Přepis: Jak to vidí Adam Černý – 18. října 2022

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Bylo půl deváté. Milí posluchači, Zita Senková vás vítá u poslechu, neodcházejte, za malou chvíli budeme zpět a ani dnes. Nebudete připraveni o pořad Jak to vidí. Posloucháte Český rozhlas Dvojku, Zita Senková ještě jednou přeje dobrý den a můžeme začít pořad Jak to vidí. Už naproti mně ve studiu usedl Adam Černý, zahraničněpolitický komentátor, já tě vítám, dobrý den.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Stále ještě dobré jitro.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ano probereme povolební Itálii, demonstrace ve Francii i napětí na politické scéně ve Velké Británii, která možná míří ke třetímu premiérovi za 3 měsíce. Uvidíme, začněme ale aktuálním děním ve Francii Adame. Ta se probudila do černého úterý, jak tomu říkají tomu dnešnímu dni vzhledem ke stávce za zvýšení mezd dotkne se dopravy, škol, veřejného sektoru, několika odvětví. Je to takový předstupeň ke generální stávce?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Mohl by to být, ale když vyslovíme sousloví generální stávka, tak si představíme zemi absolutně zastavenou, ale je třeba mít na paměti jednu důležitou věc. I ve Francii se používá pojem předběžná stávka něco takového. A to nás vede k jedné velice důležité věci. Je třeba velmi zásadní rozdíl mezi tím, jak se vyjednává ve Francii a v Německu se, což jsou pokládány za dvě klíčové země v Evropské unii. Velmi zhruba řečeno, v Německu je to tak, že se vyjednává, vyjednává a vyjednává, když je jednání nevedou k dobrému konci, tak to proto stávkuje. Ve Francii je to naopak. Tam se nejdříve stávkuje, aby se ukázaly svaly a pak teprve se vyjednává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Má to efekt?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
No já kdybych měl posuzovat podle výsledků, tak bych řekl, že ten německý přístup bude efektivnější, ale je to tak. Podle každého gusta, ale když se obrátíme k té francouzské situaci, tak tam uvidíme při pohledu zpět, že tyhle situace se vlastně opakuji, jestli mě paměť neklame už minimálně nějakých 25 let. Já si pamatuji na Jacquesa Chiraka, který nastoupil v roce 95 do prezidentského úřadu s velkou chutí reformovat ekonomiku, což po něm opakovali jeho nástupci s poměrně podobnými výsledky, to znamená nepříliš valnými. A tu zemi zachvátila stávku, stávka železničářů, která na podzim 95 o několik týdnů opravdu zmrazila Francii absolutním způsobem. Ta situace dnešní není s tím úplně srovnatelná minimálně proto, že například za, bylo to myslím za Nicolase Sarkozyho, že se podařilo prosadit některé zákony, které omezovaly právě to, aby mohlo třeba jedno odvětví ochromit celou zemi. Naposledy se to ukázalo při tom hnutí Žlutých vést, kdy se blokovaly rafinérie, protože se nesmělo stávkovat v těch distribučních odvětví té dopravě. A dneska vidíme vlastně stávku, která se přenesla přímo do těch rafinérií. A tady uvidíme ten základní rozpor. A to je sice ten, že stávka v těch rafinérií má veliký efekt, že v podstatě každá třetí pumpa má velký problém s tím, aby vůbec mohla distribuovat pohonné hmoty. Ale zároveň vlastně ten ta, ta země je ochromená jenom jedním sektorem a ta vláda si s tím neví rady. A ten vtip je v tom, že je v tom politický rozměr, nabaluje se na to opoziční levice, hlavně vydaná /incomprehensible/. A na druhou stranu vláda nemá mnoho, mnoho prostředků, jak s tím naložit kromě těch, kromě těch silových. A je tam ještě jeden důležitý aspekt, proč kolem toho panuje trochu rozpaků a když bysme se podívali na průzkumy veřejného mínění, tak ta stávka nemá úplně jednoznačnou podporu. Ale může mít, pokud by vláda sáhla k té síle. A to sice lidé co pracují v těch rafinérií, to zdaleka nejsou lidé, kteří bojují pouze o zvýšení svých platů, svých platů, ale jsou to lidé, kteří bojují o zvýšení svých velmi slušných platů na francouzské poměry. Čili myslím si podle mého názoru, že důležitý je ten politický rozměr přes tenhle ten jeden sektor vyvolat velký pákový efekt na vládu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ono už tisícovky lidí o víkendu demonstrovaly v Paříži proti drahotě i reformě důchodů. Říká, že vlastně ta vláda nemá na to příliš nějaký recept, jak se ta situace může vyvíjet dál? Protože to zní jako docela patová situace.