Přepis: Jak to vidí Adam Černý – 26. října 2021

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí, je zahraničněpolitický komentátor Adam Černý, dobrý den.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Kde stále ještě dobré jitro.

Vladimír KROC, moderátor
Jak ovlivnil německou politiku končící předseda Bundestagu Wolfgang Schäuble. Jaká bude tamní příští vládní koalice? Je nějaká podobnost mezi českými Piráty a německými Zelenými? A bude /nesrozumitelné/ vyzyvatelem Emmanuela Macrona v prezidentských volbách. Tak to jsou některá z témat, která se chystáme probrat. Příjemný poslech vám přeje Vladimír Kroc. Dnes se schází nově zvolený Bundestag. Schůzi má předsedat končící šéf německého parlamentu křesťanský demokrat Wolfgang Schäuble. Asi málokdo ovlivnil německou politiku jako on.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Určitě je to opravdu silná tradiční figura německé politiky. Dokonce se jeden čas o něm uvažovalo jako korunním princi po Helmutu Kohlovi. Jeho kariéru zbrzdil atentát, po kterém zůstal upoután na vozíčku. Ale jeho kariéru vlastně zkosila ta finanční aféra spojená s Helmutem, Helmutem Kohlem. Ale přesto zůstal vlivným činitelem spolkové politiky, protože byl ministrem vnitra, ministrem financí naposledy jako předseda Bundestagu. Takže málokdo se může vykázat s takovou kariérou. I když není s přechodem křesťanských demokratů do opozice jeho role samozřejmě významně poklesne.

Vladimír KROC, moderátor
V Bundestagu sedí nepřetržitě od roku 1972, čili on zůstává v poslaneckých lavicích, ale.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Ale už přestane ten vliv a ten vliv byl značný. Když jsem zmínil například ministerstvo financí, v jehož čele stál, tak v době té finanční a dluhové krize, kdy se hodně projednávalo Řecko. Prakticky každý 14 dní, tři neděle na zvláštních summitech do dlouhých nočních hodin, tak on zastával to striktní stanovisko. On byl spíše proto, aby se evropská, aby se eurozóna Řecka jako škodlivého článku zbavila. Vláda to ona mistryně kompromisu, kompromisu Angela Merkelová, která se postarala o to, že převážil ten politický aspekt, že je nutno ze společenství držet pohromadě. Když budeme mluvit o Wolfgangu Schäublovi, tak já bych se vrátil k tomu jeho příběhu, kde se jeho kariéra lámala. A je hrozně zajímavé. On byl věrným spolupracovníkem Helmuta Kohla a vypadalo to, že bude, že bude jeho nástupcem, ale tam byl ten kritický moment, kdy se provalily ty černé, černé financování do pokladny stranické. A Kohl odmítal prozradit, jak to bude. A Schäubel na něj naléhal a říkal, musíme to jako říct, protože jinak já budu zničen. A Kohl tehdy dal přednost tomu, že to utají a že naopak Schäubleho kariéra bude zničena. A tady jsme u dalšího příběhu. Ve chvíli, kdy padl Wolfgang Schäuble jako potenciální nástupce po Kohlovi, za kterého byl dlouho pokládán, tak se otevřeli dveře pro nenápadnou političku z východního Německa jistou Angelu Merkelovou. Takže jeho příběh je s tím příběhem Angely Merkelové velice úzce spojený.

Vladimír KROC, moderátor
Když se ještě vrátíme k tomu, co jste před chvílí řekl, že byl za finanční krize stoupenec odchodu Řecka z eurozóny. Co myslíte, spíš to u voličů pomohlo nebo naopak?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Museli bysme se zeptat, u kterých voličů. Ale u voličů konzervativních uspořádaných Němců, kteří ještě občas vzpomínají na svojí /nesrozumitelné/ marku a které říkají, že peníze státu mají být v pořádku. Tak u nich mu to spíše pomáhalo. Jiná věc je, co je to takové, co by takový krok znamenal politicky. Jak by tu, ten projekt eurozóny, který je ve své podstatě politický, protože má držet ten spolek více pohromadě. Tak jako /nesrozumitelné/ odchod z Řecka poznamenal. To je samozřejmě ono kdyby, které tady nemáme. Ale určitě by to mělo docela podstatný vliv na fungování eurozóny.

