Přepis: Jak to vidí Adam Černý – 8. dubna 2021

8. duben 2021

Hostem byl zahraničněpolitický komentátor Adam Černý.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, dnešním hostem je Adam Černý, zahraničněpolitický komentátor, dobrý den, vítejte.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Dobrý den.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dnes to bude třikrát o evropské politice v různých souvislostech. Například jak Česká republika funguje v Evropské unii. Zda lze očekávat dozvuky fiaska kolem rozdělení dodatečných vakcín. Existuje v sedmadvacítce solidarita? Proč šéfka Evropské komise přišla v Turecku o křeslo a jak Itálie hledá novou roli ve Středomoří, nerušený poslech. Česká republika má během jednoho roku již čtvrtého ministra zdravotnictvíJana Blatného nahradil Petr Arenbergerředitel pražské nemocnice Královské VinohradyJan Blatný za svým odvoláním prezidentem Zemanem na žádost premiéra Babiše vidí politické rozhodnutí. Včera řekl, že má čisté svědomí, že pracoval jen a jen na základě své odbornosti a rozhodoval se vždy na podkladě odborných dat a analýz. Jak to vidí Adam Černý? Proč Jan Blatný po pěti měsících skončil?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
S největší pravděpodobností si nakonec příliš nepadl do oka s člověkem, kterýho na tu práci najal, tedy s panem premiérem Andrejem Babišem. A pro občana České republiky, který není zasvěcen do zdravotnictví, musí být nápadné, že máme tady rok, zhruba co teda, co nám tady řádí virus a máme čtvrtého ministra zahraničí ze zdravotnictví. To myslím, že je signál, že není úplně něco v pořádku, že tam v klíčovém rezortu pro zvládání pandemie se střídají ty, střídají ty vedoucí pracovníci. Jinak ten problém trochu signalizoval myslím i prezident Miloš Zeman, když uváděl, když přijímal nového ministra Petra Arenberger, když se zmiňoval o tom, že jeho předchůdce blokoval přijetí nebo rozšiřován distribuci ruské vakcíny Sputnik 5. To je samozřejmě otázka, otázka na speciální téma, ale je to s největší pravděpodobností jeden z motivů, který tam sehrával svojí, sehrával svoji roli, i když by pan premiér určitě nepřipustil veřejně, že požadavky pana prezidenta hrály roli v jeho rozhodování o tom, kdo bude ve zdravotnictví.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Došlo v některé zemi Evropské unie během pandemie k tolika personálním změnám jako v České republice nejenom na postu ministra zdravotnictví, pokud se nepletu, u sousedů na Slovensku tam se sice otřásla celá vláda, došlo tam k menší rošádě. Nicméně Slovensko má pouze druhého ministra zdravotnictví. Druhý je také v Polsku. Jinde, když se podíváme na šéfy tohoto rezortu, ať už je to /nesrozumitelné/ a další, tak tam ty změny nenajdeme.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To je právě ten problém, o kterém jsem mluvil, že střídání šéfů tak strategického resortu do období pandemie svědčí o nějaké systémové chybě. Já myslím, že to trochu souvisí ještě s jednou věcí, a to sice s nějakou strukturální, nechci říct strukturální vadou, ale nedostatkem, když se podíváme na to, jakým způsobem jsou vybíráni ministři do vlády, tak se tam často, člověk by předpokládal, že když je tam silné politické hnutí ANO, tak on bude mít problém s nějakým ministrem rezortním, takže sáhne do nějaké odborné komise nebo do výboru, kde má poslance, který se tou věcí zaobírá a toho vytáhne náhodou, aby se s tím pokusil poradit. Kdežto to pan premiér, jak je vidět, často používá to, že sáhne do řad svého hnutí. Ale hledá toho experta někde jinak, někde jinde. A to je myslím si dlouhodobě viděno nějaký problém, který se nemusí, nemusí vyplatit, protože ty ministři nejsou pevně zakotvený v té straně. Je třeba připomenu, že nemají na starosti jenom zdravotnictví. Vláda rozhoduje ve sboru, takže musí hlasovat i čistě o politických otázkách. Takže shrnuto, sečteno, je tady prostě problém, střídáme ministry. To znamená, že nevybíráme dobře nebo nedokážou se dohodnout se svým okolím nebo nadřízeným a na druhé straně tady vidíme určitý problém v politickém hnutí ANO, které nedokáže, které nedokáže generovat dostatečně kompetentní odborníky ze svých řad, aspoň takhle to musí působit.