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Samozřejmě, že některé prostředky má, ale velmi váha je použít, protože ve chvíli, kdy sáhne k těm silovým prostředkům, to znamená, že má třeba zákonné možnosti svým způsobem, v uvozovkách, jak by se pěkně česky řeklo zrekvírovat ty, zrekvírovat ty rafinérie, prosadit tam sílu státu. Tak je otázka, jak by na to publikum reagovali, jak by na to reagovala společnosti, jestli by to použití síly považovala, v uvozovkách za to za přiměřené. Jestli by ta sympatie byl na straně prosazení pořádku, anebo na straně toho protestu. Už při těch teďko řádově posledních protestech to bylo to Hnutí žlutých hvězd jsme viděli, že ta, že ta síla protestu dokáže strhnout tu podporu. Takže tam je velký otazník. Další věc je politické pozadí celé toho, kde se to odehrává po volbách, které se odehrály v tomto roce, máme velmi zvláštní situaci ve Francii. Po dlouhou dobu, po dobu páté republiky to fungovalo tak, že když byl zvolen prezident a konaly se následně volby do Národního shromáždění, tak prezidentova strana získala silnou politickou podporu a mohla prosazovat svůj politický program. Pak jsme měli několik případů takzvané kohabitace, kdy se stalo, že v národním shromáždění byla většina, která nebyla stejná jako politický tábor prezidenta. A bylo nutné najít nějaký modus Vivendi. I to Francie dokázala zvládnout, ale nyní máme třetí případ, že máme prezidenta a vlastně nemáme v Národní shromáždění vůbec žádnou zvýšil, protože ta prezidentská strana ani případní spojenci prostě tu většinu nemají. Schází tam nějakých několik desítek hlasů a není možné se dohodnout a není možné věci prosazovat a tady se ocitáme u jedné zvláštnosti francouzského politického systému. Francouzský politický systém je silně prezidentský, i když třeba není až tak jako třeba americký. A podle ústavy článek hodný, hojně citovaný článek 49 3, prezident má možnost některé zákony nebo to, o čem bychom řekli zákony prosadit, nikoliv hlasu, hlasy poslanců, ale prostě svým vlastním rozhodnutím, to znamená jakoby dekretem, silou. Hodně se o některých věcech teďkon diskutuje. Například o tak citlivé věci, která se opakovaně vrací. A to je prodloužení věku do důchodu, což je věc, která dokázala zničit několik předchozích vlád.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zastavila bych se teď ještě u energetiky. Francie začala přímo dodávat plyn do Německa, to na oplátku posílá do Francie elektřinu. Vidíme tady Adame příklad takové té evropské energetické solidarity? Kdybychom to rozšířili, jaká je napříč Evropskou unií? Možná jenom připomenu, že Německo prodlouží chod svých posledních tří jaderných elektráren a to až do 15. dubna příštího roku. Původně zamýšlelo odpojit je na konci letošního roku.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Je to taková, trochu váhám, je to taková vynucená solidarita, protože jsou to obory, kde si ty státy hlídali dost svoje rozhodování velmi citlivě ve Francii, kde je silný podíl jaderné energetiky. Koneckonců tak jako v České republice byly, byla dlouho situace, že byla vlastně vývozcem té elektřiny, zatímco třeba v Německu, kde se utlumovalo jaderné, kde se utlumovala jaderná energetika, a nyní dochází k té dohodě, o které mluvíš. Koneckonců včera tady byl spolkový ministr Habeck a mluvilo se o podobné možnosti. To znamená o spolupráci Česka a Německa pro případ, že by byl nedostatek elektřiny i u nás, což si dovedu zatím těžko představit, protože jsme také byli po dlouhou dobu vývozci elektřiny. Ale vždycky u těchto dohod, které mají na začátku ten politický rozměr, že tady je politická shoda, že si budeme pomáhat, ještě je otázka, kdo zaplatí. Musí být dohoda, kdo bude hradit ty náklady té operace. Takže si myslím, že, abych odpověděl přímo na tvojí otázku, takže tady je posilování té spolupráce nebo jinými slovy integrace samozřejmě pod tlakem okolností dochází, to je zcela zřejmé.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A je Evropa, členské země Evropské unie jsou srozuměny s těmi cenami za americký zkapalněný plyn LNG?