Přepis: Jak to vidí Andor Šándor – 22. března 2019

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dobrý den. U poslechu 'Jak to vidí' vás vítá Zita Senková. Mým dnešním hostem je bezpečnostní poradce Andor Šándor. Vítejte.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Hezké ráno vám i posluchačům.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Zamyslíme se například nad tím, zda nadešel čas uznat anektované Golanské výšiny za území Izraele, jak navrhuje americký prezident, a co přinesla anexe Krymu. Dobrý poslech. – Brexit se odkládá. S premiérkou Mayovou se na tom dohodli lídři členských zemí EU. Kdy dojde k odchodu Spojeného království, to bude záležet na britských poslancích. EU připouští dvě varianty – odklad do 22. května, pod podmínkou, že příští týden dolní sněmovna schválí dohodu o podmínkách k brexitu, nebo odklad do 12. dubna, což je považováno za mezní datum pro přijetí rozhodnutí, zda se Britové zúčastní květnových evropských voleb. Jaká je vaše reakce na tento aktuální vývoj, pane Šándore?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já jsem očekával, že se dohodnou, protože ta dohoda je nutná, aby ten tvrdý brexit, pokud možno, nenastal. To je jedna věc. Druhá věc: Jak to tak pozoruju, je pro mě neuvěřitelná absence politického vedení ve Velké Británii – buď na straně vládnoucí Konzervativní strany, anebo labouristické opozice. Třetí věc, a ta souvisí s tou druhou, je, že jak může člověk, který ve vládě Davida Camerona obhajoval setrvání Velké Británie v EU, dneska jako předseda vlády, zajistit, že ta země z té EU odejde? Kde je morální a jakákoliv politická a názorová integrita premiérky Mayové? Já opravdu nevím. Já jsem ve Velké Británii žil a pracoval. Takovýto politik v mé době by nikdy tu funkci premiéra nepřevzal anebo by rezignoval, protože to jde v zásadě proti jeho zásadním zájmům a základním názorům. Čtvrtá věc je, že mám pocit, že se příliš straší tím, že ve Velké Británii nebudou potraviny apod. To si opravdu nemyslím, že by vypukl až takovýto chaos. To je fakt. A pátá věc: Celé to může vést k popření demokracie a vůle lidu. Nemám rád, když je jedno referendum, to se nějakým způsobem vyřeší nebo odpoví na otázku, a když se to někomu nehodí, tak budeme tlačit další referendum, aby se ten názor těch lidí změnil...? Prostě voliči Velké Británie bohužel na základě lživé kampaně, což je potřeba si říct, rozhodli tak, jak rozhodli, a je na parlamentu, aby zajistil, že Velká Británie z EU vystoupí. Pokud se to stane bez chaosu, bude to jenom dobře. Ale nemyslím si, že hrozí rozvrat Evropy nebo propad do chudoby ve Velké Británii. Velká Británie je pátá největší ekonomika na světě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Britská armáda si podle médií zřídila pod londýnským centrem ministerstva obrany takový krizový štáb v protijaderném krytu s cílem připravit se na tzv. neřízený brexit. V pohotovosti je, alespoň podle britských novinářů, 3500 vojáků. Ti by měli pomoci s nějakými těmi vládními krizovými plány pro případ, že Británie opustí EU bez dohody...