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem, když jste se Adame, nechtěně, no nespletl, přeřekl, co se týče ministra zahraničí, tak také se spekulovalo ještě před nedávnem, na kolik pevná je pozice Tomáše Petříčka.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Tam to vypadalo na určitý gambit, ale protože ten rezort zahraničí patří do, patří koaličním partnerovi sociální demokracii, tak tam by ta výměna si vyžadovala mnohem více vyjednávání anebo řekněme politického tlaku a je málo pravděpodobné, že by na to sociální demokraté jen tak beze všeho přistoupili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ještě před Velikonocemi se v Bruselu rozdělovalo 10 milionů solidárních vakcín proti covidu-19, mají dorovnat rozdíly v rychlosti dodávek séra jednotlivým členským zemím. Česku připadne 240 tisíc dávek. Mohlo však získat dalších 70 000. Opozice to označuje za selhání vlády. Premiér naopak viní Unii ze slabé solidarity a z porušení jednacích pravidel. Co se vlastně v Bruselu stalo? Ono je to docela složité.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Je to docela složité, pokusím se to zpřehlednit. Vezmu od té obecné věci. Je máme tady pandemii, očkování probíhá poměrně pomalu. To platí pro celou Evropu, když se podíváme na ta celková čísla, a to znamená, že to vytváří tlak na to nějak tu situaci řešit. Přičemž to, co se řešilo nyní a co se stalo kamenem, kamenem úrazu, bylo rozhodování o tom, zda těch, zda z těch dávek navíc a kolik, jakým způsobem mají dostat ty země, které jsou na tom relativně nejhůře. Mezi tyto země patří i Česká republika, ale nutno podotknout, že mezi těmi, kterým se, kterým se to, které jsou na tom špatně, ona je tam v tom relativně nejlépe. To znamená, že ta její vyjednávací pozice je o něco slabší. To je bod jedna. Bod dvě, když si něco vyjednat, tak musím vytvořit nějakou vyjednávací koalici. Vyjednávat sólo ve sdružení, které má 27 členů, je prostě nesmysl, to nemůže fungovat. A když to zkrátím, tak to je přesně to, co se premiéru Babišovi na konci přihodilo. On nejdřív vstoupil do určité vyjednávací koalice, kterou dával dohromady rakouský kancléř Kurz. Dokonce se tvrdí, že ten nápad se zrodil při cestě s dánskou premiérkou do Jeruzaléma. A podařilo se vytvořit celkem silný vyjednávací blok o řádově šesti, sedmi zemích, které prosazovaly to, aby se nerozdělovalo pouze ty dodatečných 10 milionů dávek pouze podle počtu obyvatel ale aby se vzalo v potaz právě míra postižení těch zemí, které jsou, co se očkování na tom nejhůře. A když to zkrátím, abych to dlouho nerozpitvával, vlastně nakonec stalo, že ten kompromis, který se nakonec dávalo dohromady portugalské předsednictví, tak bylo, byla Česká republika jediná, která ho nepřijala a stalo se to, to co se nutně muselo stát. Také na to relativně doplatila, podtrhuji slovo relativně, protože nakonec těch 70 tisíc závěrů, o které jsme měli přijít, teda které jsme neměli dostat navíc, takže se na ně složilo RakouskoSlovensko a Maďarsko a další země, ale důležitý je ten politický efekt, a to je určitě veliký politický neúspěch premiéra Babiše, a to tím spíše, že on v té věci vyjednával v zásadě úplně sám. Mám pocit, že aspoň podle toho co jsem zaslechl, nedal ani příliš možná na varování nebo nebyl dostatečně varován těmi kontakty v Bruselu. Tam je nutno vidět, že ta finální fáze se odehrávala, odehrávala na Velký pátek a vyjednávali to velvyslanci podle instrukcí z Prahy. Ale byla to premiérova věc a ta, ten to, že ten výsledek nedopadl podle očekávání nebo aspoň tak, abysme s ní mohli být spokojeni, je určitě premiérova odpovědnost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Portugalské předsednictví v Radě Evropské unie vlastně, které přišlo s tím návrhem, označil premiér Andrej Babiš za loutku velkých států. Tady jenom připomenu, že Česká republika se příští rok ujme předsednictví v Radě Evropské unie. Co to vlastně pro nás bude znamenat v kontextu právě jaksi té křehké diplomacie, o které teď Adame mluvíte. Jak si Česká republika, teď odhlédnout od vakcinační, řekněme, diplomacii nebo politiky, vede v těch vyjednáváních s unijními partnery?