Přepis: Jak to vidí Adam Černý – 10. 3. 2021

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Příjemný dobrý den přeje Zita Senková. Dnešní pozvání přijal zahraničněpolitický komentátor a předseda Syndikátu novinářů České republiky Adam Černý, vítejte v pořadu, dobrý den.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Dobrý den a pevné zdraví všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dnes provedeme především 3 kauzy a 3 paláce. Soudní spory francouzských politiků, technokrat coby naděje italské politiky a ekonomiky. I důsledky výbušného interview pro Buckinghamský palác, nerušený poslech. Někdejší prezident Francie Nicolas Sarkozy byl před týdnem nepravomocně odsouzen k roku vězení a dvěma letům podmíněného trestu, za korupci a obchodování s vlivem. Trest by si zřejmě mohl odsedět doma s elektronickým náramkem. Přijde mi to, Adame, docela zvláštní představa konce tak hyperaktivního politika.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Tak je to skutečně poprvé, kdy bývalý prezident se účastnil soudu a dostal trest vězení. Pravda, ještě je tam možnost odvolání a trest, přímý trest vězení jedině s čím by se to snad dalo trochu srovnávat, je domácí vězení a přikázané veřejně prospěšné práce pro Silvia Berlusconiho, jestli mě paměť neklame. Ale v každém případě ve Francii se to sledovalo s velikým zájmem, protože aby hlava státu, byť bývala stála před soudem a byla odsouzena, to je věc skutečně nebývalá, protože prezident je, patří k jednomu ze symbolů republiky. To znamená, že se to všech lidí dotýká. A to je prostě skandál prvního řádu a nutno říci, že ten skandál ještě není uzavřen nejen proto, že tu může být odvolání, ale že během několika týdnů bude, bude následovat proces kvůli dalším problémům pana Sarkozyho, spojeným s finance, s nelegálním financování jeho volební kampaně z roku 2007, které se opírá o podezření, že přijal až 50 milionů euro od tehdejšího libyjského diktátora Kaddáfího, což je věc, která pokud by se prokázal, by co se týče rozměru skandálu ten dosavadní daleko překračovala.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaké reakce vyvolává nejenom tento proces ale i další, jak se naznačil. Já jenom připomenu, že šestašedesátiletý Sarkozy se cítí být obětí obrovské nespravedlnosti a jak už jste ostatně naznačil, hodlá se odvolat k Evropskému soudu pro lidská práva.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Tak reakce jsou, samozřejmě záleží na politických táborech ti, kteří jsou na levici nebo ve středu, tak ti ho odsuzují a je vidět i na těch, v řadách tradiční pravice, která má nyní teďko velký problém, protože musí řešit, řešit starosti pana Sarkozyho a místo aby hledala dobrého kandidáta do prezidentských voleb na příští rok. Takže tam já slyším hlasy, které zní ve v tom smyslu by bylo nejlépe, kdyby celá ta věc skončila, aby se na to co nejdříve zapomnělo. Ale nutno říci, že třeba odvolání pana Sarkozyho k tomu soudu pro lidská práva není úplně beznadějné, protože ten rozsudek, který byl vynesen nyní, tak ten se opírá mimo jiné o odposlechy mezi Nicolasem Sarkozym a jeho advokátem. Což je věc velmi citlivá, protože ze zásady by konverzace, komunikace mezi klientem a advokátem měly být důvěrné. Proti tomu samozřejmě stojí argument, že porady mezi obviněným advokátem by neměly směřovat k trestnému činu. Což je podstata té věci, takže možná uvidíme, jak se k tomu Evropský soud pro lidská práva postaví. Ta věc je trochu nejednoznačná, ale už to, že ten, že bývalý prezident stojí před soudem, je samozřejmě veliký problém, protože to je něco nebývalého. A tady je třeba připomenout, že veliký, dlouhý vývoj, že ještě, řekněme, v osmdesátých letech se často stávalo, že pokud byl nějaký skandál, týkající se politiků, takže se nedotáhl do konce, nebyl objasněn. Zatímco nyní velká část veřejnosti má pocit zadostiučinění, že je vidět, že i tak vysoko postavený člověk, jako je hlava státu, bývalá hlava státu, takže může stanout před soudem a může být odsouzen. Ještě třeba připomenu, že třeba, že v případě Francie, hlava, bývalá hlava, ten kdo se se stane bývalou hlavou státu, je automaticky členem ústavní čehosi, co by se dalo nazvat obdobou českého Ústavního soudu. Čili vlastně ta, ta kombinace těch funkcí je tam dvojí a ten problém je o to závažnější.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jsou tedy procesy vysoce postavenými politiky ve Francii něčím výjimečným?

