Dobré ráno.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A jaká témata zazní v dnešním ‚Jak to vidí‘? Prolistujeme letošní kalendář politických stran a hnutí, které čekají sjezdy či výběr nového vedení, a zamyslíme se například i nad tím, co o Česku, jeho státní správě i o politicích vypovědělo naše historicky první předsednictví v Radě Evropy před deseti lety. Dobrý poslech. – Po pěti letech čekají občany EU, tedy i nás, opět volby do Evropského parlamentu. V ČR se uskuteční ve dnech 24. a 25. května. Bude o eurovolby, pane Pečinko, letos o něco větší zájem než u těch posledních v roce 2014? Tehdy je doprovázela rekordně slabá volební účast. K urnám přišlo jen 18,2 %.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Já to asi nepředpokládám. Tento typ voleb má tuhle tu volební účast, řadí se k těm volbám typu voleb do Senátu, nedosahuje vlastně ani komunálních voleb, které mají volební účast standardně těch 40 až 45 %... Takže já tohle to nepředpokládám. Navzdory tomu, že tentokrát ty volby budou o něco zajímavější než v minulosti, protože v Evropě se něco děje, Evropa je v pohybu a složení Evropského parlamentu do určité míry by tyhle ty pohyby v Evropě mohly ovlivnit. Jenom pro zajímavost: Bude se rozdělovat 21 mandátů z celkového počtu 705 mandátů. Dříve jich bylo 751, ale pravděpodobně v březnu odejde Velká Británie, takže počet členů europarlamentu se snížil.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak jste řekl, počet 21 mandátů pro české europoslance by se neměl měnit. Co bude vůbec hlavním tématem těch voleb? O co konkrétně v nich půjde?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Před EU stojí v tomto roce několik důležitých výzev. Ona musí především strávit ten brexit. My nevíme, jak k němu dojde nebo nedojde, jestli se Velká Británie oddělí a jakým způsobem. To bude určovat, myslím, tu evropskou politiku celý tento rok. Na to budou v jistém smyslu také reagovat ty volby a motivace těch lidí. Pak druhá věc je, že se v tomto roce bude vytvářet to, čemu se říká rozpočtový rámec na léta 2021 až 2027. To bude například pro ČR takový poslední velký rozpočet, kde nebudeme pravděpodobně ještě čistými plátci, čili se k nám budou přerozdělovat peníze, a hraje se také o to, jaké budou priority na to přerozdělování. Určitě ty volby budou mít vliv na to, jakým způsobem bude řešena migrace v Evropě. O tom nepochybuji, protože se budou vytvářet v Evropském parlamentu nová uskupení, nové konfigurace, a i když často si lidé myslí, že se k jejich hlasu nepřihlíží, je to přesně naopak. Ti politici velmi dobře vědí, co si lidé myslí. Pak před EU stojí další velká věc, jestli bude rozšířen Schengenský prostor, tady možnost cestovat bez pasu, jenom na občanské průkazy, o tři země, o Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko. Jak víte, asi milion Čechů každý rok jezdí do Chorvatska a známe ty fronty na těch hranicích, čili i toto minimálním způsobem zasáhne do běžného života lidí. Čili toto naše širší soustátí, ve kterém žijeme, ta EU, bude, myslím, tento rok řešit na rozdíl od minulých let docela fundamentální otázky a ty evropské volby můžou, když ne rozhodujícím, tak významným způsobem napovědět, poposunout některá rozhodnutí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký vztah mají podle vás k EU, že se vracím konkrétně k těm eurovolbám, naše jednotlivé politické strany, řekněme, ty sněmovní, a jejich příznivci?