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Je to se střídavým úspěchem. Na té řekněme odborné expertní úrovni nebo diplomatické tam to často funguje docela dobře. Tam jsou lidé, kteří to dělají nějaký čas. Dokážou se v té věci zorientovat. Dlouhodobě se v České republice ukazuje jako problém ta kompetence na té nejvyšší politické úrovni. Tam to ne vždy funguje, jak by mělo. Koneckonců je stále ještě v živé paměti kolaps vlády Mirka Topolánka během českého předsednictví, což se nedá nazvat než jako politickým amatérismem. To prostě žádná jiná vláda neudělala. Pamatuji si, že i tehdy Slovinci, kteří prožívali určitou vládní krizi během svého předsednictví, tak si to řešení prostě nechali až po tom předsednictví a věnovali se tomu, co bylo jejich práce. A teďko tady hrozí, právě máme teďko tu čerstvou ukázku toho jednání o vakcínách, že se na to předsednictví nepřipravíme pořádně. Je tady jistý aspoň co já mám z toho dojem, jisté podceňování té, té role s odkazem na to, že dneska unijní předsednictví má slabší pozici než mívalo před Lisabonskou smlouvou, ale když se podíváme například na předsednictví německé v minulém pololetí, které vyjednalo docela důležité věci, jako je společný dlouhodobý rozpočet nebo ten balík pomoci pro na, na úvod v boji proti důsledkům pandemie. A koneckonců i to co dokázalo Portugalsko, což je nepochybně srovnatelná země kolem, kolem toho kompromisu nabízeného, na rozdělování těch vakcín, tak to předsednictví má stále významnou roli a je třeba se na to pořádně připravit a nestačí se na to připravovat půl roku před tím, to se připravuje dlouhodobě, protože ta předsednictví funguje v nějakých cyklech, v takových trojicích a ta práce se nedá odbýt, protože spousta věcí se musí připravit dopředu. A vždycky se bedlivě sleduje a tím se vytváří pověst té země, jak se na to dokáže připravit, jak se dokáže domluvit se svými partnery a co dokáže nakonec vyjednat. A to bude zkouška, které by, které budeme vystaveni už vlastně v příštím roce, což je z hlediska plynutí diplomatického času za rohem. A zatím mám docela velké obavy o to, jak se to bude vyvíjet. Tím spíše, že nás na podzim čekají volby. To znamená, že tam nemůžeme vyloučit, že dojde ke střídání vlády, že bude v nějaké jiné sestavě nebo v úplně jiné sestavě a bude to klást vysoké nároky na tu přípravu, protože to už do toho našeho předsednictví bude zbývat prakticky velmi málo času.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Vracím se ještě k té vlastně první otázce, k tomu rozdělování 10 milionů jakýchsi solidárních vakcín. Ono vlastně došlo k tomu proto, že distribuce mezi jednotlivými členskými zeměmi není vyvážena. Proč tomu tak je?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Celý problém začíná a končí na, při konstatování, že Evropská unie tady řešila problém, na který nebyla připravena nejen co do rozsahu, ale i co takříkajíc toho rezortu, protože zdravotnictví jako takové je v zásadě v kompetenci národních vlád. Dokonce a vy to Zito budete znát jistě lépe než já v případě Německa je to na úrovni, na úrovni jednotlivých spolkových zemí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
kancléřka má velké problémy s tím se dohodnout, se 16 premiéry spolkových zemí, aby to fungovalo pořádně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem nejraději Adame, by to chtělo už převzít do svých vlastních rukou.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