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To je, když mluvíme o Francii, velmi, velmi citlivá otázka, protože se mluví o tom, že ty ceny jsou až několikanásobně vyšší. Členové francouzské vlády o tom hovoří docela ostře /souzvuk zvuků/, což je velmi zkušený politik, bývalý, bývalý ministr pro evropské záležitosti, jestli mě paměť neklame a hlavně blízký spolupracovník prezidenta. Takže, když to on vysloví takovou to výhradu, tak je to vlastně jenom o stupeň níž pod prezidentem a určitě to bude, určitě to bude předmětem ostré výměny názorů, protože jedna věc je, že musíme si vzájemně pomáhat hlavně kvůli Ukrajině, která je pod tlakem ruského útoku. Ale druhá věc, jak budeme řešit dopady, náklady, náklady té věci a tady se může ukázat, že to, co vidíme ve válkách pravidelně vždycky, že někdo se může pokusit na tom válečném stavu také vydělávat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
44 evropských zemí na nedávném pražském summitu jasně řeklo, že odsuzují ruskou agresi a podporují Ukrajinu. Tak to jsou výsledky, to jsem citovala slova francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Takto si pochvaloval výsledky toho summitu a dodal, že potřebujeme více jednoty ve stále složitějším světě, který čelí mnoha výzvám. Jak vnímáš zpětně, Adame, právě výsledky tohoto velkého setkání?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Záleží na to, takříkajíc, od kterého stolu to budeme počítat. Kdybychom to počítali od toho stolu, od stolu země, o které tam vlastně byla hodně řeč. To znamená Ruska, tak pro Rusko, které se samo sebe považuje za velmoc, které by se, která by se ráda vrátila do stavu, kdy byla zároveň se Spojenými státy, tak samozřejmě to, že se sejde více než 4 desítky zemí a ona není ani pozvána ke stolu, tak je to samozřejmě politická porážka. Zvláště, když dáme dohromady s tím hlasováním na Valném shromáždění OSN, kdy vlastně asi 3/4 všech členských zemí hlasovaly pro rezoluci, která odsuzovala, odsuzuje to anektování těch čtyř, čtyř částí Ukrajiny. Pro Rusko z hlediska diplomatického, ať tvrdí cokoliv, je to známka politické izolace.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pro Ukrajinu /souzvuk zvuků/.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
/souzvuk zvuků/ silná morální podpora, ale samozřejmě je otázka a my se bavíme, začali jsme Francii, jestli každá ta země, která vyslovuje tu politickou podporu, jestli ji taky doprovází ta podpora materiální a v tom daném konkrétním případě, případě, jestli to bude dostatečná podpora s těmi zbrojními dodávkami. A tady třeba u Francie existují jisté pochybnosti, i když třeba Francie teďko oznámila, že do, do Ukrajiny, na Ukrajinu dodá další ty docela přesné a kvalitní houfnice Cesar. A já bych do toho, bych tak řekl silného vína kritiky přidal trochu vody, i když se mluví o tom, že už předtím dodala Francie nějakých asi 12 houfnic těch houfnic Cesar, což nevypadá jako velké číslo, tak je třeba mít na paměti, že to byla v zásadě asi čtvrtina počtu, kterými ta Francie dnes disponuje. Čili to zase z hlediska podílu toho, co má Francie k dispozici, to zase byl poměrně slušný, slušný výkon.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Lze říct, která ze zemí Evropy, Evropské unie je největším podporovatelem Ukrajiny?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Záleží, jak to budeme počítat, ale myslím si, že /souzvuk zvuků/, ale myslím si, že to určuje do značné míry geografická situace. Největšími stoupenci Ukrajiny budou samozřejmě země, které s ní sousedí nebo jsou ji nablízku. To znamená v první řadě Polsko. To podporuje velmi razantním způsobem, protože vytváří i zázemí pro dodávky zbraní, protože například tím, že přes Maďarsko se zbraně dodávat nesmějí. Určitě se tam mezi ně řadí i Česká republika. Porovnáme-li to s velikostí země s jejími možnostmi a samozřejmě zásadní roli v tom hrají Spojené státy, protože to je země, která má z hlediska světového nahlíženo naprosto největší zdroje a zásoby toho zbrojního vybavení a výzbroje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pohled zahraničněpolitického komentátora Adama Černého. Přesuňme se do Itálie, která skládá nový kabinet designované premiérky Georgi Meloni. Podle některých komentátorů nyní je budoucí vláda hrozbou pro demokracii, nýbrž pro ekonomiku. Jak to vidíš, Adame, na jaká nová jména si těch funkcích hlavních budeme zvykat jakou politiku lze očekávat od příštího kabinetu?