Bohumil PEČINKA, novinář:
To je velmi zajímavé. Já mám někdy pocit, že ty hlavní politické strany kopírují takovou tu politiku, kterou dělaly české strany v době Rakouska-Uherska, dejme tomu, v posledních 30, 40 letech existence tohoto zase soustátí. Jeden tehdejší novinář to přes 100 lety shrnul do sloganu: Jinak v Praze, jinak ve Vídni. Takže mnohé strany typu hnutí ANO, které se prezentují velice kriticky k EU, v Praze, v Bruselu jsou součástí nejproevropštější frakce, jsou to evropští liberálové, a jsem zvědav, jak z tohoto rozporu chtějí vycouvat. Myslím, že nijak, že tohle to ‚jinak doma, jinak v Bruselu‘ u nich bude pokračovat. A to se týká mnoha dalších politických stran. Ne všech. A podle mých informací vstoupí do toho volebního klání koncem května také nové formace. Jednu novou formaci má vytvořit nejmenovaný mediální magnát, který tak chce napodobit Vladimíra Železného svého času. Takže určitě se tam ty hlasy nějakým způsobem budou přerozdělovat. Jsem zvědavý, jakým způsobem. Rozhodně si myslím, že takovým tím vůdčím hlasem, o kterém si všichni budou myslet, že pomáhá, bude takový ten zvláštní pražský eurokriticismus, a naopak, když ti lidé přijdou do Bruselu, tak taková nekritická otevřenost vůči všemu. Samozřejmě ideální postoj by byl, aby ty strany si definovaly, každá si definovala, co je to český národní zájem, a potom z toho vyplyne, jak ho potom v tom Bruselu budou prosazovat, do jaké formace se posadí, jak budou vytvářet tu konzistentní politiku, co budou prosazovat. Ale to bych chtěl asi moc, protože většina stran nemá evropskou politiku vyjasněnou, neví, co to je, neuvažuje v těch kategoriích. O některých lidech člověk neví celá léta, celých těch pět let, co je ten evropský mandát, a pak se znovu přihlásí, abychom jim dali důvěru. Tak to je.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Má tu zahraniční politiku, naši orientaci, vyjasněnou český stát?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Já myslím, že nemá. Můžeme si myslet o zahraniční politice Polska, Maďarska v posledních 80 letech, co chceme, podle naší politické orientace. Tyto dva státy mají nějak vyjasněnou svou zahraničněpolitickou koncepci. U nás třeba ta nevyjasněnost, abychom nemluvili jenom v těch obecných termínech, se krásně demonstruje na tom, jakým způsobem se tady diskutuje o bezpečnostních otázkách typu, jestli čínské technologie používat nebo používat ve veřejné správě, v citlivých oblastech, jako jsou například elektrárny a všechny věci, které můžou nějak ochromit chod státu. Ta debata je na velmi nízké úrovni. My nevíme, co s tím dělat. Politici to řeší přes média, udávají se vzájemně přes média, kritizují se přes média, přestože tyto věci by si jak špičkové instituce státu, jako jsou tajné služby, které si platíme, politici, kteří jsou například v Bezpečnostní radě státu, měli nejdříve vyjasnit sami, a pak je někam, nějak prosazovat. Měli by, když jsou volby, dát do toho lidem nahlédnout ve smyslu ‚prosazujeme takovou a takovou politiku‘, a ne, jak dnes se tady bavíme o čínských technologiích, kdy nikdo o tom pořádně nic neví, protože my ani jako novináři, ani jako normální lidé nemáme přístup k utajovaným skutečnostem, které mají právě špičkoví politici. Ale oni to ventilují přes média.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