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Určitě, protože Sarkozy, jak už jsem naznačil, je první hlavou státu, která, bývalou hlavu státu, která chodila k soudu, ale je tu precent jeho, precedens jeho předchůdce Jacquesa Chiraka, který byl rovněž odsouzen, ale on se k soudu nikdy nedostavil, protože už byl v té době ve vysokém věku a tehdy se jednalo o věc, která nebyla spojená s výkonem prezidentské funkce nebo s volební kampaní, ale s tím, že v době, kdy byl pařížským starostou, tak tam zaměstnával, zaměstnával funkcionáře a členy neogolistické strany na postech, kde vlastně pro radnici žádnou práci nevykonávali. Ale tam můžeme najít i určitou spojitost na Nicolase Sarkozyho, protože ten rozsudek tehdy byl spojen s pokutou a Sarkozy, kterého s Chirakem pojilo nejdříve velké spojenectví a potom velké nepřátelství, tak tehdy jako předseda strany nechal tu pokutu zaplatit. Takže aspoň v tomto ohledu prokázal jistou velkorysost, řekněme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je to konec případných politických ambicí a kariéry pana Sarkozyho? Byť v memoárech, které vyšly loni, čas bouří ve volném překladu, staly se ve Francii bestsellerem. Nepsal, že by se chystal nějak do politiky, aktivní politiky vrátit.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
To ne, ale myslím si, že ten pocit hořkosti, který se u něj objevil v roce 2012, když prohrál souboj o druhý mandát s Françoisem Hollandem, kterého nepokládal za výjimečného politika. Tak ten pocit, že nemohl se podruhé stát prezidentem, té jistě nedokončenosti mise v něm zůstal a on byl na pravici po dlouhou dobu pokládám za velmi zdatného a schopného politika, což v mnohém ohledu platilo. Ale myslím si, že ty současné právní problémy už mu zabrání, aby se přinejmenším příští rok ucházel o prezidentskou funkci a myslím si, že ta budoucnost už je uzavřená, že už nebude mít tu šanci.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký typ politika ztělesňoval bývalý šéf Elysejského paláce?

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
V mnohém ohledu odlišného než bychom řekli u jiných francouzských politiků, protože on vystudoval práva, nikoliv vysokou školu z administrace, což je ENA, což je vysoká škola, kterou prochází většina vysokých státních úředníků nebo politiků. Je to škola, kterou založil po válce Charles de Gaulle a je pro ně typické, že lidé třeba z jednoho ročníku se vzájemně znají, tykají si, a to bez ohledu na to, jestli potom skončí na pravici nebo na levici, tak Sarkozy do této hodiny svou kariérou nepatřil a on vlastně tady je nutno připomenout jeho původ. Je to syn syn přistěhovalců, zchudlé maďarské emigrantské rodiny a z matčiny strany je to rodina řeckých Židů. Takže začínal takříkajíc jako velmi chudý a ten jeho politický vzestup a osobní vzestup ukazuje, co lze ve Francii při nadání a pracovitosti, což jsou všechno věci, které jistě nelze Sarkozymu upřít, čeho lze dosáhnout. Na druhou stranu já tam vidím, že v mnoha, mnoha aférách, například to co bylo velmi kritizováno, že hned po zvolení v roce 2007 se pořádala opulentní velká párty /nesrozumitelné/ na Champs Elysées, tak to bylo pokládáno za ztrátu vkusu a pak se hned jako čestný prezident si dopřál dovolenou na luxusní jachtě miliardáře Volného. Což se pokládalo za zneuctění prezidentské funkce, protože prezident se nemá se nechat hostit miliardáři. Tak to jsou věci, které já bych přičetl něčemu, co se dá označit za nezvládnutý společenský vzestup. Někdo, kdo vzešel z chudých poměrů. Prostě byl příliš oslněn tím pozlátkem, které provází, řekněme, tu vysokou společnost, abych to řekl zdvořile.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jinak krátce po verdiktu, který si vyslechl Nicolas Sarkozy, slyšel osvobozující verdikt expremiér Eduard Balladur v kauze podezřelého financování své neúspěšné prezidentské kampaně z roku 1995. Pařížský soud nicméně udělil dvouletou podmínku a peněžitý trest ve výši 100 tisíc eur tehdejšímu ministrovi obrany /nesrozumitelné/ Leotardovi a to kvůli podílu na zneužívání veřejných prostředků. Tak tady jsem Adame pořád vrací stejné motivy, kampaň, korupce.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