Vladimír KROC, moderátor
Jak jeho kariéru poznamenal ten 12. říjen 1990, myslím onen atentát, po kterém kdy modrej útočník poškodil míchu, tak zůstal na, na, na vozíčku.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Já bych si dovolil trochu odvážně říct a bude to znít možná trochu /nesrozumitelné/, tak ho to trochu poškodilo v tom smyslu, že sice ho všichni respektovali, ale tím nevysloveným aspoň v té době, tedy od té doby se samozřejmě situace a nálada ve společnosti vyvinula. Tak tehdy představa kancléře na vozíčku, ještě nebyla docela akceptovatelná. Ne proto, že by německá společnost se vymezovala vůči handicapovaným lidem a schovával je po různých ústavech. Jak jsme to zažívali u nás, nebo jak se domluvíme tady v Praze. Jedni z prvních počinů prvního porevolučního primátora Kořana bylo, že si nechal poradit od svých německých kolegů, že je dobré, aby chodníky občas někde měly naklopenou tu hranu, aby vozíčkáři mohli přijít přes silnici a najíždět na chodníky. Takže v tom byla /nesrozumitelné/ společnost /nesrozumitelné/. Ale určitě by bylo pro ní obtížné akceptovat handicapované fyzicky, handicapovaného kancléře.

Vladimír KROC, moderátor
Dá se Wolfgang Schäuble přesto všechno pokládat za šedou eminenci německé politiky?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Určitě to byl člověk, který orchestroval spoustu, spoustu kompromisů, spoustu vnitrostranických dohod. A dokonce se dá říct, když se posuneme do současného roku, kdy vláda křesťanská, křesťanští demokraté a křesťanští sociálové z Bavorska společně těsně poraženi ve volbách. Tak za nese Wolfgang Schäuble osobní odpovědnost, protože to byl on, který pomáhal jako kancléřského kandidáta prosadit Armina Lascheta a Armin Laschet prostě v té zkoušce neobstál. A za ten špatný výběr nese tu odpovědnost a spoluvinu samozřejmě také Wolfgang Schäuble.

Vladimír KROC, moderátor
Je mu 79, jakou má podle vás ještě politickou perspektivu?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Bude to respektované, ale pomalé odcházení, zapomnění řekněme. Nyní je oslavován, ale já si vzpomínám na hezký výrok Helmuta Kohla, kterého i po odchodu z úřadu oslavovali myslím v Rakousku a říkali, mluvili o něm jako o velkém Evropanovi. On říká, že to je ten evropský monument a Helmut Kohl říkal, víte, jak je to s těmi pomníky. Lidé se sejdou, monumenty zahalený, to je tím plátnem, zahraje hudba, pronesou se projevy. Pak se platnost strhne. Lidé si popřejou, rozejdou se a přilétnou holubi.

Vladimír KROC, moderátor
Jak se rýsuje v Německu příští koalice?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Příští koalice se překvapivě podle těch zpráv, které nyní pronikají, se její ustavování rýsuje docela snadno. Původně se říkalo, o tom psal britský týdeník Economist, čekalo, že kancléřka vytáhne, prostě bude muset ještě schovat jedno ze své barevných sak na novoroční projev kancléřský. Ale nyní to vypadá, že by možná, řekněme řádově do prosince, už ta vláda mohla být, jak se říká pod střechou. Protože ty, to základní vyjednávání tam jednalo x lidí, na kterých se řádově stovky lidí, kteří dávali ten základní dokument a zjišťovali, v čem se shodnou, v čem se neshodnou. Tak dospěli k názoru, že to můžou dát dohromady. A takže oni už si mohli vypracovat konkrétní program a s tím třeba také rozdělování ministerstev. Tak jak to vidíme i na té české scéně. A myslím si, že tam ta naděje je. Především proto, že si myslím, že ty zúčastněné tři strany a nutné je připomenout, že to je od padesátých let poprvé, kdy ta vládní koalice v Německu by měla mít 3 strany. Takže si uvědomí, že jejich neúspěch by jedna silně poškodil je jako politiky neschopné kompromisu a jednak by to neprospělo Německu jako takovému, které určitě v době, kdy stále ještě se potýkáme s pandemií. Nyní máme energetickou krizi, problémy s dodávkami, tak ta země potřebuje vládu s mandátem, která může věci řešit. Takže z tohoto hlediska to vypadá nadějně. A tady je nutno říci, že to nebyl těch, nebyl a není lehký úkol ze dvou důvodů. Jednak je to trojkoalice a jak říkají lidé v Německu, čím širší koalice tím větší nárok na kompromisy a větší nárok na obsazené křesla. A za druhé ti 3, co tam jsou, je to nesourodý spolek, protože zvláště aspoň z mého hlediska Zelení a FDP vůči sobě chovají jak ideovou tak i do jisté míry takovou osobní nevraživosti podezíravost, že si příliš nevěří. Ale tady prostě převažuje ten moment, že se musí dát dohromady. A pokud bysme chtěli rozebírat ty důvody, tak bysme se museli vrátit právě k historii strany Zelených v Německu.