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Nad tou italskou politiku povolební se bude vznášet otázka, která se v Itálii vrací často, zdá se tady, zda tu nebudeme svědky něčeho, co by se dalo vyjádřit úslovím, čím víc se to mění, tím víc je to stejné. To se často používá v souvislosti s Itálií. Takhle radikální a posměšně bych nebyl, ale prostě jedna věc je, to je v politici, často se opakující jev. Jednak věc jsou předvolební projevy, rétorika, sliby a pak přichází ta realita, která je většinou podložena ekonomickými reáliemi. A v případě Itálie je tam ještě jeden strašně důležitý faktor, který hrál velkou roli i v oblibě té právě končící vlády Maria Draghiho. A to je ta podpora z unijních fondů, z toho fondu, kterého se skládají všechny země, která je v případě Itálie co do objemu veliká, ale hlavně i vzhledem k Itálii myslím si, že to je největší příděl, který některá z ekonomik dostává.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jak se staví vůbec ten vítězný pravicový blok k reformám?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
To je právě to, co jsem chtěl zmínit, že ten, že zájem o tento fond, o tento fond, o tyto peníze je takový, že si myslím, že bude působit zklidňujícím dojmem na tu vládu. Protože pokud by nepokračoval v těch reformách, tak nebude dostávat ty peníze, protože ty jsou podmíněny zcela jasnými požadavky. Ty reformy už načal Mario Draghi, o kterém byla řeč a uvidíme, do jaké míry to udělá ta stávající, ta vláda, která přichází. Mluví se od toho, že George Meloinová, je to slyšet i v některých jejich projevy, že mluví o kompetenci. To znamená, že chce klást důraz na to, aby ve vládě byli lidé, kteří se vyznačují nějakým schopnosti, kvalifikací, že to nemusí být jenom čistě politické nominace, ta loajalita vůči straně. A já bych třeba jako z příkladů uvedl, že ministr zahraničí, o kterém se uvažuje, to je bývalý ministr, bývalý předseda Evropského parlamentu. Čili člověk, který sice patřil kdysi v minulosti do Berlusconiho strany, ale má už s evropskou politikou nějaké zkušenosti. Uvidíme, kdo bude dosazen do ministra vnitra. Velká otázka, jestli to bude Matteo Salvini anebo jak se v poslední době mluví, protože pozice Matteo Salvini je velice oslabená. Kdyby dostal místo vnitra zemědělství, což je sice pozice nepochybně i v Itálii významná, ale z hlediska, já bych tak řekl moc politického a mocenského vlivu slabší než vnitro, tak by to znamenalo, že si paní Meloniová rýsuje své hřiště velmi razantním způsobem na úkor svých koaličních partnerů.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Proč by se neměl stát Matteo Salvini opět ministrem vnitra?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Protože se jako ministr vnitra postavil poměrně radikální protiimigrační politikou a hlavně Matteo Salvini nese si za sebou známku silného politického neúspěchu až politického amatérismu. V roce 2019 vyvolal, se snažil, odstoupil z tehdejší vlády, kde byl ministrem vnitra, kde ty hlavní dvě složky byla jeho Liga a Hnutí pěti hvězd. A myslel si, když odstoupí z vlády, takže vláda padne a v předčasných volbách on bude tím, který bude získávat nové, nové, novou volební podporu. Ale nedopočítal, že ti, co jsou v parlamentě, že dokážou poskládat koalici bez něho, což se také stalo. Přišel Mario Draghi a pozice Mattea Salviniho byla velmi oslabená. Jiná věci a ta je taky, by se měl změnit. Je to politický aspekt, který se týká zahraniční politiky, která nemusí být v tom daném případě v Itálii tak silná, ale ty koaliční partneři, kteří teďko skládají vládu, se zcela neshodují ve věci tak zásadní právě, jako je podpora Ukrajiny. Matteo Salvini, tady je hezkým příkladem člověka, který měl silné vazby na Rusko, na Moskvu. A když se stalo to, co se stalo v tom únoru, Rusko přepadlo znova Ukrajinu, tak se pokusil vypravit se do myslím, že to bylo do /incomprehensible/ nebo kam do jednoho polského města. A tam ho starosta na té železniční stanici vyhnal a ukázal mu fotografii, jak si, jak stojí Matteo Salvini na rudém náměstí v Moskvě s tričkem, kde měla jednu fotografii Vladimira Putina. Takže tam silně narazil a nutno říci, že paní Meloniová od začátku odsuzuje aspoň co se týče letošní roku, jednoznačně odsuzuje tu ruskou agresi. Takže tam můžou, mohou být nějaké zdroje z místních vnitřních tenzích, ale myslím si, že paní Meloniová, která měla, tak se jako výborné výsledky v těch volbách, že bude ta, která v té koalici bude určovat, určovat to tempo.