No, ale myslím, že se jí to nepodaří a ty zemští premiéři jí to dávají svůj, svojí moc a sílu docela slušně pocítit. Ale abych se vrátil k tomu, o čem se tu jednalo. Byla tady prostě, Evropská unie musela vyjednávat, on jak bude zvládat zdravotnickou otázku, což je rezort, který v zásadě nemá v popisu práce bod jedna. Pak když se dohodli, což bylo správné rozhodnutí, že to bude řešit Unie jako celek, protože jinak by hrozilo, že jednotlivé státy mezi se budou soupeřit, závodit a tam by vyhrávali určitě ty silnější s většími peněženkami. Tak tohle rozhodnutí bylo správné a nastal zase problém, že to musel teda vyjednávat komise, ty nákupy a ona s tím nemá velkou zkušenost. Ona má velkou kompetenci třeba o vyjednávání smluv o zahraničním obchodu. To jsou všechno věci které, kteří jsou tam zkušení lidé, ale nákup vakcín na to vlastně nebyli připraveni. A tam se stala určitá chyba, že se soustředili na vyjednávání, hlavně co se týče ceny a méně možná už na to, co se týče, aby ty dodávky plynuly spolehlivě v tom čase, v kterém byly dohodnuty. To je to, co teďko zažíváme, že vypadávají dodávky od jedné konkrétní firmy. A teďko se už dostáváme do té složitosti a na konci bylo vyjednávání o tom, že firma, firma AstraZeneca slíbila, že 10 milionů dávek dodá o něco dříve a, než by měla původně na konci roku a teď šlo o to jaksi to rozdělit. Jeden klíč byl právě podle počtu obyvatel a druhý byl, že se vezme v potaz, že z toho balíku, řekněme, čtvrtinu se bude rozdělovat těm nejvíce postiženým zemím, mezi které patřila také Česká republika, ale v relativně slabší pozici, protože není zdaleka tak nejpostiženější, aspoň co se týče toho očkování. A prostě tam byl velký problém, že kompromis, který nakonec ležel na stole, byla to Česká republika, která ho jediná odmítla, a proto to nedopadlo tak, nedopadlo dobře. To je prostě účet, který je nepříjemný, ale takhle ta situace prostě vypadá.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Aktuální události pro Český rozhlas glosuje zahraničně politický komentátor Adam Černý. Rekonstruovat staré přátelství s Libyí chce Mario Draghi, italský premiér, který v Tripolisu jednal s novým libyjským protějškem. Naposledy byl premiér Itálie v Libyi v lednu 2012. Jeden francouzský politolog přirovnal tuto návštěvu k tomu, jako kdyby čerstvě zvolený francouzský prezident Emmanuel Macron ihned odjel do Alžírska. Jak to vnímáte, Adame, považuje se Řím stále za ochránce Libye?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
No, to srovnání samozřejmě ve francouzském kontextu zní velmi přiléhavě, ale přesto bych si dovolil říci, že tam je jistý rozdíl, protože AlžírAlžírsko bylo součástí Francie. Tam proto, když Alžírsko získalo nezávislost na konci padesátých let minulého století, tak tam se objevili ti Francouzi, kteří se museli vrátit na evropský kontinent, který mají ve Francii na označení /nesrozumitelné/ černé nohy. Tak, když to, když to Libye jako taková nebyla integrální součástí Itálie. Tam je tenhle ten rozdíl, ale jinak co se týče toho jistého vztahu koloniální velmoci vůči africkému území, tam to srovnání platí. A možná, že by se slušelo připomenout, že vlastně to a tam je cítit ten význam, jaký tomu Itálie přikládá. Je to první zahraniční cesta nového italského premiéra a ta zamířila právě do, do Libye a pokusila se tam obnovovat ty vztahy, přičemž si myslím, že ten, ta cesta je teprve někde na začátku, protože Libye po těch 10 letech od pádu Kaddáfího režimu je stále v ne zcela dobrém stavu. A myslím si, že je třeba také připomenout kontext, že, že to není jenom zájmem Itálie, pokusit se ty vztahy s Libyí dát dohromady, napomoci uspořádání poměrů v Libyi, že to je zájem celé Evropy, protože jednak je to země relativně bohatá, takhle. Je to země relativně bohatá s malým počtem obyvatel s totalitní minulostí. To znamená, že, že jsou tam velké předpoklady pro veliké problémy. To je přesně to, co se tam během 10 let odehrávalo a zároveň, a to je pro Evropu důležité, tam se k tomu možná dostaneme spolu s Tureckem, jsou to dvě země, které představují dva nejdůležitější prostory pro migrační toky směrem do Evropy. A to myslím, že bude také předmětem jednání nebo bylo předmětem jednání v Libyi. Akorát je tam ten rozdíl, že v Turecku je pevný režim pevně usazený v sedle s jasným vládcem, zatímco Libye trpí vnitřní roztříštěností, což souvisí jednak s tím pádem režimu Kaddáfího a s tím, že v té zemi byla spousta zbraní, takže tam pronikly i zahraniční milice. Je to země historicky nesourodá. Vždycky tam byly rozdíly mezi tou východní a západní části, k tomu by se dal připojit, že tam je vlastně ten, ten prvek, prvek té vnitřní Libye, který taky žije svým vlastním životem, takže ona je historicky daleko méně sourodá než právě třeba Turecko, o kterém jsem mluvil předtím, a to všechno je ve hře, nebo bylo ve hře při cestě Maria Draghiho do Tripolisu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hledá vlastně tedy Itálie jaksi novou roli nebo staronovou v tom středomořském regionu?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