O čem to vypovídá, že se vůbec debatuje veřejně o takto citlivých informacích?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Je to tak vždycky. Když nemáte vyjasněné základní zájmy; když neexistuje jasná bezpečnostní koncepce státu, bezpečnostní politika státu; nevíte, co jí chcete dosáhnout, tak jste třtina ve větru se klátící a podléháte zájmům různých ekonomických skupin, pro které může být výhodnější tu udělat nějaký velký obchod s Ruskem, tu s Čínou, a tomu příliš podléhá politika státu. Ta by tomu neměla podléhat, měla by být v těchto základních věcech jednotná, silná, měly by ji sdílet všechny strany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jak podle vás, pane Pečinko, přistupuje vůbec český stát, pokud máte informace nebo minimálně názor na tuto problematiku, k zajištění kybernetické bezpečnosti, resp. infrastruktury, k tomu, abychom nebyli vydíratelní (abychom byli, pokud je to vůbec možné, imunní před kybernetickým vlivem kohokoliv)?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Místopředseda komise pro kontrolu toho Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost pan poslanec Profant řekl důležitou věc. Shrnul ji do takového sloganu, kdy říká, že bychom si měli vyjasnit, o jaké technologie se bude země opírat v těch klíčových – nervových – oblastech státu, protože se může stát, že nějaká jiná země (a on použil Čínu) by nás mohla během pěti minut vypnout. Čili nikoliv bombardovat, vést války, jako se to dělo dřív, ale stačí vás vypnout, čímž ochromíte stát a získáte nad ním převahu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Elektrárny, vlaky, doprava atd.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Přesně. A právě ta organizace Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost vydala minulý týden, nebo před deseti dny metodiku, jak postupovat, když jsou veřejné zakázky... My máme takový ten nešťastný zákon o veřejných zakázkách z r. 2012, který byl přijat v době takového toho protikorupčního šílenství, kdy hlavním kritériem všeho je cena. Ale oni zcela jasně říkají, že jsou oblasti veřejné správy, které jsou tak citlivé, že se tam nemůže přihlížet jenom k ceně a že musíme taky přihlížet k jiným věcem, tam to velice jasně precizovali, a to je ta bezpečnostní koncepce státu. Tu by měli vytvářet politici, měli by ji dodržovat a neměli by se v této věci vzájemně udávat a kritizovat přes média. Měli by si to vyjasnit na úplně jiné platformě a potom držet jednotnou linii.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zaspal Západ ve světě moderních technologií, ve vývoji?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Nezaspal, ale před těmi deseti lety, zhruba, nezaznamenal nebo nedostatečně zaznamenal to, že jsou země, státy typu Číny nebo Indie, které na tyhle ty věci vsadily a jdou dramaticky vpřed, a že jsou státy jako, opět říkám, Čína, která sice má takovou státně-kapitalistickou ekonomiku, ale politicky je to stále polototalitní stát, u kterého je součástí exportu technologií přirozeně to, že tyto firmy plní také, řekněme, oni tomu říkají, státně-bezpečnostní úkoly, tedy to, že prodají někam špičkovou techniku není jenom byznys, ale je to také součást toho, jak stát zajišťuje svůj vliv. Je to tak přirozené, protože je to určitý typ státu a mělo by se k tomu přihlížet, a já myslím, že západní státy tohle to nedostatečně pochopily, že neměly tu skutečnost nebo nenaslouchaly svým tajným službám anebo tajné služby zaspaly... Nechci už spekulovat, proč a jak to bylo, ale rozhodně k tomu došlo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem Rumunsko, které předsedá v tomto prvním pololetí Radě EU, označuje boj proti desinformacím za jeden z největších úkolů, takže i v tomto kontextu bude takovou tou výzvou pro EU i problematika zajištění kybernetické bezpečnosti.