To je myslím zajímavý prvek. Já myslím, že když si vzpomenu na, na případ /nesrozumitelné/ Fiona z minulých prezidentských voleb, což byl velký favorit za pravici, tak tam ho dostihlo to, že on jako, jako poslanec a senátor zaměstnával svoji manželku. Takže tam by se dalo říct, že se jednalo o osobní obohacení. Ale ty, ale to si spíš výjimečně, když tohle to zaměstnávání příbuzných tam bylo poměrně rozšířenou praxí ve Franci a koneckonců nejen ve Francii. Ale ty případy, o kterých mluvíme, které mají mnohem větší dosah, to jsou případy, které se netýkají osobního obohacování. Nejde o žádné kabelky šéfa premiéra jako jsme zažili u nás. Ale jde o věci, jde o financování kampaně, která má ve Francii a koneckonců jako v jiných státech svoje finanční limity. Musí pocházet z jasných zdrojů. Musí to být doloženo, takže tady jde o to, že politické strany nejenom v Evropě, ale vidíme to i v Americe, se čím dál více dostávají do potíží, protože mají pocit, že čím více peněz seženou na tu kampaň, tak tím větší je šance na to vítězství. Ale trochu mi to připadá jako drogová závislost, že čím více si opatřím té drogy, tím se budu mít, tím budu mít lepší pocit. A to je myslím problém, který systémově provází dnešní politický život a Francie v tom ohledu není žádnou výjimkou. Jenom to chci podotknout, že tam většinou se jednalo o peníze, pro financování politické kampaně ne pro osobní zisk.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Už začala v podstatě kampaň nebo začíná postupně?

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Protože ty prezidentské volby příští by se měly konat za rok a 2 měsíce plus mínus a už se ve Francii píše o posilování Marine Le Penové, předsedkyni strany národní shromáždění. Ona se už 2× pokusila zaútočit na Elysejský palác, co žene Adame paní Le Penovou, v těch průzkumech, respektive v očích voličů nahoru?

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
No, nespokojenost, protože sice velké téma je koronavirus jako všude v Evropě i v zámoří a po celém světě. Ale je to nespokojenost s tím, že ona v tom souboji, souboji s Emmanuelem Macronem minule prohrála prezidentskou debatu, to jí poškodilo a má pocit, že teď by se mohla dočkat satisfakce. Ale jestli se dobře dívám na ty průzkumy, tak ten odstup těch předpovědí pro případné druhé kolo se sice zužuje, ale stále ještě vychází ve prospěch Emmanuela Macrona, což je svým způsobem s podivem vzhledem k tomu, že jeho popularita není příliš silná, jeho hnutí Republika na pochodu se částečně přišlo o samostatnou většinu v národním shromáždění. Čili jí hrozí, mu hrozí jistá eroze. Ale zatím to stále vypadá, že Emmanuel Macron navzdory tomu má šanci obhájit svůj mandát, i když máme ještě rok. Může se ledacos přihrát a to především proto, že nemá silného soupeře. Já myslím, že pokud by se objevil silný soupeř na pravici nebo na levici, takže by to měl stávající prezident mnohem a mnohem těžší, protože u paní Le Penové, i když ten moment trošku oslabuje podle průzkumu. Stále vítězí efekt, že nakonec voliči se rozhodují, že nelze podpořit krajní pravici anebo při nejmenším populistickou pravici, jakou, jako madam Le Penová v tuto stále ještě představuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A rýsuje se podle vás na francouzské politické scéně nějaká nová postava nebo politik, politička? Často se píše třeba o starostce Paříže Anna Hidalgová. Jestli by mohl někdo, možná nečekaně vstoupit do toho klání. Víte, aby to nebyla taková ta, promiňte, nuda /souzvuk zvuků/.