Vladimír KROC, moderátor
Když jste před chvílí zmínil českou politickou scénu. Dá se najít paralela jak dnes naše společnost nahlíží na Piráty a jak někdy v osmdesátých letech německá veřejnost viděla zelené, když se poprvé dostali do parlamentu?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Určitě, když si vzpomeneme, z čeho se němečtí zelení zrodili, zrodily se takzvané mimoparlamentní opozice. Byla to směs, řekněme, jednak pacifistů a jednak ochránců životního prostředí. Byli někdy naladěni až antisystémové, proto byli velmi podezřelý v očích zavedených stran. A navíc ještě přicházeli s tím, že vypadali prostě jinak. Byla to jiná generace mladší, když poprvé zasedli v Bundestagu v roce, tuším 83, tak prostě tam se objevily, nikoliv v oblecích a měli na sobě kecky, svetry, dámy ty svetry pletly v té zasedací síni. Někteří měli hodně dlouhé vlasy, za což jim společnost řekněme na ulici zvykla, ale v politice se to prostě ještě nenosilo. Krom v jejich vedení lidé jako třeba Joschka Fischer s jeho pověstí, organizátora pouličních demonstraci a napadání policistů ve Frankfurtu nad Mohanem. Čili měli všechny rysy, které by se mohli s trochou nadsázky přenést na dnešní Piráty, na které se v té předvolební kampaně úpěnlivě lepí nálepka neomarxistů. Ať už to dneska znamená cokoliv a včele mají předsedu, který říká, že si ty /nesrozumitelné/ prostě nesundá. To prostě tam je ta, co se týče toho zjevu, co se týče generačního střídání. A to myslím, že bude velmi důležitý, vnímat ten generační pohyb. A za druhé pro zelené bylo příznačné a myslím si, že to nyní Piráti zažívají podobně u nás, že jedna věc je být v opozici, což jistě důležitá práce. Ano, tady nutno říci aspoň, co já vím o pirátských poslancích za to minulý období. Oni byli neobyčejně pracovití. To uznávají i lidé, kteří nejsou z této strany. Ale jedna věc je přejít k té odpovědnosti, kdy prostě nemůžete prosadit všechno. Navíc oni v těch volbách utrpěli takový velký hák na pravé oko. Když byli, řada jejích poslanců kandidátů byla vykroužkována. Takže nyní jsou v té, v té Poslanecké sněmovny se 4 poslanci a tam toho věru mnoho nezmůžete. Musíte přemýšlet, jestli budete sedět takříkajíc venku ve společnosti se stranou, s hnutím ANO a s SPD, se kterým jste v těch minulých čtyřech letech v tom, v té Sněmovně nechtěli mít vůbec nic společného. Navíc váš nejbližší spojenec, s kterým jste pracovali ve Sněmovně STAN, v té vládě budou. To je velice nekomfortní situace, která by je aspoň z mého pohledu měla vést k tomu, že by v té vládě měli být, i když to tam nebudou mít jednoduché.

Vladimír KROC, moderátor
Teď jste mi odpověděl na otázkou, chtěl jsem se zeptat, kdyby se s vámi Piráti radili, jestli byste jim tedy přeci jenom poradil to vládní angažmá.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Ale teď jsem to jakoby jim doporučil, ale zároveň platí, že vstup do vlády, je velice obtížná záležitost. Tady se vrátím k těm zeleným německým, kteří jak jsem zmínil do Evropského parlamentu se dostali v roce 79, do Bundestagu 83. A až v roce 98 do vlády. Takže už nabrali spoustu zkušeností v zemských vládách, jak se politika i z té odpovědné exekutivní úrovni dělá. A přesto na podzim 98 ustavili koalici se, se sociálními demokraty a na jaře je čekala v podstatě existenciální zkouška, protože byla kosovská, jugoslávská krize. A NATO muselo rozhodovat o tom, jestli použije, použije sílu v Jugoslávii. A pro tohle to rozhodnutí nakonec se vyslovila i strana zelených, po velkých vnitřních diskuzí, protože tady se vracíme, vracíme k těm kořenům zelených. Mezi nimi bylo spousta pacifistů, kteří protestovali proti americkým raketám v osmdesátých letech v Německu. Takže pro ně to rozhodnutí, jak a proč se vyslovit pro použití síly, nebylo vůbec snadné. A takových rozhodnutí, když jste ve vládě, děláte v podstatě každý den řadu.-

Vladimír KROC, moderátor
Hostem pořadu Jak to vidí je zahraničněpolitický komentátor Hospodářských novin Adam Černý.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Vyslovil jste jméno člověka, který má dneska svátek.