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Opravdu si dost dobře neumím představit, co má být cílem tohoto opatření. Myslím si, že jediný pro mě viditelný bezpečnostní aspekt divokého brexitu je jistá obnova činnosti irské republikánské armády. Celý ten problém je především v té irské pojistce, v tom, zda bude mezi Irskem a Severním Irskem tvrdá hranice, regulérní anebo to zůstane tak, jak to je teď. Tam samozřejmě nárůst a oživení aktivit irské republikánské armády, která nikdy nebyla úplně utlumena... Tam může samozřejmě k tomu dojít. A tady vidím jediné nebezpečí: Pokud bychom tu zprávu, tak jak jste ji řekla, vytrhli z kontextu, tak to vypadá úplně divoce, jako by skutečně mělo dojít ještě k nějakému vojenskému násilí. Ale to si nemyslím. Mám takový pocit, že by se ty hlavy měly zklidnit a že by se skutečně měla hledat cesta, jak z té EU, pokud si to Britové odhlasovali, vystoupit bez závažných problémů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Pojďme k jinému tématu: Podle Donalda Trumpa by Spojené státy měly uznat, že Golanské výšiny patří Izraeli. Toto syrské území anektované židovským státem je podle šéfa Bílého domu významné pro izraelskou bezpečnost a stabilitu v regionu. Tímto výrokem a postojem podle izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, který míří na oficiální návštěvu do Ameriky, tvoří Donald Trump historii. Nezadělává na další eskalaci v regionu?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Zda Donald Trump bere v potaz to, že dneska ta Sýrie je tak oslabená, že má spoustu starostí s dopady občanské války, která trvala téměř osm let, a zda v tuto chvíli to, co de facto platí už padesát let, lze převrátit de jure, to znamená, že Golanské výšiny budou skutečně uznanou částí Izraele... Nevím, zda takto přemýšlel. Faktem je, že také to někdo musí uznat. Je samozřejmě otázka, zda by k takovému uznání došlo. Ale je pravdou, že z hlediska bezpečnosti jsou Golany důležité. Z Golan vidíte pomalu až do Damašku. Já jsem na nich byl několikrát. A také je důležité, že tam je možno velmi dobře odklonit vodu, kterou by případně Izraelci postrádali, kdyby se ty Golanské výšiny vrátily zpátky do rukou Sýrie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jde spíše o vodu, nebo o bezpečnost? Nebo obojí?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Myslím si, že dneska voda, a v Izraeli obzvlášť, je otázkou bezpečnosti. Takže tady je potřeba mít komplexní pohled. Ale jak jsem řekl – de facto jsou Golany izraelské už padesát let. Teď je otázka, jak se celá věc bude řešit de jure a zda to někomu bude dělat hlavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Právě... Protože Světové společenství ten izraelský nárok na Golanské výšiny neuznává – označuje jej za okupované území. Snad jenom pro osvěžení paměti připomenu, že Golany Izrael obsadil za války v r. 1967 a následně část vyklidil a tu druhou anektoval.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Je to tak.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Sledujeme tedy další odchylování Trumpovy administrativy od té rétoriky a politiky předchůdců aktuálního šéfa Bílého domu?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
To je nepochybné. Donald Trump je mnohem víc proizraelský. Nebylo žádným tajemstvím, že kdyby Netanjahu neměl vůbec dobré vztahy s Barackem Obamou, ten blízkovýchodní mírový proces by hodně skomíral tím postojem Baracka Obamy. Zda Donald Trump dotáhne, především prostřednictvím svého zetě Kushnera, celý problém toho řešení do nějaké fáze, kdy se s tím skutečně bude dát pracovat... Hovoří se o rozsáhlých nabídkách výměny území apod. Já jsem už viděl hodně, pokud jde o řešení problému mezi Izraelci a Palestinci, včetně podle mého názoru nejgrandióznějšího návrhu, který přednesl Ehud Barak Jásiru Arafatovi, kdy v zásadě kromě statusu východního Jeruzaléma bylo potřeba dořešit pár metrů přístupu ke Galilejskému moři, kdy Japonsko nabídlo, že postaví dálnice na pilířích, které spojí západní břeh s Pásmem Gazy... Nikdy Izrael nikomu nenabídl tolik, co tehdy Ehud Barak. A tehdy to stejně Jásir Arafat odmítl. Je otázka, jak celá věc dopadne ve skutečnosti, protože ty zájmy tam nejsou jenom izraelsko-palestinské, ale jsou tam zájmy ještě jiných zemí, které do toho budou zcela nepochybně ingerovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Mimochodem během několika dní by měl být představen nový americký návrh toho izraelsko-palestinského, řekněme, mírového plánu. Necháme se překvapit, jak to dopadne.