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Ona to nuda nebude, protože Francie zápasí, zápasí i s ekonomickými problémy. Ty reformy, které, s kterými, se sliby reforem, s kterými Macron vyhrál. Tak ty se podařilo naplnit částečně. A hlavně přinesly jenom částečný efekt. Ale myslím si, že na to, že máme ještě rok na kampaň, máme čerstvou zkušenost ze Spojených států před rokem kdo by řekl, že může Donalda Trumpa někdo nějakým způsobem ohrozit a koronavirus změnil všecko. Takže si myslím, že stále ještě je tu prostor, aby si něco stalo. Ale myslím si, že pokud by se měla objevit nějaká postava, tak by se to muselo ukázat během, řekněme, letošního jara. Tak jako u Emmanuela Macrona se to objevilo až, až během toho roku před volbami, a dokonce až ve finále ve chvíli, kdy vypadl François Fillon kvůli těm problémům s těmi příspěvky, pro svoje poslanecký příspěvky pro své příbuzné. Kdyby on šel do té volby, tak by možná, tak by s velkou pravděpodobností ty volby vypadaly rozhodně jinak. Tam prostě se změnila situace. Proto já si myslím a tady bych navázal na tu otázku. To co vypadá jako celkem jednoznačně, řekněme, rok před volbami, ještě vůbec nemusí být ten konečný obrázek, který vidíme ve finále. Těch příkladů bych mohl ukázat víc. Teď jsem si vzpomněl na rok 95, kde ještě na začátku roku 95 to vypadalo s Jacquesem Chirakem nijak zvláštně, až od února se mu začaly zvedat preference a nakonec v květnu jednoznačně vyhrál. Takže ta volební kampaň má svoji dynamiku a ten vývoj teprve uvidíme.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Máte naladěn Český rozhlas a pravidelný rozhovor na aktuální témata. Dnes hovořím se zahraničněpolitickým komentátorem Adamem Černým. Přesuňme se teď pomyslně z pařížského sídla prezidenta Elysejského paláce do paláce Chigi, kde už úřaduje nový italský premiér Mario Draghi, nestraník, ekonom, bývalý prezident Evropské centrální banky. Své vládní prohlášení mu zabralo 51 minut. Přerušilo ho 25 přestávek na potlesk. Na závěr si Mario Draghi dokonce vysloužil standing ovation. Bude mít jen jeden pokus, jak stabilizovat politickou scénu, prosadit nezbytné reformy? V Itálii se těší velkému respektu a vzbuzuje také velké naděje.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Určitě, protože už ten, ten, ta podpora, které se mu dostala v parlamentu, je výjimečná, protože on se opírá o výjimečně rozsáhlou vládní většinu. V Itálii naprosto nebývalých víc než 80 % z těch stran, které stojí za zmínku pouze postfašistická strana /nesrozumitelné/, bratři Itálie se neúčastní té koalice. Takže to co stojí za Mariem Draghim je opravdu široká vládní koalice, skutečně velká většina. Ale v tom se může skrývat ten problém. Já jsem kdysi v Německu před jedněmi volbami, když přišla řeč na velkou koalici, slyšel hezkou poznámku, že velká koalice je dobrá věc, ale velká koalice potřebuje hodně židlí a ukrývá vždycky více rozporů. Takže to se může i objevit tady. Je třeba si říci, že základem té velké koalice jsou 2 strany, které to původně tvořily oporu té předchozí vlády, než se rozhádaly. A 2 strany, které mají silné populistické rysy a zároveň mají odlišnou orientaci. Na jednu stranu je to Hnutí pěti hvězd, které původně začínalo spíše s voliče z jihu a spíše s chudšími voliči, proti kterým stála Liga, původně Liga severu, která se opírala spíše o bohatý, prosperující sever a naopak měla spíš pravicové rysy. Takže už ta předchozí koalice, která se před dvěma lety rozpadla, tak byla hodně různorodá. Cizím slovem bychom řekli heterogenní pěkně. Tak, takže už tam se zakládalo na problém, který se koneckonců před dvěma lety ukázal, když Matteo Salvini, což je italská obdoba paní Le Penové, řekněme. Tak se rozhodl tu, z té vlády vystoupit, svrhnout jí a tím vyvolat volby, protože mu průzkumy věštily, že by je mohl vyhrát. Zapomněl na to, že v parlamentě se dá poskládat nová většina. Ale ta vydržela právě až do této zimy. A výsledkem je naprosto překvapivá velká vládní většina. Kdy obě ty populistické strany musely slevit. A nejvíc si myslím musela slevit právě Liga severu Mattea Salviniho, která musela, byla, musela podpořit vládní většinu, která