Vladimír KROC, moderátor
Kde je tedy tedy to nové zjevení francouzské politiky. Já jsem se teď ujišťoval, že Eric /nesrozumitelné/ se čte, ano tak správné. Už Jsem četl jeho přirovnání ke šrapnelu, v souvislosti s blížícími se prezidentskými volbami.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To je docela správné přirovnání, protože francouzská a politická scéna se po letech, kdy tam byla pravice, levice tradiční, velmi proměnila s nástupem francouzského prezidenta Macrona, který si ustavil svoje hnutí, které se dnes jmenuje Republika na pochodu. Ale v zásadě ta scéna měla nějaké stabilní kontury a především na té pravicové straně, kde to krajní křídlo nyní pravicově populistické reprezentovala rodina Le Penů, původně od zakladatele /nesrozumitelné/ Le Pen a nyní je jeho dcera Marin. A najednou zčistajasna se na té scéně objevil někdo, kdo sice se profiloval svými názory politickými, které formulovat v některých, v některých knihách, jako je francouzská sebevražda, tak se profiloval, začal profilovat jako politik. A nyní, i když to neřekl a on dobře ví proč. Neřekl otevřeně, že bude kandidovat na prezidenta, tak už se objevuje v žebříčcích popularity a tam v poslední době dokonce Marin Le Pen předběhl. A to je zásadní, jak říkají lidé mající rádi anglické výrazy /nesrozumitelné/, že to je něco, co mění tu hru. Protože to mění to nastavení, že toto křídlo politické scény obstarává jedna osoba a Marin Le Pen má velký problém, zatímco se připravovala asi už třetí, připravuje na třetí pokus o prezidentskou kandidaturu a na souboj. Tak najednou má konkurenta vedle sebe takříkajíc ve vlastním rybníku, se který loví v jejich vodách, který nyní předbíhá, předbíhá. Správná otázka v této souvislosti zní, co to znamená pro ty 2 a co to znamená pro případný výsledek francouzských voleb.

Vladimír KROC, moderátor
No, v té knize francouzská sebevražda, kterou jste zmínil, tak autor píše, že za problémy Francouzů mohou převážně imigranti. On se narodil do rodiny berberský Židů, kteří se přestěhovali do Francie z Alžírska. Co myslíte, máte tedy šanci stát se příštím prezidentem?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Má šanci v těch volbách se výrazně profilovat. Jestli má šanci vyhrát, toť velká otázka. Protože na té pravé straně podle těch posledních průzkumů se vyskytují v zásadě 3 kandidáty, kteří jsou s mylným rozptylem na tom podobně. To je /nesrozumitelné/, o kterém se nyní bavíme. Marin Le Penová, kterou jsme zmíníli a Xavier Bertrand, který reprezentuje tu tradiční pravici. To znamená, že někdo z nich by mohl mít šanci, pokud by posbíral hlasy těch ostatních. Toť je velká otázka, protože nad nimi stále s pozicí proto první kolo francouzské reprezentantské volby jsou dvoukolové, je stále francouzský prezident Emmanuel Macron se 24 procenty. Pro něj samozřejmě bylo výhodnější, kdyby do toho druhé kola s ním postoupila Marin La Pen, protože jak se říká zase v jiném žargonu pražském politickém, protože tu paní už umí. Už ví, jak na ni, jak ukázal při té minulé prezidentské debatě, která, která teda aspoň jak já si jí pamatuju, trvala 3 hodiny, což bylo k nesnesení. Nedovedu si představit, že prezidentská debata mohla trvat 3 hodiny, kdo by to poslouchal. Ale tam prostě, tam Marina Le Pen jednoznačně neuspěla, především nepochopila tu prezidentskou roli, a pak se ukázalo, že není příliš kompetentní v ekonomických otázkách, což Emmanuel Macron dobře věděl. Nechal jí útočit a pak na těch důležitých tématech dokazoval, že se v tom příliš nevyzná. Jiná otázka je, jak by to bylo, kdybyž do toho druhého kola postoupil právě /nesrozumitelné/, protože to člověk, řekl bych výrazově daleko schopnější než Marine Le Penová. Těžko by se mu dalo asi vhledem k jeho původu vyčítat to, co se vyčítávalo rodině Le Penu zvláště panu, panu otci, že má antisemitské sklony, jak by některého výroky naznačovaly. To Erikovi /nesrozumitelné/ neřeknete. Ale bylo byl tam asi veliký spor o to, o čem jsme se dotkli se v té knize, co je jeho základní myšlenka, útok, vymezování se vůči imigraci, protože tam se to dotýká to, čemu řekl, říkají Francouzi, základní republikánské hodnoty. Jestliže on říká, že imigrace je zásadní problém. Doprovází to tím, že by například mělo být zakázáno dětem dávat křestní jména arabská jako je Mohamed. Tak je to naprosto, jednak se nad tím každý člověk teda aspoň u nás asi zamyslí, kdyby mně někdo chtěl říct, které jméno svého synovi mohu dát a které ne. A za druhé to narušuje tu základní francouzskou hodnotou. To znamená, že neposuzujeme, že Francouzové se neposuzují podle původu, ale podle toho, že žijí ve Francii. A to je ten rozdíl, třeba v Německu dlouho platilo to, že se to odvozovalo spíš podle toho původu. Mělo ty i důvody pro to aby spíše se dostávali lidé, kteří Němci žijící v Rumunsku, v bývalém Sovětském svazu tehdy, aby mohli se dostat do Německa. Čili ta základní hodnota, že nahlíží na člověka, na Francouze jako na občana. To znamená, že je definován právě to tím republikánstvím, tak ta by byla ve velkém konfliktu. Byl bych dost zvědav na to, jak by polemika mezi těmito dvěma pány vypadala.