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Určitě...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Rusko před pěti lety anektovalo ukrajinský poloostrov Krym. Šéf ruské Dumy Volodin přišel nedávno s tím, že Ukrajina by měla vyplatit kompenzace za škody, které prý Kyjev způsobil za 25 let destruktivní politiky na Krymském poloostrově. Krym chce k zaplacení kompenzací prý přinutit prostřednictvím evropských institucí. Co vlastně dosud ukázala anexe Krymu, pane Šándore?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Myslím si, že anexe Krymu ukázala několik věcí. Za prvé: Rusko je odhodláno svoje bezpečnostní zájmy prosazovat bez ohledu na názor mezinárodního společenství... Zabrání Krymu bylo samozřejmě nelegální, ale z jejich pohledu bezpečnosti nutné, protože celkem evidentně se obávali toho, že by se při zásadní změně politiky v Kyjevě mohla v Černém moři objevit část 6. námořní flotily Spojených států. Bylo celkem evidentní, že to z tohoto pohledu oni dělali. Další věc je, že ten statut Krymu vůbec je pochybný. I v době, kdy ho Sergej Nikita Chruščov daroval Ukrajincům, se tehdy řeklo, na tom politbyru, že to nebylo zákonné. Kdoví, jestli se to vůbec kdy dořešilo. Byla tady řada výnosů a různých ústavních opatření o statutu Krymu, který se rušil apod. Takže to není úplně tak jednoduché. A není čas na to, to tady celé vysvětlit. Ukázalo se, že mezinárodní společenství příliš o Ukrajinu zájem nemá. V každém případě nemělo zájem do toho rozpolceného stavu poté, co Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s EU, zasahovat. A potom, když propukl majdan, nepokoje, tak je celkem evidentní, že se od Ukrajiny daly ruce pryč. Ukrajina je rozvráceným státem, který bude logicky ohrožovat i bezpečnost naší země. Ty aktivity, které vidíme, a ta poslední v Kerčském průlivu, jsou samozřejmě věci, které mohou eskalovat do konfliktu, který bude obtížné zvládnout. Z pohledu Rusů je možná jedna pozitivní věc, a to, že ty sankce, které byly uvaleny na Ruskou federaci, ani tak nevedly k tomu, že by mocipáni byli poškozeni, ale řada odvětí, a především zemědělství, v Rusku se mnohem zlepšila díky tomu, že se museli spoléhat sami na sebe. Kdysi se Rusům vyplatilo dovážet kuřata z Ameriky než je chovat někde v okolí Moskvy. Dneska je ta situace trochu jiná. Byl jsem v Rusku v srpnu loňského roku a nezdálo se mi, že by tam kdokoliv jakkoliv strádal těmi sankcemi. Faktem je, že bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí, Rusko Krym nikdy nevrátí. To bude možná obdobná situace jako Golanské výšiny, že bude okupován... Jsou tam ustanoveny všechny orgány samosprávy Ruska, buduje se tam samozřejmě protivzdušná obrana apod. Některé ty informace o přesunutí strategických bombardérů se ukazují jako nepravdivé... Krym bude stále jablkem sváru mezi Ukrajinou a Ruskem. A myslím si, že je potřeba hledat nějaký způsob, jak vyřešit tuto krizi, protože ta krize tam může přetrvávat desítky let, aniž by se cokoliv změnilo, a Ukrajina bude na pokraji zájmu Evropy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