je podle vládního prohlášení, o kterém právě byla řeč Maria Draghiho, je hodně proevropská. Kdy Mario Draghi říká, že vlastně rozhodnutí o přijetí eura a o podílu na evropské integraci, že je neodvolatelné. Což Matteo Salvini se svými poslanci podpořil, ale, ale aby si poté v tisku neodpustil poznámku, že jediné co je neodvolatelné je smrt. Takže i tam bychom, takže i tam bychom mohli už cítit, že to, že ta podpora nemusí být definitivní. Ale vidíme v tom i to, co říkám, že veliká, široká vládní koalici je výborná věc pro prosazování věci, ale za podmínky, že vydrží dohromady a tím se dostáváme k tomu, k budoucnosti této vlády a je a i tam Mario Draghi, říkal, říkal vlastně dva úkoly a já k nim přidám třetí. První dva jsou velmi jednoduché. Odolat viru, porazit virus. Za druhé zachránit pracovní místa, to je jednoznačná věc a pak je tu třetí věc. Je tu obrovský balík 200 miliard euro, které má Itálie dostat z toho unijního fondu obnovy.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Na tom vlastně ztroskotala, promiňte.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Přesně.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ta bývalá nebo poslední Conteho vláda.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Takže ano, na to, kdy jeden z bývalých premiérů se svou menší stranou ten spor o to, o to, kam ty peníze mají přijít, využil k tomu, aby tu vládu položil. Ale myslím si, že mu šlo hlavně o položení té vlády, ale je jasné, že ve chvíli, kdy půjde o tak velký balík jako je 200 miliard eur, takže spory mohou být veliké. Budou velké lobbistické zájmy, kam ta věc má přijít. Samozřejmě komise na to bude dohlížet a je velice naspěch, protože Itálie do dubna a máme začátek března, musí předložit svůj plán, jak těch peněz hodlá, smysluplně efektivně využít. Myslím si, že hodně lidí v Itálii si uvědomuje, že pro Itálii, jejíž zadluženosti je srovnatelná se zadlužeností s Řeckem, které máme ještě v živé paměti, takže máme jednu z možná poslední možnost, jak dát do pořádku svůj, svojí ekonom, ekonomiku, rozjetí a dodat jí nějaký velký impuls. Pokud by to promarnila, může mít Itálie velký problém. A je třeba dodat ještě jednu věc. Pokud bude mít Itálie velký problém, bude mít problém celá Evropa. Je to třetí nejsilnější ekonomika eurozóny.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Hlavním úkolem zůstává samozřejmě snížit nákazu koronavirem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Počet obětí covid-19 překročil hranici 100 000 mrtvých a přesně před rokem jen pro zajímavost tehdejší premiér Giuseppe conte vyhlásil tvrdý lockdown a včera Mario Draghi prosil občany, aby zachovali, měli důvěru, naději navzdory té špatné situaci a ve zrychlení očkování právě vidí tu šanci na zlepšení.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Já bych dodal ještě jedno věc. Vládní většina je široká a ta vláda je hrozně zajímavá tím, že z asi 24 ministrů, asi 8, třetina jsou technokraté. Koneckonců Mario Draghi je taky částečně technokrat. Je to bývalý předseda Evropské centrální banky, ale on byl už ministrem financí v italské vládě. A koneckonců i jeho předchůdce byl technokrat. Giuseppe Conte byl člověk, který se politického života neúčastnil. Byl to profesor práva na univerzitě. Ale byl to, je to zjevně politický talent, protože úlohu premiér zvládl velice dobře. Takže to vypadá, že Itálie v době krize se neuchyluje k ryzím politikům, ale hledá nějaké technokraty, odborníky, který by to zvládli takříkajíc ne, ne čistě politicky.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zahraničněpolitický komentátor předseda Syndikátu novinářů Adam Černý je dnešním hostem pořadu. Buckinghamský palác po téměř dvou dnech prolomil mlčení ohledně kontroverzního televizního rozhovoru prince Harryho a jeho manželky Meghan. Prohlášení vydaném ve jménu královny Alžběty II., se uvádí, že podrobnosti o problémech páru zarmoutily celou rodinu. Znepokojivá je zejména nastolena rasová otázka a královský dvůr to bude řešit soukromě. Taková reakce Buckinghamu se, Adame, asi dala čekat. Asi nemusím připomínat, že rozhovor vévodkyně ze Sussexu Meghan Markle a jejího manžela prince Harryho, vnuka panovnice Alžběty II., pro americkou televizní stanici CBS vyvolal obrovské reakce. Samozřejmě primárně ve Velké Británii.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