No, hledá tam svojí roli kvůli těm historickým vazbám a nesmíme zapomínat na další věc. Libye, jak jsem se o tom zmínil, je země bohatá potenciálně, protože má velké přírodní zdroje, a to především ropná pole a těch ropných polích se vždycky byla účastná italská, italské společnost Eny, takže tam jde samozřejmě i o ekonomické zájmy, ale Itálie není jediná, která je tam ve hře.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
No, ono v Tripolisu si v posledním období podávají kliky u dveří různí politici.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Nejen v Tripolisu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nejenom v Tripolisu se zástupci nově vytvořené libyjské vlády, která vlastně má zajistit návrat ke stabilitě. Před pár dny byl také nebo se sešel předseda Evropské rady Charles Michel a takhle bychom mohli vlastně pokračovat.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Určitě, protože tam byl, tam byl myslím v neděli Charles Michel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Čtvrtého.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Čtvrtého, takže tam je na tom vidět ten zájem, který je, jak jsem říkal. První je stabilita země, která je přes vodu takříkajíc od Evropy, to je pár z Itálie je to velmi blízko. Na druhou stranu je tam, je nutno zajistit stabilitu té země z hlediska těch migračních toků, protože jednu dobu to byla Libye, odkud proudily největší počty přistěhovalců. A zároveň jde tam o ty ekonomické zájmy, a to je v případě Itálie to naftový koncern Eny, to je myslím docela zřetelné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Mimochodem v německém tisku se nedávno objevilo označení pro prý nové evropské duo, chcete-li hnací motor. Hovořili jsme dosud o Německu a o Francii. Nyní je to prý Dragon, tedy Draghi a Macron, italský premiér a francouzský prezident. Jak se vám to, Adame Černý, líbí?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Je to docela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to výstižné?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Je to možné, samozřejmě je to novinářská zkratka. Novináři si libují ve zkratkách, protože se dobře prezentují. Ale myslím si, že to se bude odvíjet od jedné důležité věci, a to je od toho hlavního úkolu, který má italský premiér Mario Draghi. To znamená dát do pořádku italskou ekonomiku, nastartovat jí nějakým způsobem. Ona má samozřejmě velký potenciál, protože průmyslové tradice a kultura, zvláště v severní Itálii jsou enormní. Země potenciál má, ale má spoustu zkostnatělých předpisů, složitý, složitě organizovaný pracovní trh a tak dále. Čili nastartovat ekonomiku, to bude ten velký úkol, protože pokud ta ekonomika nepofrčí takříkajíc, nebo, nebo dá se aspoň trochu do pořádku, tak to slovo v té Evropě bude o to menší. To je zcela zřetelné, protože ten kdo na tom bude ekonomicky slabě, musí žádat pomoc těch ostatních. To znamená, že je na nich závislý, závislý a nemůže tolik požadovat. Sám jsem na to velmi zvědav, protože historicky vzato aspoň z hlediska těch posledních 50, 70 let Itálie v tom evropském seskupení hrála vždycky důležitou roli spojovací. Ale spíš se v uvozovkách trochu vezla, nebyla tou zemí, která by určovala tempo a tón tak, jak jsme to byli zvyklí třeba v tandemu francouzsko-německém. Tam ta role byla daleko výraznější. Uvidíme, jak se to bude dařit Mario Draghimu, když by všeobecně se pokládá, že jestli to někdo může v Itálii zvládnout, tak je to Mario Draghi.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Předseda Evropské rady Charles Michel navštívilo tureckého prezidenta Recepa Tayyipa ErdoganaMichela doprovázela šéfka Evropské komise Ursula von Der Leyen. Možná více než o obsahu jednání se zejména na sociálních sítích hovořilo o tom, jak na šéfku unijní exekutivy nevyšlo pracovně křeslo, když si oba pánové.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
