Před 100 lety byl na Václavském náměstí v Praze otevřený Grandhotel Šroubek
Secesní budovu bývalého hotelu U Arcivévody Štěpána si kupní smlouvou z 24. července 1924 pořídili Karel a Viléma Šroubkovi. Až půjdete okolo, zvedněte oči k sousoší Ladislava Šalouna na samém vrcholu průčelí hotelu. Zlaté víly nesou lucernu ve tvaru glóbusu. Prý je to symbol Evropy. Nejen našince, ale právě i zahraniční návštěvníky Šroubkovi svou gastronomií oslovili.
Karel Šroubek se narodil v roce 1880 v Nučicích nedaleko Prahy jako šesté dítě do nemajetné rodiny. Vyučil se číšníkem na Smíchově, pak pracoval ve vyhlášené restauraci U Piskáčků Na Příkopě, kde se seznámil se svou budoucí ženou, výbornou kuchařkou, která si nechávala říkat Berty.
Od roku 1909 společně provozovali restauraci na rohu dnešní Opletalovy ulice a Václavského náměstí. Šroubek dokázal podnik skvěle propagovat a reklamou přitáhnout zákazníky. Navíc to byl bodrý člověk, který s hosty držel krok třeba až do rána.
V roce 1911 vydal vlastním nákladem kuchařskou knihu Jak se vaří u Šroubka. Palcové titulky v novinách hlásaly: konečně bude vyzrazeno tajemství Šroubkovy kuchyně! A tak byl o kuchařku obrovský zájem. Prodávala se za 3 koruny a stala se téměř povinnou výbavnou pražských hospodyněk.
V roce 1924 koupili Šroubkovi „Arcivévodu Štěpána“. Hotelu dali jméno a brzy i punc vyhlášeného podniku s vynikající kuchyní a prvotřídním personálem. Heslo Grandhotelu Šroubek znělo: „My hostu – host nám“. Tedy, aby se hostu dostalo všeho, čeho si žádá, za což se host odmění sympatiemi a přízní.
U Šroubka se setkávaly nejen významné osobnosti té doby, naši politici, umělci. V roce 1932 v hotelu pobýval třeba starosta Chicaga, Čechoameričan Antonín Čermák. A před válkou Brit Nicholas Winton, který odtud řídil záchranu židovských dětí.
Co se týká úrovně ubytování, vnitřní uspořádání hotelu neumožňovalo žádné zázraky. Pokoje byly povětšinou malé, sociální zařízení společné. Šroubek patrně nechtěl jednu z nejhezčích secesních staveb v Praze s velmi propracovanou uměleckou výzdobou interiérů přestavovat. Tak aspoň technicky vylepšoval, co šlo.
Hotel byl vybaven ústředním topením, telefonní ústřednou a telefony na pokojích, hotelovým rozhlasem, výtahy. Dvoranu hotelové restaurace kryl dvojitý skleněný strop, nad nímž byl zařízen umělý déšť, taková klimatizace. V hotelu přibyly apartmány vybavené ve stylu Ludvíka XVI. Významnou modernizací viditelnou zvenku bylo neonové reklamní osvětlení hotelu, což byla jedna z velkých novinek Prahy té doby. Šroubek navíc sbíral orientální umění, ze zahraničních cest vozil umělecká díla, kterými zdobil interiéry. A v hotelu hrála Šroubkem najatá kapela.
Karel Šroubek byl výborným manažerem, uvedl celou řadu reklamních a marketingových novinek, které byly v československém prostředí ojedinělé. Osobně navrhl hotelové logo, hotelovou vlajku. Dbal na kvalitu surovin, pečlivě vybíral dodavatele a zveřejňoval jejich seznam. Měl vlastní učně, které v hotelu ubytovával a učil je nejen umění práce v pohostinství, ale také komunikaci se zákazníkem. Zdůrazňoval, jak je důležité se usmívat. Ve svém oboru platil za mimořádně uznávaného odborníka.
Vyjadřoval se k věcem veřejným. Vydával Šroubkovy hotelové noviny, do nichž psal své názory na hotelnictví. Sloupek tam měla i jeho žena, která otiskovala své recepty, ale taky rady, jak vést domácnost, kde nakupovat suroviny, jak je uchovávat, jak správně stolovat.
Vyhlášená kuchyně
Magnetem pro labužníky od nás i z celé Evropy byla hotelová kuchyně. V hotelu fungovalo několik restaurací. Francouzská s mezinárodními pokrmy i s českou kuchyní, plzeňská, kde se podávaly i dopolední přesnídávky, oblíbené u Pražanů, a po celý den k jídlu kvalitní plzeňský mok.
Posedět a konzumovat bylo možné v kavárnách. Těm, kdo milovali domácké prostředí, byl určený Malý salonek nebo Veranda, kam i Šroubek rád chodil hrát karty. V Zrcadlovém sále se snídalo, ale konaly se tam i hostiny, třeba svatební. Šroubek také prodával pokrmy „přes ulici“, pro zaneprázdněné zaměstnance okolo působících podniků, nebo pro ty, kdož onemocněli a nemohli přijít osobně. Zajišťoval hostiny v soukromých bytech, dnes bychom řekli catering. Na požádání kuchaři pro hosty připravovali dietní pokrmy.
V Grandhotelu Šroubek jste si mohli pochutnat na račí a želví polévce, humrech, lanýžích, kaviáru, součástí jídelního lístku bývala nadívaná holoubátka, perličky, pražská šunka, kvíčaly, tetřev. Vyhlášené byly guláše na mnoho způsobů, omáčky, polévky, základem kterých byl kvalitní vývar.
V roce 1951 byl hotel znárodněný, z názvu zmizelo jméno majitele a stal se Grandhotelem Evropa. Hotel chátral, do oprav se neinvestovalo, a tak se stal jakýmsi muzeem. Po roce 1989 byl hotel navrácen rodině, která ho záhy prodala. Na výsledky rekonstrukce pod taktovkou současného majitele se čeká. Interiéry hotelu se objevily ve filmu Mission Impossible nebo v českém snímku Muži v naději.