A co si myslíte o tom návrhu nebo požadavku vyplatit kompenzace?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Myslím si, že je to jeden z takových výkřiků, který v Kyjevě nikdo nebude poslouchat, nikdo na to nebude reagovat. Možná přijde někdo s nějakým jiným nápadem, že by zase Moskva měla zaplatit za to, že ten Krym zabrala. To jsou podle mě takové ty veřejné spory, které nemohou vést k ničemu dobrému, a také nepovedou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Myslíte tedy, že ty západní hospodářské sankce nepociťují Rusové nějak citelně?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Nemyslím si, že by je jakkoliv citelně pociťovali. Jak jsem řekl, paradoxně v některých oblastech vedl ke zlepšení stavu především zemědělství a jiných odvětví v Rusku samotném.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Krym je nicméně pro Moskvu obrovská finanční zátěž. Nejenom ty sankce... Podle alespoň ruského tisku na poloostrově investovala moskevská vláda jen do infrastruktury v přepočtu přes 13 miliard dolarů a tento měsíc schválila další plán prostředků na další léta.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
To je nepochybné. Už z této zprávy bychom měli vnímat i některé poplašné výkřiky politiků, že Rusko se hodlá dále aktivně rozmisťovat, že by zabralo jihovýchodní Donbas a podobně. To jsou přesně chýry, které si ani Rusko ekonomicky nemůže dovolit, si něco takového přitáhnout do vlastního rozpočtu. Je to pro ně náročné, ale je to pro ně otázka bezpečnostní. A tady jsou Rusové evidentně připraveni udělat cokoliv. Problém je, že Rusko říká, že my jako Severoatlantická aliance jsme jeho hlavní nepřítel. Tak nebuďme překvapeni, když dělá všechno pro to, aby nebylo dále více ohrožováno, a tak je to z jeho pohledu vnímáno, tím, co Severoatlantická aliance buď dělá, nebo by plánovala udělat. Tak to tak berme, nebuďme hysteričtí a snažme se s tím Ruskem dohodnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Je ruská politika čitelná?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já myslím, že ruská politika za Putina je mnohem čitelnější, než byla za Jelcina, a že Putin dělá přesně to, co říká. Otázka je, zda my ho posloucháme, zda mu rozumíme a zda to vnímáme. Já myslím, že úplně flagrantní bylo, když v roce 2008 na summitu aliance v Bukurešti Putin řekl, Gruzie a Ukrajina už ne. On nemá právo rozhodovat o jiných státech, ale budou dělat všechno pro to, aby ten proces podkopali, a také to udělali. Válka v Gruzii, kdy Saakašvili si naběhl na ruské vidle jako totální hlupák, a potom to vedlo k destrukci třetiny Gruzie... A to samé při otázkách západní orientace Ukrajiny, kdy Rusko velmi aktivně podkopávalo stabilitu Ukrajiny. A dneska ví dobře, že nikdy Ukrajina nemůže být v tomto stavu členskou zemí EU, nebo dokonce Severoatlantické aliance. Takže se jí to podařilo, bohužel.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Jaký by měla být odpověď nebo reakce nebo politika, strategie Severoatlantické aliance?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já myslím, že bychom měli s Ruskem komunikovat, a měli bychom hlavně, a to je to, co se nám nepodařilo za celých 30 let, Rusku vysvětlit a přesvědčit ho, že nejsme jeho nepřátelé. Proč nás pořád, a to je otázka, na kterou bychom měli hledat odpověď, považují za největší nepřítele své vlastní bezpečnosti?

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Tak proč?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Protože když došlo k rozpadu bipolárního světa a Sovětského svazu, tak Gorbačov byl ujišťován tehdejšími představiteli, jak Spojených států, tak Německa, že ani na území bývalé NDR nebude voják Severoatlantické aliance. O tom dneska už nikdo nepochybuje, že tyto záruky byly dány. Možná byly dány verbálně, nikoliv písmeně, ale byly dány. A dneska jsou vojáci a je to potřeba vidět z pohledu Ruska, i na území Pobaltí, a to už je na hranicích s Ruskou federací.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Kde jsou vojáci Ruské federace?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já si nemyslím, že by byli někde expanzivně kromě Sýrie a někde v nějakých zemích, jako je Kyrgyzstán. Ten je ale nepochybně velmi důležitý pro ruskou bezpečnost z pohledu té oblasti Afghánistánu, Číny a podobně. Takže toto jo. Ale že by Rusko takto adekvátně rozšiřovalo vojenskou přítomnost... Je evidentní, že to tak není.  