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Předčasné parlamentní volby má Itálie za sebou. Není možná úplně tak vyloučeno, že by je před sebou mohla mít i Velká Británie, jak napsal Daily Mail. Britští poslanci se v tomto týdnu pokusí sesadit Liz Trussovou, která je ve funkci jen velmi krátce, do premiérského křesla se dostala pouhé 2 dny před smrtí královny Alžběty II. Jak hodnotíš celou tu situaci, co udělala Trussová špatně, že vlastně bojuje o své politické přežití podle všeho?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Ona udělala špatně to, že představila plán, který byl, dostal nálepku mini rozpočet. Ve skutečnosti se jednalo o docela zásadní, zásadní krok, co se týče rozpočtu. A tam byli v duchu toho jejího programu, s kterým byla zvolena do čela konzervativní strany do čela vlády. Tak se prosadila nebo navrhla silné rozpočtové škrty. Ale v naději, že tyto rozpočtové škrty uvolní ekonomiku a tím se podaří kompenzovat ty ztráty v příjmu, v rozpočtu, ale to se nestalo. Ta reakce trhů byla tak razantní a masivní, že vlastně ani ne měsíc poté, co tento plán byl představen, tak se poroučel ministr financí /incomprehensible/ musel přijít Jeremy Hunt, který teďko na začátku týdne prakticky většinu z těch věcí, s kterými, s kterými Liz Trussová vyhrála ten zápas o premiérství a které představila veřejnosti, tak on odvolal a myslím si, že, že Jeremy Hunt je tím silným člověkem v současné vládě a možná je to i dalo by si říci, postaru premiér /incomprehensible/, premiér naději, kterého to potká na příště.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak si stojí britští konzervativci uprostřed hned několika krizí?

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
No, nestojí si na tom dobře, je to docela překvapivý pohled poté, co to vlastně není tak dávno, co Boris Johnson vyhrál, vyhrál volby v čele Toryů. Dá se říct, dá se říci, senzačním způsobem a výsledek je, že už se odporoučel Boris Johnson pro svůj poněkud chaos, když to řekněme chaotickým způsobem vládnutí. A nyní jsme svědky toho, když vlastně paní Trussová, když nastoupila do funkce, tak vlastně už je pokládána, v uvozovkách za politickou mrtvolu po, po, po pár týdnech v čele vlády. Takže ten obrázek konzervativní strany je velmi nelichotivý a myslím si, když to nahlédne z hlediska fungování politiky, je to důkaz toho, že jedna věc je, když se kandidátovi o to vedení podaří vyhrát s tím, že se obrací k té voličské základně uvnitř strany. To je něco, co vidíme například u amerických republikánů, které silně stále oslovuje bývalý prezident Donald Trump, který do dneška neuznal svou porážku. Jiná věc je, jakým způsobem takový politik nebo politička potom působí, jednak reálně v té politické funkci a jednak jako dokáže oslovit celou tu společnost, v tom je velký rozdíl.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Kéž by to bylo dávno v Down Street, něco jako v královské opeře kankán, kde je hudební ředitel, ten vlastně končící Papano tam bylo 22 sezón, pokud se nepletu. Říkám to záměrně proto, protože aktuálně můžeme zveřejnit, že světově uznávaný dirigent Jakub Hrůša se od září 2025 stane novým hudebním ředitelem této prestižní operní scény.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Upravuje, velmi dobře reprezentován.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Politiku komentoval Adam Černý. Já ti za to děkuji, na slyšenou.

Adam ČERNÝ, zahraničněpolitický komentátor
Díky za pozvání a na slyšenou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu Dvojka přeje Zita Senková.

Pořady Českého rozhlasu automaticky přepisuje aplikace Beey www.beey.io. Texty neprocházejí korekturou.