To určitě, ale na jednu stranu ta reakce se dala čekat. Byla vynucená velkým tlakem, že tlakem na to, aby Buckinghamský palác nějakým způsobem reagoval na to, co padlo v tom nedělním rozhovoru nebo v neděli odvysílaném rozhovoru. A na druhé straně to porušení zásady, že královna a její rodina veřejný život ani svůj vlastní veřejně nekomentuje, je maximálně zdrženlivá. A i ta, to prohlášení, které má dohromady asi 3 věty. Tak vlastně se vyjadřuje velmi zdrženlivě a říká, že jako přijeli, že přemýšlejí o tom jak, jak hluboce se to dotklo toho manželského páru, ale je tam ještě jedna vedlejší věta, kterou jste si Zito, nezmínila, a to je věta, i když vzpomínky se mohou lišit. To já v tom cítím ten britský under state, to podprahové sdělení, že prostě se na ty věci můžou zpětně dívat jinak anebo si je mohou pamatovat jinak. Což domyšleno do konce, může znamenat, že my si myslíme, že si to pamatujeme jinak a že se to odehrálo jinak. A nejcitlivější věc je, myslím ta otázka obvinění z rasismu. Kdy tam zaznělo, že jeden ze členů královské rodiny tak jako dohadoval se, spekuloval, jakou barvu kůže bude mít potomek prince Harryho a jeho manželky Meghan, o které je nutno v této souvislosti uvést, že má otce holandského původu. A z druhé strany matka je myslím míšenka. Takže ale v Americe spekulovat o tom, jakého je kdo původu veřejně, je už dneska prakticky nepřijatelné, protože to popírá, vlastně predestinuje, že podle původu je člověk takový nebo makový. Ale dovedu si představit, že v jiné kultuře vlastně se to nepokládá tak jako na ten vnouček, on bude víc takový nebo onaký. Může to znít nezávazně. Ale, když, když jsem se díval na ten rozhovor s televizní /nesrozumitelné/, tak tam jsem viděl, když ona slyšela tu větu, tak udělala jenom o /souzvuk zvuků/, byla konsternována, že jakoby někdo něco takového mohlo být vyslovit. Takže tam vidím rozdíl politických kultur a je tam ještě 1 věc a tím se vracíme k tomu prohlášení Buckinghamského paláce. Z toho všeho co hlavně vévodkyně Meghan, ta je myslím hnací silou toho příběhu v tomto, v tomto ohledu. Takže ona se dostala do prostředí, na které vůbec nemohla být připravena, protože vyrůstala v Americe. Byla herečka populární, účastnila se veřejného života a najednou přišla do prostředí, kde se věci veřejně nevyjadřují. Řeší se zdrženlivě, bez emocí nebo s emocemi hodně tlumenými. A v tomto ohledu vlastně připomíná a tím bych jí nechtěl vůbec srovnávat, ale nutně se tady vybavuje vzpomínka na princeznu Dianu, která také přišla do toho král, prostředí královské rodiny a z toho, jak na to reagovala, včetně onoho slavného interview pro BBC, tak tam je vidět, že se rozhodla v tom prostředí, kde se nutně musela být v menšině, nemohla mít silné postavení. Protože tam jsou daná pravidla a dané zvyklosti, které všichni ostatní ovládají a jsou v nich vycvičeni. Tak když do toho přišla zvenčí, tak se rozhodla na tu situaci reagovat tím, že vystoupila na veřejnosti, aby si získala oporu, oporu právě v médiích a ve veřejnosti a v tomhle, v tomto ohledu si myslím ten příběh opakuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zahraničněpolitický komentátor Adam Černý a jeho názory, děkuji za váš čas i poslech, postřeh a přeji hezký den, na slyšenou.

Adam ČERNÝ, předseda Syndikátu novinářů České republiky
Díky za pozvání a ještě jednou pevné zdraví všem.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zita Senková se připojuje a zve k zítřejšímu vydání. Mým hostem bude ekonom Lukáš Kovanda, dobrý den.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.