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Aktuálně se Rusku nelíbí, že prezidenta Vladimira Putina nepozvala polská Varšava na připomínku 80. výročí vypuknutí druhé světové války. Polsko tím podle ruské diplomacie ignoruje historickou logiku a snaží se přeměnit tu vzpomínku, která se uskuteční v září, na nějakou tajnou schůzku. Kancelář polského prezidenta říká, že klíčové pro nepozvání Vladimira Putina nebyly historické důvody, nicméně ty aktuální.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já tam vidím ten pakt Molotov-Ribbentrop, kdy si tehdejší Sovětský svaz a hitlerovské Německo rozdělily Polsko. To, že v tom je velká politika... Polsko je po mém soudu až příliš antirusky hysterické. Já se mu svým způsobem nedivím. Z těch dějin a s tou zkušeností, kterou s Ruskem mají... Na druhou stranu si nemyslím, že toto je cesta vpřed. My bychom se v Evropě měli pokoušet hledat společnou řeč. A pokud jde o taková důležitá připomenutí si historie, možná trochu velkorysosti by asi neškodilo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:     
Bývalý předák bosenských Srbů Radovan Karadžič stráví zbytek života ve vězení. Soud OSN v Haagu mu zpřísnil dosavadní 40letý trest za genocidu spáchanou během války v Bosně v letech 1992-1995. V čem vy vidíte odsouzení Radovana Karadžiče za důležité?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
On už si skoro nikdo nevzpomíná na prezidenta Bosenské republiky...

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
(Asi kromě pozůstalých těch osmi tisíců lidí.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Ano, samozřejmě...) ... a na vojenského velitele Mladiće. Je celkem nepochybné, že se Srbové dopustili řady zvěrstev na muslimech, ale řekněme si na rovinu, v té celé válce se i Chorvaté dopustili celé řady zvěrstev na muslimech, a vzájemně mezi sebou Srbové a Chorvaté... Někdy, když se na to tak dívám, tak ta disproporce mezi těmi potrestanými ukazuje, že výrazně nejvíc potrestaných je na straně Srbů a výrazně nejméně, pokud vůbec někdo, je na straně Kosovců. To znamená, kosovských Albánců, kteří se také dopustili velkých zvěrstev během celé té takzvaně národněosvobozenecké akce nebo boje proti režimu Slobodana Miloševiče. My si koneckonců zítra připomeneme 20. výročí bombardování Srbska Severoatlantickou aliancí. Bylo to velmi paradoxní, pro řadu lidí, že 12 dní po vstupu do Severoatlantické aliance, do aliance, která zaručuje naši bezpečnost v Evropě, jsme se ocitli ve válce, což dost lidí překvapilo. Ve válce, která byla velmi diskutabilní, která ignorovala nejenom Chartu OSN, ale také Washingtonskou smlouvu. Když si přečteme článek číslo 1, tak ten hovoří o tom, že Severoatlantická aliance se zavazuje, že se bude především věci snažit řešit mírovými prostředky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Došlo, pane Šándore, řekněme, k nějaké katarzi v těch zemích bývalé Jugoslávie? K nějakému... Nechci používat slovo ponaučení z té krvavé historie, z té obrovské vlny nacionalismu, která se vzedmula...