Vladimír KROC, moderátor
Tak uvidíme v dubnu. Pojďme kousek ještě stranou do další země, do Itálie. U soudu v Palermu začal v sobotu proces s bývalým italským ministrem vnitra Matteem Salvinim. Ten je obžalován z únosu v souvislosti s blokováním vylodění migrantů zachráněných ve Středozemním moři. Za co přesně mu hrozí až 15 let vězení?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To je několik věcí najednou, ale řeknu ty dvě nejdůležitější. Matteo Salvini v době, kdy se ta věc stala, byl ministr vnitra, takže měl nějaké kompetence týkající se bezpečnosti. A on z této pozice zakázal přistát té lodi, která patřila humanitární organizaci přistát, aby mohli, aby mohli vylodění uprchlíci, vytaženi z moře. Takže je to jednak porušení nějakého pravidla, pravidla na pomoc lidem v nouzi. A za druhé je to něco, co bychom nazvali zneužití úřední moci. A to je myslím to co, to co to, co se tam bude projednávat. Má to samozřejmě silné politické konotace, protože Matteo Salvini není jen tak někdo. Je to šéf jedné ze dvou pravicově populistických stran. K tomu se možná jistě vrátíme. Je to Liga, dříve Liga severu, které já ještě právě spolu s tou druhou pravicově populistickou stranou Bratři Itálie donedávna vypadali, že by měli v případě předčasných voleb velkou šanci na to vyhrát a sestavit vládu. To ale nebude tak úplně jednoduché. Jednak proto, že pan Salvini má teďko problémy se soudní mocí. A za druhé v nedávných regionálních volbách se ukázalo, že popularita těchto stranu trochu klesá. A to má jeden zajímavý důvod. Ta současná vládní koalice, která je v Itálii, je poměrně široká. Vede její Mario Draghi, bývalý evropský centrální bankéř a je relativně úspěšná. A co taky nesmíme zapomenout, bude rozdělovat ten evropský balík pomoci pro oživení po pandemii. A ten balík je spojen s reformními jistými nároky. To pan Draghi umí, je otázka, jak by to udělal Salvini. Navíc Salvini udělal takovou věc, že jeho strana tu vládu sice podporuje, ale nevstoupila do ní. On sám v ní není. To znamená, že v očích svých příznivců, kteří často se vůči té vládě vymezují. Tak ta pozice je nejasná. Je v té vládě, není v té vládě, podporuje jí, anebo jí oponuje. To je myslím ta velká politická, kterou, kterou bude muset. A navíc na něm lpí takový odhad trochu neúspěchu, protože on v minulosti se snažil, když odešel z té vlády, kde byli spolu s Hnutím pěti hvězd, tak se snažil vyvolat předčasné volby s tím, že tu vládu shodí. A předčasným volbám vyhraje, ale zapomněl si spočítat hlasy, že když on z té vlády odešel, tak prostě Hnutí pěti hvězd se dalo dohromady s tehdejší opozicí a ustavili vládu novou. Ano, zůstal mimo hru a takovéto chyby politické, to si lidé pamatují. Takže to je ten, řekněme ta značka neúspěchu, která na něm trochu lpí.