No, je to, je to událost, která hned dostala nálepku sofa gate. A bylo to samozřejmě z čistě protokol, z čistě protokolárního hlediska, Ursula von Der Leyen jakožto předsedkyně komise je o něco níž, než je hlava státu anebo Charles Michel, který řídí zasedání hlav států a premiérů. Na druhou stanu je to předsedkyně komise vlivného orgánu a žena. Ale myslím si, že i kdyby to byl předseda komise, kdyby to nebyla žena, tak by to nebylo, nebylo solidní, protože ty partneři tam by měli být všichni na stejné úrovni. Myslím si, že to z pohledu, z pohledu hostitele tureckého prezidenta to bylo promyšlená urážka cílená, která měla vyzkoušet, jestli náhodou se hosté neurazí, neodejdou. Prostě měla je dostat do defenzívy. Oni to svým způsobem zvládli. Na druhou stranu se vůči tomu nedostatečně na místě nevymezili. Takže myslím si, že to trochu poškodilo ten, ten celkový obraz, protože nakonec, když budete jakási politická dohoda, jak se to dál bude řešit, protože hlavní je ta dohoda o tom, co dostane Turecko za to, že bude brzdit ty migrační toky na svých hranicích, tak to bude vyjednávat nakonec s komisí a v komisi, v jejím čele komise sedí Ursula von Der Leyenová, to je první od a druhá věc Turci, i když dokážou přitlačit hodně, tak oni velmi dobře vědí, že Evropská unie je jejich nejdůležitější a nejvýznamnější obchodní partner, že turecký export míří z nějakých jako 70, 80 % do Evropy. Takže Evropu tak jako Evropa potřebuje Turecko, co se týče problémů s migrací, tak zároveň Turecko potřebuje Evropu jako odbyt svého exportu. Takže možná, že teprve se ukáže, jestli se to prezentuje Erdogan, jestli se mu tenhle ten tah vyplatí.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A co Ankara žádá?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
No, chce, ona tlačí, aspoň to co se jsem viděl i v tureckých médiích, bylo, tlačí na to, rozehrává hru, že potřebuje nějakým způsobem pohnout s celou unii, uvolnit, uvolnit obchod. Stále mluví o tom, že se mají pohnout jednání o vstupu Turecka do Evropské unie, ale to pokládám za diplomatická gesta, protože ta otázka v podstatě v tuto chvíli nestojí na stole, protože země, která se chová, tak vlastně když to řeknu velmi jemně sobeckým způsobem jako Turecko, že hraje jenom na sebe i třeba v rámci Severoatlantické aliance, tak těžko může mít ambici, aby vstoupila do Evropské unie bez ohledu na to, jaké jsou její vnitřní poměry. To znamená, jaká je tam svoboda tisku, v jakém stavu soudnictví, jakým způsobem bude prezidentova strana ovládla všechny možné struktury společnosti po tom zmařeném puči, tak je takřka nepředstavitelné, že by tato země mohla mít ambici stát se členem Evropské unie.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Myslíte tedy, že už to Turecko vzdalo?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Nevzdalo, ta věc nebude nikdy prohlášena za, za odbytou. Taky nikdo z nás nebude na světě věčně, ani nebude věčně u moci třeba v Ankaře prezident Erdogan, třeba tam přijde nějaká jiná vláda. To se nedá vyloučit, takže ta věc zůstane maximálně v závorce.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ankara mimochodem před nedávnem odstoupila od istanbulské úmluvy zaručující /souzvuk zvuků/.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Ještě s argumentem, že si to dokáže zajistit sama, že práva žen a pak demonstrativně předvede tu věc s tím, že posadí, posadí Ursulu von Der Leyenovou bokem jako sekretářku nebo jako tlumočnici, to bylo prostě ostudné.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Konstatuje zahraničněpolitický komentátor Adam Černý, děkuji za váš čas, za vaši analýzu a přeji hezký den, na slyšenou.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Díky za pozvání a na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojky, přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beeye www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy

Koupit

Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.