Bohumil PEČINKA, novinář:
To určitě. Ale zase: EU je v tomhle tom trochu specifická, že obsahuje 27 států a ty mají 27 politik; Německo má jinou politiku, než měla Velká Británie... Velice obtížně se tyhle ty politiky slaďují. Existuje pět anglicky mluvících států – Británie, Austrálie, Spojené státy, Nový Zéland a Kanada – které spolu v téhle té kybernetické bezpečnosti úzce spolupracují a které mají jednotnou politiku a jsou velmi kritické k tomu, jakým způsobem například Čína svými technologiemi proniká do citlivých oblastí jiných států. Těch příkladů z minulých pěti let je celá řada – od zatčení různých představitelů Huaweie, naposled minulý pátek byl zatčen šéf Huaweie v Polsku pro špionáž apod. Takže asi bych to tady dál nerozebíral, a to z jednoho důvodu: Tyhle věci jsou součástí utajovaných skutečností, na veřejnost proniknou jenom malé střípky, ale my, kteří jsme zažili ještě ten starý režim a víme, jakým způsobem fungoval, tak si dokážeme představit, jakým způsobem funguje Čína (i když má, jak říkám, státně-kapitalistickou ekonomiku).

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Předsednictví v Radě EU převzalo od 1. ledna pro tuto první polovinu Rumunsko. Ještě předtím zpochybnil jeho připravenost sám předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Podle něj Rumunsko je sice technicky připraveno dobře, nikoliv ale, pokud jde o nutnost dělat politické kompromisy. To řekl pan Juncker německému listu Die Welt. Bukurešť odmítá tyto výtky a říká, že tento strategický projekt, tedy předsednictví, nebude nástrojem politického boje. Když se přesně před deseti lety ČR ujala předsednictví v Radě EU, tak ani nám tehdy, pokud si dobře pamatuji, ne všichni fandili, a asi nejméně tehdejší francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Jak jsme my tehdy pochopili, co znamená převzít předsednictví v Radě EU? Jak jsme se ho zhostili? Jak jsme to Evropě osladili (a teď narážím na takový ten známý slogan českého předsednictví 2009 „Evropě to osladíme“)?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ještě se vrátím ke kritice toho Rumunska. Pan Juncker kritizoval především to, co nazýval, že nejsou otevřeni kompromisům a že Rumuni nechápou, že vést EU v tom půlroce znamená slaďovat různé zájmy. On narážel taky na to, co dnes probíhá v Rumunsku, a co probíhalo před deseti lety u nás jako přes kopírák, a to je, že prezident a premiér vedou vůči sobě vyhlazovací války, čili když nejsou schopni elementárně se domluvit na té národní úrovni tito dva významní ústavní činitelé mezi sebou, tak jak budou vést EU na úrovni té sedmadvacítky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Možná ještě doplním, pane Pečinko, že předseda rumunské vládní sociální demokracie je podezřelým při probíhajícím vyšetřování zneužití unijních fondů. A v jiném případě korupce je pravomocně odsouzen.

Bohumil PEČINKA, novinář:
No... Já už bych to nechtěl komentovat. Každý ať si do toho dosadí i v současnosti různé lidi... Ale ještě k té situaci před deseti lety: To evropské předsednictví ČR bylo daleko složitější. Tehdy ještě nefungovala, neexistovala tzv. Lisabonská smlouva, tedy smlouva upravující mimo jiné to, jak se tahle ta předsednictví konají. Tehdy se všechny velké akce konaly v Praze a v dalších českých a moravských městech, dnes většina těch summitů probíhá už v Bruselu, Evropské radě předsedá stálý předseda... Takže to předsednictví už není tak složité. Ale zpět k tomu, co se dělo před deseti lety: Ta situace tehdy začala pár dní po lednu 2009, kdy začalo to, čemu se říká plynová krize. Rusko přestalo dodávat plyn kvůli sporům s Ukrajinou a některé země jako Bulharsko nebo Maďarsko tehdy reálně neměly dost zásob plynu. Slovensko tehdy mělo velmi málo plynu... My jsme jim tehdy ze zásobníku chtěli poskytovat... České diplomacii, v čele s premiérem Topolánkem, ministrem Římanem, se tehdy podařilo ten spor vyřešit. Pomohla tehdy také Angela Merkelová... Čili my jsme tehdy měli velmi dobře našlápnuto, byl tam velice dobrý nástup. Ale zbrzdila nás jedna věc.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Domácí...

Bohumil PEČINKA, novinář:
Domácí věci... Protože v květnu 2009 byly evropské volby a začalo nejen české předsednictví, ale začal také předvolební boj. A Jiří Paroubek tehdy za aktivně-pasivní podpory prezidenta republiky Klause tu vládu shodil a v polovině toho předsednictví nastoupila úřednická vláda, která to předsednictví zvládla, ale celé to vyvolalo velmi špatný dojem. A jestli pan Juncker na něco naráží, myslím si, že možná i na toto – na možnou nestabilitu uvnitř Rumunska o deset let později.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Bylo, pane Pečinko, možné pádu vlády zabránit přímo v březnu 2009, kdy opozice vyvolala hlasování o nedůvěře? Dalo se vůbec pádu tehdejší české vlády zabránit?