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
To si moc nemyslím. Slovinsko je na tom určitě jinak než Kosovo nebo Černá Hora, byť Černá Hora se stala nedávno členskou zemí Severoatlantické aliance. Faktem je, že Bosna a Hercegovina zůstává neuralgickým bodem, kdy ty národy spolu skutečně nechtějí žít. Je tam velké úsilí mezinárodního společenství tu zemi držet pohromadě. Já se obávám, že logika té války bohužel vyřešena nebyla a že se klidně může stát, že ten konflikt může vzplanout. Když se podíváme do Kosova, o kterém se příliš nehovoří, tak to, co jsme my jako aliance říkali, že ta operace proti Srbsku má za cíl chránit jak kosovské Albánce, tak také zajistit, že všechny ostatní národnosti budou na území Kosova žít v pohodě, se ukázalo, že se vůbec nenaplnilo. Dneska kromě dvou nebo tři okresů na severu Kosova je Kosovo čistě etnicky albánské. A nakonec jsme ještě Kosovo uznali jako samostatnou zem. Po mém soudu to nebylo správné rozhodnutí, ale už se tak stalo. Když si vzpomenu, když se tehdy o tom jednalo, tak byly rozhovory ve francouzském zámku Rambouillet, kdy ten naprosto nevyvážený postoj Madeleine Albrightové, Češky v roli ministryně zahraničních věcí Spojených států... Když řekla Srbům, když nepodepíšete dohodu, budeme vás bombardovat, a kosovským Albáncům řekli, když to nepodepíšete, přestaneme vás podporovat. A to, co se moc neví – celá ta letecká operace Severoatlantické aliance stála šest miliard dolarů a bylo zasaženo 14 obrněných cílů jugoslávské armády. Z hlediska vojenského to nemělo žádný smysl, žádný význam, ovšem infrastruktura byla rozbitá a došlo k tomu zásadnímu odtržení Kosova z jurisdikce Srbské republiky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Když hovoříme také o Severoatlantické alianci, co říkáte tomu, že Donald Trump zvažuje možné přistoupení Brazílie k Severoatlantické alianci?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Samozřejmě je to další z Trumpových nápadů, je to otázka asi nějakého výrazu k té Brazílii. Zda Brazílii skutečně něco vojensky hrozí... Já si vůbec nejsem jist, že to má i tu dimenzi euroatlantického prostoru. On také řekl, že buď do aliance, nebo do nějaké jiné formy nějakého spojenectví. Já tomu v této chvíli až tak velký důraz nepřikládám. Jeden den řekne, že mu aliance už nevyhovuje, v zásadě, a je to pravda, protože on potřebuje řešit tři zásadní bezpečnostní problémy, které cítí, a to je Čína, Severní Korea a Írán, a ani do jednoho z těchto problémů on neplánuje jít se Severoatlantickou aliancí a jde do toho sám. Pokud jde o Írán, tam evidentně jde proti svým evropským spojencům, kteří odmítli odstoupit od té jaderné smlouvy s Íránem, tak jak to udělaly Spojené státy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Dotaz pro vás od pana Václava, cituji: „Náš stát plánuje zvýšit výdaje na obranu. Je sortiment připravovaných nákupů obdobný třeba zbraním nakupovaným k obraně Švýcarska či Rakouska nebo utratíme víc za zbraně pro mise v zahraničí?

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Já bych nesrovnával nákupy Švýcarska a Rakouska. Jedná se o neutrální země. Švýcaři, pokud vím, mají možná asi 40 nebo 100 letounů F-18, něco neuvěřitelného na nezávislou neutrální zemi. Já si myslím, že armáda musí dostat zbraně 21. století, má-li skutečně dostát hrozbám 21. století, a nemůže tyto hrozby řešit v technice, která je 50 let stará. Je jenom otázka, aby se dobře vybralo, aby se vybralo to, co skutečně armáda potřebuje, a ne někteří lobbisté... Tak jak to bývalo v minulosti... A aby armáda byla skutečně symbolem naší státnosti a abychom přestali o armádě uvažovat jenom jako o zásobárně vyšších vojenských celků cizích zemí, ale uvažovali o ní jako o samostatné armádě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Andor Šándor, bezpečnostní poradce, a jeho pohled na svět. Já vám za to děkuji, na slyšenou.

Andor ŠÁNDOR, bezpečnostní poradce:
Na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka:
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je Monitora media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.