Vladimír KROC, moderátor
Spor kolem 10 velvyslanců v Turecku, kteří minulý týden ve společném prohlášení vyzvali k okamžitému propuštění občanské aktivisty Osmana Kavaly, je zřejmě zažehnán. Ambasády těchto států v pondělí na Twitteru napsaly, že jsou vázány diplomatickou úmluvou o nevměšování do vnitřních záležitostí. Co se vlastně stalo?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Byli jsme svědky poněkud bizarní situaci, kdy prezident jedné země prohlásil, že velvyslance 10 zemí, které představují jeho nejdůležitější politické, bezpečnostní a hospodářské spojence, protože z těch 10 bylo 7 členských, na to jehož členem stálé Turecko je. Tak označil za personu non grata, že s tím, že je vyhostí právě kvůli tomu, že podepsal /nesrozumitelné/ stanovisko, že by ten Osman měl, měl být propuštěn. Víte, pozadí je poměrně jednoduché. V Turecku se nedaří ekonomicky. Turecká lira zažila ohromný sešup a v takové situaci je nejlepší ukázat na vnějšího nepřítele, který ohrožuje to veliké Turecko a tím mobilizovat svoje, svoje stoupence. O to se, o to se prezident Erdogan pokusil, ale podle mého názoru přestřelil. Ta formulace, kdy velvyslanci říkají, že budou dodržovat diplomatické úlohy, do niž patří i to nevměšování se do zemí. To je pouze věta, která konstatuje skutečnost, protože k tomu velvyslanci vázáni, prostě jsou, která jenom umožňuje, aby on mohl říci, že oni už, že oni ustoupili, že to nebyl on, který musel stáhnout tu svojí výhrůžku.

Vladimír KROC, moderátor
Ono to tak právě působí. Je to správné, že se v otázce dodržování lidských práv evropské státy v Turecku nechovají důsledněji, řekněme?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Oni s ním mají velký problém. Zatím je reál politika. Turecko je veliká vlivná země 80 milionů na pomezí Evropy a Asie. To znamená, že představuje předmostí či most, či nárazníkovou zónu, jakkoliv to chcete do toho, do toho regionu Blízkého východu, odkud, odkud přichází spousta uprchlíky kvůli konfliktu v Sýrii, ale taky třeba až nyní z Afghánistánu. Takže je třeba s ním mluvit, ale na druhou stranu vnitřní poměry jsou takové, že s nimi demokratické státy těžko mohu souhlasit. My jako novináři třeba bychom měli vědět, že Turecko je dneska v podstatě zemí, kde pod zámkem daleko největší počet novinářů ve světě. Čili tam jsou poměrně velmi a koneckonců ten případ Osmana Kavaly ukazuje, jak ta, jak fungování justice je zvláštní, protože on byl zavřen, protože už sedí 4 roky. Nejdřív byl obviněn, že má něco společného s protesty v Istanbulu v roce 2013. Když to soud shodil, a pustili ho z vězení, tak během několika hodin byl znovu zavřena a byl obviněn z toho, že se podílel na přípravě puče v roce 2016 a sedí do dneška ve vězení. Ale soud se nekoná. Takže vlastně je v takovém právním vakuu a on není jediný. Takových lidí je v Turecku spousta. A to je myslím ten důvod proč, abysme se vrátili k tomu stanovisku těch 10 velvyslanců, kdy ty demokratické země na jednu stranu vědí, že s ní musí vyjednávat. Koneckonců minulý týden se tam byl rozloučit spolková kancléřka Merkelová. Na druhou stranu mají potíž s tím, jak to uvnitř té země funguje.

Vladimír KROC, moderátor
To byl zahraničněpolitický komentátor Adam Černý v pořadu Jak to vidí. Děkuju, na shledanou.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Díky za pozvání a na slyšenou.

Vladimír KROC, moderátor
Příjemný poslech dalších pořadů přeje Vladimír Kroc.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.