Bohumil PEČINKA, novinář:
No, samozřejmě. Vždycky se dá všemu zabránit. Úplně všemu. V politice. Vážně. To je má třicetiletá zkušenost. Takže ano, dalo se. Já jsem tehdy o tom docela podrobně psal, takže si to velice detailně pamatuji. Tehdy byla ta situace velice nezřetelná, byla nezřetelná většina té Topolánkovy vlády. Původně byla nejdříve 100:100, 102:98, pak se rozpadla část Strany zelených, která byla ve vládní koalici... Já si dodnes myslím, že se to dalo udržet za cenu velkých kompromisů. Ale tehdy jak někteří rozhodující opoziční, tak rozhodující vládní politici vsadili na to, že ten pád vlády jim přinese body v tom květnu. Čili ten pád vlády byl někdy koncem března a v květnu byly volby. A kdyby nebylo těch voleb, tak ta vláda třeba padne až na podzim nebo kdykoliv jindy. Ale ty volby plus ta vnitropolitická nestabilita plus to, že zájem těch hlavních hráčů se nasměroval na to české předsednictví, způsobily, že se ta vláda ještě více oslabila a že to tu vládu roztrhalo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem deník Financial Times napsal, že Češi během toho našeho předsednictví ukázali, že mají skvělé úředníky, a tragické politiky. Mimochodem druhého předsednictví ČR v Radě EU se ujmeme ve druhé polovině r. 2022 a už na zasedání vlády, tuším, loni 10. července, premiér Babiš schválil zahájení příprav na toto předsednictví. On sám to označuje za prestižní záležitost. Jakým tématům bychom se podle vás měli věnovat během této akce z hlediska zájmů ČR?

Bohumil PEČINKA, novinář:
Ten svět se může za ty tři roky tak nepředstavitelně změnit, že my budeme spíše reagovat na ty aktuální výzvy. Já bych se vůbec nepokoušel sám za sebe predikovat, co bude nebo nebude. Jaký byl svět před třemi lety, jaký byl před deseti lety... Je to velmi obtížné říct, co bude nebo nebude. EU má sama velké vnitřní problémy. Ještě před dvěma lety by asi nikdo neřekl, že odejde Británie. Nevíme, kdo odejde dál, jestli odejde, jak bude pokračovat to, čemu se říká reforma zemí eurozóny – jestli se více sblíží země platící eurem nebo ne a nám ostatním ujedou. Opravdu je to velmi obtížné dnes říct.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Vidíme, jak věci staré deset let mohou třeba zamíchat kartami i poté, i dneškem. Mimochodem podle Centra pro výzkum veřejného mínění se upevnily vazby mezi voličem a stranou, se kterou voliči sympatizují. Nejvíce rozhodnutých nebo přesvědčených voličů v tomto směru mají formace, jako je KDU-ČSL, komunisté a SPD. Vy už jste naznačil, že nás letos čekají nejenom volby do Evropského parlamentu, na evropské půdě celá řada důležitých témat, obrovská agenda, pět z devíti našich sněmovních stran čekají také různé volební sjezdy, ideové konference, volby předsedů... Jak odhadujete ty příští měsíce na české politické scéně?

Bohumil PEČINKA, novinář:
No, bude to zajímavé. Za měsíc má být sjezd hnutí ANO, následovat bude sjezd sociální demokracie, následně sjezd KDU-ČSL – a všechno to budou sjezdy, kde se bude volit nové vedení. Já nepředpokládám žádné radikální zvraty, že by byli zvoleni různí lidé. Bude se pokračovat v té vládně-opoziční linii. Nikdo nebude chtít vystoupit z těch současných, dnešních, pozic. Myslím si, že těch sjezdů ty strany využijí také k tomu, aby na sebe nějak upozornily před květnovými volbami do Evropského parlamentu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je dobrá zpráva, že se stabilizoval poměr sil na té politické scéně?

Bohumil PEČINKA, novinář:
To je velká otázka, jestli se stabilizoval, protože vy jste řekla, že nejoddanější voliče mají tyhle tři strany – komunisté, lidovci a SPD.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Alespoň podle toho výzkumu.

Bohumil PEČINKA, novinář:
To jsou strany, které v těch průzkumech balancují kolem té pětiprocentní hranice. Takže ony narazily na nějaké své pevné jádro. Ale to není to hlavní gró přerozdělování těch hlasů. Máme tu třicetiprocentní hnutí ANO, máme tady zhruba šestnáctiprocentní Piráty a to jsou hlasy, které se můžou a nemusí přerozdělovat. Tam voliči nejsou pevní. A jestli je něco trendem posledních patnácti, dvaceti let, tak je to to, že ta tradiční voličská pevnost a inklinace k určitým stranám přestala fungovat, a naopak vyjet nahoru můžou zcela překvapivé politické strany.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Komentátor Bohumil Pečinka a jeho názory. Já vám za ně děkuji a přeji hezký den. Na slyšenou.

Bohumil PEČINKA, novinář:
Já děkuji za pozvání.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Hostem zítřejším bude ekonom Richard Hindls. Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.